Mladý soused

Jednou v sobotu dopoledne mě probudil nějaký hluk na chodbě, šel jsem se tedy na chodbu podívat, co se tam děje. Otevřel jsem dveře a viděl spoustu krabic a všeho možného a nějaký složený nábytek, prostě se do protějšího bytu stěhoval. Bylo tam hned několik lidí, nějací stěhováci, pak nějaký šefík, který to celé organizoval, mezi nimi se tam pohyboval mladý kluk kolem 23, který se mi hned omlouval za ten bordel, který tam dělají. Představil se mi jako Honza a řekl, že tady bude bydlet s mladším bráchou, že on studuje medicínu a jeho brácha na JAMU v prvním ročníku hru na fagot. Byl to sympaťák, sportovní typ, trochu špinavý blonďák, na to, že jsme se viděli poprvé, byl hned hovorný, takový ten typ, co je hned všude oblíbený. Ten pán, co tam tomu stěhování šéfoval, byl jeho otec, mladšího bratra jsem tam nikde neviděl. Tatínek chlapcům na studiích pronajal byt, prý kvůli tomu mladšímu, který se do Brna chystal přestěhovat, byli někde od Kroměříže.

Já jsem neprožíval zrovna nejšťastnější období. Můj kluk Šimon, moje první láska, se ode mě odstěhoval, našel si staršího bohatého chlápka, myslím, že šťastnější nebude, ale když myslí, tak s tím nic nenadělám. Ještě u mě klidně nechal psa, kterého si pořídil, sice to bylo jako společně, ale byla to hlavně jeho akce. Ten nový prý psy nenáviděl. Takže jsem teď zůstal na kokršpaněla Edu sám, ale alespoň jsem měl nějakou náplň a nebyl jsem doma sám. Se situací jsem se tak vnitřně srovnával, naštěstí jsem měl kolem sebe super lidi, takže jsem to už za týden ani neřešil, hlavně když jsem si uvědomil, že mi Šimon za to opravdu nestojí, když je schopný toto udělat pro pár peněz.

Když jsem šel venčit kokršpaněla Edu, přál jsem si, abych narazil na nového souseda Honzu. Asi jsme se nějak míjeli, mladšího bratra jsem ještě neviděl. Asi po týdnu jsem jednou večer narazil na Honzu dole, jak čeká u výtahu, ale nebyl k mému zklamání sám, čekal tam s nějakou holkou, kterou mi představil. Když jsme jeli výtahem, zeptal jsem se na bráchu, že jsem ho ještě neviděl. Řekl mi, že ještě nezačali školu a že tady bude až od příštího týdne. Honza s tou holkou se na sebe podívali a Honza řekl, že bude někdy bratra potřebovat uklidit, aby měli volný byt. Jen jsem na to prohodil, že ať ho pošlou klidně ke mně, když budou potřebovat, a s tím jsme se rozešli do svých bytů. Mrzelo mě, že ten budoucí doktor tedy asi nebude na kluky, když si vedl do bytu tu holku, vypadalo to na vážnou známost. Nechal jsem to tedy být.

Za pár dnů jsem šel venčit Edu a konečně jsem potkal toho mladšího bráchu od Honzy, byla to jeho mladší a trochu menší kopie, jenom nebyl tak vysportovaný, ale hned jsem ho poznal, navíc na rameni nesl v pouzdru fagot. Představil se mi jako Jakub. Eda si ho hned zamiloval, zvlášť když si s ním Jakub začal hned hrát, což Eda úplně miloval. Jeli jsme spolu výtahem, úplně mě uhranul, asi úplně vším, chováním, postavou, vzhledem. Měl jemné rysy, vysokou a hubenou postavu. Byl možná ještě povídavější než Honza. Vůbec jsem se nedivil kokršpanělovi Edovi, záviděl jsem mu, že se může od něj nechat jen tak hladit. Šli jsme spolu ještě ven, on šel na tramvaj a já zase do parku. Povídal mi o škole a jak se dostal k hraní na fagot. Máma na něj hrála ve filharmonii a teď to učí v lidové škole, on že hraje od sedmi a baví ho to a že už vyhrál několik mezinárodních soutěží. Pak se rozloučil s Edou a pak se mnou. Ještě jsem mu stihnul říct, že pokud někdy bude chtít jít se mnou venčit, tak ať klidně někdy zazvoní. On že rád a zase já, kdybych někdy potřeboval Edu pohlídat nebo vyvenčit. To jsem byl rád, jednak že budu mít někoho, kdo se bude umět o Edu postarat, a zároveň, že s ním budu třeba častěji v kontaktu nebo ho budu moct i někdy pozvat. Jestli mě Honza zaujal, tak Jakub mě doslova okouzlil.

Pak jsem v průběhu několika týdnů slyšel za zdí zvuky fagotu. Jestli má nějaký hudební nástroj fakt nevtíravý zvuk, tak je to fagot. Když jsme se potkali, většinou já nebo Kuba jsme spěchali, prohodili jsme pár vět o škole a jak to jde, on poškádlil Edu nebo něco podobného. Přemýšlel jsem, že na něj už někdy zazvoním a domluvím se s ním na nějakém venčení. Ale brzy nastala situace, která běh věcí mi usnadnila.

Jednou večer jsem spěchal z práce domů, cestou jsem si objednal čínu, kterou si, až půjdu vyvenčit Edu, vyzvednu. Vyjel jsem výtahem a už jsem za dveřmi, ještě než jsem odemknul, slyšel jsem Edu, jak mě vítá. V tom jsem si všimnul, že na schodech sedí Kuba s hlavou v dlaních. Viděl jsem, že se něco děje. Prý že ztratil klíče, zjistil to před chvílí a že se nemůže dovolat bráchovi, ale který je stejně v Alpách na lyžích a bude se vracet až za tři dny. Nabídnul jsem mu, že může být u mě, že bráchovi zavoláme a zjistíme, jestli ještě někdo nemá náhradní klíče. Honza se trochu uklidnil, asi že nezůstane na chodbě.

U mě nás přivítal Eda, musím přiznat, že ještě větší radost měl z Jakuba, kterému jsem ukázal byt s tím, kde bude spát. Půjčil jsem mu svetr, vzali jsme Edu a vyrazili na procházku. Cestou jsem mu taky přiobjednal jídlo. Venku Eda oběhnul svoje obvyklé sloupy, patníky a rohy a pak jsem ho dal na vodítko, Kuba si ho vzal a šli jsme do parku. Cestou jsme se bavili hlavně o Edovi. Když přišla řeč, jak a proč jsem si ho pořídil, tak jsem mu odhalil, že jsem žil se Šimonem, který ode mě odešel a nechal u mě Edu. Trochu to Jakuba zarazilo, nevěděl jsem, jestli kvůli Edovi a nebo že jsem na kluky. Vzápětí se zeptal, jestli to znamená, že jsem na kluky. Když jsem řekl, že jo, tak se tak lehounce usmál. Já jsem se ještě zeptal, jestli to nevadí, jenom zakýval hlavou, že ne, a zase se usmál.

Nechal jsem to být a dál jsme spolu mluvili o všem možném, o našich rodinách, o práci, zajímalo, co dělám jako soudní čekatel a co budu potom. Pak mi vyprávěl o bráchovi Honzovi, že ten ať šáhne na cokoliv, tak v tom je výborný, ve škole matika i jazyky, hraje divadlo. Všichni ho s ním srovnávají a že jenom v tom fagotu se teď vypracoval a že ví, kdyby Honza znovu začal hrát, tak i v tom fagotu bude lepší než on. Na gymplu měl Honza samé jedničky a všichni to samé čekali od něj, on že z matiky a fyziky byl rád, že nepropadl, proto pro něj jediná záchrana byla ta JAMU. Honza se dostal asi na 4 vysoké školy, nakonec si vybral medicínu.

Domluvili jsme se, že mi večer zahraje na fagot, že ten má naštěstí s sebou, protože šel rovnou ze zkoušky. V tom si vzpomněl na ty ztracené klíče a k tomu se lekl, protože úplně zapomněl, že má zítra se školním orchestrem koncert a musí mít na sobě černý frak, který má v tom zamčeném bytě bez klíčů. Skoro se rozbrečel, musel jsem ho uklidnit. Napadl ho jeden spolužák, který mu ho snad půjčí a že mu pak zkusí zavolat. Mezitím si Eda pyšně vykračoval vedle Kuby. Zamířili jsme společně k čínské restauraci, kde jsme si měli vyzvednout připravené jídlo. Chvíli jsme se přetahovali u placení, chtěl jsem ho pozvat já jeho i on mě, nakonec jsem to zaplatil a šli domů.

Ve výtahu Kubovi zazvonil mobil, volal mu zpátky brácha z Rakouska. Když mu řekl, že ztratil klíče, tak jsem zaslechl, že je debil a že se kvůli němu určitě nebude vracet dřív ani o minutu a táta s mámou jsou někde mimo republiku. Takže když Kuba Honzovi řekl, že se domluvil se mnou, tak se uklidnil a ještě mi ho předal. Omlouval se mi za Kubu a děkoval asi srdečně, ale já když jsem slyšel, jak Kubovi nadává, že ztratil klíče, tak jsem k němu své sympatie pomalu ztrácel. Stejně mě teď zajímal jediný Kuba. Ten byl už docela v pohodě, když už měl za sebou rozhovor s bráchou. Doma jsem mu řekl, ať si udělá pohodlí a ať se hlavně cítí jako doma. Eda se hned u něj uvelebil vedle na gauči a nechal se drbat za ušima, to měl nejraději.

Oba jsme byli vyhládlí. Přendal jsem jídlo z krabiček na talíře, sedli jsme si ke stolu a pustili se do toho. Jak z něj spadlo to napětí, začal mi vyprávět o rodičích, bráchovi a jeho přítelkyni, babičce ze Slovenska. Pusa mu jela v jednom kuse, byl hrozně vtipný a zábavný, hrozně jsem si to užíval, mohl jsem ho jen tak pozorovat, skoro jsem se nedostal ke slovu. Když jsme dojedli, Kuba navrhl, že mi zahraje něco na fagot, jestli tedy chci. Chtěl jsem úplně něco jiného, ale řekl jsem, že jo. Vyndal nástroj a že mi zahraje nějaké skladby od Verdiho, co hrál u přijímaček. Bylo to pěkné, i když něco podobného vůbec neposlouchám. Hrál většinou se zavřenýma očima, občas na mě mrknul, asi jestli poslouchám. Když po čtvrthodině skončil, tak jsem zatleskal a pochválil ho.

Prohodil jsem, že má krásně naleštěný fagot. Podíval se na mě a s takovým stydlivým úsměvem mi řekl, že to je u nich v orchestru takový vtip, leštit si fagot. Ani to nebyl můj úmysl udělat dvojsmyslnou narážku. Zas na druhou stranu jsem chtěl toho využít, když jsem to nakousl, a zeptal jsem se ho, jak to má s holkami. Nějak zadrmolil, že ho to nezajímá. Jak jinak byl docela suverén, tak teď byl hodně nesvůj, v obličeji celý červený. Zeptal jsem se ho, jestli ho tedy zajímají kluci. Nic neříkal a byl hodně rozpačitý, myslím, že by se nejraději vypařil, než čelil takové otázce. Kubovo mlčení jsem přerušil tím, že přece ví, jak to mám a nic na tom není, že mně to přece může přiznat. Pak kývnul, a abych ho tak nějak uklidnil, pohladil jsem ho po tváři. Zeptal jsem se, jestli to vědí rodiče a brácha. Řekl mi, že máma jo, protože ho jednou nachytala s kámošem nahé v posteli. Byla z toho prý špatná, ale pak to nějak skousla. Táta by ho asi zabil, protože ten od něj čeká chlapáka. Brácha to možná tuší, ale neptá se, ale ten si Kuba myslí, že bude v pohodě. Máma jen řeší, co tomu řekne táta, protože zná jeho názory na buzny, jak jim táta říká. Proto ona taky tlačila na to, aby jemu a bráchovi táta pronajal ten byt a nebyl jsem na koleji.

Chtěl jsem to nechat na něm a na nic jsem netlačil, byl jsem přece jenom skoro o deset let starší. Jen jsem mu řekl, že jestli chce o tom mluvit nebo se svěřit, takže jsem mu k dispozici. Pak byl chvíli takový zakřiknutý, tak jsem mu nabídnul, jestli nechce vzít Edu ještě ven, s tím souhlasil a že bude rád. Já jsem doma trochu poklidil. Nemůžu říct, že bych si s Kubou něco nezačal, to mě lákalo moc, ale spíše jsem tomu chtěl nechat volný průběh. Když se vrátil, tak se mi hned zdálo, že vypadal už docela v pohodě, jen mě poprosil, jestli bych to nikomu neříkal a hlavně bráchovi, protože jemu i tátovi to bude muset říct někdy sám. Uklidnil jsem ho, že to znám, že jsem si tím taky prošel a že hlavně to je přece každého věc, jak kdy a komu to řekne. Nakonec mi řekl, že je rád, že to může se mnou probrat, když to máme podobně. Byla z něho cítit obrovská úleva.

Nabídnul jsem mu, jestli se nechce převlíknout do domácího. Měl jsem tam nějaké oblečení po Šimonovi, které tam nechal, když se stěhoval, i jsem mu psal, že to u mě nechal, ale ani se neobtěžoval mi odpovědět, asi teď má všechno značkový a s diamanty. Když tu nechal klidně Edu, tak mu nezáleží ani na pár hadrech. Oba měli dost podobné postavy, tak to alespoň poslouží Kubovi. Ukázal jsem mu ve skříni sloupeček oblečení, které má k dispozici. Šel se tedy osprchovat a že se pak převlékne. Dal jsem mu ještě ručník a ukázal koupelnu. Sprchu dal docela rychlou za 10 minut, vylezl z koupelny s mokrými rozcuchanými vlasy a v domácím oblečení po Šimonovi. Moc mu to slušelo, vybral si zrovna to, které jsem pořídil Šimonovi k posledním Vánocům.

Nabídnul jsem mu, že si pustíme nějaký film. Zeptal jsem se, jestli chce něco vidět nebo má nějaký oblíbený, ale nakonec to nechal na mně. Já jsem měl jeden moc oblíbený, na který jsem se stejně chystal podívat, a to Společnost mrtvých básníků s podtitulem „Užívej dne“, se skvělým hereckým výkonem Robina Wiliamse. Namíchal jsem nám rum s kolou a sedli jsme si na gauč. Chvíli jsme si povídali, Kuba se mě ptal na různé věci ohledně mého coming outu. Pak jsem pustil film, každý jsme si našli místečko na každém konci gauče. Eda se uvelebil mezi námi. Já jsem film znal, ale pro Kubu byl nový, takže ho děj z prostředí chlapecké akademie vtáhl, že ani oči neodtrhl od obrazovky. Asi v polovině filmu jsme si udělali pauzu, dolili pití a došli na záchod.

Kuba byl nádherný, takže když jsme si sedli zpátky na gauč, snažil jsem se k němu sednout co nejblíže, jemu to taky evidentně nevadilo. Nohama jsme se dotýkali, každý dotek byl elektrizující, ani jeden z nás se vzájemným dotykům nevyhýbal, ty postupně přibývaly. Postupně se z jako náhodných dotyků stalo vzájemné hlazení, Kuba si přitom položil hlavu na moje rameno, občas jsem ho políbil do vlasů. Děj filmu spěl pomalu k závěru, ten konec je opravdu strašně dojemný, i mně, i když jsem ten film už viděl, se nahrnuly slzy do očí. Kuba začal popotahovat a vzlykat, takže když film skončil, tak jsme tam seděli a utírali si slzy. Mě i dojalo to, jak citlivě Kuba reaguje. Pak jsem jen tak prohodil, že jsme pěkné bábovky, když u filmu bulíme jak ženské, tomu už jsme se zasmáli.

Odešel jsem si dát rychlou sprchu a taky se trochu zchladit, protože blízkost Kuby a očekávání, co přijde, mě hrozně vzrušovalo. Kuba zatím blbnul s Edou. Já ve sprše jsem se pořádně vymydlil, trochu si upravil ochlupení a na závěr jsem si dal ledovou sprchu. Oblíknul jsem se do pohodlného domácího oblečení.

Když jsem se vrátil do obýváku, stál tam u okna Kuba celý zaražený, koukal nepřítomně z okna. Hned jsem se ho zeptal, co se stalo. Řekl mi, že mu volal táta, že ho strašně seřval, jak je nespolehlivý a že všechno poztrácí, nezapomněl mu říct, že tohle má po mámě. Pak se Kuba trochu rozvyprávěl o tátovi, jak neuznává nikoho jiného než jen sebe, že hlavně mámu a jeho hrozně vždycky srážel. Pracuje jako primář ortopedie v olomoucké nemocnici a specializuje se na sportovní medicínu. Mámě že dává sežrat, že je jen blbá učitelka v lidušce a že je na něm závislá a k ničemu. Furt že má kolem sebe nějaké ženské, máma že často brečela, ale teď že je úplně rezignovaná. Pořád jí prý vyhrožuje rozvodem a že on si myslí, že by to pro ní bylo mnohem lepší a že už jí to sám říkal, ale po letech s takovým tyranem si vůbec nevěří, že by se zvládla o sebe postarat. Když prý viděl, že z Kuby nebude doktor ani sportovec, tak že ho přestal úplně zajímat a jemu dává sežrat, jak je k ničemu oproti bráchovi a že furt slyší, že je takový maminčin mazánek. Ale on že jím není ani nechce být. Brácha Honza má tátu jako velký vzor, mámou pohrdá a že on s ním měl vždycky docela dobrý vztah, ale poslední dobou, když se rozhodl definitivně pro hudbu, tak ho ignoruje. A to že nakonec souhlasil, že bude bydlet s Kubou ve společném bytě, prý udělal, aby si tam mohl vodit všechny ty svoje holky. Vyslechl jsem Kubu, vůbec jsem nechápal, že to v některých rodinách mají takhle nastavené, a byl jsem rád, že jsme byli normálně fungující rodina.

Kuba byl z toho všeho úplně rozhozený. Věděl jsem, že teď musím něco udělat, neměl jsem to vůbec promyšlené, ale chtěl jsem mu hlavně říct, ať se na fotra vykašle a že mámě s hudbou určitě dělá radost a že ta přece za to stojí a že teď se ještě on nemůže úplně osamostatnit, ale že za pár let už bude záležet jenom na něm, jaký život povede a nebude otce vůbec potřebovat. Pak ještě navázal, že děda, tátův táta, byl na tátu a babičku taky drsný, a proto takové chování považuje za úplně normální, paradoxně si vždycky stěžoval, jaký děda na něj byl, ale on je ještě horší, přičemž děda byl obyčejný sedlák bez vzdělání, ale táta je elitní vzdělaný doktor.

Chytnul jsem Kubu za ruku, přitáhnul ho k sobě, objal ho a on se ke mně přivinul, zpočátku byl takový ztuhlý, pak se uvolnil, takže když jsem se dotknul svými rty jeho rtů, úplně se mi poddal. Chtěl jsem mít jistotu, že to opravdu chce, zašeptal jsem mu do ucha, že je krásný kluk a že bych s ním chtěl dělat úplně všechno, on mi na to taky zašeptal do ucha, že po ničem jiném netouží. Úplně z nás spadly jakékoliv zábrany. Začali jsme se líbat, ze začátku tak zlehka, spíš pusinkovat, ale později už se naše jazyky propletly, pěvně jsme se na sebe v objetí přitiskli. Eda, když to viděl, kolem nás běhal a vrtěl ocáskem. Pak jsme se přemístili do ložnice, před Edou jsme za sebou zavřeli dveře, moc se mu to nelíbilo, ale štěkal jen chvíli, pak už byl v klidu.

Položil jsem Kubu opatrně na postel a znovu jsme se začali líbat. Bylo vidět, že zas tak nezkušený není, minimálně nějakou zkušenost s klukem měl, když se mi svěřil, jak ho nachytala mamka nahého s nějakým kamarádem u nich doma. Kuba ležel na zádech, na kalhotách se mu vyrýsovala ohromná boule, kterou jsem mu hladil přes kalhoty. Druhou rukou jsem mu vjel pod tričko a hladil horké tělo a vzrušené bradavky a u toho jsme se líbali. Stáhnul jsem mu přes hlavu tričko, totéž udělal on mně. Přitiskli jsme se k sobě, miloval jsem horkost klučičího těla. Vzal jsem mu do pusy jeho bradavku a pomalu ji olizoval špičkou jazyka, pro druhé bradavce jsem mu přejížděl prsty.

Pak jsem mu pomalu začal sjížděl hlavou k jeho bouli na kalhotách, její velikost slibovala něco mimořádného. Kalhoty po Šimonovi měl volnější, takže prostor pro bouli tu byl. Také moje péro se už hlásilo do pozoru. Stáhnul jsem mu kalhoty i s trenkami a přede mnou se objevila krásná kláda, snad měla 20 cm a byla mohutná i do šířky, něco takového jsem u hubeného kluka s chlapeckým tělem nečekal, byla to opravdová chlouba, prostě fascinující nádhera. Kuba ležel na zádech a já se začal mazlit s jeho horkým trčícím pérem, pak jsem mu začal jazykem přejíždět přes špičku žaludu vykukujícího z předkožky. Sám pro sebe jsem si řekl, že mi to jeho péro připomíná fakt fagot. Přetáhl jsem mu předkožku a jazykem začal olizovat celý žalud a přejíždět po uzdičce, přitom produkoval velké množství šťávy lásky. Musel jsem hodně otevřít pusu, abych ho mohl začít kouřit, já jsem ho střídavě kouřil nebo olizoval a přitom jsem mu hladil pytlík. Kuba mi chytl hlavu a zvolna přirážel, pak musel přestat, bylo vidět, že by už byl brzy hotový.

Pak stáhnul on mně kalhoty a boxerky a začal si hrát s mým pérem, které bylo menší než mohutné Kubovo, ani nebylo tak široké, i tak za svých 17 cm jsem se nemusel stydět. Když mi ho začal kouřit, tak jsem viděl, že jeho nevinnost je opravdu jen zdánlivá, a oba jsme si to užívali. Pak jsme si proti sobě lehli na bok a na 69 jsme si je vzájemně hulili. To byla slast, střídavě jsme si je honili, kouřili nebo se s nimi jen tak mazlili a přejížděli s nimi po obličeji nebo jsme svá horká péra vzájemně olizovali. Oba jsme produkovali slanou šťávičku, kterou jsme měli rozetřenou kolem pusy, takže i naše polibky měly slanou příchuť.

Naše horká těla na boku propletená v těsném objetí na sebe natisknutá se vlní v extázi, péra se třou o sebe, cítím mohutnost jeho péra. Vychutnávali jsme si jeden druhého, na jednu stranu jsem už chtěl stříkat, na druhou stranu jsem chtěl vychutnávat jeho tělo, jeho péro, a totéž aby si Kuba vychutnával u mne. Vždy jsme se dostali na hranu vyvrcholení, ale oba jsme se vzájemným vzrušováním počkali, abychom ty naše krásné společné okamžiky ještě prodloužili. Byl jsem hodně vzrušený, tak jsem Kubovi řekl, ať mě drsně škrábe na zádech a kouše do bradavek. Na jednu stranu jsem to měl rád, ale když to překročilo už určitou mez bolesti, tak to oddálilo vyvrcholení. I když jsem nevěděl, jak to funguje u Kuby, tak jsem něco podobného aplikoval i na něm, postupně jsem přidával na intenzitě škrábání a kousání, působilo to na něj dost podobně.

Znovu jsme si lehli na bok, pevně jsme se k sobě přitiskli, naše horká péra se dotýkala, vášnivě jsme se líbali, naše jazyky propletené, rukama jsme se vzájemně hladili po zadcích a kroužili kolem dírek, vše se dělo za hlasitého vzdychání, což už bylo samo o sobě hodně vzrušující. Opět jsme se proti sobě obrátili na 69. Jakmile jsem mu ho začal kouřit, Kuba zavzdychal, že už to nevydrží a že už bude, jeho tělo se prohnulo, jeho vzdychání se zrychlilo. Honil jsem mu ho u mého obličeje, očekával jsem první dávky. Tmavě fialový žalud začal chrlit ohromné množství semene, měl jsem ho na obličeji, některé výstřiky mi šly přímo do pusy. Miloval jsem nasládlou chuť semene a jeho vůni, ještě chvíli jsem s mazlil s jeho ochabujícím pérem, olízal jsem mu ještě zbytky semene. Můj okamžik se už také rychle blížil, takže když mně Kuba zašeptal, že mě chce taky vidět stříkat, tak jsme dlouho nečekali. Kuba párkrát zapumpoval pevným stiskem, byl jsem z toho úplně mimo, hekal jsem jak pominutý a z mého péra se vyvalila mohutná nálož semena, první dávka šla velkým výstřikem až někam na zeď za Kubu. Další dávky mu stekly na ruku, kterou mi to rozmazal po břiše. Na to jsem se k němu přitiskl. Byli jsme celí zalepení chladnoucím semenem. Svoje rty jsem zlehka přitiskl na jeho a vyznal jsem mu lásku. Byli jsme oba štěstím bez sebe, byli jsme rádi, že jsme se našli, že se máme a že můžeme zažít mnoho společného.