Dva andílci 1

Když je uviděl na dražbě, hned věděl, že je prostě musí mít. Vypadali jako bratři, ale podle jejich současného majitele nebyli. Byli skoro stejně vysocí, světlé vlasy měli oba až po ramena. Oba měli tu nejkrásnější bílou kůži, jakou kdy viděl. Jeden měl bradavky úplně růžové, druhý malinko tmavší. Prostě oba vypadali jako andílci. Jejich nateklé koule a napůl vztyčené ocasy prozrazovaly, že si toho se svým pánem užili už dost. Když jim stáhl předkožku a odhalil světle růžové žaludy, oba to vzrušilo. Bylo vidět, že ani jednomu se to nelíbí. Museli být opravdu dlouho uzamčení, když se vzrušili i v takové situaci, a navíc v místnosti plné lidí. Oběma ještě zkontroloval řiť a zuby. Nenakupoval tu prvně. Zboží bylo potřeba si pořádně prohlédnout a překontrolovat. Ještě se vyptal, co jsou zač a proč je původní majitel prodává. Ten pořád dokola opakoval, že to nejsou bratři, ale že by bylo škoda je rozdělit. Dobře věděl, že za pár dostane víc než za jednoho. Nakonec z něj vylezlo, že neví, co jsou zač. Našel je jednou na ulici, vzal je k sobě, dal jim najíst a začal je cvičit. Moc se nebránili. Papíry mají v pořádku a testy taky.

Nakonec se dohodli ještě před dražbou. Za oba zaplatil víc, než chtěl, ale nemohl riskovat, že by ho v dražbě někdo přeplatil. Když si je odváděl k sobě domů, byl opravdu šťastný.

***

Nenáviděl to. Bylo to pro něj takové nutné zlo. Klečeli s Filipem naproti sobě. Nemohli se dotknout, ale byli tak blízko, že cítili dech toho druhého. Oba s roubíky v ústech, skřipci na bradavkách, zamčenými ocasy, roztaženými dírkami a koulemi nataženými na maximum. V jedné pozici bez hnutí teď už v podstatě čekali na chybu toho druhého. Jako každý měsíc, jenom jeden z nich měl právo se udělat. Jenom ten, kdo vydrží déle. Filip už Jakuba očima prosil, aby to vzdal. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy se mohl udělat. Tyhle jejich malé souboje skoro pokaždé vyhrál právě Jakub. Oba už měli úplně ztuhlá těla, bolela je kolena a v koulích je nesnesitelně pálilo, ale ani jeden z nich to nechtěl vzdát. Odměna prostě stála za to.

Teď už to přestalo bavit i jejich pána, který seděl za stolem, pracoval a občas je po očku zkontroloval. Přešel k nim a oba pohladil po zádech, bylo by snadné se pod tím dotykem prohnout a ulevit svým zádům, ale ani jeden z nich to neudělal. Cena za jakoukoliv chybu byla moc vysoká. Další měsíc být zavřený v kleci bez možnosti úlevy. Jejich pán je oba pohladil po hlavě tak, jako pán hladí své psy, když je spokojený s jejich výkonem. Opět žádná reakce. Filip i Jakub si rádi užívali, když je pán chválil, ale teď by se každá chyba mohla krutě vymstít.

Pán přešel volným krokem ke stěně s hračkami, kterou oba jeho andílci udržovali v perfektním stavu. Filip vytřeštil oči, když viděl, co má jejich pán v ruce. Jakub byl ke stěně zády, takže nemohl nic vidět. Bylo vlastně jedno, co jejich pán vybral, stejně se to ani jednomu z nich nebude líbit. Věci na stěně sloužily jenom pro pánovo potěšení.

Filip nespouštěl oči z jejich pána. Nepochyboval o tom, že to pán udělal schválně. Chtěl, aby Filip viděl na stěnu. Došel až k Jakubovi a vychutnával si ten pohled. Oba jeho andílci čekali jen na chybu toho druhého.

Filip si říkal, že je to až moc kruté po tom, co oba vydrželi tak dlouho, vychýlit pomyslnou ručičku vah na jeho stranu. Pán nikdy ani jednomu z nich přímo nenadržoval, byla pravda, že Jakub získával odměnu častěji než Filip. Tak teď se dočká konečně i on. Bylo mu Jakuba líto, ale jeho vlastní uspokojení teď mělo přednost. Dlouhé černé pero už se téměř dotýkalo Jakubových zad, přejelo nad nimi. Filip už sám sebe viděl, jak si vybírá odměnu.

Najednou přešel pán k němu. Ucítil jemný dotek peří mezi lopatkami, byl rozhodnutý to vydržet. Cítit ten šimravý pocit a nemoct se pohnout bylo skoro nesnesitelné. Na chvíli zavřel oči. Potřeboval se uklidnit.

Jeho pravé ucho ovanul teplý dech jeho pána: „Nedovolil jsem ti zavřít oči.“

Silou vůle opět oči otevřel a zahleděl se do pobavené Jakubovy tváře. Jak rychle se v téhle hře může změnit směr! Před chvílí už se Jakub smiřoval s prohrou a teď se těšil na výhru. Všichni tři věděli, jak je Filip lechtivý, bylo jenom otázkou času, kdy prohraje a Jakub si bude moct vychutnat výhru. Teď si ale vychutnával to pomalé dráždivé divadlo před sebou. Měl Filipa rád, ale oba to měli stejně, pokud šlo o jejich vlastní uspokojení: to bylo prostě na prvním místě, zvlášť když teď měli možnost si tuhle odměnu dopřát jen jednou za měsíc.

„Tak je hodný,“ opět prohrábl Filipa rukou ve vlasech, když oči zase otevřel.

Rozhodl se pokračovat v cestě po Filipově těle, přes bedra, mezi jeho půlky. Obkroužil jeho dírku, kterou mu roztahovalo velké černé dildo. Oba jeho otroci měli ve svých prdelkách stejné. Nemohl se dočkat, až ho Filipovi vyndá a zaboří se do té jeho roztažené dírky. Už teď se těšil, jak bude Filip řvát. Ano, není nic příjemného, když si vás někdo hrubě bere zezadu a vy jste nadržení a zamčení. Možná ho potrápí ještě dilatátorem v penisu. Při té představě se úplně zachvěl. Rád dostával oba své andílky až na hranu toho, co snesou.

Teď ale nebyl čas na fantazie. Pomalu se blížil k cíli své cesty. Na Jakubovi už viděl, že je mu jasné, jak celá hra skončí. Konečně se s perem dostal až k Filipovým patám. Tam chvíli počkal. Rád prodlužoval utrpení svých andílků.

Filipovi se v hlavě ozývalo jen dlouhé táhlé: ‚Neeeeeeee!‘ Nechtěl takhle prohrát. Tak potupně. Vydržel lechtání na žebrech, mezi půlkami i na koulích, ale tohle prostě nevydrží. Všichni dobře věděli, že jakmile se peří dotkne plosky Filipových nohou, prostě nezvládne se nepohnout.

Sjížděl s perem opravdu pomalu, chtěl si vychutnat každou sekundu toho pomalého mučení. Když sjel na klenbu jeho nohy, Filip sebou cukl, napjal se a ještě víc se zatahal za koule. Pak padl tváří k zemi a rozbrečel se. Vydržel dlouho, tak dlouho, ale tohle prostě nešlo. Jakub zůstal v pozici, jen jeho úsměv se ještě víc roztáhl.

Pohladil Filipa po zádech a nechal ho vybrečet, věděl, že je to pro něj těžké. Vydal se k Jakubovi. Sundal svorky z jeho koulí, pořádně je promnul. Přes roubík nebylo Jakubovo tiché usykávání ani slyšet. I kdyby mu roubík sundal, nebyl by Jakub o moc hlasitější. Nechal Jakuba svést na kolena a opřel si ho o sebe. Hezky jednu po druhé osvobodil jeho bradavky. Jakubovi se evidentně ulevilo, že už to pro tentokrát měl za sebou, ani nevěděl, jak daleko je od pravdy. Začal se kroutit, když mu pán za bradavky postupně zatahal. Chvilku si s ním pohrál, to mladé zmítající se tělo s ním dělalo divy. Už na něj měl vážně chuť.

Dovedl Jakuba k posteli, kde ho přivázal za zvednuté ruce k hornímu rámu postele. Sundal mu roubík a na chvíli si vychutnal jeho rty. Potom mu konečně sundal tu kovovou klícku. Jakub úlevně vydechl. Pohladil teď už naběhnutý penis a plné koule. Vytáhl z něj dildo, užíval si, jak se Jakub kroutí. Jak vzdychá a jak touží po uvolnění. Začal ho promazávat, přitom se občas letmo dotkl jeho péra nebo kulek, což se neobešlo bez patřičného zvukového doprovodu. Nechtěl mu úlevu dopřát hned. Všichni tři věděli, že si Jakub dnes odměnu tak úplně nezasloužil. Navíc dobře věděl, co to teď musí dělat s Filipem. To on měl být na Jakubově místě, to on si měl dopřávat zaslouženou odměnu. Místo toho pořád klečel na zemi a na tváři mu zasychaly slzy, a ještě musel poslouchat, jak si Jakub užívá.

Jakub by si ze všechno nejvíc teď přál, aby si jejich pán pospíšil. Už chtěl stříkat, v klacku mu cukalo a koule ho už nepříjemně tlačily. Jejich pán měl ale úplně jinou představu. Začal do Jakuba pomalu zasouvat vibrační kolík. Nechtěl mu to dát zadarmo, takže to bylo hezky dva centimetry dovnitř, jeden ven. Užíval si, jak se Jakub kroutí, jak chce víc, ale jak všechno musí nechat na něm.

Konečně byl celý kolík v něm. Jakub se slastně zavrtěl v očekávání vytouženého konce. Jejich pán měl ale jiné plány. Zapnul Jakubovi vibrace na nejnižší možný stupeň. Jakub se nesouhlasně zavrtěl. Člověk by si myslel, že po tak dlouhém půstu bude stačit jeden dva doteky a Jakub bude stříkat jako o život. Jejich pán si dal ale záležet, aby se Jakub hned tak neudělal. Nahnul se k němu a ještě jednou ho políbil. Líbilo se mu udržovat Jakuba na hraně.

Vrátil se k Filipovi, který teď klečel v původní pozici a vzpurně se díval před sebe. Přesunul se za něj a osvobodil i jeho koule. Nemohl odolat a taky je pořádně promnul. Filip si to hezky odeřval do roubíku. Vytáhl Filipa za loket na nohy a dovedl ho k posteli. Když viděl Jakuba roztaženého na posteli, nenávistně ho probodl pohledem. I on si lehl na postel a byl přivázán stejně jako Jakub. Teď tu leželi vedle sebe jako dva žoky.

Jakub se svíjel na posteli a netoužil po ničem jiném než se konečně udělat. Jejich pán se ale rozhodl teď věnovat Filipovi, sundal mu roubík a přejel prstem po jeho rtech. Pokračoval níž, přes čelist a hrudník až k jeho zamčené chloubě. Kovová klícka se Filipovi už nepříjemně zařezávala do jeho chlouby, která byla teď celá vlhká. Kdyby mu ji tak pán alespoň na chvíli sundal, chtěl cítit jeho dlaň na svém penisu. K Filipově smůle to dnes nebylo v plánu. Pánův prst jako by nic pokračoval dál přes hráz až k jeho vyplněné dírce. Prstem pomalu objel roztaženou růžici svěrače. Bylo slyšet, jak se to Filipovi líbí. Jeho vzdechy se mísily s těmi Jakubovými. Filip zalapal po dechu, když z něho pán jedním tahem vytáhl dildo. Cítil se teď tak prázdný.

Pán si ho chvíli se zaujetím prohlížel, jak se na posteli nesouhlasně kroutí. Pak vzal vibrační kolík a zasunul ho do Filipa. Rovnou zapnul vibrace a pokojem se začalo ozývat skučení. Pán vzal do ruky Filipův zamčený penis a stáhl mu předkožku. Byl rád, že dnes pro Filipa vybral zrovna tuhle klícku, která mu dosahovala po žalud. Prstem přejel přes odhalenou část penisu a začal do něj vsunovat kovovou tyčinku s kuličkou na konci. Filip ho pohledem prosil, aby to nedělal. Věděl, že se dnes neudělá, ale dilatátor v penisu byl na něj moc. Bylo vidět, že má slzy na krajíčku. Filipova prostata byla v pravidelných intervalech drážděna a jeho pták byl pořád uvězněn v kleci. Navíc ta věc v jeho trubici ho nepříjemně dráždila. Kombinace všech těch vjemů byla prostě nesnesitelná.

Pán si chvíli vychutnával pohled na Filipa. Pak se přesunul zpět k Jakubovi. Jemně přejel po jeho penisu. Jakub se celý prohnul v zádech a vyšel mu ještě víc vstříc. Nemohl takovému pozvání odolat. Dráždil Jakuba rukou, pomalu ho hladil a přiváděl k šílenství. Nakonec se nad ním slitoval a zrychlil svoje pohyby. Jakub svůj vrchol hezky vyhekal. Pánův penis už taky toužil po uvolnění. Přesunul se opět k Filipovi, vytáhl z něj kolík a jedním rychlým zásunem vyplnil jeho místo. Pán Filipovi nedal ani chvíli, aby si na něj zvyknul, začal do něj prudce přirážet a rychle se blížil k vlastnímu vrcholu. Filip už měl opět mokré obě tváře. Hrozně se to v něm tlouklo. Dnes nezískal odměnu. Byl pořád zamčený a v penisu ho dráždila ta věc. Bylo to prostě nespravedlivé. Pán se rychle blížil k vrcholu. Když se s mohutným výkřikem udělal, zakousl se Filipovi do ramene.

Pán oba své andílky odvázal a dovedl do koupelny, kde ze sebe smyli všechny pozůstatky ze hry. Jakub byl opět uzamčen. Když byli oba čistí, pán se k nim ve sprše přidal a nechal se od nich umýt. Společně se přesunuli do ložnice. Oba andílci si lehli po pánově boku.

Už bylo skoro nad ránem, když se Filipovi povedlo pána vzbudit. Skoro celou noc nespal a přemýšlel nad tím, jak se zbavit své lechtivosti. „Pane, já už nechci být tak lechtivý, mohl byste mě toho zbavit, prosím?“

„Co to povídáš?“ obořil se na něj. „Víš, to, že jsi lechtivý, znamená, že jsi prostě citlivější,“ začal vysvětlovat, „nejde se toho jen tak zbavit. To, že ucukneš, když tě něco lechtá, je prostě reflex. Nemůžeš se zbavit reflexu. Jedině že by ses víc bál ucuknout a trochu ten svůj reflex potlačil.“

Jeho andílek se na něj chvíli koukal úplně nechápavě, pak bylo vidět, jak přemýšlí.

„Ano, to chci, pane.“

„Dobře, a teď už spi. Ráno dostaneš trest za to, že jsi mě vzbudil.“

„Ano, pane.“ Pak úplně potichu dodal: „Stejně si myslím, že by to Jakub taky nevydržel.“

Za chvíli už všichni klidně spali.

Ráno se pán rozhodl, že Filip bude bez snídaně. Nechal ho sedět s nimi u stolu, a aby se nenudil, tak mu do zadku strčil jedno z jejich větších dild. Ať si to chlapec užije a příště ho neotravuje, když spí. Filip se celou snídani kroutil a vrtěl na židli. Měl hlad a dildo ho nepříjemně roztahovalo.

Po nutné hygieně se opět přesunuli do herny. Pán nechal Filipa klečet s rukama za zády, alespoň že už ho vzadu nic neroztahovalo. Zavolal si k sobě Jakuba a nechal ho klečet na všech čtyřech zády ke stěně s hračkami. Takže jenom Filip mohl vidět, co pán bere do ruky. Opět vytřeštil oči, celý se otřásl.

Jakub ucítil jemné šimrání na zádech. Po chvíli se pán rozhodl pohnout a pomalu sjížděl s perem níž přes žebra a dál mezi Jakubovy půlky, po nohou a opět se zastavil na patách. Nejprve polechtal jednu nohu a potom i tu druhou. Bylo vidět, jak je to Jakubovi nepříjemné, jak moc by se chtěl pohnout a tomu lechtivému pocitu se vyhnout. Bylo to o to horší, že na sobě ani v sobě nic neměl. Kdyby mu pán připnul kolíčky nebo roztáhl řiť, mohl by se soustředit na tu bolest a nevnímat tak intenzivně ten dráždivý pocit.

Filip vůbec nechápal, jak to může Jakub vydržet. Podle toho, jak křivil obličej, mu to bylo opravdu nepříjemné, ale nepohnul se. Pán neodolal a ještě jednou se rozhodl tím perem polechtat Jakubova chodidla. Pak už ho víc netrápil a začal putovat po jeho těle zase nahoru, a když se opět dostal k jeho lopatkám, položil pero mezi ně. Bylo opravdu dlouhé, takže ho měl přes celá záda. Brk mu dosahoval až mezi půlky. Vychutnával si pohled na Jakuba. Nakonec se ho rozhodl pochválit, zajel mu rukou do vlasů:

„Tak je hodný chlapec!“ Teď všichni tři věděli, že si Jakub svou včerejší odměnu plně zasloužil.

Filip nemohl uvěřit tomu, co právě viděl. Jakub to zvládl. Jak to mohl zvládnout? Jak to, že se nepohnul? Myšlenky vířily Filipovi hlavou jako splašené. Z šoku vytrhl Filipa až jeho pán, když na něj upřel svůj pronikavý pohled:

„Teď jsi na řadě ty.“

Filip se po čtyřech doplazil na místo, kde byl před chvílí Jakub. Oba andílci si vyměnili místa. Filip teď klečel na všech čtyřech a Jakub byl v kleku s rukama za zády a s výhledem na Filipa.

Ještě v noci chtěl posunout svoje hranice, ale po tom, co viděl, by si to teď nejradši rozmyslel. Ještě se ho ani nedotknul a on už teď cítil to nepříjemné lechtání. Pán sice hladil Jakuba, ale on měl celou dobu pocit, že to pero jezdí po jeho těle. Teď už bylo pozdě cokoliv říct. Odevzdaně si klekl, vyšpulil zadek a čekal na svoji lekci.

Cítil, že Filipovi se do lekce nechce, že by raději vycouval. No to měl smůlu. Těšil se na to. Už teď věděl, že Filip se nevydrží nepohnut, že pod dotekem toho pera vždycky nakonec uhne. Otázkou bylo, kolik vydrží kol, než ho začne prosit, aby přestal. Filip byl připravený, úplně z něj cítil tu nervozitu, ten strach, co přijde. Vzrušilo ho to. Ještě chvíli ho nechal klečet a pak začal. Od lopatek přes žebra, zadeček, stehna až k ploskám nohou. Jel pomalu, vychutnával si to, jak Filip zhluboka oddechuje. Rozhodl se ho trochu víc potrápit, začal ho lechtat na kotnících. Bylo vidět, že už tohle se mu nelíbí.

Moc rád by to už ukončil, zároveň taky věděl, že pokud to nevydrží, přijde trest. Jakub to přece vydržel, tak musí taky. Všechny svaly na obličeji už zatínal do příšerné grimasy. Dovolil si na chvíli zavřít oči, aby tomu všemu unikl. Na krku ucítil pánův dech:

„Jestli ty oči hned neotevřeš, tak tě potrestám rovnou.“ Přemohl se a odlepil víčka od sebe.

Rozhodl se to už dál nepřitahovat. Všichni tři věděli, že Filip už to dlouho nevydrží. Naposledy polechtal Filipův kotník a sjel na plosku nohou. To byla pro Filipa konečná, prostě to nevydržel a ucukl před dalším dotykem pera.

„Běž si vybrat, čím tě potrestám,“ řekl klidně. Filip dolezl po kolenou ke stěně s hračkami. Chvíli si je prohlížel, jako si dítě prohlíží výlohu v cukrárně. Věděl, že si zaslouží trest. Vlastně ho i chtěl. V podstatě si o něj sám řekl, zároveň ale nechtěl, aby ho to moc bolelo. Přemýšlel, co by si asi vybral pán. Měl rád, když byl trest opravdu trestem a když je to opravdu bolelo. Nakonec si vybral jednu z rákosek. Neměl ji rád, zadek ho potom vždycky příšerně štípal, ale věděl, že pána jeho výběr opravdu potěší. Vzal ji do úst a po čtyřech se zase vrátil na místo.

Už ho chtěl popohnat, zdálo se mu, že si Filip snad nic nevybere a zbytečně zdržuje. Když viděl, jak sahá po rákosce, trochu ho jeho výběr zarazil. Věděl, že ji ani jeden z jeho andílků nemá rád, takže si ji Filip musel vybrat, aby ho potěšil. No jeho trest to rozhodně nezmenší. Nehodlal ho šetřit.

Vzal si od něj rákosku a cvičně s ní párkrát máchl do vzduchu. Cítil, jak se oba andílci zachvěli.

„Takže pětadvacet a nezapomeň počítat,“ připomněl mu.

„Ano, pane,“ špitl jenom a už cítil první ránu na své zadnici. Vůbec ho nešetřil, vyplácel mu rány tvrdě a rychle za sebou.

„Patnáct, pane,“ pláč už se mu vkrádal do hlasu, ale nechtěl brečet.

„Dobře.“ Oba si na chvíli potřebovali odpočinout. Užíval si pohled na Filipovo tělo. Jeho blond vlasy, světlá pokožka a teď ten červený zadek. Vzrušovalo ho to. Přejel rukou přes Filipova záda až k tomu hezky vyšpulenému zadečku a párkrát ho pořádně zmáčkl. Filip jenom tiše usykával bolestí, ale nepohnul se.

„Tak posledních deset,“ zašeptal mu do ucha. Pak už se od něj odtáhl a pokračoval v trestu. Filip to zvládl, byl na něj opravdu krásný pohled.

Musel se zeptat:

„Chceš pokračovat?“

Filip odpověděl, že rozhodně ano. Věděl, že jakýkoliv dotyk na jeho zadnici teď bude daleko víc nepříjemný, ale nehodlal se vzdát. Ne tak brzy.

„Dobře, pokud to nevydržíš, dostaneš příště dvakrát tolik. Mysli na to,“ chtěl ho tím rozhodit. Věděl, že už teď ho zadek pěkně pálí a s vidinou padesáti ran se teď bude opravdu snažit.

Vzal do ruky opět pero a zopakoval svoji cestu od lopatek přes žebra až k tomu báječně červenému zadku. Hrál si s ním, přejížděl mu po zadnici nahoru a dolů, mezi půlkami a zase zpátky. Bylo to nepříjemné, strašně nepříjemné, i ten nejmenší dotyk na svém zadku cítil. Snažil se soustředit na svůj dech. Zklidnit se, hezky pomalý nádech a pomalý výdech. Odpoutat se od svého těla a od té bolesti, kterou právě cítil. Ani si neuvědomil, že zavřel oči.

„Otevři ty oči,“ opět ucítil pánův dech na svém těle. Rozhodl se to už dál neprotahovat. Těšil se na další test. Rychle sjel k jeho nohám a polechtal ho. Bylo vidět, že to vůbec nečekal, takže uhnul v podstatě podvědomě. Překvapilo ho to.

„Takže padesát, a ne že zapomeneš počítat!“ řekl mu a hned začal s vyplácením.

Po dvaceti ranách zastavil, aby si oba mohli vydechnout. Nezapomněl ho pořádně pohladit po zadku. To už Filip řval bolestí. Snažil se neuhýbat, ale hrozně to bolelo. Zadek měl červený a zahřátý od rákosky, a při představě, že nejsou ještě ani v půlce trestu a čeká ho ještě třicet ran, se proklínal za to, že tak hloupě uhnul, že se poddal svému reflexu.

Dalších dvacet už si prostě odeřval. Byla to nepředstavitelná bolest, a když mu pán stiskl zadek, myslel si, že vyletí z kůže. Bylo to doslova nekonečné. Hladil ho po rudé zadnici a užíval si to, užíval si Filipovu bolest. Před očima měl pořád to pero. Nenáviděl ho, jenom kvůli němu ucuknul a teď musí trpět. Nejradši by ho vzal a zlomil vejpůl. Věděl, že to nemůže udělat, ale ta představa ho lákala, a navíc ho odpoutávala od té bolesti, kterou cítil.

Při posledních deseti ranách už regulérně brečel. Bylo mu to jedno, chtěl, aby to už skončilo. Užil si další kolo ohmatávání svého zadku. Měl pocit, že mu snad upadne.

Pán vzal do ruky zase to zatracené pero.

„Tak chceš pokračovat?“

„Ano, chci. Prosím pokračujte, pane,“ řekl rozhodně. V hlase mu byl ještě slyšet pláč, ale byl rozhodnutý. Nepoddá se. Žádné pitomé pero nad ním nemůže vyhrát. Tentokrát prostě vydrží. Vydržel těch sedmdesát pět ran, tak vydrží i tohle. Dvakrát hloupě prohrál, ale tentokrát už ne.

Věděl, že mu bolest zatemnila úsudek, že teď nepřemýšlí úplně jasně.

„Dobrá, ale pokud to nevydržíš, tak už to bude sto ran,“ snažil se ho ještě trochu zviklat. Nechtěl mu ublížit. Dobře věděl, že podlehl dvakrát a potřetí to nebude jiné.

„Přesto chci pokračovat, pane,“ řekl Filip odhodlaně.

Jakub celou scénu sledoval a teď se rozhodl jednat.

„Ne, to ne, to nemůžeš!“

Byl vidět ten děs v Jakubových očích. Uvědomil si, že udělal chybu. Oba na něj upřeli zrak. Během lekcí neměli dovolené cokoliv říkat, pokud se jich pán na něco výslovně nezeptal. Jakub porušil pravidla.

Pán se na něj nesouhlasně zamračil:

„Víš, že nesmíš mluvit, když se tě na nic neptám?“

„Ano, vím, pane,“ smutně svěsil hlavu.

„Dobře, takže ten trest, co měl dostat Filip, dostaneš ty,“ prohlásil klidně.

Cože? Sto ran rákoskou jenom za to, že chtěl zachránit kamaráda? To ne, to není spravedlivé. Nezaslouží si tolik. Vždyť je to víc, než dnes dostal Filip, a ten si to sám vybral, a já za jednu větu dostanu sto ran?

Četl v jeho obličeji jako v otevřené knize.

„Zdá se ti to moc?“

„Ano, pane,“ řekl odhodlaně.

„Takže mám pokračovat ve hře s Filipem?“ Chtěl vědět, co si vybere. Buď v tom kamaráda nechá, nebo sám přijme tvrdý trest, který si v podstatě nezasloužil.

„Ne, to ne, prosím, pane, to ne,“ snažil se zachránit situaci.

„Tak co vlastně chceš?“ Stoupl si přímo před něj a ruku s rákoskou dal v bok.

„Ja-já nevím, pane,“ přiznal Jakub. Byl už z té situace úplně nesvůj. Hypnotizoval podlahu, jako by mu mohla dát správnou odpověď.

„Tak když nevíš, tak bude přece jenom lepší ten trest, co říkáš?“

Jenom neznatelně přikývl a vyměnil si s Filipem místo. Ten se teď posadil na paty, aby si víc užil svůj bolavý zadek, ruce dal za záda a čekal. Věděl, že to pán udělal schválně, schválně přerušil jejich hru. Teď byl za to rád. Uvědomoval si, že dalších sto by pro něj bylo až příliš.

Jakub už se připravil do požadované polohy. Co nejvíc vystrčil zadek do vzduchu a v duchu si ještě nadával. Pán vzal dildo, pomazal ho gelem a na jeden zátah ho Jakubovi strčil do zadku. Ten jenom bezmocně zalapal po dechu.

Nepochyboval, že si to dnes opravdu užije. Jenom máloco se mohlo vyrovnat ošukání spráskané zadnice. Úplně mu z toho zacukalo v rozkroku.

„Tak a tady Filip ti to hezky odpočítá,“ řekl ještě s úsměvem a začal s vyplácením.