Myš dobré naděje

Cítil to napětí ve vzduchu už několik dní a dělal, co mohl, aby pominulo.

Že udělal chybu, si uvědomil v okamžiku, kdy vstoupil do dveří ložnice se snídaní na podnosu. A Ronův napůl naštvaný, napůl rezignovaný tón hlasu mu to potvrdil.

„Můžeš mi sakra říct, co zase blbneš? Vzpomínáš, co jsi mi slíbil?“

„Promiň… Myslel jsem, že budeš rád, že máš hlad…“

„Jo, to jsem měl, ale právě mě to přešlo. To tvoje věčné vtírání se a hraní si na hospodyňku. Dej mi s tím už pokoj, tohle se nedá vydržet, jsi horší než moje máma!“

Tak a měl to. Na značně rozdílné pohledy na to, jak vést společnou domácnost, naráželi snad od toho prvního dne, kdy si Filip přitáhl malinko ovíněného Rona od Myši domů, oba je svlékl a plný rozechvění se rozhodl obětovat svou neposkvrněnost. Bylo to rychlé, bez jakékoliv předehry a bolelo to. Když si odbyl svoje, skulil se Ron na bok a spokojeně usnul.

Ráno zůstal na Filipa zírat trochu ohromeně a trochu kajícně, protože zas tak opilý nebyl, aby si nepamatoval jaksi vůbec nic. I když by rád. Ležel na zádech a koukal do stropu.

Do prdele, co jsem to včera blbnul, pomyslel si.

Nic osobního proti Filipovi neměl, to by s ním nikam nešel, ale princezny rozhodně nebyly jeho cílová skupina. On potřeboval chlapa, pokud možno takového, co to umí vzít pevně do ruky v životě i v posteli. Ale rozhodně ne punťu, který by mohl už od pohledu vyhřívat skleník.

Ale přesto neodešel, dokonce se mu to „oprašování“ a posluhování ze začátku docela líbilo. Jenomže čeho je moc, toho je příliš, že. První hádka na sebe nenechala dlouho čekat a stalo se přesně to, čeho se bál. Filip začal brečet.

Asi půl roku to s ním potom šlo, i když mu vždycky před tím, než šli do Myši nebo k nějakým známým, musel dát podrobné instrukce, jak se má proboha chovat. Protože vždycky hrozil trapas jak barák. Stačilo mu, jak kluci koukali a pak se nepokrytě chechtali, když před něj hostitel postavil kafe a Filip mu tam hodil cukr a zamíchal mu ho. Doma už to ignoroval a teď už ho nestihl zastavit.

Vlastně ani nevěděl, proč na Filipa vyjel podruhé, ale nakonec řekl něco v tom smyslu, že už toho má tak akorát dost, a vzal do ruky velkou tašku, ve které kdysi od Vietnamců přitáhli deky a povlečení, a začal tam házet své věci. Filip zase brečel, na to už začínal být taky alergický, je jak malá holka, pomyslel si občas popuzeně. Ale když si před ním Filip klekl, vzdal to. Tohle bylo moc i na něj.

Chvilku to zase šlo, i když to už řádně skřípalo, ale včera už pohár Ronovy trpělivosti přetekl. Nachystal si oblečení na ráno a Filip mu přežehlil košili, prý je pokrčená. No, dobře, řekněme. Ale potom ji čímsi navoněl tak, že se Ronovi skoro zvedl žaludek.

„Tak ti hrabe, nebo co? Nemůžu sakra v kanclu smrdět jak benátská kurva.“

„Ale naděláš, to do rána vyčichne, vždyť máš až na deset. Ještě by řekli, že se o tebe nestarám.“

Ta nevinná poznámka, kterou by jindy asi odbyl mávnutím ruky, teď zvedla ale v Ronovi vlnu vzteku. A když se to Filip pokusil ráno zachránit, dorazil to úplně. Chvíli na vyjeveného Filipa řval, pak zavolal do práce, že nemůže přijít, sbalil si svých pět švestek a šel.

Filip se díval na dveře, které se hlasitě zabouchly, a na prázdno otvíral pusu, jako rybička v akváriu. Naprosto nechápal, co udělal špatně. Ta košile vyžehlit potřebovala a co je špatného na snídani do postele?

Filip přeletěl pohledem barevné obrázky ve vietnamském bistru, chvilku na ně zíral a pak si stejně dal to co vždycky. Posadil se tak, aby viděl na protější stranu ulice, a pomalu do sebe soukal nudle.

Ten bar, kde se s Ronem seznámil, se vlastně jmenoval Mys dobré naděje. Bůhví, kdo to před lety zkomolil na Myš dobré naděje, a ono se to ujalo. Teď všichni běžně říkali, že jdou do Myši nebo k Myši. Původně ho tam poprvé vzal kamarád, ale hned při druhé nebo třetí návštěvě se seznámil s Ronem a zamiloval se a byl pevně rozhodnutý, že jestli s někým, tak s tímhle trochu frajírkem, ale hlavně nejkrásnějším klukem široko daleko. Minimálně v jeho očích. Nebylo to jednoduché, protože Ron s ním sice kamarádil, ale jinak mu jasně dával najevo, že tím to taky končí. Ale Filip uměl čekat a vyplatilo se. I když…

Stálo mi to za to? Ptal se sám sebe a sám sobě odpovídal, že ano.

Ostatně proto tady seděl, oknem koukal na druhou stranu, kde se mezi jinými bary nenápadně duhovou vlaječkou prezentovala Myš dobré naděje, a on doufal, že tam Rona minimálně uvidí, i když to bude asi tak všechno. Dobří lidé mu donesli, že Ron už má nového parťáka. Prý je to chlap jako hora a jezdí na motorce tak velké a silné, že na ni potřebuje extra řidičák.

Tak ať, stejně ho miluju, odpovídal na to v duchu Filip.

Ale Ron nepřišel ani dnes, ani jindy, jako by tušil, že tu jako hromádka neštěstí vysedává a snaží se nevnímat hloupé a občas i hrubé poznámky.

„Ahoj trosečníku, máš tu volno?“

Zvedl oči k chlápkovi, kterého sice zběžně znal, ale už si ani nepamatoval, jak se jmenuje. Chtěl mu říct, že vidí minimálně tři stoly, kde nikdo nesedí, ale pak jen rezignovaně kývl. No co, tak dopije a půjde.

„Hele, my se známe, ne?“

„Asi ne. Promiň, už musím jít.“

„Ale no tak, já tě nesežeru, jen tak vypadám. Vypadáš jak přešlý mrazem, tak kdybys chtěl zahřát, moje srdce i moje náruč jsou ti k dispozici.“

„Fakt moc vtipný. Nemám zájem.“

Skoro od něj utekl, zaplatil s jednou nohou už málem na ulici. Nestál o to, nechat se sbalit nějakým sexuchtivým chlápkem. Chtěl zpátky Rona. Navíc si matně vybavoval, že ten vlezlý chlápek měl jaksi pestřejší minulost než zdrávo. Bohužel se brzy ukázalo, že buďto bude muset nadbíhání toho chlapíka nějak ustát, nebo přestat k Myši chodit.

Robin nebyl vyloženě vlezlý, ale jak se naskytla příležitost, zabral si ho pro sebe, nevynechal jedinou příležitost pohladit mu aspoň ruku, pořád ho k sobě zval a hučel do něj, jak jim bude spolu dobře.

Filip by mu možná v pohodě odolával, nebýt toho, že jednou v podvečer se otevřely v baru dveře a v nich se objevil Ron s vysportovaným fešákem s rukama jak lopaty. Filip si trochu jízlivě pomyslel, že nevypadá moc chytře, potom ale spravedlivě uznal, že pokud zvládl udělat řidičák, tak to nebude tak zlé.

Jeho pohled se střetl s Ronovým. Ten ho pozdravil vlídným ahoj a dál si ho nevšímal. Asi poprvé byl Filip rád, když si k němu Robin přisedl a pak ho odtáhl ke svým kámošům a on tak neseděl se svým smutkem všem tolik na očích. Když se Ron odebral na jistou místnůstku, měl chuť vstát a jít za ním. Ale dřív, než to udělal, ho Robin překvapivě tvrdě stlačil zpátky na židli. Věčný úsměv mu z tváře nezmizel, ale oči měl vážné.

„Chtěl jsem jen pozdravit,“ pokusil se sám sebe obhájit Filip, i když Robinovi po tom vlastně nic nebylo.

„Jenomže ty by ses spíš ztrapnil. Říkám ti, seď!“

A Filip poslechl a seděl. Díval se na Rona s motorkářem a trpěl přímo fyzicky. Když mu Robin položil ruku okolo ramen, vadilo mu to ještě víc než jindy, na druhou stranu uviděl trochu nespokojený, aspoň on to tak vidět chtěl, Ronův pohled. A tak tu paži okolo svých ramen nesetřásl jako jindy, ale strpěl ji. I občasný pohled do očí, hlazení, a když se Robin zvedl od stolu a řekl, že platí, a zatáhl to za ně oba, nechal se vzít za ruku. A šel s Robinem, i když všechno v něm se vzpíralo a celým tělem mu to škubalo směrem k Ronovi. Jenomže ten se na něj ani nepodíval a všímal si jen toho nabušeného motorkáře.

Venku se Filip nenápadně rozhlédl, jestli uvidí i motorku, ale pokud na ní přijeli, nechali ji někde jinde. Měl sto chutí ji nakopnout, i když ona za nic nemohla, jenomže to už ho Robin táhl na druhou stranu.

„Jestli se potřebuješ pomstít, mám lepší variantu než mu obejít tu kraksnu s korunou,“ vemlouval se Filipovi. A on šel…

Nic z toho neměl a už nejmíň pocit zadostiučinění. Spíš se cítil jako při nevěře. Otočil se k Robinovi zády a vší silou se snažil potlačit slzy. Neúspěšně ovšem.

Robin ho otočil k sobě, dal mu velký pánský kapesník a řekl: „Hele, poprvé je to nejhorší, ale časem si zvykneš. Uvidíš, jak…“

„Nic neuvidím, já s tebou přece nechci ani chodit, ani chrápat.“

„Ale no tak, on se k tobě nevrátí a já tě mám fakt rád. Řekni mi, co on má a já ne.“

„Nespal s půlkou Prahy.“

Robin se zvedl na lokti a důrazně řekl:

„Ani já ne. Koukni, jako masér jsem měl pod rukama ledaskoho, ale co se postele týká, vybíral jsem si, protože já jsem si vybírat mohl. Je fakt, že pár vztahů s výhodama jsem měl a klidně ti řeknu, že se za to nestydím. I to je fakt, že mi platili dovolené a párkrát jsem se dostal k zajímavému focení a jednou i do komparzu zahraničního filmu. Ale vyloženě za prachy jsem nechodil a mimo to, to už je skoro deset let.“

„Nemůžu říct, že by se mi to s tebou nějak líbilo. Vlastně to nebylo nijaký,“ rýpl si promyšleně Filip.

„Protože jsi celou dobu myslel na jiný věci. Ale dej mi šanci a za dva dny si na něho ani nevzpomeneš.“

„Tady si někdo věří.“

„Tak jo, oblíkni se a zkusíme to od začátku.“

Než se Filip vzpamatoval, Robin ho posadil a v podstatě ho oblékl jako malého kluka. Pak ho vzal do náručí, dvakrát s ním obešel ložnici, položil ho na postel a řekl:

„Tak přesně na tohle jsem se celou dobu těšil. A kdybys večer ze sebe ve vzteku neshodil oblečení sám, mohlo to být fakt super. Ale to bude i teď, jen mi věř.“

Nevěřil, ale držel, sám nevěděl proč.

Robin mu stáhl kalhoty a přes boxerky mu políbil péro a lehce se mu do něj zakousl. Zuby ten kousek látky stáhl, pak ho svlékl do naha, triko mu vyhrnul pod bradu a hladil ho a pomalu mu tlačil kolena od sebe. Filip ucítil proti své vůli, jak se mu hrne krev do ptáka. Zahlédl, jak Robin něco vytahuje z nočního stolku, ale moc nad tím nepřemýšlel. Ani nad upozorněním, že mu Robin chce cosi ukázat.

V první chvíli nevěděl, co se stalo, štiplavá bolest a nepříjemný tlak mu vyplnili celý zadek a podbřišek. Pokusil se nevítaného hosta vytlačit, ale Robin mu mezi nohy dal koleno a uměláka v něm držel.

Silné ruce mu podstrčil pod pažemi a začal ho líbat. Filip škubal hlavou a snažil se uhnout, ale ani zdaleka na Robina nestačil. Snažil se něco říct, ale bylo slyšet jenom mumlání.

Po chvilce se Robin sklonil k jeho klínu, jednou rukou mu tlačil na umělý falus a druhou si pohrával s jeho varlaty.

„Víš, vždycky se mi líbili kluci, kteří měli velký koule. Nebo spíš to okolo. Jsi přesně můj typ. Co říkáš, vyzkoušíme to?“

Dřív, než se nadechl a řekl, že ne, ucítil Filip, jak Robin vcucnul jedno varle do pusy a hned potom druhé. Bál se pohnout, natož tak mluvit, protože měl strach, že ho Robin kousne. Cítil, jak mu Robinův jazyk tlačí jeho dvojčátka nahoru na patro. Sáhl dolů, zajel prsty Robinovi do vlasů a pokusil se mu hlavu odtlačit. Robin se nebránil, jenomže pusu neotevřel a Filip cítil, jak mu Robin odtahuje dvojčata od těla. Čím víc ho od sebe tlačil, tím víc ho Robin tahal. Začalo to bolet. Nechal ruce klesnout, tah povolil a bolest se uklidnila. Robin ho vzal za ptáka a začal si s ním pohrávat.

Ozval se tichý vzlyk.

„Copak, bojíš se, že tvůj malý přijde zkrátka? Neboj, už se mu jdu věnovat,“ řekl Robin poté, co nechal jeho dvojčata vyklouznout na svobodu.

Poupravil falus tak, že ho zatlačil, jak nejhlouběji to šlo, a znovu pro něco sáhl do nočního stolku. Vytáhl masážní manžetu a naučeným pohybem v ní uvěznil Filipův penis. Ozvalo se jemné měkké vrnění a Robin v poslední chvíli zachytil Filipovy ruce.

„Ani na to nemysli!“

Filipa překvapilo, jak tvrdě a pánovitě Robin náhle zní. A podvědomě poslechl. Ale nedokázal se nekroutit a nekňourat. Zdálo se, že to povoleno je. Robin cítil, jak mu celým tělem probíhá drobné chvění. Byl vzrušený, i když se tomu bránil. Snažil se myslet na Rona, ale jeho myšlenky brzy opanoval ten stále nepříjemnější pocit v zadnici a stále příjemnější pocit v péru. Už se nebránil, ani nemohl… Zadek se mu začal stahovat a pulsovalo mu v něm a s každým stahem se příjemné přísliby orgasmu posunuly nahoru a z péra zase dolů. Konečně se potkaly, Filip bezděčně zasténal a s nehty zaťatými do Robinových rukou začal stříkat. Když uspokojený padl na postel, ucítil, jak mu Robin vytáhl ze zadku falus a vklouzl tam on. Přesto, že se právě udělal, pronikání do rozdrážděného zadku přes bolavý svěrač vyvolávalo zvláštní pocit. Jako by dozvuk toho, co s ním Robin dělal. Filip ležel a nechal se milovat, oplácel Robinovi polibky a nejdřív opatrně, ale pak celkem razantně začal přirážet. A pak, přesto, že se mu to ještě nikdy nestalo, udělal se ještě jednou. Jen tak, na pár sekund jakoby vyvolaná vzpomínka.

Ležel vedle Robina a poslouchal, jak jim spolu bude dobře.

„Líbil ses mi od prvního momentu, ale nemám ve zvyku nadbíhat někomu ve vztahu. Ale když…, když jsem pak ucítil příležitost, tak jsem si říkal, že bych byl vůl nechat tě někomu jinému.“

„Ale já nikoho jiného nehledám, a ty to moc dobře víš,“ namítl Filip.

„Poprvé je to vždycky nejtěžší, to já znám. Ale neboj, to se poddá, uvidíš. Znáš tu písničku, jak se v ní zpívá: Nechoď do kláštera, krásná vílo? Budeš celý život čekat na někoho, kdo si o tebe akorát tak otře boty, když můžeš být s někým, kdo tě má opravdu rád?“

„Promiň, už musím jít domů, musím nakrmit kočku.“

„Ty žádnou nemáš. Opravdu si myslíš, že jsem tě sbalil jen proto, že jsi vypadal jako ztracený? Miláčku, já vím i to, kam chodíš k zubaři.“

„Kecáš.“

„Nekecám. Já náhodou chodím ke stejnému a viděl jsem tě tam,“ zazubil se na něho Robin.

Pak se zasmál a řekl:

„Jednou jsem s ním byl v Egyptě. Tam na našince moc dobře nekoukají, takže jsme si dávali zatracenýho majzla. Ale už na recepci v hurghadském hotelu se přiřítil takový hašašíra v noční košili a prý nám odnese kufry. Jen na nás kouknul a oči mu v ten moment zasvítily jak Aladinova lampa. A hádej, koho pak náš milý stomatolog noc, co noc brousil? Klidně ti prozradím, že já to nebyl.“

„Nevěděl jsem, že náš doktor je…“

„No to víš, kvůli tobě si to napíše na čelo. Nemáš hlad?“

Filipa ta náhlá změna tématu trochu rozesmála, ale zároveň mu připomněla, kolik je hodin.

„Pokud umíš vařit, celá moje kuchyň je ti k dispozici. Pokud ne, mám chleba a něco v lednici,“ řekl Robin a slastně se protáhl.

„Jestli umím vařit? Ty nevaříš?“

„Noo…, tak polívku ze sáčku, vaječinu, vietnamský nudle, to jo. Ale jinak mám v práci obědy, anebo se pozvu k mámě.“

Bohužel se ukázalo, že skoro nic jiného k dispozici není. Ale ve Filipovi se už zase probudila jeho pečovatelská potřeba. Když v mrazáku našel pytlík žampionů a krabí tyčinky, stačilo mu to. Hodil to na velkou pánev, přidal nudle a za chvilku už se na stole kouřilo z talířů.

„Tímto sis ovšem zpečetil svůj osud, hochu. Já už tě ze svých spárů nepustím. Na revanš bych tě mohl namasírovat.“

„Ty toho nemáš v práci dost?“

„Umím to oddělit,“ řekl Robin a mrkl na něj takovým způsobem, že bylo jasné, že tenhle chlápek ví, co chce.

Ale Filip to nevěděl. Nebyl si ani z daleka jistý, jestli chce s Robinem být. Jenomže ten to všem známým podal jako holý fakt, že oni dva teď patří k sobě, a Filip nevěděl, jak by měl vysvětlovat, že spolu sice spí, ale nechodí. Minimálně z jeho pohledu. Robin totiž usoudil, že ta jedna společná noc, nebyl úlet, ale začátek.

Filip se poté, co ho Ron odpinkl, cítil bolavý a zrazený, a hlavně jaksi ztracený. Snad i proto nedokázal Robina odeslat do příslušných mezí. A byla tu ještě jedna věc. Sex. Tak naprosto jiný než s Ronem. Ten myslel jen na sebe a Filip to bral v podstatě, jakože to tak má být. Rona nezajímalo, jestli se udělal, nebo ne. Když jo, fajn. Když ne, smůla.

Ale Robin se doslova vyžíval v tom, že si s Filipem hrál, dělal mu dobře a rád se na něj díval při vyvrcholení. Netrvalo dlouho a on vychytal všechno, co se Filipovi líbilo, a dával si záležet, aby v téhle oblasti Filip rozhodně nestrádal.

Od nabídky, že mu umyje záda, rychle přešel k tomu, že ho celého namydlil a umyl. Drsnou houbou masíroval tělo a dráždil nejcitlivější okrajové části. Namydlenými prsty zajel do zadku a pečlivě ho umyl i uvnitř. Filip tohle zrovna nemusel, ale konec konců Robin se ho neptal. Zvykal ho, aby přestal uhýbat, nutil ho mít v sobě prsty delší dobu a často pak ještě zatlačil do otevřeného vstupu lesklý žlutý kužel, kterému Robin říkal „kačenka“ a Filip „trapič“.

Postavil pak Filipa a důkladně ho osprchoval, a pokud náhodou ještě nebyl v plné erekci, rychle to napravil. Ze začátku se Filip domáhal, aby z něho dildo vytáhl, ale rychle si zvykl, že takovou věc si musí zasloužit.

Ležel Robinovi zadkem v klíně tak, aby si trapič nemohl sám vyndat, nebo vytlačit a zdálo se, že Robina zajímá jen Filipovo nářadíčko. Pohrával si s jeho ptákem, dráždil ho a druhou rukou mu jemně masíroval dvojčátka, jak říkal tomu, co skrýval jeho pytlík. Filip se kroutil a stahoval a tím se bezděčně ještě víc dráždil. Kolikrát už se potřeboval vystříkat, ale Robin pro něj měl další překvapení. Silikonové hračky na zasunutí do ptáka. To Filipa rychle zchladilo, nelíbilo se mu to a bál se. Ale když nepřestal Robina chytat za ruce a nepomohlo ani plesknutí přes ruku, ani plácnutí po zadku, Robin mu ruce svázal páskem od županu protaženým pod zády.

Zasouval kňourajícímu Filipovi plug hlouběji a hlouběji, opatrnými krouživými pohyby, a druhou rukou povzbuzoval jeho ustrašeného ptáčka, aby se přestal bát. A dařilo se mu to. Ze začátku, když špička plugu vklouzla do žaludu, Filipova erekce se ztratila jako mávnutím, ale brzy už to nebylo tak zlé. Ostatně, vždycky se líp zasouvá do povoleného péra. Stojáka zvládnou jen ti zkušenější. A nakonec už zase stál jako svíčka a nechal, aby mu průzkumník vedený jistou rukou sice velice nepříjemně, ale přece jen dráždil tuhle hodně citlivou oblast.

Jednoho večera ale postoupili dál. A Filip pochopil, že ani zdaleka není všem dnům konec. Robin mu nasadil okolo péra masážní manžetu, sáhl mu do zadku a začal se věnovat masáži jeho prostaty. Filip si rychle uvědomil, o co se Robin snaží. Aby se vystříkal i s hračkou zasunutou až k močáku, kde, řečeno Robinovými slovy, vyvolávala určitý diskomfort svěrače. Občas tak s oblibou mluvil a v jiných případech to bylo Filipovi k smíchu, teď ale ne. Bál se, že to nedá a ustříkne si loužičku, a trošku podezíral Robina, že to dokonce zkouší. Ale brzo tyhle starosti pustil z hlavy, protože krev z mozku se mu odlila do podbřišku a jak se posunoval k vrcholu, viděl, jak se nad ním Robin sklání jako gepard nad kořistí, aby mu viděl do obličeje. Bezděčně sevřel okolo Robina nohy a pak se konečně jeho tělo vzdalo, podvolilo se a on s úlevou začal stříkat a ani si neuvědomil, že hlasitě sténá.

Jak pomalu přicházel k sobě, uvědomoval si, že si na sebe ale upletl bič. Bylo mu jasné, že když se ukázalo, že to jde, teď to bude mít denně. Přesto nijak neprotestoval, když ho Robin vzal do náručí, hladil ho a líbal. Nechal si roztáhnout a pokrčit nohy a pak do něho vklouzl jako domů a rozjel druhé kolo.

„Tak co, nemáš chuť si vyzkoušet něco novýho?“

„Ne.“

„Přivážu tě k posteli doopravdy…“

„Ne.“

„Stáhnu ti rifle a slipy…“

„Ne.“

„Důkladně ti to udělám a pak …“

„Nic takovýho.“

„A pak tvýho ptáčka naučím nový trik.“

„Zapomeň.“

Po chvilce mazlení, kdy Robin beze spěchu Filipa dráždil a vzrušoval.

„Koukni, neříkám, že se na to nedá zvyknout, ale že bych po tom zrovna toužil…,“ špitl chlapec.

„Ale budeš lásko, budeš. Uvidíš, jak to bude fajn, až si uvědomíš, že stačí jen nemít strach,“ konejšil ho tichý hlas.

„Ale já teda strach mám.“

„No tak právě proto budeme hezky trénovat a uvidíš, že se bát přestaneš. Každý den chvilku, uvidíš, že si zvykneš, bude se ti to líbit, já to umím, krásně se uděláš, dvakrát po sobě, a já se na tebe budu dívat. Protože ty jsi moc hezký kluk, ale když se děláš, tak jsi nejhezčí.“

„Mluvíš jak kniha, ale ne.“

Chvilku se prali, chvilku se mazlili, pak Robin přitvrdil, a nakonec to dopadlo jako vždycky. Filip měl ruce pevně za hlavou, Robin ho svlékl do naha a zkušeně mu dal kopající nohy do popruhů, roztáhl mu je a zvedl. Párkrát zapumpoval Filipovým pérem a to se pěkně vytvrdilo, takže bylo nad slunce jasnější, že zas takový strach Filip nemá.

„Mám novou hračku, jen pro tebe. Trošku tě to uvnitř roztáhne, budeš si muset zvyknout, ale já ti s tím pomůžu, neboj.“

„No to se právě bojím…“

Filip nenadšeně pozoroval lesklou věcičku, kterou mu Robin nastrčil před oči. Bezděky polkl. Robin mu hladil a mnul dvojčata, svou oblíbenou hračku. Pak mu je políbil, každé zvlášť, a přejel po nich jazykem.

Při zasunování se sice ošíval, protože kovový dilatátor byl silnější, než na co byl zvyklý, ale celkem držel. Hračka měla na konci ohlávku, která se přetáhla přes žalud, a malý kroužek. Filip zauvažoval, na co. Možná, aby se to líp vytahovalo? V Robinově ruce se objevil vibrační kolík a on ho očkem protáhl. Hodilo se podezřele přesně. Filipovi projely pérem jemné vibrace, ale pomalu začaly přitvrzovat. Pokusil se vymanit z popruhů, ale zjistil, že tentokrát to nejde. To už nebyla jen nevinná hra, to bylo doopravdy. Jak se všelijak kroutil, zvedl zadek a bezděčně tak Robinovi nabídl dokonalý pohled na tu nejlepší část svého těla. Minimálně v Robinových očích. Chvíli se s dvojčaty zase mazlil, pak po nich jezdil rty a jazykem, a nakonec je vzal do pusy a trochu se od Filipa odtáhl. Jemná kůže váčku se napjala a Robin měl v puse jen to nejlepší. Hladil Filipa jazykem a cítil, jak se mu hrne touha do péra, škoda, že nešlo spojit obojí dohromady, to by bylo bezva.

Nechal dvojčata vyklouznout na svobodu, klekl si, pozvedl Filipovi zadek a začal mu do rozety vtírat gel. Cítil, jak je nezvykle sevřený, jasná známka toho, že kovový vetřelec plní svou roli nepříjemného nájezdníka na jedničku. Vzal do ruky falus složený z postupně se zvětšujících kuliček, důkladně ho potřel gelem a jednu kuličku po druhé zatlačoval přes křečovitě stažený svěrač. Ty první Filip ani nevnímal, ale ty větší už cítil a za každým proniknutím kuličky se ozval vzlyk.

Konečně zbyla jen poslední, největší. Robin ji zatím používal spíš jako rukojeť, ale teď ji potřel a přiložil na naběhlou růžici.

„Filipe, teď to trošku štípne, ale nic se neděje, dám pozor. Jen se povol.“

Ale nezdálo se, že by Filip chtěl moc spolupracovat. Fňukal a kroutil se a neříkal nic. Ale ani neřekl, že už toho všeho má dost.

Robin zvedl palcem a ukazovákem Filipův krásný pytlík a na poslední největší kuličku zatlačil. Nešlo to a Filip se stáhl ještě víc. Robin nic neřekl, jen znovu, silněji zatlačil.

„Au…, to bolí,“ ozval se konečně Filip.

„Já jsem ti říkal, že to trochu bolet bude.“

„Ale to bolí doopravdy.“

„Já vím. Proto to tam je. Aby to bolelo.“

Dál se už Robin nebavil, jen opatrně zvyšoval tlak. Filip se vší silou stáhl, jasná známka toho, že brnící penis je stále nepříjemnější záležitost. Robin povytáhl asi tři kuličky, kápl na ně gel a zase je Filipovi zavedl do zadku. To několikrát opakoval a pak zkusil s nimi zatlačit i tu největší. Nešlo to, Filip se instinktivně stáhl a zase začal kopat. Když to nešlo po dobrém, nedalo se nic dělat. Robin utáhl popruhy tak, že Filip měl nohy nejen roztažené do stran, ale už s nimi nemohl ani hýbat, potom tvrdě i když s citem začal na kuličku tlačit. Naříkající Filip se začal otvírat. Rozeta se rozestupovala jako ve zpomaleném filmu, kulička byla opravdu dost velká, navíc drsná a rozetou projížděla jen neochotně a pomalu. Tlak se zvýšil a odpor taky.

Konečně Robin zatlačil opravdu nekompromisně, kulička prošla obranou a vklouzla dovnitř. Tichý nářek vystřídal ostrý výkřik. Filip zkusil kopat, ale nešlo to. Celý se pokusil odvalit na stranu, ale silné paže ho sevřely a přinutily ho zase si lehnout na záda. Ležel před Robinem s roztaženýma nohama, doslova jako vystavený, Robin neodolal a špičkou jazyka ho začal dráždit na naběhlém žaludu. Byl pokrytý kapičkami a Robin tušil, že Filipovo tělo si rychle uvědomí, co je vzrušuje a přijme to rychleji než jeho majitel. Ale Filip už se nebránil, zdálo se, že se poddal.

Robin si k němu lehl, líbal ho a mazlil se s ním, dokud ho trochu neuklidnil. Filip ještě pofňukával, ale už byl ticho, nestěžoval si, a když mu Robin vsunul jazyk do pusy, držel už docela klidně a poslušně a nechal se Robinem líbat a utišovat. Robin se ale po chvilce vrátil k započaté hře. Sáhl po šňůrce, která vedla z análních korálů, zatáhl, kulička vyjela ven a on ji stejně tvrdě jako před tím zasunul zpátky tam, kam patřila. A znovu a znovu. Rychleji a rychleji. Filip se najednou doslova prohnul do oblouku a bezděčně vykřikl. Potom začal stříkat, hustá bílá míza se z něj hrnula i přes hračku zavedenou hluboko do péra, v zadku mu pulzovalo a on se uvolnil tak, že i ta poslední kulička projížděla lehce sem a tam. Robin hračku nechal uvnitř, jen ji pomocí dlouhého řemínku připnul Filipovi k noze, lehl si k němu a vzal ho do náručí. Začal ho dlouze líbat a Filipovi se občas samovolně stáhly vnitřní svaly a on v sobě cítil tlak té věci, která ho před chvilkou tak bolela. Robin mu vyndal dilatátor, ale jen to. A dál se s ním mazlil, hladil ho a líbal. Netrvalo dlouho a Filip už jen neležel a nedržel, ale začal Robinovi polibky vracet.

„Odvaž mě, už mám křeč.“

„Uvidíme. Co dostanu?“

„Nic.“

„Kolikrát denně hodláš cvičit a jak dlouho?“

„Vůbec?“

„Tak jo, přes zprávy si to necháš. Pokud se zvládneš udělat, sport ti odpustím. Pokud se neuděláš, necháš si to i přes sport. Dobře?“

„Ne.“

„Fajn, jsem rád, že jsme se tak hezky domluvili.“

Oba se začali smát a Robin ucítil, jak se k němu Filip tiskne a otírá si o něho tváře.

„Co bys chtěl? Do zpráv je ještě spousta času, ale…“

Filip mu vsunul jazyk do pusy a umlčel ho. Vzal ho za ruku a dal si ji do prohlubně mezi půlkami. Robin jediným pohybem z něho hračku vytáhl, klekl si mu mezi nohy a zasunul. Zvedl si Filipovy nohy na ramena, silné paže mu posunul pod ruce a začal přirážet. Netrvalo dlouho a začal se mu zrychlovat dech. Filip tiše sténal pod tvrdými nárazy jeho těla.

Koukání na zprávy Filipa nikdy nijak neoslovilo, ale teď se jeho názor velice rychle změnil. Ležel z boku zadkem v Robinově klíně, nohy přitisknuté na břicho. Robin mu hraní vylepšil o vibrátor v zadku, ale to hlavní ho teprve čekalo. Ze začátku se opravdu hodně bál, takže mu Robin musel přivazovat kotníky k zápěstím, aby ho náhodou nekopl doopravdy. Filip si občas připadal jako zastřelená srnka, ale Robinovi už věřil natolik, že mu nechal volnou ruku, a Robin toho využil dokonale. Vycházel totiž z toho, že pokud ten druhý není kus ledu, ale normální chlap, tak potřebuje stříkat, potřebuje se udělat a samo sebou i někoho, kdo mu bude dělat dobře.

Filip se kroutil a fňukal, ale Robin věděl, že to chce jen čas a ruku mistra. A oni měli obojí. Brzy už skoro bez přemýšlení dokázal vybrat hračku, která sice dráždila o malinko víc, ale zase taky konečný výsledek byl o dost silnější. Kolikrát musel Filipa silou přidržet, aby se neskulil na zem, když se tak v orgasmu prohnul a škubal sebou. Bral ho pak do náručí a odnesl do ložnice na velkou postel. Vyndal mu vibrátor a sáhl do něho. To byla další věc, kterou se Filip musel naučit. Nebránit se otevření, které mohlo občas trochu bolet, ale povolit se hned, jak to bylo potřeba. Ležel pak pod Robinem a doslova si vychutnával tvrdé hluboké zásuny. Měl raději, když si ho Filip bral pomalu a v tom případě byl ochotný nechat si zasunutý kuličkový ohebný dilatátor během toho, co se milovali. Ale nevadilo mu ani, když Filip trochu přitvrdil a obsloužil jen sebe. Věděl, že mu to rád vynahradí.

Doopravdy se vzepřel vlastně jenom jednou. O Robinově zálibě v tom, že se esovitě prohnutým plugem jemně dotýkal svěrače u močáku si myslel svoje, protože se nikdy tak úplně nezbavil strachu, že to nezvládne a bude ostuda. I když ho Robin ujišťoval, že nic tak hrozného by se nestalo, mimo toho, že by si už nebyl jistý svou vlastní rukou.

„Nesmí to bolet, chápeš, jen dráždit, hodně, rozumíš, až do bodu, kdy budeš mít chuť škrábat zeď, ale bolet ne. I když viděl jsem frajera, který…“

„NE! Ušetři mne podrobností, co se dělo na té chatě a kdo se tam scházel. Beztak ti vidím na nose, že bys mě tam s chutí táhl.“

„No to jo. Víš, jak by sis to tam užil a co by ses naučil?“

„Tak nepochybně,“ zabručel Filip a obrátil se na břicho. Chata, kde se scházeli kluci Robinova ražení se svými partnery, kde si předváděli kde co, soutěžili v kde čem a pokud byla dobrá vůle na obou stranách, tak si své subíky i půjčovali, tak to ani ve snu. No, i když ve snu možná jo…

Robin mu roztáhl nohy, položil mu ruce na půlky a dost tvrdě mu je roztáhl.

„Podrž se.“

Chlapec bez zaváhání poslechl.

Robin kápl mezi oddálené půlky velkou kapku gelu a zase na Filipa ruce položil a díval se, jak gel dělá malé jezírko. Omočil si špičku žaludu a začal tlačit. Filip býval bez předehry pěkně sevřený a krásně úzký. Hlava žaludu vklouzla, ale dál to nešlo. Znovu zatlačil jak na obě půlky, tak penisem do Filipova zadku.

Ozvalo se slabé vyjeknutí.

Ignoroval ho a podmaňoval si tu teplou jeskyňku. Znovu zatlačil a ucítil, jak se Filip snaží tlačit proti němu. Vzrušilo ho to a erekci měl jak z kamene. Pustil zadek, sevřel Filipa v bocích a jediným pohybem ho na sebe narazil. Pak mu dlaň pravé ruky přitiskl na pusu a levou mu sáhl po ptáku a začal mu honit. Čím víc se pod ním Filip kroutil, tím víc si to užíval a zasouval, jak nejhlouběji ho Filip do sebe pustil. A pouštěl ho pořád dál, Robin cítil, že se chlapec brání míň a míň, že už se tak nestahuje, cítil, jak mu začíná přirážet jak do dlaně, tak proti klínu. Pustil mu pusu a pozvedl ho do kleku a pomalu mu zvedal tělo. Tlak v zadku začal zase bolet. Tentokrát doopravdy. Filip se uhýbal, přešlapoval a pokoušel se odtáhnout Robinovu ruku. Ale ten byl o hodně silnější a mimo to, to všechno ho mimořádně nabudilo. Sevřel naříkajícího Filipa, pevně ho k sobě přitiskl a zrychlil.

Udělal se dokonale.

A když sáhl Filipovi na ptáka, stačilo pár pohybů a skoro mu na tu nálož nestačila dlaň.

Leželi pak přitisknutí k sobě a Robin si říkal, že tenhle malý poklad bude chránit a nikomu ho nedá. Ze všech nejmíň tomu kreténovi, který nedávno prohlásil, že s Filipem byl stejně jenom ze soucitu.

Ze soucitu? Povídali, že mu hráli. Ale jo, byl naivní a dětinský, když se mu „poručilo“, neuměl se vzepřít. Ale na druhou stranu, nečekal, že ho Robin bude živit, pokud chtěl Robin něco určitého, neměl problém. A to, že se rád o někoho staral a málem Robinovi po jídle otíral pusu, to mu přišlo spíš úsměvné, než že by mu to vadilo. Snad mohl být při sexu aktivnější, ale pokud se mu líbilo jen tak tiše ležet a dívat se na něho, proč sakra ne?

Měl své oblíbené hračky, tak proč mu to nedopřát? Brečel a kopal, ale oba věděli, že je to hra.

A ano, občas dovolil Robinovi i to, co opravdu nemusel, protože ho to skutečně bolelo, ale to patří k lásce, o tom Robin nepochyboval. Jen jednou jedinkrát slyšel nezvratné TO TEDA NIKDY. A respektoval to.

Byli tehdy ve svém oblíbeném obchůdku a v místnůstce určené spíš pro znalce než pro širokou veřejnost zaujala Filipa hračka, kterou neznal.

„Co je to?“

„No, to se ti bude líbit. To sis dobře vybral,“ zachechtal se Robin.

„Hned to polož! Kouknu a je mi jasný, že se mi to líbit nebude. Co je to doopravdy?“

„Vidíš ten katetr? No tak ten se ti přes penis zasune hezky dovnitř, tady ten pojistný kolík se vyndá, připojí se k tomu tahle silná trubička a ta se zasune do…“

„Zase kecáš.“

„Nikoliv, to já nikdy. Ne, fakt je to přesně na tohle. Takže to chceš?“

Robin sáhl po boxu s obrázkem jakéhosi manekýna, ale Filip ho plácl po ruce a táhl ho pryč.

„Promiňte, můžu se něco zeptat?“ ozvalo se za nimi.

Stáli tam dva kluci, tak něco okolo dvaceti.

„Jistě. Cokoliv. A nebudu si z vás dělat srandu, to jenom můj přítel má pořád zbytečné obavy.“

„To, co jste teď říkal, to je fakt?“

„Ano. Filipe, jdi za prodavačem, řekni, že tady rozbalíme jednu krabičku, ale že si ji tady pánové pak koupí.“

„Kluci, v klidu, ten prodavač je můj kámoš. V té krabici je návod, ale německy a pořád je lepší zkusit si to v reálu.“

Ukázal mládencům, co a jak, pozval je na pokec k Myši dobré naděje a dal jim číslo.

Filipa napadlo, že když jednou tohle, tedy pozvání na pokec a předání kontaktu, udělal Ron, skoro se mu chtělo plakat. Teď to s ním ani nehnulo. Proč? Byl si Robinem tak jistý, nebo už dospěl? Nebo mu to bylo vlastně jedno?

Ale tady se poprvé a naposledy doopravdy vzepřel. Tuhle hračku v žádném případě. Už tak zavádění katetru nijak nemiloval a představa, že by mu obsah močáku tekl o patro níž, to už vůbec. I když, ti kluci vypadali, že už se nemůžou dočkat, až to vyzkouší. No, budiž jim přáno.

„Nechceš jít v sobotu do kina?“ zeptal se Robin.

„Ale jo, rád. Co dávají?“

„Popravdě nevím, jen mi to tak napadlo. Počkej, já se podívám.“

Sáhl po mobilu, ale ten právě v té chvíli cinkl. Robin zprávu otevřel:

Ahoj. V sobotu v 17 hodin jste srdečně zváni na malou oslavu mých padesátin. 

Místo konání Myš dobré naděje.

Robin ukázal mobil Filipovi a řekl:

„Takže kino asi padá. Pavel Hradilík má narozky. Chceš tam jít?“

„Jasně,“ vyhrkl bez rozmyslu Filip.

Dodatečně mu došlo, že to znělo asi moc nadšeně, ale co už. Honem to zamluvil dotazem, jestli se očekává honosný dar, nebo raději prachy.

Rona uviděl, sotva vešli do dveří. Seděl s nějakými kluky, které znal spíš od pohledu, ale motorkář s ním nebyl. A nepřišel, ani když si k nim po chvíli Ron přisedl.

„Nazdar prcku, jak se vede?“ zeptal se Filipa.

„Skvěle. A co ty? Kde máš stroj?“

„Už ho nemám. Jak jsme se rozešli, tak jsem ho prodal, auto je přece jenom pohodlnější.“

„No to nepochybně.“

Chvilku si povídali o ničem, pak na Rona kdosi zavolal, on se zvedl a už nepřišel.

Robin pozoroval zamlklého Filipa. Co se mu asi honí v hlavě?

Možná sem neměli chodit, mohl si myslet, že tu ten pošuk bude taky. No, možná, že se z Myši dobré naděje vyklube Myš ztracené naděje. A to by fakt nerad.

„Nepůjdeme domů?“ zeptal se měkce Filipa.

„Promiň, co jsi říkal?“

„Že už bych šel domů.“

Filip bezmyšlenkovitě stočil oči ke stolu, kde seděl Ron. Sice tam bylo plno lidí, ale nezdálo se, že by si s nimi povídal. Spíš tam jen tak seděl. Jejich oči se setkaly a Ron se krátce usmál.

„Jo, máš pravdu, jdeme domů, za chvíli stejně bude tma.“

Najedli se a šli spát. Filip cítil, že něco visí ve vzduchu, ale neptal se. Lehl si k Robinovi, jak byl zvyklý, nechal se vzít do náručí a skoro se modlil, aby Robin nezačal mluvit o dnešním večeru.

Silná ruka mu vjela do pyžama, Filip okamžitě dal nohy od sebe a nechal si dělat dobře. Robin mu kalhoty stáhl a triko mu vysoko vyhrnul.

Pak si klekl, zvedl si Filipův zadek na kolena a začal mu jemně honit sameťáčka, jen tak, aby se trošku vytvrdil, ale ne moc. Jen si hrál.

„Filipe…, já vím, že jsem ti to asi neříkal moc často, nebo ne tak často, jak bys to chtěl slyšet, ale mám tě moc rád.“

„To já přece vím.“

Milovali se, pomalu, bez hraček, jen pro ten pocit dokonalého tělesného ukojení, jen pro ten pocit obětí, vzájemného spojení a uspokojení. Když Filip stoupal na vrchol, uslyšel, jak mu Robin šeptá: „Miluju tě, věř mi.“

A Filip mu to věřil.

Usnuli si v náručí a vzbudilo je až pípnutí Filipova mobilu.

„Jestli je to vedoucí a chce mi dát zítra ranní, tak jí napiš, že jsem emočně a sexuálně zmožený a zítra nemůžu,“ zabručel z polospánku Filip.

„To není vedoucí. Zdá se, brouku, že ses dočkal.“

„Cože?“

Filip se jedním okem podíval na mobil, pak se posadil a četl:

Filipe, byl jsem blbec, teď už to vím. Strašně mi chybíš. Vrať se, začneme znovu. Miluju tě.