Ondra

Poslední dva roky nebyly pro mne moc šťastné. Moji rodiče se moc těšili na důchod a doslova si vyšperkovali chalupu ve Voznici. Koupili ji ještě za komunistů a trávili jsme tam víkendy a prázdniny. Samozřejmě já to tam nesnášel. V pátek příjezd, větrání, úklid, listí, zahrada. V sobotu hlavní den práce: stavění zídek, plotů, natírání… Neděle byla jediný den, kdy se už jen něco drobného dodělávalo a po obědě se zase chalupa „balila“ na pracovní týden bez nás. Táta byl moc zručný, skoro vše si udělal sám a chalupa za tu dobu úplně změnila tvář. Dole velká obyvákovo-kuchyň, ložnice našich, sprcha, záchod. V patře dva pokoje pro mne a sestru. Vše ve dřevě, celé zateplené, krb. Postupně se přidalo i tepelné čerpadlo, fotovoltaika na střechu, vířivka, posezení kolem… No zabydleli se tu naši moc dobře. Můj názor na chalupu se s přibývajícím věkem měnil. Hlavní plus bylo, že mi naši uvolnili náš byt v Praze a odešli natrvalo na venkov. Sestra odjela studovat do Anglie už v roce 1990, kde se seznámila se svým budoucím manželem – Američanem a po studiích se tam i přestěhovali a usadili se v Kalifornii. Vždy v létě s rodinou přijela na prázdniny k našim na chalupu a naopak já s našima trávil vánoční svátky v teple u moře u sestry.

Jenže před dvěma léty, už bylo po Silvestru a my se měli druhý den vracet do Prahy, nám máma oznámila, že byla na podzim u doktora, absolvovala několik vyšetření a zjistili, že má rakovinu slinivky. Jakákoli léčba s ohledem na metastáze, které má skoro všude, je nereálná a lékaři jí dávají maximálně rok života. Ani nepřipustila diskuzi nebo slzy. Měla už s tátou vše domluvené. Vytáhla už vše sepsané, jak to bude po její smrti. Já se budu muset o ně postarat a dohlídnout na tátu na chalupě, protože ten se do Prahy rozhodně vracet nechce. Sestra hned v zárodku utnula případné dělení majetku, protože řekla, že na mně bude největší břemeno a jí rodiče zaplatili dost drahé studium v Anglii. Stal jsem se tak vlastníkem dvou nemovitostí se dvěma stárnoucími rodiči na krku.

Po návratu jsem s mámou obrazil pro jistotu několik známých doktorů, ale výsledek byl s ohledem na nález shodný: pokuste se prožít zbývající čas v klidu, v pohodě, a pokud možno bez bolestí. První dva měsíce to naši zvládali sami. Já jezdil na víkendy s nákupy a dalšími opiátovými náplastmi, které si máma musela lepit na potlačení bolesti. Vždy experimentovala s konopím, mastmi a různými extrakty z trávy. Kombinace náplastí a pár kapek konopného extraktu na noc po nějakou dobu fungovaly. Na jaře se ale stav začal zhoršovat a já se na chalupu odstěhoval taky. Učím matiku na fakultě, takže není problém jet jen na dva dny do města a pak dělat z domu. Pomáhal jsem tátovi s mámou, na zahradě a viděl jsem, jak i on chřadne. V červnu už náplasti přestávaly stačit a začala k nám dojíždět sestřička z mobilního hospice píchat injekce. Byl to anděl. Nebyl problém zavolat třeba ve dvě ráno. Do půl hodiny přijela, píchla mámě injekci a ta zase na pár hodin měla klid.

Sestra neváhala a prakticky do tří dnů přijela taky. Asi týden jsme byli naposledy všichni pohromadě a jednoho dne máma umřela. Nám se sestrou to bylo samozřejmě líto, ale věděli jsme, jaká je situace a kam to směřuje. Táta to ale vzal úplně nejhůř. Úplně ztratil zájem o život. Už ani zahrada ho nebavila, stále vzpomínal na mámu. Už ani vnoučata ve Státech ho nezajímala, takže tradiční vánoční cestu zamítl. Poprvé jsem byl na Vánoce sám jen s tátou. Bylo to strašně smutné. Nechtěl ani cukroví, ani rybu, ani pohádky v televizi… nechtěl už nic. Asi ani žít. Jezdil jsem učit do Prahy, ale hned, jak to šlo, jsem se vracel na chalupu. Po cestě jsem se jen stavil na bytě, vyvětral, zalil kytky, sbalil nějaké oblečení a jel zpět.

V půlce ledna jsem už po obědě přijel na chalupu a našel tátu v bezvědomí na zemi. Převezla ho rychlá do nemocnice a napojili ho na přístroje. Rozsáhlá mozková mrtvice. Navečer se táta probral, otevřel oči a bylo mi jasné, že on už nechce bojovat. Druhý den zemřel a já během devíti měsíců přišel o oba rodiče.

Přemýšlel jsem, co dál, a ani mně se už do Prahy nechtělo. Za ten skoro rok, co jsem tu zase bydlel, mi chalupa i kraj kolem přirostl k srdci. Znovu jsem oceňoval zručnost táty při rekonstrukci, ale hlavně přemýšlení nad detaily směřujícími ke komfortnosti bydlení. Rozhodl jsem se, že tu zůstanu. Nenašel jsem si žádný dlouhodobý vztah v Praze a už jsem si nějak na to, že jsem sám, zvykl. Během pár dní jsem přestěhoval svoje věci a vybavený byt 3+1 tak, jak je, pronajal kolegyni z fakulty s rodinou. Nemusel jsem na chalupě nic dělat, vše fungovalo. Táta byl puntičkář a měl v počítači fakt „návod“ na chalupu. Byly tu soubory s fotkami rozvodů elektriky a vody před nahozením, návody, postupy pro fotovoltaiku, tepelko, vířivku. Kolik čeho kdy přidat, co měřit… fakt kuchařka na chalupu. Jediné, co nenechal, byl návod na zahradu. Jsem manuálně nezručný. Zvládnu sekat sekačkou trávu, ale to je tak vše, co chci dělat. Tak jsem na jaře koukal, jak to úspěšně zarůstá. Viděl jsem, že by bylo potřeba ořezat stromy, ale nevěděl jak.

V menze při obědě se mě sekretářka ptala, jak se mi žije na venkově. Popravdě jediné, co mi chybělo, byla sauna a údržba zahrady. Jako správná sekretářka si ale věděla rady. Hned druhý den mi dala kontakt na firmu, co staví sauny, a telefon na zahradníka. Má to být syn jedné asistentky z jiné katedry, který si dodělává nějakou školu na zahradní architekturu. Prvně jsem se chytil sauny. Přijel pán, prošel si chalupu a zahradu, vše si fotil a do týdne mi mailem poslal vizualizace. Nádhera. Malá elektrická sauna se dvěma palandami na ležení, dřevěné dveře s okýnkem, ale hlavně saunu zasadil ve svahu asi patnáct metrů od chalupy. Vše obložené kamenem, venkovní sprcha na ochlazování, ale i s přívodem teplé vody, vše kryté dřevěnou střechou s pergolou. Ani jsem se neptal na cenu a s úžasem řekl: „Kdy to bude hotovo?“ Poslal jsem zálohu a do měsíce bylo hotovo. Nad pergolou rozhrnuli hlínu a vyseli trávník. Dál už je to na mně. A tady mi docvaklo, že mám někde číslo na zahradníka. Zavolal jsem a domluvili jsme se, že v neděli dodělává nějakou zahradu v Černošicích a že by se stavil podívat, o co jde.

Byl to víkend na konci května, venku už bylo krásně teplo a já si v neděli odpoledne dával kafe po asi osmdesáti kilometrech na kole. Unavený, ale vlastně odpočatý, jsem jen v kraťasích podřimoval, když se vedle mne objevil cizí chlap. Asi třicet let, černé vlasy a cikán.

„Dobrý den, nelekejte se. Já jsem Ondra… zahradník… V úterý jsme si volali. Máma učí taky na fakultě.“

„Aha, úplně jsem na vás zapomněl. Posaďte se. Dáte si něco? Vodu, kafe?“

„Díky, prosím vodu. A než ji přinesete, mohl bych se podívat na zahradu?“

„Určitě, rozhlédněte se, abyste věděl, do čeho vás chci uvrtat.“

Šel jsem Ondrovi pro vodu a sobě si uvařit další kafe. Oknem z kuchyně jsem se díval, jak prochází zahradu a něco si fotí. Neuniklo mi, že je to kus chlapa. Nevím, jestli to řeknu pochopitelně, ale asi všichni poznáme svalnatého chlapa z posilovny a chlapa se svaly z práce. Tohle byl právě ten typ.

Pod pergolou u kávy a vody se rozběhla debata, co bych si představoval, co očekávám od zahrady a podobně. Ondra si dělal poznámky, vzal si na mne mail a slíbil, že do pár dní pošle návrh. V pondělí na fakultě jsem se na chodbě potkal se sekretářkou a ta byla informována víc než já. Věděla, jak mne ten kluk vylekal.

„Jo, podřimoval jsem si a naráz vedle mne cizí chlap a Rom k tomu… Ta tvoje kámoška má za manžela cikána?“

„Ne, jen dlouho bojovali s otěhotněním, a nakonec se rozhodli pro adopci. Vybrali si Ondru. Znám ho od mala. Fakt milej kluk, neměj předsudky.“

„Nemám, jen mě to překvapilo.“

„Jsou na něho moc pyšní. Odmaturoval na zahradnické škole. Dělá realizace zahrad na IČO a dálkově studuje zahradní architekturu. A tvoje zahrada by se mu hodila jako ročníková práce. Prý to tam máš moc hezký… Žes mě ještě nepozval?“

„Nemám se čím chlubit. Vše, co tam je, dělali naši a sauna se zahradou je můj první investorský pokus. Až bude hotovo, tak uspořádám zahradní párty. Slibuju.“

„Beru tě za slovo. A nebuď na Ondru drsnej. Nech ho dělat svoji práci. Uvidíš. Je šikovnej a milej.“

A taky jsem viděl. Po týdnu jsem našel v mailu vizualizaci zahrady ve dvou variantách. Obě se mi líbily, ale je mi jasné, že vizualizace a realizace je často něco jiného. S Ondrou jsme se znovu o víkendu potkali odpoledne na chalupě a rovnou si potykali. Snahu vnést svoje názory jsem po chvíli zavrhnul. Ondra věděl, o čem mluví, a vyvracel mi moje nápady. A tak jsem kapituloval.

„Víš co? Nechám to na tobě. Jediná podmínka, kterou mám, je bezúdržbovost, respektive minimální údržba.“

„Slibuju, stejně bude potřeba aspoň dvakrát do roka to zkontrolovat, udělat výchovné řezy, dosadit, co se nechytlo. Tohle zvládnu.“

Plácli jsme si. Respektoval jsem cenu. Dal jsem Ondrovi klíče od brány pro vjezd auta s bagříkem. Ukázal mu, kde je kohoutek k napojení hadice, zásuvka elektriky a taky záchod a venkovní krytá sprcha před mojí novou saunou. To vše měl k dispozici a může pracovat, i když já budu v práci, a nemusíme se na sebe vázat.

Po týdnu začaly práce. Nepoznával jsem zahradu, když jsem přijel navečer z Prahy. Když jsem byl doma, tak jsme jen probrali nějaké detaily a oni pracovali. Ondra dělal většinou s jedním nebo dvěma brigádníky, asi studenty. Nebyli tu každý den, řídili si práci, jak potřebovali, respektive jak jim přišly sazenice stromků či měl bagrista čas. V tomto tempu se moje zahrada měnila celé léto.

Bylo tu září, čas státnic. Celkem vyčerpávající. Na podzim jde většinou o reparáty a je náročné u některých najít znalosti, abychom jim to mohli dát. A taky se ochladilo. Vracel jsem se kolem šesté večer unavený z Prahy. Na mobilu jsem si vzdáleně zapnul saunu a těšil se, jak si odpočinu. Vysvlékl jsem se doma, omotal se ručníkem kolem pasu a s pitím a prostěradlem v ruce spěchal do tepla. Krásně nahřáto, ležím si na palandě a nemyslím na nic. Najednou ale slyším hlasy. První, co mne napadlo, že to jsou zloději. Pak jsem ale podle hlasu poznal Ondru. Vůbec jsem nezaznamenal, že tu ještě je, a nebyl sám. Byl s jedním z brigádníků. Asi to pro dnešek balí a jdou domů. Když začala téct voda ve sprše, tak mi to nepřišlo divné. No co, jsou zpocení, jdou domů a nechtějí jet jako čuňata.

Když hlasy utichly a voda tekla stále, tak mi to nedalo a podíval jsem se okýnkem ven. Oba stáli pod sprchou a líbali se. Oba krásní chlapi. Snědý Ondra s tlustým ptákem, kamarád ho měl menšího a prohnutého nahoru. Užívali si jeden druhého a o mé přítomnosti neměli ani tušení. Usadil jsem se tak, že jsem na ně viděl, opřel jsem se o stěnu a kochal se pohledem. Samozřejmě se mi postavil. Pomalu jsem si ho honil a přemýšlel, že bych se rád přidal. Ondra si kleknul a vzal mu ho do pusy. Bylo vidět, že to nedělají poprvé. Oba si to náramně užívali. Já byl jako při sledování porna, jen to bylo v reálu. Začínalo mi být nesnesitelně horko. Jednak scénou venku, ale hlavně vedrem v sauně. Přesýpací hodiny pro měření patnácti minut se už dávno dosypaly a já zpocený snad i na jazyku a s mohutnou erekcí přemýšlel, jak se nenápadně dostat ven. Kluci nevypadali, že by měli do minuty končit. Ba naopak. Musel bych nahý projít kolem nich. Na svůj ručník nějak nenápadně nedosáhnu. Situace byla pro mne kritická. Já byl v rozpálené sauně na kolaps a venku před Ondrou klečel kamarád s jeho pérem v krku a bylo vidět, že Ondra hned tak nebude. Už mi to bylo jedno. Vystřelil jsem ze sauny. Že mi brutálně stojí mi bylo jedno. Potřeboval jsem na vzduch. Se slovy „pardon“ jsem proběhl kolem nich, po cestě sebral ručník a běžel k domu. Dobrou půlhodinu jsem stál nahý v ručníku přede dveřmi chalupy, než jsem vystydl na běžnou teplotu. K sauně a hlavně na sprchu nebylo vidět, a tak ani nevím, jak to tam dopadlo.

Celý večer jsem si tu scénu dvou mladých chlapů promítal před očima. Udělal jsem si pohodlí, namazal si obřezaný žalud lubrikantem a vyhonil si ho, jak to mám rád. Jak já už dlouho vlastně neměl chlapa? Poslední můj vztah byl můj student Marek. Prožili jsme spolu tři roky, než odjel na Erasmus do Španělska. Asi po měsíci jsem si vzal na týden dovolenou a odletěl do Malagy za ním. Týden jsme si užívali jeden druhého a všechno vypadalo sluncem zalité. Plánovali jsme, že já letos vynechám tradiční Vánoce u ségry v Kalifornii a budeme spolu v Praze. Koncem listopadu mi ale volal, že na Vánoce zůstává v Malaze, naopak za ním přiletí jeho rodina a taky že se tam objevil někdo jiný. Jsem jeho učitel, asi o pět let mladší než jeho otec… Co jsem čekal? Jsem asi odsouzený k poustevnickému životu na chalupě ve Voznici až do smrti. Narychlo jsem si koupil letenku a odletěl jako vždy s našima. Ale tím bych se zase vrátil zpět na začátek povídky. Tak dál.

Další dny se nijak nelišily. Ráno jsem jel na fakultu a večer jsem už jen preventivně zkontroloval, že zahradník Ondra už taky odjel. Oba jsme se vzájemně vyhýbali. Práce na zahradě úspěšně finišovala. Udělal jsem dobře, že jsem Ondrovi nechal volnou ruku a nechal ho to udělat podle sebe.

Byl už konec října a já si užíval možná poslední příležitosti se projet na kole. Bylo krásně, a když jsem se pozdě odpoledne vrátil domů, naložil jsem se nahý do vířivky. Bubliny byly kolem mne a příjemně mi masírovaly tělo. Už bylo šero, když jsem viděl zhasnout světla auta za dřevěnou bránou. Přišel Ondra. Bylo to poprvé od našeho saunovo-sprchového „setkání“. Ondrova trapnost by se dala krájet.

„Práci už jsme dokončili. Je zalito, nachystáno na zimu a doufám, že na jaře se všechno chytne.“

„Díky moc. Odvedls skvělou práci a budu tě všude doporučovat. A ještě ti musím poslat doplatek. Co jsem dlužný?“

„Před hodinou jsem ti poslal mail, je tam cena doplatku a taky pár informací, jak ty vysazené stromy nezabít hned první rok.“

„Super, mail si přečtu a obratem zaplatím. Ještě jednou díky za tu odvedenou práci.“

„Víš, chtěl jsem tě ještě poprosit…, o té sprše… pochopím, že tě to asi pohoršilo…, ale nech si to prosím pro sebe.“

„Ondro, to je samozřejmý. Já nevěděl, že ten den ještě děláte tak dlouho. A vůbec mě to nepohoršilo.“

„Víš, s Honzou se známe už od dětství. Je ženatý, doma malé dítě, ale občas si spolu užijeme jako v pubertě, jako dva chlapi… spolu. Měl jsem holku, bílou, ale víš, jak se na nás cikány dívají lidi. To, že jsem jiný, nešlo jejím rodičům vysvětlovat a ona vlastně taky nechtěla. A tak se někdy s Honzou domluvím… Ještě jednou promiň.“

„Neomlouvej se. Není za co. Vlastně jsem se na vás rád podíval…, bylo to rajcovní.“

Nevím, kde se ve mně vzala ta slova, asi zase to teplo. Tehdy sauna, dnes vířivka… Nevím.

Ondra konečně zvedl oči a s úsměvem na rtu povídá:

„Taky jsem si všiml, že se ti to líbilo.“

Oba jsme si koukali do očí a ani jeden nechtěl uhnout pohledem nebo něco říct či změnit téma. Ondra stále hleděl na mne a začal si přetahovat tričko přes hlavu. Stál přede mnou, hleděl na mne a rozepínal si kalhoty. Byla to zvláštní chvíle. Asi bych měl sjet pohledem na bouli v boxerkách, ale já neuhnul pohledem a koukal mu do očí. Ve vířivce jsem se naopak posadil a udělal mu místo. Zasunul palce za gumu spoďárů, ohnul se k ponožkám a opatrně lezl do vířivky za mnou. Sedl si naproti mně.

„Krásně teplá. Skoro jako ta sauna.“

Oba jsme se upřímně zasmáli. Chytil mne za ruku a přitáhl si mě k sobě. Úplně spontánně jsme se začali líbat. Rukama jsme objevovali svoje těla. Přejížděli si po bradavkách a užívali si to. Oba jsme věděli, kam naše ruce míří. Drželi jsme si péra v ruce, tiskli a honili. Ondra si na mne po chvíli nalehl, co nám dovolila vířivka. Nadechl se a pod vodou mi ho vzal do pusy. Jak dlouho jsem tohle už nezažil? Vynořil se, aby se nadechl, ruce dal pod moje paže a vysadil mne na okraj vířivky. Roztáhl jsem nohy a nabídl mu ho k vykouření. Bože, jak ten kluk to uměl. Nebo to možná bylo tím, že už jsem přes rok s nikým nebyl? Nevím. Opřel jsem se vzadu, zaklonil hlavu a prosil, ať tahle chvíle neskončí. Bohužel moje nadrženost, Ondra či vzpomínka na Ondru s Honzou ve sprše způsobily, že jsem zažil asi nejkrásnější orgasmus. Udělal jsem se mu do pusy. Vše polkl a s úsměvem na rtu povídá:

„O tomhle jsem snil od chvíle, co jsem tě na jaře poznal.“

„Mám to stejně. Pojď.“ A vytáhl jsem Ondru z vířivky, podal mu ručník na utření a přesunuli jsme se do chalupy. V ložnici jsem ho povalil na postel a klekl si mu mezi nohy. Laskal jsem se s varlaty visícími skoro až ke konečníku. Prolíbal se k jeho penisu. Krásnej, snědej a tlustej pták s žaludem do špičky. Přetáhl jsem mu předkožku a vzal ho do pusy. Prvně jsem si hrál jazykem s žaludem a postupně se pokoušel nasoukat si ho co nejhlouběji. Zarazil jsem se asi v polovině. Nejen délka, ale hlavně jeho šířka byla problém. Chytil jsem mu ho a začal honit s žaludem v puse. Ondra byl hlasitý. Vzdychal a užíval si to. Pak se najednou přetočil na všechny čtyři a nabídl mi dírku k lízání. Přisál jsem se a jazykem mu ji dráždil. Oběma rukama jsem držel jeho tlusté péro a honil ho. Na jednu ruku jsem si plivnul, druhou natáhl kůži penisu a vzal mu žalud do nasliněné dlaně. Hlavu měl zabořenou v dece a krásně vzdychal. Když se jazyk znovu ponořil do jeho dírky, tak explodoval. Cákance spermatu pod ním už udělaly slušnou loužičku a stále to nebylo vše. Vydojený, vyždímaný, nevím, jak to správně pojmenovat, sebou plácnul do postele a já vedle něj. Oba jsme vydýchávali tento moment. Když se mu tep srdce vrátil do normálu, tak se Ondra otočil na bok, jednou rukou si podepřel hlavu a druhou mi zajel do vlasů.

„To bylo neskutečný. Tohle chci zažívat častěji.“

A jak řekl, tak se taky stalo. Ondra mne začal často navštěvovat na chalupě, staral se o zahradu a taky o mne… a já o něj. Někdy se k nám přidal i Honza.

Na jaře, když se vše zazelenalo a Ondrou vysazené stromky obrazily, jsem udělal slibovanou zahradní párty. Kromě mých kamarádů a kolegů z fakulty přišla i sekretářka, která mi zahradníka Ondru dohodila, a s ní i Ondrovi rodiče. Představen jsem byl jako ten „osvícený mecenáš“, který jejich synovi umožnil realizovat zahradu podle něho. A chápali, že takováto zahrada potřebuje pravidelnou údržbu, kterou jejich Ondra rád bude dělat.

Jestli já budu v jejich očích jen tím mecenášem, nebo partnerem jejich syna, se teprve ukáže. Ale chtěl bych jím být.