Nedělní odpoledne před Vánoci

Je neděle. Advent. Jsem doma, venku mrzne a já se těším na návštěvu dvou přátel, Frederika a Jakuba, se kterými jsem se domluvil, že před Vánoci poobědváme, dáme si víno a předáme si dárky.

Všichni tři jsme svobodní a jako kamarádi jsme si blízcí. Jakubovi je 34 let, měří 176 cm, je mohutnější postavy a pracuje jako manažer v restauraci. Je to takový náš starostlivý kamarád a je na něj spolehnutí. Vždycky se mi líbil stoický klid v jeho modrých očích, kdy si v každé situaci zachovává chladnou hlavu. Zároveň mám rád jeho veselou povahu. Srší energií, vtipem a má bláznivé nápady.

Frederikovi je 33 let, je 182 cm vysoký, má tmavé, krátké vlasy s moderním střapatým účesem, pečlivě střiženým v barber shopu, sportovní postavu a modré oči. Frederik pochází z národnostně smíšené rodiny. Maminka je Belgičanka a otec Čech. Jeho rodina je spořádaná a společensky a sportovně aktivní. I on je sportovně založený, veselý, dochvilný a celkově poctivý a empatický kluk. Taková čistá duše správňáka, typu Mirek Dušín z Foglarových knížek.

Co se týká vztahů, tak každý z nás občas s někým chodíme, ale nemáme nikdo nikoho stálého, spíš si randění užíváme a o vztazích mluvíme spíš jen v obecné rovině. S Kubou se znám z dětství, kdy jsme spolu jezdili společně k babičkám do stejné vesnice na prázdniny. Jezdili jsme spolu na kole, lezli po stromech, chodili se koupat a vůbec dělali takové ty klukoviny, co se na prázdninách dělají.

Pak jsme se pár let neviděli. Já mezitím vystudoval, našel si práci a zařídil si nový byt. Potkali jsme se znovu až po letech v Praze, kam jsem se přistěhoval. Fred byl Kubův spolužák z vysoké, kde spolu studovali zahraniční obchod a cestovní ruch.

Všichni tři jsme se seznámili teprve loni a scházíme se něco málo kolem roku a půl. Znáte to – výlety, občas do kina, na kolo nebo na pivo či koncert. Zkrátka taková partička do nepohody.

Za poměrně krátkou dobu jsme spolu už zažili leccos. Jacob je takový můj něco jako brácha. Nedáme na sebe dopustit. Co se týká Freda, tak byť se známe krátce, připadá mi, že ho znám odjakživa. Máme podobné smýšlení, a navíc se mi celkem líbí a přiznávám se, že i já jsem občas z jeho strany vycítil náznak, že mu nejsem lhostejný. Nicméně nikdy jsem to neřešil – na vztahy moc nebyl, přestože je, dle mého názoru, celkem atraktivní. No nic. Všiml jsem si ale u něj jedné zvláštnosti – Frederik má pravděpodobně foot fetish. Vlastně – vím to téměř jistě! Napadlo mě to už v létě, kdy jsme společně trávili čas výlety, poflakováním se na náplavce nebo na plovárně.

Vzpomínám si, že jednou, když jsme byli všichni tři na výletě v Českém ráji, zdálo se mi, že jsem zachytil jeho kradmý pohled, jak si mě prohlíží, a několikrát jsem ho přistihl, jak se mi zpod slunečních brýlí dívá potají na nohy a prsty u nohou, ale předstíral, že se dívá jinam.

No co, pomyslel jsem si, je mi 33 let, snažím se taky sportovat a celkově se udržovat. Mám vousy, tmavé vlasy a modré oči, postavu tak akorát, takže si troufnu říct, že jsem taky celkem v kurzu. Rád se bavím a nezkazím žádnou srandu. Baví mě plánovat výlety a vůbec aktivity ve volném čase, tak by se dalo říct, že jsem takový tahoun naší party a snažím se s klukama scházet pravidelně.

Ale zpět k Frederikovi. Známe se necelý rok a půl, jak jsem zmínil. Ač to vyzní neobvykle, jsem odjakživa horkokrevný člověk – respektive nepociťuju zimu a chlad jako ostatní lidi, takže mi nedělá problém nosit v zimě jen tričko a kabát a od jara do podzimu sandály, žabky nebo napůl sešlapané espadrilky, protože mi to prostě přijde pohodlné. Navíc doma a v kanceláři – kde nepřicházím do styku s jinými lidmi, kde by etiketa předepisovala dress code – mám rád pohodlí, nosím jen pantofle a téměř nikdy nenosím ponožky, protože je od dětství nesnáším, takže doma jsem úplně naboso. Jen když to vyžaduje formální situace, tak nosím samozřejmě oblek a plné boty, ale to se mi v kanclu nestává a nikdo tam kodex oblečení nijak neřeší.

Jak už jsem říkal – na jednom z našich výletů letos v létě mi utkvěl v paměti jeden moment, kdy jsem si všiml Frederikových podivně hladových pohledů zpod slunečních brýlí, když mě pozoroval a díval se mi na nohy. Ano, tehdy jsem to zaznamenal poprvé. Stalo se to od té doby sice i víckrát, ale tohle bylo prvně, co si vzpomínám. V létě nosím nejradši černé žabky. Tehdy jsem měl na sobě oblíbené džínové šortky, bílé tričko a černou snapback kšiltovku. Navíc odjakživa mám takový zlozvyk. Rád se různě protahuju a s tím se pojí, že si občas musím křupnout klouby na rukou a na nohou, takže když na výletě sedíme u stolu, mým zvykem – čistě kvůli pohodlí – je, že sebou vrtím a šiju, protahuju si ruce, sundám z nohou žabky a protahuju si a krčím prsty. Tlačím je do země, abych si prokřupal klouby, a dělá mi to celkově dobře, protože to uvolňuje napětí a cítím se tak pohodlně. Dělám to tak odjakživa, můžu takhle sedět třeba hodinu. Nebo si třeba pod stolem všelijak hraju s nohama (chytám pásky žabky mezi prsty, trochu je zvedám ze země a nechám je zase spadnout), nebo do něčeho kopu a tak různě.

Máma se mi jako dítěti vždycky pobaveně zasmála, že jsem jak malej opičák, protože když jsem lezl na stromy nebo na postel, tak jsem se chytal rukama nohama, abych vylezl nahoru. Celkově vzato – asi mám všeobecně neklidné nohy.

Frederik tehdy seděl naproti mně. Bylo krásné počasí a spočinuli jsme v jednom dřevěném bistru na parkovišti a pamatuju si, že jsme seděli pod slunečníkem, tlachali u piva a plánovali trasu výletu. Fred se choval trochu zvláštně. Zíral pořád skrz skleněný stůl směrem k zemi k našim nohám a říkal něco v tom smyslu, že ho trochu bolí břicho nebo tak něco. Seděl s kolenama u sebe, předloktí měl položené v klíně, jak kdyby něco skrýval, a civěl skrze stůl střídavě na moje bosé nohy a polonahý hrudník. Když vstal, aby přinesl další várku pití, všiml jsem si, že jde trochu nahrbeně a že má vyboulený poklopec. Látka na jeho tyrkysových šortkách byla napnutá celkem slušnou boulí. Nechtěl jsem na to Jakuba upozorňovat – to by nebylo fér, a kromě toho jsem si řekl, že Frederik je přece jen kamarád, takže smýšlet o něm takhle by se nehodilo, a nechal jsem to tehdy být.

Ale zároveň mě napadlo, že bude nejspíš dobře vybavený, to nebudu lhát.

Teď jsme se ale měli sejít o Vánocích, abychom zavzpomínali na společné zážitky, shrnuli uplynulý rok a popřáli si hezký vstup do roku nového.

Dohodli jsme si tedy oběd u mě doma. Dal jsem péct hovězí po burgundsku s batátovým pyré a začal se připravovat na návštěvu. V souvislosti otázky o Fredovi a jeho nejasné touze vůči nohám jsem přemýšlel a rozhodl se ho při té příležitosti odpoledne vyzkoušet a tak trochu ho škodolibě poškádlit. Navíc, když se blíží ty Vánoce, tak neuškodí užít si trochu srandy a Fred si kromě plného žaludku třeba odnese i něco víc…

Maso jsem dal do trouby a vyvoněný po rychlé sprše jsem rozsvítil vánoční stromek, zapálil vonnou svíčku na jídelním stole a šel se obléknout. Vzal jsem si na sebe bílý svetr s výstřihem do V, světle modré džíny s dírou na koleni – mám rád, když prosvítá moje kůže, nedávno opálená z dovolené na Kanárech. Hezky kontrastuje ve světlých džínách. Ponožky jsem si pochopitelně nevzal – jednak proto, že doma chodím nejradši bos, a jednak jsem byl zvědavý na Fredovu reakci, jestli se bude zase dívat. Všechno je ready včetně mě…

Někdo zazvonil u dveří. Byl to Kuba. Vřele jsem ho objal na uvítanou, pomohl mu pověsit kabát na věšák a uvedl ho do obýváku. Usadili jsme se a nalil jsem nám svařené víno se skořicí, abychom se zahřáli a krátili si čas klábosením. S Jacobem je vždycky sranda, pustili jsme si staré vánoční songy a bavili se. Snažili jsme se i trochu zpívat. Sice falešně, ale vánoční atmosféru to mělo a celkem jsme se u toho nasmáli.

Mezitím zvonek zadrnčel znovu a to byl poslední do party, Frederik. Konečně jsme byli komplet! Požádal jsem Jakuba, aby mu došel otevřít, a já mu mezitím v kuchyni také nalil hrnek svařáku, zatímco si Fred svlékal kabát.

Oba kluci měli vánoční oblečení. Kuba měl tmavé džíny a červený vánoční svetr se sněhovými vločkami a Fred měl modrý svetr s motivem sobů a zasněžené krajiny. Byli jsme jak bratři v triku ze zimního vydání Neckermann – společně jsme se tomu zasmáli.

Oba vešli do obývacího pokoje a Frederik donesl na stůl vánoční kytici se jmelím. Uvítal jsem ho, dal květinu do vázy a objal ho na uvítanou, přičemž jsem si musel trochu stoupnout na špičky, protože Fred je vyšší než já. Celý zmrzlý se usmíval, očima těkal na mě a Jakuba a pochvaloval si, že je rád, že je konečně v teple a že jsme zase pohromadě. Chvilku jsme stáli v kuchyni a povídali si a pak se přesunuli za hudbou do obýváku. Potají jsem pozoroval Freda a pobaveně si všiml, že občas sklouzne pohledem k zemi a nenápadně po koutku zírá na má chodidla. Moje bosé, opálené nohy s hranatými prsty velikosti 43 a pečlivou úpravou přitahovaly nejspíš jeho pohled jako magnet. Myslím, že tě mám, kamaráde, bingo! Test číslo jedna zřejmě vyšel pozitivně. Hm, tak uvidíme, co vydržíš – usmál jsem se v duchu.

Posadili jsme se na pohovku a zapojili Freda do zpívání koled, zatímco se peklo maso k obědu. Víno bylo silné a rozproudilo nejen zábavu, ale i krev v žilách.

Zpívali jsme staré vánoční odrhovačky, jako je Brenda Lee – Rockin Around the Christmas Tree, nebo Jingle Bell Rock – bylo to srandovní, protože my dva s Jacobem jsme byli chvilkama mimo text, ale Fred naštěstí má dobrý sluch, tak držel rytmus a celkem slušně zpíval. Začala písnička Holly Jolly Christmas od Michaela Bublé a já seděl na opěradle pohovky vedle Freda, nohy spuštěné volně na zem. Respektive pravou nohu jsem měl na sedačce těsně vedle něj a druhou na podlaze, kde mám tlustý, huňatý krémový koberec. Měl jsem podezření – a taky to byl záměr, že by z toho Fred mohl být trochu nervózní, tak jsem si sedl právě na opěradlo blízko k němu. Začal jsem v rytmu poklepávat nohou na pohovce, čímž jsem se, jakoby mimoděk, dostal špičkou kousek pod Fredův zadek a druhou nohou na koberci jsem střídavě kroutil prsty – čistě pro pohodlí – hladil jsem a chytal jimi chlupy v koberci, jako bych je chtěl utrhnout.

Fred si chtěl při zpěvu pomoct tím, že si zobrazil text songu na mobilu, takže měl vlastně pěkný detailní výhled na mou levou nohu s křečovitě skrčenými prsty, zakouslými do kožešiny, jak kdybych chtěl ten nebohý koberec zničit. Měl jsem z toho až do běla vystouplé klouby na mých opálených nártech. Položil jsem mu ruku na rameno a naklonil se přes něj k telefonu, abych také viděl na text. Do toho jsem si podupával pravou nohou do rytmu a tím soustavně narážel nártem do Fredova boku. Všiml jsem si, že se mu při zpěvu mírně chvěje hlas, a asi si uvědomil, že se mu začíná – na můj vkus celkem výrazně – vzdouvat poklopec v jeho béžových kalhotách, tak si raději přehodil nohu přes nohu, asi aby to skryl a nikdo si ničeho nevšiml. 

Začal jsem být o jeho touhách čím dál víc přesvědčený a zvědavost ve mně rostla. Rozhodl jsem se ho trošku popíchnout a zeptal se:

„Jsi pořád zmrzlý, viď? Naliju ti ještě trochu svařeného vína, zdá se, že se trochu třeseš zimou.“

Kuba z druhé strany sedačky se zadíval oknem ven a přitakal, že dnes je venku fakt zima a že Fred musí mrznout, přičemž ho upozornil, že má červené tváře. Fred odpověděl, že je to OK a že víno si ještě dá, protože je vynikající a další doušek ničemu neuškodí. Já si naopak myslel, že je mu možná horko až moc, haha! :) Zhodnotil jsem, že je třeba ještě přidat polínko do ohně. Natáhl jsem se pro ovladač, abych malinko zesílil hudbu, a při usedání zpět na opěradlo jsem jakoby mimoděk položil svoje měkké chodidlo na Frederikovo. Dělal, že si toho nevšiml. Po chvilce Jakub vstal a nabídl se, že propasíruje batáty a udělá pyré. Navrhl jsem, že se do kuchyně přesuneme všichni, a při zvedání ze sedačky jsem lehce přišlápl Fredovu nohu, napil jsem se vína a bezděčně odkráčel ke kuchyňské lince, kde jsem vypnul troubu, aby se maso dodělalo. Pak jsem se vyhoupl a usadil se na pracovní desku. Broukal jsem si s melodií a nohama lehce pohupoval ve vzduchu jak rozverné dítě. Jakub pasíroval a dochucoval vedle mě na varné desce batáty. Je skvělý kuchař a umí jídlo správně nakořenit. Fred stál Kubovi za zády opřený o lednici a hluboce si přihnul vína.

Začaly mu svítit oči a těkal jimi na moje houpající se nohy a na můj zarostlý hrudník v bílém svetru. Ale dělal to opatrně, nenápadně, tak, abych si toho nevšiml. Jenže já si všímám až moc dobře, Frede, a vypadá to, že tvůj poklopec si žije vlastním životem. V duchu jsem se uchechtnul a nabídl mu, že mu doliju víno a půjdu prostřít. Konečně bylo jídlo hotové, naservírované a všichni jsme usedli ke stolu. Jakub seděl v čele stolu a já s Fredem naproti sobě.

Připili jsme si na nás, na krásné Vánoce a pustili se do jídla. Chuť byla perfektní a trošku pikantní, protože jsem do toho přidal trošku chilli. Během jídla nám Kuba vyprávěl historky z práce, kde o minulém víkendu hostili velkou svatbu a osazenstvo tancovalo až do rána.

Během jeho vyprávění jsem využil situace a pod stolem jsem se jal vyrazit pravou nohou na průzkum. Lehce jsem šátral po podlaze směrem dopředu a potichu jak dravec jsem v prázdnu na něco narazil. Našel jsem cíl – Fredovu nohu. Neznatelně sebou trhl a překvapeně se na mě podíval, ale Jakub si naštěstí ničeho nevšiml a vyprávěl dál. Usmál jsem se očima na Freda a prsty na noze mu začal třít přes jeho nárt. Nepatrně nohou ucukl. To mě ovšem neodradilo, naopak – přešel jsem do taktického útoku! Patou jsem jemně, ale nekompromisně přišpendlil jeho špičku k podlaze a strčil mu svoje prsty pod lem jeho nohavice na holeni a třel mu nohu kolem kotníku.

Dojedli jsme a Jacob nabídl, že sklidí ze stolu. Já se napil vína a s lišáckým úsměvem jsem přimhouřil oči a začal táhlým pohybem Freda hladit chodidlem po pravém lýtku výš a výš. Moje ohebné prsty šplhaly po jeho noze přes koleno až k vnitřní straně stehen. Tvářil se trochu vyplašeně a přísahal bych, že jsem slyšel, jak se lehce zajíknul. Jakub se vracel z kuchyně a já jsem spěšně stáhnul nohu zpátky pod sebe. Pohledem jsem se zadíval Fredovi do očí a všiml jsem si, že se mu neznatelně chvějí rty. Začalo mě bavit ho trápit!

Jakub se omluvil a zeptal se, jestli může na terasu dát si doušek z cigarety. Souhlasili jsme. Jakmile za ním zapadly dveře na terasu a dovnitř vklouzl chladný vzduch, tak jsem se naoko otřásl a prohlásil jsem:

„Páni, venku je zima fakt pořádná, jak mi zavanula kolem kotníků!“ Na to jsem pomalým pohybem pohladil Frederika znovu po celé délce nohy od kotníku přes koleno, vnitřní stranu stehna a zastavil se v třísle, kam jsem vmáčknul prsty svojí nenechavé nohy a třel ho ze strany na stranu. Jako útočná pirátská loď, která najela do jeskyně.

To už Frederik nevydržel a přerývaným dechem se mě potichu zeptal:

„Hele, co to děláš?“

Zadíval jsem se na vteřinu do sklenice, napil se a potom jsem zabodl pohled do jeho vyplašených očí a opáčil:

„Vůbec nic, co máš na mysli?“

„No to, co mi děláš pod stolem. Myslím, že se pleteš,“ řekl Fred.

Udělal jsem krátkou pauzu a lhostejně řekl:

„Přesvědč mě. Myslím si, že se naopak vůbec nepletu a můj instinkt mě utvrzuje v tom, co se ti líbí.“ Provokoval jsem a přišlápl jeho tvrdnoucí poklopec. „Jsem všímavej a mě neoblafneš,“ kontroval jsem vítězně a upil ze sklenice.

Fredovi se rozšířily a zaleskly oči, jako by mu bylo do breku, nervózně se usmál, chytil mě pod stolem za kotník, suše polkl a sykl:

„Nech toho, než si Jakub něčeho všimne.“

Já se bezděky znovu napil ze sklenice a uchechtl jsem se:

„Nechce se mi! Mám návrh. Můžu toho na chvilku nechat, ale berme to jako oddechovej čas. Mám podmínku. A tou je, že to budu moct později dokončit.“ A při těch slovech jsem mu křečovitě sevřel mezi prsty a palcem pulsující chloubu jeho kalhot. Skrčenými prsty jsem svíral látku a zatahal rytmicky párkrát za místo, kde jsem cítil jeho dychtivý a skrz látku mokvající žalud. Přitom jsem mu patu zaryl do oblasti koulí, až hlasitě sykl, a tím jsem ho zafixoval a utvrdil, že to myslím vážně. I mě to začalo vzrušovat, je skutečně dobře vybavenej a látka jeho béžových kalhot byla tak napjatá, až ho to muselo bolet, jak se mu dral jeho pták ven.

Fred zrudnul, potichu vzdychl, kousnul se do spodního rtu, střelil na okamžik očima ke dveřím terasy a spěšně mezi zuby téměř zuřivě a naléhavě procedil:

„Dobře, dobře, ale teď dokončeme oběd. Prosím!“

Výborně, pochvaloval jsem si, je to 2:0, milý Frede! Stáhnul jsem nohu zpátky pod sebe a na znamení budoucí úmluvy jsem na Freda s mrknutím kývnul.

Mezitím se Jakub pomalu vracel z terasy, kde si vyřídil krátký hovor, a když usedal zpátky ke stolu, tak se omluvně zeptal:

„Kluci, budete se na mě zlobit, kdybychom si předali dárky a já se potom vypařil? Je mi tu s vámi sice moc fajn a ještě jsem vám to neřekl, ale s někým se teď čerstvě scházím a navrhl mi, že by mě rád před svátky ještě viděl a popřál mi hezké Vánoce.“

„Vůbec se neomlouvej, člověče, to je samozřejmost,“ usmál jsem se. „Naopak je to krásný a byla by škoda toho nevyužít, to je jasný. Mám z tebe radost,“ poplácal jsem ho po rameni. „A navíc jsme přece domluveni, že se mezi svátky sejdeme, takže v pohodě, co říkáš, Frede?“ A opět jsem mu přišlápl chodidlem špičku jeho nohy, na znamení, aby chlapec nevychladl a udržoval se v tenzi.

Fred se maličko zakuckal a vypadlo z něj:

„To je jasný, kamaráde. Jen si to užij, bude to pěkný a závidím ti to – v tom dobrým samozřejmě.“

Jakubovi se ulevilo, lehce se začervenal a prohlásil:

„Jste skvělí, kluci, mám vás fakt rád. Tak si předáme dárky a zvládnete to tu teda beze mě?“

Ujistil jsem ho žertem:

„Neboj, budeme doma, nikomu nebudeme otevírat, probereme živý mrtvý, jak se říká, a půjdem včas spát, mami,“ a objal jsem pod stolem chodidly Fredovy kotníky.

Kuba se zasmál:

„Ty jsi kecka, Eriku!“ Vstal ze židle a odběhl do předsíně pro dárkovou tašku. Fred svíral rukou látku ubrusu, naléhavě po mně střelil pohledem, ale byl v tom i značný chtíč, to jsem si byl jistý. Vysmekl kotníky z mého sevření a vybídl mě, že se přesuneme do obýváku na sedačku, kde měl také přichystaný svůj dárek. Já se na něj spiklenecky usmál, šel do kuchyně pro svůj dárek a usedl do křesla naproti sedačce, abychom na sebe viděli. Pro jistotu jsem si položil nohy na podnožku před křeslem, aby měl Fred hezkej výhled.

Jakub se usadil vedle Freda a předal mu dárkovou tašku. Byla to láhev stařeného, kvalitního rumu, krásně převázaná pentlí.

„To máš ode mě, aby ses v dlouhých zimních večerech zahřál a nenudil se,“ prohodil a poplácal ho po rameni. „A pokud nás k tomu přizveš, zlobit se nebudeme, viď, Eriku?“

Souhlasil jsem a podal Kubovi červenou krabici s tmavě zelenou mašlí, která ukrývala pravé kubánské doutníky, se slovy:

„Krásný svátky, kamaráde, a nezapomeň, že jako správnej sváteční kuřák si musíš svou vášeň pěstovat, ale v rozumný míře,“ pokáral jsem ho s mrknutím oka. Udělalo mu to radost a přivoněl si k dřevěné krabici plné voňavého tabáku.

Fred mi podával dárkovou tašku. Uvnitř byla knížka. V limitované edici vydání krásně brožované Duny Franka Herberta a na dně tašky ještě něco měkkého. A hele! Barevné ponožky s vločkami.

„Taky něco na dlouhé zimní večery, aby ses zahřál,“ usmál se trochu stydlivě a roztomile Fred.

„Heh! Věčně bosatej Erik?“ překvapeně se uchechtl Kuba. „Leda tak by se zahřál tou knížkou nebo vínem. Co ho znám – a že je to od pravěku, tak věčně lítal od malička polonahej a bez bot. Ale ty ponožky jsou krásný, takový by se líbily i mně,“ zasmál se a rukou mi pocuchal vlasy. „No nic. Budu se muset rozloučit, kluci,“ podíval se na hodinky a pomalu se sbíral k odchodu. „Mockrát děkuju za oběd, dárky a příští týden si voláme,“ prohlásil omluvně.

Vstal jsem, objal jsem jeho mohutná ramena a řekl mu:

„Krásný Vánoce, bráško, a užij si to.“

Fred ho taky objal a šel ho doprovodit ke dveřím.

Jakmile zapadly dveře, vrátil se do obýváku a usadil se na sedačku. Trochu se červenal a byl sladce nervózní. Chtělo se mi po něm skočit, strhat z něj oblečení a umilovat ho do bezvědomí. Nechtěl jsem ale nic uspěchat a to napětí mezi námi byla větší zábava.

Dělal jsem, že si prohlížím obsah knížky, nohy na podnožce jsem překřížil a vstrčil palec pravé nohy mezi prsty druhé nohy. Usrkl jsem ze sklenice vína, a aniž bych vzhlédl od knihy, jsem se potichu, ale důrazně zeptal:

„Pořád mi chceš tvrdit, že se ti nelíbím, když mi soustavně koukáš na nohy?“

„Er… já nevím, co si představuješ, ale já na tohle jaksi…,“ koktal Fred.

„Vážně?!“ skočil jsem mu do řeči a probodl ho pohledem. Bylo na něm viditelné, že mu srdce buší až v krku. Zaklapl jsem knihu, položil ji vedle na stolek, zvedl ruce nad hlavu, protáhl jsem se, až mi zpod svetru vykouklo na chvilku bříško, a křečovitě zakroutil prsty na nohou. Fred nepatrně vytřeštil oči, polkl a napil se.

„Je tu poměrně horko,“ prohlásil jsem. Sundal jsem si svetr, hodil ho vedle Freda a vyzval ho: „Bolí mě hrozně nohy. Dneska jsem zlítal půlku města, abych sehnal všechno na náš oběd. Co kdyby sis kleknul na zem a trochu mi je promasíroval?“ a znovu jsem zakroutil křečovitě prsty. Bylo vidět, že mu spadnul žaludek do kalhot a úplně ztratil řeč.

Beze slova položil sklenici na stůl, kleknul si na místo, odkud jsem spěšně odkopl podnožku, a jako vyplašené štěně mi koukal do očí v očekávání, co bude dál.

Vzal jsem mu hlavu do dlaní a řekl mu pevně:

„Nemysli si, že jsem si toho dávno nevšiml, jak mě pozoruješ, jak se ti líbí můj zarostlej hrudník a jak zíráš na moje nohy, kdykoliv se potkáme. Jakub nic netuší a neboj, nic mu neřeknu, to se spolehni.“ A lehce jsem ho políbil na jeho chvějící se rty. Složil jsem si ruce za hlavu, uvelebil se v křesle jako král a přikázal mu: „Chci, abys sklonil hlavu a detailně si prohlídni moje nohy, než je namasíruješ!“

Poslechl a já cítil jeho rozpálený dech na mých opálených nártech a smetanové kůži mezi prsty. Ten pohled musel být pro něj zničující. Rukama se už už chtěl málem dotknout, ale já jsem po něm vyštěkl:

„Ne, ne – ruce nech podél těla a jen se dívej! Do té doby, než ti to dovolím, se ani nepohneš.“

Při těch slovech jsem se pohladil po hrudníku, naschvál lehce vzdychl a palce zaryl do koberce tak, že mi vizuálně úplně zmizely. Pak jsem mu položil pravou nohu na klíční kost a lehce ho odtlačil. Zlomeně se na mě podíval a já mu přikázal:

„Líbej ji!“ Ohryzek mu poskočil a neznatelně jakoby fňukl. Špičkou nohy a bříšky prstů jsem mu hladil tváře a kolem úst. Pak jsem ho chytil prsty za spodní ret a donutil ho pootevřít ústa.

Vsunul jsem mu kousek po kousku celou špičku dovnitř a jeho horký nedočkavý jazyk mi začal laskat prsty. Hladově mě kousal a sál moji špičku jak dravec. Vzrušilo mě to tak, až mi bolestivě ztvrdly džíny a žalud se opřel o šev poklopce. Levou nohu jsem nadzdvihl a přikázal:

„Masíruj!“

Chytil mě za kotníky oběma rukama a začal mi masírovat chodidlo a ohýbal jeden prst za druhým. Rozechvěle poznamenal:

„Máš tak neuvěřitelně jemnou a hladkou kůži. To je neskutečný!“ a třímal mi chodidlo jak hypnotizovaný.

Vytáhl jsem pravou nohu z jeho pusy a táhlým pohybem ho hladil směrem dolů až k podbřišku. Fred masíroval jako zběsilý a naběhlý poklopec mu pulsoval a prosakoval, jak tekl. Já se hladil rukou na hrudníku, rval jsem se za chlupy a druhou rukou jsem si rozepnul poklopec, abych uvolnil bolestivý tlak a přes boxerky si zaškrtil zuřivě ptáka.

Fred vypadal, že každou chvíli zkolabuje. Díval se na mě dychtivě planoucíma očima. Beze slov jsem pravou nohu přesunul pod jeho přeplněné koule a nadzdvihl je. Fred prosebně zasténal:

„Eriku!“ Chtěl vstát, ale levou nohou jsem se mu vyškubl z dlaní a zatlačil ho na hrudníku zpátky k zemi. Pak jsem ho přes kalhoty chytil prsty pravé nohy za žaluda a začal jím přes kalhoty válet, tlačit a třít proti nártu pravé nohy jako na podložce. Byl bezradný, přivíral slastí oči, chytl mě za kotníky a párkrát přirazil pánví.

Cítil jsem pod bříšky chodidla, jak mu začíná slintající klacek cukat, a zasténal:

„Přestaň… Já to nevydržím!“

Já se jen povýšeně uchechtl a trhal jsem nohou ze strany na stranu, až se mu zvrátila hlava, zavřel oči a potichu vykřikl:

„E-ri-ku…!“ a já při každé slabice cítil, jak mu škube rozkrok a boxerky se mu plní salvami spermatu. Na kalhotách mu prosakovala a rostla skvrna velká jako pěst.

Úplně ho to omráčilo a zlomeně dosedl na paty. Prudce oddechoval a zeptal se:

„Cos mi to provedl?“

Já se usmál, vzal mu hlavu do dlaní a řekl:

„Vystříkal jsem tě do kalhot jak malýho kluka.“ A hluboce jsem ho políbil, jako bych mu chtěl z plic vytáhnout všechen vzduch.

Nato se Erik vzepjal a přešel do útoku jak rozzuřený býk. Chytil mě rukama za zápěstí, silou mi je přišpendlil nad hlavu, obkročmo si klekl nade mě do křesla a zblízka mi horkým dechem vmetl do tváře:

„Je s tebou amen, tohle jsi neměl dělat!“ a opětoval mi polibek. Měl tak hebké plné rty a jeho jazyk mi třel ten můj tak intenzivně a tak hluboce, až jsem ztrácel dech a točila se mi hlava. Pak se mi jak upír přisál na krk a zuřivými polibky mi ochutnával kůži až na hrudník, kde mi jazykem obkroužil bradavku a kousal mě, až jsem se musel zprudka nadechnout, jak kdybych se vynořil zpod vodní hladiny.

Žaludek mi spadnul do kalhot, srdce mi tlouklo jak o život. Pták mě bolel od toho, jak ho svírala látka boxerek a jak na něm seděl Fred. Uvolnil mi ruce, znova mě políbil a přesunul se opět na zem. Strhnul mi džíny ke kotníkům, chytil mě rukama za boky a přisunul si mou pánev na okraj křesla. Hladově jak vlčák mi rty obemknul ptáka a špičkou jazyka mi dráždil žalud. Myslel jsem, že se zblázním. Pak mi ptáka konečně osvobodil, boxerky stáhnul pod kolena a jazykem mi kroužil kolem žaludu. Rukou mi prohrábnul koule a zatahal za ně. To byl konec! Byl jsem absolutně v jeho moci! Druhou rukou mě štípal do bradavky a tahal za chlupy na hrudníku. Pevně obemknul rty mého ptáka a začal kmitat jazykem po špičce a přitom zuřivě a hluboce sál a sál… Bylo to tak nesnesitelné, že jsem začal boky přirážet, až jsem myslel, že to nevydržím. Měl mě v puse celýho a žalud mu klouzal po horním patře.

Zaplavilo mě horko až po uši. Bože, já za chvilku snad budu…! Kousnul jsem se do prostředníčku na ruce, ale to nepomáhalo a začaly mi v koulích cukat horké laviny. Chtěl jsem Fredovi vyklouznout z pusy, než k tomu dojde, a rval ho za vlasy, ale on mě horkými ústy vtáhnul ještě hlouběji a sál tak zuřivě, bože!!!

Projela mi ptákem první horká vlna orgasmu až po uši. Chtělo se mi téměř brečet, jak jsem byl absolutně v jeho moci. První mohutný výstřik mi vzal dech a stříkal jsem do jeho kluzkých, rozpálených úst. Bylo to nekonečné a srdce mi bušilo až ve spáncích, všude jsem viděl hvězdičky. Zakryl jsem si oči rukama a zasténal. Fred sál a sál, až jsem myslel, že ze mě vysaje život. Ležel jsem bezvládně na křesle, prsty na nohou skrčené v extázi, až to bolelo. Salvy orgasmu mě vysílily a Fred mě poté propustil zostuzeného a blaženého z pusy.

Chvíli jsme na sebe hleděli, já prudce oddychoval a Fred do ticha prohlásil:

„Takže je to jedna jedna…“

Já se na něj vyčerpaně usmál a řekl:

„Teď už chápu, jakej dopad má přísloví ­– nedráždi hada bosou nohou.“

Oba jsme se tomu zasmáli. Po chvíli jsme se šli vzájemně umýt do sprchy, kde jsme se ještě jednou vzájemně vyhonili a dlouze se líbali.

Mezitím se venku zešeřelo a začal padat sníh. Za tmy jsem ho v županu vyprovodil ke dveřím, kde jsme se rozloučili dlouhým polibkem, a popřál jsem mu:

„Tak krásné Vánoce a příští týden se vidíme.“