Osmička vlevo dole

Prolog

Nedávno jsem na našich Ostrovních povídkách nahlédl do chatu. Celkem mě zaujala jedna debata, kde se skloňovalo, že v zubařském křesle asi nikdo nezažije erotiku nebo vzrušení. Okamžitě se zapnula moje tvůrčí Enigma, ve které je základních třicet šest dramatických situací. Vložil jsem si tam proměnné a kolečka fantazie, tvořivosti a kreativity začala rotovat naplno. Protože chci tuto povídku věnovat mému korektorovi, musím ji psát v jazyce českém. Bylo by to asi dost směšné, kdyby si dárek musel sám opravovat. To je, jako kdybyste přišli za oslavencem a požadovali od něho, aby si knihu, kterou jste mu koupili, zabalil on sám.

Věřím, že český obětavý korektor při opravování mé češtiny nezešediví, neoplešatí, ani ho nepostihne žádná srdeční nevolnost. Takže neváhejte a račte vstoupit se mnou do zubní ambulance dentisty Petra Milana…

*** 

Tento mladý zubní lékař se rozhodl odejít od rodičů. O své orientaci jim řekl ve druhém ročníku střední školy. Otec to více méně vzal, ale máma ho pořád nutila, aby to s nějakou dívkou vyzkoušel. Neuměla se smířit s představou, že ona nebude mít vnouče a její nevěsta se bude muset holit a při malé potřebě si bude zvedat záchodové prkénko. Petr jako dobrý syn to vyzkoušel se dvěma holkami. Bylo to fiasko.

Fiasko to však nebylo s Richardem z vedlejší třídy. Vydrželi to spolu dva a půl roku. Byl to jeho první kluk. Petr ho doopravdy miloval. Po gymplu to spolu táhli ještě půl roku na vejšce. Měli pronajatou garsonku. Zprvu to bylo fajn, ale postupně to začalo mezi nimi skřípat. Nejprve si Petr domýšlel, že chyba je v něm, neboť se stále učí. Jak se ukázalo, za vším byla Richardova nevěra.

On studoval žurnalistiku a seznámil se s více kluky jejich orientace, se kterými Petra začal podvádět. Jednoduše, začal si život užívat naplno. Soužití s Petrem se stávalo pro něj nudným. Petr se na letní semestr odstěhoval na kolej. Rok a půl zpracovával tento rozchod. Richard byl pro něj první kluk, první láska a první velké zklamání.

Pokoušel se navázat nějaké známosti. V hlavním městě, kde studoval, nebylo problém najít druhého gaye, ale všechno to bylo jen o sexu. Měl obavy, že podruhé se už do nikoho nedokáže opravdu zamilovat. Potom se setkal se Zoltánem. Nebyla to v žádném případě láska na první pohled. Zoly měl zvláštní, až cynický humor. Přímo stvořený pro budoucího patologa.

Nesmírně si vyhovovali jako sexuální partneři. Spolu si pronajali dvoupokojový byt, a pokud mohli, byli pořád v posteli. Postupně obrovský souzvuk jejich těl přerostl i do citové roviny. Na první pohled drsný a sarkastický Zoly uměl být neuvěřitelně něžný a citlivý vůči Petrovi. Kde mohl, tam mu dával najevo, jak ho miluje. Jak si váží každé chvíle, kdy s ním může být. Skvělé bylo i postavení Petra v Zolyho rodině. Rodiče i tři jeho sourozenci byli k němu milí, bezprostřední a srdeční. Doma mluvili maďarsky. Ale jakmile tam byl Petr, tak i mezi sebou komunikovali v slovenštině. Jen otec používal jakýsi československý jazyk. Slovenská slova a výrazy počešťoval. Petrovi to připadalo hodně zábavné. Petr se v té rodině cítil, jako by do ní patřil. O to větší strach měl, jak přijmou Zolyho jeho rodiče, tedy hlavně máma.

„Maďar, to sis mohl najít i toho východňára ze Slovenska,“ glosovala máma, když jí řekl, že má nového partnera. Kdyby jí řekl, že Zoly je kromě toho i Žid a dokonce obřezaný, tak by určitě nesouhlasila, aby ho dovedl k nim domů. Jak ji znal, ona by měla problém, i kdyby si přivedl čistokrevného Slováka. Tedy, co je to čistokrevnost? Všichni jsme dokonale promíchaní. Nejsme psí plemena.

Přijetí bylo více než vlažné, přímo odměřené. Když máma zjistila, že její budoucí „nevěsta“ se určitě denně neholí, také s tím nebyla spokojena. Když byli sami, tak mu pošeptla:

„Však vypadá o 10 let starší než ty. A ty vousy, to ti nevadí při líbání? Vůbec se k tobě nehodí. Mně se tedy nelíbí.“

Najednou měla problém z toho, že si nemůže se Zolym dát skutečný polibek.

„Mami, pokud dovolíš, stačí, že se líbí mně. A mně vyhovuje takový, jaký je,“ trval na svém Petr.

„Já si myslím, že tvůj nastávající by se měl líbit i mně,“ trvala na svém máma.

„Mami, není žádný nastávající, ani nebude!“ oznámil jí rozhodně.

„To chcete žít jen tak na divoko? Však už je registrované partnerství!“

„Mami, hudba budoucnosti.“

Nejvíce ho máma dorazila, když Zolymu chtěla ustlat v pokoji pro hosty. Petrovi se po delší výměně názorů podařilo ji přesvědčit, že budou spát spolu v jeho pokoji. Zato s otcem si Zoly rozuměl víc než dobře. Spolu stáhli skoro celou láhev domácí barackpálinky, meruňkovice, kterou Zoly přinesl.

Pak se jeho rodiče setkali se Zolym až v jejich bytě v malém lázeňském městečku. Petr tam odkoupil zubní ambulanci po dentistovi, který náhle zemřel. S penězi pomohli částečně rodiče a na zbytek si vzal úvěr. Zoly dostal místo v nedalekém krajském městě. Vše vypadalo přímo idylicky. Vztah jim klapal. Začali i uvažovat, že by uzavřeli registrované partnerství. Hlavně to chtěl udělat Petr kvůli své mámě.

Zoly dostal nabídku pracovat na lékařské fakultě v Bratislavě. Dlouho to zvažovali. Mladému patologovi se tam rýsovala skvělá kariéra. Nakonec se rozhodli, že zkusí fungovat v odloučení. Zoly přijížděl za Petrem už ve čtvrtek večer a na Slovensko se vracel až v pondělí. Petr si dal inzerát, že prodá ambulanci i s praxí, a chtěl se odstěhovat za Zolym. Na inzerát se nikdo neozýval, a když, byli to jen vlažní zájemci. Petr byl ochoten jít s cenou dolů. Potom se stalo, že Zoly jeden víkend nepřijel. Potom nepřijel další.

Petr cítil, že se něco děje. Za dva měsíce mu Zoly oznámil, že s ním otěhotněla jeho kolegyně a stěhuje se na Slovensko. Pro Petra to byl šok, přestože věděl, že Zoly v minulosti chodil i s holkami, a sám mu řekl, že není vyhraněný gay. Když mu to oznamoval, tak plakal, plakal i Petr. Naposledy se spolu pomilovali a druhý den ho Petr odvezl do Bratislavy. Zoly trval na tom, aby se seznámil s Klárou. Našel v sobě tolik síly, že jim dokázal popřát, aby byli spolu šťastní. Byl i pozván na svatbu, která byla za dva měsíce. Petr tam nešel. Nedokázal to. Naštěstí tento rozchod neměl na něj traumatizující účinek jako rozchod s Richardem. Zanedlouho si našel tři milence, se kterými se setkával. Netoužil po žádném hlubším vztahu. Užíval si života tak, jak šel. Bral všechno, co mu nabízel. Neměl problém kromě svých tří stabilních milenců mít i náhodné jednodenní románky. V lázeňském městě nebyla nouze o příležitost.

S ambulancí zdědil i zdravotní sestru Boženku. Ta byla chodící kartotéka. Měla perfektní znalosti o každém pacientovi. Petr až žasl, jak si dokázala pamatovat všechny ty vztahové, rodinné a milostné propletence o každém návštěvníkovi ambulance. To obnášelo i majetkové poměry, zdravotní stav, politické názory a kdo koho volil. Až měl dojem, že Boženky je nesmírná škoda. Mohla by být velmi cennou pracovnicí v BIS.

Dost ho překvapovalo, odkud to Boženka všechno věděla. S pacienty mluvila poněkud málo. Pacienti díky úkonům, které jim dělal Petr, toho opravdu moc nenamluvili. A pan doktor byl spíše málomluvný než sdílný typ dentisty. Díky důvěrným informacím Boženky se mu zanedlouho pravidelní pacienti zdáli být jako staří dobří známí. Občas měl obavy, co říká Běženka o něm. Svou orientaci navenek neprezentoval a Boženka ani nevěděla, nebo se tvářila, že o Zolym neví. Půl roku spolu bydleli v lázeňském městečku.

Boženka mu říkala familiárně „doktůrku“, ale vykala mu a on jí samozřejmě také. Skoro každé pondělí donesla Boženka skvělý koláč.

„Doktůrku, dnes už nemáme nikoho objednaného, nevadilo by vám, kdybych odešla domů před tím, než bude padla?“ s prosebným výrazem se podívala na svého mladého šéfa.

„V pohodě, Boženko, jděte, já tady počkám, kdyby náhodou přišel nějaký lázeňský host, který zjistil, že se mu kvedlá plomba,“ zavtipkoval Petr.

Boženka za chvíli v lehkých letních šatech opouštěla ambulanci. Petr jí pochválil její outfit. Boženka se na něj vděčně usmála. Když zavřela dveře ambulance, Petr usedl za počítač a přihlásil se na svou mailovou adresu. Měl odkaz na gay seznamce, klikl tam. V tom se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Petr měl dojem, že okno seznamky zavřel, ale nestalo se, místo minimalizace ho jen zmenšil. Otevřel dveře do čekárny.

Stál v ní třicátník, špinavý blonďák, s několikadenním strništěm. Na sobě měl džínové bermudy, námořnické tričko, na očích sluneční brýle. Na nohou kožené sandály bez ponožek. Jasný lázeňský host, pomyslel si Petr.

„Dobrý den, já jsem váš zubní technik, Dárius Dambor,“ vyvedl Petra okamžitě z omylu sympatický muž.

„Milan,“ podal mu ruku Petr. Uvědomil si, že měl asi říct „doktor Milan“, aby zas neměl technik dojem, že mu řekl své křestní jméno a navrhl tak tykání. Asi by to ani nebylo vhodné, je přece mladší, i když ve společenské hierarchii je určitě dentista nad technikem. Ale určitě přece zná jeho jméno. Paní Boženka mu vícekrát navrhovala, že by se měl jet podívat, že určitě mu bude jejich technik sympatický. A prý má perfektně vybavenou laboratoř. S jeho prací neměl Petr za rok a půl nejmenší problém.

„Nějaký problém, pane Dambore?“ zeptal se Petr. Všiml si, že Dárius se dívá trochu překvapeně na monitor. Petr se otočil a na monitoru právě naskočil spořič obrazovky.

„No, ano, osmička vlevo dole,“ přesně pojmenoval problém Dárius.

„Sedněte si, hned se na to podívám,“ šel si umýt ruce Petr. Natáhl si rukavice. Nasadil si roušku, kterou měl na krku. Sebral sondu a zrcátko. Dárius otevřel ústa, jak nejvíc mohl, a Petr mu nástroje vložil do úst. Okamžitě si všiml, že chrup je v perfektním stavu. Všiml si jen dvou pryskyřičných plomb, jinak všechno zdravé udržované zuby. Dáseň kolem osmičky vlevo dole bylo zarudlá, zřejmě zánět. Poklepal opačným koncem sondy po zubu, pacient reagoval bolestivě. Vyndal nástroje z úst.

„Takže takhle, pane Dambore…,“ začal Petr.

„Oslovujte mě klidně Dáriusi,“ chtěl změnit tón konverzace technik.

„Dobře, Dáriusi, v takovém případě je nejběžnější postup extrakce zubu. Vzniká vám tam submukózní absces. Chcete-li, můžu ho otevřít, zkusit ho vyléčit. To, jestli se nám zub podaří zachránit vitální, je malá šance. Kořenová výplň osmičky se obvykle nedělá.“

Říkal mu diagnózu a uvědomoval si, jak Dáriusovy oči na něm visí. Udržoval s ním stále oční kontakt. Ten muž se mu líbil. Ta čertovská Boženka fakt měla pravdu. Je víc než jen sympatický. Je doslova přitažlivý. Jeho gay barometr mu našeptával: „Péťo, je to tvoje krevní skupina.“ Jen, jeho gay barometr ho párkrát i velmi špatně navigoval. Způsobilo to už pár trapasů. Dvakrát téměř dostal do držky.

„Doktůrku, klidně ho dejme ven,“ navrhl mu zcela vyrovnaně Dárius.

„Měl jsem i RTG snímek, mám dojem, že ta osmička má pořádně pokroucené kořeny, ale nemohl jsem ho najít,“ pokračoval.

„My si uděláme nový, potřebuji vidět současný stav. Můžete vstát z křesla.“

Sundal si rukavice a otevřel počítač. Svítilo tam stále zmenšené okno gay seznamky. Okamžitě je zrušil. Podvědomě cítil, že se Dárius na něj dívá. Otočil se. Dárius se jemně usmál.

„Klid, i já jsem tu stránku už navštívil,“ řekl mu tlumeným hlasem technik. To ho upokojilo. Tak gay barometr nelhal. Otevřel program RTG. Usadil Dáriuse na židli. Připravil zubní RTG přístroj. Do úst mu vložil zobrazovací plotýnku s kablíkem. Navedl jeho prst, kde si ho má přidržet. Udělal snímek. Sebral plotýnku z jeho rukou. Prsty se jim dotkly. Bylo to náhodné, ale příjemné. Vrátil se k počítači.

Na monitoru rozklikl snímek. Naštěstí kořeny nebyly nijak hrozivě zamotány, ale byly obloukovitě zahnuty ke kolmé ose zubu. Nedalo se vyloučit, že se některý při tahání zlomí. To by vůbec nebylo příjemné. Chtěl zařadit snímek k pacientově kartě.

„Nemohu vás zde najít, Dáriusi,“ zkonstatoval Petr.

„Nevím, jestli jsem měl vůbec u starého pána založenou kartu.“

„Ty dvě plomby vám nedělal on?“ zjišťoval.

„Ne, to bylo ještě na škole před tím, než jsem zdrhnul sem.“

Slovo zdrhnul Petra dost zarazilo. Před čím Dárius utíkal?

„No naši neuměli překousnout, že jsem…“

„Rozumím, já velmi podobně,“ přiznal se, že jeho působení v lázeňském městečku je snaha odstřihnout se od minulosti, od rodičů, i když zcela to asi není možné.

„Tak založíme novou,“ začal vytvářet v počítači novou kartu.

„Dárius Dambor,“ říkal si potichu Petr.

„Datum narození?“

„Čtvrtý červenec…,“ začal Dárius.

„Prosím? To máte dnes narozeniny?“

Petr se postavil a podal mu ruku.

„Tak všechno nejlepší, Dáriusi. To budou trochu zvláštní narozeniny oslavené trháním zubu.“

„Děkuji, dnes to neberu až tak fatálně jako kdysi. Den jako každý jiný,“ zazubil se Dárius.

„Fatálně?“ trochu nerozuměl Petr.

„No moc mi záleželo na tom, s kým ten den strávím a kde ho strávím. Dost jsem si potrpěl, aby to bylo něco mimořádného.“

„Například?“

„Let balonem, bungee jumping, potápění mezi žraloky, raft na Drávě, skok s padákem…,“ jmenoval Dárius něco ze svých adrenalinových zkušeností.

„Takže dobrodruh, a s kým?“ byl zvědavý Petr.

„Ti jsou už bohužel, či spíše chválabohu, minulostí,“ pokusil se o úsměv Dárius. Asi v něm některé rozchody stále vyvolávaly trpkou vzpomínku.

„No, a dnes to tedy bude adrenalin z trhání prvního zubu,“ zkonstatoval Petr. „Tak půjdeme na to?“ začal si znovu mýt ruce.

„Asi nám nic jiného nezbývá doktůrku, jen vás chci upozornit, že mám prokainovou intoleranci.“

„Fúúú, tak to není dobrá zpráva, bude vás to bolet,“ podíval se s nevelkým nadšením na technika.

„S tím počítám,“ odpověděl mu dost odhodlaně.

„A kdybychom zkusili intraligamentární anestezii?“

„Chcete riskovat případný anafylaktický šok, doktůrku?“

„Tak to určitě ne, Dáriusi, a kdybych vám před tím nabídl panáka?“ zeptal se ho Petr.

„Myslím, že i vy byste ho potřeboval, Milanku,“ usmál se technik.

A samozřejmě, uchechtl se v duchu Petr. Další, který jméno Milan považuje za křestní. Otevřel skříňku zcela na kraji. Byly tam různé druhy whiskey, koňaky, rumy, vodky, becherovka, fernet ale i něco domácího, bez nálepky.

„Pěkná baterie,“ zhodnotil Dárius.

„Jo, ale jenom to, co mi přinesou pacienti. Kdybych vypil jen zlomek toho, co dostanu, zajisté skončím na protialkoholním léčení,“ zavtipkoval.

„Takže láhvinka určitě není dárek, který by vám udělal radost.“

„To určitě ne. Co vám tedy naleji?”

Chytil do ruky whiskey.

„Co budete pít vy?“

„Já určitě nic, jsem tady autem,“ vymlouval se Petr.

„Milanku, pokud si nedáte vy, nedám si ani já,“ řekl rozhodně.

„Tak domácí, nebo vodku?“ nechal se zlomit zubař.

„Raději tu domácí,“ upřesnil svou volbu.

Petr nalil dvě sklenice, jednu podal technikovi.

„Tak na ty vaše narozeniny.“

Přiťukli si. Dárius to vypil na ex. Petr jen polovinu.

„Naleji ještě jeden?“ zeptal se ho. Dárius přikývl. Ta domácí byla skvělá.

„I vodu poprosím,“ trochu zachraptěl po silném domácím alkoholu.

„Minerálku?“

„Ne, raději kohoutkovou.“

Podal mu sklenici vody a nalil dalšího panáka.

„A jaký dárek by vás od pacienta potěšil víc než láhev?“

„Úsměv nebo květiny by mi byly milejší. Začal jsem známým dávat láhve jako dárky a mělo to nežádoucí efekt, i oni mi začali nosit láhve,“ stěžoval si.

„Měl byste zásobovat nějaký bar,“ poradil mu.

„Asi budu muset,“ usmál se.

„Tak pojďme na to, dokud alkohol účinkuje.“

Dorazili druhého panáka. Petr si znovu umyl ruce. Ze sterilizátoru vybral kazetu s nástroji. Položil ji na poličku. Nasadil si masku, natáhl nepoužité rukavice a vzal si extrakční páku. Přiblížil se k Dáriusovým ústům.

„Na ředění krve neužíváte nic?“

„Ne.“

„Řekl bych, Dáriusi, zatněte zuby, teď to začne bolet, ale neřeknu, tak pojďme na to.“

Páku přitlačil k zubu a zatlačil směrem pod dáseň. Snažil se zub uvolňovat nejprve z vnitřní strany. Dárius se zatím držel statečně. Dáseň začala krvácet. Po chvíli se přesunul na vnější stranu. Tady už reakce na bolest byly výraznější. Znovu se vrátil na vnitřní stranu. Měl dojem, že kořeny konečně povolily. Vtlačoval páku hlouběji a snažil se je uvolnit ještě víc. Dárius měl v ústech dost krve. Petr vyndal nástroj. Technik vyplivl krev a vypláchl si ústa. Petr pokračoval dále v páčení. Na čele mu vyskočily krůpěje potu. Jedna kapka z nosu padla rovnou do pacientovi pusy.

„Promiňte,“ omlouval se Petr. Dárius záporně zavrtěl hlavou, jakože se nic neděje.

„Nemám tady sestru, můžete mi otřít pot z čela vy?“ poprosil ho.

Dárius vzal papírový ubrousek a utíral z Petrova čela i nosu kapky potu. Vnímal kůži té tváře. Byla hebká a vláčná. Jako stvořená k líbání. Konečky prstů ho pohladil. Petr to vnímal jako něco z jeho strany mimovolné, ale nesmírně příjemné. Ucítil v rozkroku vzrušení, když mu pohled padl na jeho bermudy, viděl, že prostor pod zipem se Dáriusovi zaplňuje.

Začal znovu páčit. Zub se mu zdál již dostatečně uvolněný, aby mohl nastoupit s kleštěmi. Molárky nasadil na zub. Sevřel v dlani brandže a snažil se zub ještě více uvolnit kývavými pohyby. Přitiskl se ke křeslu a najednou pocítil, jak se jeho poloztopořený penis dotýká Dáriusovy ruky. Na chvíli se instinktivně odtáhl, ale námaha z tahání zubu ho přinutila znovu se přitlačit. Jeho ruka tam byla pořád.

Petr cítil, že to není náhodný dotek. Dárius tam měl ruku cíleně. Tak tohle je dobrý úlet, vzrušit se při tahání osmičky, k tomu bez anestezie. Nová kategorie do BDSM. Dárius vnímal Petrovu přítomnost. To, že se jeho ruka dotýkala doktorova ptáka, mu pomáhalo překonat bolest, která byla více než intenzivní. Petr cítil, že zub se mu podařilo trochu povytáhnout. Znovu se ho pokusí ještě uvolnit pákou. Kontakt byl Petrovým pohybem zrušen. Položil do kazety kleště a sebral páku.

„Mohu pokračovat?“ zeptal se Petr. Byl zvědavý, zda na jeho tvrdnoucí penis bude čekat technikova ruka.

„Mhh,“ souhlasně zamumlal Dárius. Petr se přiblížil ke křeslu. Založil páku. Ruka tam byla. Čekala na něj. Už to nebylo jen o doteku. Dárius mu ho přes tenké bílé kalhoty sevřel v dlani. To na Petra okamžitě zaúčinkovalo. Trochu se zavrtěl a pokračoval v páčení. Jak Petr zvyšoval tlak na zub pákou, tak intenzivnější byly i sevření Dáriusovy ruky. Začal mu ho přes kalhoty honit.

Petr si znovu vzal molárky, nasadil je na zub a táhl. Pokusil se i o kývavý pohyb, ale opatrně, aby se náhodou některý kořen nezlomil. Ještě jednou musel vzít páku. Z obou stran pokračoval v uvolňování. Dárius se rukou stále věnoval jeho už řádně tvrdému ocasu. Sebral kleště. V dlani pocítil, jak se zub uvolnil a už bez větší námahy se mu ho podařilo vytáhnout. Zub hodil do misky na odpad.

„Vyplivnete a vypláchněte,“ přikázal mu Petr. Dárius pustil jeho ptáka, aby mohl udělat, co mu rozkázal. Po vypláchnutí mu Petr vložil do úst tampon.

„Pořádně skousněte a držte tak minimálně pět minut.“

Dárius zatnul zuby, aby sevřel tampon na otevřené ráně po zubu. Petr si stáhl roušku. Kolem krku ho objala Dáriusova ruka. Políbil ho zavřenými ústy. Na to mu rukou vnikl do kalhot a vytáhl mu penis. Už nic nebránilo, aby mu ho vyhonil. Petr se zcela podal technikově ruce. Začal do ní přirážet. Před tím, než se dostal na vrchol, rychle rukou vzal pár papírových ubrousků, které byly v krabici u plivátka.

Jeho tělo se napnulo a začal stříkat. Do papírových ubrousků zachytil semeno. Nahnul se nad Dáriuse a políbil ho. Dárius chtěl do polibku zapojit i jazyk.

„Dáriusi, ústa zavřete!“

Dárius ho poslechl. Petr rukou nahmatal rozparek na Dáriusových bermudách. I on byl pořádně vzrušený. Rozepnul mu knoflík a stahoval zip. Dárius se pánví nadzvedl. Petr mu stáhl kalhoty najednou s boxerkami. Vykoukl na něj ztopořený technikův penis s poodhaleným žaludem. Políbil Dáriusovi žalud. Technik syknul. Jazykem přejel po žaludu. Obkroužil ho. Slízl kapku preejakulátu a nasál jeho pýchu do svých úst. Nejprve rty lehce sevřel penis za žaludem. Zuby se lehce dotkl nalitého hebkého pletiva tohoto citlivého místa. Dárius pocítil na žaludu výraznější sevření zubů. Znovu syknul, ale ten pocit vzrušení přehlušil trhaní v ráně po zubu. Po poněkud bolestivém začátku kuřby, Petr nasál celý jeho penis do úst. Zuby do laskání už zapojoval opatrněji, o to výrazněji ho mazlil jazykem. Dáriusovy ruce se dotkly Petrovy hlavy. Doktůrek začal dělat pravidelné pohyby, které pomalu stupňovaly pacientovo vzrušení. Rukama Dárius lehce upravoval pohyby jeho hlavy. Znovu syknul, neboť sevření zubů zase bylo jaksi silnější, ale skvělá jízda pokračovala. Dárius se zapojil i pohyby pánve. Jejich souhra vedla mladého muže s jedenatřiceti zuby přímo k vyvrcholení rozkoše. Tělo technika se napnulo. I přesto, jak si Dárius celou kuřbu užíval, čekal na svůj výstřik s papírovými ubrousky. Doktůrek však penis stále držel v ústech a byl připraven přijmout teplou dávku ejakulátu.

Doma si Petr nalil parádní panák vodky. Nezvykl si pít, ale dnes to potřeboval. Najednou zjistil, že ten prokletý alkohol má něco do sebe. Vypil skoro půl láhve, než se rozhodl lehnout si do postele. Stále si v hlavě promítal to dnešní setkání. Cítil, že to, co proběhlo mezi ním a Dáriusem, nebyla jen taková náhodná rychlovka. Ten muž ho přitahoval.

Ráno ho vzbudil až budík v mobilu. Jindy se vzbudil sám. Vždy pár minut před vyzváněním telefonu. Hlava mu trochu třeštila. Napustil si sklenici studené vody a vypil ji. Rychle se osprchoval, udělal si kávu a zavolal taxi. V tom ho napadlo, že ten zub hodil do koše. Doufal, že Boženka tam nebude a ten zub z koše vyjme. Škoda, že ho to nenapadlo včera.

Boženka už byla v ambulanci, když přišel. Byla překvapená, že ordinace byla zavřená. Jeho auto viděla na parkovišti, ale všechno bylo pozamykané. Petr se zajímal, jestli už vynesla odpadkový koš. Řekla, že se to právě chystá udělat. Petr se vrhl ke koši a po chvilce hledání našel Dáriusovu osmičku. Usmál se.

„Začal jste si dělat sbírku zubů, doktůrku?“ zeptala se s potutelným úsměvem.

„Tahle osmička je anatomicky mimořádně zajímavá,“ řekl Petr.

„Ukažte,“ zajímala se Boženka. Petr jí ukázal zub.

„Celkem obyčejná osmička,“ reagovala překvapeně.

„Vždyť v tom je zajímavá, že je docela obyčejná,“ usmíval se Petr a jeho pohled zůstal zasněný.

Od trhání zubu uběhlo devět dní. Bylo třináctého července, k tomu pátek. Pro devadesát devět procent lidí smolný den. Pro Petra den jeho narozenin. Přemýšlel, že dnes by mohl vyrazit za některým ze svých milenců. Měl si to domluvit předem, ale nakonec může jim přes den napsat a dohodnou se. Den v ambulanci proběhl rychle. Boženka kromě toho, že byla skvělá informátorka, měla skvělý organizační talent. Měli k dispozici vždy pacienta, kterému se mohli věnovat, a v čekárně vždy seděl jen jeden čekající. Dva se tam setkali, jen když někdo přišel s předstihem.

Po polední pauze měli ještě čtyři. Když je ošetřili, Boženka se znovu zeptala, zda by mohla i dnes odejít dříve. Pomalu dva roky byla vždy s ním v ambulanci až do konce ordinačních hodin a nyní během ani ne dvou týdnů to bylo už podruhé, že chtěla odejít dříve. Samozřejmě Petr souhlasil. Jak Boženka odešla, Petr si vzpomněl, že si chtěl domluvit rande. Vzal mobil. Přemýšlel, komu napíše jako prvnímu. Všiml si, že mu přišly gratulace. Psal mu Zoly. Petr mu odepsal.

Na ambulanci se ozvalo zaklepání. Petr s mobilem v ruce šel otevřít. Stál tam Dárius a v ruce držel třináct tmavě červených růží.

***

Epilog

Dárius s Petrem leží na písečné pláži. Nad mořem vidí, jak slunce klesá k obzoru. Oba si užívají toho příjemného tepla vyhřátého písku a v uších znějící jemné šplouchání mořských vln. Oba mají na krku řetízek a na něm zavěšenou malý zlatý zub, osmičku. Kolem nich přecházejí dva kluci. Jeden blonďák a druhý tmavovlasý, s pihami na nose. Dárius se nadzvedne a se zájmem sleduje dvojici držící se za ruce. Když kluci projdou trochu dál, Dárius pošeptne:

„Milanku, všiml sis těch dvou kluků?“

„Proč?“

„Mně se zdá, že na nohou měli pod kraťasy silonky,“ zůstává Dárius zaražený.

„No a, co je na tom zvláštního?“ zeptá se Petr.

„Máš pravdu, vlastně nic.“