Když muž s mužem snídá

Jakub u vstupu do hotelové jídelny ukázal lístek s číslem pokoje, mladá servírka si ho odškrtla na seznamu a usmála se na něj a poděkovala. Oplatil jí úsměv – to nic nestojí.

Rozhlédl se, kde je volno. Bylo celkem brzo, většina hostů v hotelu si ještě přispí. Zamířil ke stolku pro dva, který byl dostatečně daleko od rodinky s trojicí dětí, které vždycky při jídle celkem prasily a dokázaly tak trochu kazit chuť k jídlu všem v okolí.

O Jakubovi spousta lidí tvrdila, že musí mít nějaké irské předky. Vysoký ramenatý chlap s krátkými zrzavými vlasy a zrzavým strništěm na tvářích a se zelenýma očima.

Utrápeně vypadající matka od dětí si trochu spravila náladu pohledem na jeho zadek v plátěných kalhotách a nedopnutou havajskou košili.

Jakub došel k vybranému stolu a položil na něj sluneční brýle, které držel v ruce, aby naznačil, že stůl je obsazený. Pak se vydal ke kávovaru a přinesl dva šálky kávy a dva sáčky s cukrem. Posadil se, aby vzápětí vstal a zamával na Martina, který se objevil u vchodu a rozhlížel se. Štíhlý, hladce oholený kluk s delšími světle hnědými vlnitými vlasy a úsměvem, pro který by Jakub zabíjel. I po té době, co jsou spolu. Martin ho postřehl a zamířil ke stolku. Přejel ho pohledem a kývl: „Dík za kafe. Já skočím pro džus.“

Jakub ho sledoval – volné bílé konopné kalhoty a lehká bílá košile s krátkým rukávem ze stejného materiálu zvýrazňovaly Martinovo opálení. Povzdechl si a vydal se ke švédskému stolu, od kterého si přinesl talířek s naskládaným menším výběrem salámů a sýrů, nakrájenou paprikou a okurkou, kostičkou másla a se dvěma kousky pečiva. Martin zatím přinesl džus: „Jé, promiň, já ti ho zase zapomněl naředit…“

Jakub považoval každý džus za příliš sladký a ředil si ho vodou.

„Nevadí, já upiju a pak si ho dojdu doředit.“

„Fajn,“ kývl Martin a šel si k pultu vybrat snídani. Přinesl si docela podstatnou misku müsli s jogurtem.

Jakub müsli nikdy nemusel, ne, že by ho nesnědl, když bylo nezbytí, ale aktivně ho nevyhledával. Martin byl na müsli maniak, zatvářil se teď spokojeně na svou misku, posadil se a rozhlédl se.

„Copak hledáš?“

„Koukám, jestli tu není ten hezkej černovlasej číšník.“

„Není. Byl včera u večeře, tak nebude ráno. Na ráno je vždycky jiná směna. Víš, oni tu nejsou ve službě čtyřiadvacet hodin denně,“ rýpl si Jakub.

„Hele, proč ses vlastně včera tak naštval, když mi chtěl podat tu růži? To žárlíš, že mi chtěl dát kytku? Večer jsem se tě na to chtěl zeptat, ale nějak jsme to zamluvili.“

„Nezamluvili. My jsme to zasouložili.“

Ještěže rodinka se třemi dětmi seděla dost daleko a děti to nemohly zaslechnout pro hádky, které spolu vedly.

Martin se uchechtnul: „No, to je pravda, nezamluvili… Tak mi to můžeš říct teď.“

Jakub přikývl: „Jo, můžu.“

„Tak proč?“

„Protože si myslím, že tě chtěl vlastně urazit. Jestli sis nevšim, tak to byl včera sváteční večer a on stál u vchodu a růži dával každý ženský. Ženský, uvědomuješ si to? Takže když ji podával tobě, tak tím asi něco naznačoval. Proto jsem mu tu ruku odstrčil.“

Martin se usmál: „To jako že si myslí, že v naší dvojce jsem jako ženská?“ Zavrtěl hlavou: „Vypadalo to, že když to zkusí znovu, tak ho zabiješ. A asi mu to i došlo, že se pak stáhnul. Hele, mně by vlastně ta růže nevadila. Večer položená na posteli, velká romantika…“

„Má trny. A kdybych tě chytil a hodil na postel a ty bys na ni padnul, tak bych nechtěl slyšet ty romantický výkřiky. Možná by to byl dost vostrej slovník.“

„Dobře. Tak jenom ty červený květní plátky rozházet po posteli…“

„Já žasnu, co s tebou udělá dovolená u moře. Květní plátky po posteli… Zatím největší romantika od tebe byla kožešinka na poutech, který jsi mi přicvaknul. Květní plátky na posteli vypadaj hezky, pokud si do nich nelehneš. Tuhle romantickou věc jsem kdysi zkusil jen jednou. Jak se trochu zpotíš, tak se lepěj všude. Úplně všude! A taky se různě mačkaj, takže po akci ta postel už vůbec nevypadá romanticky a je samej flek. Téma růže v posteli bych opustil.“

„Když opustím téma růže v posteli, tak co třeba ten číšník v posteli?“ provokoval Martin.

„Nemyslím, že by to bral. Jestli sis všimnul, tak tady balí každou babu. A když řeknu babu, tak i babu myslím. Laškoval i s tou, co chodí o francouzský holi. Chichotala se jako školačka a úplně jihla.“

„No vidíš, není vybíravej a je na sex. A je fakt pěknej. Vypadá, že může bejt docela vášnivej. Třeba by si nakonec trojku s náma dal.“

„Dal by si trojku s mámou a dcerou, ale nesnes by v posteli jinýho chlapa. Tyhle typy prostě už poznám.“ Jakub se zarazil a protočil oči: „A že já blbec se vlastně nechám zatáhnout do týhle diskuze. Že já ti na to vždycky skočím a že tě tohle provokování pořád baví.“

Martin nahodil romantický úsměv a lehce uklonil hlavu na stranu: „Řeknu ti, proč mi na to skočíš. Protože mě miluješ a žárlíš a zareaguješ okamžitě bez rozmyslu. A proto mě to pořád baví. Kdyby ses prostě nechytil, tak bych měl pocit, že už tě nezajímám.“

„Zajímáš mě,“ mrknul na něj Jakub, „to sis snad večer mohl všimnout.“

„Jo, myslím, že jsem to postřeh,“ usmíval se Martin a překvapivě se mu při vzpomínce podařilo trochu začervenat a zkusil odvést hovor: „Nedáme si zejtra ke snídani šampus? Ještě jsme ho tu nezkusili.“

„Jestli chceš… Já v sektu po ránu nic moc nevidím. Ale musím přiznat, že hned ten první den jsem to okoukl a je to vcelku průměrná značka. Taky co jinýho nabízet ke snídani v hotelu. A navíc na zítra jsme si objednali čtyřkolku, chtěli jsme se projet a zajet si k tý pláži ve skalách, co nám o ní říkali, takže alkohol po ránu spíš ne.“

„Na tu pláž se docela těším, líčili ji dost pěkně. Myslíš, že půjde koupat se tam bez plavek?“

„To nevím. Spíš se obávám, že tam nebudeme sami; jestli to vychvalujou každýmu… Ale vidět bych to chtěl.“

Martin se zatvářil trochu zklamaně.

Jakub ho pozoroval. On sám se opaloval celkem nerad, jako zrzek měl světlou kůži a potřeboval krém s poměrně vysokým UV filtrem, takže představa koupání bez plavek s následnými bolestmi spáleného zadku ho moc nebrala. Ale Martin se opaloval rychle, byl dohněda už třetí den. Jakub se zasnil. Měl před očima včerejší večer – opálené tělo s bílým, svítícím zadkem, malým, tak lákavým… Uvědomil si, že při té vzpomínce se mu staví.

„Hej! Vrať se zpátky!“ zamával mu Martin rukou před obličejem. „Na co jsi myslel?“

„Hádej.“

„Myslím, že vím,“ uchechtnul se Martin. „Protože při dovolený nemyslíš na nic jinýho.“

„Náhodou myslím. Udělal jsem si podle průvodce takovej itinerář, co všechno by stálo za vidění a jak to stihnout.“

„No a pak to bude jako vloni. Usoudil jsi, že chrám na nás ještě chvíli počká a zapomněl jsi pověsit ceduli zvenčí na kliku. Ta pokojská musela bejt na panáka.“

„Já myslím, že je jen tak něco nepřekvapí. Ale už na ceduli na kliku nezapomínám!“

„Stejně byla sranda, jak po nás zbytek dovolený veškerej personál pokukoval.“

„Když myslíš…“ Jakub se zvedl a došel si doředit džus vodou. Když se vrátil, Martin už odkládal vyprázdněnou misku. Jakub se posadil, postřehl na talířku dýňové semínko spadlé s pečiva. Natáhl prst, nalepil na něj semínko a snědl ho.

„Jdeme k moři, nebo k bazénu?“ zeptal se Martin, který ho pozoroval a upil z kávy.

„Dopoledne můžeme k bazénu…“

Jakub upíjel džus a rozhlížel se. Najednou ucítil na nártu lechtání. Martin ho tam hladil bosou nohou a přitom se tvářil nezúčastněně a díval se někam Jakubovi přes rameno, ale v očích mu blýskaly plamínky.

Jakub rychle dopil džus a položil skleničku: „Půjdeme? Máš dopito?“

Martin nakoukl do šálku a dopil slzu kávy, která tam zůstala: „Jo, můžem.“

Zvedli se a pomalu odcházeli.

Matka od rodinky s dětmi se po nich ohlédla přesně ve chvíli, kdy Martin natáhl ruku a lehce pleskl Jakuba přes zadek. Nadechla se, aby na to upozornila manžela, ale v tu samou chvíli jedno z jejích dětí usoudilo, že sýr, který si nacpalo do pusy, mu nechutná a s hlasitým „Blééé!“ ho vyplivlo zpátky na talířek ke zbylému jídlu. Jeho sourozenci začali okamžitě vydávat zvuky, které naznačovaly, že začnou zvracet, a oba rodiče měli plné ruce práce s tím, aby je zpacifikovali, takže si nemohli všimnout, že Jakub Martinovi jeho gesto oplatil a mrknul na něj. Po snídani je ještě přece spousta času, než zajdou k bazénu a uvolní prostor pokojské, a škoda ten čas nevyužít…