Tenkrát na škole

Nedávno skončila dětem škola a začaly prázdniny. V tuto dobu mám vždy sentimentální náladu a vzpomínám, co vše jsem jako školák v létě zažil.

Jeden fajn zážitek je z posledního roku učení. Byli jsme velmi malý učňák, třídy byly po pár lidech a naše třídy byly plné holek a nás kluků bylo pomálu. Učňák neměl ani vlastní tělocvičnu, a tak nás na hodiny těláku učitelky vyhnaly vždy ven; jen když byla zima, měli jsme, jen pro sebe, zamluvený plavečák a trávili tělocvik tam. Tohle pro mě bylo vždycky utrpení. Ačkoli mi bylo čerstvě osmnáct, byl jsem velmi stydlivý a ještě takový dětský, když se někdo začal bavit o sexu, byl jsem celý nesvůj a nevěděl, jak reagovat. Navíc jsem tušil, že jsem gay, ale odmítal jsem si to přiznat a říkal si, že to je jen epizoda. A právě z těchto důvodů to bylo peklo, musel jsem se převlíkat s ostatníma a chodilo se samozřejmě do sprch. Normálně jsem na plavečák ani nechodil, jelikož jsem měl prostě problém, že jakmile jsem se svlíknul na veřejnosti, ihned mi stál jak kámen. Při převlíkání to bylo ještě dobrý, tam jsem stojku schoval pod tričko, ale ve sprše to byl problém. Naštěstí se i část spolužáků sprchovala v plavkách, a tak jsem to tak mohl nechat taky a nikomu to nepřišlo divné.

Jedním z mých spolužáků byl Jarda. Ačkoli nejsem dvakrát vysoký, on je ještě asi o půl hlavy menší, ale měl pěkně vyrýsované tělo, holé, jen od pupíku dolů pruh chlupů, a co mu příroda ubrala na výšce, to mu přidala mezi nohama, na svůj věk měl nadstandardní péro a dvě obří koule měl tak do třetiny stehen. To byl jeden z těch, co se nestyděl a sprchoval se tak, jak se má. Modrooký přidrzlý blonďák, který byl docela průserář, ale i učitelky pro něj měly asi slabost, jelikož mu dost věcí procházelo. Zřejmě za to mohlo jeho frajerské, suverénní chování spojené s roztomilostí jeho malého vzrůstu.

S tímhle Jardou jsme si byli docela blízcí, nejen že jsme spolu chodili i na praxi, ale rozuměli jsme si i po stránce hudebního vkusu, chodili na pivo, a taky asi i proto, že nás kluků tam moc nebylo, a tak jsme museli držet pospolu. Byl to trochu paradox, já nesmělý, uťáplý premiant třídy, zatímco on pravý opak. No vždycky jsem byl nějak rád doplňovaný rebely a drsňáky.

Byla opět zima a my jsme chodili zase na ten plavečák. Měl jsem rituál, že jakmile se mělo jít plavat, musel jsem se ráno dvakrát vyhonit, abych byl klidnější. Ale znáte to, v tom věku to prostě nepomáhalo, navíc tělocvik byl vždy až na konci vyučování. Zákon schválnosti, že ten den jsem zaspal, a tak jsem svůj předtělocvikový rituál nemohl splnit. Ten den všichni kluci ze tříd až na mě a Jardu omarodili, a tak když přišly hodiny tělocviku, šli jsme na plavečák jen my dva s holkama. Příprava na tělocvik probíhala jako vždy, Jarda si užíval sprchu nahý a já si v koutku, v plavkách, užíval plachého pohledu na něj, ale velmi opatrného, aby snad nezjistil, že na něj koukám. Samotný tělocvik byl v klidu, nějakou chvilku jsme museli plavat a pak nás učitelky nechaly, ať si blbneme.

Když bylo padla, šli jsme zase do sprch, Jarda samozřejmě hned plavky dolů a já zase do svého koutku se taky sprchovat. Jarda chvilku koukal a říká:

„Ty se sprchuješ v plavkách? Proč? Ty se stydíš?"

„Neee, proč bych se styděl?"

„Nebo ho máš malýho?"

„No není největší, ale však už jsi mě někdy viděl, ne?"

No ale nedalo mi to, a aby to nevypadalo blbě, tak jsem plavky sundal. Samozřejmě se stalo to, čeho jsem se obával, okamžitě mi stál a nebylo to jak schovat.

Jarda: „Aha, tobě stojí, proč? Ty jsi teplej?"

„Cooooo? Ne, nejsem, proč bych byl?" A byl jsem rudej jak rak, v ptáku mi tepalo a v podbřišku mě lechtalo ze vzrušení, získané nahé svobody a tématu, kterým jsme se právě zaobírali.

„No já, že ti stojí, mně ne, podívej," a ptáka si dvakrát pohonil, aby ukázal, že to s ním nic nedělá.

„No já to tak mám vždycky, když se mám někde svlíknout na veřejnosti, proto ani nechodím na plavečák."

„Aha, a proč si ho předtím nevyhoníš, to by ti nestál, ne?"

„No právě že to nepomáhá," řekl jsem a celý jsem se třásl studem a hrdlo měl stažený.

„Tak si ho vyhoň, ne? Nebo ti bude stát ještě cestou domů!"

„Coo? Tady? Jsi normální? Co když sem někdo přijde a budeme tu jak dvě buzny?"

„A kdo? Vždyť jsme tady sami, učitelky jsou s holkama, já si ho taky vyhoním, teda, ať tě tu jak buzna nesleduju." A začal si s ním hrát, přetahovat kůžičku a ven lezl jeho obrovský rudý žalud. Během malé chvilky mu stál a byl obří, nic takového jsem do té doby neviděl, měl minimálně osmnáct centimetrů, já byl v transu.

„Teda ten je obrovskej, to ten můj je pěkně trapnej," řekl jsem a bylo mi opravdu trapně, ale zároveň jsem cítil lechtání na mém péru, jako bych se měl vystříkat, aniž bych se ho dotknul.

„Já myslím, že ho máš asi normálního, mně všichni říkají, že ho mám velkýho, asi po tátovi, nevím, ale třeba brácha, ten je o tři roky starší a má ho dvaadvacet centimetrů a není o co stát, nemůže sehnat holku, která by ho dala, každá mu uteče."

Jak jsme tam tak stáli, stal se pravý opak: namísto abych si ho taky honil, jsem jen zíral na Jardu a užíval si pohledu na něj. Chtěl jsem se ho hrozně dotknout, ale stud mi to prostě nedovolil.

Najednou trapné ticho opět rozčísnul oprsklý Jarda: „Tak když si ho nehoníš, tak hoň alespoň mně!" a sundal z něj ruku a ukázal gesto směrem k sobě.

Zaváhal jsem, ale nebýt Jardy, tak nic nezažiju, vzal mi ruku a položil mi ji na svého tvrdého čuráka. Chvilku jsem ustrnul, v ruce cítil jeho tepající péro. Na dvě vteřiny jsme se na sebe dívali. V těch pohledech bylo vše, v mém pohledu byl stud, ale zároveň štěstí, že jsem si mohl takhle sáhnout na někoho, na koho si chci sáhnout už od prváku. V jeho pohledu byly otazníky, jak zareaguju, a očekávání, že jeho vlastní práci převezmu já.

Konečně jsem se odhodlal a začal ho pomalu a jemně honit, abych mu nijak neublížil.

„Sáhni mi i na koule," řekl toužebně, zde už jsem neváhal a pravačkou pomalu honil a levačkou se snažil zachytit jeho pytel s koulema, což se mi do jedné ruky stejně nepodařilo. Trochu jsem se otrkal, pustil jeho koule a prstama začal jemně jezdit po jeho hladkém těle, přes břicho až na vypracovaná prsa, pohladil bradavky a sjel na jeho prdelku, kterou jsem si taky musel pohladit. Jarda to všechno pozoroval, ale nedával nic najevo, nějaké vzrušení, vzdychy, nic. Bylo na něm vidět, že spíše přemýšlí, jak to je příjemné nebo není. Jediné, kdy jsem něco zaznamenal, bylo právě u zadku, kde mu po pohlazení vyrašila husina. Pak jsme se na sebe podívali a vyměnili nesmělé úsměvy, čímž jsme si dali najevo, že je vše v pořádku.

Nebyl by to Jarda, aby to nechal jen tak, po úsměvu se na mě podíval a šeptem řekl: „Nechceš mi ho zkusit vykouřit?"

„Coo, to neee, nejsem teplej!"

Jarda měl však v tomto ohledu vždy připravený argument: „To přece není o tom, jestli jsi teplej, teď mi tady honíš ptáka, a co? Pojď, zkus to, neboj se."

Ještě chvilku jsem váhal, byl jsem strašně vzrušený a tohle jsem nikdy předtím nezažil, ale touha byla opravdu silná. Přikrčil jsem se, rozhlédl se, jestli nás přece jen někdo nepozoruje, a šel na bobek. Přede mnou se tyčila krásná, tvrdá, žilnatá kláda, s trsem blonďatých chlupů nad ní. Přiblížil jsem se nosem a přivoněl si, jestli mi to nesmrdí. Naopak. Voněl krásně po chloru z bazénu, to se mi úplně zamotala hlava a myslím, že právě díky tomuto okamžiku mi dodnes voní péra od chloru, obecně když cítím typickou vůni bazénu, začínám být vzrušený.

Z opatrnosti jsem nejdříve olízl jen špičku žaludu, abych měl jistotu, že mi to nebude hnusný. Jarda mě pozoroval a jen zašeptal: „Co? V pohodě?"

„Myslím, že jo," řekl jsem a už si ho dal do pusy. Zatím jen žalud, který jsem cumlal, pak jsem se snažil trochu hlouběji, ale moc mi to nešlo.

Seshora se jen ozvalo: „Je to dobrý, pokračuj."

Já pokračoval, bylo to dost nemotorné, ale já jsem z toho byl na jednu stranu v šoku, na druhou stranu jsem byl tak nějak šťastný. Jarda si dal obě ruce za hlavu a užíval si servisu. Byl to krásný pohled na tohoto borečka, ze kterého šílela většina holek ve třídě, a jsem si jistý, že kdejaká učitelka by si taky dala říct. Byl jsem pyšný, že mu mohu poskytnout něco, co se mu snad líbí, a se svým postojem alfa samce mě neskutečně dráždil.

Po chvilce se ozvalo jen takové dobrácké upozornění: „Počkej už." Jen jsem ho vyndal z pusy, začala ta hadice sázet jednu dávku za druhou, měl jsem mrdku ve vlasech, na tváři, prsou, rukou, nohou.

Když skončila tahle sprcha, postavil jsem se, můj pták byl na pokraji výbuchu, aniž bych se ho celou dobu dotknul. Vyměnili jsme si pohledy, z mého pohledu byl vidět strach, že teď to všem řekne a budu po zbytek školy buzna.

Jarda to však asi vycítil, dobrácky se usmál a pohladil mě po uchu. „Ty jo, kámo, to bylo fakt dobrý, skvěle jsem se udělal. No a co ten tvůj pták?" řekl laškovně a vzal ho do ruky, že mi to oplatí.

To ovšem neměl dělat, sotva se ho dotknul, explodoval jsem. Vystříklo mu to na ramena, prsa a hlavně měl plnou ruku mojí dávky. Bylo to tak silný, že se mi zatočila hlava a já se musel opřít o zeď. „Ježiš, promiň," omlouval jsem se a bylo mi hrozně trapně.

„Ááááá, mrdkáááááá, sežere mi ruku!" rozčísl to Jarda, aby vyprchaly moje obavy.

Pak jsme se již v tichosti vysprchovali, oblíkli a šli, holky na nás už čekaly a divily se, že jdeme tak pozdě, přitom vždycky my čekali na ně, než se zkrášlí.

S Jardou už jsme to nikdy nezopakovali, ale jsme kámoši dodnes. Dnes už samozřejmě ví, jak se věci se mnou mají, a já si tak říkám, co by bývalo bylo, kdybych se nebál říct, kdo jsem. Ale byla hluboká devadesátá léta a na učňáku bych to tehdy asi neměl úplně jednoduché. Když jsme ale s Jardou sem tam o samotě, občas si na to vzpomeneme a Jarda nezapomene s úsměvem dodat: „No a pak že nejsi teplej, viď?"