Výlet do Prahy

Asi že je sobota pozdě odpoledne, není v rychlíku problém najít volné kupé. Bundu pověsím na věšák společně s malým batohem, ve kterém mám jen pár nejnutnějších věcí. Koukám se z okna na klidnou a jaksi jiskřící hladinu Labe a stále se mi v hlavě střídají dvě věci: až kousavá myšlenka, jestli dělám dobře a nebudu tohoto už tedy více jak dva týdny domluveného výletu litovat, s nedočkavou touhou po poznání a tělesné blízkosti kluka, kterého znám jen z fotek a dvouměsíčního psaní a za nímž jedu. Jednou jsem už takhle odjížděl, vlastně i po stejné trati, a skončilo to ještě nočním návratem domů. Jak to asi dopadne dneska? Poznám krásu milování, nebo opět se zklamáním pojedu tmavou nocí a budu prosit bráchu, aby pro mne přijel na nádraží?

Ten, za kým jedu, je kluk ze seznamky, kde jsem si profil udělal v době covidu a chodil jsem tam spíš občas z nudy při špatném počasí, nebo když „se mnou mlátila puberta“, jak s oblibou říkala babička. Já jsem jinak asi normální osmnáctiletej kluk, co chodí na gympl, rád plavu a zaběhám si, nejraději po lese, co máme hned za barákem, a přesto jsem jiný, což i v této době není na malé vesnici žádná výhoda. Prostě líbí se mi kluci. Ale ne moji vrstevníci, už to musí být prostě chlap. Možná je to způsobené mým o dost starším bratrem, se kterým mám moc pěkný, spíš kamarádský vztah, i když už se odstěhoval. On byl první, kterému jsem řekl, že jsem na kluky, a on mě podržel a hodněkrát jsme si o všech věcech dlouho povídali, a i když studoval práva, tak si na mě vždycky udělal o víkendu čas. Byl se mnou, když jsem to řekl rodičům, a dost rázně tátovi, který začal dost vyšilovat, vysvětlil, že to není konec světa, jsem a budu pořád jejich syn a musí mě brát pořád stejně, jako mě bral předtím. Ale to jsou záležitosti, které možná jen trochu osvětlí mou možná až nezdravou zdrženlivost a nerozhodnost v oblasti navázání nějakého bližšího kontaktu s muži. Sexuální nutkání uspokojuji klasicky, tedy tajným sledováním porna a ruční „prací“.

Stále se ale nenašel nikdo, kdo by mne nějak výrazněji zaujal, a když už se mi někdo líbil vzhledem i postavou, samozřejmě atletickou, bez výrazného kožichu, tak nadšení z něj velice rychle vyprchalo zasíláním velmi erotických fotek nebo návrhy na pro mě dost nechutné sexuální praktiky, ať jde o močení, svazování apod. Změnilo se to až v únoru, byl jsem doma a nepříjemná dvoutýdenní chřipka už byla naštěstí pryč, ale i tak mi doktor řekl, ať raději do konce týdne zůstanu ještě doma. A tak jsem více než jindy zapínal seznamku a zvláštní náhodou se mi na profil podíval kluk nebo muž, který se mi později představil jako Michal. Žádná nahá fotka, jen silueta těla v západu slunce, nenapsané žádné nežádoucí praktiky, jen pro mě velice lákavý rimming a několik neutrálních věcí, a hlavně aktivní a v pro mě ideálním věku dvacet šest let. Psali jsme si už několik dní a, což mě hrozně těšilo, nechtěl žádnou intimní fotku a nenapsal ani žádný sexuální návrh, a vždy ochotně odpovídal na moje všetečné otázky. Vyměnili jsme si jen několik civilních fotek a po nějaké době i fotky do půli těla a telefonní kontakt. Někdy jsme si psali hodiny za den, jindy jen pár zpráv, a dověděli jsme se jeden o druhém asi všechno, co bylo podstatné.

Samozřejmě věděl o mé totální nezkušenosti s klukem i o přáních, co bych chtěl zažít, a nakonec přišla zpráva s pozváním na jeden nebo dva dny o víkendu k němu do Prahy s tím, že má samostatný byt v domě u rodičů a můžeme se zajít podívat, kam budu chtít. Ani nevím proč, ale ani na chvilku jsem nezaváhal a souhlasil, že o víkendu po Velikonocích přijedu. A právě to je ten důvod, proč sedím ve vlaku, který se mnou uhání do dáli za poznáním a prvním zážitkem s klukem.

Pole a lesíky za oknem vystřídaly řady domů a je jasné, že budu za chvíli v cíli, vlak začíná zpomalovat a ozývá se i občasné zapísknutí brzd. Zastavujeme, oblékám si bundu, s batohem v ruce vystupuji a s dalšími lidmi vcházíme do hlavní haly. Rozhlížím se a zjišťuji, že na mě už čeká. Poznávám ho okamžitě. Má přesně tu bundu, ve které je na včera poslané fotce. Vyšší kluk se širokými rameny a světle hnědými vlasy. Také mě evidentně poznal a mává na mě. Na chvilku opět znejistím, ale pak si sám sobě v duchu říkám: ‚Nebuď srab!‘, nadechnu se a jdu rovnou k němu.

Usmívá se, podává mi ruku a říká: „Vítám tě ve stověžaté Praze!“

Mám úplně sucho v krku. Je snad ještě hezčí než na fotkách, a ten jeho hlas, trochu hlubší, ale k němu prostě pasuje. Stisknu mu ruku, on mou trochu silněji a hned se ptá, jaká byla cesta a jestli nemám třeba žízeň. Kývu hlavou, že ne, a cesta v pohodě. 

„Půjdeme? Mám na parkovišti auto, byl jsem ještě něco nakoupit, jinak bychom jeli metrem, ale takhle to bude pohodlnější.“

Strach jako by se najednou úplně vznesl a odnesl ho vítr. Přijde mi, že Michala znám už dlouho, a ne jen tyhle dvě minuty… Nerozmýšlím se už a řadím se vedle něj.

„Václavák, nebo náplavka, jak ses chtěl podívat?“ zeptá se, když nastoupím k němu do auta. „Na osmou jsem nám zamluvil stůl u Číňanů na večeři, dělají strašně dobrý kuře na medu, nebo si dáme jenom něco v McDonaldu? Zvu tě.“

„Náplavka,“ odpovídám. „Ale přece nemůžeme jít na večeři, to nejde,“ dodám a červenám se snad úplně všude.

„Dobře, tak se zastavíme jenom pro něco na rychlovku, až pojedeme ke mně, nevařil jsem, ani jsem se tě totiž nezeptal, co by sis dal.“

Zastavuje na takovém malém parkovišti, jde se podívat na parkovací automat, a jak se vrací, říká mi: „Je to dobrý, už je free.“ A zase se na mě usměje. Musím se podívat na chvíli jinam, abych se zase nečervenal.

Jemně, možná jenom tak jako náhodou mě plácne po zadku. „Tak jdeme, ať máš taky něco z Prahy.“

Užijeme si moc pěknou a víc jak hodinovou procházku okolo Vltavy, a už zase vidím to malé parkoviště. Je mi docela chladno. Určitě to poznal, protože hned povídá: „Jedeme rovnou ke mně a objednám pizzu, klepeš se jak malej pes.“ Pustí vyhřívání sedačky a za chvilku je zima pryč.

Jedeme asi deset minut a přijde mi, že už nejsme v Praze, žádné paneláky, ale pěkné vilky a u každé zahrada. Najednou zastavuje u velké garáže, hned se otevírají vrata a zajíždíme. Tak jsme tady, říkám si, ani nevím kde, podívám se u něj.

„Dveře vpravo jsou k rodičům, ke mně ty vzadu. A nezapomeň si batoh!“

Dojdeme pár metrů ke dveřím, otevře je a ukazuje mi, ať jdu dál. Zuju si boty, botník je hned u dveří a věšák na bundu taky.

Jemně mě chytne za loket. Otočím se na něj, usmívá se, nahne se a dá mi pusu.

„Ty dveře vpravo jsou koupelna a záchod, vlevo je obývák. Dáš si latté nebo vínko?“

„Oboje asi, nevím,“ vykoktám. Za chvíli je na stolku latté i láhev vína a dvě skleničky.

Ani nevím, co je v televizi, když si sednul vedle mě a dal mi ruku okolo ramen. Podívám se na něj, pozoruje mě a já se odvážím, nahnu se k němu a začnu ho líbat. Cítím, jak mi po rtech přejel jeho jazyk, trochu je otevírám a nesměle mu to zkouším opětovat. Je krásnej a trochu i škrábe, když mě začíná líbat na tváře a na krk. Teď už vím, že to bude on, kdo bude můj první. Je mi najednou strašně horko, rychle se otočím a beru ze stolu sklenici s latté a dopíjím ho.

Otevírá víno, nalévá, jednu skleničku mi podává a druhou naznačí jasné gesto na ťuknutí. Trochu se napiju, otočím se a sám ho začínám líbat na krku jako před chvílí on mě. Cítím jeho ruku na boku a jak mi zajíždí pod tričko, není mi to vůbec nepříjemné, spíše naopak, tak ho začínám hladit taky, nejdřív přes látku košile. ‚Musíš, ty srabe,‘ letí mi hlavou, tak mu začnu rozepínat knoflíčky od krku dolů. Opírá se a nechává mě, abych si ho prozkoumal. Rozepínám poslední a hladím ho po holé kůži, má na hrudníku trochu chloupků a pevné břicho, prsty mi po něm jezdí, jako kdybych to dělal normálně. Trochu se zvedne, leknu se a ucuknu, ale jen si sundává košili a pak moje tričko. Teď vidím, jak jsem proti němu jak nějaký malý kluk, je mohutnější, a já mám jen takovou slabou čárku chloupků od pupíku dolů do boxerek.

Chytá mě jednou rukou okolo ramen a druhou okolo pasu, trochu mne pokládá a začíná mne líbat tam, kde před chvílí skončil. Pokračuje směrem na hrudník, až políbí bradavku. Je to tak krásné! Začínám cítit v boxerkách pnutí. Je to dobře? Nebude se mi smát? Asi se červenám. On si všimne, že jsem tvrdý, líbá mě na tváře a zašeptá mi do ucha, ať se nebojím a dělám, co chci.

Otevírám oči a teď se nakláním já, líbám ho stejně a pokračuju z hrudníku na břicho. Evidentně se mu to líbí, rychleji dýchá a má dost velkou bouli na poklopci.

„Můžu?“ ptám se a trochu se prsty dotknu kalhot v místě, kde je boule největší.

„Můžeš, jsem teď jenom tvůj, zlato.“

Knoflík, úplně obyčejný knoflík a já nejsem schopný ho rozepnout, prsty mě absolutně neposlouchají, prostě trapas.

„Do pr…,“ projede mi mezi zuby.

Rozepne si ho sám a pohladí mě po zádech, posadí se a podá mi skleničku s vínem. Přijdu si jak dítě ve školce, až se mi chce brečet. Vypiju najednou všechno, co ve sklenici je, a podívám se na něj, mám slzy na krajíčku a chci se omluvit, ale nenechá mě. Sklenička jemně cinkne o stůl – a už mám jeho ruce okolo těla, trochu mě zaklání a začíná mě líbat a tlačit se jazykem do mojí pusy. Povoluju a nechávám ho, líbá mě a saje můj jazyk. Najednou cítím jeho ruku, jak mi sjíždí po břiše, a jednoduše ve zlomku vteřiny mám rozepnutý poklopec a jeho ruka už je na boxerkách. Už jenom ležím na sedačce a odevzdaně čekám, co přijde, ale nebojím se, věřím mu, a do toho ten můj dole je tvrdej, až to trochu bolí.

Pusou a jazykem už je na pupíku, jeho prsty cítím pod gumou boxerek a možná jen instinktivně se trochu nadzvednu. Zaznamená to – a vzápětí tam ležím nahý, stahuje mi i ponožky. Dívám se na něj, jak se usmívá, napůl se postaví a jeho kalhoty končí hned vedle mých, jen boxerky si nechává. Líbá mě na pupíku, směřuje dolů… A už cítím jeho teplý dech na žaludu a mě zalévá mrazivá vlna a začínám se třást.

Prsty mě hladí na vnitřní straně stehen až nahoru ke kulkám, a když mi je chytne, jemně je pohladí a jeho jazyk ucítím na péru, mám pocit, že se rozletím na milion kousků. Vykřiknu:

„Neee…“, ale už je pozdě, stahuje mě prudká křeč a začínám stříkat. Až teď zjišťuju, že ho má v puse a všechno si bere, nikde nic nezůstalo.

Cítím se hrozně, stydím se a nejsem schopnej zadržet slzy, podívám se na něj a chci se mu omlouvat, ale nemám šanci. Chytá mě pod rameny, a jak kdybych byl z peří, mě zvedá k sobě a začíná líbat. Z jeho úst cítím svoje semeno.

„Děkuji, zlato,“ šeptá mi do ucha. „Hlavně se neomlouvej, tohle bylo krásný a jsem moc rád, že jsi tady.“

Zazvoní zvonek, co to? Aha, půl desáté, kouknu na hodiny nad televizí, a současně Michal vykřikne:

„Pizza, já úplně zapomněl!“

Vysvobození z trapasu, říkám si sám pro sebe. Ani jsem neviděl, kdy se Michal oblékl, ale vrací se v kalhotách, i když bez košile. Já už jsem si také oblékl aspoň tričko, boxerky nevidím. Najíme se, povídáme si o všem možném a na stolku stojí druhá láhev vína. Na svůj „trapas“ jsem už zapomněl a sedím v objetí tohohle krásného chlapa, aspoň pro dnešek „mého chlapa“.

„Společná sprcha a jdeme spát, už je po půlnoci.“ Slyším to jakoby z dálky, ale pusa mě probouzí ze snění, v jeho náručí je mi tak lehce.

Už slyším téct vodu, když se zvedám a otevírám dveře do koupelny. Tričko jsem sundal cestou – a už cítím hřejivou vodu na kůži. Otočím se, abych Míšu poprvé viděl celého, a ten dole je něco úchvatného a hrůzného zároveň, prostě macek, a to je měkký. Chci ho cítit a prostě ho beru do ruky, začíná tuhnout a růst a růst, žalud se pomalu dostává ven. To není možné, tohle přece ne. Já tak moc chci, aby byl můj první, ale tohle, asi umřu. Podívám se na něj a zjistím, že mě sleduje, dostávám pusu. Umýváme se navzájem, a jak mi zajel rukou na zadek a cítím jeho prsty až na dírce, už mi z toho zase stojí.

Opláchne ze sebe pěnu. „Přijď pak za mnou, připravím postel.“

Teď už musím, vím to a chci to. ‚Vypláchnout! Tak už něco dělej! Čeká na tebe!‘ letí mi hlavou jedna myšlenka za druhou. Přípravu jsem si zkoušel už doma, takže to je bez problémů, už je jen čistá voda. Ručník je tak velký, že se do něj schovám celý, a jdu.

To snad ne… Zůstávám stát ve dveřích ložnice, kde hoří snad dvacet svíček a krásně voní, jak nejsilnější jaro u nás v lese. Michal leží na posteli, světle modré povlečení, asi si pamatuje, že modrou mám rád, deka mu končí u pupíku, a ten jeho krásný úsměv!

Shazuji ručník a lehám si k němu, ruku pokládám na jeho břicho a líbám ho a líbám. Už mi nic nebrání sjet rukou dolů. Odhrnuji deku a beru ho do ruky, trochu instinktivně začínám pomalu honit, je snad ještě větší než ve sprše, přetahuju kůžičku a objeví se krásný, skoro fialový žalud. Chci ho, viděl jsem snad tisíckrát, jak ho vzít do pusy a kouřit. Už nečekám, zvedám se na kolena a jazykem se poprvé dotýkám žaludu. Objedu ho celý, otevřu pusu a je to, celý žalud a kousek péra, víc nedám, cítím ho až někde v krku. Pohybuju hlavou nahoru a dolů, začíná rychleji dýchat, takže se mu to přece musí líbit.

Cítím, jak mi hladí prdelku, pak jemný tlak na boky a několik pokynů – a jsem na čtyřech s hlavou u jeho péra a prdelkou u jeho hlavy. Mám plnou pusu, když cítím jeho dech na mých kulkách, které začíná dráždit jazykem, a jede s ním dál. Je na dírce a já přestávám kouřit, to prostě nejde, jsem snad v jiném světě. Nadzvedává mě, a najednou je za mnou, nechávám se ovládat jak loutka, a zase je jazykem na mojí dírce, tlačím se na něj víc a víc a celý svět pro mě přestává existovat.

Dává mi pod břicho polštář a já na něj skoro padám, líbá mě po páteři až na krk, cítím jeho chloubu mezi půlkami. Otáčím hlavu, dívám se mu do ohnivých očí.

„Prosím, prosím, jsi první.“

Naklání se trochu stranou a slyším, jak otevírá tubu s gelem. Cítím, jak se celý chvěju, ale ne strachem, spíše touhou, a jak začíná prstem s chladným gelem dráždit dírku, rozlévá se mi po těle horko. Jemný tlak – a prst je uvnitř, to nejde vydržet… Začínám vzdychat. Už cítím dva prsty a malá bolest rychle mizí, přestávám myslet na to, co bude, a nechávám se unášet někam, ani nevím kam.

Tlak je silnější a cítím jeho stehna na mých. Nemůžu se ani hnout, už je to spíš bolest, pokouším se posunout, ale chytá mi ruce za zápěstí.

„Zlato, pššš, uvolni se, to přejde.“

Prasknu, určitě prasknu, ale nemám žádnou šanci uhnout, cítím, jak je uvnitř a posouvá se dál a dál. Když už ho cítím snad až v žaludku, oči plné slz a začínám prosit, zastaví a nehýbe se. Bolest je pryč, zůstává jen ten strašně intenzivní tlak. Přestávám se bránit a najednou zajede úplně celý, to už křičím, ale víc prostě nezvládnu. Pouští mi ruce a chytá mě za boky, trochu mě zvedne a začíná pomalu jezdit. Začínám cítit vzrušení a taky, jak ten můj tvrdne. Michal zjistil, že už se nebráním, a začíná jezdit rychleji a snad po celé své délce. Ztrácím pojem o čase a prostoru a prostě jenom hekám až křičím. On jede víc a víc, už nemám sílu, a když pustí moje boky, padám na postel a on ze mě vyjede.

Otáčí mě na záda, kolena mám až u hlavy, a znovu zajíždí. Šílený, prostě šílený, neudržím se a jenom křičím, ať mrdá a mrdá a mrdá. Prsty zatínám do kůže na jeho zádech. Už zase ten šílený mráz v páteři. Cítím, jak se mi stahují koule, a začínám stříkat, zastavuje se, ale já jsem v totální křeči. Jemně začíná znovu projíždět, je to tak silný, že brečím a do toho prosím, ať mi dá všechno dovnitř. Chci to, strašně moc chci.

Zajede do mě úplně celý, oči má zavřené a všechny svaly na těle napnuté. Začíná kňučet jak pes a pak skoro vyje, a já cítím, jak mě plní, a je toho víc a víc. Nohama ho chytám okolo boků, chci, aby ve mně zůstal aspoň ještě chvilku.

Teprve když ucítím, jak mu ochabuje, povolím nohy a on vyjede ven. Ležím tam jak přejetá žába a brečím, vstřebávám, co se stalo, a šeptám pořád dokola:

„Děkuju, děkuju, děkuju.“

Usnul jsem tak, jak jsem byl, a když se probouzím, mám vedle sebe toho nejúžasnějšího chlapa. Seděl a pozoroval mě snad celou dobu, co jsem spal. Políbím ho a utíkám do sprchy, na stole kakao a domácí bábovka od jeho maminky.