Prodavač

Eržik Drač a Nikola Šuhaj

VĚNOVÁNÍ

Tento příběh je věnován blackovi, který se tu objevil jako kometa a zase tak zmizel. Napsal velice zajímavé příběhy, aspoň pro mne, taky jeden z nich mi byl věnován. Tak tady je revanš. Kéž se ti, blacku, daří a jsi šťastně zamilován.

Eržik byl opět bez práce, partnera i střechy nad hlavou. Ve svých skoro třiceti letech si zažil během produktivního věku bezdomovectví více než čehokoli jiného. Nedalo se říct, že by si to užíval, nebo se dokonce vyhýbal práci, spíše naopak. Jenomže byl nevymáchaná huba, řádně prořízlá, se srdcem na jazyku, a tak s ním jeho šéfové nikdy nechtěli dlouho pracovat. Když už to vypadalo, že si místo udrží, tak přišlo na přetřes, že mu ženy nic neříkají, a výsledek byl opět stejný. Nikdy se neprezentoval okatě jako gay, ale když na to přišlo, tak se s tím netajil. Vrcholem na toto téma byl poslední přijímací pohovor. Vše probíhalo v pohodě a vypadalo to, že ho přijmou, až do okamžiku, než přišel na řadu jeho rodinný stav. Jakmile dal jasně najevo, že klasická rodina v jeho případě z jednoznačného důvodu nepřipadá v úvahu ani do budoucna, byl pohovor ukončen a práci nedostal. Dělal snad už všechno možné, jen kurvu ne.

Snažil se ze všech sil vyhnout svému současnému stavu, ale události poslední doby ho tlačily do této situace, a ač nechtěl, bylo čím dál zřejmější, že se asi nevyhne ani té nejstarší profesi. Když ho poslední přítel vyhodil z bytu, zbylo mu jenom to, co měl na sobě, a igelitka s náhradním prádlem. Takže měl dvoje trenýrky, troje ponožky, dvě trika, kalhoty, lehkou bundu a boty. Vždycky si zakládal na hygieně, a tak aspoň takhle mohl střídat, co měl na sobě. To špinavé co nejdříve vypral, netrvalo to dlouho a už se zase převlíkal. Měl štěstí, že byl začátek léta. Mohl si tak vyprat i kalhoty někde daleko od lidí.

Jenomže byl už v situaci, kdy jediná výdělečná činnost, kterou mohl dělat, byla ta nejstarší. Na to, aby ji provozoval, byl pravda trochu starší, ale byl zachovalý a vzhledem působil tak o deset let mladší, ne-li více. Toto směřování jeho života se mu čím dál víc krajně nelíbilo.

Snažil se sehnat si slušnou práci jakýmkoliv způsobem, dokonce i chodil na pracák. Jediný výsledek byl, že se potkal s postarším, pohledným referentem, který mu dával najevo svoji náklonnost a za trochu opětované přízně by se pak i práce našla. Eržik však tenhle jeho přístup nechtěl akceptovat. Už to vypadalo opravdu beznadějně, když se setkal s mladou referentkou, která mu nabídla práci v místním obchoďáku.

Když přišel do obchoďáku, ukázal ochrance papír z úřadu a takřka okamžitě se ho ujala postarší zaměstnankyně, která byla zavolána. Odvedla ho do kanceláře k vedoucímu celého objektu, a jak se později ukázalo, i jeho majiteli. Byl to statný čtyřicátník, který prokazatelně věděl, co chce. Pohovor proběhl naprosto normálně a bez problému. Dokonce okrajově se dotkli jeho sexuální orientace a ani ta nebyla překážkou k přijetí. Zmínil se, že nemá kde bydlet a kdy by mohl z tohoto důvodu očekávat první peníze, aby si mohl něco sehnat. Na tuto otázku se šéf usmál.

„Máme vlastní ubytovnu, takže pokud by v tom nebyl problém, je možné bydlet tam.”

„Nemám s tím žádný problém. Je to vždycky lepší než ulice. Kolik to bude prosím stát a jak to budu platit?”

„Je to celkem jednoduché. Do první výplaty je to zadarmo a pak každý měsíc bude stržena tisícovka z výplaty. Pokud ovšem budu spokojen s pracovním výkonem, jinak by to muselo být dražší. Jak se jmenujete?”

„Eržik Drač.”

„Zvláštní jméno.”

Dohodli se tedy na uzavření pracovního poměru a sekretářka, ta, co ho přivedla, jej provedla celým objektem.

Již dříve věděl, co se zde prodává, vlastně všechno možné, nyní poznával i zázemí toho všeho. Nejdříve byl zařazen jako pomocná síla. Tu uklízel v jednotlivých obchodech, jindy tam doplňoval zboží. Tímto způsobem poznával sortiment i fungování celého zařízení. Již dříve dělal v obchodě, tak se rozkoukal docela rychle a po měsíci již mohl fungovat jako prodavač. Uběhl další měsíc a začal dělat na pokladně v potravinách. Plat byl slušný, takže nebyl problém zahojit své ekonomické rány, obzvláště když platil tak málo za střechu nad hlavou. Šéf s ním byl naprosto spokojen, a tak nehrozily potíže z této strany. Práce ho bavila, neměl sice tolik volna, ale to mu vlastně ani nevadilo. Po půl roce byl přeřazen do sekce s prádlem a oblečením. Velice rychle se zorientoval, vždycky k tomu měl blízko, a tak mohl pomáhat s výběrem zákaznicím i zákazníkům.

Postupně se jeho zaměření čím dál víc vyhraňovalo ke spodnímu prádlu. Byl mezi stálými klienty oblíbený díky svému decentnímu přístupu a odbornosti.

Když zase Eržik přijal nabídku změny pozice, již poněkolikáté, netušil, co to pro něj bude znamenat a jak to změní jeho život i jeho samotného. Předváděl prodávanou konfekci, později to bylo odvážnější čím dál víc, až přešel i na prádlo. Takto to fungovalo delší dobu, než si ho předvolal šéf.

„Víš, že máš moc hezké nohy, Eržiku?"

„Pane, to nebude až tak horké," ale teplé ano, pomyslel si Eržik.

„Ale ano, je. Je škoda toho nevyužít. Už jsi tu předváděl ledacos, ale kdybys to dělal s punčocháčemi, tak bychom ti ještě přidali na výplatě."

„Já nevím. Naposledy jsem je nosil snad v mateřský."

„Nemusíš je nosit, stačí, když to vezmeš jako pracovní oblečení. Trápit tě přece tím, že bys je nosil furt, nebudeme. Naopak budeš-li chtít je nosit trvale, dostaneš je pokaždé zadarmo."

Zdálo se Eržikovi, že uviděl v jeho očích jiskřičky?

„No pokud to bude takto, mohl bych to zkusit."

„Zkus to a budeš při tom topless."

„Dobře, pane."

Ihned byl poslán obléci si svůj první model. Když si ho oblékl, byl to takový zvláštní pocit, který nikdy nepoznal. Vůbec nečekal, jak to bude příjemné, spíše naopak. Neskutečně to vyrýsovalo jeho spodní partie, obzvláště pak nádobíčko. Nejdříve nosil pod ně ponožky s trenkami, později ponožky vypustil a bral si jenom slipy. Bylo to výrazně lepší po všech stránkách a takto vypadal i líp.

Fungovalo to takto nějaký čas, než jednou doma zapomněl slipy. Nezbývalo mu nic jiného, než se obléci naostro, a tehdy poprvé v životě zažil vzrušení jen tím, že má něco na sobě. Pokud se cítil v práci do té doby dobře, tak od té chvíle báječně. Měl sice pokaždé trošičku problém po oblečení se svým rozkrokem, ale brzy se naučil ho řešit. Čím déle byl v práci takto oblečen, tím více mu bylo líto si punčocháče svlékat. Nakonec došel do situace, že si je sundával jen při výměně nebo osobní hygieně.

Byl opět předvolán k šéfovi.

„Eržiku, já nevím, co s tebou."

„Dělám něco špatně?"

„No špatně zrovna ne. Postav se."

Přišel rovnou z placu, a tak toho na sobě moc neměl. Cestou si přibral jenom boty.

„No podívej se na sebe. Takhle výstavní kus máme v naší prodejně."

Nastala chvíle trapného ticha, během které na něj hleděl jak hladová liška na slepičku.

„Od té doby, co děláš tohleto, se několikanásobně zvýšil prodej punčocháčů. Jenomže se ukazuje, že někteří zákazníci, není jich až tak málo, se na ně nechtějí jenom dívat, ale chtějí si i sáhnout."

„Copak tu možnost nemají?"

„Mají, ale jim to nestačí na krámě. Chtěli by si osahat použité, přímo na těle."

„To jako že by mne osahávali?"

„Tak nějak."

Eržikovi přeběhl mráz po zádech a zacukalo v rozkroku.

„Já nevím. To už je přece moc. To nejde."

„A nechceš si to zkusit, aspoň tady?"

Úplně cítil, jak mu při téhle nabídce tvrdnou jeho velké bradavky.

„To se přece nehodí."

„No tak, zkus to. Nebudu se tě dotýkat nikde jinde, než máš punčocháče, stejně jako by to dělali zákazníci."

„Tak teda dobře." Snažil se dát do hlasu všechnu možnou nevoli, kterou neměl, a zakrýt tak rostoucí touhu.

Hned druhý den byl přesunut do skrytější, řekněme soukromější části obchodu. Již brzy se začali trousit první zákazníci a brzy rychle přibývali. Z počátku byly jejich doteky nesmělé a až časem získávaly na odvážnosti.

Eržik nečekal, že to bude tak příjemné, jaké to ve skutečnosti bylo. U některých zákazníků to bylo méně příjemné, s jinými mnohem více. Obzvláště si to užíval v případě jednoho, kterého si všiml již dříve jako častého návštěvníka. Nyní tam byl v podstatě skoro denně. On jako jediný vyvolával takové vzrušení, že to bylo na něm jednoznačně znát. Po několika dnech si uvědomil, že to tak dál nejde, musí s tím něco udělat. Pořídil si nakonec tedy klícku na neposedného ptáčka, a když šel na plac, nasazoval si ji. Výběr byl sice náročný, ale přece jenom úspěšný. Jeho boule se jenom skoro neznatelně zvětšila, ale jinak se vizuálně jeho nový doplněk neprojevil.

Ano, i ženy se vyskytly, ale nebylo to v takové míře jako předtím a už vůbec jejich počet neměl šanci proti mužům. Jejich doteky oproti těm mužským na něj neměly žádný vliv, ani pozitivně, ani negativně. Takřka obratem po zavedení této novinky se opět několikanásobně znásobil prodej punčocháčů.

Celý rok takto Eržik pracoval a jedině On mu sahal i do rozkroku. Zpočátku byli i jiní, co tak činili, ale když zjistili, že se uzavřel do klece, tak s tím přestali. Byl za to rád, i když doteky mužů s podivem snášel bez problémů, dá se říci příjemně, ale jediné doteky mu dělaly opravdu dobře, jen ty od Něho.

Již delší dobu Eržik pozoroval, že jeho štamgast je při dotýkání vzrušený a vůbec to neskrývá. O to víc se vzrušoval i on sám a nebýt zabezpečení, měl by žihadlo v plné bojové pohotovosti. Takhle ho to pouze více bolelo a s podivem si to užíval o to víc. A pak se to stalo.

„Pro… promiňte, pane. Víte, že jste neskutečně krásný?"

„Ale no tak, nepřehánějte."

„Vůbec ne. Jmenuji se Nikola, líbíte se mi a moc mě přitahujete."

„Všiml jsem si již dříve. Taky mi nejste lhostejný, ale jste zákazník. A říkají mi Eržik."

„A nešlo by se sejít, až to tady zavřete? Byl bych rád, kdybych vás poznal blíž."

„Šlo. Upozorňuji vás, že motýli ani známky mi nic neříkají."

„A co brouci?"

„Taky ne. Teda kromě těch z Liverpoolu."

„Tak to jsem rád," se smíchem zareagoval Nikola. „Vzal bych tě teda třeba na kafe."

„Končím v šest. Těším se." Obzvláště na tvé jistě velké a krásné kladélko, domyslel si Eržik.

Rozkrok Nikoly tomu nasvědčoval a vyvolával nadějné očekávání na záživné kladení.

Když skončil, skoro utíkal na místo srazu. Byl tam a nohu měl ležérně přes druhou, takže bylo vidět, že má punčocháče z jejich sortimentu. Usmáli se na sebe, pozdravili se a usedl naproti Nikolovi. Vzápětí si Nikola sedl normálně a objednal jim, na co měl každý chuť. Povídali si o všem možném, a najednou ucítil, jak se mu něco dobývá mezi nohy. Lehce identifikoval chodidlo svého spolustolovníka, na kterého se s údivem podíval.

„Vadí ti to?"

„Ne, vůbec. Naopak je to příjemné, i když tady nevhodné."

„Jestli chceš, přestanu."

„To rozhodně nechci. Jen se bojím, co bude, až vstanu."

„Tak nevstávej, a když se rozepneš, bude to ještě lepší pro oba."

Eržik se zarazil, ale už byl v jeho moci, a tak si rozepnul poklopec i knoflíček od kalhot s páskem. Tímto úkonem plně zpřístupnil útočníkovi svůj rozkrok. Pokud nožní péče Nikoly byla doteď příjemná, tak odteď přímo famózní a bylo to patřičně znát.

„Tak co, líbí? Mně teda jo."

„Je to ještě lepší."

„V obchodě jsi to tam měl tvrdé."

Eržik se usmál, více ze sebe nedostal. Čím dál víc tvrdnul, ale i se červenal.

„Přišlo mi, že tam něco máš. Mohl to být třeba pás cudnosti?"

Nebylo to jednoduché, ale s vypětím všech sil a plného soustředění Eržik ze sebe dostal: „To jsem opravdu měl. Kvůli tobě jsem ho musel nosit, protože mne neskutečně vzrušuješ a tam by má reakce byla nevhodná."

„No vidím, že tě rajcuji i tady. Teda ono to bylo a je oboustranné. Chceš si to ověřit?"

S vyzývavým úsměvem sáhl pod stůl a chvíli tam něco dělal. Když ruku vyndal, ještě víc se usmál a kývnul. To, co se teď a tady dělo, Eržik nikdy nezažil. Strašně moc se mu to líbilo a tahle nabídka ho zaskočila. Chvíli váhal, ale neodolal, sundal botu a nohu zabořil do protilehlého rozkroku. To, co tam ucítil, ho překvapilo. Něco takového ještě nikdy neměl v sobě, a to to ještě rostlo. I tahle činnost ho zaujala, i když práce mezi jeho stehny byla rozhodně účinnější než jeho vlastní nožní práce. Rozhodně si byl ovšem vědom, že tohle je mnohem lepší než nějaká Anča Dlaňovka.

Trvalo jen několik málo minut vzájemného čechrání peří a jejich kohoutci byli na kámen. Jakmile se tak stalo, Nikola ustal v této bohulibé činnosti a Eržik následně též. Vyčítavě se na Nikolu podíval.

„No co? Tady pokračovat by nebylo dobré. Jestli by mělo být něco víc, tak jedině u mne nebo u tebe."

Z téhle nabídky mu pěkně zavlhlo.

„To jako vážně?"

„Určitě. Jestli teda chceš."

„Chci. Na ubytovnu tě fakt nevezmu."

„Takže ke mně. Zaplatíme a jdeme."

Oba si pod stolem zapnuli poklopce. Eržik s tím měl řádný problém díky vzrušení, které nechtělo ustoupit. Když se po zaplacení zvedli, zjistil, že není sám, kdo má tento problém. Bylo mu zřejmé, že si s tímto krásným problémem hodně užije. Úplně cítil, jak se jeho otvůrek nemůže dočkat tohoto exkluzivního návštěvníka a vlhne mu úžlabina.

Cestou k Nikolovi se k sobě docela měli. Rouška nastupující noci jim toho umožňovala hodně. Držet se za ruce, být tělo na tělo, i pusu si mohli dovolit. Při průchodu parčíkem neodolali a odskočili si do křovíčka, kde si dovolili aspoň chvilku větších intimností a povzbudit tak své krasavce k větší parádě. Eržik měl poprvé možnost si sáhnout na cizí mužské nohy, a nejen ty, v punčocháčích. Zjistil, že je to vlastně velmi příjemný pocit, a to i ty cizí dotyky.

Byli už oba tak rozdělaní, že po příchodu domů ze sebe shodili téměř všechno. Na popud pana domácího si vlezli do postele, aniž by si sundali punčocháče. Začali se mazlit a třít o sebe. Jejich skoro nahá těla žhnula touhou a vášní. Pro Eržika to bylo něco nepoznaného a neskutečně krásného. Jejich jediné oblečení tomu všemu dávalo neočekávanou dimenzi slasti. Hladil partnerovi nohy a chápal, co na tom někteří mají, sám to právě poznával a byl za to rád. Jeho ústa si vychutnávala třešničky bradavek ukrytých v houštině tmavých chloupků. Střídal tato místa s ústy a vzdychal do nich své stoupající vzrušení čím dál víc. Jejich těla se o sebe třela jak lososi čím dál víc, a obzvláště pak svými klíny. Pro Eržika to už bylo příliš.

„Chci tě! Vem si mě! Vraž mi ho tam a vyšukej ze mne mozek!”

Nikolovi nebylo třeba říkat dvakrát, sám byl neskutečně nadržený. Otočil si ho na pejska, stáhl jemu i sobě punčocháče po kolena a začal pronikat do nitra lásky. Odezva byla jednoznačně hlasitá a vyjadřovala prokazatelně bolest i slast, kdy to druhé přebíjelo to první. Když se celá ta anakonda schovala v díře, mělo tělo na spodku pocit, že se roztrhne, a přitom prožívalo neskutečné blaho.

„Jeď!”

Had skoro celý vylezl, aby vzápětí rychle tvrdě zajel zpět. Rychlost jeho pohybu se zvyšovala a úměrně tomu rostla i pozitivní odezva na druhé straně. Oba aktéři si to dlouho užívali, až z nich stříkal pot a linuly se hlasité vzdechy. Pleskot jejich těl se nesl prostorem. Když konečně vyplivl vetřelec svoji šťávu v obrovském množství, Eržik se nenechal zahanbit. Jejich vyvrcholení bylo jak výbuch Santoriny. Taky došlo k zatmění a změnilo to jejich životy. Ještě nějakou dobu zůstali propojeni, než si natáhli punčocháče a přitiskli se k sobě.

„Děkuji."

„Já děkuji tobě. Bylo to krásné, Nikolo."

Vzájemně se hladící a líbající pomalu usínali, celí šťastní.

Ráno se Eržik probudil jako první s pocitem, že je nějak prázdný. Vzápětí si uvědomil, že není ve své posteli. Pak zjistil, že v ní není sám. Postupně si čím dál víc uvědomoval, co se stalo a jaké to bylo krásné, i když dírka ho neskutečně bolela. Nikdy ještě nezažil touhu tak brzo se znovu spojit. Přitulil se a jemně začal svého Adonise, co ležel vedle něho, líbat všude po těle a hladit přes punčocháče. Odezva jeho činnosti byla jednoznačná. Boule v rozkroku se evidentně probouzela a její majitel o něco pomaleji též.

„Copak, copak? Snad bys nechtěl takhle po ránu zase?"

„Chtěl."

Nikola se usmál a zajel mu rukou zezadu pod punčocháče, kde nahmatal stále roztouženou, připravenou a pootevřenou branku.

„Máš pravdu, Eržiku. Tohle místečko mluví jasnou řečí."

Na důkaz svých slov zajel prstem dovnitř a branka se mu otevřela dokořán, aby mohl vstoupit toužebně očekávaný návštěvník. To, co následovalo, se událo během okamžiku. Eržikovi byly punčocháče staženy pod zadek, on sám je stáhl u Nikoly na půl žerdi, ten vzal nohy na ramena a došlo k brutálnímu útoku do ráje. Beranidlo nekompromisně bušilo až na samotné dno, ústní meče se šermovaly a vrcholy se čím dál víc blížily. Jediný výrazný pohyb byl strojově přesný a stále rychlejší. Trvalo to dlouho, než došlo ke dvojitému, velmi vydatnému vyvrcholení. Ovšem Eržik po prožitém dobývání měl co dělat, aby se udržel na nohou, a ani si je nemohl dát pořádně k sobě. Přese všechny potíže, co měl, se cítil nejšťastněji a nejuspokojeněji v životě.

„Jé! To už je tolik hodin? To budu muset hodně utíkat do práce."

„Tak utíkej. Nedávej si však už ptáčka do klece."

„Ale bez ní budu mít problém, asi."

„Líbila se ti tahle noc?"

„Líbila a moc!"

„Tak si vyber. Buď budeš mít problém v práci bez ní, nebo s ní ho budeš mít tady, s opakováním toho, co jsi tu zažil. Měl jsem pocit, že chceš být pro mne holkou a líbí se ti to."

Eržik byl vždycky pro partnery více méně holkou, ale takhle vyhrocené to neměl nikdy. Teď to byl v podstatě určitý druh vydírání. Pravda ovšem byla, že v tomto případě se mu to docela líbilo. Cestou do práce se snažil vybrat, kterou možnost chce. Má si vybrat veřejný trapas následovaný parádním sexem, po kterém celý život marně toužil, a třeba i s láskou, nebo mít v práci klid a o všechno tohle přijít? Musel si přiznat, že to, co s ním Nikola tuto noc prováděl, bylo poprvé v životě tak neskutečné až snové a že na tom začíná být už nyní závislý.

Díky rozmýšlení přišel do práce o něco později a šéf mu to dal patřičně najevo. Rychle se naostro převlékl a šel na plac. To, čeho se obával, se čím dál rychleji stávalo skutečností. Ne sice příliš, ale přece jenom tvrdnul a zákazníci si toho všimli. Důsledek byl jednoznačný: slušně tvrdý nabiják. Když za ním přišel Nikola, tak po jeho dotecích už byl na pokraji vyvrcholení a v rozkroku to bylo znát nejvíce za celý den.

„Tak vidíš, že to jde i bez ní." Ještě chvíli si s ním hrál. „Tak přijď, užijeme si. Pěkně si ho dej do klícky, klíček přines, a ne aby ses udělal. To by potom nic nebylo!"

Zbytek směny měl Eržik neskutečný problém s erekcí a nevídaným množstvím zákazníků, kteří si ve většině případů neodpustili sáhnout mu i do rozkroku a promnout sokolíka. Samozřejmě, že to jeho situaci neusnadňovalo, a při odchodu začal boj. Nešlo dát orla s plně roztaženými křídly do klece. Nevěděl, co s tím, a zkoušel různé fígle. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než to vzít k Nikolovi přes ubytovnu, kde si na něj dal pořádnou ledovou sprchu a ještě ledem si pomohl k potřebnému stavu. Stejně měl co dělat, aby se stihl zamknout. Už se zase probouzel, a když si oblékal punčocháče, byl plně při vědomí. Když při odchodu chtěl sokol roztáhnout svá křídla, neměl naprosto šanci a bylo to silně znát.

Než Eržik došel k Nikolovi, byl tak naplněný touhou, jak ještě nikdy. Jaké bylo jeho zklamání, když nebyl po příchodu znásilněn, a on to tak strašně chtěl! To, co přišlo, absolutně nečekal. Za jiných okolností by ho to potěšilo, ale s ohledem na celodenní frustraci nebyl s to si to vychutnat. Nikola mu sáhnul do rozkroku a nasadil pořádného, i když krátkého francouzáka.

„Poslušná holčička. Tak vidíš, že to jde. Na dnešní večer a noc nikdy nezapomeneš."

Takový začátek sliboval něco velkolepého, ale místo toho šli do blízké restaurace. Čekala je tam romantická večeře ve dvou. Nikola ovšem dělal vše, aby u svého partnera udržel sexuální napětí na nejvyšší možné míře. Večeře přece jenom skončila a užili si ji. Pravda, Eržik by si radši užíval v posteli.

Po návratu domů se dočkal, teda skoro. Leželi vedle sebe v posteli jen v punčocháčích a laskali si vzájemně svá roztoužená těla rukama i ústy. To, co zažili minulou noc, byl jenom čajíček oproti tomu, co bylo nyní. Když cítil přes punčocháče Nikolovy ruce na svých půlkách, myslel, že se zblázní, a chtěl ho už mít celého v sobě co nejdříve. Jenomže jeho milenec si dával na čas.

Tu jeho jazyk polaskal jednu bradavku, tu druhou, pak přešel na krk, pak na boltec levý či pravý, nebo se dobýval do úst. Střídal to každou chvíli a ruce též nezahálely. Jejich rajon byla spodní půlka těla, zadeček, stehýnka, a vzrušení stoupalo. Trvalo to neskutečně dlouho, aspoň Eržikovi to tak přišlo, než mu byly staženy punčocháče tak, aby se ukázala jeho nadržená dírka. Jenomže trápení nebyl konec. Jenom jazyk se přesunul do inkriminované rýhy a dírky v ní. Ruce se začaly zaobírat holými kopečky nad touto dolinou.

„Vraz mi ho tam! Prosím! Už mne pořádně ošukej, prosím!”

Musel tu prosbu vykřičet několikrát, než se konečně dočkal a byla do něj brutálně vražena kláda, která mu dělala tak dobře. Nikola bušil do Eržika jak hluchý do vrat a oběma se to hodně líbilo. Když se udělal, šel Eržik ihned za ním, ačkoliv ještě nikdy dřív nevyvrcholil, aniž mu k tomu bylo pomoženo přímým kontaktem s jeho stříkačkou.

Nikola mu za pár dní nasadil jiný pás cudnosti, který mu v rozkroku naopak udělal pořádnou bouli. Jeho ptáček měl zato mnohem méně prostoru k rozletu. Teď už jakékoliv, i to sebemenší vzrušení bylo cítit.

Celý měsíc to pak takhle probíhalo. Přes den v práci bez pásu, v noci, a když měl volno, byl nasazen. Byl neustále připraven podržet svému milému a těšil se, až Nikolovi opět poslouží. Bylo to jako droga, čím dál víc na tom byl závislý. Dříve ho někteří muži přitahovali, ba i vzrušovali, sotva se na ně podíval. Nyní tohle dokázal jediný člověk, a to i v myšlenkách či ve snech. Jediné, co omezovalo jeho vzrušení, byla ta věc mezi nohama. Zato se všechno nořilo do jeho hlubin a měnilo jeho podstatu každým dnem.

Po tak dlouhé době si uvědomil, že už se vlastně nedokáže udělat jako muž a jeho orgasmy mají spíše ženskou formu. Ten sobotní večer ho již potřetí Nikola vystříkal a kdoví, pokolikáté za celý den to bylo. Jeho milenec už měl dost, aspoň pro tuto chvíli. Byl dosti dlouho klid a jemu se začaly pomalu klížit víčka. Eržik usínal s tou nejkrásnější částí Nikolova těla v sobě, naprosto uspokojen, a to ani nevystříkl. Byl to tak úchvatný orgasmus, že ho chtěl mít zas a zase. Uvědomil si, že se stal Nikolovou děvkou a s ním se sprostě kurvil. Byl za to rád a věděl i to, že dobrovolně se své lásky nikdy nevzdá.