Speciální prohlídka – 3. část

Doktor tiše přistoupil, poplácal mě po stehně a nohy mi trochu víc rozevřel. Zároveň mi pokynul, abych se znovu posunul trochu níž a vystrčil prdel. Po čase jsem si začal zase uvědomovat to oholení, jak vzduch proudil kolem análu. Zvláštní. Nic takového jsem neznal.

„Podívám se teď dovnitř, jo?“ oznámil mi doktor.

Přivezl si opět ke křeslu stolík, který už nebyl tak neznámý. A protentokrát ani všechno na něm nebylo úplně tajemným a neznámým. Nějaké teploměry, lubrikant, něco mezi kovovým louskáčkem a takovým tím zahradním nástrojem, kterým se dá hloubit při sadbě. Nejspíš tam toho bylo víc. Ale záleželo na tom? Vážně mi tu už bylo všechno jedno. Trochu se to podobalo dosaženému cíli, teda spíš tomu pocitu, kdy najednou nic nemá smysl, protože je hotovo přesně to, za čím jste se hnali. Takže teď jen nějak existujete, protože nic nemá smysl. Já ale ničeho nedosáhl. Jen teda jistého vnitřního dna, emočně i fyzicky.

„Zapomněl jsem na jednu věc. Chtělo by to ještě i kvůli přesnosti výsledků znát tělesnou teplotu. Ještě teda zařadíme to,“ s pevným hlasem se mi doktor snažil oznámit něco, na co jsem přišel i sám, díky výhledu na stolek. Sice mě hned při pohledu něco napadlo, ale asi jsem na tu myšlenku neměl dost síly a taky se ji snažil zapudit. Jenže ona se skrze doktorovy ruce vrátila. Lubrikant, teploměr, pořádně pomazat, potom nabrat trochu na prsty a už se mířilo mezi mé nohy, kde prst přesně trefil anální otvor, který se okamžitě stáhl. Teď už dva prsty se jej snažily krouživými pohyby uvolnit, rozmasírovat.

„Už ti to nejspíš došlo, ale měření je potřeba provést z análu. Snažím se trochu pomoct prsty, ale musíš se uvolnit, jinak to nebude ani trochu fajn a akorát si ublížíš. Ještě trochu povol, ať ti můžu pěkně zasunout teploměr. Hlavně pak ale neblbni, až bude v tobě,“ to vše a možná víc říkal, zatímco dál kroužil prsty po staženém otvoru a okolo něj. Místy zatlačil, pak se zase spíš snažil o roztírání. Až jsem se nakonec dokázal uvolnit natolik, že doktor usoudil, že je správná chvíle. Namazaný teploměr přiložil na okraj díry a začal jím pomalu pronikat do mého nitra. Kousek po kousku. Pak přestal. Nejspíš už byl dostatečně hluboko. Super, teď už jen počkat nějaký ten čas, než ho vytáhne, zjistí, že toto je fakt naprosto v pohodě, a konečně se snad pohneme směrem ke konci celého utrpení.

„Teď ještě druhý, ať máme jistotu,“ řekl a podíval se do mých očí, jestli jsem větu slyšel a pochopil. Nepochopil. V prdeli už teploměr mám, takže druhý se tam sotva vleze. Navíc je to kravina, mít tam dva, to nedává smysl. Beztak ho jen baví mě takto děsit. Přece se na mě i podíval.

Pokračoval:

„Ten se nedává tam. Taky se zasunuje, ale do užšího otvoru. Ačkoli u tebe už víme, jak úzký nebo široký je. Druhý teploměr ti musím dát do močové trubice,“ pronesl takovým tím způsobem, když vás někdo poučuje. Trochu povýšeně, s velkým důrazem na to, že si to užívá. Už jsem tam dneska něco měl, pecka. Stejně to není žádný důvod, abych vyzkoušel zavádění něčeho dalšího. Nahromadily se ve mně zbytky uvědomění, studu, kdovíčeho a snažily se přetvořit ve vzdor. Ruka mi měla instinktivně zamířit do klína, abych se bránil a zakryl si ptáka před tímto útokem. Jenže ono ne. Nešlo s ní pohnout. Co to sakra?

„Čekal jsem trochu odporu a znovu opakuju, musí to být. Kvůli vyšetření, aby sis neublížil. Byl jsi tak otřesený z toho prožitku, že sis očividně nevšiml návratu popruhů na svá místa. Vlastně už podruhé. Ať to zbytečně neprotahujeme, rychlé vysvětlení. Pro kontrolní měření budeme pracovat s tvou teplotou získanou z uretry. Takže přesně tam teď půjde druhý teploměr. Zbytečně se nestresuj, je taky promazaný lubrikantem, navíc nepůjde ani trochu tak hluboko jako předchozí objekty. To je celé, za chvilku bude s teplotou jasno,“ odmlčel se a natáhl na stolek. Vzal druhý teploměr, skutečně popatlal lubrikantem a už mířil zpátky ke mně. Jedna ruka mrštnými prsty stáhla předkožku, mírně zmáčkla žalud. Ústí trubice se rozevřelo a doktorova druhá ruka přiložila teploměr. Chtěl jsem se bránit, ale zdálo se, že mě snad zrazuje mé vlastní tělo. Bez většího doktorova úsilí teploměr vklouzl, kam měl.

Zbytek času jedna ruka přidržovala teploměr tak, aby nevyklouzl z penisu. Já jen bezvládně ležel na křesle, nemohl nic dělat, nechtěl nic říkat. Střídal jsem pohledy na strop a někam do místnosti. Dolů jsem se fakt dívat nehodlal. Čekal jsem vlastně asi jiné pocity. Vlastně si na to můj pták asi dost rychle zvykl, po chvíli už teploměr ani nestudil a víc cítit byl ten v prdeli.

Nějaký čas jsem si tam tak ležel, až doktor začal věnovat pozornost teploměru v péru. Otáčel s ním, jak jsem ho měl v sobě zasunutý. Řekl bych, že jednak chtěl líp vidět výsledek, jednak si užíval mé utrpení a ponížení. Nakonec ho vyndal, pořádně se na něj podíval, otřel špičku teploměru a odložil ho zpět, odkud ho vzal. Pak se přesunul níž mezi mé nohy, aby překontroloval druhé měření. Obratně vytáhl i tento teploměr a poplácal mě po stehně. Dostavil se zvláštní pocit, jak z mé prdele něco vyjelo. Nemělo to tam být, ale teď to zase tak nějak chybělo.

Všechno skončilo zpátky na stolíku, jakmile doktor přestal se zaujetím zkoumat čárky a odečítat teplotu. Vzápětí vzal ten louskáček, který potřel gelem a vrátil se mezi mé nohy. Usadil se na stoličku připravenou přede mnou a foukl mi na anál. Ten se samozřejmě stáhl, aniž bych musel nějak moc chtít.

„To nic, konečně se podíváme dovnitř. Jen bohužel nemůžu najít anoskop, takže dnes výjimečně použiji spekulum. Zasouvá se skrz anus, aby bylo možné vyšetření rekta,“ snažil se po čase zase doktor něco vysvětlit. Skončil jsem už někde u anoskopu. Bylo mi ale naprosto jasné, že teď se ve mně jde vrtat. Postupně do mě pronikala ta kovová věc, nějak se ale nedostavoval chladivý pocit. Jako kdyby nástroj samotný nebo díky gelu měl teplotu podobnou mé, takže to nepůsobilo až tak nepříjemně. Vlastně během krátké chvíle bylo spekulum ve mně. Nebo minimálně doktor přestal se zásunem. Mlčky seděl, načež jsem cítil, jako kdyby se ta věc začala zvětšovat a vyplňovat mě víc, než je potřeba. Doktor si vzal baterku a začal s důkladným zkoumáním pohledem.

Zase jen tak s pohledem zapíchnutým do stropu. Výborně, takže se mi tu cizí chlap hrabe v prdeli. No, nehrabe, zatím ne. Je dost divné, že vidí to, co já u sebe nikdy neuvidím. Navíc se neustále nějak naklání, vrtí a zvláštně zamyšleně dýchá. To všechno bych měl dělat já. Mně se tu něco děje.

„Když už jsem v tom, teda spíš v tobě, tak udělám výtěry. Výsledek asi znám už teď, ale jistota. Znáš to, Tome.“ Neznám, chtělo se mi odpovědět. Takto mi do prdele něco strkali naposledy v dětství. Navíc to sestra jen vzala špejli s vatou, vrazila dovnitř, zavrtěla, vytáhla a bylo. Ty mě tu něčím roztahuješ a bereš si, tak počkat, tři špejle? Jasně, znáš to, jistota. Nejsem tu doktor, ale k čemu je výtěr po klystýru?

„Jde o výtěr sliznice, nikoli takovou tu klasiku, kdy se ti do zadku strčí špejle, aby byl proveden rozbor mikroorganismů, parazitů a tak,“ dostalo se mi odpovědi, jako kdyby snad doktor slyšel, na co myslím. Nejspíš jsem se díval dost blbě, to bude ono. Fajn, první výtěr hotový. Je to divné, jinak ten pocit asi nevystihnu. Na konkrétním místě najednou cítíte dotek, pohyby, možná trochu dření. Tak to bychom měli číslo dvě, dost hluboko, doktore, nemyslíte? Jak jsem následně zjistil, možná už to bylo číslo tři, protože nic dalšího jsem necítil. Tlak povolil. Doktor ze mě s pokyny, ať mírně zatlačím, pomalu vytáhl spekulum a já pak už jen viděl zadělané vzorky na stolku.

Rukavice letí do koše a můj mučitel si souběžně s tím bere obratně další. Natahuje ten tenký kousek, který dělí mé tělo od jeho. Ještě že tak.

„Chlapáku, ještě nám tam zůstává jedno specifické místo. Přes nástroj se tam dostat zrovna nedá. Vyšetřením per rectum jednak překontroluju stav konečníku a okolních tkání, jednak prověřím tvou prostatu. To je dost stěžejní, zvlášť u tak mladého borce,“ a je to tu, prst do řiti. Aspoň už se blížíme do finále. Nádech, výdech a jdeme na to. Stejně se nemám jak bránit, pokud teda netoužím po bolesti análu.

Nešetříme gelem ani na prst, ani na můj kaďák. Ještě že tak. Aspoň tam díky tomu pronikl dost mrštně. No teda, doktor ví, co dělá. Prakticky okamžitě trefil to místo, takže moje péro začalo hned reagovat. Jako na povel po tomto jednom doteku byl jako kámen a stál si jen tak nevyužitý. Jenže doktor pokračoval dál a prstem pořád přejížděl po prostatě a občas zatlačil. Ten chlap se snad zbláznil. Toto není fajn. Nebo teda trochu je, ale ne tady a teď, navíc před ním. Jenže on nehodlal přestat a pokračoval dál. Za nějaký čas už držel v levé ruce snad Petriho misku a přidržoval u ústí žaludu. Pravá ruka, konkrétně její ukazovák pokračoval ve zpracovávání prostaty. Jak přitvrdil, začal ze mě odkapávat preejakulát, který mrštně sbíral.

„Zatím to s tebou vypadá v tomto ohledu dobře. Reakce prostaty okamžitá. Při stimulaci větší množství tekutiny. Takže by nemuselo trvat dlouho a budeme tu hotoví. Jen počítej s tím, že si to neužiješ, kvůli tomu tady ani nejsi,“ uzavřel své informační okénko trochu posměšně. Pochopil jsem. Hodlá pokračovat v dráždění prostaty. Neužiju? To už zase tak moc nechápu.

Prst začal střídat kroužení, tlak a přejíždění. Hned bych si chytil péro a dodělal se. Doktor nedoktor, deset dnů je deset dnů. A teď bych stříkal, že… Já zapomněl na ty koule. Úplně jsem to vytěsnil. Což se teď zdálo jako super, protože jsem se cítil o něco líp a chtěl se udělat. Fakt hodně. Málem už jsem dokonce začal kňučet, ať mi doktor pomůže. Reálně to nebylo potřeba, nezdálo se, že by chtěl přestat. Dokonce to bylo víc a víc intenzivní.

Najednou mi z péra nevytékala předmrdka, ale normálně semeno. Jenže absolutně bez nějakých pocitů. Žádné šimrání. Žádné zkroucené prsty na nohách. Žádné stažené koule. Vůbec nic. O tom doktor mluvil, že si to neužiju. Do prdele. Skoro dva týdny se nesmím vystříkat a teď z toho nic nemám. Vypuštěné koule, to jo. Fakt pecka, vždyť to není ani výstřik. Ale pro něj je to očividně dost důležité, protože zase sbírá všechno, co ze mě vychází. Tak, a to je konec. Moje mrdka je teď zavřená v nádobce, prst už je mimo můj anál, jen tu ještě ležím připoutaný.

„Tomíku, potřeboval jsem pro laboratoř vzorek odebraný takto při stimulaci prostaty. Vedl sis při tom dobře, vyšlo z tebe zatím celkem dost. Tak ještě to vyšetření tvojí řiťky,“ vracel se doktor k tomu, že mi slíbil kontrolu konečníku a okolních tkání. Při zpracovávání těchto věcí už mi opět pronikal prst do útrob. Tentokrát ale ne tak hluboko. Doktor si dával záležet, šel kousek po kousku a kroužil prstem zevnitř po svěrači. V nestřežené chvíli přidal druhý prst a pokračoval ve svém počínání. Ozval se jen pokyn, ať držím, že to potřebuje pořádně prohmatat, protože se mu něco nezdá. Nohy roztažené, zajištěné v podpěrách, zbytek mě taky zafixovaný. Někdo se mi rve do prdele a pak se dozvíte, že se mu něco nelíbí. Mohl být originálnější. Že se jí něco nezdálo, už mi oznámila obvoďačka, která toto celé odstartovala. Jenže u ní to nebyl zadek, ale předek. Dobře, tak mu křivdím, malinko originální byl.

Minuty plynuly, možná jen vteřiny a mně nezbývalo, než usazený čekat na verdikt. Taky kam bych chodil? Teď vlastně kamkoli, protože dírou se začalo drát zase něco dovnitř. Nebyla to vysloveně bolest, ale dost nepříjemný tlak, který neustával. To se tam doktor jako něčím nemůže trefit, nebo co je? Začínalo to být docela potupné a v kombinaci s nepříjemnými pocity se z mé hlavy začal nějaký optimismus vytrácet a opět se dostavovalo zlomení.

„Poddajnost a průchodnost nejsou moc dobré, to by mohlo být příčinou,“ slyšel jsem hlas, který se ozýval mezi mýma nohama. Pak se mi naskytl pohled na doktorovy ruce, kdy v jedné držel něco připomínající dildo. Vlastně ale ne tak úplně. Nebylo tvarované, spíš rovné, podélné, připomínalo homoli. Kurva, to je fuk. Snažil se to přece dostat do mojí prdele. Na druhou stranu, kámo, už jsi tam měl jeho prsty a taky tě tak udělal. Takže tohle by tě mělo trápit ze všeho nejmíň. Minimálně ne nejvíc.

Jsi tu kdovíjak dlouho, doktor si tu na tobě užívá a ty? Zatím jsi měl narvané věci v čurákovi, v prdeli, zmučené koule a dost na hovno výstřik. Dej se už laskavě dohromady.

„Myslím, že už máme skoro hotovo. Čeká na tebe poslední úkol, ten si ovšem jistě užiješ. Kromě vzorku přes prostatu je pro laboratoř potřeba kontrolního vzorku klasickým odběrem. Konečně se dočkáš,“ řekl souběžně s tím, jak mi odpoutal pravou ruku. „Tak šup, dej se do díla. Pěkně si ho vyhoň tady do té nádobky.“

Aspoň že to nechá na mně a nebude mi s odběrem pomáhat. Naštěstí mi pořád pěkně stojí péro a dost v něm i hučí, takže jo, pojďme si to aspoň trochu užít. Sice s jednou rukou přikurtovanou, ale pravačka odvede svou práci dokonale. Tím jsem si jistý. Dost vysílený a stejně tak nadržený jsem svůj stožár vzal do ruky a začal po něm přejíždět. Doktor ještě pomohl gelem, který sám při ručních pracích zase tak moc nepoužívám. Každopádně proč ne, pomoc se hodí. Přidal jsem a honil jak o závod. Pevně jsem ho stiskl a makal, pak hned přestal. Zkusil pár jemných, dlouhých, pomalých tahů. Zase jsem přidal na intenzitě a hlavně ho pořádně mačkal. Dával jsem do toho všechno, protože toto je má příležitost se udělat. Deset dní je u konce a já teď můžu předvést, co je ve mně. Trvalo to nakonec trochu dýl než obvykle, čemuž se vůbec nedivím. Něco už ze mě dostal doktor, prošel jsem si tu taky dost náročnými věcmi, pořád tu sedí u mě a spoutaný si tu honím péro. Buďme rádi, že se zadařilo.

Znám se, takže jsem nádobku dal tak, ať od výstřiku nemám celé tělo. Fontána hezky nastříkala, kam měla. Doktor si spokojeně vzal mé dílo a podal mi něco na utření. Ještě chvíli mě tu nechal jen tak v mých myšlenkách a já si užíval, jak to ze mě všechno postupně opadává. Jen nadrženost, možnost tu ležet, nic nedělat a odeznívající pocity. Jsem zcela odevzdaný. Sice tomu tak bylo i doposud, ale teď by si se mnou mohl doktor dělat úplně cokoli. Nevnímal bych nic. Konečně jsem stříkal. To miluju.

Zpět na zem mě dostal zase až rázný hlas:

„Zvažoval jsem ještě transrektální ultrazvuk nebo alespoň ultrazvuk podbřišku a břišní stěny při vyšetření per rectum, ať máme lepší přehled o tom, jak to tam vypadá a jaké jsou reakce. Ale základní vyšetření neukazovalo na žádné abnormality, žádné problémy taky nehlásíš, reakce byly víc než uspokojivé, takže po této stránce není k ničemu z toho důvod. Jen se mi moc nezdá svěrač a okolí, takže dostaneš čípek. Kdyby se v nadcházejících dnech projevily obtíže nebo krev ve stolici, tak se uvidíme.“ Těmito slovy končil jeden z řady doktorových monologů. Ještě mi přeměřil povadlé visící péro, zapsal si 8 cm délky do karty a bylo hotovo. Pak samozřejmě došlo na to, že někde našel zmiňovaný čípek a natlačil ho do mě. Nechal mě ještě chvíli na křesle, než pozvolna odpoutal všechny části mého těla a pomohl mi na nohy.

„Teď už je to skutečně všechno. Kompletní výsledky nebudou dřív než za týden. Zavolej si pak. Uvidíme, jak to dopadne, a třeba už se neuvidíme. Běž se obléct a můžeš mazat domů. Jen teď moc nezatěžuj varlata, však víš,“ připomněl mi příjemný odběr. Já se spíš upínal k tomu, že už se neuvidíme. Že by zapomněl na to s močí? Na nic víc jsem nečekal a vydal se pro oblečení tak rychle, jak mi to odpoutané nohy, které nechtěly moc poslouchat, dovolily. V rychlosti jsem na sebe všechno hodil, urovnal si ptáka v boxerkách, otočil se na doktora a nebyl si jistý, co vlastně teď.

„Nashle, Tomáši,“ vyřešil to za mě.

„Na shledanou,“ kéž bych sebral odvahu říct sbohem. Sem už se vracet nehodlám, pokud to nebude nezbytně nutné. Možná se chovám jako malé děcko, ale prostě stačilo. Vzal jsem za kliku a vyřítil se ze dveří, které jsem možná zbytečně rázně zabouchl. Tak to by bylo. Teď ještě doufat ve výsledky, které mě budou odsud držet co nejdál.

Najednou se po mně někdo natáhl.

„Ahoj,“ samozřejmě že Adam. Borec se ale vůbec netrefil. Pořád ještě jsem se cítil dost ponížený, navíc jsem byl šíleně vyčerpaný a únava byla jak fyzická, tak psychická. Na medika opravdu náladu nemám. Já, mé koule, nic na něj nemá náladu. Smůla.