Lesní zvěř

„Ty hajzle!“ Lucovi přistála pěst přímo do tváře, kterou měl již celou od krve. „Co si o sobě, sakra, myslíš, ty buzno?!“ Po další ráně se svalil na zem a hlavou se uhodil do balvanu ležícího právě teď přímo pod ním.

Les byl tichý. Paprsky slunce se prodíraly listím stromů a dopadaly na smaragdově zbarvený mech. Zaskřehotala sojka, listí šumělo a v mechu leželo bezvládné tělo mladého chlapce v bezvědomí. Z temene hlavy tekl pramínek krve, oči zalité ještě nezaschlými slzami, tvář zbitá od nepřítele. Hlavu měl opřenou o balvan, jako by v klidu spal.

Listí na zemi začalo šumět pod něčí vahou – někdo se jím prodíral. V lese panovala napjatá atmosféra. Ptáci přestali štěbetat, listí přestalo zpívat svou jarní píseň. Nad chlapcem se zjevil černý stín něčí postavy. S těžkou vahou dosedla na zem, ale v lese byl vidět jen její stín. Byla snad neviditelná? Pouze se uměla dobře skrývat před zraky ostatních. Chlapce zdvihl ze země. Byl to muž, soudě jen podle toho, že kluka zvedl a nesl ho někam v náručí.

„Moje hlava!“ zasténal chlapec potichu, přitom se chytl za čelo a promnul si celý obličej, několikrát zívl a snažil se vzpamatovat. Chtěl se poškrábat ve vlasech, ale zjistil, že mu je zakrývá obvaz, několikrát omotaný kolem hlavy. „Kde to jsem?“ ptal se sám sebe udiveně a rozhlížel se po pokoji. Docela útulný pokojíček, ale nikde žádné okno ani světlo, jen plápolající plamínek svíčky na stolku.

Před postelí, na které ležel, se otevřely dveře. Nikdo v nich nestál a ani nevypadalo, že by je někdo otevřel, snad průvan?

„Konečně jsme se vzbudili, sis tedy pospal, už jsem o tebe začínal mít strach!“ ozval se hlas z vedlejší místnosti. Ten hlas, takový přiměřeně nakřáplý, patřil muži, dle chlapce okolo třiceti let. Chtěl se posadit na postel, ale byl ranou do hlavy tak dezorientovaný, že to nedovedl a jen ze sebe vydal tichý steh bolesti. Klap-klap… klap-klap, s lehkými pauzami klepaly podpatky bot po podlaze.

„Ten chlap ale divně chodí…,“ pomyslel si pro sebe chlapec a nad sebou spatřil muže s dlouhými, černými vlasy s nádhernými kudrlinkami. Seděl u něj na posteli a nahnul se nad něj.

„Nemáš hlad?“ V hlavě mu dupalo stádo býků a nechuť k jakémukoli jídlu byla velká, ale hlad větší. „Jak se jmenuješ?“ usmál se na něj muž.

„Ehm… já… já jsem Antonio,“ styděl se a culil se až za ušima, přejel mu mráz po zádech vždy, když jen slyšel jeho hlas.

„Já jsem Luca…“ Antoniovi začala v hlavě hrát sladká až narůžovělá písnička, ve které se text skládal pouze z jednoho slova – Luca. „Jejda, máš asi velký hlad, co? Hned ti přinesu polévku, ta tě snad dostane z postele.“ Poslední slova chlapec neslyšel, únavou znova usnul. Probudil se, až když ho Luca chytil jednou rukou za zády a pomohl mu si sednout na postel. Stál vedle a podával mu misku s polévkou.

„Zvládneš se vůbec najíst?“ podíval se na něj tázavě a usmál se.

„Já nevím,“ Antonio se necítil teď jen zranitelný, ale také slabý a začal se opět stydět. Luca položil misku na noční stolek vedle postele, škrtl sirkou a zapálil další svíčky, v místnosti bylo konečně více světla. Sedl si na postel. Antonio cítil, že i když si sedl k němu, stále Lucu něco stahovalo dolů k podlaze. Měl na sobě dlouhou volnou košili, ale Antonio ji neviděl ani takhle nablízko.

„Měl jsem předtím na sobě brýle, nevíš o nich něco?“ Luca se začal smát.

„Jsem ti snad k smíchu?“ zařval na něj Antonio.

„Nenene, já jen… hned ti je přinesu," vysmátý odešel z pokoje a za chvíli byl zpátky i s brýlemi.

„Děkuju,“ začal zpytovat svědomí kvůli křiku, když mu brýle podával. Luca ucukl rukou zpět.

„Prosím, slib mi, že nebudeš vyvádět,“ řekl klidným hlasem s nádechem značné nejistoty, jako by se obával něčeho strašného.

„Slibuju," odpověděl chlapec ledabyle. To je tak ošklivý? Nebo co? Někdo s tak krásným hlasem nemůže být přece ošklivý, nebo jo? Antonio začal mít obavy. Nasadil si brýle, a?

Místnost byla ještě útulnější, než se zdála být, a Luca? Ten patřil mezi ty nejkrásnější muže, jaké kdy spatřil. Chlapec měl zvláštní pocit, snad že vedle něj někdo leží, ale Luca seděl, spíše klečel. Podíval se na jeho nohy – zarostené chlupy. Proboha jako koza! Ne! Jako kůň! A… a kopyta! Dvě kopyta! Antoniovi se hlavou mísily myšlenky, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Úlekem se odsunul a spatřil druhou polovinu jeho těla, chtělo se mu brečet. Ne dvě kopyta, čtyři! Slzy měl na krajíčku. Jestli se předtím cítil zranitelný, teď se cítil doslova v nebezpečí. Byl to kentaur, takový, jakého znal ze svého dětství z bájí a pověstí, z eposů a legend.

„Promiň, já, nechtěl jsem tě vylekat,“ Luca natáhl ruku směrem k Antoniovi, ale ten se odtáhl ještě víc. Kentaur svěsil hlavu, vstal z postele a odešel zpátky do vedlejší místnosti. Chlapec teď ležel schoulený pod dekou, slzy mu tekly, zbrchal se, až když se hlady ozvalo jeho břicho. Nakoukl zpod peřiny, rozhlédl se okolo sebe a pak se nenápadně natáhl rukou pro polévku, kterou Luca nechal odloženou na nočním stolku. „Vývar… dobrý vývar… co to kecám, výborný!“ pochvaloval si v mysli silnou polévku chutnající po zvěřině a hltal jednu lžíci za druhou.

„Chutná?" zeptal se Luca opíraje se loktem o futra dveří do pokoje. Kluk zvedl svá modrá očka od polévky a zakýval nesměle hlavou na souhlas. S prázdnou miskou a lžící se vydal o něco více statečněji ke dveřím.

„Děkuju," sklopil oči a podával Lucovi misku, ten ho rukou, kterou se před chvílí opíral o futra, pohladil po tváři.

„Opravdu jsem tě nechtěl vylekat.“ Stále ho hladil po tváři.

„To já se neměl lekat.“ Antonio chtěl Lucu taky pohladit, ale nebyl si jist, zda by udělal dobře, a tak raději nedělal nic a jen si užíval jemného pohlazení, které pro něj bylo po bitce v lese nádherným zážitkem.

Chlapec měl na kentaura tolik otázek, ale přesto netušil, jakou z nich má začít. Trochu zavrávoral a chtě nechtě se musel opřít Lucovi o rameno.

„Posaď se,“ řekl starostlivě Luca a dovedl Antonia k židli v obývacím pokoji. Chlapec teď seděl na židli a hlavou se opíral klečícímu Lucovi vedle něj o rameno, díval se do stropu a až po chvíli mu došlo, že místnost, ve které se právě nachází, není normálním pokojem. Viděl všude jen kámen. Obydlená jeskyně, ale útulná, zařízená tak, aby se v ní dalo spokojeně žít. „Počkej, přinesu ti vodu.“ Jen co to Luca dořekl, vítr prudce otevřel dveře do jeskyně, venku byla bouřka. Hromy otřásaly celým příbytkem, a než stihl kentaur dveře opět zavřít, do pokoje vletělo několik listů opadaných ze stromů. „Teď jsem tu zametal,“ povzdechl si černovlásek, sklopil hlavu a namířil si to do překvapivě normální kuchyně, ve které i tekla voda, z kohoutku samozřejmě. Se sklenkou se blížil k chlapci, předníma nohama si klekl a pak pod sebe složil i ty zadní. BÁC! Luca a Antonio sebou cukli a instinktivně se schoulili jeden k druhému. Rány pokračovaly jedna za druhou a malým okýnkem se jen mihotaly blesky. Oba se začali smát. Chlapci už nebylo tak špatně jako před malou chvílí a Luca, někdy až příliš hrdý a uzavřený jakémukoli okolí, se také uvolnil, položil sklenku s vodou na stolek a hlavou se přiblížil k Antoniovi, který sebou během každého zahřmění ještě několikrát cukl. Chlapec zvedl oči v sloup a na čele mu přistávaly malé kapičky.

„Kape na mě voda," pronesl.

„Jó, to občas jak se ta voda vsákne do té půdy nad jeskyní, tak to tady trochu kape, no,“ přitakal kentaur. „Však nejsi z cukru, ne?“

„Možná, že jo,“ podíval se smutně na kentaura a ten v jeho psích očích viděl, že buď bude muset jít okamžitě něčím zacpat strop, anebo ho vzít do vedlejší místnosti. Zvolil překvapivě tu druhou variantu.

„Tak pojď,“ chytil invalidu za pas a on mu ruce omotal kolem ramen. Došourali se do vedlejší místnosti, kde už mezitím dohořívala poslední svíčka. „Nevadí, zajdu pro další.“ Kentaur zašel při světle poslední svíčky do kuchyně, kde ze šuplíku vytáhl další. Chlapce to uklidnilo, avšak Luca znejistil. Když naposledy zapaloval svíčky, nechal od nich pootevřenou krabičku, na kterou celou tu dobu ze stropu kapala voda. Pod dveřmi vanul průvan, jenž zhasl i poslední svíčku. Blesky nakrátko osvětlovaly oba pokoje, a to stačilo na to, aby se Luca vrátil zpět k Antoniovi, který se choulil pod peřinou jako by nechtěl nic z toho, co se stalo, zažít. Na svých zádech ucítil jemný dotek ruky a odvážil se z pod peřiny trochu vykouknout. „To se vážně bojíš bouřky?“ Ale chlapec se bouřky nebál, teda ne aspoň tak, jak se Luca domníval. Jen směsice pocitů z dnešního dne v něm vyvolávala tak velkou nejistotu, že zůstal raději schoulený v klubíčku. „Dobrou noc,“ zašeptal Luca a odešel po tmě do vedlejšího pokoje, během pár metrové cesty stihl několikrát zakopnout, a dokonce i shodit sklenici s vodou, kterou předtím položil na stolek v obývacím pokoji. Lehl si na gauč a usnul.

Na rozdíl od něj Antonio usnout nemohl, hlavou se mu honily myšlenky a nemohl se na žádnou z nich pořádně soustředit. Bál se, že ho jeho nepřátelé znovu najdou a tento strach ještě umocňovala ona bouřka. Sedl si na postel a přemýšlel. Místní deště jsou schopny přetrvávat i několik dní, tak dlouho tady přece nemůže Lucu otravovat. Nějaký tichý hlásek mu ale přímo z jeho duše říkal, že by byl vlastně rád, kdyby mohl u něj zůstat déle, než by bylo nutné. Hromy opět několikrát zahřměly a Antonio sebou znova cukl. Potichu vstal z postele a po hmatu se vydal do vedlejší místnosti. Snažil se být co nejvíce potichu. Pak si sedl na gauč vedle Lucy a ve světle blesků ho pozoroval. Po chvilce se odvážil vztáhnout ruku a zarýt se mu prsty do vlasů. Luca k němu ležel zády, občas ze sebe vydal pár hlásek ze spaní, ale toho si chlapec nevšímal. Začal ho hladit i po tváři, když tu najednou zahřměl další hrom a Antonio se schoulil na gauč. Luca se vzbudil a byl lehce dezorientovaný.

Vedle sebe měl schouleného mladého chlapce, který ho uváděl do rozpaků. S každým hromem se choulil ještě víc. Luca se k němu otočil čelem, přehodil přes něj deku a omotal kolem něj paži, hladil ho po zádech. Druhou rukou si podpíral hlavu. Antonio najednou ucítil ruku níž a níž, přejela přes zadek a ke spodnímu rubu trička, kde se zastavila a vplula pod tričko. Zároveň se k jeho krku přiblížil svými rty. Jeho dech Antonia nesmírně vzrušoval. Políbil ho na krku a chlapec slastně vydechl. Svými rty pokračoval výš a výš, až se lehce zakousl do ucha, pak přes tváře až ke rtům, u kterých udělal krátkou pauzu. Pomalu se svými rty blížil k těm jeho, opřel si své čelo o to jeho a rukou, kterou si před chvílí podpíral hlavu, ho začal hladit po tváři. Antonio byl velice nesmělý a bál se udělat vůbec cokoli, a tak jen čekal, co udělá Luca. Ten neváhal ani chvíli a začal chlapce vášnivě líbat. Jeho ruka sklouzla z Antoniovy tváře po krku, hrudi, břiše, vysvlékal ho z trička a přitom pořád sladce, vášnivě i něžně líbal. Převalil se na záda, kopyta měl nahoře a chlapce na hrudi. Začal ho kousat do krku a šíje a objal ho všema čtyřma nohama tak, že se Antonio nemohl hnout. Tomu to nevadilo, byl rád v roli pasivního a užíval si Lucových doteků po celém těle. Pokusil se posunout se níž, aby kentaurovi mohl svléct košili, ten ale pevně držel a nehodlal pustit.

„Prosím, pusť mě.“

„A nebudeš zlobit?“ Chlapec slyšel v jeho hlase cosi vyzývavého, něco, co mu říkalo, aby zlobil, aby pak mohl být svým pánem potrestán.

„Nebudu,“ sevření se povolilo, seděl na něm a hladil mu hruď. Sem tam ho políbil a pak ho chytil za ruce a dal mu je nad hlavu. Zuby mu rozepínal košili, knoflíček po knoflíčku, až se dostal k tomu poslednímu. Když ho rozepl, uviděl Lucovu postupně narůstající srst na podbřišku. Přesně tam kde lidská kůže končila a srst začínala se ho Antonio rozhodl potrápit. Oždiboval ho a on jej vískal ve vlasech. Tu kentaur ucítil tlak na svém penisu. Chlapec se rozhodl jej hladit konečky svých prstů u nohou. Luca modroočka chytil v podpaží a vytáhl tak, aby mu viděl do očí.

„Tohle mi dělat nebudeš!" Položil mu palec na bradu a ostatními prsty mu ji podepíral. Hladil jeho rty a tvářil se přísně. Pak si sedl na gauč a poručil chlapci, aby si klekl před něj. Hrubě ho zatáhl za vlasy a přitáhl k jeho rozkroku. Na gauč si sedl jen zadními končetinami, předními si stoupl před gauč vedle Antonia a rukama ho stále držel za vlasy.

Tu jeho tělem projela vlna neuvěřitelné slasti, když se chlapec svými rty přisál k jeho obrovskému penisu. Zavzdychal a toužil se chlapci vlézt celý do krku. Ten se už ale nepatrně dusil. Kentaur pustil jeho vlasy a mladík se svalil na zem na kobereček před gaučem. Ležel na břiše a vydýchával s roztaženýma rukama náhlý zážitek. Luca zvedl ruce z koberečku a náhle je měl chlapec svázané košilí. Začal ho masírovat. Prvně jen v rukách párkrát promnul ramena, pak ho hladil po pažích, a nakonec laskal i celé tělo. Opatrně si na něj sedl a mnul jeho půlky v dlaních, pak je pustil. Plác!

„Ahh,“ zavyl chlapec vždy po výprasku. Po každém plácnutí ruce na chvíli spočinuly na chlapcově zadku, který chvilkama zase promnul, a pak další výprask, pod kterým se kroutil slastí. Luca pod něj zajel rukou, rozepl mu pásek, sundal ho z kalhot a odhodil. Rozepl obratně knoflík a zip na kalhotách a celé mu je svlékl i s ponožkami. Palcem párkrát pohladil jeho dírku a roztáhl mu půlky, usmál se a jazykem se k němu přiblížil. Začal opět na krku, postupoval níž, přes záda a pak ho líbal na zadku. Párkrát ho kousl a obkroužil jazykem dírku. Pak se jím zaryl do chlapce a začal s ním kmitat. Jazykem se do něj tlačil, občas přestal a pokousal ho po celém těle. Chlapec začal hlasitě sténat a ještě víc, když mu Luca mezi prsty sevřel bradavky.

„Líbí se ti to?“ zeptal se nadrženě Luca.

„Agr-Ach-Ano,“ vykoktal ze sebe Antonio, vymanil se ze sevření a otočil se čelem k němu. Přiblížil hlavu k té jeho a do ucha mu zašeptal. „Strašně moc tě chci.“

Kentaur ho jemně položil zpět na zem – stále čelem k němu. Jeho prsty se přiblížily k chlapcovým rtům, on je začal instinktivně olizovat. Luca je zasouval hlouběji do jeho úst až do krku a zase zpět. Pak je z úst vyndal, pohladil ho jimi naposledy po dírce a rychle do něj dva zasunul. Chlapec zavyl a černovlásek s ním dělal divy. Dva prsty různě roztahoval a kroutil s nimi. Nejvíc se mladíkovi líbilo, když je z něj rychle vyndal a pak na něj pomalu tlačil a zasouval je do něj. Přidal třetí prst a pak čtvrtý, přitom chlapci masíroval penis i varlata, občas se sehnul a olízl mu žalud, nebo líbal podbřišek. Najednou v sobě Antonio ucítil nepříjemné prázdno a začal kroutit boky. Luca ho pohladil na hrudi a otočil ho zády k němu. Lehl si na něj. Předními končetinami mu držel ruce, zadními nohy. Jedna ruka ho opět hrubě tahala za vlasy a druhá začala plnit funkci roubíku.

„Doufám, že nebudeš křičet,“ řekl Luca sladce, vášnivě a zároveň nadrženě i zle. Svůj velký penis teď otíral mezi chlapcovými půlkami a občas na něj začal tlačit. Zajel do něj jen žaludem a pak vyjel a začal se zase otírat. Chlapec byl skoro na vrcholu. „Ještě ne!“ přikázal mu kentaur a ruka, která ho předtím tahala za vlasy se přesunula k penisu a varlatům, které chytil tak šikovně, aby se chlapec nemohl udělat. „Už bys chtěl?“

„Ehm,“ zamumlal chlapec na souhlas přes jeho ruku, která sjela dolů a chytila ho na hrudi, aby se mladík víc přitiskl zády k jeho hrudi. Zajel do něj opět žaludem, ale tentokrát na něj tlačil dál. Chlapec, i když ani nestál, jako by spadl na zem. Zarýval se do něj víc a víc, ještě v něm nebyl celý a už ho vyndal, plivl na chlapcovu dírku a strčil ho do něj znova, tentokrát rychleji. Zasouval se pomalinku až po kořen. Antonio se nemohl ani pohnout. Cítil každičký malý pohyb jeho v něm. Kentaur začal zrychlovat a chlapec se pokusil roztáhnout víc nohy, aby bolest nebyla tak silná a mohl se víc uvolnit. On mu to však nedovolil. Po chvíli ho vzal do náručí a položil zpět na záda na gauč. Zdvihl mu nohy a zajel do něj svou chloubou. Tentokrát byl chlapec šťastnější, že se může aspoň trochu uvolnit. Po celou tu dobu ho Luca držel za varlata, aby se mladík neudělal.

Teď, po chvilce mučení, Luca konečně chlapce pustil. Obcházel gauč a pozoroval ho, sedl si před něj a párkrát olízl jeho penis. Rukou mu honil a špičkou jazyka mu lechtal bradavky. Chlapec sebou lehce škubl a udělal se sobě na břicho. Luca mu ejakulát rozmasíroval po celém těle a zbytek z něj slízal, pak mu jen pokynul rukou a Antonio pochopil, co má dělat. Vstal z gauče, klekl si vedle sedícího kentaura a začal mu penis opracovávat v ruce. Luca se instinktivně svalil na záda – toho chlapec využil, sedl si na něj zády k němu, sehnul se a pokusil se penis nacpat co nejvíc sobě do krku, stačilo ho už jen jednou kousnout a on vystříkal chlapci celou pusu. Ten všechno spolykal a po chvilce si lehl vedle Lucy a hladil ho po tváři.

„Už se těším na další bouřku…“