Kurz osobního rozvoje 1/2

aneb o šlechetném doktorovi.

Naučné vyprávění o síle viny a moci odpuštění. Zejména pro mládež dospívající veskrze vhodné a autoritami doporučené.

Důležité upozornění: V textu uvedené hodnocení důkazů, dovozené právní kvalifikace a potencionální trestněprávní důsledky nejsou závazným právním stanoviskem ani názorem k tomu oprávněné autority a nebyly s takovou autoritou ani konzultovány. Veškerá v textu uvedená odborná terminologie byla použita výhradně v rámci umělecké licence a text není určen jako doporučení či návod. Čtení může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování. Obsahuje doprovodné světelné efekty nevhodné pro děti, těhotné a jinak světlosenzitivní osoby.

Nic, půl hodiny, odpověď žádná, jediný, co přišlo, je nějaká pitomá anketa. Teď už určitě neodpoví a možná dobře tak, nejspíš bych chlapa stejně asi nezvládl, ani nevím, co mě to napadalo jít se takhle v noci prohánět po seznamce. Bolí mě hlava a to, že mi péro stojí jak maják, ještě nutně neznamená, že bych se zvládnul i normálně vystříkat, nějak mi to dneska všechno dohromady extra nesedlo. Ta travka byla ještě celkem ok a měl jsem jen pár šluků, no dobře, bylo jich víc než pár spíš tak pět párů, ale bylo to jemný a s vodkou se to spíš vyrušilo, tu lajnu, tak tu jsem si potom ale fakt už dávat neměl. Byl to stoprocentně nějakej sajrajt, v nose mám jak na poušti a na patře puchejřky jak od spalniček, kdybych nevěděl, že je to stopro od toho svinčíku, šacoval bych to klidně i na syfla.

Takže vlastně fakt asi jen dobře, že je tu tak akorát mail s přiblblou anketou, sakra kdo může ve dvě ráno posílat lidem takový zhovadilosti. Prej, ohodnoťte svůj současný pocit štěstí na stupnici od jedné do pěti, kde jedna je absolutně šťastný a pět zcela nešťastný. Kam na to chodí? No jasně že jsem absolutně šťastnej, kdo by taky na mým místě nebyl. Matka se mnou už rok nemluví kvůli chlapovi, kterej mi dal před měsícem kopačky, nebejt zázračně uvolněnýho místa na koleji tak nemám kde bydlet, páč ty kopačky mi hodil rovnou za dveře, chybí mi zkouška z rodinnýho práva a diplomka už dva měsíce zapadá prachem, protože abych ke všemu ještě nezhebnul hladem, tak místo psaní žvástů o právních důsledcích střídavé péče rodičů s nestejným občanstvím vysedávám od dvou do šesti u okýnka notářské kanceláře a ověřuju, jak se kdo umí podepsat. Ten ubytovací zázrak jsem si navíc musel poctivě odpracovat v místní sauně na proděkanově péru a pak mu ještě i nastavit, fuj, to jeho chrochtání slyším snad ještě teď. Jenže co nadělám, když náš milý Bůh ochotně pomáhá vždy jen tomu, kdo si nejdřív pomůže sám. Štěstí, že ta notářka je už dávno po přechodu a kromě zapisování zbytečností do ověřovací knihy po mně nic jinýho nechce. Takže pocit štěstí subjektivně za pět, objektivně jsou na tom lidi samozřejmě určitě i hůř. Třeba ta holka, co ji po obědové pauze střídám u toho debilního vokýnka, chlap jí sice jenom utek, ale zase jí k tomu nechal na krku dvě děti, drahej nájem a čtyři exekuce. Takže v mým případě řekněme asi tak za tři.

Co tu máme dál? Ohodnoťte svá očekávání do budoucna. Hmm, dobrá otázka, taky bych rád věděl. Má budoucnost je totiž momentálně spíše nejasná. Sic někde v hospici jsou na tom, pokud jde o výhledy, na rozdíl ode mě jistě, mnohem víc jistě, ale stejně jistě, také mnohem méně zářivě, o příliš velký životní jistoty zkrátka většinou taky není co stát, takže to bude možná i horší dvojka. To pitomý rodinný právo snad aspoň za tři na podruhý dám a diplomku taky dopíšu, prostě musim. Poslat matce pozvánku na promoci, to si ujít nenechám, v nejhorším se na to psaní hodím marod, ať si tam ta stará notářská bosorka sedí sama. No a chlap, ze kterýho se nestane heterák, jen co mu fotr stáhne apanáž, snad taky někde existuje, ačkoliv ten mi zase až tak neschází. Na mrd se vdycky někdo najde, s láskou nebo bez lásky. Škoda, že tu není dotaz cítíte se jako blbec, to by bylo jasně za jedna, už proto, že místo abych ten spam smáznul a šel spát, tak ho v půl třetí ráno vypňuju.

Dokonce tady píšou, že za účast můžu i něco vyhrát, no to určitě, tak možná suchý z nosu, ačkoliv kdyby to bylo suchý z nosu třeba Lady Gaga, dalo by se to asi slušně zpeněžit. Notářka platí dvě kila čistýho na hodinu, nějaká dotace by se docela šikla. Sice je to určitě celý jen nějakej marketingovej podvod, náboženská agitace, nebo minimálně nezákonný shromaždování osobních údajů, ale když už jsem to vyplnil, tak to vodešlu, třeba vyhraju alespoň svatej obrázek, když se k němu budu správně modlit, tak bych moh vod studený podlahy dostat rýmu a ta by se zrovna celkem hodila. Zatím si do nosu nakapu aspoň umělý slzy, nic jinýho v ledničce stejně nemám, ale tak třeba to bude fungovat, a když ne, horší to určitě bejt nemůže. Mohl jsem i ušetřit a sesbírat si vlastní, dojmout se k slzám sám nad sebou by nemusel bejt problém, a pokud si před usnutím trochu popláču jako chudý děti v podzámčí Boženy Němcový, tak mi možná i povolí to napružený péro, abych moh normálně usnout. Běžně se vyhonim a spim, ale dneska to do prdele nejde a nejde, ani jedno, nejspíš to fakt bylo říznutý nějakym sajrajtem, měl bych s tim už přestat.

***

Chceš nalézt osobní rovnováhu? Hledáš nový začátek? Pak je tu pro tebe můj kurz osobního rozvoje. Na základě osobního pohovoru a série testů navrhnu individuální terapii přímo pro tebe a během dvanácti týdnů tě budu provázet na cestě k tvému novému já. 

Jo! Tak tuhle výhru jsem fakt přesně potřeboval, ne že bych momentálně zrovna nějak extra prosperoval, ale léčebnej krystal nebo knížka by bejvaly určitě stačily. Když to přišlo, tak jsem tomu magorovi taky rovnou vodpověděl, že jako nemám zájem a na cestě k budoucímu úspěchu a prosperitě se provedu raději sám, už proto že na duchovní kecy o cestě osobního rozvoje nemám jednak čas, a zejména ne volné finanční prostředky. Dost na tom, že jsem šest let chodil každou neděli na katechismus, duchovního vzdělání mám zásobu na doživotí. A navíc to známe, jak je to s tím jako že zdarma, ještě budu podporovat nějakýho pojebanýho gurua, no to určitě. Jenže místo aby to dotyčnej pochopil a začal hledat nějakou jinou oběť, tak poslal rovnou voucher a sáhodlouhý vysvětlení, že s kurzem nejsou spojené žádné vedlejší náklady a vše je zahrnuto v ceně, kterou kryje přiložený poukaz.

Ne že bych tomu věřil, ale byl tam odkaz na stránky, kde to vypadalo docela profi, sice samozřejmě normální eseročko, ale v kombinaci s ordinací na místní klinice to na první pohled působilo docela důvěryhodně a certifikovaný psychoterapeut MUDr. Kryštof Svatoň navíc vypadal jak doktor z mýho oblíbenýho porna. Pokud by mě snad chtěl v ordinaci znásilnit, nekladl bych pravděpodobně žádný významnější odpor. Od pohledu už mu sice bylo určitě přes třicet, ale holohlavý vousáče prostě žeru, respektive se mi z nich podlamujou kolena a ani si na to nemusej rozepínat poklopec. V každým případě si získal mojí pozornost, nebo aspoň zvědavost. Stejně jsem ségře slíbil, že ji pozítří hodím i s dětma k zubaři, tak to můžu spojit, před měsícem si zlomila ruku a k tomu je navíc už zase těhotná, husa. Švára si zrovna nemoh vzít v práci volno, tak jsem se teda jako nabíd, že je odvezu, aby nemusela s křikounama, ortézou a vyvaleným bubnem v tom marastu autobusem.

Byl jsem v tu chvíli samozřejmě trochu pod vlivem, jinak bych tak ochotnej určitě nebyl, ale voba jsou na druhou stranu jediný, kdo se mnou z rodiny ještě mluví, tak jsem asi trochu přecitlivělej. Ačkoliv ségru v tom směru podezírám spíš z vychytralé vypočítavosti než z liberálního nadhledu, protože i když mě matka vydědí, pořád bude třetina baráku, polností a hlavně její milovaný chalupy moje a ona to myslím moc dobře ví. Na druhou stranu je taky možný, že jí křivdím a švára už ji dokázal zkazit, ten si totiž s naší paní máti fakt do oka nepadl, asi proto, že je to vcelku rozumnej chlap, teda až na to, že byl tak blbej, aby se přiženil do naší rodiny. Na můj vkus je sice trochu moc přemoudřelej, všechno zná a všude byl dvakrát, ale kecá se s ním dobře, a tu a tam umí dokonce i poslouchat, a to i když třeba zrovna neříkám nic extra objevnýho, což je jinak v naší rodině dost vzácnost. To, že to celý dělá jen na just tchyni a ve skutečnosti sem mu ukradenej, se samozřejmě taky vyloučit nedá, ale je to asi jedno, stejně je mi sympatickej.

Máti ho nemůže vystát, co si jednak hned na začátku rezolutně odmítl vzít ségru v kostele a pak ještě místo dětem na křtiny musel jako na potvoru pokaždý na poslední chvíli neodkladně služebně do zahraničí, což po pravdě dvakrát po sobě fakt nepůsobilo nijak přesvědčivě. Mě to teda pobavilo, ale matka se mohla vzteknout. Nicméně ségra si ho vzala i na radnici dost ochotně a máti se s tím tehdy chtě nechtě musela smířit, protože pokud by se to nějak moc odkládalo, tak by se nevěsta už nevešla do šatů. Od tý doby ovšem setrvale prorokuje, že když to nebylo před Bohem a v kostele, tak že ji nakonec určitě opustí, což se ovšem jen tak nestane, protože je do ní podle mě pořád dost zabouchnutej, ta potvora měla vždycky štěstí. Nakonec kdyby nebyl, tak ji asi nebude furt voplodňovat. Já bych mu na jejím místě to péro teda už dávno ukous, než chodit permanentně s bubnem, ale počítám, že v tom budou pokračovat tak dlouho, dokud se jim nepovede udělat holčičku, jsou to cvoci, voba.

Ještě že tomuhle novýmu přírůstku už bude muset jít za kmotra někdo jinej, matka by myslím do toho kostela totiž snad ani nevkročila, pokud bych tam s dalším prckem v zavinovačce zase stál já. Navíc bych se musel jít před tím vyzpovídat a to byl dost průšvih už minule. Důstojný pán totiž, když jsem jeho ctěným prostřednictvím vyznával před Bohem všechny svý hříchy, nevypadal důstojně ani dost málo i přes to zamřížovaný okýnko, ovšem teda jako jeho chyba, jestli ho to rozrušilo, neměl se blbě ptát na podrobnosti, ačkoliv na druhou stranu jen on a ten jeho Bůh ví, co tam v tý kukani u toho ve skutečnosti dělal. Sice mi pak chlácholivě domlouval, abych skoncoval se svojí závislostí na pornu a masturbaci, ale o sodomii se u toho kupodivu nezmínil ani slovem a ze zpovědnice k tomu pak vylezl až dobře nejmíň po půl hodině. Vím to, protože jsem pro klid v rodině snaživě předstíral, že těch dvacet otčenášů a třicekrát zdrávas odříkávám poctivě hned. Prošel kolem mě sice, jako kdybysme se pomalu neznali, ale podezírám ho, že lektora sexuální zdrženlivosti by nejspíš nikomu dělat nemoh, protože při tom křtu na mě pak druhej den vejral jak hladovej pes na morkovou kost.

Takže sečteno podrženo, pokud bude mít certifikovaný terapeut MUDr. Kryštof Svatoň pozítří v deset volný termín, tak tam pro tu prdel pudu, nakonec matka mě posílala k doktorovi od začátku. Odkázat ho tam, co slunce svítí jen na nuda pláži, můžu vždycky, a pokud by mě snad vzal v tom ohledu za slovo, mohl by to být i jackpot, pořádně jsem si nezamrdal ani nepamatuju, toho proděkana totiž fakt nejde počítat ani se zavřenejma vočima.

***

Snad jediný, co tomu chlapovi nejde upřít, je sexappeal, vypadal totiž dokonce ještě líp než doktor z toho porna, jinak je to ovšem něco jako klon mýho švagra a našeho vesnickýho faráře, ačkoliv ten aspoň chtivě čumí. Tenhle mě sice taky zpovídal, ale tvářil se u toho jak sexuolog od jehovistů.

Proboha, co je mu po tom, od kolika let si honím péro, jaká byla moje první sexuální zkušenost, jaký mám sexuální preference, kolik jsem měl sexuálních partnerů, zda mám zkušenost s dlouhodobým vztahem a jestli jsem někdy viděl tátu nahýho. To poslední, to mě fakt docela dostalo, dokonce víc než otázka na ztrátu nevinnosti na skautským táboře. Jasně že neviděl, nesměl jsem sám chodit ani na plovárnu, abych náhodou nevočumoval něco nevhodnýho, natož abych někdy zahlíd tátovo vercajk, ale jestli jsem v tom směru po něm, tak si máti neměla na co stěžovat, i když ta je schopná remcat na všechno. Ačkoliv mě po pravdě ten přerostlej kanón vlastně taky sere. Ve slimkách vypadám, jako když mi to permanetně stojí, v trenkách si nezaběhám, na kole se mi to furt někde dře, a když se v sauně svlíknu, tak se na mě sice okamžitě lepí každej, kdo jde kolem a není úplně slepej, ale sehnat při tom na druhou stranu někoho, kdo je schopnej se mi v jednom kuse necpat do rozkroku a místo slintání na péro mě pořádně ojet, je skoro nemožný.

Taky sem mu to řek, a nejenom to, a pěkně mě to teď sere. Musel mě snad nějak zhypnotizovat nebo co, jinak to není možný, vyblil jsem mu na sebe totiž v podstatě úplně všechno, včetně toho co sem jinak zatajil i před farářem. Teda vono se zase v tom směru nebylo z jeho strany třeba ňák extra snažit, na žádnýho úskočnýho Colomba si kvůli mně hrát nemusel. Chtěl sem ho za každou cenu vyštengrovat, jenže se to nějak zvrtlo. Ať sem přisazoval, co sem chtěl, furt se tvářil jak latexovej panák, a já jsem prostě debil, co kecal a kecal, až na sebe všechno vykecal, zatímco von si tak akorát dělal důležitě poznámky. By mě fakt zajímalo co si tam vlastně furt zapisoval.

1/ 13.1. obj.: M 23 let, 184 cm, 69 kg, student, právo všeobecné, předpokládané ukončení studia letos. Orientovaný, komunikuje normálně, na pokládané dotazy odpovídá bez rozmýšlení, spíše obšírně, pozorovatelné sklony k přehánění a pozérství, pohled mírně roztěkaný, zorničky lehce rozšířené, pohyby převážně kontrolované, bez záškubů, občas slabý třes rukou, pravděpodobně nedávné užití stimulantů (THC?), neurologicky dnes nevyšetřen, odebrán stěr z patra, moč a krevní vzorek.

subj.: Rodinné poměry silně konzervativní, sourozenec jeden (o tři roky starší sestra), otec již nežije (dopravní nehoda před sedmi lety), matka po odhalení jeho sex. orientace přestala komunikovat, vztah se sestrou normální, žije sám, bydlí na koleji. Udává stejnopohl. orientaci, první sex zkušenost ve třinácti letech, od té doby také pravidelně masturbuje, frekvenci udává minimálně jednou denně, další sexuální život zahájil cca v sedmnácti letech, vztahy vždy pouze náhodné, výhradně sexuální, většinou anonymní a jednorázové, počet sexuálních partnerů odhaduje na nižší desítky (pravděpodobně počet podceňuje), dlouhodobý vztah udává jeden v trvání jednoho roku, po tu dobu jiné sexuální partnery neměl (???), vztah údajně skončený ze strany partnera, který jako důvod uvedl, že ho nemiluje a nikdy nemiloval, podle jeho domněnky si našel někoho jiného, resp. momentálně předstírá heterosex. orientaci, od té doby (cca 6 týdnů) se o navázání nového vztahu nepokusil, znovu vyhledává pouze náhodné sexuální kontakty, jako důvod uvádí snahu soustředit se na dokončení studia.

Nekuřák, alkohol příl., náv. látky popírá, léky neužívá, rod. anm.: matka je prý magor???, jiné patl. neuvádí.

D.P.: kompl. rozb. moč, krev, hl., další schůzka za týd., poučen o zás. bez. sex.

Prej první sexuální zkušenost, no jestli to byl vlastě vůbec sex, možná ani nebyl, jen jsem se v jednu chvíli probudil a táborovej lapiduch mi něco dělal s pérem, než jsem se vzpamatoval, tak sem vystřík. Bylo to docela příjemný, i když jsem tehdy ještě nevěděl, vo co vlastně de, a navíc mě bolely kulky. Vodpoledne před tím jsem na ně totiž dost tvrdě dopad při pokusu o překonání přirozené vodní překážky po po dešti až nepřirozeně kluzké dřevěné kládě. Když jsem se udělal, mimochodem prvně v životě, do tý doby jsem si myslel, že ho mám akorát na čůrání, tak jsem to nevydržel a zahekal tak, že se ten hňup lek a utek. Nemám mu to ani jako za zlý, teda to že utek jo, ale jinak ho takhle zpětně chápu. Sice mi bylo třináct, ale byl jsem už docela narostlej, vypadal jsem nejmíň na šestnáct, tam dole už mi rostly chlupy a velikost byla víc než dospělácká, kdyby byl na chlapečky, tak ho to asi spíš odradí.

Myslím, že byl naopak docela normální. Bylo mu tehdy nanejvejš tak něco málo přes dvacet, celý odpoledne mi poctivě dával ledový obklady na naražený koule, a mně se z toho permanentně stavěl, to by na jeho místě, pokud byl na kluky, nejspíš nevydržel ani svatej. Ve skutečnosti jsem mu vlastně vděčnej, kdybych ho dneska potkal, asi bych mu i poděkoval, protože nebejt jeho a předtím teda taky toho pádu na kulatinu rozkročmo, tak bych se možná pořádně nevyhonil do dneška. Nevěděl bych, počítám, ani že to de. Pak sem ho už nikdy neviděl, ani si vlastně nepamatuju, jak vypadal, což je po pravdě docela škoda, už nikdy potom mě tak dobře nikdo neudělal a docela rád bych zjistil, jestli to bylo tím, že to bylo prvně, a nebo že byl von tak šikovnej. Ráno tam místo něj bohužel byla nějaká mladá holka, kulky mi přes noc zázračně splaskly, a tak mě jen prohmatala a poslala zpátky k ostatním. Z ní se mi naštěstí nestavěl, to bych se asi propad hanbou rovnou do pekla, už tak bylo dost nepříjemný, že na mě šahala baba.

Každopádně vod tý doby neodstříknutej neusnu, možná i proto mě ten hňup nedomrlej vykop, ze začátku se mu to samozřejmě líbilo, byly doby, kdy stříkal dřív, než se ke mně stihnul sehnout, ale v posledu už se na to moje každovečerní dotírání moc netvářil, von ani ten jeho myší ocásek. Možná ještě kdybych ho mohl ošukat, ale jednak mě to moc nebaví, což by asi byl ten menší problém, péro mi stojí na povel a dost často i bez povelu, přemoh bych se, nakonec je to jen jiná forma masturbace, jako ostatně každej sex, jenže ta jeho prdelka jako cibulka, co na ní byl tak hrdej a namyšlenej, si na mě nikdy nedokázala zvyknout. Zkusili jsme to vlastně jen párkrát a pokaždý skučel, jako kdyby ho půlili, časem už pak ze mě prej měl i křeče v čelistech, a nakonec asi i v ruce, a teď si před tatínkem už pro jistotu rovnou hraje na heteráka, debil pokryteckej. Doufám, že ho z vylizování tý pipiny, co jí momentálně fotrovi předvádí, bude aspoň pořádně bolet za krkem, než jí jazykem vynahradí toho svýho vyměklýho kašpárka, tak se počítám pokaždý dost nadře. Dobře mu tak, hajzlovi. Zatracenej život. Každej vůl na Grindru slintá nad velkým ptákem, ale když na to pak dojde v praxi, tak dostane křeče a potom si radši rovnou nabalí ženskou, však jsem mu taky nastavil, kdykoliv si řek, můžu já snad za to, že byl věčně unavenej a zvadlej?

I toho certifikovanýho magora aspoň tahle část trochu rozvášnila, no rozvášnila je asi moc silný slovo, než si udělal další poznámku, tak se na mě dlouze chápavě usmál a pod stolem si u toho rádoby nenápadně přerovnával rozkrok. Co vo tom tak asi může doktůrek chápavej vědět, ačkoliv co na druhou stranu vím já o něm, nic, do hlavy mu vidět nebylo a kalhoty měl volný, možná je taky certifikovanej nad běžnou krejčovskou normu, ale bude předpokládám na ženský a těm to, pokud vím, až tolik nevadí, ačkoliv čelisti je asi můžou bolet taky. I když jak vo tom tak přemejšlim, snubák neměl, jenom takovej černej matnej kroužek na pravým prostředníku, sestavu koženejch pásků na zápěstí a dvě šnůrky na krku, na jedný bylo myslím i něco pověšený, jen v tý záplavě černýho porostu sem si toho pořádně nevšim. Křížek to ale nebyl, ten bych i s mozkem odkrveným ve prospěch úplně jinech orgánů určitě nepřehlídnul, takže ženatej nejspíš není. Ten prstýnek byl spíš nějakej snímač spánku a pohybový aktivity, někde sem to už viděl, asi dbá na zdravej životní styl, taky by nejspíš měl, když dělá toho lektora osobního rozvoje, to se rozumí, by mě docela zajímalo, jak vypadá bez tý košile.

Na stole měl akorát fotku takovýho vychechtanýho jezevčíka, v tmavě modrým rámečku s bílejma kamínkama jak od Swarovskýho, žádná panička, žádný dětičky, jen zakrslej vysmátej čokl v buzním rámování, zpětně vzato to vlastně nijak přesvědčivě hetero nevypadalo. Měl bych si nejspíš dávat pozor, jestli teda už neni pozdě, když si uvědomím, co všechno sem mu na sebe vyžvanil, a že mi u toho ještě ke všemu stálo péro. Skoro začínám pochybovat, že sem se vzrušil jen těma svejma blbejma kecama. Buzny se prej nějak poznaj, já to teda nikdy osobně nepozoroval, ale třeba na tom něco bude. Dokonce jsem si vod něj nechal udělat i výtěr z krku a vzít krev, což je samo vo sobě dost divný, protože z jehel a vpichů mám jinak spíš fobii než erekci. Ještě že jsem si vod toho tuhnutí mohl na hajzíku ulevit, i když vono jsem spíš musel, ne že bych neuměl chcát nahoru tvrdou trubkou, ale než bych mu do tý zkumavky něco nachytal, tak bych to měl všude. K čemu mu to vlastě bylo, na kurzu osobního rozvoje, sem asi fakt debil. Naštěstí to uměl, takže vo tom skoro ani nevím, možná taky, že když to byl chlap, tak to na mě nějak působilo. Pro samý vokukování zarostlýho předloktí a dlouhejch prstů jsem si vlastně ani nevšiml, že mi pustil žilou. No ještě že tak, už takhle mě má stopro za flundru, dost na tom, že mi udělal sáhodlouhou přednášku o bezpečným sexu, ještě aby si myslel, že sem navíc i nějaká vyklepaná princezna.

Teda vono i kdybych mu zkoušel nějak odporovat, tak asi neuspěju, protože měl dlaň jak já dohromady vobě, předloktí naběhlý jak moje lejtko po třiceti kilometrech šlapání do kopce a biceps mu napínal košili tak, že mi z toho spolehlivě praskaly i jiný žilky než jen ta, co mi z ní upouštěl do zkumavky štávu. Ne že by se mi tam za ten tejden kvůli tomu chtělo nějak vo moc víc, spíš navopak, ale jít tam musim, minimálně zjistit, jak to má při tom mentoringu s mlčenlivostí, protože jestli všechno, co sem mu nažvanil, vyplave někde ven, tak sem nahranej, na to nebude stačit ani odstěhovat se do Prahy, to bude chtít nejmíň Novej Zéland nebo radši rovnou někam mimo sluneční soustavu. Ten jeho kurz osobního rozvoje mě nejspíš nemine, ať už to bude cokoliv, protože před planetární vostudou mě může momentálně zachránit akorát zázrak a na zázraky od tý doby, co sem zanevřel na katechismus, nevěřím, takže se počítám budu muset minimálně nechat přeblafnout, snad se aspoň nechá taky, doktůrek.

***

Dneska mi ukázal na sedačku a sám se pohodlně rozvalil naproti, nikdo tu není, posledně mě uváděla asistentka, teď jsme tu podle všeho sami, počítám že nic dobrýho z toho nekouká, leda že by si snad chtěl fakt zašukat. Z rozevřených desek na stole vytáhne nějakej papír a předstírá, že ho pozorně studuje, pak zvedne hlavu a probodne mě pohledem.

"Mám tu zřejmě nějakou nesrovnalost, kterou bych potřeboval vysvětlit."

Dívám se asi dost tupě, protože přesně tak se i cejtim, z jeho pohledu ovšem nejde momentálně vyčíst absolutně nic, nerozumím, co tím myslí. Znova důležitě zírá do papírů, kroutí si vousy a nechává mě čekat. Napiju se, aspoň vodu že mi nalil, posledně bylo i kafe, docela dobrý, ale to bylo posledně, to tu byla ta asistentka. Zrovna když přemejšlím, jestli jeho do široka roztažený nohy něco znamenaj, do mě zase zabodne ty svoje pichlavý voči.

"Když jsem se tě minule ptal na léky a návykové látky, uvedl jsi, že žádné neužíváš…"

Udělá dramatickou pomlku a pátravě si mě prohlíží, pravděpodobně čeká, jak zareaguju na to tykání, ovšem než se stihnu byť i jen nadechnout, natož si to srovnat v hlavě, tak už zase nevzrušeně pokračuje.

"Tvé výsledky ukazují na užití THC a k tomu i nějaké další alkaloidy, podle všeho kokain méně než 24 hodin před odběrem."

Znova se významně odmlčí a do nastalého ticha po pár vteřinách ještě rádoby důležitě dodá: "Nechal jsem to dělat pro jistotu dvakrát."

To se jako nemusel obtěžovat. Pár šluků a jedna mizerná lajna, nechápu, co řeší, tak sem si ve středu šnupnul, no a co, sex je potom vždycky takovej lepší, tváří se, jako bych byl nějakej zločinec, a i kdyby, co je mu do prdele po tom.

"No a co, to snad není trestné."

Nebude mě poučovat svatoušek, zkoušku z trestního sem sice dělal už loni, ale to ještě neznamená, že si nic nepamatuju. Nějakej extra dojem jsem na něj ale asi neudělal, pořád vypadá jak ztělesnění ctností a mě si prohlíží jak nějakou smažku.

"To máš samozřejmě pravdu, samo užívání trestné není…, ale obecné ohrožení pod vlivem návykové látky již nepochybně ano."

Povytáhne obočí a dlouze se na mě podívá, asi aby tomu dodal důraz nebo váhu, jako bych snad skutečně někoho vohrožoval. Mluví jak svatá kniha, začíná mě to fakt srát.

"Nerozumím, nikoho nevohrožuju, tak maximálně sebe, a do toho vám nic není."

Chci se okamžitě zvednout a odejít, jenže než přede mě na stůl beze slova položí dvě fotky, stihnu tak akorát povolit a zase zatnout vztekem se svírající zadek.

"To si bohužel nemyslím, podle kamerového záznamu jsi odsud odjížděl autem s těhotnou ženou a dvěma malými dětmi."

No tak už je aspoň jasný, vo co tu jde. Popírat to samozřejmě nemá smysl, to, že sem na těch fotkách já, ségra i voba kluci, je celkem zřetelný, na jedný nastupujeme do auta, na druhý už za volantem čekám, než se otevře závora, začínám mít pocit, že tuším, kam míří, a nelíbí se mi to.

"K těm kamerovým záznamům jste se nemohl legálně dostat, takže jsou jako důkaz k ničemu, ještě něco?"

Na žádnou moralizující přednášku nejsem zvědavej. Procesní právo mě docela bavilo, na mě si nějakej namachrovanej doktůrek vyskakovat nebude. Nerozhodí ho to, jen se sebejistě ušklíbne.

"Možná nemohl, každopádně i tak mi nezbývá než to nahlásit."

Ležérně se nahne a obě fotky schová zpátky do desek.

"Třeba jsem je dokonce ani neviděl, je možné, že jsem to ve skutečnosti sledoval z okna, ale předpokládám, že policie si je jistě vyžádá, tuším, že se uchovávají nejméně půl roku."

Snažím se vybavit si, kam má ta zatracená ordinace výhled, pohled na oranžovej věžák prosvítající přes stažené žaluzie mě zatlačí hluboko do sedáku, samozřejmě že kecá, ale na to parkoviště každopádně vidět moh a policajtům, když na to příde, to nepochybně stačit bude. Hajzl. Začínám se potit.

"To nemůžete…"

Nejde to ovládat, prsty jsem musel zatnout v dlaních, klepou se mi ruce. Mám vztek. Nejradši bych mu jednu natáhl, jenže by to skoro určitě vykryl a já bych k tomu obecnýmu vohrožování nejspíš dostal i napadení, pokud bych teda ještě navíc nepřišel i vo zuby. Přestože mu to nepochybně neuniklo, na jeho chladné nezúčastněné intonaci to není nijak znát.

"To bohužel naopak musím, v tomto případě mám obecnou oznamovací povinnost."

Ten jeho bohorovný sebeuspokojivý tón mi vaří krev v žilách.

"Bez ohledu na to, že něco takového dělám vždy nerad a že jsem si vědom, jak i jen pouhé vyšetřování natož případné odsouzení může do budoucna ovlivnit tvůj život."

Potlačím chuť vytáhnout mobil a ověřit si, jestli neblafuje, ale jednak si to nemyslím, a taky je to skutečně jedno, má pravdu, jestli to udá, teda ohlásí, nikdo mi to už nikdy neodpáře, i kdyby to policie nakonec odložila, už jen to, že se to dozví ségra, bude úplně stačit, a ta se to dozví, protože to auto bylo její. Jsem tudíž v prdeli, bez vohledu na to, co ten bonzovací paragraf vlastně přesně říká, nebo neříká. Kapituluju, vyšlu k němu zoufalý prosebný pohled. Nadechne se a pousměje.

"Ledaže…"

Zarazí se a předstírá, že přemýšlí, ta chvíle významného ticha je zcela jistě určená pro mě, jenže já tak nějak pořád nechápu, vo co mu de. Chce se nechat prosit? Nevydržím to.

"Ledaže, co?"

Ačkoliv mu tu komedii ve skutečnosti moc nevěřím, zadoufám, že to celé může ještě dopadnout i nějak jinak než totálním životním fiaskem.

"Ledaže by ta informace podléhala lékařskému tajemství."

Bez ohledu na to, že to samozřejmě dává smysl, tak mu stejně pořád nerozumím.

"Jako že kdybych byl vaším pacientem, tak…"

Lehce pokývá hlavou na souhlas a z desek před sebou vytáhne dvojici potištěných listů papíru. Co to se mnou jako hraje za hru, čekal jsem nějaký vydírání nebo v lepším případě nemravný návrh…

"Proč? Já přece nejsem nemocnej!"

Místo odpovědi přede mě položí jakési předtištěné formuláře a propisku. Zaostřím na papír. Souhlas s dobrovolnou adiktologickou…

"Zdejší státní zastupitelství bývá u dosud netrestaných rozumné, a pokud se potencionální obviněný začne dobrovolně sám léčit, tak řízení většinou podmínečně zastaví. Samozřejmě za předpokladu, že to jeho lékař doporučí a dotyčný následně nerecidivuje."

Mám dojem, že mě vůbec neposlouchá. Snažím se to horečně v hlavě zpracovat, ale je toho na mě zrovna nějak moc. Ležérně si přehodí nohu přes nohu a zkoumavě mě pozoruje.

"Některé zbytné úkony trestního řízení můžeme tedy možná přeskočit a ušetřit úřadům papírování."

To si jako na mně hodlá vylepšovat karmu nebo co?

"Pokud s tím budeš souhlasit, samozřejmě." 

Nenamáhá se ani počkat, až to dočtu, a já se o to vlastně ani nepokouším, příliš mnoho písmenek a ta podstatná jsou beztak tučně vytištěná hned nahoře, moje jméno, moje příjmení, moje datum narození, vše evidentně vyplněné dávno před tím, než jsem vůbec vstoupil.

"Můžu to nepodepsat?"

Sebejistě se usměje.

"To jistě můžeš, ale jak jsem říkal, je dost pravděpodobné, že v budoucnu bychom se tak jako tak znovu setkali… Toto je mimo jiné i adiktologická ambulance, pro tvoji informaci jedna z pouhých tří v kraji a kolegové jsou, pokud vím, dost vytížení, nehledě na to, že nedobrovolné pacienty nikdo nebereme rád."

Mlčky zvednu ležící propisku a podepíšu se.

"Ještě ten druhý list, prosím."

Bezmyšlenkovitě vetknu podpis i na druhý papír a podám mu ho. Vezme ho, spokojeně se ušklíbne a položí přede mě další. 

"Ještě kopie pro tebe."

Zatímco vkládá svůj výtisk do bleděmodrých desek, vykroužím na dvou dávno předtištěných řádcích znovu poslušně své příjmení a přeložené papíry zasunu do kapsy.

"Takže, když máme vyřízené formality, pustíme se do práce. Svlékni se do spodního prádla, támhle se posaď a chvíli na mě počkej."

Hlavou pohodí směrem k vyšetřovně za prosklenou stěnou rozdělující místnost a zvedne se.

"Dokončíme vstupní prohlídku."