Nový soused

Mít svůj dům s pozemkem je mít skoro všechno. Když k tomu přidáme pohodové sousedy, je to výhra. Ale ne vše trvá věčně, moji sousedé se museli v důsledku financí a neschopnosti splácet hypotéku odstěhovat. Jejich dům se prodal rychle, měl jsem obavu z toho, kdo ten dům koupí, aby to nebyli nějací idioti.

První den jsem viděl jenom mladého chlapíka, byl urostlý, jeho košile objímala vypracované tělo. Černé vousy a vlasy doplňovaly dvě zelené oči a plné rty s tak akorát nosem. Odhadem mu mohlo být 25, tak jako mně. Předával si klíče a nějaké dokumenty s makléřem.

Měsíc se s měsícem sešel a bylo léto. O svém novém sousedovi jsem se dozvěděl, že je svobodný, je mu 28, dělá ředitele v bance, rád chodí do posilovny a umí vařit. Jmenoval se Bartoloměj.

Málem bych se zapomněl představit, jsem Marian, je mi 25, povoláním jsem psychiatr. Jsem vysoký a štíhlý, rád běhám a chodím ven s mými psy, mám dva francouzské buldočky, Nellu a Bellu. Po absolvování medicíny jsem si koupil dům a také jsem si otevřel svoji psychiatrickou poradnu. Mám hnědé vlasy a vousy, modré oči a stále červené a usměvavé rty.

První hezký víkend v červnu jsem využil ke stavbě bazénu. Ani Bart nezahálel a pustil se do prací na zahradě.

„Tak co, už to máš?“

Bart se otočí.

„Ne, ještě ne. V jednom se to dělá celkem špatně,“ zasměje se a pokračuje dál ve stavbě zahradního nábytku.

„Chceš pomoc?“

„Když se nabízíš, tak klidně.“

Seberu se, nechám napouštět bazén a jdu k mému sousedovi. Před domem měl krásné květiny a obecně upravený zevnějšek domu. Pomyslel jsem si, že si asi někoho našel. Nu což, pokračuju dále na zahradu, kde je Bart s nohou od stolu v ruce.

„Ty jsi tomu dal, četl jsi návod?“

„Ne, to se musí?“ zasměje se a podá mi návod.

„Takže část jedna musíme přidělat k části dvě.“

„Co z toho je asi tak část jedna,“ řekne celkem naštvaně.

„Ten rám,“ ukážu na něj.

„Jak se to tam má přidělat?“

„Podle toho to tam stačí jenom našroubovat,“ jdu k němu blíž, abych mu pomohl.

„Tak dobrý snad to bude držet, tak ještě to vrchní sklo.“

„A je to,“ celý šťastný mi děkuje za pomoc a přinese čtyři židle.

Sedneme si a ptá se, jestli něco nechci k jídlu nebo pití. Poděkuji a poprosím o vodu s citronem. Odejde, za chvíli se vrací se skleničkami a vodou. Posadí se a začneme si povídat. Bavili jsme se o plánech do budoucna, o práci, proč se sem stěhoval, že je tu krásně, a tak různě. Až mně to nedalo a musel jsem se zeptat, jestli má přítelkyni. Neodpověděl, ale hned se ptal na to samé. Upřímně jsem nevěděl, co mám říct.

„No víš, já tak úplně na holky nejsem, nevěděl jsem, jak budeš reagovat,“ začal mluvit.

„Mám to podobě.“

Zasmějeme se a trapná chvíle vymizí.

Vstane a řekne, že za pomoc mi uvaří. Co si budeme, už jsem měl hlad, takže se to celkem hodilo. Vstali jsme a šli dovnitř. Dům byl hezky zařízený v mramorové barvě a dekoru. Prošli jsme obývacím pokojem s velkou sedačkou a velkými okny. Prošli jsme skleněnými dveřmi a ocitli jsme se v kuchyni. Kuchyň byla prostorná, uprostřed byl ostrůvek a za ním dlouhá linka.

Bart šel k lednici a vyndal zeleninu a maso a začal vařit. Poprosil mě, abych mu pomohl a umyl a nakrájel zeleninu. Otočil jsem se k němu zády a začal krájet na ostrůvku, on se taky otočil, objal mě zezadu a řekl mi:

„Než na to jídlo mám spíš chuť na tebe“.

Otočil jsem se k němu a řekl:

„Cítím to podobně.“

Začal mě líbat na krku, v tom se mi podlomila kolena, poznal to, tak mě vysadil na ostrůvek. A z krku přešel na rty a z letmých polibků se stalo vášnivé líbání. Líbali jsme se asi deset minut. Seskočil jsem z ostrůvku a začal ho tlačit do obývacího pokoje. Položil jsem ho na pohovku a pokračoval v líbání. Pomalu jsem mu sundával tričko, měl krásně vypracované břišní svaly, ochlupení na hrudi bylo krásně zastřižené, jeho bradavky krásně růžovoučké a sladké. Přetočil mě na záda, aby mohl být on na vrchu, sundal mi tričko a začal mě líbat pomalu od hrudi až po břicho, dokud neskončil u kalhot.

Pomalu mi rozepínal knoflíčky u kalhot, stáhl je ze mě a nejdřív mi objížděl pusou můj tak už přeplněný penis přes spodní prádlo, ale to už moc dlouho nevydržel a stáhl i je. Já celý nahý s tyčícím penisem čekám, až mě konečně začne kouřit. Vyplázl jazyk a objel můj sedmnácticentimetrový penis od kořene až po špičku a vzal jej do pusy a pomalu začal sjíždět po celé délce. Když byl úplně dole, zrychlil a pokračoval. Bylo to tak intenzivní, začalo mi v něm cukat. Cítil to a přestal. Řekl jsem, že teď je řada na mně.

Vstal jsem, on si lehl, já mu rozepnul pásek a stáhl jsem mu kalhoty i se spodky, sklonil jsem se k němu a začal ho pomalu honit. Byl krásně oholený a voňavý, jeho koule byly těžké a plné. Začal jsem je mačkat, asi dobře, funěl, jak kdyby uběhl maraton. Olízl jsem ho od koulí až po špičku a pomalu jsem si jeho dvacet čísel sunul do pusy. Vzdychal jak nikdy. Zrychlil jsem na tempu. Netrvalo dlouho, začal cukat, já dělal, že jsem si toho ani nevšimnul, a kouřil si spokojeně dál, až to přišlo. Začal stříkat obrovské a teplé dávky přímo do mé pusy. Bylo to sladké s kyselým tónem na konci. Lehl jsem si na něj a chvíli jsme odpočívali. Dal jsem mu pusu a řekl jsem mu:

„Tak co, jsi připravený na dezert?“

Usmál se a řekl samozřejmě.

Zvedl se, na chvíli odběhl, přinesl lubrikant. Já jsem si klekl na čtyři, namazal mě pořádnou dávkou a přiložil svůj penis k mojí díře. Zatlačil a už se do mě sunul milimetr po milimetru, až ve mně byl celý. Nechal mě si zvyknout a pak zrychlil, přirážel do mě rychleji a rychleji, jeho koule a stehna pleskaly o můj zadek. Vydrželi jsme patnáct minut, než jsme dosáhli společného vrcholu. Lehli jsme si vedle sebe a jenom se líbali. Bylo nám tak dobře a v odcházející euforii jsme se ještě šli společně umýt a pak jsme zalezli k němu do peřin. Objednali jsme si jídlo a celý zbytek večera jsme si jenom povídali. Nakonec jsme usnuli ve společném objetí. A z nového souseda se stal soused milenec.