Poprvé s Markem ve školních sprchách

Tehdá jsem byl zrovna v septimě na našem gymnáziu. Bylo mi čerstvých osmnáct let a byl jsem spíš ten tišší kluk ve třídě. S jen pár kamarády, které jsem získal až po přestupu ze základky, a s hlavou spíše v knížkách, seriálech či různých dokumentech než v klubech a partys. Dnes bych i řekl, že jsem nebyl zrovna oblíbený, ale na druhou stranu mi to bylo vždycky jedno, měl jsem kámoše, s kterýma jsem si sedl, a to bylo to hlavní. Školou projdu, budu se snažit a pak hurá na výšku, ideálně medinu, pokud se zvládnu dostat. Vzhledově si nemyslím, že bych nebyl atraktivní, byl jsem přirozeně poměrně vysoký i štíhlý. Ostatně chodil jsem plavat, občas běhat, někdy si i zalozit na stěnu a doma jsem i posiloval. Jen jakýkoliv týmový sport nebo i týmová aktivita šla tak trochu mimo mě. Prostě klidný a tichý, který se snaží spíše ostatním vyhnout, to jsem byl já.

Každopádně přejdu už k věci bez zbytečného vyhýbání. Řekl bych, že všechno to začalo tím jedním osudovým momentem. Ten, kdy fakt akutně potřebujete na záchod, konkrétně se vyčůrat. Protože jste to neudělali během přestávky a teď trpíte a posloucháte výklad učitele, který ani nejste schopni vnímat, a jen odpočíváte čas, až se konečně ozve ten „krásně sladký“ zvuk zvonku a vy konečně doběhnete na záchod. Každopádně já to už nemohl vydržet, teda ne, že bych se pochcal, jen už jsem prostě nemohl čekat. Mohlo být tak max deset minut do zvonění a já zvedám ruku s tím, jestli bych mohl na toaletu, přičemž jsem dostal pokáráno, že proč ruším a proč že to nemůžu vydržet a tak dále, ale nakonec jsem byl propuštěn. V některých hodinách jsme měli dovoleno prostě se jen tiše vytratit, zvednout se a v případě nouze nejvyšší odejít, ale ne při hodině biologie, tady jsme se museli dožadovat uvolnění. No cítil jsem se fakt dost trapně, ale s vidinou úlevy jsem mohl jít.

Vyběhl jsem přes prázdnou chodbu a hurá na toalety. Většina našeho gymplu prošla postupně rekonstrukcí díky nejrůznějším dotačním programům. Jedinou výjimkou však byly toalety v budově B. Tady to mělo půvab starých časů. Umývárna s jedním umyvadlem, dále jedna wc kabinka a dva pisoáry v dost stísněném prostoru, který jen shora osvětloval malý pruh tlumeného světla z okna. U umyvadla se zrcadlem byla téměř temnota a bílé obkladačky s šedou dlažbou tomuto prostoru dodávaly až nemocniční vibe. Já prakticky rozrazil dveře, když jsem vbíhal dovnitř, a už při jejich zabouchnutí jsem si povoloval kalhoty a rozepínal poklopec, ani nevím proč, ale vběhl jsem k pisoáru, vytáhl ho a začal úlevně močit. Většinou jdu vždycky do kabinky. Nemám rád, když někdo stojí kousek ode mě, cítím se nervózně. Pak je ještě horší, když mně nejde čůrat a slyším proud moči od toho druhého. Navíc mě i znervózňuje ten pocit, abych se náhodou na to péro nepodíval, nebo na jeho vlastníka. Prostě preferuji klid v kabince, ale teď ne. Ostatně byl jsem tam jen já, teda až do chvíle, kdy se otevřely dveře.

Někdo vstoupil a já se snažil co nejrychleji dochcat. Nicméně to fakt nešlo, takže mi v něm jenom nervózně škublo, ale chcalo se dál. Borec se postavil vedle mě. Neviděl jsem, kdo to je, snažil jsem se jen rychle dočůrat a koukat se při tom pouze před sebe. Cítil jsem jeho rameno, jak se téměř dotýká mého. Slyšel jsem zvuk rozepínání. Povolování kalhot. Pak šmátrání a následný zvuk chcaní. Já nervózně začal lehce tikat očima. Na svůj penis, jestli už budeme mít hotovo, pak před sebe na pisoár, na spáry mezi obkladačkami nad pisoárem, pak na strop, až jsem očima zavadil u souseda. To teda bylo něco! Jakože fakt něco. Kouknul jsem tam omylem, ale to, co jsem viděl. Bylo to jakože fakt velký péro, nebo mi to minimálně přišlo. Já ve svém neztopořeném stavu měl tak jestli max pět centimetrů, tak bych přeháněl, ale tohle to bylo snad osmnáct čísel. Najednou jsem tam očima zavadil a koukal. Nevypadal, že by mu stál. Byl poměrně široký a s částí odhaleného žaluda, ze kterého tryskaly chcanky.

„Co čumíš!“ ozvalo se od mého spoluchcáče. Hrklo ve mně. Oči jsem dal opět před sebe a vlastně i přestal močit.

„Nic… na nic nečumím,“ vyblekotal jsem ze sebe. Rychle jsem schoval ptáka do trenek, sepnul knoflík kalhot, zapnul zip a přitom už se snažil co nejrychleji odkráčet k umyvadlu. Borec měl černou mikinu s kapucí, kterou měl nasazenou na hlavě, a trochu širší džíny, to bylo vše, čeho jsem si všimnul před svým útěkem k umyvadlu.

Rychle jsem pustil vodu. Utáhnul si opasek u kalhot a omyl si ruce. Vytrhl jsem asi tři papírové utěrky, které jsem sotva stačil vyhodit, když jsem viděl, jak postava kráčí směrem ke mně. Kurva, řekl jsem si v duchu a rychle jsem šahal po klice. Otevírám a mezitím se už ozývá hlas:

„Tak počkej, buzíku, to mi teda vysvětli!“ říkal ostře kluk, který akorát rukou šáhl na dveře tak, aby je zase dovřel.

„Co mám jako vysvětlit?“ říkám poměrně razantně já.

„No, proč se kurva koukáš na ptáky ostatním, když chčijou? Né!“

Otáčím se, koukám na něj a polknu.

„Já se vůbec na tebe nekoukal!“

Šibalsky se usměje… Je to Marek, borec z druhé třídy, taky v septimě, s tím rozdílem, že jestli já jsem nepopulární, tak to on je absolutní eso. Člověk by doufal, že na gymplu, kde se více hledí na chytrost, nebudou mít sportovní blbečci uplatnění, ale není to tak. Marek dělá snad každý myslitelný sport, který na škole i mimo ni máme. Aktivně hraje hokej, tuším jako útočník, dále hraje školní florbal, občas fotbal, dělá smečaře ve volejbalu. Chodí plavat, do fitka a myslím, že jsme se i minuli na horolezecké stěně. Do toho je i poměrně chytrý a hlavně je v kolektivu oblíbený. Ostatně vymýšlí různé pitomosti a snaží se pořád dělat srandu a mít dobrou náladu. Vlastně mě překvapuje, že dokáže být i hrubý. Takového jsem ho ještě nezažil, ačkoliv jsme spolu prohodili možná tak tři slova…

„Nekoukal?“ znovu se uchichtne. Mimochodem má nádherné zuby, tuším, že jeho máma dělá zubní hygienistku, nebo tak něco. Má trochu výraznější špičáky, takže mu při úsměvu lehce vystupují. Teď jak se uchechtl, tak mu vyčuhuje pouze ten na pravé straně.

„Chlape, však tys mi na něj přímo čuměl!“ pokračuje dál Marek s ironií v hlase. „Hele, já nejsem nijak agresivní, chápeme se, ale neměl by ses koukat borcům na péra, mohlo by se ti to vymstít a mohl bys dostat i jednu do rypáku,“ zvedne ruku a jemně mě plácne dvakrát přes obličej a znovu se lehce pousměje.

„Já jen, že… ehh,“ drmolím ze sebe.

„Že, co?“ kouká se na mě Marek s údivem.

„Ehm… noo, že je to tak velký,“ opravdu jsem tohle řekl. Jako vážně jsem to tehdy řekl, ale i teď je mi z toho trapně. Myslím, že jsem i v ten moment naprosto zčervenal a chtěl být kdekoliv jinde, nebo rovnou umřít.

„Kámo, cože?“ teď se začíná smát a hlavu při tom jemně sklání směrem dolů. Jako by sledoval svůj rozkrok, a pak mám pocit, že i snad můj. Jsem stále jako přikovaný zády ke dveřím, čelem k němu. Zvedá hlavu a kouká na mě. Teď mně kouká do očí a dělá posunky, jako by čekal, co řeknu, mžourá očima.

„Noo, jakože…, víš co,“ teď se kouká s údivem mně do očí a já se snažím odtrhnout zrak a mluvit dál. „Prostě vedle tebe stát, to je o komplex.“ Znovu se pousměje, až mu jdou vidět zuby. „Jakože je to fakt velký, já tam mám tak sotva pět cenťáků a ty úplnou raketu dvaceticentimetrovou.“ To bylo poprvé, poprvé v mém životě, co jsem dal někomu kompliment stran jeho výbavy. V životě jsem se u toho ale tolik nestyděl jako právě teď v tento moment.

On znovu skloní hlavu a už se asi fakt směje, ale zároveň pořád působí přísně.

„Hele zase to nepřeháněj, žádných dvacet čísel se nekoná,“ odpovídá a já sám se trochu uklidňuji, myslím, že začínám být sebejistější. On se ode mě odvrací bokem a jde k umyvadlu. Začíná si umývat ruce. Vzhlédne do zrcadla, podívá se na mě. Já jemu do jeho modrých očí. „Mně už se pak totiž o tolik nezvětší, víš,“ udělá malou pauzu mezi slovy a zavírá kohoutek. „Naopak u tebe, předpokládám, to jde do větších čísel,“ uchichtne se a v zrcadle se podívá nejdřív mně do očí a pak je sklopí směrem k mému rozkroku. „Nebo se pletu? Já totiž sám mám pak už jen něco trochu přes devatenáct centimetrů a šířka, ta mi v podstatě zůstává úplně stejná. Co u tebe?“ pokračuje Marek.

„Já mám jenom něco málo přes šestnáct,“ říkám mu a koukám se, jak si bere do ruky jednu papírovou utěrku.

„A šířka? Nebo teda jako objem?“ říká Marek.

„Jakože obvod ten mám nějakých asi ehm čtrnáct?“ odpovídám s určitou nejistotou, přičemž moc dobře vím, jak na tom jsem. Hodně času jsem trávil zjišťováním ideální velikosti, porovnával s kdejakým pornohercem a obrázkem na netu, jestli je ten můj pták v pořádku a jestli není ten nejmenší na světě.

„No tak vidíš, šestnáctko, nemáš se za co stydět… Tak někdy příště a dávej si na tohle opravdu pozor. Bylo by škoda, aby ti někdo rozbil nos za čumění,“ s tímto rozloučením otevírá dveře do chodby a jeho odchod zdůrazňuje ostré zvonění přestávky.

Já stojím ještě chvilku za dveřmi umývárny a vstřebávám všechno to, co se stalo. Přišlo mi, jako by po mně chvilkama jel. Jako by se mě vlastně tak trochu snažil sbalit. I ta jeho podivná provokace a rádoby agresivita byla zvláštní. Rozrážejí se dveře, někdo z mladšího ročníku vbíhá na záchod s omluvou, že do mě málem vrazil, a já jen kvituju s tím, že se nic nestalo a opouštím toalety. Co se to sakra stalo?

Na Marka a naše setkání na záchodech jsem myslel po zbytek dne i večera, kde jsem si představoval, co všechno by se mohlo stát a jaké pokračování by to mohlo mít. Jako třeba co kdybych si tam klekl a dal si ten jeho monstrózní penis do pusy a začal ho sát, lízat a kouřit, nebo co kdyby si mě tam položil a pořádně bychom si tam zamrdali přímo uprostřed těch záchodů. No s těmito představami jsem si to pěkně udělal do kapesníků a začal o tom racionálně přemítat. Nakonec jsem usoudil, že jsem měl spíš štěstí než rozum. Ostatně Marek mi mohl i rozbít hubu, ale bral to s humorem a asi jen pochopil, že jsem nervózní, a třeba i myslel, že mám komplexy ze svého těla.

S touto představou jsem přešel k zrcadlu a prohlédl si sám sebe. Nemám se za co stydět. Mám celkem pěkné tělo. Celkem vysportované nohy, které působí i svalnatě. Poměrně pěkná ramena, jakože mohla by být vypracovanější, ale není to zlé. Prsa mám ne moc svalnatá, ale celkem pevná. A hrudník pevný, ne úplně s pekáčem buchet, ale pěkně rovné břicho s lehce znatelným „V“ směrem k penisu. Nemám ochlupení, hlavně proto, že ho holím, ale stejně mi ho ani moc nerostlo. Každopádně podpaží, břicho, ptáka, koule i zadek musím mít oholený, jinak se cítím zvláštně a spíš nepříjemně. Každopádně ptáka mi Marek pochválil a má hezkých šestnáct centimetrů a s obvodem necelých patnáct, nemá žádné zakřivení, je přímý. Jen s trochu větším žaludem, než je asi obvyklé. Každopádně barva penisu koresponduje se zbytkem těla. Jen koule mi přijde, že mám poměrně pořád malé, ne že by mi nesestoupila varlata, jen když koukám na svůj pytel, tak mi přijde poměrně malý.

Otáčím se, koukám na zadek, který je pevný, kulatý a myslím, že docela šukatelný. Možná mám trochu krátké prsty na rukou, když se na ně teď koukám, ale vlastně ne, vypadají dobře. Obličej mám bez vousů, roste mi jen chmýří a nemám zrovna ostré rysy tváře, ale není kulatá nebo nějak divná. Nos ne nějak zbytečně velký ani nějak zahnutý, asi úměrný k mému obličeji. Mám hezké oči, ty se mi na mně líbí. Široké obočí, delší řasy a oči světle hnědé, skoro až oříškové. Možná bych se měl ostříhat, přemýšlím. Vlasy už jsou trochu přerostlé, světle hnědé. Nemám žádný výrůstek či divnou pihu, nebo tak. Neříkám, že jsem dokonalý, ale myslím, že pěkný jsem. Když o tom dneska přemýšlím, vím, jaké různé komplexy jsem měl, ale zároveň vím, že už tehdá v těch mých osmnácti jsem byl schopný se i docenit. Samozřejmě jsem místy i snil o modrých očích a černých vlasech, asi takových, jako měl Marek, ale nakonec se člověk musí přijmout takový, jaký je.

Další dny probíhaly tak nějak v poklidu. Nikomu jsem o tomto setkání na záchodech nepověděl. S Markem jsem si to taky neměl jak vyříkat, nemáme moc kdy se potkat, jen jednou za týden při tělocviku, a tenhle týden už jsme ho měli, takže co už. Můžu na to prostě jenom zapomenout.

Do dalšího týdne jsem měl za to, že na to i Marek naprosto zapomněl, ale nebylo to tak. Každopádně nám začínal zrovna tělocvik a setkali jsme se až na rozcvičce, jelikož se druhá třída převléká ve druhé šatně. Respektive naše šatny jsou řešeny tak, že jde o dvě místnosti, ve kterých jsou lavice s kabinkami a jsou vzájemně propojeny místností se sprchou a toaletou. Potkali jsme se teda až u rozcvičky, já stál vedle svého kámoše Adama a vykládali jsme si, když jsem měl poprvé pocit, že mě někdo pozoruje. Marek se během těláku párkrát poštuchoval se svými kamarády, vtipkoval a kecal. Učitel ho zvolil jako kapitána týmu u našeho florbalového zápasu, což bylo samozřejmě velmi nečekané a vůbec ne jako vždy. Měli jsme čtyři týmy, abychom se všichni vystřídali při hře.

Bylo to před koncem tělocviku a můj tým už měl dohráno a jen koukal na finální zápas. Já seděl úplně na konci naší lavičky, ze které jsme se spoluhráči pozorovali zápas, byl jsem nejblíž ke dveřím do tělocvičny. Ostatní lavičky jsme použili jako mantinely, aby míček nelítal úplně všude, což stejně lítal. Nicméně do tělocvičny vstoupila moje spolužačka Lucka, takže jsem se probral ze sledování hry, která mě stejně nezajímala, a rozešel se směrem k ní. Lucka s ostatníma holkama z obou tříd měla tělocvik v druhé části tělocvičny. Každopádně teď Lucka stála už v civilním normálním oblečení a s brašnou přes rameno.

Přišel jsem k ní:

„Ahoj, co tu děláš?“ zeptal jsem se.

„Koukám, jestli už končíte. My to zarazili už tak před půl hodinou, tak jsem se dala dohromady a říkám si, jestli mám na vás čekat.“

„Jakože na mě s Adamem?“ vyhrknu a ona se na mě podívá jako na úplného blbce a jen dodá:

„No ne asi…, ale Adam, koukám, ještě hraje.“

„No joo, jede velké finále, víš jak,“ říkám jí s lehkou ironií v hlase.

„Nicméně víš co. Máme teď volnou hodinu, než bude děják, a minule nám říkala, že příště chce kontrolovat ty zápisky ze cvičení či co, takže bychom mohli dát hlavy a sešity dohromady a něco vymyslet,“ kouká na mě a já nehlasně přikyvuji hlavou. „Jen já osobně jsem ještě nic nejedla, tak bych zašla třeba do obchodu, nebo se stavila někde v okolí alespoň na hranolky, nebo tak.“

Koukám se na ni a pohledem sjedu na její ruku, ve které mezitím svírá plechovku coly ze školního automatu.

„A tohle ti nestačí?“ s vtipem řeknu, mezitím co mi Lucka vymění káravý pohled a já pokračuju: „Já jako úplně nemám hlad. Jedl jsem už před tělákem a úplně nevím… Spíš bych šel do té třídy a dal do kupy ty poznámky, ale Adam, ten je permanentně hladový. Však víš,“ zamyslím se a ona mezitím přikývne hlavou a zvedne plechovku.

„A napít nechceš? Cukr ti dodá energii,“ usměje se na mě.

„Jo jakože napít bych fakt potřeboval.“

Tělocvikář píská k ukončení hry a já otevírám plechovku a začínám pít. Nevím, kdy se to přesně stalo, každopádně někdo do mě drknul a já padám i s plechovkou přes náš „mantinel“. V momentě se válím po zemi, přičemž se mi po hrudi rozlévá laciná cola ze školního automatu.

„To je kokot!!“ ozve se naštvaně Lucka.

„Já na zemi a kdo ještě?“ řeknu rozlámaně s vtipem. Mezitím k nám přibíhá Adam a pomáhá mi vstát.

„Myslím, že to byl Marek… Něco jste si udělali, nebo je to zase nějaká blbá sranda?“ zeptá se Adam…

Najednou je u mě i tělocvikář Bedna a ptá se mě na hybnost nohy, do toho vyhání Lucku s Adamem, kteří se mu snaží vysvětlit, že za to může Marek. Každopádně Bedna řeší, jestli je v pořádku ta noha, nutí mě s ní točit, následně i točí s mojí rukou a že jestli se mi nic nestalo, jestli nemám něco s ramenem a jiné věci. Sál se během tohoto čísla zatím kompletně vylidní a spolužáci mizí do šaten. Bedna pak křičí, že tohle se nedomluvilo, že poražení tu měli uklidit, dát mantinely na stranu a celkově udělat pořádek. Tak mu s klidem řeknu, že mu pomůžu, když vidím, jak bere lavici do svých namakaných rukou. Přikývne, dá mi pár rad a ať nezapomenu na teplou sprchu, jednak že mi uvolní svaly, a pak taky že přestanu smrdět jak pot s colou.

Když to celé sklidíme, jdu do šaten. Tam si akorát většina oblíká poslední svršky, až na těch pár kluků, co byli ve sprše a nemají tedy asi žádný stud. Adam za mnou přijde a řekne:

„Jsi fakt v pohodě? Co ti ten debil udělal?“ Podívám se na něj, když vytahuju svůj batoh s věcmi.

„Hele, toho neřeš, to je jedno, navíc se mi nic nestalo. Možná si ani neuvědomil, že jsem vedle té pitomé lavičky a že se mi o ni podaří tahle zapackovat.“

Kouká na mě:

„Ale mohl ti alespoň říct promiň. Ne? Každopádně půjdeš s náma? Půjdem s Lucou do večerky a pak asi na schody, nebo tak.“

„Hele jakože já si stejně půjdu dát ještě sprchu, dám se do kupy a tak, takže se spíš uvidíme až ve třídě,“ koukám na něj a pak dodám, „jestli to teda nevadí?“

„Ježiš, to vůbec ne, jen věřím, že se k nám pak beztak přidá i Kája. Tak bychom se pak třeba potkali na schodech.“

Vybaluju ručník a koukám, jestli najdu i náhradní spodní prádlo.

„Hele, tak si pak můžeme napsat nebo něco, uvidíme! Nebo prostě jen dojdu.“

„Jasný, tak zatím. Joo, a kdybych potkal Marka, tak mu řeknu, že je kokot,“ s touto větou odchází z místnosti a já mu oplácím úsměv. Zbývají poslední dva spolužáci, což mě více než uklidňuje tím, že ve sprchách bude prázdno. Jak už jsem naznačil, naše šatny jsou řešeny tak, že jsou dvě pánské šatny, každá zhruba pro patnáct lidí. V každé šatně jsou jedny vstupní dveře z chodby, naproti nim je okno do zahrady. Na pravé straně od vstupu jsou šatní skříňky, na levé je část šatních skříněk předělena dveřmi do zázemí. V zázemí jsou čtyři sprchy, dvě a dvě naproti sobě s malou přizdívkou, která tvoří předěl, dále jsou čtyři umyvadla vedle této přizdívky, opět dvě a dvě naproti sobě, vedle umyvadel je vstup do šaten, opět na každé straně jeden, a konec tvoří přizdívka s prostorem se dvěma pisoáry a jednou wc kabinkou.

Nachystal jsem si vše potřebné do sprchy, tedy konkrétně ručník, sprchový gel a čisté trenky. Naštěstí jsem vždy připraven, i když se sprchám snažím vždy vyhnout, protože jestli mě něco rozrušovalo více než pisoáry, byly to právě společné sprchy. Ještě k tomu tyto sprchy, kde není vůbec žádné soukromí. Pouze čtyři hlavice, čtyři termostaty a uprostřed dva háčky. Vzor dlaždic je tady trochu méně depresivní než na toaletách, jde o kombinaci světle modrých dlaždic a bílé. Já už téměř nahý jen v trenkách. Uklízím svoje mokré svršky a chystám se do sprch. V naší šatně akorát odcházejí poslední žáci a vzniká naprosté ticho. Pomalu otevírám dveře k zázemí se sprchami. Nikdo tam není, je tam téměř až tma, kterou opět jen narušuje pruh oken, který je nad prostorem s toaletou. V prostoru sprch je tak poměrně šero, což mi vyhovuje a ani nerozsvěcím. Kráčím dovnitř a slyším, že ve vedlejších šatnách ještě někdo je. Nicméně všichni měli dost času na to se vysprchovat. Sundávám tak boxerky, které odkládám na umyvadlo, a vstupuju do prostoru sprch. Ručník dávám na háček dál od sprchové hlavice a záměrně si vybírám roh na straně protějších šaten, ať jsem více skryt.

Pouštím sprchu a po chvilce si stoupám pod proud teplé vody. Ani mi nedošlo, jak moc jsem byl ulepený, ne jenom od té coly, ale i potu a všeho ostatního. Uvolnění teplé vody spouští proud myšlenek v mé hlavě a já pomyslím na Marka a na to, proč mě asi shodil. Taky si ho začnu představovat, jaký je, jak vypadá a hlavně i toho jeho velkého ptáka, až mi z toho cukne. Kdo ví, kolik kluků se tady kdy sprchovalo a jaký mají asi péra. Jaké tvary a velikosti tu byly a jsou, představy jako z nejdivočejšího pornofilmu. Moje péro začíná tvrdnout a já přemýšlím, jak moc hrozné by bylo si to tady udělat a kolik kluků si to tady už asi udělalo.

V ten moment se ale ozve ten zvuk. Klika. Dveře se otevírají. Někdo z druhé šatny jde dovnitř. Otáčím se ke stěně směrem k rohu. V hlavě přemýšlím nad vším, co by mě teď mohlo zklidnit. Vzrušení mnou proplouvá, když najednou můj strach zvítězí a péro začíná trochu vadnout. Stále jsem nalepený ke stěně a proud teplé vody skoro až bodá do mého těla.

Někdo za mnou stojí. Natahuje ruku, pravděpodobně odkládá ručník. Stoupá si směrem ke mně. Připravuji si něco říct.

Najednou se ozve:

„Nazdar šestnáctko!“

Otáčím hlavu směrem k němu.

„Čau, Marku,“ řeknu mu s lehkým podrážděním. Jeho modré oči si mě celého prohlížejí a přitom řekne:

„Promiň, nemyslel jsem, že to s tebou až tak šlehne, ale holt vidět mě jen tak někdo neustojí,“ usměje se a kouká mi u toho do očí. Má fakt hezký oči. V mém klacku lehce opět zaškube. Povzdechnu a snažím se více pootočit tak, aby můj penis neviděl.

„Hmm, dneska už vypadá skvěle," Marek udělá krátkou pauzu a pokračuje, „vidíš, je širší než ten můj.“

„Cože?“ vyhrknu a jedním okem sklouznu po jeho těle. Jeho pták je rozhodně větší než posledně a téměř stojí. Hlavně ale teď vidím i všechny jeho břišáky. Na to, že má osmnáct, má hrudník, že by se na něm dalo strouhat. Krásně svalnaté ruce, ne nějak přesvalené, jen vysportované. Jakože ty jdou vidět i normálně, když má zrovna náhodou triko nebo tílko, ale rozhodně jsem netušil, jak moc je vysekaný. K penisu mu vede lehká cestička s ohanbím černým tak, jako jsou jeho vlasy a obočí.

„Můžeme si je poměřit, protože ta šířka je fenomenální, musím říct.“

Kouknu se před sebe a krve by se ve mně nedořezal, asi jde všechna do mého ptáka a já nevím co říct.

„Hmm, ještě ti ale úplně nestojí… Nepotřebuješ pomoct?“

Teď už se podívám s vyjevením jemu do očí. Vlasy mu stékají společně s vodou, která na něj dopadá. Moje oči opět sjedou jeho tělo od hlavy až k jeho penisu, ve kterém škube a zvětšuje se do nejvyšší míry. Myslím, že tohle bude ta maximální velikost.

„Nechci tě do ničeho nutit, jen když už chceš koukat na ptáky, je třeba je vždy vidět v jejich nejlepším stavu.“

Myslím, že se začínám zcela červenat, a rozhodně to není vlivem té teplé vody. Nakonec ze sebe vysoukám:

„Myslíš jako v plné erekci.“

Přikývne.

„No jasně že joo, jinak to nemá smysl…, ale jestli chceš, můžeš si na něj i sáhnout a trochu ho pohonit,“ dodá a při pohledu na mě vykouzlí na tváři ten nejlascivnější úsměv, který jako by napovídal, jakého ďábla v sobě vlastně má.

Skousnu ret a vypínám vodu. Přikyvuju. On zastavuje vodu taky. Usmívá se a bere svou rukou tu mou a pokládá si ji přímo na svého ptáka. Beru ho do ruky a sotva ho zvládám obejmout.

„Můžeš zkusit přetáhnout?“ podívá se mi do očí se zalíbením. Pomalu ho pohoním a koukám, jak přivírá oči. Prohýbá se směrem ke mně svým ptákem a užívá si každý můj dotek. Každé lehké potažení jeho předkožky přes jeho žalud, který je krásný a celý fialovorůžový.

Po dalších dvou přetaženích se na mě podívá a řekne:

„A co s tebou? Už ti v něm solidně cuká, ale pořád ještě nevypadá full on.“

Kouknu na něj, opravdu ještě není maximálně ztopořený, beru si ho do ruky.

„Ne! Počkej,“ řekne Marek a pomalu pokleká přímo před mého ptáka.

Klečí přede mnou a jeho oči směřují nahoru přímo mně do očí. Já na něj hledím s údivem, když si pomalu vkládá mého ptáka do pusy. Nejdřív hezky jazykem přejede přes uzdičku a celý žalud. Pak ho postupně celého vkládá do pusy a začíná pomalu cucat. Zakláním hlavu a nezvládám ten příval slasti, který mi to přináší. Užívám si to, jak mi cucá mého ptáka. Jazykem po něm jezdí a zároveň ho rty drží v sevření a jezdí po něm pusou a já cítím, že takhle tvrdý jsem, jen když chci explodovat v orgasmus. Párkrát v něm cukne, ale stále to dokážu udržet. Vyndává si ho z pusy celého poslintaného a já vidím kapičku preejakulátu, která se dere z mého pyje. Podívá se na mě, na můj výraz slasti a poté na můj penis. Vyplázne jazyk a slízne jazykem onu kapičku. V ten moment mnou projde mrazení a všechny chlupy se postaví. Jsem maximálně vzrušený, už nevidím nic jiného než to, že se tady na něj vrhnu.

On si pomalu stoupá a říká:

„Teď si je teprve můžeme poměřit.“

Koukám mu do očí. Pousměje se a já se neudržím a dávám mu polibek. Líbám ho a jazykem zajíždím do jeho úst, což je mi v tom momentě opláceno.

Vyndávám jazyk z jeho pusy, když on se vzrušením v hlase řekne: „Ještě můžeme zjistit, kdo bude víc stříkat. Hmm.“ Lišácky se pousměje.

Koukám na něj, pousměju se a s přikývnutím řeknu jen:

„Dobře.“

Jsem připravený pokleknout. Nejdřív však začnu líbat jeho krk, ucho, pak se znovu vrátím ke krku. Cítím, jak je vzrušený, a poté, co vzdechne, je mezi námi ještě silnější tenze a pnutí. Líbám ho dále. Směřuju ústy k bradavkám, každou jednotlivě začnu cumlat a sát a on jen ve sténání pokračuje. Postupně polibky směřuju níž k podbřišku. V jeho ptákovi to cuká snad ještě více než v tom mém. Chytám ho do ruky a stiskávám pevně a cítím, jak jím prochází vzrušení. Pusou se začínám přibližovat. Ten pták je prostě nádherný, jeho špička, srolovaná předkožka pod žaludem a ten rozměr mě přímo až fascinují. Dávám si ho do pusy, zkouším to, ale úplně mi to nejde. Začínám ho proto olizovat jazykem. Jeho péro začíná téct preejakulátem. A já to z něj můžu jenom slízávat. Líbám celý jeho penis, je to krása, a začínám cumlat žalud, přičemž si rukou pomáhám se zbytkem toho velkého ocasu.

„Počkej,“ ozve se.

Vyndávám žalud z pusy a cítím, že celé jeho tělo si chce jakoby padnout a pokleknout. Pouštím jeho penis. On pokleká a dává mi jazyk až do krku, je to příjemné a vzrušující. Následně mě líbá na krku a sklání se do dřepu směrem k mému ptáku. „Natáhni si nohy,“ řekne a já si přesednu.

Sedím rozkročený a on klečí přímo přede mnou. Líbá mě na hrudi. Pak chvilku opět na krku. Pak cucá bradavku a pak zase směřuje k hrudi. Olízne mého ptáka. Dá mi pusu na žalud a jemně ho začne cucat. Následně ho vyndá z pusy. Podrží si rukou ptáka a pusou míří směrem k mým koulím. Nejdřív si strčí do pusy jednu a pak druhou, cucá a saje je. Já cítím, že každou chvíli exploduji. Je to vrchol mojí rozkoše. Cumlá moje koule a pak jemně přejde k mojí hrázi. Jen zlehounka ji párkrát olízne pod koulemi, aby se opět vrátil k nim. Jazykem je laská. Já už cítím, že to nevydržím. Chci si ho začít honit, protože každou chvíli exploduji v orgasmus, ale v tom Marek přichází se svými ústy. Od mých koulí jde zpátky na mého ptáka. Dává si ho opět do pusy. Saje moje péro a já cítím neskutečný pocit. Už to nevydržím.

Vzdychám a říkám mu:

„Už budu…! Už budu!“

Vzdychnu a v mém ptáku začne cukat. Celé moje tělo je v tenzi a cítím, jak každý sval v mém těle ztuhnul. Veškeré chlupy se naježí a já cítím, že přichází ten slastný pocit orgasmu. On dále olizuje mého ptáka, saje ho a jazykem přejíždí po uzdě a žaludu. V ten moment ve mně začne už cukat úplně všechno a mám snad nejsilnější orgasmus svého života. Stříkám. Šplíchám mu všechnu svoji mrdku přímo do krku a on stále pokračuje v kouření. Všechno to polyká a já se vzdycháním padám směrem dozadu. Opřu se o stěnu a snažím se rozdýchat tento zážitek. Marek je stále připojen na moje péro. Naposledy ho olízne tak, aby z něj slízl veškeré zbytky mojí mrdky, a pouští můj už postupně povadající penis z úst ven. Zvedá hlavu a podívá se na mě. Já stále ještě vzdychám. Vnímám poslední záchvěvy svého orgasmu.

„To byla ale dávka,“ řekne Marek a usměje se na mě tím nejvíc lišáckým pohledem.

„Nemusel jsi to polykat,“ řeknu se vzdechnutím a uculím se.

„Já chtěl! Je moc dobrá,“ dodá a já cítím, jak mým tělem opět prochází vzrušení a jen řeknu:

„Teď je řada na mně.“

Marek si sedá a opírá se o zídku vedle sprchy, když se já pomalu začínám zvedat a mířím k němu. Jsem na čtyřech, hlavou mířím k němu a začínám ho líbat. Na jazyku cítím ještě zbytky semene, když mu vrážím jazyk do pusy při francouzáku. Přesunu se k jeho krku. Líbám ho na krku a teď začíná vzdychat on. Rukou mu přejedu po ztopořených bradavkách a začnu je pomalu mačkat. On vyjekne. V první chvíli se leknu, jestli to nebylo už moc, ale on jen slastně vzdychne a vymění mi pohled vzrušení.

Pouštím se do cucání lalůčku. Vzdychám u jeho ucha a líbám jeho krk. Při této činnosti zvládám rukou mačkat a hrát si s jeho bradavkou a koleno jemně skrčím tak, abych se jím opřel o jeho koule a ptáka, ve kterém mu už začíná solidně cukat. Přesunu se tedy od krku raději níž tak, abych to všechno stihnul, než přijde jeho vyvrcholení. Cucám mu bradavku nejdřív pravou, pak levou. Mazlím se s nimi a i moje péro začíná znovu tvrdnout. Postupuju níž směrem k jeho pulzujícímu klacku. Dochází mi, že moje čelist nikdy neměla něco tak velkého. Líbám ho v podbřišku a přicházím do slabin. Jazykem mu přejedu po celém péru, které už řádně slintá. Vezmu špičku jeho žaluda do úst a slížu celý precum. Je překvapivě sladký. Polknu ho a začínám ho sát. Nejsem schopný celého ptáka strčit do úst, ale po chvilce snažení a velké míře vzrušení se mi ho podaří narvat až do krku. On při tom vyjekne znovu. Celé jeho tělo se začíná napínat vzrušením a v jeho očích vidím, když k němu vzhlédnu, že se i jeho orgasmus přibližuje.

Ještě ho párkrát přejedu, když se ozve:

„Takhle pokračuj, už budu!“

V ten moment mě baví veškerá ta jeho bezmoc a to, že teď to bude tak, jak chci já. Přestanu. Vyndám si ho z pusy a jazykem mu přejedu přes žalud. Směřuji níž ke koulím. Jeho do té doby položené nohy se pomalu začínají krčit a tím se mi postupně odkrývají nejen koule, ale i část jeho krásně pevných roztažených půlek s dokonalou a zcela vyholenou dírkou mezi nimi. I koule jsou překvapivě hladce oholené. Pubické ochlupení mu prostě končí u kořene. Začínám cucat koule. Jazykem rejdím mezi nimi. Pak chvilku cucám v puse jednu a pak druhou, on stále sladce vzdychá. Sem tam propne ruce a já cítím jeho tenzi během vzdychání.

Nepřestávám. Na řadě je hráz. Začnu po ní jazykem šmejdit a přibližovat se až dolů k dírce. To, cítím, se mu líbí ještě více, než když jsem mu cucal koule. Jazykem se přibližuju, až postupně sjedu k ní. On zvedá nohu tak, aby můj přístup byl ještě volnější, a já můžu začít s jazykovým tornádem u jeho díry. Postupně do ní vnikám jazykem. Vidím, jak se mu ježí chloupky na ruce i nohou.

„Už to nevydržím,“ řekne.

Mě vzrušuje, jak moc se mu to líbí. A jdu zpět. Jazykem mu přejedu hráz, jeho už úplně napnuté koule, a když přejíždím jazykem po jeho ptáku, on začíná s masivním výstřikem. Je to obrovská exploze, kterou jsem nečekal. Jeho péro vystříkne tak tři masivní dávky mrdky. Je to všude. Na jeho břichu, v mých vlasech a část na mých zádech. Tohle bylo enormní. Pokládá nohy, vlastně mu spíš padají a stále to v něm pne. Já přejedu jazykem po jeho ptáku a slíznu teď už jen lehce vytékající mrdku z jeho žaludu. Polknu ten zbytek, co se mi dostal do pusy, a koukám na něj. On stále rozdýchává svůj orgasmus. Dívám se mu na oči, které hledí na moje tělo, pak kmitají po jeho břiše, až je nakonec zvedne a pohlédne mi do očí stále s výrazem vydání veškerých sil.

S únavou maximálního orgasmu a výjimečně ne vysmátý mi řekne:

„Musíme se pak umýt.“

Já jen nehlasně přikývnu a nevím, co přijde teď. Pohled očí spočine na mém naprosto ztvrdlém ptáku a Markovi se vrací jeho lišácký úsměv do tváře. Pousměje se. Jo, tak tahle sprcha ještě nekončí. Rukou se zapře o zeď a vypadá to, že chce vstát. Lehce se opře o svoje nohy a opět je v dřepu a míří ke mně. Já sedím naproti němu na složených nohách.

„Polož se, teď si budu hrát já,“ řekne mi.

Já se pomalu pokládám na studenou dlažbu. Myslím, že veškerá teplá voda, co tam byla, už zmizela v odpadu. On se blíží k mému penisu. Znovu si ho bere do úst. Opět ho začíná sát a cucat. Zároveň rukou nahmatá mou nohu a začne ji zvedat. Přeskupí se. Zvedne mi obě nohy do vzduchu a já ležím na zádech na podlaze. Mé nohy dá od sebe tak, abych se co nejvíce roztáhl a i on zahlédl moji dírku. Půlky mám od sebe a díru přímo před ním. Podívá se na mou dírku a hlavou trhne směrem k ní. Začne s lízáním hráze. Já položím hlavu na dlažbu a začnu vzdychat. Tohle mě opravu baví a je fakt hodně příjemný.

Jazyk a ústa se čím dál více přibližují k mé dírce. Nohy mám u hlavy a s vystrčeným zadkem mu dávám okusit mou díru. Líže ji, proniká do ní jazykem a já vzdychám více. Nejsem ready na to mít teď tady anál, ale vzrušený rozhodně jsem. Dál mi líže díru a já stále cítím, jak obrovské vzrušení mnou prochází, a začínám dost výrazně sténat. Zvedá hlavu a já ji zvednu též. Vidím, že jeho pták je opět ready k akci. V ten moment skloní hlavu a pomalu mu vyteče z pusy veliká slina, která přímo dopadá na jeho péro. Ještě ji jemně promne rukama a přibližuje se směrem k mojí díře. Na tohle fakt nejsem připraven.

„Tohle asi úplně nezvládnu,“ řeknu mu se vzrušením v hlase.

Pousměje se a řekne jen:

„Neboj, budu tě jen lehce škádlit.“

Přiblíží se žaludem k mojí díře a velmi jemně přes ni začne přejíždět. Krouží u ní, přejíždí přes ni a já vidím, jak ho to opět vzrušuje, propne se v zádech směrem dozadu a vidím, jak si pomalu přendá ruku, kterou před chvilkou jezdil svým penisem přes mou díru. Jednou rukou je zapřený a druhou si začíná strkat pod sebe. Hraje si u toho sám se sebou? Zvedám hlavu a sleduji to. Strká si prsty do zadku. Jeho penis se opírá o mou díru a pulzuje v něm.

„Ty bys ho tam nechtěl?“ zeptám se nejistě se vzrušením v hlase.

Přičemž on jen se vzrušením a s prsty ve své díře řekne:

„Cože?“ a podívá se směrem ke mně.

„No že bych ti to mohl oplatit a pěkně tě vymrdat!“ řeknu teď už s jistotou v hlase a on se pousměje přikývne a dodá jen:

„Ty se teda nezdáš.“

„Jdi raději na čtyři,“ řeknu mu a zvedám se k němu.

Propne se, záda má až na podlaze. Zadek vystrčený ke mně, který jako by říkal „pojď do mě“. Usměju se a vím, že tohle si teda užiju. Strčím mu jazyk do jeho díry. Nečekal to. Jemně sebou zaškubne a vzdychne rozkoší. Lížu mu zadek. Kroužím v něm a vylizuju každou skulinku. Občas ho přitom chytnu za péro a koule. Lížu celou tu hráz, koule, občas mu přejedu jazykem i přes ptáka a pak se zase vracím k dírce. Roztahuju ji a vnikám co nejdále jazykem, kam až mě jen pustí. On vzdychá silně a hlasitě rozkoší. Užívám si to a v mém péru to opět škube. Sakra, už potřebuju jít dovnitř. Ještě ho párkrát prolížu a pak už pomalu zasouvám ukazováček. Zprvu sebou jemně zavrtí, ale po chvilce už do něj klouže i prostředníček a po chvilce prstění i prsteníček. Ještě ho chvilku prstím, až dokud nevysloví ta magická slova:

„Tak už pojď do mě, prosím!“

Na tohle jsem čekal. Plivnu si do ruky. Sliny roztírám rukou po svém ptáku a do řiti mu vrazím zpátky svůj jazyk. Lížu ho a pak mu tam plivnu tak, aby to co nejvíce klouzalo. Jdu na to. Pomalu vjíždím svým žaludem do jeho nádherné dírky, která pulzuje a doslova se mi otevírá. Vjíždím dovnitř tak, aby mu to bylo co nejpříjemnější. Postupně ho tam celého zasouvám a s jeho vzdycháním do něj pronikám. Je uvnitř a já ho pomalu začínám mrdat. Chci to pořádně rozjet, ale zároveň chci, aby si to co nejvíce užil.

Přirážím a on zvedá hlavu, vzdychá a za chvilku se z jeho úst line jen:

„Ano… joo…, pořádně mě vymrdej…, prosím, nepřestávej.“

Snažím se co nejvíce v tomto rytmu mrdání zadržet svůj orgasmus. Tohle je doslova splněný sen a já nechci, aby skončil. Jeho zadek je pevný a díra svírá nádherně mého ptáka. Při rychlejším mrdu cítím, jak mi jeho péro mlaská o moje koule, když do sebe naráží. To mě vzrušuje už maximálně, ale stále nechci, aby to přišlo. Po chvilce, kdy už vím, že je to nevyhnutelné, mu šáhnu na ptáka, párkrát ho přetáhnu rukou. Je tvrdý a pulzuje. Políbím ho na záda. Už půjdeme do finále. Přirážím rychleji, on bere svého ptáka a honí ho. Já zrychluji a kloužu do něj a zpět. Skoro až na hranu jeho vstupu a zase úplně až po koule dovnitř.

Začíná vzdychat neskutečným způsobem. To mě ještě více rozrajcuje. Rukou mu roztáhnu půlky, podívám se na svého ptáka, jak proniká do té nádherné dírky, a začínám stříkat. V ten moment mi ani nedochází, že jsem ho měl možná před tím vytáhnout a radši mu to hodit na záda, ale to už je jedno. Stříkám přímo do něj. Je to ještě intenzivnější než napoprvé. V ten moment ani nevím, jestli se on vůbec udělal, protože v té chvíli, kdy stříkám, jako by na světě nebylo vůbec nic. Nic neslyším, nic nevnímám. Teď jsem jen já a vrchol mojí rozkoše.

Naposledy párkrát přirazím a shlédnu. Opět začínám vnímat okolí. Můj tep se zklidňuje a můj pták povadá. Všimnu si, že zpod Markova těla teče velká kaluž mrdky. Stéká až k hraně dlažby ve sprchách. Ještě dvakrát do něj přirazím a on jen s posledním sténáním nehlesně padne hlavou na podlahu.

Pomalu ho vytáhnu ven. Vyndávám ho. Je celý od mrdky a z té díry ještě maličko mrdky ukápne ven přímo na podlahu. Jako by na mě jeho díra mrkla a rozloučila se s mým ptákem. Bylo to nádherné. Sednu si opět na svoje lýtka a opřu se o protější stěnu. On se pomalu otáčí. Leží se skrčenýma nohama na podlaze, na které je řádné množství jeho mrdky, která se pomalu sráží v posledních kapkách vody. Usměju se na něj, on na mě a jdu se k němu pomalu přitulit, aby věděl, že není sám.

Lehám si k němu na jeho mrdku na podlaze.

„To teda byla jízda,“ řekne a začne se smát.

Úsměv mu oplatím a otočím se na něj, naposledy se políbíme. Teď už je jasné, že další kolo nezvládneme. Naše pytle jsou naprosto prázdné.

Pomalu vstaneme a opět zapínáme sprchu. Začínáme se mýt a smýváme mrdku z dlažby do odtoku. Pomalu se začneme bavit, ale teď už jen kecáme o blbostech, jako co máme mít za další hodinu, nebo jaký byl tělák a tak. Taky samozřejmě oba zmíníme, jak jsme si to užili a co nás třeba i překvapilo. Marek mi zmíní, že ode mě rozhodně neočekával takovou invenci. Postupně ze sebe smyjeme veškeré semeno, pot i vše ostatní. On mi ještě nezapomene vytknout, že kdybych se mu udělal na záda, bylo by líp než do něj, že se toho ještě bude muset zbavit na hajzlu.

Bereme oba svoje ručníky a začínáme se sušit, když se najednou rozrazí dveře ze šatny.

„Kluci, co tu ještě děláte!“ ozve se od našeho učitele tělocviku.

„Ehmm nic… ehh… Jen, jsme si chtěli vyříkat ten dnešní incident a nějak jsme se zdrželi, než jsme šli do sprchy,“ řekne Marek, zatímco já jsem v šoku z této situace a jen se snažím skrýt svůj trochu zduřelý penis za ručníkem.

„Ahha, no to je super, že jste si to pořádně vyříkali, ale za chvilku sem přijde dorost na malou kopanou a rozhodně nestojí o vaše šulíny,“ řekne Bedna a jen dodá, „navíc by vám za chvilku měla začít hodina, ne?“

„Ano, máte samozřejmě pravdu, už se jen rychle oblečeme, schováme ty svoje šulíny a půjdem,“ odpoví Marek a usměje se. Podívá se na tělocvikáře a pak se otočí směrem ke mně a velmi laškovně na mě mrkne.

Já se nervózně usměju a jen řeknu:

„Hned běžíme.“

Bedna se nadechne a s klidem v hlase řekne:

„Hele, kluci, jakože klidně si tu normálně blbněte, jak chcete, ale ne když má dojít dorost. Chápeme se?" a na oba mrkne.

Teď se zacítím poměrně provinile, jak kdyby on přesně věděl, co se tu před chvilkou odehrálo.

Marek mezitím přikyvuje hlavou a opět má ten šibalský výraz, když dodá:

„Příště si půjdeme raději zablbnout k vám do šatny, pane profesore.“

„No jasně! Raději se oblečte,“ řekne Bedna během toho, co se otáčí a mizí ve dveřích z prostoru sprch. Já si rychle ručníkem začnu drhnout hlavu, aby byla suchá, než doběhnu do třídy, a Marek si mezitím nasazuje svoje boxerky.

„Úchylák jeden. Jen ho mrzí, že se k nám nemohl přidat,“ řekne Marek s úsměvem, když si projíždí svoje podpaží kuličkovým deodorantem. Já mu vyměním udivený pohled a nevím, zda to myslí ve vtipu, nebo jestli je to pravda.

Marek se vydává ke dveřím jejich šatny a jen poví:

„No nic, tak já už se jdu obléct a pak padám. Každopádně to bylo super a třeba zase někdy,“ mrkne na mě a ve dveřích ještě dodá: „Ale příště,“ já otočím hlavu směrem k němu a naše oči se opět setkávají, „příště tě projedu já, kámo.“

S tímto zavírá dveře a já jen rychle dodám:

„Čau… A díky!“

Je pryč a já vstupuji do šatny.

Nikdo tam není. Obleču se a jsem připraven vyrazit na hodinu dějepisu. Podívám se, kolik je hodin, a vím, že tam dojdu jen tak tak. Musím si pohnout a po cestě vymyslet výmluvu pro své kamarády, proč jdu tak pozdě.

Když vycházím ze šatny, vidím Marka, jak mizí na konci chodby někam do pryč. Směřuje do jiného pavilonu a já jen stěží vstřebávám, cože se to vlastně v těch společných sprchách stalo. Přemýšlím o tom, co jsme dělali, o svých pocitech a i o tom, co Marek řekl o tělocvikáři a co vlastně ten naznačoval nám. Každopádně vím, že na tohle už nikdy nezapomenu.