Chlapec a bezdomovci

KAPITOLA 1.

Výprava k opuštěné továrně

Bylo páteční odpoledne. Naši odjeli jako vždy na chatku a mě nechali doma s babičkou. Byla nuda k zbláznění… Babča pletla svůj nekonečný šál a krátce před sedmou večer definitivně usnula v křesle. Tak to bylo pokaždé a načasované jako hodinky. Probrala se až po půlnoci a jen se přesunula na postel a spala až do rána. Pro mě to znamenalo dlouhý večer plný nudy. Byl jsem totiž zvyklý chodit spát až v jednu, ve dvě…, když naši nebyli doma.

Už od rána jsem měl hroznou chuť na dovádění. Před časem mě u nás ve sklepě osahával a pak i využil náš soused a docela se mi to i líbilo. Jenže soused jezdil na víkendy také pryč a nebyla šance jak to celé ani navléknout. Začal jsem tedy přemýšlet…

Po půl hodince mne napadla zajímavá, i když nevšední myšlenka. Věděl jsem, že za městem u staré, opuštěné a polorozpadlé továrny žije několik bezdomovců. Prý tam jsou dva, ale jsem si jistý, že tři. Nedávno jsem jel kolem na kole a viděl jsem je tam, jak seděli u ohníčku. Tou cestou moc nikdo nechodí. Vede jen do lesů na opuštěnou vápenku, která je po léta zavřená. Občas tam někdo projde venčit psy, ale díky bezdomovcům, kteří žebrají o peníze na alkohol nebo cigarety, se tomu místu každý raději zdaleka vyhne. Byl jsem docela kurážný, tak mě napadlo tam zajet a zkusit je svést. Jasně, byl jsem hloupý a ještě mi mnoho věcí nedocházelo, ale tehdy mi to opravdu přišlo jako skvělý nápad. Oni by si mohli užít, já také, a jelikož mě nikdo z nich nezná, ani by jim to nikdo nevěřil, pokud by se s tím někde chlubili.

I když mi bylo 18 let, vypadal jsem díky své štíhlé a drobné postavě o několik let mladší. Raději jsem si vzal průkazku na autobus, aby mi to popřípadě pánové uvěřili. Tak nějak jsem si naivně myslel, že by to ty pány mohlo zajímat, ale co… vysprchoval jsem se, upravil si vlasy a přemýšlel jak se obléknout. Nakonec jsem si vzal jen teplákovou soupravu a pod ni už vůbec nic. Ani ponožky jsem si neoblékal a vklouzl do světlých tenisek. Na záda jsem hodil malý batůžek s dvěma tatrankami a malou Fantou a už už jsem běžel po schodech do sklepa pro kolo a v zápětí ujížděl ulicí směrem k západnímu konci města. Značně se zešeřilo a rozsvítily se pouliční lampy. Ještě nebyly ani potřeba, vidět bylo stále dost, ale jistě za chvilku budou dobré. Když jsem po 30 minutách dojel k opuštěné továrně, bylo stále ještě hezky vidět. Však byl krásný, jasný, teplý letní večer, kdy tma vylézala z děr až okolo 11 hodiny a do té doby zbývaly ještě dvě dlooouhé hodiny.

V dálce jsem viděl plápolat ohníček. Sesedl jsem z kola, schoval ho opodál v křovíčku a dobře ho zakryl větvemi a vydal se směrem za plápolajícím světlem. I když se to zprvu nezdálo, bylo to pěkně daleko, možná i kilometr, ale nakonec jsem opravdu došel poblíž a zpoza krytu lesního porostu spatřil 3 starší pány posedávající okolo ohně. První, kterému budu říkat prostě První, měl pod nosem ne moc upravený knír, rozježené vlasy, vrásčitou opálenou tvář a byl oblečený do hnědé, ale na první pohled čisté kostkované košile a otrhaných kalhot neuměle zastřižených tak, aby nejspíš připomínaly kraťasy – v těchto vedrech to byl určitě dobrý nápad. Na nohách měl sandály. Mohlo mu být okolo 50 a zdálo se, že něco opéká zasmušile na ohníčku a pozoruje se zaujetím plameny.

Druhý, kterému budu říkat jednoduše Druhý, seděl na kládě hned vedle Prvního a zvesela pobrukoval nějakou námořnickou písničku. Bylo mu asi tak jako Prvnímu, možná o trošku víc, ale měl neupravený plnovous a byl, zdá se, lehce obveselený alkoholem. Měl na sobě zelené trenýrky jakoby vojenské nebo tak něco a na těle černý nátělník. Nic víc – žádné boty, jen bosé nohy a na hlavě mu rostlo pěkné huňaté afro.

Třetí, který bude prostě Třetí, byl také podobného věku, ale seděl lehce bokem, tak jsem mu do tváře moc neviděl. Měl na sobě také jen nátělník a jakési hnědé kostkované trenýrky, dále kalhoty s kapsami po stranách, i když lehce otrhané a na nohou postarší nízké tmavé boty. Také popíjel z láhve a pobrukoval do noty s druhým bezdomovcem. Všiml jsem si na paži tetování a připomínalo to nějakou nahatinku.

Jejich útulný pokojíček byl vlastně jen spousta harampádí na jednom místě. Všude okolo se povalovalo mnoho kartonů z krabic od ledniček a různých dalších zařízení, které nejspíš měly dělat dojem nějaké podlahy. Uprostřed v kamenném kruhu hořel oheň a okolo něj byly dvě navalené klády, které sloužily jako lavičky. Kousek dál byla hromádka dřeva, zrezlý barel, několik palet na sobě, což sloužilo očividně jako stůl, ale všudypřítomný drobný nepořáděk jako igelitové tašky s neidentifikovatelným obsahem, láhve od alkoholu a petflašky od limonád, plechovky od konzerv… no prostě pěkná spoušť.

Na okamžik jsem se zadrhl a váhal, jestli to byl dobrý nápad. Ale v zápětí vyhrála zhýralá myšlenka a já vkročil do světla plápolajícího ohně a pozdravil.

"Dobrý den, mohl bych se na chvilku ohřát?" řekl jsem nesměle, ale přitom s odvážným podtónem. Broukání bezdomovců ustalo. Myslel jsem, že se naštvali nebo tak něco, že je ruším, ale spíš se lekli. Druhý bezdomovec, ten fousáč, pozvedl láhev, hýknul "jasněěě, sedej…" a ukázal na kus volné klády vedle sebe. Ostatní vesele přitakali, a tak jsem si sedl k ohni k nim.

"Co ty tu děláš? Neměl bys bejt doma u mámy?" zeptal se ten první a pootočil dlouhým klackem, který směřoval do plamenů a kde si opékal kus prapodivného masa…

"Naši jsou pryč a babička spí, tak jsem šel na noční výpravu. Stačí, když budu do rána zpátky…"

"Tak to jsi docela odvážnej kluk. Jak se jmenuješ?"

"Míša," odvětil jsem a podal mu ruku, kterou naštěstí jen lehce stiskl a zatřásl s ní. Řekl nějaké jméno, jak se jmenuje, ale tak divně to zamumlal, že jsem mu stejně nerozuměl. Jak postupně čas letěl, zjistil jsem, že ten první byl dřív hajný v nedalekém revíru, ten druhý sice bývalý trestanec, ale za nějaké drobné krádeže a třetí strojvedoucí.

Okolo půlnoci jsem už nabral dostatek kuráže, že bylo na čase něco zkusit. Vymyslel jsem zajímavý plán…

"Mohl bych se tu někde umýt?" zeptal jsem se.

"Ale jasně," odvětil ten třetí a ukázal směrem k nedalekému plechovému sudu. "Je plný vody z potoka. Klidně se umej dle potřeby." Nežli jsem se zvedl, ozval se ten druhý, jestli nechci pomoc s těmi replikami, abych se prý nezamotal a neplácl sebou do těch odpadků okolo. V duchu jsem tiše zajásal a nakonec přitakal: "Hm…, tak jo". Sud nebyl daleko, ne úplně na ostrém světle plamenů, ale v pološeru ano.

Když jsme došli k sudu, zul jsem si obratně botky a hledal mýdlo: "Mýdlo nemáte prosím?"

Bezdomovec se sehl kamsi za sud a položil plechovku od rybiček s malými kousky mýdla na paletu vedle sudu: "Tady", zazubil se.

"Tak pojď, tepláky dolů, aby sis je nenamočil," a už mi svlékal horní díl. "Aaa, botičky máš už dole, tak sundáme i spodní díl," zajel mi palcema pod gumu tepláků a svižně mi je svlékl až ke kotníkům. Bez zaváhání jsem z nich vytáhl chodidla ven a udělal krok vedle. Měl jsem opravdu velmi sexy postavu. Drobnou, štíhlonkou, v pase jako vosička, zaoblený drobný zadeček… skoro až jako dívčí. Jen na krátko upravené vlasy a chlapecký milý obličejík.

Dělal jsem jako že nic a hrobové ticho ignoroval. Šplouchal jsem si ruce ve vodě v sudu a myl si tvář. Až za chvilku jsem ucítil dotek na zádech.

"Tak já ti trošku pomůžu," začal mi mýt hrudník a bříško. Musím říct, že mě myl vcelku důkladně. Po chvilce přešel na boky, záda, zadeček a nakonec nožky. Když skončil, začal se také svlékat, že by se také rád vykoupal, jestli mu pomůžu. Do toho se ale ozvali i ostatní dva bezdomovci, kteří doposud seděli u ohně a že se tedy také vykoupou. Krátce na to už byli okolo mě tři nahatí chlapíci a nechávali se ode mě mydlit a upřímně se bavili.

Když jsem byl u kolen a klečel jsem v kroužku mezi nimi na kolenou, vztyčila se kolem mé hlavy trojice nadržených ptáků. Na toho, co byl nejblíže, jsem se vesele podíval a silně na něj fouknul, až se rozkolíbal ze strany na stranu. Bezdomovci se stále usmívali a koukali na mě s úžasem, jak si počínám. Rozhoupaný pták mě pleskl přes tvář. Vzal jsem ho do ruky a dělal, jako že se na něj zlobím. Pak jsem si ho ale už vzal do své pusy a pomalu ho začal dráždit rty. Díval jsem se mu do očí. I přes vousatou tvář bylo vidět, že je nadmíru spokojený a šťastný. Mžoural oči a tiše dýchal. Po chvilce začal přerývavě vzdychat a šourek se mu přitáhl k tělu. V puse jsem ucítil, jak mu ze špičky žaludu vystříklo několik spršek sperma, které jsem ukvapeně spolkl, ale ostatní to ještě víc vybudilo.

"Ty jsi to už dělal, viď?" zeptal se ten druhý a já s úsměvem přitakal.

"Dělal… se sousedem. Je to prima pán."

"Jo taaak, tak to jooo," usmáli se bezdomovci a čekali, že uspokojím pusou i ostatní dva. Ale já měl jiné plány.

"A do zadečku byste nikdo nechtěl?" zeptal jsem se odvážně a zavrtěl nahatým drobným pozadím. Mezi dvěma zbývajícími neukojenými bezdomovci se strhla mela. Ten, kdo prostě přiběhl první, vyhrál. Byl to ten první s knírkem. Popadl mě do náručí a nesl si mě k ohni. Postavil mě na zem před stoh palet. Musel jsem si stoupnout na dřevěnou bedničku, abych měl zadeček výš, ale nakonec to šlo. Otočil jsem se zády k bezdomovci, lehce se předklonil a opřel se dlaněmi o paletu. Bezdomovec mě uchopil za boky a zlehka zatlačil. Měl ho docela velký na moje tělíčko, ale ze zkušeností se sousedem jsem věděl, že to jde. Byl jsem v klidu a čekal, jak to dál půjde. Chvilinku to trvalo, ale najednou mu žalud tiše vklouzl dovnitř a za ním už hladce následoval téměř celý pták. Začal zlehka přirážet a mé tiché vzlykání se rozléhalo jinak tichou krajinou narušenou snad jen praskáním dřeva v ohni a vzdechy bezdomovce. Poslední bezdomovec se posadil na paletu přede mnou a nasunul mi pusu na svůj klacek, čímž mě utišil.

Dva pány najednou jsem nikdy předtím neměl a bylo to opravdu zajímavé, nové a vzrušující. Zatímco jsem si hrál s jedním žaludem mezi rty a dráždil ho v puse jazykem, druhý mi jezdil v bříšku skoro až někde pod pupíkem. I kdybych si to chtěl najednou rozmyslet, tak to ani nešlo. Jeden mě pevně svíral za boky a druhý za hlavu. Ale proč bych to dělal? Bylo to opravdu fascinující. Užíval jsem si každou vteřinku. Ten, kterému jsem to dělal pusou, najednou začal stříkat a hlasitě hekal. Tentokrát jsem už polykat nechtěl, ale přidržel si mě s ptákem hluboko v pusince, takže mi jeho sperma stékalo rovnou na konec jazyka a dál do krku, tak jsem prostě polykat musel. Když povolil, vyndal jsem ho ven a schytal ještě jeden výstřik sperma na tvář. Bylo evidentní, že dlouho sex neměl a že byl plný k prasknutí.

Ten v mém zadečku následoval záhy. Přirážel do mě tak zběsile, že jsem se na paletě třásl v rytmu přírazů jako sirka ve škatulce, když s ní zatřesete. Několikrát křečovitě přirazil, vystříkl do mých útrob i svou dávku sperma a pak mi ze zadečku vyndal už povadlý a značně vyprázdněný penis.

"Tak co, líbilo se vám to?" zeptal jsem se jako vždy usměvavý a plný elánu. Ten, co se mi udělal do zadečku, mi dal na levou půlku sladkou pusu a s povadlými penisy a unavení si sedli okolo mě a bylo patrné, že jsou spokojení, aniž by cokoliv říkali.

"Bylo to boží," řekl ten třetí, kterému jsem ho kouřil naposledy, a setřel mi z tváře zbytek sperma a nechal mi ho olíznout z prstu.

Zašel jsem si k sudu omýt zbytek sperma z tváře a to co mi vytékalo ze zadečku a pomalu stékalo po stehně.

"Ty jo, vy jste asi dlouho nelaškovali…," poznamenal jsem s lehkou narážkou, jelikož sperma bylo od každého opravdu hodně.

"To víš, tady moc příležitostí nemáme," řekl ten první a přihnul si z láhve trochu alkoholu. Sundal z ohně kus masa, které tam opékal, a nabídl mi:

"Chceš? Je to sice veverka, ale moc dobrá." Slušně jsem odmítl a díval se, jak se rozdělili a doplňují síly. Lehl jsem si na, zdálo se, čistý spacák vedle nich a díval se do ohně. Druhý bezdomovec si pak přisedl a hladil mě po stehnech a bocích, což se mi líbilo. Pomalu jsem se chystal se oblékat a jet domu.

"Nechtěl bys od nás taky něco? Taky kdyby se ti chtělo udělat s něčím radost… s čímkoliv můžeme. Jen si řekni," nabídl první bezdomovec a ostatní se přidali a přitakávali.

"Já opravdu nic nechci, vážně ne…," odvětil jsem několikrát a pak mě až po dlouhém naléhání napadla jedna myšlenka, i když spíš jen díky tomuhle nevšednímu večeru, kdy jsem zažil večer plný intimností s 3 muži najednou.

"Tak co by to bylo?" zeptal se naléhavě.

"No," začal jsem pozvolna, "chtěl bych zkusit čuňačinky s více lidmi. Ale jak na to, nevím. Možná by vás to napadlo a uměli byste to zařídit."

"Hm…," zabručel zadumaně a pravil: "No, pár kamarádů máme. Mohli bychom je svolat. Třeba na zítřek, dokud máš rodiče pryč. Co ty na to? Ale byli by to kamarádi bezdomovci, ale předem by se tu vykoupali. To by myslím šlo. Kolik bys chtěl?"

"Já nevím," uculil jsem se už lehce stydlivě. Čím víc, tím líp. Bezdomovec kývl a připil s ostatními na moje díky. Oblékl jsem se, rozloučil a vypravil se ke křovisku s kolem a pak už hurá domů. Bylo teprve okolo druhé hodiny ranní, takže jsem ještě stihl doma tichou sprchu a honem do postele, vyspat se na následující den.

KAPITOLA 2.

Splněné přání

Babička ráno nic nepoznala. Zas celý den proseděla u televize a štrikovala další kilometr nekonečného šálu. Celý den jsem čekal, až usne. Jen co jí padla hlava na hrudník a ozvalo se první chrápnutí, oblékal jsem si na sebe zas tepláky na nahaté tělo a mazal do sklepa pro kolo. Dnes bylo přes den opravdu pekelné horko. I teď v podvečer jsem se už těšil, až budu moc svléknout tepláky a kapku se ochladím. Po půl hodince jsem dorazil na místo. Dnes ale žádný oheň vidět nebyl. Trošku jsem znejistěl, jestli bezdomovce nakonec nevyhnala policie, ale nakonec jsem z kola slezl a zas ho ukryl za křoví. Čím jsem byl blíže ohništi, které jsem opravdu jen tušil z pozice z předešlého dne, tím jsem byl více přesvědčený o tom, že tam nikdo není. Až opravdu na několik desítek metrů jsem zaslechl hluk a místy problikávání ohniště. Bylo tam opravdu víc lidí… popíjeli, bavili se a na kratší vzdálenost jsem už zaslechl, že se baví o mně.

"Ty jo… už se těším. Vyšukám mu mozek z hlavy…," zaznělo odněkud opodál a několik dalších se přidalo. Napočítal jsem tam 22 bezdomovců různého věku od 45 do 65 let. Tedy, tolik jsem jich ani nečekal. Kdyby 10, ale 22… no, pane jo. Vešel jsem tiše na palouk a zdvořile pozdravil:

"Pěkný den přeji…" Ujal se mě hned druhý bezdomovec ze včerejška, popadl mě za ruku a dovedl až k ohni doprostřed všech těch lidí. Tak to je on, Míša, jak jsme vám o něm říkali! Klekl si ke mně, zvedl pochlebovačně obočí a zeptal se:

"Tak takhle jsi to chtěl?"

"No, zakoulel jsem očima. Na živo to vypadá až strašidelně."

"Neboj, to nějak vymyslíme…," mrkl levým okem a šibalsky se pousmál. Usmál jsem se taky a tím ze mě spadl veškerý strach.

"Svlíknete mě?" zeptal jsem se ho polohlasně a zvedl ruce nad hlavu.

"Jasně," zazubil se bezdomovec. Zlehka přetáhl blůzu přes hlavu, sundal mi botky a nakonec stáhl tepláky až na zem a nechal mě zas z nich vystoupit stranou.

"Všechny věci raději zamkne do bedny, abys o ně nepřišel," přikývl jsem, a tak také učinil. Mezitím se strhl potlesk a hlasité jásotné pískání. Pár bezdomovců se zvedlo z provizorních lavic a rozepínajíc si kalhoty se blížili ke mně. Ten první, který se stihl svléknout od pasu dolů a nechal si jen nějaké tričko, si mě odvedl na matraci hned vedle, lehl si na ni na záda a přitáhl si mě na sebe, abych si nad něj klekl. Cítil jsem, že se mi opírá jeho trčící penis o zadeček, ale ne dlouho. Zvedl boky a vklouzl do mě. Tiše jsem vzdychl, ale to mě už pažemi držel za boky a stlačil mě i sebe dolů na matraci i s jeho ptákem hluboko v mém zadečku. Začal jsem mu to tedy dělat na koníčka a kolem nás se hromadili trčící ptáci jeden vedle druhého. Střídavě jsem si je bral do pusy nebo je jen olizoval. Začínal jsem se dostávat do své role a brzy přilétlo první sperma. Udělalo mi tři světle bílé proužky na rameni a následovali další. Na matraci pode mnou se vystřídalo 5 bezdomovců, občas mě v kleče na čtyřech brali zezadu, zatímco se přede mě posadil další a tomu jsem to dělal pusou. Bylo to jako nekonečný maratón. Jen co ho ze mě jeden vyndal, už tam byl další a další a další. Brzy jsem už sperma polykat nemohl, protože jsem měl v žaludku pěkný žabinec, a tak jsem je nechal stříkat na tělo, kam se jim jen chtělo. Po hodině půl bylo dokonáno. Celý unavený a vyčerpaný jsem klečel na matraci, všude po mě stékaly proužky bílé lepkavé tekutiny, zadeček jsem měl celý rozpálený a vytékal z něj další proud sperma a v puse a v žaludku, o tom ani nemluvě… tam bylo jak kdybych vypil hrneček lepidla. No spíš hrneček spermatu, což téměř pravda byla. Bezdomovci byli nadšení a hlasitě výskali. Jeden mi podal nějaké jahodové pití a druhý dobrý sendvič. Bylo prima tu horu sperma něčím zajíst a zapít.

Po tom všem jsem se šel omýt. Docupkal jsem naboso a opatrně po špičkách k sudu, ale byl prázdný…

"Jo, to máš teda smůlu," zahlásil pobaveně jeden z bezdomovců ze včerejška.

"Všechnu vodu jsme vyplancali na očistu nás všech," zazněl místy docela pobavený smích, protože jsem měl celé tělo olepené od bílých čúrků spermatu a nebylo jak se opláchnout. Vrátil jsem se k ohništi a hledal nějaký pokud možno čistý hadřík nebo kus neumaštěných novin. Někdo z davu řekl: "Udělej to jako kočička… hahaha."

Nu což, byla to zajímavá provokace, tak proč ne. Sedl jsem si k ohništi a s úsměvem na rtech si pěkný pozůstatek výstřiku po jednom z nich slízl a významně to spokl. Pak jsem si našel další pěkný na paži, také pramínek slízl a opět spolkl. "O můj bože…," zaznělo z publika, "já se snad znovu udělám." Načež se rozezněl smích a já se k nim přidal. Zbytek sperma jsem ze sebe otřel starými novinami, ale za tu provokaci to olizování stálo.

Ještě nebyla ani půlnoc, tak jsem se rozhodl ještě zůstat. Domluvili jsme se, že sex už jedině ukázněně. Necelou hodinku jsem si odpočal, ale zůstal nahatý. Vždy jsem si jednoho náhodně vybral z publika a tomu jsem ho před všemi vykouřil a nebo ho nechal se mi udělat do zadečku. Mělo to velký úspěch a všichni se skvěle bavili. Před 4 ranní jsem už ale musel jet. Babička byla ranní ptáče a vstávala brzy. Kdyby mě nenašla doma, udělala by takový povyk, že by policie nestačila vymetat zatáčky, jak by mě museli honem hledat. Dodělal jsem posledního, rychle se oblékl a s obrovským loučením a horou pusinek odjel směrem k domovu. Doma to bylo jen tak tak. Babička zrovna vstávala a připravovala si snídani. Sotva jsem na sebe oblékl pyžamo, už byla u mě v pokojíku a přála mi hezké ráno.

KAPITOLA 3.

Ranní nákup s překvapením

"Tak co Míšo, jak jsi se vyspinkal?"

"Ale jo babičko, vcelku pěkně, jen mě bolí celé tělo."

"Ale dity, ty jeden mudrci, vždyť jsi mladý, co tě může bolet." A plácla mě lehce jakoby za vyučenou přes zadek. Trošku jsem poposkočil a usmál se: kdyby tak věděla, kolik bezdomovců mě přes ni dneska pláclo, když si dělali dobře, to by ji asi odvezli.

"Tak pojď, snídaně. Udělala jsem ti chleba s máslem a medem."

"Babičko, já dnes snídat nebudu," odpověděl jsem a dělal, jako že hlad opravdu nemám. Bodeď by také ano s takovou porcí sperma, nehledě na ten sendvič. "Spíš si půjdu chvilku lehnout, jo?"

"Žádné takové. Hezky pracovat. Vysprchovat, vynes odpadky a vezmi si dole ve sklepě košík, půjdeme na houby, tatínek je má rád, večer se vrátí, tak udělám smaženici."

Dlouhé týdny se nic zvláštního nedělo. Naši zas jezdili na chalupu a já trávil volné víkendy s klimbající babičkou doma u televize. Na bezdomovce jsem si ani nevzpomněl, nebyla nějak chuť a nebo to prostě vzal čas. Znáte mladé kluky: pokaždé se zfanfrní pro něco jiného a zas je to brzy přestane bavit. Až jednou, cestou z pozdního nákupu ve večerce, kde jsem kupoval dědovi dvě piva a chleba, jsem cestou zpět potkal dva z bezdomovců, kteří se tehdy účastnili té velké akce s mnoha lidmi.

"Míšo? Jsi to ty? Jasně, jsi to ty! Zajásali a hned mě plácali po rameni. Jak se máš? Neměl bys na nás chvilinku?" naléhali.

"Nene, nezlobte se, jen jsem musel na nákup do večerky," zvedl jsem tašku před jejich oči a zacinkal v nich láhvemi.

"My tě moc nezdržíme, pojď na chvilinku. Jsme tak nadržený, že to bude jedna dvě...," a už mě vlekli kamsi do temné uličky. Bránil jsem se, ale bylo mi to málo platné. Zas spustit nějaký velký virvál jsem nechtěl, ale odpor jsem kladl. Nicméně marné přemarné. V uličce mě v pološeru svlékli do naha, tašku mi sebrali z ruky a odložili kamsi za konteiner a posadili na dřevěnou bednu.

"Ale pánové, tady to nejde, co když někdo půjde kolem!" Nebrali nic na zřetel a svlékli si kalhoty a stáhli trenýrky na kolena. První, který už stál přede mnou, mne uchopil za kotníky, položil si je na ramena a přistoupil těsně ke mně. Jak se nade mě naklonil a opřel se dlaněmi o bednu, přiblížil mi nohy k tělu a mně se vyšpulila zadnička přímo vstříc jeho klínu s trčícím klackem.

"Ne, tady ne…," opáčil jsem na svou obranu a zakryl si rukou zadeček.

"Dity prdelko, bude se ti to líbit, uvidíš…," a s těmito slovy mi i obě ruce položil za hlavu a přidržel je, abych se nemohl dál protivit.

V téhle poloze jsem opravdu nic dělat nemohl. Druhou rukou si pomohl najít správné místečko a pak lehce zatlačil. Tiše jsem sykl a ucítil, jak se do mě postupně noří. Musel ho mít pěkně dlouhý, protože to bylo nekonečné. Stále a stále mizel v mém drobném tělíčku, dokud jsem neucítil, jak se mi na zadeček nenatiskly jeho boky. Hlasitě vydechl a začal pozvolna přirážet. Chlípně se na mě zblízka díval a usmíval se mi do tváře. Zavřel jsem oči a vzdychaje jsem odvrátil hlavu stranou. Dával mi pusinky na tvář a na krk a neustále ho do mě vsouval a vysouval v rytmickém tempu. Druhý hlídal na kraji uličky, jestli někdo nejde, a občas se přišel podívat a udržovat si vzrušení. Cítil jsem, že mě hladil po vlasech a něco mi konejšivého říkal, ale co jsem prostě nevnímal. Měl jsem plnou hlavu toho, co se mi pohybovalo uvnitř v těle. Po dlouhých pěti minutách bezdomovec zrychlil tempo a úplně si na mě nalehl. Přerývavě mi hekal do ucha a mé drobné bosé nožky se mi třásly na ramenou téměř až u tváře. Byl ve mně tak hluboko, že jsem cítil, jak mě jeho prověšený šourek při přírazu pleskne do zad hned nad dírkou.

Pak zastavil, několikrát silně přirazil a napumpoval do mě všechno své sperma. Pustil mi ruce a chvilku na mě ještě bezvládně ležel. Pak se totéž opakovalo ještě s tím druhým. Otřel mi zadeček od vytékajícího sperma kamaráda a hned mi ho tam také strčil. Byl to neméně velký chlapák jako jeho kamarád, takže jsem věděl o každém jeho pohybu. Když také dokonal svou potřebu, natáhli si kalhoty, za odchodu prohodili pár slov díků a zmizeli za rohem uličky.

Seskočil jsem z bedny na zem a hledal své šaty. Naštěstí byly opodál na plechovce od barvy a já se mohl obléknout. Cestou domů mě sperma stékalo po stehnech až na kotníky, ale už jsem chtěl být doma. "To byl ale večer…," procedil jsem mezi zuby a přidal do kroku. "Co mě ještě bude čekat? To se uvidí časem…"

KONEC