Můj čas...

Povzdechl si, když na přední okno jeho auta začaly dopadat velké kapky deště. Klidně spustil stěrače a zpomalil. Měl řidičák jen chvíli a choval se zodpovědně, což se u dnešních mladých nevidí zas tak často. Nebo se aspoň domníval, že se tak chová.

Na jedné rovince však neodolal a šlápl na plyn. Spokojeně sledoval, jak se mu na tachometru objevilo 120 km/h. Nevšiml si zatáčky a začal brzdit pozdě. Dostal smyk a ačkoliv se tomu snažil všelijak zabránit, srazil motorku jedoucí v protisměru. Nevěřícně sledoval, jak se řidič motocyklu ladným obloukem poroučí do příkopu. Dupl na brzdy, což mu spíš ještě přihoršilo, než pomohlo. Nakonec narazil do stromu a na okamžik ztratil vědomí, protože se uhodil o volant.

Jakmile se probudil, první, na co pomyslel, byl ten neznámý na motorce. Rychle vystoupil a rozběhl se do míst, kde předtím viděl, že padá. Muž tam opravdu ležel s nohou zkroucenou v jakémsi podivném úhlu a hlasitě sténal. Okamžitě seběhl dolů, nevšímav si toho, že mu nohy na blátě ujíždí, a urputné bolesti hlavy, která odmítala ustoupit.

Klekl si vedle muže a sundal mu helmu. Prohmatal mu hlavu, aby se ujistil, že nemá žádné zranění. Vypadalo to, že ne. Pak se začal věnovat jeho noze. Opatrně ji zkontroloval. Vypadalo to, že bude hodně ošklivě zlomená. Sklonil hlavu k neznámému a vykřikl, protože bouře sílila.

„Odvezu vás do nemocnice, souhlasíte? Musí vás ošetřit a zjistit, jestli nemáte nějaká vnitřní zranění.“

Upře se na něj pohled tmavě fialových očí. Téměř zalapá po dechu pod intenzitou toho pohledu.

„To si vypiješ,“ vydechne muž a upadne do bezvědomí. Skvělý, pomyslí si Jared. A co s ním teď jako mám dělat? Ani ten mobil jsem si nevzal sebou. Rychle mu tedy prošacuje bundu. Najde doklady a zalapá po dechu, když uvidí jméno. Zack Montanne. Moc dobře věděl, kdo to je. Dvacátý sedmý hrabě z Hampshiru. A v současné době nejmocnější muž Anglie.

Nasucho polkne. Tak tohle bude hodně tvrdý oříšek. Nepochyboval o tom, že ho tenhle mocný muž zažaluje. Přeci jen byl to on, kdo způsobil tu nehodu a vlastní hloupostí k tomu. Asi bude těžko tvrdit, že se mu ta rychlost zvyšovala samovolně. Povzdechne si a pokračuje v hledání. Konečně se mu podaří najít mobil a zavolat záchranku.

Ta kupodivu přijede až nelidsky brzy. Ušklíbne se, když si uvědomí proč. Protože jim řekl, že je zraněný Zack Montanne. Sleduje, jak ho opatrně nakládají do sanitky, a pak odjíždějí směr městská nemocnice. Aspoň v to doufá.

Skvělý, jeho si odvezou a mě tady nechali v dešti, aniž by je zbla zajímalo, jestli taky nejsem zraněný. Rezignovaně pokrčí rameny a čeká. Něco mu totiž říká, že se objeví poldové. Jen to domyslí, už slyší houkat sirény. Já to věděl. A pak už mu všechno splyne. Dlouhé hodiny u výslechu, samozřejmě nechybí ani právník hraběte, ho naprosto vyčerpají. Se vším souhlasí, vše jim odkývne. Konečně mu dovolí odejít.

Venku si uvědomí, že nemá auto ani peníze. Zajímavé, pomyslí si. Jak já se teď dostanu domů. Pokrčí rameny a vykročí. Skloní hlavu před deštěm a vyrazí ulicí. Nohy ho samy donesou do nemocnice, kam se domnívá, že přivezli hraběte.

„Dobrý den, dnes sem přivezli pana Zaka Montanna, že?“ optá se s nejoslnivějším úsměvem, kterého je schopen, sestry na recepci. Bedlivě si ho prohlíží.

„Jste snad příbuzný tohoto pána?“ ptá se. Sakra, zakleje v duchu.

„Jsem jeho nevlastní bratr,“ prohodí. „Bohužel jsem nechal doma doklady, protože jsem se sem vydal tak rychle, jak to jen šlo.“ Další oslnivý úsměv.

„Nevím, zda vás mohu pustit, pane,“ pronese váhavě, ale Jared poznal, že pod jeho úsměvem začíná tát. „Pokoj 364 ve čtvrtém patře,“ řekne mu nakonec a rychle se věnuje své práci.

Poděkuje jí a v klidu vykročí k výtahu. Cítí v zádech pohled té sestry. Ta se zatím okouzleně opírá o dlaň a pozoruje jeho široká záda, jak mizí uvnitř výtahu. To byl ale kus. Zelenošedé oči obtesané řasami černými jako uhel, tmavě hnědé vlasy s odlesky mědi a ten úsměv. Jen si povzdychne a raději už nepřemýšlí o jeho vypracovaném těle, protože si nebyla jistá, jestli by se v tom případě nevydala za ním do toho pokoje. I když ten hrabě taky nebyl k zahození. Už už že se zasní, ale na pult dopadne jakási ruka. Zvedne oči a zjistí, že je to její snoubenec v podobě doktora Jakoba Rosena. Oslnivě se na něj usměje a pustí se s ním do živé konverzace. Nějaký sexy chlápek se zelenošedýma očima se jí vypaří z hlavy.

Vyjede do čtvrtého patra a zastaví se před pokojem, kam ho sestřička poslala. Nasucho polkne, protože má najednou pocit, že bude mít ještě hodně problémů. Zauvažuje nad tím, jestli u něj třeba nebude jeho právník. Nakonec se zhluboka nadechne a zaklepe.

„Dále!“ ozve se zvučný hlas. Vypadá to, že je sám.

Otevře dveře a vejde dovnitř.

„Dobrý den, víte já…,“ odmlčí se, protože mu skočí do řeči.

„Ty jsi to nemehlo, co mě srazilo, že?“ prohodí a zadívá se mu do očí. Už jako jednou má pocit, že mu ty oči vidí až do žaludku. Pokorně sklopí oči.

„Ano, pane. Jsem to já. Chci vám říct, že jsem vás nechtěl zranit, opravdu. Byla to nehoda, za kterou jsem zaplatil. Váš právník podal žalobu, takže se zřejmě potkáme u soudu,“ ztichne, protože neví, jak pokračovat.

Muž na posteli se maličko nadzvedne, nohu v sádře zavěšenou nad postelí.

„Takže Kristián už zapracoval. Výborně. Vypadá to, holemku, že přijdeš o řidičák. Sotva ti na něm zaschlo razítko, viď?“ ptá se s výsměšným leskem v očích. V Jaredovi to hrkne. Přijít o řidičák, to ne! Otec ho za to bude nenávidět. Vždycky musel sekat latinu a teď ho má takhle zklamat?!

Cítí na sobě zkoumavý pohled toho muže. Nehodlá se na něj však podívat, protože neví, jaké emoce se mu odrážejí v očích, a rozhodně nechtěl, aby viděl jeho zoufalství. Proto jen kývne.

„Ano, pane. Takže se opravdu uvidíme u soudu, nashledanou. Ať se vaše noha uzdraví co nejdřív, protože to, abyste byl dlouhodoběji upoután na lůžko, opravdu nechci.“ S těmito slovy se otočí a opustí pokoj. Nemůže proto vidět zamyšlený pohled lorda, který ho pozoruje se smíšenými pocity.

Jared se zastaví před budovou a přemýšlí, jak se z té šlamastyky dostat. Nemůže přijít domů a říct:

„Jé, tati, promiň, já fakt nechtěl, ale machroval jsem s autem, dostal smyk a srazil nejvlivnějšího muže téhle země. Teď mi vezmou řidičák a já s tím nemůžu vůbec nic udělat. Ha ha ha.“ Ušklíbne se. Tak touhle řečí by jednu dostal a druhou chytil o zeď. Nepřichází v úvahu.

Tak co kdybych nepřišel vůbec? zauvažuje. Ne, to taky nejde. To by ho nechali hledat vším, na co by přišli. Navíc neví, jak vysvětlí, že mu auto stojí na policejním parkovišti. Přes to všechno, co ho dnes potkalo, se přeci jen pousmál.

Po hodině se konečně došoural domů. U otce obstála výmluva o tom, že auto si nechal u kamaráda, protože mu slíbil, že mu ho trochu poupraví. Malá lež přeci ještě nikomu neublížila. Rychle se navečeří a zapadne do pokoje. Tam sebou plácne na postel a za chvíli spí, jako když ho do vody hodí.

Zack leží na nemocničním lůžku a pozoruje protější stěnu. Zranění nebylo vážné, ale jeho právník udělal z komára velblouda. Myšlenkami zabloudil k tomu spratkovi. Nějak ho nemohl dostat z hlavy. Něco ho na něm zaujalo. Možná to byl jeho nefalšovaný zájem o jeho zranění. Přeci jen nebylo moc lidí, kteří by se o něj zajímali z jiného důvodu než pro peníze.

Bylo mu ho celkem líto, ale nikdo si nebude pohrávat zrovna s ním. Ten kluk sice vypadal, že ho to opravdu mrzí, ale co mu po tom bylo, že? Zavře oči a snaží se usnout. Nakonec se mu to podaří, i když mu dost silně škube v noze.

Jareda ráno napadl geniální plán. Rychle se oblékl, najedl a vyrazil do nemocnice. Tam opatrně vešel do pokoje číslo 364 a zadívá se na muže spícího na posteli. Nechce ho budit, protože se bojí, že ho ještě víc rozzlobí. Proto jen tiše stojí a čeká.

„Tak co zase chceš?“ ozve se náhle jeho tichý hlas a on sebou mírně škubne.

Zhluboka se nadechne a vysloví svůj smělý nápad.

„Chtěl bych si škodu, kterou jsem způsobil, odpracovat,“ vyhrkne. Muž nevěřícně otevře oči a rozesměje se. „Prosím. Nemůžu jít před soud. Otec by to nevydržel, styděl by se za mě. Jsem jeho jediný syn!“ škemrá, ale muž se jen dál směje. Z toho smíchu ho mrazí. Utírá si slzy.

Konečně se uklidní.

„Ty ses snad zbláznil. Co bych z toho měl? Mám mraky služebnictva!“ prohodí a zkoumavě si ho prohlíží. Jareda ty prazvláštní oči znepokojují, ale neuhne pohledem.

„Já si to přeci uvědomuji, ale prosím, vžijte se do mé situace. Já to přeci neudělal schválně. Byla to nehoda. Netvrdím, že jsem se nechoval neopatrně, ale nechtěl jsem nikomu ublížit,“ šeptá a v očích má prosebný výraz.

Zack cítí, že tomu pohledu podléhá. Jeho zelenošedé oči ho až magicky přitahují.

„Myslím, že se nad tím dá uvažovat. Ale jak dlouho u mě budeš pracovat, určím já.“ Spadne mu obrovský kámen ze srdce.

„Samozřejmě,“ přisvědčí okamžitě.

„Odjedeš na moje venkovské sídlo do Hampshiru a budeš tam čtyři měsíce. Pak se rozhodnu, jestli to bude stačit. Souhlasíš?“

Přikývne a nejraději by se k němu vrhl a vděčně mu líbal ruce.

„Podepíšeme písemnou smlouvu.“ Muž na posteli si povzdechne. „Tohle se mému právníkovi nebude líbit. Už si na tebe brousil zuby.“ Na tváři mu bleskne oslnivý úsměv. „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Jared, pane,“ představí se okamžitě.

„Tak tedy, Jarede. Až mě propustí z nemocnice, vyzvednu tě. Zavolá ti můj právník a ty mu nadiktuješ adresu a on ti zase sdělí vše potřebné. Teď mě nech si odpočinout,“ pronese a zavře oči.

„Samozřejmě,“ vyhrkne mladík a s úklonou zmizí.

Zack pozoruje zavřené dveře. Co mě to proboha napadlo?! Můj právník mě ukřižuje. Už se těšil, jak toho kluka stáhne z kůže. Jenže z něho vyzařovalo něco, čemu nedokázal říct ne. Netajil se tím, že se dřív miloval i s mužem, ale měl pocit, že to už je dávno za ním. Ale ten kluk… Raději na něj nemyslí.

Zack se spokojeně usměje a lehne si zpět do polštářů. Objeví se doktor, který zkontroluje jeho nohu.

„Vypadá to velice dobře, pane,“ prohodí a on jen kývne.

„Děkuji, doktore. Kdy si myslíte, že bych mohl domů?“

„Sádru vám sundáme asi za měsíc a potom by to neměl být problém,“ ujistí ho a odejde. Za měsíc, pomyslí si. Náhle si uvědomil, že mu Jared neřekl své telefonní číslo ani adresu. V duchu si vynadal do blbců. Na víc už neměl čas, protože se objevil Frank, hádáte správně – jeho právník.

„Jak se cítíte?“ optá se hned mezi dveřmi a položí na stůl obrovský dárkový koš.

„Neměl sis dělat škodu,“ zamumlá neurčitě. Frank byl mladík, který před dvěma lety vyšel školu, ale byl velice dobrý a ještě nikdy ho nezklamal a nestalo se, že by prohráli nějaký soud. „Tak jak to bude s tím klukem, pane? Mám ho tedy žalovat? Doufám, že to nenecháte jen tak! Už jsem si připravil i otázky,“ pronáší nadšeně.

Zackovi je najednou líto mu to říct, ale pokrčí rameny.

„Nech to být. Byl tady a vyříkali jsme si to. Udělali jsme výměnný obchod.“ Mladík překvapeně zamrká.

„To nemyslíte vážně, že ne? Přeci ho nemůžete jen tak nechat být. Málem vás zabil!“ rozčiluje se, až Zack musí smát.

„Uklidni se, prosím. Odpracuje si škodu, kterou způsobil. Navíc se nestalo zas až tak moc. Noha je jen zlomená a žádné trvalé následky to mít nebude.“

Právník se ošije.

„Lékař říkal, že budete nejspíš kulhat. To není trvalý následek?“ prská. On se na něj opravdu těšil, pomyslí si s mírným úsměvem hrabě.

„Kulhání je prý děsně sexy. No jen si vzpomeň na Peyraca z Angeliky. A to já nemám jizvu. Ale určitě na mě teď ženský poletí,“ prohodí pobaveně a sleduje, jak mladíkovi rudnou uši. Má co dělat, aby se nezačal smát.

„Je to vaše volba, pane. Koneckonců vy mě platíte,“ odvětí, ale je vidět, že se mu to pořád moc nelíbí.

„Jsem rád, že se na to díváš takhle. Budeš ho muset kontaktovat, ale jediné, co o něm vím, je jeho jméno.“

Frank stále ještě cosi brblá o tom, jak si to hodlal užít, ale kývne.

„To nebude problém. Byl u výslechu na policii a tam určitě budou mít jeho adresu a telefon.“ Zack kývne.

„Tak mu zavolej a pozítří ho odvez na mé sídlo v Hampshiru. Zítra se u mě stav, vypracujeme smlouvu, kterou mu dáš podepsat. Teď bych si rád odpočinul. Noha přeci jen trochu zlobí.“ Právník se zvedne a v očích mu jasně svítí: Já to říkal, trvalé následky. Hrabě se jen usměje a zavře oči.

„Tak tedy nashledanou, pane,“ prohodí Frank a už je pryč.

Ačkoliv se snaží usnout, moc se mu to nedaří. Už se nemůže dočkat, až ho pustí domů. Nudí se tady, a navíc se těší na své koně. Proto tak rád jezdí do Hampshiru. Tady v Londýně by jen těžko mohl mít své arabské hřebce. Nejvíce se těšil na Zaroha. Usměje se při vzpomínce na svého milovaného koně.

Měsíc, pomyslí si. To se tady unudím. Určitě zkusí přemluvit lékaře, aby ho pustili dříve. Je si jistý, že to díky jeho penězům určitě půjde. Nakonec opět zavře oči a podaří se mu usnout. Nepochybuje o tom, že je to částečně kvůli práškům na bolest, které mu dali.

Jared zamyšleně hledí z okna. Nebyl si tak jistý, že to hrabě přijme tak snadno. Dnes to oznámil rodičům. Samozřejmě, že jim řekl, že je to brigáda, kterou mu nabídl sám Zack Montanne. Uvěřili tomu a jemu spadl kámen ze srdce.

Hned jak přišel domů, si uvědomil, že hraběti nenechal žádný kontakt. Pak si ale uvědomil, že jeho právník si ho určitě najde, tak proč si s tím lámat hlavu. Sotva na to domyslí, už ho volá mamka, že má telefon. Doběhne tam.

„Prosím?“ optá se.

„To je pan Jared?“ ozve se hlas ze sluchátka.

„Ano, to jsem já. Vy jste právník pana Montana?“

„Ano. Chtěl bych se s vámi sejít a vypracovat smlouvu. Vyhovovalo by vám to zítra? Nebo možná dnes?“

„Klidně dnes. Není v tom žádný problém,“ ujistí ho.

„Dobrá tedy. Mohli bychom se sejít před nemocnicí?“ optá se.

„Samozřejmě. Tak za hodinu?“

Domluví se a Jared začíná být najednou nervózní. Nakonec se za půl hodiny sbalí a vydá se na smluvenou schůzku. Za chvilku už stojí před nemocnicí a netrpělivě přešlapuje sem a tam. Spatří muže v obleku, jak vystoupil z taxíku. To bude on, pomyslí si a nasucho polkne.

„Dobrý den, jsem Frank Derevic a jsem právník pana Monntana. Pokud by vám to nevadilo, šli bychom do nemocniční kantýny, protože potom půjdu navštívit pana hraběte, aby i on podepsal smlouvu. Souhlasíte s tím?“

Jared se podiví, jak je ten pán milý. Domníval se, že bude naštvaný, ale on se choval… Profesionálně, jak jinak také, že?

„Samozřejmě.“ Přesunou se do nemocniční kantýny a začnou pracovat na smlouvě.

„Pan Zack říkal, že budete pracovat na jeho panství v Hampshiru. Mám vás tam potom dopravit. Vaše práce se bude týkat obyčejných věcí, jako je úklid, pomoc v domácnosti a možná i u koní, ale to musí rozhodnout pan hrabě sám. Budete u něj pracovat tři měsíce s tím, že má nárok vaši službu kdykoliv prodloužit nebo naopak zrušit bez udání důvodu. Tak to by bylo vše k všeobecným podmínkám. Máte k tomu nějaké připomínky?“ tázavě se na něj zadívá.

Zavrtí hlavou.

„Nemám. Jen kdy nastoupím?“ ptá se zvědavě.

„Zítra ráno vás vyzvednu a odvezu na panství. Pokud tedy nemáte připomínky, podepište to prosím tady,“ podá mu popsaný list papíru. Jared si je jistý, že tam budou ještě nějaké právnické kličky, ale nehodlá to zkoumat. Je rád, že to nebude mít dohru u soudu. Rychle tedy podepíše a rozloučí se s právníkem. Domů se dostane až téměř za tmy a rychle si sbalí. Muž mu sice neřekl, kdy přesně ho vyzvedne, ale něco mu říká, že to bude ráno.

Hrabě leží na posteli a poslouchá vyprávění svého právníka.

„Vypadá to, že to bude slušný kluk,“ pronáší zrovna.

„A tos ho chtěl stáhnout z kůže,“ upozorní ho.

„To víte, jsem prostě právník každým coulem. Zítra ho vyzvednu a odvezu do Hampshiru, jak jsme se domluvili. Souhlasíte?“

„Samozřejmě, sám jsem ti to přeci přikázal udělat právě takhle. Mě propustí až za měsíc, takže budeš muset na něj dávat pozor ty. Nechci, aby se prozatím přibližoval ke koním. Na to ho zas tak dobře posoudit nedokáži. Přesto mu dej na starost něco důležitého. Mohl by třeba dělat majordoma. Určitě budu pořádat večírek až se vrátím, tak ať je dům v perfektním stavu.“

„Jistě, pane. To nebude žádný problém, jeví se mi jako svědomitý mladý muž,“ prohodí. „Dobře. Teď tě požádám, abys odešel. Jsem unavený a potřebuji odpočívat, abych opět nabral síly. A kdo ví, třeba se mi podaří přesvědčit doktory, aby mě pustili dříve než za ten měsíc.“

Právník se zvedne a s přáním dobré noci odejde. Zack ještě dlouho hledí na zavřené dveře a přemýšlí. Ten kluk bude ještě zajímavý případ. Pořád se mu nedaří ho vyhnat z hlavy. Zavrtí se, jak je mu náhle postel malá. Jak to s ním chceš zvládnout tři měsíce? ptá se sám sebe. Odpověď si dát nemůže.

Nakonec se otočí na bok a zavře oči.

Leží na posteli a přemýšlí. Zítra pro něj přijde ten právník a on odjede do Hampshiru. Nevěděl, proč je najednou tak na nervy. Tohle přeci chtěl. Jenže ten hrabě… Byl zvláštní. Charisma z něj sálalo na kilometry daleko a on z toho byl nervózní.

Mávne nad sebou rukou a stočí se na posteli do klubíčka. Jenže nemůže usnout. Nakonec vyleze a sedne si k počítači. Kdyby tohle viděla mamka, tak by mě určitě zabila, pomyslí si s pobavením. Nemá ráda, když sedí dlouho do noci u toho „pekelného“ stroje, jak mu s oblibou říká.

Ze zvědavosti začne projíždět stránky, kde se nějak zmiňují o hraběti. Dovídá se celkem zajímavé věci. Některé jsou staré i několik let. Očima přelétá palčivé titulky: Hrabě opět přistižen v jiné náruči. Monntane opět ruší zasnoubení, už druhé. Monntane přistižen s mužem! Při téhle zprávě překvapeně zamrká. Rychle otevře celý článek a začte se do něj. Mělo se to odehrát, když hraběti bylo osmnáct let. Ve článku se psalo, že ulítl na jednom z večírků a pak ho opustil s nějakým mladíkem. Druhý den je mohli vidět, jak spolu vycházejí z hotelu.

A z toho usuzují, že spolu něco měli? diví se Jared. Amatéři, počastuje novináře a dál projíždí články. Vesměs je to to samé. Sledují hraběte jako myš pod mikroskopem. Diví se, že s tím ještě nepraštil. Pitomče! Určitě má moc povinností.

Začnou ho pálit oči, což je neklamnou známkou toho, že u toho sedí moc dlouho. Rychle tedy vypne počítač a lehne si do postele. Zřejmě ho to zmohlo víc, než si myslel, protože sotva se dotkne polštáře, usne.

Druhý den ho probudí klepání na dveře.

„Jarede, zlatíčko. Jsou tady pro tebe od pana hraběte, měl bys jít. Prý tě odvezou do Hampshiru.“

Neochotně se vyhrabe z postele a přejde do kuchyně. Rychle se omyje, aby se vzpamatoval. Pak se pomalu vrátí do pokoje a oblékne se. Nechce se mu spěchat, takže všechno dělá automaticky. Ani pořádně neví, co si vlastně bere na sebe.

„Jarede!“ zvolá odněkud zdola jeho otec.

„Už letím,“ zakřičí na oplátku.

Přehodí si přes rameno tašku s věcmi a vyjde z pokoje. Klidně sejde schody a spatří otce v živém rozhovoru s právníkem hraběte. Zatrne mu. Doufám, že mu neřekl, proč budu pracovat pro hraběte.

„Dobré ráno, pane,“ zvolá seshora, aby na sebe upozornil. Právník k němu vzhlédne s pátravým pohledem.

„Dobré. Připraven na cestu?“ optá se.

„Samozřejmě. Omlouvám se za čekání.“

Muž na to jen kývne a počká, až se rozloučí s rodiči. Jared se rychle rozloučí, protože nechce ještě více zdržovat, a pak následuje právníka ven. Tam čeká černý mercedes, který mu vyrazí dech. Okamžik stojí a neví co říct. Raději tedy neřekne nic a usadí se vzadu.

„Já s vámi nepojedu, musím ještě zůstat tady. Troy vás odveze na panství hraběte a tam vás již očekávají. Nebojte se, ví o vás, takže to nebude žádný problém. Šťastnou cestu,“ popřeje mu a zabouchne dveře. Jared ani nestačí nic říct.

„Dobrý den,“ pozdraví nakonec řidiče trochu nesměle.

„Dobrý,“ zabručí muž vepředu přívětivě a s tichým vrněním se rozjedou. Za chvíli splynou v provozu a Jared se unaveně opře do sedačky. Chce se mu spát. Včera to opravdu přehnal a dneska, mrkne na hodinky a zasténá, ho budí v sedm ráno. To snad není pravda. Mohli mě aspoň nechat vyspat. Tak to dospím tady. Do Hampshiru cesta dlouhá, pomyslí si a zavře oči.

O několik hodin později ho probudí řidič.

„Jsme na místě,“ prohodí a Jared vystoupí. A spadne mu čelist až na zem. Stojí před majestátním několikapatrovým domem. Kolem je obrovská zahrada a ještě jedna budova, což jsou zřejmě stáje, odhaduje.

„Měl byste zavřít pusu, nebo vám do ní vlítne moucha,“ zaslechne pobavený hlas. Poslechne ho a vykročí za řidičem, který ho vede dovnitř.

Uvnitř to vypadá ještě nádherněji než venku. Obrovská hala se schodištěm přímo uprostřed. Stěny pokryty gobelíny, starý nábytek vše nádherně doplňuje. Jared se užasle rozhlíží kolem sebe. Ujme se ho jakási služebná, která se představí jako Julie. Dovede ho do jeho pokoje a pak ho provede domem.

Jared je ze všeho okouzlen, ale také je mu jasné, že mu nastanou dost perné chvíle. A taky že jo. Je tady něco jako děvečka pro všechno. Takže jednou kmitá v kuchyni, podruhé je z něj pokojská, jindy je mu zase přiděleno, že musí vyprat a vyžehlit pánovy věci.

Snaží se ale neodmlouvat, protože všichni jsou na něj moc hodní. Když prostě není nikdo, kdo by práci zastal, jdou za Jaredem. A ten si to celkem užívá. Jestli je to tím, že zde není hrabě, neví sám. Jeho život se úplně změnil a ve víru práce si ani neuvědomil, že uběhl měsíc. A že nastal den, kdy se hrabě vrátí.

Zrovna zbavoval prachu zábradlí hlavního schodiště, když zaslechl: klap, klap, klap. Bylo mu to divné, protože tenhle zvuk tady ještě nikdy neslyšel. Zvědavě se tedy otočil a byl zajat fialovým pohledem svého zaměstnavatele. Nasucho polkne. Jak to, že se objevil už tak brzy? diví se v duchu.

Nejraději by se otočil a utekl, jenže nemůže. Ten pohled ho odmítá pustit.

„Dobrý den, Jarede. Jak se ti tady zatím líbí?“ pronese hlubokým hlasem a Jaredovo srdce vyskočí kamsi do krku. Co to se mnou je? Přinutí se k úsměvu.

„Dobrý den, hrabě. Je tady nádherně, ale nějak jsem se nestihl podívat po okolí.“

Vzápětí by si nafackoval. Takhle to vypadá, že tady jen pracuje, a to není pravda. Zack pobaveně nadzvedne obočí.

„Snad tě tady moc netyranizují,“ zasměje se.

„Ne-ne,“ koktne mladík a užasle poslouchá ten příjemný smích. „Pokud mě omluvíte, můj pane,“ pronese nakonec a vyběhne schody, aniž by počkal, co na to jeho zaměstnavatel.

„Ale jistě,“ zamumlá si Zack pod vousy.

Zhluboka se nadechne a usměje se pod náporem vůní.

„Doma,“ prohodí vesele a znovu se zasměje. V té nemocnici se už začínal nudit. I když ho doktoři velice namíchli, ale chápal to. Nesměl totiž jezdit na koni. Jeho milovaný Zaroh si bude muset ještě hodně dlouho počkat na svého pána.

Pomalu vyrazí ke schodům, ztěžka se opíraje o hůlku. Přeci jenom ještě to není zas tak v pořádku. Jenže ve chvíli, kdy mu lékař oznámil, že by bylo dobré, aby v nemocnici ještě zůstal, začal protestovat tak důrazně, že ho raději pustili. Pousmál se při té vzpomínce.

Konečně se dobelhal do pokoje. Překvapeně zamrkal, když uviděl, jak je tam uklizeno. Bylo to velice příjemné. I když veškeré služebnictvo mělo zakázáno mu tady uklízet. Jared, pomyslí si mimoděk. Asi se mu nikdo neobtěžoval tuto maličkost sdělit. Avšak moc mu to nevadilo. Když odtud odcházel naposledy, nevypadalo to, že by zde bydlel člověk.

Spokojeně se rozplácne na postel a roztáhne paže. Je příjemné být zase doma. Dlouhá cesta ho unavila. Rozepne si kabát a vysouká se z košile. Pak si uvědomí, že se nedostane z kalhot. Sáhne po zvonku, který má na stole, a zazvoní. Objeví se jeho hospodyně. Ve dveřích se sice trochu zarazí, ale ponechá si svou profesionalitu.

„Zvonil jste, pane?“ optá se.

Kývne.

„Ano, zavolejte mi prosím Jareda.“ Hospodyně zmizí za dveřmi a za chvíli se u něj opravdu objeví Jared.

„Volal jste mě, můj pane?“ ptá se zdvořile.

„Ano. Potřebuji, abys mi pomohl z džínů. Jaksi jsem si neuvědomil, že kvůli noze se z nich sám nedostanu.

Mladík okamžik váhá, ale nakonec vykročí k posteli. Klekne si před hraběte a čeká, že si rozepne alespoň knoflík a zip. Ten se však nehýbe. Jen z něj nespouští ty svoje neuvěřitelné oči. Jared tedy natáhne ruku a s pohledem upřeným do toho jeho pomalu rozepne kalhoty. Hrabě sebou plácne zpět do postele a čeká. Jared cítí, jak se chvěje, ale dál se snaží chovat jako profesionál. Opatrně mu stahuje džíny, převážně přes zraněnou nohu, aby mu snad neublížil.

Konečně jsou dole a mladík rychle vyskočí i s nimi v ruce. Nervózně těká očima, jen aby se nemusel podívat na Zacka, pohodlně rozvaleného v posteli. Nakonec se přeci jen odhodlá a stočí k němu pohled. Muž má zavřené oči a pravidelně oddechuje. Usnul, pomyslí si nevěřícně. Má co dělat, aby se nezasmál, ale bojí se, že by ho probudil.

Očima spočine na jeho dokonalém těle. Na hrudníku se rýsují svaly, štíhlé paže, přesto v nich tuší neuvěřitelnou sílu, pevná stehna. Vzpomene si, že onehdy říkal, že má koně. To bylo zřejmě z časté jízdy na nich. Přinutí se od něj odvrátit. Přejde k posteli a přehodí přes něj deku.

Neodolá a skloní se těsně k němu. Prohlíží si zblízka jeho tvář. Je hezký, pomyslí si mimoděk. Vysoké aristokratické čelo, rovný nos, mírně zešikmené oči, ostrá brada i rysy, smyslná ústa. Trhne sebou a prudce se narovná. Ještě jednou na něj pohlédne a raději opustí pokoj.

Na chodbě narazí na hospodyni.

„Linet, pán byl unavený z cesty a usnul. Myslím, že by bylo dobré připravit mu něco k večeři.“

„Jistě,“ kývne stroze žena. Jeden by si myslel, že si Jared právě udělal nepřítele, ale opak byl pravdou. Přísná hospodyně si toho mladíka oblíbila téměř okamžitě a nedala na něj dopustit. I když jemu by to samozřejmě nikdy nepřiznala.

Jared se opět ponoří do práce, ale myšlenky mu stále utíkají k hraběti, který spí jen patro nad ním. Nakonec se rozhodne, že se zajde podívat na koně. Už tam několikrát a moc si oblíbil jednoho černého hřebce. Ani neví proč. Možná to bylo nezkrotností, která mu doslova sálala z očí.

Přejde k boxu, kde se kůň nachází, a pohladí ho po nozdrách.

„Ahoj, ty kluku,“ pozdraví ho a vytáhne kostku cukru, kterou uzmul v kuchyni. Tajně, samozřejmě. Kůň zafrká na pozdrav a vrhne se na tu sladkost, která je určitě určena jemu. Jared se zasměje nad tou netrpělivostí. Dál ho okouzleně hladí a cosi mu vypráví.

„Vrátil se ti pán,“ prohodí a zvíře náhle zbystří, jako by mu rozumělo. „Je to pravda. Ale vypadá to, že bude ještě chvíli trvat, než na tobě bude moci jezdit.“

Zvíře zklamaně sklopí uši a dál se nechá hladit.

„Vypadá to, že ses seznámil se Zarohem,“ ozve se za ním náhle hluboký hlas a mladík nadskočí leknutím. Vůbec ho neslyšel přicházet a není z toho nikterak nadšený. Zato kůň evidentně ano, protože divoce zaržá na přivítanou. Muž za Jaredem se zasměje.

„Zdravím tě, ty můj kluku,“ pronese.

Náhle stojí těsně za mladíkem a natahuje přes něj ruku, aby pohladil zvíře po nozdrách. Na okamžik se mimoděk dotkne Jaredova těla. Ten se vyčítavě zadívá na koně. Pouhá jeho přítomnost ho rozechvěla. Zhluboka se nadechl a vdechl vůni jeho těla.

„Nechtěl jsem tě vyděsit,“ zašeptá mu těsně u ucha.

„Nic se nestalo, pane,“ vydechne co nejklidněji.

„Musím ti složit poklonu, Jarede.“

Mladík překvapeně mrkne.

„Za co?“ optá se zmateně.

„Jsi první člověk, kromě mě, kterého k sobě Zaroh takhle pustil. Nemá moc rád lidi. Také je to divoký kůň, odchytnutý přímo na pláních.“ Tak odtud ta nezkrotnost, pomyslí si. Je stejný jako jeho pán. Cože, Jarede? Tobě už přeskočilo, ne?

Je nervózní z toho, že je k němu Zack stále tak těsně přitisknutý, ale samozřejmě to nedává znát. Sám ani neví, z čeho ta nervozita pramení. Možná z toho, že se bojí, že něco udělá špatně.

Ale ani Zackovi není zrovna do zpěvu. Mladíkova těsná blízkost je tak opojná, že by ho nejraději otočil a přitiskl své rty k těm jeho. Ve chvíli, kdy ho dnes viděl, měl pocit, že teprve nyní je to jeho pravý domov. Zavrtěl hlavou nad tou hloupostí. Přesto nemohl zapřít, že ho ten kluk vzrušuje.

„Kolik je ti vlastně let?“ zeptá se náhle ani neví proč.

Mladík se otočí a jejich rty se na okamžik ocitnou až nebezpečně blízko.

„Jednadvacet, pane,“ odpoví. Bože! pomyslí si hrabě. To je o dvanáct let mladší. Je to ještě dítě. Udělá krok dozadu, aby mohl Jared projít. Ten toho okamžitě využije a proklouzne kolem něj. Hrabě okamžitě přistoupí blíž ke zvířeti.

„Chyběl jsi mi, ty raubíři,“ prohodí něžně. „Ani nevíš, jak je mi líto, že se na tobě nemůžu projet,“ pokračuje dál a na Jareda dávno zapomněl.

Ten stojí ve vratech stáje a pozoruje ho. S úlekem si uvědomí, že by to chtěl být on, koho hladí ty silné ruce. Zavrtí hlavou a raději se vypaří. Celý den pak bloudí po domě jako tělo bez duše a je rád, že po něm hrabě nic nežádá. Je zmatený z toho všeho. Sám sobě naivně namlouvá, že je to jen z tak náhlého návratu Zacka. Večer padne do postele a téměř okamžitě usne.

I Zack jen tak bloumá po domě, ale proto aby si vše pořádně prohlédl. Zastavil se v kuchyni, popovídal si s Linet, všiml si pár změn. Dokonce zabloudil i k Jaredově pokoji. Ten kluk pro něj znamenal hrozbu. Ale ne takovou, která by mu mohla uštědřit újmu třeba na majetku. Mohl mu způsobit újmu na zdraví.

Stravovala ho touha. Pousmál se, když si představil, co by na to řekl jeho právník. Asi by si myslel, že mu přeskočilo. A nebyl byl daleko od pravdy. Ten kluk ho přitahoval, ale nebyl si tak zcela jistý, zda by to mělo budoucnost. Sám nad sebou se zasměje. Budoucnost. Co ho to napadá?

Svalí se na postel a zavře oči.

Ráno ho probudí ten protivný zvoneček. Má pocit, že ho asi nacpe hraběti kamsi. Rychle se ale vzpamatuje a vyhrabe se z postele. Klidně se obleče, zkontroluje se v zrcadle, zda je vše perfektní, a teprve potom se za ním vydá.

Najde ho sedět v posteli s pokrývkou až u pasu a nahým hrudníkem. Doufám, že pod tou dekou je oblečený, pomyslí si a nasucho polkne.

„Dobré ráno, pane. Zvonil jste?“ optá se mile.

„Velice dobré,“ zasměje se ten a prohlédne si ho od shora dolů pohledem, který se rozhodně nedá nazvat nevinným.

„A přejete si?“ zamumlá Jared a samotného ho zarazí vlastní chraplavý hlas.

„Ode dneška budeš mým osobním asistentem. Bohužel ještě s tou nohou nemohu dělat vše, co bych chtěl. Proto to bude na tobě. Začít můžeme hned. Potřebuji, abys mi pomohl obléknout kalhoty.“

„Jistě, pane,“ zamumlá automaticky. Muž tedy kývne a odhodí pokrývku. V první chvíli se Jared zděsí, že je úplně nahý, ale nakonec si všimne tmavě černých boxerek, které má na sobě. Přejde tedy k šatníku a otevře ho. Málem zalapá po dechu. Tolik oblečení pohromadě v jedné skříni snad ještě nikdy neviděl.

„Jaké si budete přát, pane?“ optá se s klidem.

„Ty olivové napravo. Je u nich ještě černá košile. Vezmi to celé, prosím.“

Mladík tedy vezme oblečení a přejde k posteli. Zack si mezitím sedl na její okraj a zvedl nohy. Jared mu začal natahovat kalhoty a dával si přitom velký pozor, aby se náhodou nedotkl jeho kůže. Na temeni hlavy cítí jeho pohled a raději se plně věnuje povinnosti. Jenže mu to jako povinnost nepřijde…

Zack se se zaťatými zuby postaví a opře se o něj. Posadí mu kalhoty kolem boků a kousek poodstoupí. Fascinovaně hledí, jak si zapíná knoflík i zip. Když si uvědomí, jak nepatřičně se chová, rychle zvedne oči. A střetne se s fialovým pohledem.

„Děkuji,“ prohodí hrabě a mladík jen kývne. Natáhne ruku a podá mu košili. Znovu fascinovaně pozoruje, jak si ji obléká a zakrývá to nádherné tělo.

Zack si moc dobře uvědomuje jeho upřený pohled a musí přiznat, že je mu velice příjemný. Konečně je oblečený a znovu se střetne s tím jiskřivým pohledem. Ani si neuvědomuje, co dělá. Postoupí o krok dopředu a ještě o jeden. Až stojí těsně před ním. Oba si připadají jako zajati kouzlem. A Zack se mu rozhodne podlehnout.

Maličko skloní hlavu a lehce se dotkne Jaredových rtů těmi svými. Mladík sebou maličko trhne, ale nebrání se. Zack ho jemně hladí jazykem, dráždí, dobývá. Obtočí paži kolem jeho pasu a přitáhne si ho ještě blíž. Zřejmě to zapůsobí jako spoušť, protože v tu chvíli mu Jared obtočí ruce kolem krku, přitiskne se k němu a polibek opětuje.

Zackovo srdce poskočí do krku, ale to mu nebrání, aby mu jemně pronikl jazykem do úst a střetl se s tím jeho. Tělem mu projede jiskra a on cítí, jak jeho vzrušení stoupá. Dlaněmi mu začne bloudit po zádech a pomalu couvá k posteli. Pravda s nohou ještě napůl oddělanou to jde špatně. Je rád, že nemá sádru, ale jen pořádně pevnou dlahu.

Jako by se díky tomu Jared vzpamatoval. Prudce se od něj odtrhne a zhluboka oddechuje. Neodvažuje se mu podívat do očí, a proto se beze slova otočí a vyběhne z pokoje. Doběhne na konec chodby, kde zahne ke svému kamrlíku. Avšak nevstoupí dovnitř. Jen se opře o zeď a ukazovákem si přejede přes rty.

S povzdechem zavře oči. Jak se tohle mohlo stát? Jak jsem mu to mohl dovolit? Copak jsem si neuvědomil, co se může stát? Navíc už měl přeci poměr s mužem! A jak je vůbec možné, že jsem byť na okamžik pomyslel na to, že se mi to líbí? Spousta otázek, na které nemá odpovědi. Nebo je spíš nechce mít. I když na tu poslední mu odpovědělo jeho škodolibé svědomí. Ale tobě se to přeci líbilo. A moc. Kuš!

Uběhl asi týden od té události. Jared se toulal domem, plnil svoje povinnosti, ale v duchu rozebíral, analyzoval a z různých úhlů převracel, co se stalo. Hrabě ho políbil. A jemu se to líbilo! Za celý ten týden měl dostatek času si vše promyslet. A pomalu si přestával nalhávat, že ho hrabě nepřitahuje.

Přitahuje. Jenže je to špatné. Ale proč vlastně? S povzdechem si prohrábne vlasy a opře se čelem o zeď. Momentálně stojí na chodbě a dumá nad tím, že je zřejmě na kluky. To je celkem dobré místo na takové úvahy, pomyslí si s humorem. Vždycky ho přeci přitahovaly ženy. Jak se najednou může takhle rozklepat z chlapa?! Ale zatraceně sexy chlapa.

Sakra! zakleje v duchu. Ještě jeden povzdech. Odlepí se ode zdi a vykročí do svého pokoje. Dnes už vše odpracoval, takže se chystá na odpočinek.

„Vyhýbáš se mi?“ ozve se náhle za ním tichý hlas. Nadskočí, ale neodpoví. Prostě přimrzl na místě a není schopný se hnout, natož pak mluvit.

Zaslechne mírně šoupavé kroky. Hrabě náhle stojí těsně za ním a téměř mu dýchá do vlasů. Jared cítí, jak se jeho srdce rozběhlo o tolik rychleji.

„Ne, pane,“ prohodí. Je sice pravda, že si ho za celý ten týden zavolal vždy jen, když potřeboval pomoci s oblékáním, ale přesto to byla muka. Navíc ani jeden nenavázal rozhovor na to, co se mezi nimi událo.

„Vypadá to tak,“ zašeptá Zack.

„To si jen namlouváte, pane,“ prohodí a uvažuje nad tím, jestli nebyl příliš drzý. Ucítí na rameni lehký dotyk jeho dlaně a téměř zasténá.

„Možná,“ vyklouzne Zackovi ze rtů. Je v pokušení ho otočit, sklonit se k němu a opět ho ochutnat, ale nedovolí si to.

Celou tu dobu si musel připomínat, že je to dvanáct let. Dvanáct let věkový rozdíl. A navíc je to kluk. Přesto to nedokázalo zmírnit jeho touhu po něm. Chtěl ho. Chtěl ho tak moc, až to bolelo.

„Za dva dny budu pořádat večírek. Přeji si, abys byl hlavním číšníkem.“

Jared si s údivem uvědomí, že je zklamaný. Snad doufal, že ho hrabě odchytil z jiného důvodu. Avšak opět to byla práce.

„Samozřejmě, pane. Omluvíte mě nyní?“ optá se, a aniž by čekal na svolení, rychle zmizí za rohem a vzápětí ve svém pokoji.

Zack se za ním dívá s lehkým úsměvem. Je rád, že ho bude mít na večírku na očích. Bude to taková jeho morální podpora. Když si představil ty nudné hodiny strávené s ještě nudnějšími sousedy, litoval už teď, že něco takového vyhlásil. Jenže povinnost je povinnost. Nechtěl si to rozházet s místní smetánkou. Přeci jenom sem jezdil rád.

Rozeslal několik pozvánek a připravil na to služebnictvo. Za chvíli byl v domě čilý ruch. Procházel domem a na všechny se usmíval. Jenže za hodinu měl pocit, že se z toho chaosu zblázní, a tak raději zmizel ve stájích. To je jediné místo, kde je momentálně klid.

Jared se připojil k přípravám večírku. Celého ho to pohltilo a měl z toho čistou radost. Byl to rekord, ale za dva dny to opravdu stihli a oslava se mohla konat. Nastal tedy den D. S úderem sedmé hodiny večerní se do domu začali trousit lidé.

Hrabě stál u vchodu, opíral se o svou hůlku a všechny s lehkým úsměvem vítal. I Jared se ujal své role a roznášel jídlo a šampaňské. Zrovna podával skleničku jedné mladé dámě, když ucítil mrazení v zátylku. Domníval se, že ho pozoruje hrabě. Zvedl tedy hlavu a otočil se. Nebyl to však Montanne, kdo ho sledoval. Byl to jakýsi vysoký světlovlasý muž. To, co mu svítilo v očích, se Jaredovi vůbec nelíbilo.

Rychle se vrátil ke své práci a usmál se na postarší dámu, která do sebe lila už třetí skleničku šampaňského.

„Vy jste mi ale milý mladík,“ zamumlala. Poděkoval jí úsměvem a vydal se k dalším hostům. Náhle si všiml, že na něj mává hrabě. Vydal se tedy k němu.

„Mám takový pocit, že potřebuji posilnit,“ prohodí a sáhne po skleničce. „Jde ti to zatím skvěle,“ pochválí ho a Jared jen kývne.

Jejich oči se na okamžik střetnou. V těch Zackových se bleskne cosi, co se raději Jared nepokouší rozebrat. Raději se odvrátí a vyrazí obsluhovat další lidi. V zádech cítí jeho pohled.

Noc se přehoupla přes půlnoc a šlechticové se začínali rozjíždět. Jared však dál plnil svůj úkol s tváří profesionála, ačkoliv dost lidí už bylo v dosti podroušeném stavu a mělo různé průpovídky.

Došlo mu šampaňské, a tak musel vyrazit do kuchyně. Když se vracel zpět do sálu, zatarasil mu cestu onen světlovlasý muž.

„S dovolením,“ zamumlá mladík a chce se kolem něj protáhnout. Muž ho však chytí za loket a nedovolí mu projít. Jared se na něj poděšeně podívá.

„Celý večer mě neskonale provokuješ a teď bys mi chtěl utéct?“ zasyčí mu do ucha a stiskne mu ruku tak silně, až Jared zaúpí.

„To přeci není pravda, pane. Jen plním svou povinnost,“ snaží se z toho nějakým způsobem dostat.

Hrabě! pomyslí si mimoděk. Pomoc. Tác se skleničkami třeskne o zem a neznámý ho zatlačí do jakéhosi pokoje. Tam ho hodí na postel a přimáčkne vlastním tělem. Mladík sebou začne házet.

„Nechte mě! Pusťte mě!“ křičí, ale on ho nevnímá. Rychle mu rozepne kalhoty a stáhne mu je ke kolenům.

Jared sebou zmítá, hází, kouše, ale nic nepomáhá.

„Pomoc!“ vykřikne. Zaslechne zvuk rozepínajících se kalhot a má pocit…

„POMOC!“ zaječí a doufá, že ho někdo zaslechne.

„Bude se ti to líbit,“ šeptá ten chlápek a přitiskne k němu svoje rty. Mladík hodí hlavou, ale moc to nepomůže. Nakonec ho kousne do spodního rtu.

„Au!“ zařve muž a vlepí mu facku. Jaredovi se zatmí před očima. Ucítí mužovo vzrušení, jak ho k němu přibližuje, a má pocit, že se pozvrací.

„Ne!“ vykřikne a ještě jednou sebou zazmítá. Vtom se rozletí dveře a v nich stojí hrabě.

„Co se tady děje!“ zahřmí a muž se okamžitě napřímí a upraví si oblečení.

Jared udělá to samé a stočí se na posteli do klubíčka. Je mu jedno, co se bude dít dál.

Zack stojí ve dveřích a má pocit, že ho zabije. Zatíná vztekle pěsti. Už je značně pod vlivem alkoholu a pohled na Jareda s jiným mužem než s ním samotným ho pěkně rozlítil.

„Hrabě. Ten kluk se na mě venku vrhl. Brumlal, jak moc se mu líbím, jak moc mě chce, tak jsem mu vyhověl. Pak mu najednou přeskočilo a začal šíleně vyvádět. Ale přísahám vám, že to chtěl. Úplně mě o to prosil,“ pronáší velice přesvědčivě ten chlápek.

„Vypadněte!“ zasyčí na něj Zack a on ho s radostí poslechne. Jeho oči slibují Jaredovi pomstu. Ten to ale nevnímá. „Takže já se ti nelíbím, ale moje hosty bys sváděl?“ syčí hrabě a přibližuje se k posteli. Mladík na něj pohlédne uslzenýma očima, ale ani to s ním nehne.

Hrabě ho popadne za ruce a otočí ho na záda. Pak se na něj vrhne stejně jako chlápek před ním. Zběsile ho začne svlékat a líbat na rty. Mladík na to nereaguje. Už je mu jedno, co se stane. Moc ho mrzelo, že hrabě uvěřil té povídačce. Ani se nebránil, když mu opět byly staženy kalhoty. Znovu slyšel zvuk rozepínajícího se zipu a v očích mu kmitlo zděšení.

„Ne,“ zašeptal, ale hrabě jako by ho nevnímá.

Tvrdě ho líbá na rty a chystá se do něj proniknout. Je ovládán žárlivosti, zaslepen vztekem. Na poslední chvíli si uvědomí, že Jared vůbec nic nedělá. Nebrání se, ale ani nereaguje. Strne a odtáhne se od něj. Hledí do jeho uslzených očí a uvědomí si, co málem udělal. Téměř ho znásilnil.

Jako blesk z čistého nebe mu došlo, že ten chlápek se pokusil o to samé, co on. Myslí mu projede jasný příkaz: zabít! Prudce se otočí a vyjde ven. Už nevidí, jak se Jared opět stočil do klubíčka a rozplakal se.

Hrabě našel toho muže. Bylo mu jedno, že je kolem nich spousta lidí, kteří to budou považovat za skandál.

„Hrabě…“ K ničemu víc se nedostane, protože je tvrdě přiražen ke zdi s jeho rukou pod krkem.

„Pokusil ses ho znásilnit!“ zasyčí. On se neptá, konstatuje.

„Řekl… jsem… vám… přeci…, že… to… chtěl…,“ dostává ze sebe skrz sevřené hrdlo.

„Lžeš!“ zasyčí a vrazí mu pěst do břicha. Muž se předkloní a dostane další ránu, tentokrát na zátylek. K hraběti se seběhnou sluhové a snaží se ho zadržet. Ten se však skloní a opět ho zvedne a přirazí ke zdi. „Ještě jednou,“ cedí skrz zuby, „se o něco takového pokusíš v mém domě, přísahám, že tě zabiju.“

Pak se otočí se slovy: „Večírek skončil,“ zmizí ve svém pokoji. Tady si otevře láhev brandy a s chutí se z ní napije. Prohrábne si vlasy. Co jsem to udělal? ptá se v duchu. Zuřivě zatne zuby a prudce se zvedne.

Jak nejrychleji to jde, vyrazí do pokoje, kde nechal Jareda. Mladík už tam však není. Hraběti se zničehonic před očima objeví obrázek chvějícího se Jareda a má vztek sám na sebe. Má vztek na celý svět.

Vrátí se zpět do své ložnice, kde spořádá celou tu flašku. Usne v křesle s neklidnými myšlenkami na to, co málem udělal.

Jared je schoulený v posteli a už se trochu uklidňuje. Nejraději by se sebral a odjel, ale byl rozhodnut splnit jejich dohodu. Mrzí ho, co se stalo s hrabětem. Byl sice pod vlivem alkoholu, ale to ho přeci neomlouvá. Z očí mu opět skanou slzy. Proč se to muselo stát? Vždyť on ho začínal mít rád.

Celý minulý týden dumal nad tím polibkem. Byl jemný, něžný. Získal si ho. Už věděl, že mu na hraběti začíná moc záležet. Jinak než na svém zaměstnavateli. Avšak dnešek přetrhl to něžné pouto.

Zavře oči a přitiskne si kolena k sobě. Podaří se mu usnout, ale celou noc se budí strachy, že se ten odporný chlápek zase objeví.

Má pocit, že má místo hlavy obrovský včelí úl. Tak moc mu v ní bzučí, že ani není schopný se pohnout. S námahou natáhne ruku a zazvoní. Za chvíli se otevřou dveře, ale v nich nestojí usměvavý Jared jako vždy, ale Linet.

„Ano, pane?“ zeptá se klidně.

„Kde je Jared?“ prohodí místo odpovědi.

Žena neodpoví.

„Předpokládám, že po tom včerejšku budete chtít něco na kocovinu,“ pronese a zmizí, aniž by čekala, co jí řekne. Naprosto nevěřícně za ní hledí. Co se sakra děje? A pak si to uvědomí. Celé jeho tělo ochromí hrůza. Vybavuje si Jareda, jak na něm leží nějaký muž, mladík cosi křičí. Pak vidí sám sebe, jak se na něj ve slepé žárlivosti vrhá on sám.

„Panebože,“ vydechne. Jediné, co si pamatuje, je to, jak ho tvrdě líbá na rty a chystá se do něj proniknout.

Zaboří hlavu do dlaní. Já… Já ho znásilnil.

„LINET!“ zařve na celý dům. Žena se okamžitě objeví.

„Ano?“ optá se se zdviženým obočím.

„Okamžitě mi najdi Jareda!“ přikáže. Nic na to neřekne a zase zmizí. Za chvíli se ve dveřích objeví mladík.

Pod očima vyděšené laně má velké tmavé kruhy. Zack na něj hledí a srdce mu na okamžik přestane být. Co jsem to udělal.

„Pojď sem,“ přikáže jemně. Mladík ho poslechne a přejde k posteli. Stojí u něj natolik blízko, že Zack natáhne ruku a lehce se ho dotkne. Jared sebou prudce trhne.

„Nedotýkejte se mě,“ vydechne.

Hrabě má pocit, že mu právě uštědřil pořádnou ránu.

„Jarede, já…,“ odmlčí se a neví jak dál. Jak se taky omluvit za znásilnění, že? Mladík pochopí, že si hrabě myslí, že to dotáhl do konce.

„Nic se včera nestalo, pane. Prostě jste odešel,“ prohodí a chystá se odejít.

„To mě přeci neomlouvá!“ zařve náhle hrabě, až sebou Jared trhne. „Chtěl jsem se ti omluvit. Nepamatuji si, co se včera stalo, ale omlouvám se ti za to.“

Mladík na něj pohlédne.

„Pokusil se mě znásilnit jeden z vašich hostů. Volal jsem o pomoc a přišel jste vy. Když jste to viděl, vyhodil jste ho a zaujal jeho místo. Stejně jako on jste to ani vy nedotáhl do konce,“ pronáší naprosto nezúčastněně a Zacka z toho mrazí po celém těle.

„Jarede.“

„Pokud mě omluvíte, pane,“ prohodí a zmizí na chodbě.

Hrabě za ním hledí a náhle mu vše dojde. Včera si uvědomil, co se stalo, a vydal se za tím chlapem. Málem ho zabil před zraky všech hostů. Opře se do polštářů a vděčně přijme aspirin a vodu od Linet.

Jared se posadí v kuchyni na nejzazší konec stolu a nepřítomně hledí před sebe.

„Hrabě včera pěkně zuřil, co?“ prohodí jedna z děveček. Mladík našpicuje uši, ale dál se tváří nezúčastněně.

„To mi povídej. Málem toho blonďáka zabil,“ přisadí si jeden ze sluhů, kteří se ho včera pokusili zastavit.

„Proč se tak rozzuřil?“ ptá se Linet.

„Nemáme ponětí,“ pokrčí rameny jeden z mladíků. „Ale řekl mu, že jestli se o to ještě někdy v jeho domě pokusí, zabije ho.“

Jared sebou prudce trhne. Hrabě ho šel bránit? diví se v duchu. To nic nemění na tom, že on se pokusil udělat totéž. Mladík se zvedne a dá se opět do své práce. Vždy když potká hraběte, nějakým způsobem se mu vyhne. Sice mu pomůže s oblečením, ale jinak se mu vyhýbá.

Uvědomuje si, že se chová hloupě, ale je zmatený a má strach. Ne z toho, co se stalo včera, ale z toho, co začíná cítit k hraběti. Zvlášť když na něj muž upírá tak provinilý pohled.

Uběhnou dva týdny, kdy se vyhýbají jeden druhému. Avšak jsou chvíle, kdy na sebe narazí o samotě. Jared se snaží tvářit úplně normálně, v Zackových očích svítí omluva. Mladík si uvědomuje, že mu dávno odpustil. Avšak stále se s tím nějak nemůže smířit. Nebo se spíš bojí smířit s tím, co k němu cítí.

Zamiloval se do něj.

„Jarede,“ zavolá na něj hrabě a mladík se zastaví uprostřed chodby.

„Ano, pane?“ otočí se k němu. Muž k něm přejde a položí mu ruce na ramena.

„Omlouvám se ti. Ještě jednou. Vím, že to neodčiní to, co jsem chtěl udělat. I kdybych se ti omluvil tisíckrát. Přesto se ti omlouvám. Prosím, kdybych nebyl pod vlivem alkoholu…,“ odmlčí se. „Nikdy bych ti neublížil,“ zašeptá a pohladí ho po tváři.

Mladík se pod tím dotekem lehce zachvěje. O krok ustoupí.

„Já vím. Věřím vám to,“ vydechne a vychutnává si ten lehký dotek. „Slyšel jsem, co se stalo po tom, co jste odešel z toho pokoje. Prý jste ho málem zabil.“ Ví, že je to trapné takhle se na to ptát, ale chce to slyšet přímo od něj. Chce se ujistit, že opravdu není tak špatný, jak se toho večera jevil.

Hraběti v očích bleskne hněv.

„Jestli ho tady ještě jednou uvidím a bude se pohybovat v tvojí přítomnosti, přísahám, že to udělám,“ zasyčí. Jared se pousměje a cítí, jak z něj opadává napětí těch dvou týdnů.

„Děkuji,“ vydechne a odvrátí se od něj. S radostným pískotem se vrátí opět ke své práci.

Zack za ním hledí s lehkým úsměvem. Vypadal tak zranitelně, když čekal na odpověď. Sice nevěděl, jak se o tom dozvěděl, ale bylo mu to jedno. Vypadá to totiž, že mu na tom pískleti začíná záležet. Co si to namlouváš, Zacku? Vždyť tebe očaroval ve chvíli, kdy otevřel dveře tvého nemocničního pokoje. Proč jinak bys souhlasil s tím, že tady může pracovat, místo abys ho žaloval?

Zašklebí se. Je to zvláštní vést rozhovor sám se sebou. Ale je to pravda. Opravdu ho měl rád. Neví, jestli ho miluje, ale záleží mu na něm. Usměje se a pomalu vyrazí do stáje. Vypadá to, že se to napětí mezi nimi konečně uvolnilo.

Zastaví se u boxu Zaroha a pohladí ho mezi nozdrami. Zvíře ho přivítá nadšeným zaržáním.

„Příští týden jedu do města k doktorovi. Noha už mě tolik nebolí a chodím skoro bez hůlky. Vypadá to, že tě hodně brzy provětrám, ty můj divochu,“ prohodí a zvíře pohodí hlavou. Zack se zasměje.

Jared se neklidně převaluje na posteli. Zavře oči a okamžitě vidí usměvavého hraběte. Je rád, že mu řekl, co se stalo na tom plese. Nevinnou představu Zacka vystřídá úplně jiná. Vidí sám sebe, jak ho pomalu svléká z té přiléhavé košile, jak ho líbá na krk, hrudník. Polkne a cítí, jak jeho vzrušení stoupá. Už dlouho po něm toužil, ale dnes to bylo jiné. Silnější.

Tušil, že i hrabě po něm touží, jenže se neodvažoval v to doufat. Ledová sprcha, pomyslí si a vstane. To vždycky pomáhá. Vyjde na chodbu a vykročí ke koupelně. Jenže jeho kroky se samovolně stočí k úplně jinému pokoji.

Hodiny kdesi v domě odbijí hodinu po půlnoci. Tiše se krade ztemnělým domem, až se zastaví přede dveřmi ložnice hraběte. Neslyšně je otevře a přejde k posteli. Zack je pohodlně rozvalený přes půlku postele a klidně spí. Jared se pousměje. Mlčky ho pozoruje. Stačí mu to. Ví, že k ničemu jinému se stejně neodhodlá.

Přejede pohledem jeho tělo pod přikrývkou. Jeho fantazie se opět rozjede na plné obrátky. Vidí sám sebe, jak mu pokrývku pomalu stahuje a odhaluje tak kousek po kousku jeho nádherného těla. Je natolik zabrán sám do sebe, že si nevšimne, jak hrabě otevřel oči a zadíval se na něj.

Vytrhne se z toho příjemného snění a opět pohledem spočine na jeho tváři. Nedokáže odolat a začne natahovat ruku, aby ho mohl pohladit po tváři. Hrabě však náhle vymrští ruku a obtočí prsty kolem jeho zápěstí.

„Copak, copak?“ optá se. „Nemůžeš spát?“ usměje se.

Nemůžu, pomyslí si Jared. A důvodem jsi ty. Pokrčí rameny. Zack neváhá a přitáhne si ho k sobě. Mladík se tak ocitne na jeho těle a zblízka mu hledí do očí. Očarován tím pohledem se k němu začne pomalu sklánět. Hrabě ho chytí za zátylek a netrpělivě si ho přitáhne k sobě. Přisaje se mu ke rtům a mladík pod intenzitou polibku zasténá. Zack toho využije a vnikne mu do úst jazykem.

Překulí se i s ním a nyní je to on, kdo na něm leží. Jared mu zajede rukama do vlasů a přitiskne si ho blíž. Pak však jednou rukou začne bloudit po jeho těle. Přejíždí mu po zádech, dlaní polaská jeho vypracované hýždě. Hrabě se zasměje a zadívá se na něj.

„Ty jsi mi ale divoch,“ zašeptá a přetáhne mu triko přes hlavu. Mladík na něj nevinně mrkne a začne ho líbat na hrdlo, na hrudník.

Zack si přitáhne jeho hlavu a sám se vydá na objevnou pouť. Polaská hrdlo, jazykem olízne vzrušené bradavky. Pokračuje stále níž a níž. Pomalu mu stáhne trenýrky a rty se přibližuje k jeho mužství.

„Hrabě,“ vydechne Jared. Maličko se nadzvedne a zadívá se na něj.

„Jmenuji se Zack,“ zašeptá a skloní hlavu. Jemně mu dýchne na vzrušené mužství a Jared zasténá.

„Zacku!“

Pomalu ho zkoumá rukama, laská jeho tvar. Mladík sebou mírně hází a vzrušeně vzdychá. Zack se skloní ještě níž a vezme ho do úst. Nejprve jen lehce, jazykem objede jeho špičku a s rozkoší poslouchá jeho steny. Nasliní si prst a opatrně do něj začne pronikat. Mladík na okamžik ztuhne, ale vzápětí se uvolní. To proto, že ho vezme celého do úst a jemu se vše ostatní vypaří z hlavy.

Zack ho mu podepře boky polštářem a vyklouzne z něj prstem. Mladík zklamaně zasténá. Hrabě se usměje. Trochu ho nadzvedne a jazykem obkrouží jeho otvor. Jared vykřikne, jak jím projede vlna vzrušení.

Jemně do něj pronikne jazykem a napodobuje, co s ním bude za pár vteřin provádět. Zaboří mu ruce do vlasů a pohne boky.

„Nepospíchej tolik,“ zašeptá Zack a začne ho líbat na rty. „Neublížím ti,“ zašeptá a začne do něj pomalu pronikat. Cítí, jak se kolem něj svírá a vzrušeně zasténá.

Jared mu položí dlaně na hýždě a prudce ho k sobě přitiskne. Zack se na něj překvapeně zadívá, ale on se jen usměje.

„Ty jsi ale ďáblík,“ vydechne a zkusmo se v něm pohne. Ponoří se do něj tak lehce, až mu unikne slastný výkřik.

Uchopí ho za zátylek a posadí ho na sebe. Mladík kolem něj obtočí nohy a začne se na něm pohybovat.

„Víc!“ vydechne. Zack se zmocní jeho rtů a jejich pohyby se sladí do jednoho. Tempo stále zrychluje. Uchopí ho za boky a nedovolí mu se hýbat. Sedí naprosto nehybně a Jared má pocit, že vybuchne.

„Prosím,“ vydechne.

„O co prosíš?“ zeptá se Zack a rychle s ním pohne. Jen ten jeden pohyb.

Mladík vykřikne.

„Prosím, udělej mě,“ zašeptá.

„Taková slova z tak sladkých rtů,“ zasměje se, ale vyhoví mu. Chce to stejně silně jako on. Pustí mu boky a Jared sám se začne prudce pohybovat, jak chce dojít vrcholu. Zack mezi ně vklouzne rukou a začne ho hladit. Cítí, že se blíží jeho orgasmus, ale chce, aby se udělali společně.

Vyklouzne z něj a položí ho do polštářů. Jared zklamaně zasténá, ale vzápětí vykřikne, když ho vezme do úst a dvěma kmitnutími jazyka ho udělá. Chvěje se v extázi a cítí, jak polyká jeho semeno, ale je mu to jedno.

„Zacku!“ vykřikne a prudce proti němu vypne v poslední křeči. Hrabě toho využije a prudce do něj vnikne. Stačí pouhý příraz a i on se udělá. Nechá do něj proudit své semeno, protože ho to nesmírně vzrušuje.

Svalí se na něj a jemně ho políbí na rameno. Oba ztěžka oddechují, ale jsou naprosto spokojení.

„Co takhle společná koupel?“ zašeptá mu Jared do ucha. „Proto jsem původně opustil pokoj.“

Zack nezaváhá ani minutu, vezme ho do náruče a společně zmizí ve sprše. Sotva se jich dotkne teplá voda, jejich vzrušená těla na to reagují. Jared si klekne před Zacka a vezme ho do úst. Hraběti se podlomí kolena a zasténá. Mladík si s ním hraje jako kočka s myší. Líže ho po celé délce. Saje. Vzrušuje.

Když už se to nedá vydržet, vytáhne ho nahoru, otočí a vnikne do něj. Jared se dlaněmi opře o kachličky a vzrušeně sténá pod tím sladkým útokem. Zack sleduje jeho vyklenutá záda a políbí ho do prohlubně mezi lopatkami. Pak ho však narovná a přitiskne ho k sobě celý svým tělem.

„Udělej se sám,“ zašeptá mu do ucha a on ho poslechne.

Vezme se do ruky a začne se hladit.

„Představuj si, že jsou to moje ruce,“ šeptá mu a vzrušeně pozoruje, jak zrychluje pohyb své ruky a mimoděk proti ní vyráží boky. Zack do něj pomalu vniká a přitom stále sleduje, jak se hladí. Vzrušuje ho to až k nepříčetnosti. Jaredovi se ze rtů vydere výkřik a Zack sleduje, jak z něho proudí semeno.

Kousne ho do krku a naposledy přirazí. Oba se o sebe vyčerpaně opírají. Jemně ho kouše do ušního lalůčku. Vezme do ruky houbu, namydlí ji a začne Jareda pomalu omývat. Přejíždí mu po těle, dokud není celý od pěny. Zvláštní péči věnuje jeho penisu, který se pod těmi doteky znovu vzruší.

Jared se k němu otočí a namydlí ho svým vlastním tělem.

„Jarede,“ vydechne vzrušeně, jak se o sebe třou jejich těla.

„Ano?“ zeptá se nevinně a políbí ho na rty.

„Mám takovou obavu, že třetí milovaní už by tvé tělo nemuselo vydržet,“ prohodí a uchopí do ruky jeho opět vzrušený úd. Rychlými pohyby ho za pár vteřin udělá. Provede to samé se sebou. Pak ze sebe rychle omyjí mýdlo a ještě rychleji se osuší. Pak ho vezme do náručí a přenese do postele.

Tam si ho přitáhne těsně k sobě a Jared se k němu zavrtá. Za chvíli usnou, jako když je do vody hodí. Oba spokojeni z blízkosti toho druhého i z divokého milování.

Jared se probudí jako první. Zadívá se na muže vedle sebe. Pousměje se, když si vzpomene na včerejší žhavou noc. Natáhne ruku a jemně ho pohladí. Muž se zavrtí, políbí ho do dlaně, ale spí dál. Mladík si ho tiše prohlíží. Vtiskává si do paměti všechny ty milované rysy. Co je to za pocit, co mě tak najednou přepadl? diví se v duchu.

Náhle má pocit, že to nemůže fungovat. Vždyť jsou oba z jiného světa. On žije bohatým životem, užívá si společnosti a já? Jsem jen chudej sotva odrostlej kluk, který ani pořádně neví, kterým příborem jíst při slavnostní večeři. A navíc, on se jistě musel pro udržení rodu oženit s nějakou bohatou kráskou. A věděl jistě, že to by nevydržel. Přepadl ho strach. Strach z budoucnosti. Strach z toho, že za měsíc už nedokáže odejít, aniž by se před ním nějak neponížil.

Něžně ho políbí na rty a tiše vyklouzne z postele. Muž se zavrtí a on ztuhne.

„Někam jdeš?“ optá se ho rozespale a usměje se na něj. Ne, vydechne v duchu. Proč se musel probudit. Teď bude mnohem těžší ho opustit. „Musím se vrátit do pokoje. Bylo by zajímavé vysvětlovat, co tady dělám, a navíc nahý,“ usměje se na něj.

Zack přemýšlí, co je to za podivné stíny v jeho očích.

„Děje se něco?“ optá se.

„Vůbec nic,“ prohodí a skloní se k němu. Ještě jednou ho políbí a pak se rychle oblíkne. Pak tiše vyklouzne z pokoje a zanechává za sebou Zacka i své srdce. Rychle si sbalí věci a tiše se snaží proklouznout z domu.

Už je u vchodových dveří, když ho zarazí čísi hlas.

„Chystáš se někam, Jarede?“ prohodí tiše Linet. Mladík se k ní otočí.

„Linet. Ahoj. Mohla bys mi prosím zavolat řidiče pana hraběte? Pan hrabě o všem ví. Musím si jen něco vyřídit doma, zase se vrátím. Co nejdřív slibuji.“ Žena si ho pátravě prohlíží. Něco se jí na tom nezdá, ale pokud o tom ví pan hrabě. Pokrčí rameny a vydá se pro řidiče. Sice se jí nelíbí mladíkovi smutné oči, ale co může dělat.

Za chvíli už Jared sedí v luxusním autě a vrací se do Londýna. Zadívá se na ten nádherný dům, který mu učaroval, a před sebou náhle vidí spícího Zacka. Odpusť. Odvrátí se a zavře oči. Do Londýna cesta dlouhá.

Zack se protáhne a otevře oči. Zarazí se, když vedle něj není Jared, ale pak si vzpomene, že se ráno vracel do svého pokoje. Usměje se. Ještě chvíli se jen tak rozvaluje a spokojeně se usmívá. Náhle do ložnice vtrhne Linet.

„Pane, Jared je pryč.“

Muž se prudce vymrští do sedu.

„Cože?! Jak pryč?“

Žena zavrtí hlavou.

„Nevím. Ráno jsem ho potkala, měl sebou svoji tašku. Požádal mě o řidiče s tím, že vy všechno víte a že si potřebuje něco důležitého zařídit doma a že se co nejdřív vrátí. A v jeho pokoji jsem našla tohle,“ podává mu bílou obálku. Muž ji netrpělivě roztrhne a začte se do vzkazu.

Musel jsem odejít. Každý pocházíme z jiného světa. A já do toho tvého nepatřím. Odpusť. Jared

„Tak to teda ne,“ zavrčí. „Linet, okamžitě zavolejte Frankovi.“

„Jistě, pane,“ prohodí a zmizí. Za chvíli se vrací s telefonem. Zack cosi rychle nadiktuje Frankovi a pak si to zapíše.

„A teď mi sežeňte pilota.“

O deset minut později je už oblečený a ve dveřích se objeví jeho pilot.

„Volal jste mě, pane?“ optá se.

„Ano. Okamžitě připravte helikoptéru. Musíme okamžitě do Londýna.“ Muž se na nic neptá a rychle zmizí. Za pět minut všechny ohluší řev toho technického ptáka a Zack sedí uvnitř se sluchátky na uších.

„Jen počkej,“ zamumlá si pod vousy.

„Říkal jste něco, pane?“ zařve pilot. Zack zavrtí hlavou.

Za hodinu přistávají na soukromém letišti v Londýně. Hrabě si chytí taxíka a rozjede se do nemocnice. Tam rychle vyřídí kontrolu, sice sem měl jet až za týden, ale když už je tady. Pak si opět sedne do taxíka, nadiktuje adresu a netrpělivě bubnuje prsty na sedačku.

Vystoupí před hezkým malým domkem. Nikde nikdo. Skvěle. Obejde dům a zjistí, že je velice pečlivě zajištěný. Avšak přesto najde klíč v jednom z květináčů. Ať žijí akční filmy, ušklíbne se. Tiše za sebou zavře dveře, zamkne a vyčkává.

Jared se narovná, když vjedou do Londýna. Bude mít celý dům jen pro sebe, protože rodiče odjeli na zaslouženou dovolenou. Jeho myšlenky opět zabloudí k Zackovi. Co asi teď dělá? Už se probudil a zjistil, že jsem zmizel. Je rád, že si vzal toho řidiče, aspoň se za ním nemůže vydat. I když vlastně docela pochyboval o tom, že by se za ním opravdu vydal. Stejně by za měsíc zmizel z jeho života.

„Jsme tady, pane,“ vytrhne ho z přemýšlení hlas řidiče. Usměje se na něj.

„Děkuji,“ prohodí a vystoupí. Z kufru si vezme svou tašku. Doma, pomyslí si, ale kupodivu se nedostaví radost, kterou čekal.

S povzdechem vytáhne z kapsy klíče a vyrazí ke dveřím. Tiše odemkne, hodí tašku do kouta a sundá si boty a bundu.

„Myslel sis, že se mě zbavíš tak snadno?“ ozve se ten hluboký hlas, který myslel, že už neuslyší. Prudce se otočí a zadívá se do fialových očí Zacka Montanna, který se ležérně opírá o veřeje dveří vedoucích do obýváků.

Nejraději by se mu vrhl do náruče, ale zůstane na místě.

„Co tady děláte, hrabě?“ optá se. Všimne si, jak mu blýsklo v očích, a maličko se zachvěje.

„Co tady dělám, hm? Mám takový pocit, že jsi u mě měl pracovat tři měsíce. A kolik času uběhlo? Jen měsíc a tři týdny. Takhle se drží slovo?“

Mladík překvapeně mrkne. Jistě. Vrátil se jen proto, že jsem nesplnil naši dohodu, pomyslí si posmutněle.

„Klidně mě můžete žalovat,“ prohodí. Radši si vyslechne přednášku od otce, než by tam zůstal v jeho přítomnosti s vědomím osamělé budoucnosti.

Zack se odlepí ode dveří a udělá několik kroků k němu. Jared mimoděk couvá a narazí zády na dveře. Hrabě ho chytí za bradu a zblízka se mu podívá do očí.

„Opravdu si myslíš, že tě nechám tak snadno odejít? Po tom, co se mezi námi stalo? Po tom, co k tobě cítím?“ Chce se ovládnout, ale nedokáže to. Přitiskne k němu rty. Dobývá, plení, ubližuje, ale je mu to v tu chvíli jedno.

Jared se zachvěje a snaží se zůstat nezúčastněným. Avšak, když mu Zack jazykem jemně rozevře rty a proklouzne mezi ně, kapituluje a obtočí mu ruce kolem ramen.

„Nehodíme se k sobě,“ zašeptá. Zack se od něj odtáhne, ale z objetí ho nepustí.

„Jak jsi na to přišel?“ optá se.

„Jsme každý z jiného světa. Ty máš své povinnosti, musíš udržet vaši rodovou linii. Pokud budeš žít s mužem, podaří se ti to jen těžko.“

„Mám ještě dvě sestry, to jsem ti neřekl. A ty už mají minimálně dvě děti. V tom problém není.“

Jaredovi se prudce rozbuší srdce. Znamená to snad, že… že mají budoucnost? Hrabě ho pohladí po tváři.

„Proč sis se mnou o tom raději nejdřív nepromluvil?“ zašeptá.

„Já nevím,“ zavrtí mladík zoufale hlavou. „Asi jsem se bál toho, co ve mně probouzíš,“ vydechne nešťastně.

„A co v tobě probouzím?“ zeptá se se zatajeným dechem.

Přemýšlí, jestli mu to říct. Mlčky na něj chvíli hledí.

„Lásku,“ šeptne nakonec a je rád, že to udělal. „Zamiloval jsem se do tebe, Zacku. Jenže…,“ dál se nedostane, protože ho políbí.

„Žádné jenže není, jasné? Nejsou mezi námi žádné rozdíly. Oba jsme lidé. Jedinou překážkou by mohl být náš věkový rozdíl. Jsem totiž o dvanáct let starší než ty.“

„A slyšel jsi, že bych si na to někdy stěžoval?“ optá se smíchem.

„Ne,“ odpoví a znovu ho políbí.

„Vrátíš se tedy se mnou?“ optá se tiše. „Zůstaneš se mnou v Hampshiru, i když vyprší naše dohoda.“

„Ale pane hrabě. To jsme si přeci nedomluvili. Měly to být tři měsíce a dost.“ Zack se zatváří zklamaně a Jared se zasměje.

„Myslíš, že bych mohl odejít?“ optá se tiše a v očích mu svítí vše, co k němu cítí.

„Už jednou jsi to udělal.“

Mladík vezme jeho obličej do dlaní.

„Když teď vím, co ke mně cítíš, nedokázal bych odejít podruhé. Už ne. A mimochodem. Jak jsi zjistil, kde bydlím? A jak ses nám dostal do domu?!“ vyhrkne.

„Každý máme svá tajemství,“ prohodí a laškovně ho políbí.

„To je nádhera!“ vykřikne mladík na bílém hřebci rozverně. Zack se usměje a se Zarohem ho dohoní. Je rád, že se na něm může konečně projet. Jared si koně natolik oblíbil, že se rozhodl mu koupit vlastního. Přesně ze stejného místa, odkud pochází i Zaroh.

Ti dva se do sebe okamžitě zamilovali a Zack pomalu začínal žárlit. Byl ale rád, že je Jared šťastný. A navíc mohli jezdit společně. Ne že by neměl koní dost, ale jakéhokoliv jiného mladík odmítal a on mu zase odmítal půjčit Zaroha. Nejednou se kvůli tomu pohádali. Nakonec kapituloval a pořídil Valcara (Krásné jméno, že? Dal mu ho Jared).

Nyní jeli krokem vedle sebe. Jared se uchváceně rozhlížel kolem a Zack zase uchváceně pozoroval jeho. Nemohl uvěřit, že už uběhlo půl roku od Jaredova útěku. Dokonce poznal i jeho rodiče. Sice byli nejprve v šoku, že jejich syn je homosexuál, a navíc si našel hraběte, ale nakonec to přijali celkem v klidu. Dokonce už byli i tady na panství.

Zack popojel blíž k němu a stáhl ho k sobě do sedla.

„Zacku!“ zazlobil se mladík. „Uteče mi Valcar,“ prohodí, ale obejme ho kolem krku.

„Neuteče,“ prohodí. A má pravdu. Bílý kůň dál klidně kluše vedle nich a ani snad nepostřehl, že mu někdo sundal pána. Jednou rukou Jareda obejme a druhou drží otěže.

„Uspořádáme nějaký večírek?“ optá se ho laškovně. Od doby, co oficiálně oznámili svůj vztah, jsou největší atrakcí v Hampshiru. Mladík zasténá.

„Ne, už ne. Nech nás chvíli odpočinout,“ prohodí. Poslední večírek se konal předevčírem a Jared byl rád, že mají trochu klidu pro sebe. Navíc ten poslední rauš nedopadl zrovna nejlíp. Přišel na něj totiž chlápek, který se ho pokusil znásilnit. Přímo před Zackem se mu sice omluvil, ale celou dobu cítil, jak je vedle něj napjatý.

Zack po něm chtěl skočit a zabít ho za tu drzost, ale Jaredův lehký stisk ruky mu v tom zabránil.

„Nemrač se tolik,“ prohodí mladík před ním a lehce ho políbí na přísně stažené rty, které okamžitě rozzáří úsměv.

„Jen jsem si na něco vzpomněl.“

„Tak nevzpomínej,“ zašeptá a znovu se zmocní jeho rtů. Zack polibek opětuje a přitiskne si ho k sobě. Už se nemůže dočkat, až budou v posteli.

Právě dojeli na dohled domu. Oba se otočí a uchváceně na něj hledí.

„Je nádherný,“ šeptne Jared.

„To ano,“ odvětí Zack. „A dokonale se k tobě hodí,“ políbí ho na krk. Mladík se zachvěje.

„Měl bys mě dát zpět na Valcara. Vím, že si na to ostatní zvykli, ale přesto…,“ nedopoví, protože přistane ve svém vlastním sedle. „Kdo dojede jako poslední, umyje tomu druhému záda,“ vykřikne Jared a pobídne Valcara do trysku. Tak to beru, usměje se Zack a vyrazí za ním.