Průjezd

Byl jsem tehdy už nějaký čas sám. Jednou v pátek jsem si řekl, že už bych měl skoncovat s pláčem nad starými fotografiemi a trochu se porozhlédnout po světě. Večer akorát začínal a já se dlouhou procedurou v koupelně trochu zlidštil a vyrazil. V té době byl mým oblíbeným klubem K-klub, takže jsem se vydal tam zjistit, co se děje nového a jak nám dorůstá nová generace. Hned po vstupu jsem zamířil k baru, jelikož mužská realita krutě zaútočila na mé nervové buňky a já se musel posilnit.

Vyklopil jsem do sebe pár skleniček. Měl jsem celkem štěstí, protože bylo opravdu se na co dívat, nechyběl ani můj idol, se kterým jsme se léta pouze upřeně dívali do očí, ale nikdy se ani jeden z nás neodvážil toho druhého oslovit, ale to by vydalo na jinou povídku. Podle hesla "sedávej panenko v koutě…" jsem tak vytrvale činil a pozoroval cvrkot. Pak, světe div se, nebesa se pohnula nebo se tam nahoře už na mě někdo nemohl dívat. Sbalil mě kluk! Přišel ke mně udělaný mladík inteligentního zjevu a sebevědomého vzezření. Možná mu bylo dvacet, možná víc, kdo by to hluboko po půlnoci řešil? Prohodil něco jako „Jdeš se mnou?“ a šli jsme tancovat.

K ránu nastaly stěžejní okamžiky noci – ploužáky. Ploužil jsem se udatně, jelikož jsem se nacházel ve stavu nepříčetné nadrženosti a můj protějšek to cítil také tak. Zahrnovali jsme se vášnivými polibky, až závistivci v okolí ustávali ve svém křepčení. Drželi jsme se pevně za zadky, v kalhotách rostoucí vlhké údy a v pozici tělo na tělo jsme se snažili odhalit, jak velké je tajemství toho druhého.

Museli jsme pryč, někam, kde bychom mohli tasit kordy a vyválčit bitvu, kde nebývá poražených. Jenže žádný park v dohledu, žádná opuštěná stavba, žádné auto k dispozici, nic. Totální chtíč se nepříznivými okolnostmi ještě umocňoval. Jako zvířata a bez rozmyslu jsme se na sebe vrhali na chodníku, u stěn domů, pod lampami, cestou k našemu bojišti. Už hrozilo, že mu ho vytáhnu a vykouřím uprostřed silnice, když mě osvítilo v hodině dvanácté. Teda obrazně řečeno, jinak bylo už dost nad ránem.

Průchod. Průjezd do starého pavlačového činžáku. Hned první dveře byly otevřené a my se ocitli na nějakém dvorku. Nekoukali jsme napravo, nalevo a já spustil průzkumnou akci. Několika zručnými pohyby jsem pokořil zábrany jeho kalhot a s dychtivostí čekal na fázi B – konfrontace s nepřítelem. Předchozí průzkumné akce nasvědčovaly, že to bude kus, ale TO, co se na mě vyvalilo, předčilo veškeré odhady. Zachvěl jsem se rozkoší nad tou nádherou a jal jsem se soka vysát k smrti. Cucal jsem ho, lízal, polykal, žmoulal, dal jsem mu poznat, zač jsou toho moje mandle. Jeho majitel se však začal vzpínat, dalo se čekat, že mé útoky dlouho nevydrží. I on si chtěl přijít na své a hrábnul mi do rozkroku. Nemile jsem ho překvapil, neboť nebylo co dobývat. Můj krasavec už byl dávno venku, napospas chladnému rannímu vzduchu, a já ho vlastenecky zahříval vlastní rukou. Netrvalo dlouho a brzy si lebedil v teple a vlhku kamarádovy pusy.

Atmosféra byla víc než spermatická, závěrečná palba visela ve vzduchu, když v tom se protivník rozhodl k ničivému útoku. Na mé roztoužené pozadí. Nekompromisně namířil svou zbraň k mému otvoru a pomocí trochy slin začal dobývat mé hradby. Leccos jsem už zažil, ale takové dělo do mých pozic ještě nikdy neproniklo. Chtíč, touha a nepřítelova taktika bleskové války způsobily, že jsem se téměř okamžitě vzdal. Moji mysl naprosto roztříštilo vědomí toho tlustého gentlemena, který mě razantně špikoval, nabodával, projížděl mým doširoka otevřeným hangárem. Vítězství se blížilo, nešlo to už vydržet. Dvěma nebo třemi pohyby ruky jsem vycákal svoji munici na dlažbu dvorku, zatímco jsem stále zůstával napíchnut a píchán. Protivník v poslední chvíli změnil taktiku, opustil rozpálená vydobytá území a svojí náloží charakteristické vůně a konzistence mi zadělal prdel, záda, kalhoty, všechno, takže jsem pak šel domů jako prase, zcela opustiv svou proslulou úroveň mluvy i vzezření.

Kapituloval jsem. Uzavřeli jsme mírovou dohodu, která však nikdy nebyla dodržena. Každý šel svým směrem a už jsem ho potom nikdy nepotkal. Ani nevím, jak se jmenoval…