První přičichnutí

Upozornění: V příběhu se vyskytuje fetish na latex a tenisky. Komu to nic neříká, toho to nezaujme.

Asi bych se měl přiblížit. Obyčejný kluk, 24 let, hubený, normální výška, modré oči, vlasy husté, dělají si navíc, co chtějí… S nástupem do nového zaměstnání, které bylo už od dětství mé vysněné, se mně podařilo přijít více mezi lidi. Slovy kolegy – mám rohovou, prosklenou kancelář, ze které mám dokonalý výhled na celé město, a to klidně v režimu čtyřiadvacet hodin denně díky pružné pracovní době. Z práce tak mohu pozorovat východ a západ slunce nebo i měsíce, jak se město probouzí, nebo naopak usíná. Zároveň mám blízko k lidem, ale jsem od nich i oddělen. Když je třeba, máme k sobě blízko, a když ne, nebo se mně nechce, nikdo mě neruší při práci. Vedoucí je relativně daleko, a že by přišel na přepadovku, moc nehrozí, musel bych ho vidět. No prostě ideální, ne?

Mám několik úchylek. Tou první jsou tenisky a druhou latex. Nikdo o nich neví, sám je dost tajím, proto tak dlouho trvalo, než jsem se rozhoupal vyrazit si nějaké tenisky dle svých představ pořídit. K rozhodnutí mne spíše přiblížilo nové zaměstnání, kdy jsem se seznámil s jedním prodavačem v malém obchodě se sportovními potřebami, dalo by se říci, že spíše ve skateshopu.

Prodavač byl naším pravidelným zákazníkem. Párkrát potřeboval poradit a časem, když mne viděl v práci, vždy zašel na chvíli pokecat. Také si všiml, že nosím na pravé ruce uvázané šátky, šedý a bílý. Tak jsem se dozvěděl jeho jméno – Dalibor, kde dělá, čehož se nedalo nevyužít, a nenápadně se začal se zájmem vyptávat na význam šátků. Bylo nasnadě, že má něco za lubem. Jestli jako ty šátky něco značí, nebo to má být osobní symbolika, či jen tak. Jakmile zjistil, že to má svůj přesně daný význam, zablýsklo se mu evidentně v očích. Navíc byl velmi sympatický a o něco starší, kolem třiceti, a hlavně úplně můj typ. Vyšší, vysportovaná, mohutnější postava, poměrem k výšce spíše takový kovář, prostě silák, ochránce od pohledu. Nevím, jestli si všiml, že po něm vždy koukám, doufám, že ne. Ale někdy jsem si připadal jako slintající pes hypnotizující misku se žrádlem, když čeká na povel, že může začít žrát. Kam se hrabe Pavlov…

Při jednom z našich rozhovorů jsem jej požádal o radu při nákupu tenisek. Sám navrhnul, ať se stavím, a že je lepší přijít ke konci pracovní doby, kdy je klid a může se mi více věnovat.

Po vstupu do obchodu jsem zjistil, že se zabývá jiným zákazníkem. Sám jsem si tedy našel správné regály a začal hledat. Hledat stylem, jak se říká o ženách – neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Converse a Vans byly jasná volba, ty stačilo vynechat. Chtělo to ale ještě něco klasického, co nemá jen plátno, ale tlustější stěny. Zároveň nesměly být celokožené, trekové a v současnosti s oblíbeným síťovaným svrškem, prostě něco klasického. Začalo tedy hledání v NIKE, Adidas, Puma, Reebok…

Ze zamyšlení mne vytrhl známý hlas. Přišel Dalibor s nabídkou rady. S díky jsem odmítl, protože tady to není o konkrétní představě, ale více o takové té „jiskře“, kdy si člověk najednou uvědomí ‚tohle je přesně to, co hledám‘. A hlavně Dalibor nemusel vidět, co mi zajímavé představy dělají v kalhotách. 

Poodešel k čelu regálu s tím, že si musí vyplnit nějaké papíry. Nebylo to úplně ideální, protože mne mohl vidět z profilu a zrovna při prohlížení jedněch Air Maxů se mně zase začal stavět slušný stan. Co dělat? Mírně se pootočit a začít myslet na něco jiného, což moc nešlo. Odejít k jinému stojanu by bylo moc nápadné. Tak jsem si prohlížel další kusy s víceméně podobným efektem dle toho, jak moc se líbily, nebo ne. Celou dobu jsem ale měl nutkavý pocit, že mne nenápadně sleduje.

Po asi čtvrt hodině ke mně znovu přišel, nahnul se a nenápadně pronesl: „Ten za kasou je Ondra a je to můj velice dobrý kamarád. Koukám, co a jak si vybíráš, šátky, které něco značí, a mám dojem, že máme stejný zájem. Jestli máš čas a chuť, můžeme ti oba poradit, ale až po zavíračce. Budeme tu sami. Ve skladu je větší výběr a hlavně soukromí bez kamer.“

Nato jsem se zarazil, chvíli přelouskával přijatou informaci a pak se i podíval ke kase, odkud na mne nenápadně zamával neméně sympatický kluk, věkem mezi Daliborem a mnou a výškou tak dva metry. Musel jsem vypadat dost zmateně, asi jako Goro před Tokiem, protože se Dalibor pro jistotu zeptal, jestli jsem v pohodě. Co teď? Tak jsem si holt zahrál vabank a souhlasil s privátním nákupem beze svědků.

Jen jsem se zeptal: „Jak jsi to poznal?“

On na to, že slintající bernardýn, při našich setkáních, by byl méně nápadný. A pak dodal, že „jiný“ zájem o tenisky je vidět spíše mezi našinci, mrknul okem a odešel… A já měl pocit, že mám na čele napsáno i datum narození psa.

Kluci to museli mít celé naplánované, protože byli oba v práci do konce, jinak se různě střídali. To už jsem věděl z dřívějška, a vůbec mně to nepřišlo divné, že jsou oba přítomni. Ve skladu proběhlo základní představení mezi námi všemi. Sice jsme se znali, ale bylo to od vidění. První oťukávací otázka směřovala k tomu, jestli si chci jenom vybrat správné boty k chůzi, nebo je i „prakticky“ vyzkoušet. Do pojmu „prakticky“ se může schovat mnohé, tak jsem se raději zeptal, co si mám pod tím představit. Vysvětlení zamluvili a následoval spíše dotazník, co mám rád a chci zkusit. Na co složité popisování, když máme konkrétní videa se skejťáky a podobně, že. S velkým studem, ač proč, když jsem byl „mezi svými“, jsem přiznal, že mne přitahují tenisky, latex a být v něčí moci. Oba připustili, že mají podobné představy, a bylo i vidět mírné pousmání nad zjištěním, že jsem submisivní. Oni jsou totiž spíše dominantní a dlouho hledali někoho, s kým by si mohli pohrát.

Ondra se vzdálil se slovy, že jde hledat nějaké vhodné boty. Vrátil se celkem rychle s větším množstvím krabic, které pootevíral a vyndal jednotlivé modely. Znovu se omluvil, tentokrát, že má nějaké povinnosti a já ať se posadím do křesílka a začnu vybírat. Jak se vzdálil za má záda, tak jsem ucítil jen závan vzduchu z prudkého pohybu a Dalibor už byl za mnou, chytil obě moje ruce, silně mne obejmul, čímž mne totálně znehybnil, a jen pronesl: „Na co to odkládat, začneme s praktickým hledáním hned. A jestli budeš mít kecy, tak tě budu muset nějak umlčet.“

Nejprve mne ta situace vyděsila, a tak jsem začal značně protestovat a zkoušel prosit, ať neblbnou a tak. Oba se na sebe podívali, usmáli se a Ondra pronesl něco ve smyslu, že když kecám, bude třeba nějak utlumit moje nevhodné komentáře, a než jsem se nadál, dostal jsem roubík do pusy. A oba se spokojeně usmívali, že teď si můžu nadávat, jak chci. Dalibor se mírně předklonil a jen pošeptal, ať se nebojím. Začalo mně docházet, že hra začíná a rovnou dle představ, které jsme si na začátku nastínili. Jen reakce v kalhotách už dávno prozradila, v co jsem tajně doufal…

Po vyzkoušení, že mne Dalibor udrží, mi začal Ondra přivazovat nohy. Když si hrát, tak proč ne. Začal jsem kolem sebe kopat, aby to neměli tak snadné. Dalibor mne upozornil, že jestli budu i nadále zlobit, dostanu nějakou z tenisek na obličej. Ta představa mne ještě více vybudila, a tak začala sprška nadávek, spíše huhňání, že jsou úplně blbí, že se zbláznili a dál moc nevím, protože mozek se mně začal silně odkrvovat a jiná část těla překrvovat.

Poté následovalo přivázání rukou k područkám. Ondra ještě pro jistotu provedl jednu kontrolu všech pout, jestli drží dobře a zároveň neškrtí. Pak se na mne podíval mírným pohledem: „Zkus udělat rukou značku OK, teď zvedni palec a postupně přidávej prsty do čísla tři. To budou naše signály, jak na tom jsi. OK je vše v pohodě, jednička, že ještě v pohodě, ale blíží se hrana, dvojka, že už jsme na hraně a spíše ubrat a trojka je okamžitá stopka. Jinak si dělej, co chceš, a na to nebude brán zřetel. Souhlas?“

Ukázal jsem prostředníček.

Ondra jen pronesl: „A protože tady někdo zlobí, dostane trest.“

Ihned jsem začal hlavou házet, abych kladl alespoň nějaký odpor. Ten byl ale marný. Dalibor mi řádně prohmatal rozkrok, což jsem nečekal a na první moment mne to dost vylekalo a zpod roubíku se vylinul silný vzdech, a on tak dostal chvilku na vyzkoušení zafixování mé hlavy svou druhou rukou. Ondra začal přibližovat první botu k mému obličeji, schválně hezky pomalu, a ještě ji mírně natáčel, asi abych si ji mohl prohlédnout, nebo mne chtěl ještě více znervóznit z přicházejícího trestu. „Tak první kus, jak se ti líbí, co?“ Snažil se ji nasadit.

Ač jsem uhýbal hlavou a zkoušet všelijaké protesty, Dalibor se jen zasmál: „Nic ti to nebude platné, hezky si zkusíš botičku.“

To už Ondra seděl proti mně, chytil mou bradu a natlačením na hruď Dalibora, který byl stále za mnou, hlavu řádně zafixoval, abych s ní nemohl hýbat. První kus mně přistál na nosu: „A teď zhluboka nasávej.“ Protože to byla Converska, která zatím patří do TOP a její pach je nezaměnitelný, dále pocit bezmoci a jistého ponížení v mezích mých představ, řádně mně zacukalo v péru.

Dalibor se opět zasmál: „Takže první pokus dopadl dobře, je oblíbená.“ Ruku měl stále v mém rozkroku.

Vzal z druhé krabice Nike Shox, které se mně ale vůbec nelíbily, pokus proběhl stejně, jen s hlavou už nešlo vůbec hýbat a reakce v Daliborově ruce byla nulová. Na to Dalibor smutně pronesl: „A tahle se nám s Ondrou zrovna líbí, tobě evidentně ne.“

Tímto stylem proběhlo testování několika modelů, jako Air Jordan, Air Max, Puma BMW. Po posledním pokusu Ondra pro něco odešel. Když se vrátil s páskou v ruce, Dalibor natáhl svoji nohu k Ondrovi, ten mu sundal jeho Jordany a zkusil i ty. Protože se na prodejnu přezouvají, aby správně reprezentovali, byla díky tomu čistá a ani ne moc zpocená, jen akorát, tak mužně. A hned mi ji páskou připevnil k hlavě, aby ji Dalibor nemusel držet. Měla největší efekt. To už jsem samozřejmě moc nedokázal vydržet a erekce byla skoro až nesnesitelná, s mokrým následkem. Dalibor byl na vše připraven a začal mně rozepínat kalhoty. Ondra se dotazem ujistil o mém stavu a po naznačení, že je vše OK, si za mne klekl a začal mne tahat za bradavky.

Pocit to byl nepopsatelný. Nemoci se hýbat, vědět, že mám hezkého kluka za zády, hezkou botu přitažlivého kluka na obličeji a nemůžu se jí jen tak zbavit a musím ji tak stále cítit, prakticky jsem padal v extázi do bezvědomí… Jak mi Dalibor rozepnul kalhoty, okamžitě na něj vystřelilo moje péro. Začal po něm pomalu přejíždět dlaní a přivádět mě tak k šílenství.

Po chvilce dráždění odešel k Ondrovi a něco si povídali. Chvilku se nic nedělo a jen jsem slyšel povědomý, mlaskavý zvuk, který jsem ale nedokázal zařadit. Po Daliborově návratu se zvuk vysvětlil. Stoupl si přede mě a provokativně si nasazoval latexové rukavice. Hezky pomalu natáhnout, dobře napnout, a navíc ne ty klasické, tyhle byly už od pohledu silnější, měly i vzorek a byly černé. Je sakra sexy vidět, jak takové rukavice přesně padnou na ruku.

Prohlásil něco ve smyslu, že hygienu je nutné dodržovat i v práci, a napřed mi začal lehce prsty přejíždět po péru, jako by se s ním mazlil, a když jsem to už vůbec nečekal, tak prudčeji mně přetáhl předkožku, což doplnilo mé mírné zasyčení, jde mně totiž trochu hůř přetáhnout. Úplně fialový žalud začal opatrně otírat něčím měkkým a vlhkým, protože to vůbec nedřelo, jen neskutečně studilo a šimralo.

Mezitím si i Ondra nasadil stejné rukavice, jen v oranžové barvě, a i mně jeden pár nasadil na ruce, jak provazy dovolovaly. Měl jsem pocit, že se z toho udělám předčasně. Ještě mne navíc začal hladit po těle a vyhýbal se rozkroku. Dalibor si po chvíli na rukavici nanesl lubrikační gel a začal pomalu přejíždět. Mám pocit, že jsem několikrát ztratil vědomí, jakou slast to přinášelo, a zároveň mne přivádělo k šílenství, jak lechtivý pocit to byl, když výstupky na rukavici přejížděly po obnaženém žaludu. Nikdy dříve jsem něco podobného nezažil.

Vždy chvilku jezdil, a když už to vypadalo, že se udělám, tak přestal, a takto pokračoval pořád a pořád. Dohánělo mě to k šílenství, být takto na hraně a nemoci nic. Jen vidět a cítit nasazenou tenisku a cítit i ty drsně kluzké rukavice. Po nějaké době, kterou nejsem schopen identifikovat, jsem začal mohutně stříkat. Vše dokázal směrovat tak, že mé oblečení zůstalo nedotčené. Jenže on nepřestával v dráždění, jednou rukou držel péro u kořene a dlaní druhé ruky rychle kroužil po vrcholu žaludu a já začal zakoušet ten šílený pocit, kdy po citlivém žaludu stále někdo jezdí. Je to nepopsatelný pocit lechtání, něčeho nepříjemného, zároveň příjemného, co nechcete zažít, ale jen samotná představa udělá z péra kámen. Snaha se vykroutit byla marná. Úvazy byly pevně zajištěné, a tak jsem byl vydán na milost a nemilost mému trýzniteli. Oba kluci se nad vzniklou situací velmi bavili, já teda moc ne. Naštěstí trýznění trvalo jen chvilku a byla mně dána milost.

Tato scéna kluky vzrušila natolik, že následně se začali navzájem líbat, hladit po těle a mazlit. Občas věnovali pohled i mně, stále přivázanému ke křeslu a stále s botou přes obličej. Strhali ze sebe kalhoty. Ondra vzal jednu z volných tenisek, chytil Daliborovi vlasy a nasadil mu ji na obličej a bylo vidět, jak se jeho nalitý penis snaží snad explodovat.

Hned po tom si začal Dalibora připravovat zezadu, na prsty si nanesl gel a pomalu mu začal zasouvat prsty do zadku. Napřed jeden prst, hezky pomalu dovnitř, ven a zase dovnitř, pak dva, tři prsty, a to už nevydržel a šel na věc. Lehce přitlačil a penis mu zajel do díry jako po másle, jen Dalibor heknul. Netrvalo to dlouho a s občasnými pohledy na mě se udělal do něj. Dalibor samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, stoupl si přede mne, Ondra za něj a za stálého držení tenisky mu ho začal tvrdě honit. Velmi záhy mohutné cákance dopadly na mé břicho.

Chvilku se vydýchávali a najednou si všimli, že mně z jejich divadla zase stojí. Tentokrát si ke mně klekl Ondra, nanesl si gel na rukavici a po přetažení kůžičky začal jezdit jen dlaní po vršku žaludu. Mně se to moc nelíbilo, před chvíli jsem se udělal a měl jsem zase, jenže co dělat, když se nemůžete hýbat, jen trpět a hlasitě hekat. Za chvíli jsem zase stříkal, a ani tentokrát nebylo vynecháno trýznění po orgasmu.

Po základním sklizení nežádoucích zbytků mne začali vysvobozovat. A hned se ptali, jestli to náhodou nepřehnali. Nepřehnali, přesně poznali mé meze, co ano a co už ne, a dokázali napoprvé splnit něco, co bylo zasunuto v nejhlubší části mého mozku mezi tajnými přáními. Poté jen následovalo klasické předání čísel a domluva, že by se něco podobného dalo zopakovat, a bez nákupu jsem v polovičním transu odcházel, neboť prožité chvíle byly snad sen.

Po návratu domů jsem se rychle osprchoval a šel spát, jak mne celá situace vysílila. V noci ani sny nedaly pokoj a přehrávaly, co by se ještě dalo dělat s klukama někde jinde než v obchodě, až mne vzbudilo studené prostěradlo. A to jsem si myslel, že ve mně nic nemohlo zůstat. 

Asi za čtrnáct dní jsem se v práci potkal s Daliborem a ten se hned ptal, jestli jsem v pohodě, že se neozývám. Musel jsem se omluvit. Vjemů bylo najednou moc a potřeboval jsem si vše srovnat v hlavě. Jedna věc je o něčem snít a druhá to prožít. A pak také ten můj byl dost citlivý. Takový záběr ještě nedostal.

Protože jsem v práci končil brzo po obědě, domluvili jsme se na osobní návštěvě v obchodě s domluvou, co dál, a hlavně budou ještě oba kluci v práci. Výhoda malých obchodů je, že je lze kdykoliv na chvíli zavřít. Což se po mém příchodu využilo, a jak odešel jediný zákazník, tak Ondra zamknul, vyhlásil polední pauzu a šli jsme si sednout do zázemí prodejny.

U hrnků kávy a čaje se probíralo proběhlé s výhledem do budoucna. Kluci dali najevo, že by je velice potěšil můj zájem o další hrátky, ale to už doma, kde mají více „hraček“. I z mé strany byl zájem, a to velký. Najít podobnou dvojici se málokdy poštěstí, a jak se říká, štěstí je potřeba chytit za pačesy. Domluvili jsme se na víkend, kdy nám všem vyšlo volno.

Ve stanovený čas jsem zvonil na zvonek malého domku. Trochu mne přepadl strach, že jdu do domu, ze kterého nemusí být úniku, jak kdyby byt v paneláku byl záruka bezpečí, že je vlastně pořádně neznám a další podobné obavy co by kdyby. Jenže zvědavost byla silnější, a to už Dalibor vycházel otevřít branku. Kostky byly vrženy. 

Přivítání probíhalo v přátelském duchu, skoro až familiárním, jak kdybychom se znali roky. Při rozpravě kluci zmínili, že nyní změníme téma hry, když skejťáci byli minule. Co, to si ale nechali pro sebe, a jestli chci, mohu se jít vysprchovat. Bylo léto, a tak sprcha přišla vhod, zvlášť když na hrátky chci být čistý. Ještě se zeptali, jestli budu chtít i udělat záznam. Po chvilce přemýšlení jsem souhlasil, s podmínkou, že nebude veřejný. Bude zajímavé se podívat na sebe i z „druhé strany“.

Koupelnu měli velikou a řešenou tak, že sprchový kout byla vlastně prakticky celá podlaha, ohraničená jen zvýšenou hranou, aby se voda nerozlévala mimo místnost. Jediný problém byl můj stojící penis, jak si ho umýt a neudělat se… I to se zdařilo.

Najednou oba kluci vpadli do koupelny oblečení do protichemických obleků, včetně plynových masek a rukavic. Díky oblekům nebylo úplně poznat, kdo je kdo, což mne ještě více nabudilo, najednou se vše stalo takové neosobní, oddělené. Celé to umocňoval pocit, kdy oni byli oblečení a já nahý. Dle výšky asi Dalibor ke mně přistoupil a suše mi oznámil, že je potřeba provést důkladnou očistu všech tělesných dutin. Já se začal vzpírat, ale to už mně Dalibor chytal ruce a se slovy: „Pocem, poslouchat budeš!“ je spoutal, zvedl a připnul k řetízku u stropu. Pak oba poodstoupili, prohlíželi si mě nahého a spoutaného a ještě udělali fotku.

Následně si Ondra nanesl mýdlo a začal mi jeden prst pomalu strkat do zadku a kroužit s ním. Díky zdrsňujícím výstupkům na tentokráte spíše průmyslových rukavicích bylo pronikání prstu okořeněno o jistý nepohodlný pocit navíc. I když co může přebít pocit úplného ponížení, kdy si někdo s vámi dělá, co chce, a nic nezmůžete. Já se zmohl jen na vzrušené zavzdychání při každém pronikání dovnitř. Mísily se ve mně pocity nechtěného i pocit totálního vzrušení, že jen z této činnosti se musím udělat a zároveň mi musí klesnout.

Když Ondra usoudil, že vnitřní očista stačila, přistoupil Dalibor a začal mi stahovat předkožku s tím, že i zde bude provedena očista. Moje snahy o vykroucení byly marné, Ondrovo sevření bylo pevné. Protože je mírně zúžená a v rukavicích už neměl Ondra takový cit, tak přetažení bylo mírně bolestivé. Ovšem bolest smíchaná s pocitem bezmoci vyvolala jen další vzrušené kňourání. A tak jsem nyní zakusil pocit oněch výstupků na obnaženém žaludu. Jejich pocitovou ostrost zmírňovalo mýdlo. Ondra měl celý žalud v sevřené pěsti a pomalu rukou jezdil nahoru a dolů. Kňoural jsem, prosil, ať mne už udělají, ale kluci se jen tlumeně, díky nasazeným maskám, smáli. Skoro těsně před vrcholem Ondra přestal a se slovy, že očista stačí, mne osprchovali, vypnuli vodu a začali mne sušit ručníkem.

Nyní jsem od nich dostal přidělené oblečení. Byly to ty samé rukavice s výstupky jako v obchodě, tričko s nápisem SNKR SNFFR a boty – vysoké Converse, s tím, že si počkají, až se obléknu, a začali se smát. Už jen ten pocit ponížení, pak pohled na věci, co si mám vzít, mně stavěly péro do pozoru. A když hra, tak hra. Nejprve jsem si pomalu a skoro až teatrálně nasadil rukavice, pořádně je natáhl, pak se dostat do trička, které bylo snad o číslo menší, a nakonec do tenisek. Jelikož jsem Conversky dříve neměl, tak mne zaskočila nutnost povolení šněrování, aby se vůbec noha do nich dostala. Při zavazování jsem byl upozorněn, že je mám zavázat pořádně, takže řadu po řadě utáhnout… Jakmile jsem byl hotov, tak mne v novém úboru opět vyfotili a následně mne každý chytil za jednu ruku a někam mě odváděli.

Byla to jejich herna. Trochu mne udivil vykachlíkovaný prostor skoro ke stropu. Měla to prý být dříve místnost na zpracování prasat ze zabijačky, ale nikdy se to nedokončilo, tak teď tady prý dělají prasárničky. Uprostřed místnosti bylo vyšetřovací lehátko s připravenými popruhy a mně bylo hned jasné, že se zase nebudu moci hýbat a tím tématem bude vyšetření. Lehátko upravili do pololehu, abych prý dobře viděl, co mně budou dělat. Začal jsem se vzpouzet, že na něj nechci, ale kluci byli silnější, takže s lehkostí, jako kdybych nic nevážil, mě na lehátko vysadili, a zatímco mně jeden kurtoval nohy k lehátku a ještě aby byly od sebe, tak druhý mě pevně držel, abych se nemohl hýbat. Pak mi obratně sundali tričko a přivázali ruce. A zase byla fotka.

Oba mne začali hladit po těle, abych si asi užíval drsné rukavice a představoval si, co mne bude čekat. Velkým obloukem se vyhýbali trčícímu péru, které už bylo totálně tvrdé a teklo. Ondra zahlásil něco o nutnosti anestezie a vytáhl nové Pumy BMW velikosti 45 s dodatkem, že se mně tehdy evidentně nejvíce líbily a můžu hádat, jestli je pro tuto příležitost nosil on, nebo Dalibor. Opět jsem začal hlavou uhýbat, že to nechci, ale vnitřně jsem se nemohl dočkat. Stejně jsem neměl šanci a dostal ji hezky na nos. Kluci ale zase nezklamali, a že dneska mají lepší zajištění tenisky. Donesli plynovou masku a i přes moji opětovnou nespolupráci ji řádně nasadili a pevně utáhli, vyzkoušeli těsnost, našroubovali hadici a místo filtru dali tu tenisku. Mohl jsem hlavou hýbat, jak jsem chtěl, ale nebylo to nic platné a péro zase zrazovalo a jen ukazovalo, jak mne to rajcuje.

To už si kluci dotáhli stoleček se zakrytými věcmi. Po odkrytí se ukázalo vše potřebné na sounding. Můj pokus o pohyb a snaha o útěk kluky jen pobavila. Jako trest mne Dalibor trochu plácl přes péro, což mírně zabolelo a ono trochu povadlo. To byl úspěch, neudělám se hned. Následovalo přetažení kůžičky, zase trochu drsnější, aby bylo vidět, kdo je pánem situace, a začali žalud potírat gelem. Pak vzal Dalibor nejtenčí dilatátor, nanesl gel, Ondra chytil moje péro, abych s ním moc nehýbal, a Dalibor dvěma prsty mírně zmáčkl konec žaludu, aby se otevřel. Druhou rukou začal pomalu zasouvat dilatátor do péra za mého mírného syčení. Pocit těžko popsatelný, je to něco nepříjemného, zároveň to lechtá, dráždí a vzrušuje. Nemohl jsem se bránit, jen zatínat ruce v pěst, což spolu se vzrušujícím pocitem z nasazených rukavic dávalo nepopsatelnou směsici vjemů. A nezbývalo než čekat, co bude.

Dalibor občas dilatátor zasunul, trochu pohonil holý žalud zdrsněnou částí rukavice, povytáhnul dilatátor, párkrát zasunul a tak pořád dokola. Na hlavě maska a konec hadice v suprové tenisce umístěné tak, aby byla na očích, bylo vidět i na Conversky na mých nohou a zároveň i na zasouvání dilatátoru. Čas se stal pojmem relativním a jako by se zastavil. Jeho běh naznačoval jen nevyhnutelně se blížící vrchol.

Pokaždé, když se vrchol přiblížil, přestal Dalibor cokoliv dělat a čekal, až se zklidním. Doháněl mne tak k šílenství, až to přišlo. Jednou rukou nepřestal pohybovat dilatátorem v péru a i přes nepříjemný pocit jsem začal mohutně vytékat, co dilatátor dovolil. A nebyli by to kluci, kdyby s drážděním žaludu ani teď nepřestávali, doplněným i o dráždění trubice pomocí dilatátoru. Svíjel jsem se, co uvázání dovolilo, ale kluci se jen smáli a pokračovali v dráždění, jen místo pomalého bylo zrychlené.

Když už Dalibor vytáhl dilatátor a já se těšil, že je po všem, tak Ondra měl novou dávku gelu na rukavici a napnutou dlaní začal kroužit po špičce žaludu. Zdrsněná dlaň na rukavici mě přiváděla k šílenství. Kluci se smáli a utěšovali mne, že dokud se podruhé neudělám, tak nepřestanou. Vyhlídka to byla velice frustrující a i přes jejich smích jsem se pokoušel kňourat a prosit je o ukončení, protože se prostě udělat nedalo. Naštěstí po chvilce přestali. I přes oblek bylo vidět, že i jim trčí péra, tentokrát se stihli jen rozepnout a na mne vystříkat, jak byli nadržení.

Na ukončení mně ještě dali tenisku přímo na nos, ať si užiji napřímo při úklidu následků hraní. Ten byl rychlý, a tak po chvíli jsme se šli všichni tři umýt. Oblečení mně kluci půjčili svoje, tepláky i tričko, a prý jako odměnu za super akci jsem dostal Pumy BMW ve své velikosti. Úžasný pocit si je nazouvat na nohu bez ponožky, a i když se ten zrádce zase stavěl do pozoru, čemuž se kluci jen smáli, tak už ho nechali být, dostal dost zabrat.

Sedli jsme si na gauč, pustili televizi a do ní záznam z dneška, jak se podařil natočit. Kluci měli v herně několik kamer, a tak se bylo na co dívat. Celou dobu sledování záznamu mně stál a tekl. Ondra mně nabídnul, jestli si na něj nechci lehnout. Proč ne, a tak jsem si mu sednul mezi nohy, opřel se o jeho hrudník a uvelebil. Ale byla to léčka, své nohy propletl s mými, chytil mi ruce a pěkně podržel. Dalibor si nasadil rukavice od obleku, sundal tentokráte mou botu, a se slovy: „Teď si zkusíš vlastní!“ mi ji přiložil na nos a začal mi ho pomalu honit. Ondrovo sevření bylo pevné, vymanit se nedalo, a tak i přes mírný nesouhlas jsem se opět udělal.

Od té doby se občas vídáme a takto si hrajeme. Ani nemohu uvěřit, že je to skutečnost a dlouhodobý sen se stal realitou.