Malý problém

Jmenuji se Tom. Mám úžasnou ženu, dvě krásné dcery a fajn, dobře placenou práci. Je mi 42 let a všichni mi tipují o 10 méně. A mám jeden problém. Jsem bisexuál. Řeknete si, co to je sakra za problém. Ale když vezmete v potaz druhou větu, můj stav mysli a základní premisu mého života, že co se může posrat, to se posere. Tak mě snad pochopíte. Není to samozřejmě tak zlý, protože když se tímto řídíte, tak tomu můžete relativně snadno čelit. Ale existuje jeden problém v životě každého člověka a tou je stereotyp. Po nějaké době vás udolá. Začnete se nudit, pak začnete přemýšlet, jak to zlomit, a když se do toho připlete sex, tak je velké riziko, že se to posere. Třeba jako minulý měsíc…

Byl konec května, něco po třetí a blížil se konec pracovní doby. Pomalu jsem se chystal k odchodu, když se ve dveřích kanceláře objevil šéf.

"Čau chlape, neměl bys dneska čas? Tak hoďku? Volal mi kámoš, že má nějakej problém s počítačem, jestli se mu na něj nemůžu mrknout. A mně se to dneska vůbec nehodí."

Moc dlouho jsem nepřemýšlel, protože se mi domů mezi ty tři hlučný tornáda moc nechtělo.

"Jasně, žádnej problém. Nevíš, co má problém?"

Nevěděl, jen mi řekl adresu a že mi je strašně vděčnej, že má dnes ješte důležitej call a že mu tím fakt pomůžu.

Sedl jsem do auta a za 10 minut jsem parkoval před pěkným rodinným baráčkem.

Zazvonil jsem a během chvilky se objevil ve dveřích sympatický asi 60-letý chlapík. Stejně vysoký jak já, hustý černý plnovous a krátký šedivějící vlasy na ježka. Na sobě měl jen trenky a tričko na doma, pod kterým mu vyčnívalo větší bříško. Důvod, proč ho ruším, jsem mu vysvětlil během 30 vteřin. To, že mu tak rychle dorazil domu "service-man", ho neskutečně potěšilo a už mě zval dál. Vyzul jsem se za dveřmi a šel s ním do pracovny, kde měl počítač. Cestou jsem minul kuchyň, z které mě pozdravil další sympaťák, stejně starý, trochu nižší a hubenější, bez vousů, ale s o dost šedivějšími vlasy. Posadil jsem se za pracovní stůl a po stručném sdělení, že nefunguje net, jsem zapnul starší HPéčko, které leželo v dokině. Příjemně to v domě vonělo a všude bylo perfektně uklizeno. Jak počítač nabíhal, tak jsem s tím pánem, co mě pouštěl, prohodil pár vět. Že jsem Tomáš, on Karel, a zůstalo u vykání. Jsem slušně vychovanej a netykám starším skoro o 20 let. Na otázku, co si dám, jsem odpověděl, že jen studenou vodu. Než mi Karel přinesl vodu z kuchyně, problém byl vyřešenej a internet už zase fungoval. Když mi pokládal sklenici na stůl, tak ho to neskutečně potěšilo, že už to jede.

"To není možný, můžes mi to ukázat?"

Stoupl si vedle mě a já do adresového řádku začal psát seznam.cz. Po zadání prvních dvou písmenek se otevřel okno našeptávače a všechny řádky začínali na sex. Usmál jsem se a dopsal …znam.cz, bouchnul do entru a ukázal mu, že to funguje. Trošku mě rozhodilo, že jsem si během té vteřiny všimnul v adresách i slov: old gays, uncle, stepdad apod. Musím říct, že mi úsměv trochu ztuhl a někde vzadu, v hlubokém temném rohu mé mysli křesla jiskřička mého homosexuálního já, submisivního kluka, který už více než 20 let nebyl uspokojen mužem.

Karel mi stiskl ruku nad loktem a poplácal mě rameni, že jsem fakt frajer.

"V pohodě, úplná blbost," odvětil jsem s úsměvem.

Za tu ruku měl držel o pár vteřin déle, než je normální, a poslední plácnutí přešlo v jakési pohlazení. Fakt blbost, ale zaregistroval jsem to. Tohle normálně chlap nikdy neudělá. Z jiskry se udělal plamínek…

"Pojď do obýváku, vodu dopiješ tam. Nechceš i malý kafe?"

"Jo, díky, to si rád dám. Karle, prosím, nic mi do něj nedávejte… Bez cukru i mléka."

"Jasně, sedni do gauče a dej mi 3 minuty."

Posadil jsem se a koukal okolo sebe. Moderní, pěkně vybavený prostorný pokoj, na stěně 70ti palcová televize… Karel si v kuchyni něco povídal s tím druhým chlapíkem. Smáli se, ale přes vrčení kávovaru jim nebylo vůbec rozumět. Karel mi donesl malé espresso, sedl si vedle mě a zavolal:

"Honzo, dones nám, prosím, tu vodu z pracovny, co jsem mu nalil."

Honza se objevil během pár vteřin, a když pokládal sklenici na stolek přede mnou, tak mu, nechápu jak, vyklouzla a celou mi ji vylil do klína.

"Sakra, promiň, to jsem nechtěl," začal se mi omlouvat.

"Sundej džíny, dám je na žebřík, za půl hoďky budou suchý."

"To je v čoudu!" říkám trochu naštvaně, protože tím se určite protáhne má návštěva "jen na hoďku".

"Hele v pohodě, aspoň si vychutnáš v klidu naše dobrý kafíčko," smál se Karel.

Zvedl jsem se a začal si stahovat úplně mokrý džíny. Oba se řehtali a začali mi s nima pomáhat. Připadal jsem si fakt trapně. Úplně mokrej a dva neznámí starší páni mi stahujou kalhoty. Začínal jsem tušit, že se něco nevyvíjí podle standardního plánu.

Potvrdil to následující ještě trapnější moment, když mi i s kalhotami sjely trenky a já tam stál nahej, z každý strany klečel jeden "strejda" a z 20 cm mi na něj koukali. No, tak teď už jsem se smál i já, protože mi ani nic jinýho nezbývalo. Rychle jsem si je natáhl zpátky, dosvlékl ty mokrý džíny a úplně červenej v obličeji jsem se posadil zpátky.

"Hele, mladej, nemáš se za co stydět," řekl mi Honza, když se vrátil z koupelny a viděl mě tam, jak tam sedím jak hromádka neštěstí.

Připadal jsem si před nimi jak malej kluk. Já ve svých 42 letech.

"Můžu se zeptat, kolik ti je?" jako by tušil Karel, na co myslím.

"Kolik byste mi řekl?"

"Tak 34."

Teď jsem se začal už usmívat normálně.

"Plus 8," říkám.

"Fákt? Tak to vypadáš skvěle," odvětil Honza.

Tahle konverazace se vyvíjela divně jako celá situace. Když mě Karel vyzval, abych se zvednul a stoupl si k němu zády, že se změříme, jak jsme vysocí, tak už jsem ani neprotestoval a šel k němu. Opřeli jsme se o sebe zády a Honza prohlásil, že jsem menší a že se ještě musím změřit s ním.

Otočil jsem se a najednou jsem stál mezi nimi. Oba byli opravdu hodně blízko. Tvářil jsem se trochu nechápavě a porušením mé komfortní zóny jsem byl úplně vykolejený. Nevěděl jsem, jak reagovat. Jen jsem koukal, cítil jsem, jak se mi zvedá tep, a vůbec nic jsem nedělal. Koukali jsme na sebe asi 10 vteřin, já nic neudělal a oni to vzali tak, že můžou pokračovat.

"Vrátíme čas o 5 minut," řekl Karel stojící opravdu blízko.

Tak blízko, že jsem cítil jeho vůni. Normálně by mi to vadilo. Hodně vadilo. Ale svíčka v mém zapomenutém já už hořela silným plamenem a nechtěla být sfoukuta.

"Cože?" vypadlo ze mě a otočil jsem se na něj.

"To ti to slušelo mnohem víc," odpověděl a usmál se.

Chytnul mě za obě předloktí a ve stejný okamžik mi za mnou Honza stáhnul trenýrky a přišlápl je na zemi. Tím mi zafixoval nohy a já se vůbec nemohl hýbat. Vlastně mohl. Péro se mi postavilo takovou rychlostí, že to Karlovi, kterého se téměř dotýkalo, doslova vykouzlilo úsměv na tváři.

"Hele, tobě se to líbí!" řekl pomalu Karel a posunul se ještě blíž, že už se mi stojícího péra opravdu dotýkal.

"Aby sis nepřidal trapně, tak se svléknem taky," řekl Honza stojící za mnou a sundal si trenky taky.

Přistoupil ke mně, objal mě pevně oběma pažemi a Karel mě pustil. Asi bych se mohl bránit a něco podniknout. Ale mně se to líbilo, jak si mě podávají a nedovolí mi udělat žádný pohyb. Honza stál naprosto těsně za mnou, držel mě hodně pevně a já ucítil, jak se zvedá jeho pták a dere se mi mezi stehny nahoru. Mírně jsem roztáhl nohy a udělal mu místo, aby se mu zastavil o můj zcvrklý pytel strachem a vzrušením zároveň. Začal mírně přirážet a já cítil, jak mi jeho žalud naráží do mých varlat. Oba jsme dýchali ve stejném rytmu a já byl neskutečně vzrušený. Karel si se slovy "co se to tam dole děje" kleknul a pozoroval, jak Honzovo péro naráží do mého pytle, zvedá ho a zase mizí.

"Ty bláho, on úplně teče," ozvalo se ze spoda.

Já se podíval dolu, abych si ověřil Karlův výrok, a musel jsem mu dát za pravdu. Z mého naprosto tvrdého žaludu vytékalo neskutečné množství průhledné tekutiny.

"A krásně voní," pokračoval Karel.

Otevřel pusu a přiblížil se nebezpečně blízko. Plamínek svíčky blafnul ve skutečný oheň…

Počkal jsem si na dopředný Honzův pohyb a zároveň s ním jsem zajel Karlovi mezi jeho rozevřené rty.

"Aaaaaach," opravdu hlasitě jsem vydechl.

Pevně sevřený Honzou jsem se nechal zasouvat do nádherně příjemných Karlových úst. Mé vzdechy začaly nabírat na intenzitě. Karel přestal a stoupnul si. Stál s obličejem asi 10 cm ode mě a zeptal se:

"Líbí se ti to?"

Jak promluvil, tak jsem v Karlově dechu ucítil smíšenou vůni mé štávy a žaludu. Bylo to neskutečný.

"Ano," odpověděl jsem tiše.

Karel se rychle přiblížil a vrazil mi jazyk do pusy. Jeho fousy mě šimraly a lechtaly. Cítil jsem svou slanou chuť. Nikdy jsem to v životě nazažil. Kdyby mě nedržel Honza pevně zezadu, tak se mi asi podlomí kolena.

"Mám pokračovat?" zeptal se po neskutečně dlouhých 20 vteřinách.

Jen jsem kývnul. A Karlova hlava mi zmizela z pohledu. Ucítil jsem ruce na zadku, jak si mě dole přidržel a neskutečně jemně a zároveň silně mě začal sát. Třikrát jsem s pomocí Honzy přirazil a začal jsem stříkat. Vzhledem k tomu, že skoro měsíc doma nic nebylo, tak ze mě vyjelo opravu velké množtví semene. Když mi přestal cukat, Karel se zvednul a začal mě líbat stejným způsobem jako před chvílí. Jen s jedním rozdílem. Že mi i z jeho jazyku pustil do pusy celou dávku mé mrdky. Vůbec jsem to nečekal a skoro jsem se začal dusit. Oba mě pevně svírali a počkali, než to všechno spolykám. Samozřejmě mi z toho půlka vytekla na triko, které jsem měl stále na sobě. Oba mě zároveň pustili a já se sesunul k zemi. Klečel jsem a jen jsem oddychoval.

"To triko bude potřeba vyprat," řekl Honza a vysvlékl mi ho.

"Asi se ti to trochu tady protáhne," doplnil.

"Jo, teď budeme mít na sebe spoustu času," přidal se usmívajcí se Karel.

"Do teď jsme sloužili my tobě a teď posloužíš ty nám."

"Cože?" pomalu se ze mě vydralo.

"V pohodě. O nic se nestarej, mladej. My se postaráme sami."

A začali se neskutečně řechtat. Oheň se ještě více rozhořel a mně došlo, že se to posere ještě trochu víc. Vůbec mi to ale nevadilo a péro mi začalo zase tvrdnout.