Poprvé – část první

Tento příběh popisuje mou první pořádnou zkušenost, tři roky zpět, kdy mi bylo čerstvě osmnáct. Už od mládí jsem věděl, že mě přitahují kluci i holky. S holkami mi to moc nešlo a u kluků bylo těžké říct, jestli jsou taky na kluky. Jak šel čas, přišla i má první potřeba zažít něco skutečného. Ale jak?

Žijeme v moderní době, a tak jsem si založil profil na jedné seznamce pro kluky. Po nějaké době jsem nahrál několik fotek – ukázal jsem pouze svou postavu, nic víc. Jsem velmi štíhlý, normálně vysoký mladý kluk s hezkým zadkem a nikde ani chloupek. Vždy jsem byl méně vyvinutý oproti ostatním klukům.

Co jsem ale nečekal, byla reakce. Druhý den jsem usedl k počítači, otevřel seznamku a viděl osmdesát zpráv. Nevěřil jsem, že tolik lidí má zájem si se mnou psát. Začal jsem odpovídat, některé zprávy byly jen „Ahoj“, jiné byly hodně erotické. Všiml jsem si, že nejvíc zájem projevují starší muži.

Uběhlo pár dní, vždy jsem odpověděl, ale po několika zprávách konverzace skončila. A pak mi napsal on. Byl mnohem starší – věkový rozdíl jsme měli 45 let – a bydlel asi pět zastávek autobusem ode mě. Starší, vyšší, s velkým břichem.

První zprávy jsem bral jen ze zvědavosti, vůbec jsem nehledal někoho takového, ale netrvalo dlouho a představa mě začala lákat. Začal jsem si pouštět videa, kde herci měli větší věkový rozdíl, a byl jsem u vytržení.

Po prvotním seznámení a výměně fotek přišlo na řadu, co ode mě očekává.

„Chci poslušného kluka, který poslouchá, co se mu řekne. Co se nestydí ukázat své tělo, i když se červená. A hlavně… co mě respektuje.“

Tohle mě dostalo. Ten dominantní přístup byl přesně to, co jsem hledal, a přitom ve mně zůstával pocit strachu. Dohodli jsme se, že já budu poslouchat a vše nechám na něm – psaní, první schůzku i to, jak bude probíhat.

Den nato mi přišla zpráva, že se chce setkat. Odpověděl jsem: „Já jsem pro.“

On: „Přijeď zítra kolem páté na tuto adresu a zazvoň na toto jméno. Já ti otevřu. Jo a připrav se.“

Moje srdce jelo jako o závod. Strašně jsem se těšil, ale vše ve mně mi říkalo, že to není dobrý nápad. První zkušenost – a ještě s někým tak starším? Co když se něco stane? Nemohl jsem spát ani jíst, nervozita byla obrovská. Ve škole jsem sotva s někým mluvil a co nejrychleji jsem se vydal domů. Už po cestě mi těžkly nohy a ruce jsem měl chladné. Ale zároveň při každém pomyšlení na něj jsem cítil tlak v kalhotách. Byl to zvláštní pocit.

Doma jsem zkontroloval zprávy – nic. Pomyslel jsem si, že vše platí, jak jsme se domluvili. Vymyslel jsem si výmluvu, že půjdu ven s kamarády a nevím, kdy se vrátím. Oblékl jsem se a šel jsem se připravit do koupelny. Snažil jsem se na to nemyslet. Našel jsem si autobus a vyrazil.

Cesta mi přišla strašně rychlá, ani jsem se nenadál a stál jsem před domem. Ruce se mi klepaly, když jsem natahoval ruku ke zvonku. Zazvonil jsem a chvíli nato se ozval bzučák. Otevřel jsem a po schodech pomalu kráčel nahoru. Už z mezipatra jsem si všiml, že jedny dveře jsou otevřené. Můj tep by se snad ani nedal změřit.

Vystoupal jsem poslední schody a pomalu se podíval do dveří.

„Ahoj,“ řekl mi.

„Ahoj,“ odvětil jsem.

Jeho postava oproti mé byla obrovská. Až teď jsem si uvědomil, co jsem vlastně udělal.

„Jsem rád, že jsi přišel. Pojď dál.“

„Děkuju,“ řekl jsem.

Zul jsem si boty a on mě nasměroval do obývacího pokoje.

„Dáš si něco k pití?“

„Vodu,“ odpověděl jsem.

„Dobrá.“

Mé odpovědi byly strohé, protože jsem od stresu nemohl ani pořádně mluvit. Byt byl zařízený normálně, možná trochu staromódně. Než jsem se stihl rozkoukat, byl zpět. Posadil se na gauč a opřel si záda. Já stál uprostřed pokoje a čekal.

„Takže jak jsme si psali – nejlepší bude, když to necháš na mně. Já tě povedu a ty nebudeš odmlouvat. Jsi hezký kluk, myslím, že by to mohlo fungovat.“

Stál jsem strnule a pouze odvětil: „Dobře.“

„Dobrá. Chceš si ještě odskočit?“

„Ne, díky.“

„Jak myslíš. Odlož si věci a začni se pomalu svlékat.“

Vůbec jsem nečekal takový spád, bylo to rychlé a moje hlava to nestačila chápat. Neměl jsem kapacitu odmlouvat a začal jsem se svlékat – nejdřív triko, které odkrylo mé štíhlé tělo, potom kalhoty. Zůstal jsem jen v ponožkách a boxerkách.

„Šup, všechno dolů.“

Sundal jsem si ponožky a zbývaly jen boxerky. Pomalu jsem je stahoval až ke kotníkům. Mohl vidět celé mé tělo – malý pevný zadek a péro od strachu miniaturní a přitisklé ke kulkám. Tiše seděl a sledoval.

„Vidíš, jde ti to. Teď se mi pojď ukázat.“

Přišel jsem k němu blíž. Chytil mě za zadek, dvakrát plácl a pak mi zezadu promnul koule. Chvíli si s nimi hrál. Bylo příjemné cítit jeho ruku.

„Já… já se hrozně stydím…,“ řekl jsem.

„To je dobře. Stydět se máš. Ale stejně uděláš, co ti řeknu. Rozumíš?“

„Ano.“

„Klekni si.“

Klekl jsem si přesně mezi jeho nohy.

„Rozepni mi kalhoty a vyndej ho ven.“

Odepnul jsem knoflík a posunul kalhoty dolů, zbývaly jen trenky.

„No šup.“

Sundal jsem mu trenky a před mým obličejem byla jeho chlouba. Byl střední velikosti, chlupatý a měl velké koule.

„Tohle je ale péro, co? Líbí se ti?“

„Ano.“

„Vem si ho do pusy a pomalu mi ho cucej.“

Sebral jsem veškerou odvahu, otevřel pusu a vzal ho do pusy. Byl teplý a měl specifickou chuť. Poprvé jsem poznal, jak chutná péro. On si to evidentně užíval, jen potichu funěl. Cítil jsem, jak pomalu tvrdne.

„To by stačilo, pusinku máš pěknou. Teď se opři o křeslo a vystrč zadek.“

Neměl jsem námitky a udělal to. Opřel jsem se, vystrčil zadek a slyšel, jak něco otevřel. Chvíli nato jsem cítil, jak mi něco chladného stéká mezi půlkami – lubrikant.

„Vystrč ho pořádně!“

Poprvé na mě zvýšil hlas, stres byl zpět. Více jsem roztáhl nohy, celou dírku měl přímo před očima. Nic neříkal, jen pomalu dýchal. Když jsem to nejméně čekal, zasunul mi prst do dírky, úplně celý, bez upozornění. Vzdychl jsem. Jezdil prstem dovnitř a ven, po chvíli přidal druhý prst, mé malé péro začalo tvrdnout.

„To je ale zadeček, ty ses pro to snad narodil,“ trochu se zasmál. „Vzhledem k tomu, jak krásný zadeček máš, je rozhodnuto. Otoč se.“

Otočil jsem se a on pevně chytil mé skoro stojící péro a dal mu facku. Velkou. Poté ho chytil a stáhl mi předkožku. A znovu mi dal přes mé odhalené pérko facku. Ještě větší.

„Au.“

„Neboj, to, co tě čeká, bude bolet víc. Zpět na břicho a nohy od sebe!“

Srdce mi bušilo, už jsem ležel na břiše, opřený o gauč. Cítil jsem tlak jeho péra na dírce, čas jako by se na chvíli zastavil, poté to znenadání přišlo, zasunul ho rychle – bolelo to neskutečně. Cítil jsem, jak se mi nahrnuly slzy do očí. Chtěl jsem ho zastavit, ale poté promluvil.

„Máš krásně úzký zadeček…“ Nemohl jsem odpovědět, jen jsem vzdechl. Přidával na tempu, cítil jsem, že to nezvládnu, a přitom mi nepřišlo, že má v úmyslu zpomalit.

Moje tělo hořelo. I přes bolest to bylo úžasné, mé pérko bylo tak tvrdé, až bolelo. S každým přírazem mi jeho koule plácaly mezi půlkami. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo. Přirážel tvrdě, rychle, tak silně, že se křeslo s námi skoro pohybovalo. Jeho velké břicho mi dopadalo na záda, zrychloval a funěl víc a víc. Naposled silně přirazil a cítil jsem něco, co jsem nikdy předtím nezažil – své semeno mi pumpoval přímo do zadku.

„No podívej, taková malá vymrdaná čubka!“ smál se. Vypadal jsem skutečně tak. „Vypadáš směšně jako levná použitá děvka. Zvedni se a běž!“

„Můžu použít tvoji koupelnu?“ zeptal jsem se, měl jsem celý zadek od lubrikantu a z dírky mi vytékalo jeho semeno.

„Určitě ne. Obleč se a běž, ozvu se ti.“

Natáhl jsem si trenky, kalhoty, oblékl triko a vydal se na odchod.

„Dneska to bylo rychlé, příště si tě vychutnám víc,“ řekl a otevřel mi dveře.

Vydal jsem se na autobus, ani jsem nevěděl, v kolik jede. Péro mi stálo neskutečně, potřeboval jsem si ulevit, jinak bych praskl. Z dírky mi stále vytékalo jeho sperma a boxerky jsem měl zezadu promočené. Za celou dobu mi vlastně nedošlo, že nepoužil ochranu. Celé to bylo tak rychlé, že jsem neměl ani deset sekund na přemýšlení.

Dorazil jsem domů a hned šel do sprchy. Musel jsem se udělat. Při prvním doteku jsem stříkal tak jak nikdy předtím. Jakmile jsem se uvolnil, veškerý jeho obsah vyšel ze zadku – nechápal jsem, kolik toho bylo.

Po sprše jsem se převlékl do pyžama a ulehl, v hlavě milion myšlenek. Co se to stalo? Vždyť já neznám ani jeho jméno… Ale mé tělo bylo úplně klidné, jako kdyby to přesně potřebovalo.

Druhý den se mi vstávalo krásně. Netrvalo dlouho a sedl jsem k počítači – byla tam zpráva od něj: „Dnes tě tu chci vidět, stejný čas.“