Překvapení je za humny

Je krásné slunné odpoledne a Vojta obrací a přehazuje voňavé seno pro králíky za švitoření zpěvných ptáků a mimoděk se s úsměvem přistihne, jak myslí na ptáka jednoho chlápka, který se Pavel jmenuje a s nímž se ještě osobně neviděl. Představuje si, až se spolu posadí u sklenky vína a budou spolu hovořit oči v oči do usměvavých tváří.

Musí se protáhnout, slunce dost hřeje, zakloní se dozadu, rukou si otírá čelo od potu a náhle mu mysl zabloudí dolů, kde má svého ptáka připraveného pro náruživé setkání, uvědomí si, že mu pulsuje tep a jeho hambin se v kalhotách začíná pnout. Vojta si pomyslí, a dost, stejně se jen tak s tím klukem rošťáckým brzy neuvidíme, tak proč se vzrušovat, v ten moment se pustí opět do práce, ale toho chlápka ze středních Čech nedokáže pustit z hlavy. Pomyslí si, kéž by tady dneska byl, zcela bych se mu oddal a udělal mu sám, co bych mu na očích uviděl. Ach jak rád!

Práce se pomalu chýlí ke konci, připravuje si kupku usušeného sena do pytle a chystá se domů nakrmit své králíky. Ušil si na sebe bič, králíci mu zabírají spoustu času, který by mohl věnovat své vášni a být blízko svému objevu. Ovšem dobrý pečený králík bude dobrou pochoutkou, až třeba Pavel někdy dorazí. Ale neví, zda bude mít sílu domácího králíka zabít.

Nejraději by vylítl z kůže, jak moc by si přál dneska se svým hochem strávit náruživou noc. Pevně by se k němu přitiskl a snědl by jej celého, ne jako králíka, ale láskou a něhou. Jak moc chce jeho dotek, jak moc mu chce dotek dát. Snad z toho dnes ani nebude spát.

V zápalu práce a myšlenek na bouřlivé milování si vůbec nevšímá okolí. Nemohl si tudíž všimnout nenápadně vzhlížejícího muže vpovzdálí stojícího stromu. Myšlenky mu rozbouřily endorfiny a jeho kašpárek se stavěl stále víc a víc, obával se, aby jej nikdo nepozoroval, nemohl si však pomoct, jeho klacek stál v kalhotách, jako by před chvílí spolkl viagru.

Co to je, já už snad z toho blázním, ten kluk mi ale dává, musím s tím něco rychle udělat, pomyslí si a spěšně shrabuje seno do pytle a připraveného košíku na čerstvé voňavé seno pro králíky. Sehne se a v jeho kalhotách se rýsují pěkné pevné hýždě.

Muž vpovzdálí se dal do pohybu směrem k Vojtovi, jde pomalu, aby jej překvapil, doufá, že mile překvapil.

Pavlovi bije srdce a cítí, jak jej skloněný Vojtík vzrušuje, silně mu brnkne v kalhotách a Pavel cítí, jak mu touhou po Vojtovi rudnou tváře a cítí příjemné teplo po celém těle. Sledovat Vojtu při práci v pohybu ho nenechává v klidu. Pomalu přistoupí až těsně ke sklánějícímu se muži zapáleného prací a jemně mu položí své ruce na jeho pevné hýždě.

Vojta leknutím vyskočí, až z toho má málem ischias, otočí se a nevěřícně vykřikne plný naděje…

"Pavlíku!?"

Pavel se smíchem odpovídá:

"Vojtíšku!" 

Kluci se vrhnou do náruče a oba cítí, jak jim srdce tluče. Necítí však jen srdce, ale i jejich ztopoření ptáci se setkají a oba pocítí neskonalé vzrušení. Kdyby to bylo možné, strhali by ze sebe své ošacení a vrhli by se zcela nazí do voňavého sena a dali by si říct…

Vojta se probral z překvapení a poplácává Pavla s radostným úsměvem po ramenou a nemůže si nevšimnout, jak je Pavel rozpálen vzrušením, oběma naráz sklouznou oči do rozkroku toho druhého, kde jsou jejich ptáci v pozoru, připraveni cvrlikat.

"Pájo, vítej, ty ďáblíku jeden, to snad není možný, udělal jsi mi obrovskou radost, pojď, jdeme ke mně, je to kousek. Ty jeden milej rošťáku!"

Pavel se sklání a pomáhá Vojtovi v rychlém shonu, aby mohli být co nejdřív doma u Vojty a oddávat se vášni. Spěšně jdou k brance. Vojta rychle odemyká branku, odhazuje pytel a koš se senem a kyne Pavlovi, ať udělá to samé.

"Co si dáš, pivko, slivovičku, čaj?" nabízí Vojta očividně vzrušen a již též notně rozpálen.

"Cokoliv, Vojto, hlavně tebe!" odvětí klučina od Berounky.

"Pojď, pojď!“ vyzývá nadšeně Vojta Pavla chopící jej za ruce a táhnoucí jej do svého příbytku.

Hned v síní se oba na sebe vrhají a začnou se líbající svlékat, rychle, spěšně, v mžiku jsou nazí, péra jim stojí, rudě zářící, čekající na nevázaný náruživý sex. Náhle se ocitnou v koupelně pod sprchou a cákajíce na sebe vodou se proplétají v objetí a s hlasitými vzdychy se oba okusují všude, jednou ten a pak zas onen.

Pavel neváhá a veze se po Vojtově těle rychle dolů do jeho klína a už má ústa plná jeho toužícího bimbase, je krásný, hluboko jej zasouvá do krku, až se skoro dáví, ale je v sedmém nebi, po tom toužil celé ty dny, týdny, měsíce. Vojta Pavla zvedá pod tekoucí sprchou a sjíždí líbaje jej, dolů až tam, kde smyslně jazykem krouží po uzdičce a obkružuje žalud Pavlova bimbáska. Jemně uchopí žalud do smyslných úst, zuby naznačí kousnutí, které Pavla vzruší natolik, že má pocit, že jeho tvrdý pyj praskne.

Vojta náruživě kouří a užívá si to náramně. Náhle líbaje Pavlovo tělo vstává a už si oba honí své ocasy, září jim očí štěstím a nevýslovnou rozkoší. Vojta vypíná sprchu a už jsou oba mokří před sprchou. Pavel přitiskává Vojtu na pračku, který se o ni opírá přitisknut na dvířka holým zadkem.

Vojta tiskne Pavla k sobě a dlaněmi pevně svírá jeho kmínky:

"Chci tě, Pájíku, chci, strašně moc! Chci cítit to tvé torpédo v sobě, hluboko, hluboko… ach, ach…"

Pavel Vojtu jemně otáčí, jenž se opírá rukama o pračku a předkloněn nastavuje svou toužící vymydlenou dírku. Pavlovi buší srdce rozkoší a přitiskne své tělo na Vojtovo a tu se sune s vášnivými polibky od krku přes Vojtova záda až na pěkné pevné půlky, které roztahuje dlaněmi, a nasliní Vojtův zadeček jazykem a krouže jím otvírá jeho otvůrek. Pak si stoupne, zakloní se a svým velkým žaludem přejíždí přes stále více se otvírající štěrbinku, poslouchaje Vojtovi slastné vzlyky, když očekává, až mu tam ten oštěp vjede jako po másle.

V malé místnosti se ozývá ozvěna slastných stenů obou chlápků, kteří se snad narodili pro tuto chvíli.

Oba celí vlhcí se najednou ocitnou v ložnici na posteli a Vojta dává Pavlovi do ruky lubrikační gel, kterým Pavel prsty vtírá chladící emulzi hlouběji a hlouběji do prdelky Vojty vzlykajícího rozkoší. Pavel si spěšně potře svůj celý, tvrdý a rozpálený pyj a pomalu, jemně zasunuje žalud do otvůrku Vojtova zadečku. Vojta už je natolik načatý, že žalud vklouzne jako po másle a Vojtův svěrač pevně sevře Pavlův žalud a pulsuje jej vpouští dál a dál do svých útrob. Pavel cítí pevné sevření svého klacka a přiráží až po varlata pleskající vší silou o Vojtův zadek. Vojta se šponuje a touží po přirážení a chce Pavlův klacek ještě hlouběji, nejraději by jej do sebe spolkl jako králíka. Zmítání jejich těl a hlasité výkřiky slasti umocňuje dráždění Vojtovy prostaty a ten začne šílením od rozkoše téměř upadat do mdlob, jeho klacek stojí jako nejtvrdší kláda a opojení je tak veliké, že v jednom momentě začnou oba kluci stříkat, Pavel do hlubin Vojtovy duše a Vojta do rukou Pavlových.

Cukání a chvění jejich rozprouděných těl rozkoší vyvolávají u obou sedmé nebe!

"Pájíku, zůstaň ve mně, ty ďáble, zůstaň ještě malou chvíli, prosím, prosím…"

Pavel svírá pevně chvějící se tělo Vojtovo a rozpláče se neochvějným pocitem radosti.

Když se oba nabaží toho pocitu rozkoše, svalí se vedle sebe na postel, koukajíce do stropu zrychleně oddychují, držíce se za ruce. Otočí se tvářemi k sobě a sledují, jak tomu jednomu jako druhému zamilovaně září oči.

Po chvíli klidu a zklidnění se, mlčíce na sebe koukající, Vojta nadšeně pronese:

"Ty příšero, já jsem s tebou prožil orgasmus. A teď si dáme toho panáka na přivítání, co říkáš, srdíčko?"

"To je nápad smíšku rozkošnej…," odvětí Pavel.

Vstávajíce se na sebe něžně usmívají…