- CharlesKing





První tři čtyři kapitoly budou poněkud jemnějšího rázu, musíme se s naším "hrdinou" trošku seznámit, ale nebojte, pak se to rozjede a bude to divočina.
Otrok 1104, čerstvě osmnáctiletý chlapec asijského původu s prací vyrýsovanou postavou už si ani nevzpomínal, jak byl jako dítě i s celou rodinou unesený. 11, to se možná ani nikdy nedozví, znamená, že jeho rodina byla jedenáctá, která byla takto vytržena ze svého domova, 04, že je čtvrtý a nejmladší člen rodiny, možná to neví ani jeho majitelé, ostatně si ani nepamatoval, kdy ho přímo oslovili. On, jeho starší bratr i rodiče dělali pro podnikatele v době, kdy otrokářství začínalo opět ožívat, jsme v roce 2536.
Kdybychom tento svět navštívili, asi bychom si mysleli, že se doba zlepšila, že je na Zemi lépe, ale to bychom se mýlili. Ano ekologická krize byla zažehnána a všude kolem jsou výdobytky nejnovějších vynálezců, prostě země zítřka, jakou byste si mohli jen představit, ale že jsou z chudších částí světa unášeny celé rodiny a pak zneužíváni jako otroci na práci, nejspíš nejen na ni, to by vás ani nenapadlo.
Ne, že by to byla záviděníhodná situace, ve které “hrdina” našeho příběhu žije, ale oproti otrokům v některých jiných částech tohoto úžasného moderního města, kteří byli mláceni, spali v něčem, co spíš připomínalo chlév než pokoj, nosili roztrhané hadry a jedli zbytky, Simui, tak se totiž ve skutečnosti 1104 jmenoval, se svou rodinou byl sice stroze, ale čistě oblečený, měli za domem v zahradě skromný malý příbytek a k jídlu dostávali ne zrovna vyloženě lahůdky, ale poměrně chutné a hlavně kvalitní jídlo, pokud pracovali a vše bylo, jak má být, nikdo si jich prakticky nevšímal. Jediný, kdo je s chutí pravidelně slovně urážel, v podstatě kdykoliv šel okolo, byl syn podnikatele, který se vyžíval ve svém postavení zámožného dvacetiletého kluka, vysoké šlachovité postavy, krom toho, jako by vypadl z Hitlerových ideálů árijské rasy, blonďák, modré oči.
Onoho dne Simui upravoval keře v japonské zahradě a zaslechl tlumené vzdychání, chvíli se ho snažil ignorovat, ale zvědavost a mírné brnění v kalhotách ho donutilo zastrčit zahradnické nůžky za opasek a tichými kroky se přiblížit k oknu a nahlédnout. Uvnitř spatřil něco, co naprosto nečekal. Mladý pán, ten povýšený kluk, kterého nenáviděl a trošku se ho bál, seděl na posteli a před ním klečel na podlaze v rukou drže jeho koule zrzavý mírně podsaditější kluk s rezavou čupřinou, který kmital hlavou v jeho rozkroku. Simui chtě nechtě sáhl do kalhot a začal si mnout svůj úd, když viděl, jak zrzkovi neúprosně drží hlavu nadoraz až se nosem dotýkal jeho břicha, ty dávivé zvuky, a když viděl, jak se tomu klučíkovi valí koutky úst jeho vlastní sliny, cítil až nečekané vzrušení.
Ve chvíli, kdy zrzouna jako vždy tak sebelibý milenec odtáhl za vlasy od péra a Simui uviděl ten chtíč v uslzených očích a pusu upatlanou od slin připravenou pokračovat v kouření péra jiného kluka, to už nevydržel a začal si honit. Sledoval, jak jazykem čistí poměrně velkého do hladka oholeného čůráka, líbal ho a lízal, dokud nebyl úplně čistý a pak vstal tak náhle, že se Simui lekl a padl na zadek, pootevřená ústa, ze kterých vycházel tlumený hluboký dech a vlhké péro s obnaženým žaludem stále v ruce.
Rychle vstal a nahlédl zpět právě ve chvíli, kdy se zdálo, že to zrzoun mladému pánovi vrátí i s úroky, držel ho pod krkem a odhodil ho tak, že padl zády na postel, ten se však jen posunul dozadu, takže nyní byl na posteli celý, než bys řekl švec, už spolu leželi v pozici 69, zatímco jeden pokračoval v dobře započaté kuřbě, druhý si razil cestu jazykem mezi jeho půlkama a začal mu vylizovat díru, Simui tak při honění krom sledování tohoto divadla poslouchal vzdychání teď už obou dvou milenců, zatímco on si honil péro s gurmánkým zaujetím, střídavě držel v dlani žalud, jezdil po něm, mnul ho, mačkal a honil po celé délce, úžasně to klouzalo, protože měl celou ruku i úd od své předmrdky, vždy když už se blížil k vrcholu, přejel ke kořeni, stiskl ho a pomalu honil tam.
Bylo to poprvé, kdy mohl masturbovat nad něčím jiným než nad svými vlastními představami, o pornu neměl ani ponětí a na sex v okolí nikdo k mání nebyl, už dávno věděl, že ho vzrušuje pohled na chlapce stejně jako na dívky, ale nikdy neviděl víc než nahé tělo vlastního bratra, když se dříve společně sprchovali, což samozřejmě nelze srovnávat s tím, co viděl teď, rty, v nichž mizí jeden penis, a jazyk mizící mezi půlkami klučičího zadku, které ten blonďatý hajzl roztahoval rukama a občas přes ně svého milence plesknul, ten právě nechal kouření a přesunul se na kraj volné části postele, zatímco jeho protějšek si stoupl před jeho vystrčenou prdel a bez váhání zasunul tvrdé péro na doraz do nastavené díry, oba dva nahlas vyhekli, jako když zvedáte něco těžkého, chytil mezi nohama stojící péro mírně zarostlé zrzavými chloupky a při honění ho začal tvrdě mrdat hlava nehlava.
První myšlenka, která Simui napadla, byla “kéž by to bylo naopak a pořádně to bolelo toho arogantního zmetka”, na to však během vteřiny zapomněl, dvojité hekání, které se rozléhalo po celé místnosti, rozhodně nenaznačovalo byť jen sebemenší nespokojenost ani na jedné straně mrdajícího ocasu, pak už myslel jen na vlastní péro a honil jako zběsilý. Mrdač vytáhl ocas z díry, obešel postel, chytil do peřin zabořenou zrzavou hlavu za vlasy a přitáhl si ji zpět do svého klína, několikrát přirazil a vykřikl, bylo jasné, že se právě udělal zrzkovi do krku, ten mu začal sát žalud a lízat péro, při tom si honil vlastní péro a s cizím pérem v puse hekl a začal stříkat na postel. To už tlumeně, div, že se nezalknul, vykřikl i Simui a začal stříkat neuvěřitelnou dávku mrdky na zídku pod oknem, naštěstí ti dva měli jiné věci na práci, leželi spolu v objetí a Simue slyšel mladého pána jak říká:
“Ať tě nevidí odcházet otec, nesnesl by, ani kdybych se s buzerantem kamarádil, natož že ho prcám.”
“Já myslel, že tenhle dům máš jen pro sebe.”
“To jo, ale ne celou rezidenci ty debile. Nejlépe, aby tě neviděli ani otroci.”
Simue cípem trička otřel zídku, rychle se vzdálil a nechal ty dva v objetí na posteli.
Autoři povídky
Ahoj, velmi rád tu čtu povídky a jelikož sám občas něco napíšu, rozhodl jsem se přispět do repertoáru něčím vlastním.
Snad se bude líbit.
Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!
Komentáře
PS: v těch dlouhých souvětích určitě nejsi sám
ErickW, tak Ti gratuľujem prvého náročného čitateľa s vytríbeným vkusom si si už získal. Mňa ešte nie. Aloe čo nie je, môže byť. Fú - na rozbeh potrebuješ štyri kapitoly. To vyzerá ako keby si pre nás chystal epopeju prinajmenšom ako "Vojna a mier". Máš jediné šťastie, že je to poviedka, lebo ak by to bol televízny film, alebo seriál a diváka by si nechytil úvodnou expozíciou, okamžite by ťa prepol. Budem teda trpezlivo čakať na 5 diel.
A trochu k csi-fi. No, smutne vykresľuješ život nas gayom, keď aj o 500 rokoch sa budeme musieť skrývať. Ale radšej tmavšie farby, ako vytvárať falošné ilúzie. Podľa genetikov a prognostikov sa má posledný prirodzený modrooký blonďák narodiť o 200 rokov vo Fínsku. Obidva tieto genetické znaky sú totižto recesívne a prevalcujú to hnedé oči a tmavé vlasy.
Ty rozprávaš príbeh o 300 rokov neskôr. Možno ide o zásah do genetiky. Všetko je možné. Možné je zmeniť aj exotické meno na také s ktorým sa Ti bude lepšie pracovať. Stačí trochu kreativity a dôvod na zmenu mena nájdeš.
Nejaké rady si už dostal. Ja tiež občas tepem dlhé súvetia, ale snažím sa to pri oprave skracovať. Rozbíjať do jednoduchších viet. Každopádne by bolo dobré, keby si čerstvo napísanú poviedku nechal pár dní v počítači dozrieť. Potom si ju pri sebe prečítať, opraviť a rozbiť nekonečné súvetia. Každopádne je Tvoja snaha sympatická. Veľa chuti do písania, a aj do čítania.
Ja osobne si na rozdiel od Tanaboya myslím, že je tu hodne textov ktoré sú inštpiratívne a veľmi dobré. Ja pravda, že ja nie som kritériom náročného čitateľa..
Ještě jednu věc trochu z jiného soudku. Dej si trochu bacha na kategorii, do které své dílo zařazuješ. Tento díl mi rozhodně nepřišel jako tvrďárna. Neznamená, že když máš v plánu tvrdou sérii nemůže být některý díl romantický,... a nejen obsahem ,ale i zařazením.
Těším se na další díly a jako milovník tvrdosti obzvláště na tu slíbenou divočinu.
Ale teď si vezmi, kdybys měl dělat větnej rozbor toho souvětí, který tvoří sedmej odstavec.
Jaaj, moc děkuji !
Cituji HonzaR.:
Děkuji.
Určitě se to rozjede, mám vymyšlený směr a tak.
Bohužel, tohle jsem měl problém už ve škole, že jsem psal příliš dlouhá souvětí. Fobie to není, jen mi kolikrát přijde, jakože ta věta není ukončená.
Díky, budu se snažit. Na neštěstí jsem neodolal exotickému jménu a ještě takovému, které se hůře skloňuje.
Ještě jednou děkuji.
Novej autor je vždycky fajn a třeba uvidíme zajímavý scifíčko, proč ne. Tvrďárny osobně moc nemusím, ale jsou hojně čtené, takže znovu proč ne.
Zatím je to takový úvod, říkáš, že to bude divočina. Prima, spoustu lidí to potěší.
Za sebe, ne k obsahu, ale formě: Je zvláštní, pro mě dost nepochopitelná. Vlastně mě u toho jako první napadlo, jestli nemáš fóbii z teček za větou. Čas od času není špatné je použít. Nekoušou.
Každopádně piš, zvědavost to vzbuzuje.
Ještě pozor na skloňování toho exotického jména, ať z něj nemáme holku.