Signál

Esenova ruka se pomalu sunula po břiše nahého těla, ležícího na sněhobílém prostěradle široké postele. Lehl si na bok. Přímo před obličejem měl mužský rozkrok, v kterém jeho prsty chytily jako kámen tvrdý penis. Esen ho párkrát přejel tam a zpátky, pod konečky prstů přitom vnímal detaily, zastřižené chlupy nad kořenem, opravdu velké, oholené koule. Ale kde je Timothyho úžasná vůně?

Muž, kterému momentálně neviděl do tváře, souhlasně zavzdychal, a v tu chvíli Esen věděl, že tohle není Timothy.

“Jo, pokračuj,” zasténal neznámý. Přirážel pánví naproti, do Esenovy sevřené dlaně. “Je to super.”

“Super…,” zopakoval Esen hloupě. Sen. Tohle je určitě sen. Tedy až na to, že cítil pohyb rtů a při nádechu mu stoupal do nosu neznámý cizincův pach, čistý, okořeněný vůní nějakého mýdla, šamponu a deodorantu. Timothy nikdy nepoužíval deodorant ani parfém a Esen jeho přirozenou vůni miloval.

“Pokračuj, Esene,” zachroptěl cizinec, “mému ocasu se tohle líbí.”

Timothy by nikdy nic takového neřekl, ani v největším vzrušení.

Esen přestal s honěním a sevřel ruku pevněji. Neznámý ještě párkrát přirazil svým impozantním ptákem do jeho dlaně. Ten muž nebyl Timothy, a jak si Esen vzápětí uvědomil, tohle nebyla jejich ložnice. Bloudil pohledem po bílých stěnách a minimalistickém nábytku. Ještě že tvář, odrážející se v zrcadle naproti, jeho byla.

Muž vedle něho se otočil. Objevila se jedna z nejkrásnějších tváří, jaké kdy ve svém životě viděl. Tmavé hlasy bezvadně zastřižené, světlemodré oči, pevná čelist s nepatrně prosvítajícím strništěm. Krasavec se na posteli posadil. Jeho žalud tím pohybem vytvořil načervenalý záblesk v jinak čistě bílém pokoji. Esenovi se při tom pohledu zježily chlupy za krkem. Snažil se ten pocit zahnat, ale nepodařilo se mu to. Ovládl ho jakýsi třas. Čekal, že bílý pokoj zmizí a objeví se Timothyho zpocené oblečení nedbale pohozené vedle postele.

Timothy měl ostře řezané rysy, v pravém obočí mu zůstala jizva jako pozůstatek po jisté příhodě z puberty. Taky nosil vlasy nakrátko a po ránu mu na tváři prosvítalo strniště, ale nikdy nevypadal tak úhledně jako muž, který teď seděl vedle Esena na posteli. Byly to právě Timothyho nedokonalosti, kvůli kterým se Esen do bývalého vojáka zamiloval.

Pustil z dlaně tvrdý ocas.

“Co se děje, Esene?” zeptal se neznámý. V hlase mu zazněly obavy.

“Kdo jsi?” vydechl Esen. “A co tady sakra dělám já?”

Na mužově tváři se objevil pobavený úsměv. Odhalil čisté, bílé zuby a v ten moment připomínal spíš vlčí škleb. “Aha. Zase Timothy?”

“Kde je?” naléhal Esen.

Muž natáhl ruku a lehce zaťukal Esenovi na spánek. “Tady. Timothy je jedna z postav, které jsi vymyslel. Z tvé knížky. Ještě chvíli o něm mluv a začnu snad žárlit.”

Postava z knížky? Esen těžce polkl. Vydechl a znovu ucítil chemický pach. To nemůže být pravda.

“To jsem já, Michael, vzpomínáš si?”

Nevzpomínal. V hlavě měl zmatek. Cizinec se natáhl a Esen zaznamenal další detaily. Dokonalé tělo s vyrýsovanými svaly, hladce vyholená kůže, úžasně tvarované nohy s nepatrnými zbytky chlupů na lýtkách. Velké nohy, zrovna jako Timothyho, dlouhý penis, mohutná varlata v oholeném šourku. Esen na sobě cítil mužův upřený, pobavený pohled.

“Už si vzpomínáš?”

Timothy je výplod jeho fantazie? Na krátký okamžik si vybavil jinou ložnici, Timothyho, jak nad ním stojí, na sobě staré tričko s vlhkými skvrnami od potu v podpaždí, které si rychle sundal. Řetízek visící v porostu tmavých chlupů na prsou. Modré džíny. Holá chodidla. Nádherný pohled.

Dotek neznámého krasavce ho z představy vytrhl a vrátil do bílého pokoje. Přese všechno na tomhle muži, tedy Michaelovi, bylo něco povědomého.

“Budeš pokračovat, nebo si ho mám vyhonit sám?”

Esen neodpověděl. Michael vzdychl, lehl si a dokonalými prsty pravačky sevřel svou erekci, zatímco druhou rukou si hladil koule. Na tváři pořád ten vlčí škleb. Světlemodré oči se upíraly na Esena, když si olízl rty. Řeč jeho těla byla naprosto jasná, přesto si Esen říkal, jestli se na něho nechystá zaútočit.

Timothy byl jen sen a nic víc. Esena se zmocnil zvláštní pocit. Jeho odpor začal pomalu mizet. Sklonil se a začal Michaelovi olizovat břicho, nosem podvědomě hledal pach rozkroku, mužskou vůni. Ucítil pouze aroma tělového deodorantu.

“Jo, takhle se mi to líbí. Vem si ho do pusy. Ukaž mi, jak to umíš.”

Esen zvedl hlavu. Michael byl snad v každém myslitelném ohledu úžasný na pohled, ovšem… Nebyl to Timothy, Esenova představa mužské dokonalosti. Dokonce i kapky prosakující z otvůrku na špičce žaludu neměly tu chuť, kterou si pamatoval od Timothyho. Od muže, který vládl jeho snům. Od postavy z knížky.

“Ano, super, pokračuj…,” chraptěl Michael.

Esen se přesunul na jeho koule. Byly fakt velké, ale ani tady necítil ten typický pach mužského potu, který měl Timothy na svých koulích, zarostlých tmavými chlupy. Tedy v mých představách, pomyslel si Esen.

Michael sténal a zvedl nohy. Odhalil tak pevně sevřenou růžici mezi svými svalnatými půlkami. Zadek byl v dokonalém souladu se zbytkem těla, ale ve škvíře kolem svěrače nebyly žádné chlupy. Esen skryl své zklamání a začal otvor lízat. V nose opět cítil pach chemické čistoty mýdla a deodorantu.

V mysli se mu zjevil jiný obraz, růžice ve štěrbině porostlé hustými tmavými chlupy. Byla to tak nádherná představa, až mu z pusy začaly téct sliny. Michael to přivítal s nadšením a sténal čím dál hlasitěji… a představa v Esenově mysli zmizela.

Ach Timothy.

Michael do něho vstoupil. Moc rychle. Moc brzo. Misionářská poloha bránila Esenovi, aby se odvrátil. Cítil, jak mu Michaelovy koule pleskají o zadek, jak těsně ho jeho penis vyplňuje, jak dráždivě mu přejíždí prostatu. A když zavřel oči a přelila se přes něho vlna orgasmu, před vnitřním zrakem se mu zjevila Timothyho tvář.

***

Michael se osprchoval a oblékl si šortky a tričko. Sešel dolů, holé nohy pleskaly po schodech, a v kuchyni uvařil kávu.

“Jdu si zaběhat,” oznámil.

Esen se usmál a přikývl. Neodmítl, když se k němu Michael naklonil a políbil ho. Ucítil z jeho dechu závan máty. Hned po sexu si šel vyčistit zuby.

Dveře domu se zavřely a Michael byl pryč. Esen začal očima bloudit po kuchyni. Věděl, co je v zavřených skříňkách. Dokonale bílé talíře, drahé křišťálové sklenice. Kdyby otevřel ledničku, uviděl by krabici mléka, rajčata, pomerančovou šťávu. Udělal to a viděl, že se nemýlil. Žádné překvapení.

Podíval se ven. Za okny byla terasa, bazén a pečlivě udržovaná zahrada. Všechno jako podle pravítka, bez poskvrnky, zalité září srpnového slunce. Dokonale sladěné s Michaelem.

Esen vešel do pracovny. I tady byly zdi bílé, stůl měl skleněnou desku a police byly nacpané objemnými svazky. Přitáhl si ke stolu židli a urovnal do složek několik volně ležících papírů. Pak otevřel notebook. Obrazovka se rozsvítila a objevil se text. Stránka z rozepsané knížky.

Timothy ho vzal za ruku. Zpoza stromů se ozval podivný zvuk. Nějaký signál.

“Slyšels to?” zeptal se Timothy.

Přikývl. “Ano.”

“Co to mělo znamenat?”

Odpověď nikde. Obrazovka němě čekala. Esen položil ruce na klávesnici a začal psát.

“Myslím, že chce říct, že si přeju, abys byl skutečný, Timothy,” napsal Esen. Rozhlédl se po bílé místnosti. Možná že já jsem taky postava z knížky. Možná jsem vypadl ze stránky nějakého románu. Povzdychl si a poslední větu vymazal.

***

Dveře znovu bouchly. Esen vyskočil ze židle a šel do chodby přivítat Michaela. Zrovna si skopl z nohou tenisky. Nové, všiml si Esen. Kolem se prohnal závan potu, ale bylo v něm něco umělého, deodorant a opalovací krém. Nebyl to pot skutečného samce.

“Ahoj.”

Michael si okrajem trička otřel obočí. “Ahoj,” ušklíbl se. Pak Esena rychle políbil. Spíš se jen lehce otřel o jeho rty.

Esen fascinovaně zíral na dokonalou mužskou krásu, která stála před ním, a pak rychle sáhl do Michaelova nabušeného rozkroku.

Michael se od něho odtáhl. “Počkej. Jsem zpocený.”

“Vím.” Esen to zkusil znovu, pohladil přední stranu Michaelových šortek a pod prsty cítil jeho penis a koule. Ten závan potu přidal muži na přitažlivosti.

V Michaelově pohledu se objevil náznak netrpělivosti. “Až se osprchuju.”

“Ale no tak. Myslím, že teď jsi cítit tím správným mužským pachem.”

Michael ho chytil za zápěstí. Esenovi bylo náhle děsivě jasné, že ta ruka je schopná mu roztrhnout kůži a zlámat kosti.

“Esene.” Sotva pohnul rty.

Pustil Michaelův rozkrok a vzdal to. “Dobře. Jen jsem myslel…” O krok ustoupil.

Michael udělal krok k němu a políbil ho na tvář. Veškerý Esenův zájem vyprchal.

“Hned se umyju. Slibuju, že pak se ti to bude líbit. Všechno, co s tebou budu dělat. Jsem přece tvůj přítel.”

Michael se na něho po těch slovech zadíval, v pohledu výraz… Čeho vlastně? Esen si nebyl jistý. Ale dokonalé tělo a krásná tvář v něm najednou vzbudily úplně jiné pocity, než by čekal.

***

“Jak pokračuješ?”

Esen ležel zkroucený na posteli, pohled upřený směrem ke zdi. “Co?”

“Ta tvoje knížka. Pořád nic nového?” Michael se na něho díval v odraze zrcadla.

Na chvíli měl Esen podivný dojem, že těch bleděmodrých očí je tisíc. Tisícovka očí, která je sleduje, když spolu šukají. A stejný počet uší naslouchá.

“Řekls mi, že ses v psaní zasekl, zrovna když se ozval signál.”

Přetáhl si pokrývku přes hlavu. Chtěl se snad schovat? Na obličeji mu zasychalo Michaelovo sperma. Olízl se, ale neucítil žádnou chuť.

***

Večeřeli při světle svíček. Michael se v kuchyni předvedl, to se nedalo upřít. Salát z různých druhů čerstvé zeleniny ze zahrady a úžasné stejky. K tomu červené víno. V mihotavém světle svíček Esenovi připomínalo krev.

“Jak se ti dneska dařilo?” zeptal se Michael. Z opačné strany stolu se zdálo, že nemrká, jak byl jeho pohled upřený.

“Dobře.”

“Skvělé. Jsem rád, když se ti daří. Taky rád plním tvoje přání.”

Plnit má přání? Esen myslel na své velké přání, které stále zůstávalo nesplněno. Vzpomněl si na Timothyho, který byl v jistém smyslu Michaelův pravý opak.

“Děje se něco?” vytrhl ho Michael ze zasnění.

Esen zamrkal. “Ne. Jen jsem se zamyslel.”

“Myslels na Timothyho?”

“Ne,” zalhal.

“Na ten signál? Už tě napadlo, co by mohl znamenat?”

Dívali se na sebe přes plameny svíček. Esenovi se sevřel žaludek. “Signál?”

Michael zvedl sklenici s vínem a usrkl. “Jasně. To je tvůj tvůrčí blok, ne? Co ten signál vlastně znamená.”

Krev. Esen myslel na to, kolik jí asi bylo prolito, než se objevil tenhle cizinec, který tvrdí, že je jeho přítel.

***

Noční vánek rozevlál záclony v oknech ložnice. Ze zahrady se nesla vůně nedávno posečeného trávníku a slabý pach chloru z bazénu. Esen byl po večeři vždycky unavený a rychle usnul. Pomalu začínal mít podezření, že mu Michael dává do jídla nějaké drogy. Dneska se mu ale spát nechtělo. Vstal z postele a zamířil ke dveřím z ložnice, když zaslechl z chodby šepot.

“Dal jsem mu jen poloviční dávku,” říkal někomu Michael.

Esen zbystřil. Pootevřenými dveřmi ložnice viděl na chodbě stát to dokonalé nahé tělo. Nebylo ale poznat, s kým mluví.

“Myslíš, že drogy mu brání, aby si vzpomněl na význam toho signálu?” zeptal se neznámý mužský hlas.

“Ano.”

“Udělej všechno pro to, aby ses dozvěděl, co potřebujeme.”

“Rozkaz.”

Esen na nic nečekal a rychle si lehl zpátky do postele. Srdce mu zběsile bušilo. Teď už ledacos začalo dávat smysl. Žádná postava z knížky, to mu bylo jasné. Timothy byl opravdový. Jeho skutečný přítel.

Michael si k němu lehl a objal ho, ale Esen dělal, že spí. V hlavě se mu myšlenky neuspořádaně točily, ovšem jedno věděl jistě. Odteď se musí mít na pozoru.

***

Vstát. Vyjít ven a utéct.

Esen tušil, že dostat se dále za plot zahrady bude pravděpodobně nemožné. Seděl za stolem v pracovně a zíral na obrazovku notebooku. Za jeho zády se neslyšně zjevil Michael. Položil mu na ramena své velké ruce a začal s masáží. Esen si s hrůzou představoval, jak snadno by se ty dokonalé prsty mohly sevřít kolem krku.

“Tak jak pokračuješ?”

Podařilo se mu na rtech vytvořit úsměv. “Ale jo, jde to.”

“Možná pomůže, když si o tom promluvíme. A pak tě nechám pohrát si s mým nádobíčkem,” Michael se k němu sklonil a začal ho líbat za krk.

Esenovi naskočila husí kůže.

“Jaký má ten signál význam?”

Krev mu na moment ztuhla v žilách. Podle drog ve večeři a přítomnosti dalších, neznámých lidí s přístupem do domu usuzoval, že Michael je z nějaké zvláštní jednotky. Takže na jeho zneškodnění asi nebude stačit, kdyby ho praštil některou z knih kolem. I když takové pokušení měl.

“Možná je to něco jako miluj bližního svého. Nedělej druhým, co nechceš, aby oni dělali tobě.”

V odrazu obrazovky zahlédl, že se na Michaelově tváři objevil divný výraz.

“Vážně? Nic lepšího tě nenapadlo?”

“Ptal ses, tak jsem ti odpověděl,” pokrčil rameny.

Michael vzdychl. Esen znovu ucítil závan chemického pachu. Pach nepravého přítele. Od té noci, kdy vyslechl tajný rozhovor, ho napadlo, že nejde o vůni deodorantu. Spíš je to nějaká chemická ochrana, něco jako desinfekce.

A ten signál? Vzpomněl si. Tohle se zakládalo na pravdě. On a Timothy byli na výletě v horách a jedné horké letní noci, zpocení a ulepení, na to prostě vlítli. Pane bože, Timothyho mužský pach a vůně jeho zpocené kůže… A jeho pták, který Esenovi postupně vyšukával rozum z hlavy, až skoro ztrácel vědomí. A tehdy se to stalo. Signál.

Podíval se na Michaela. Nejspíš se tak doopravdy nejmenuje, prostě jen další výmysl. V odrazu obrazovky viděl v jeho očích čirý vztek.

“Pokračuj. Snaž se na to přijít. A rychle.” Michaelovy ruce na jeho krku zesílily stisk až na hranu bolesti. Pak ho pustil a z pracovny odešel. Díky bohu.

Timothy byl pryč, psal Esen, ale on věděl, že je to jeho opravdový přítel, že je někde tam venku a hledá ho. A že se brzy setkají.

***

Esen zavřel oči a vnímal vzkaz signálu. Jeho uším zněl cize, ale v srdci a v duši cítil souznění. Hlavu měl čistou a jasnou. Všechno o signálu si vybavil. Konečně. Cítil, jak se jeho mysl vznáší a hledá, hledá Timothyho. Jako kdyby letěl nějakým prostorem mimo zemi, vznášel se na neznámých vlnách. Ano, už je blízko, cítil ho, cítil svého opravdového přítele, tu druhou, s ním navždy propojenou duši.

“Timothy!” Neslyšné volání.

A už ho i viděl, omšelý pokoj v nějakém levném hotelu, na posteli puška a mobil a nějaké dokumenty. U postele stojí Timothy, na sobě pouze vybledlé džíny, jen napůl zapnuté, a prohlíží si jejich společnou fotografii pořízenou na nějakém večírku. Esen se zachvěl touhou. Ta nahá široká záda, svalnatá hruď pokrytá tmavými chlupy, obličej s tolika nedokonalostmi, a přece tak krásný…

“Timothy…”

“Esene…?” překvapeně se rozhlížel.

“Jsem tady. Slyšíš mě?” Bylo mu skvěle z pohledu na úžasný lesk zpocené kůže a chloupky v rozkroku deroucí se z nedovřeného zipu džínů. Jak kdy mohl uvěřit, že tenhle muž není skutečný?

“Ano, slyším tě dobře, ale co…”

“A teď mě i uvidíš,” řekl Esen a za okamžik stál uprostřed pokoje.

„Jak…,“ zíral na něj užasle Timothy.

Esen se usmál. Cítil nával neskutečné radosti.

“Zlato,” Timothy k němu přiskočil, objal ho a přitiskl k sobě, “hledám tě od té doby, co tě unesli.”

Políbil ho a oči mu svítily. Tlak Timothyho rtů vymazal z Esena veškeré zbytky vlivu, který snad nad ním Michael ještě mohl mít.

Esen mu řekl všechno, co věděl. Teď, když pominul efekt drog, které dostával, si vzpomněl. Únos. Vládní agenti. Vymývání mozku, aby uvěřil, že ten naaranžovaný život je skutečný. Drogy v jídle. Neskutečně čistý a sterilní dům. Michael.

Timothyho zelené oči vztekem zablýskaly. “Já toho zkurvysyna zabiju.”

“Počkej ještě. Pamatuješ si na signál tehdy v lese v horách? To zvláštní světlo a zvuk. Tam to všechno začalo.”

“Ano. Ale netuším, co to vlastně bylo,” rukou si prohrábl tmavé vlasy.

Jeho ruce… Na první pohled hrubé a drsné, ale Esen věděl, jak jemné dokážou být.

“Signál z hvězd. Nevím, kdo přesně jsou ti, co ho vyslali, ale vybrali si mě. Poslali vzkaz, pozvání, a já jsem jim porozuměl.”

Timothy vydechl. “Esene, řekni mi, kde jsi byl, a já si toho hajzla podám. Toho jakože přítele. Za to, co ti udělal.”

“Ten signál,” sypal ze sebe Esen, “obsahoval návod, jak spolu komunikovat a jak je možné dostat se k nim, tam daleko, když budeme chtít. Takové cestování prostorem, nejen mezi hvězdami. Netuším, proč si vybrali jako kontakt mě, možná ve mně viděli něco výjimečného, díky čemu jsem je mohl pochopit…”

Timothy mu prsty přejel po tváři.

“Nedokážu říct, jak se agenti dozvěděli, že mám tuhle schopnost. Ale kdyby se jí zmocnili, je s námi konec.” Na chvíli zavřel oči a odmlčel se. Pak pokračoval. “Můžeme se přenést, kam jen budeme chtít, Timothy. Ty a já. Pryč odtud. Vezmu nás kamkoli, stačí říct…”

“Dobře. Ale napřed budu muset něco vyřídit.”

***

Esen prudce rozevřel víčka a zamrkal. Na děsivou vteřinu měl pocit, že se mu to celé zdálo. Kolem sebe uviděl neposkvrněnou bílou ložnici se zrcadlem.

“Kdes byl? Takže už sis vzpomněl?” To byl Michael. V tónu jeho hlasu bylo něco pánovitého.

Esen se rychle posadil, ale vzápětí už ho ty všeho schopné ruce vytáhly na nohy. Hleděl bez dechu do dokonale krásné tváře, která se ukázala být dokonale nebezpečnou.

“Řekni mi to, nebo přísahám, že budeš litovat!”

“Tak to si nemyslím.” Timothy se zjevil za Michaelovými zády, hlas zabarvený vztekem.

Michael pustil Esena a prudce se otočil. “Kdo sakra jsi?”

“Jeho přítel. Ten opravdový, ty bastarde.”

Vrhl se na Michaela a praštil ho. A znovu a zase.