Nezkušený turista

Jmenuju se Roman a chtěl bych se s vámi podělit o svůj nevšední zážitek s jedním velice nezkušeným turistou. Abych se vám přiblížil, jsem relativně vysoký svalnatý kluk, prý takový trochu vesnický typ. V době, kdy se tento příběh odehrál, jsem byl celkem úspěšná šestka, před nedávnem jsem ovšem, snad také díky této zkušenosti, o stupeň povýšil.

Jednoho dne jsme s mým kamarádem Miguelem, drobným latinoameričanem stejného stupně, vyrazili na pláž ulovit někoho do trojky, abychom trochu přiblížili možnost postupu výš. Kluků tam bylo mraky, ale se všemi jsme buď nedávno něco měli, nebo to zase byly pětky a horší. Když už jsme byli skoro na odchodu do jednoho klubu, kde bychom snad ten den mohli mít větší štěstí, uviděl Miguel někoho, s kým jsme sice nepočítali, ale po krátké domluvě se nám oběma zdálo navázání kontaktu s ním jako dobrý nápad.

Na lehátku nedaleko nás totiž ležel celkem pohledný turista. Mohlo mu být tak třicet a prozradil se tím, že velice nenápadně (alespoň si to tedy myslel) okukoval kolemjdoucí kluky. To navíc značilo, že tu je nejspíš první den a ještě se z toho všeho nerozkoukal, což by pro nás mohla být výhoda.

U turistů je obecně nejdůležitější vyvolat dojem, že jsou to oni, kdo si vybírají. A tak jsme oba odhodili trička, popadli plážový balón a vydali se pinkat si do turistova výhledu. Nemuseli jsme se ani moc snažit, abychom jeho pozornost přitáhli. Snažil se sice tvářit, že sleduje poletující míč, ale jeho pod plavkami se stavějící péro vypovídalo své.

Po smluveném signálu jsem "omylem" poslal balón přímo k jeho lehátku, kam jsme se jakoby pro něj oba rozeběhli. Poté již stačila malá fingovaná rvačka se spoustou vyzývavých doteků a "neúmyslný" pád na těžce nadrženého turistu.

"Velice se omlouváme, doufám, že se vám nic nestalo. Nechcete nějak pomoct?" začali jsme konverzaci. "Ne, ne, v pořádku," soukal se sebe a snažil se zakrýt již jasně viditelnou erekci, kterou si právě uvědomil. "Nechcete si jít zahrát s námi?" pokračoval jsem v ofenzívě. Oči turisty kmitající mezi mnou a Miguelem zajiskřily a jeho hlasivky vydaly jen poddajné "to bych moc rád, kluci".

"Já jsem Roman a tohle je Miguel," představil jsem nás, "a ty?" "Já jsem Luke, přiletěl jsem teprve včera," potvrdil naše předpoklady. Přemýšlel jsem, jestli na nás má nárok, ale něco mi říkalo, že to bude spíš naopak. Zkusil jsem štěstí a nenápadně stiskl tlačítko na hodinkách. Když jsem se na ně za chvíli podíval, rozzářil se mi úsměv na rtech a spiklenecky jsem mrkl na Miguela. Ten okamžitě pochopil, ale plán byl rozhodně jiný, než jen rychle ojet nováčka, z toho by nic moc nebylo. Musí se mu to opravdu líbit, a jelikož mi má intuice říkala, že to bude pořádný sub, začal jsem mít reálnou představu, jak toho docílit.

Ale nepředbíhejme. Pohled na hodinky jsem ospravedlnil těmito slovy: "Plánovali jsme tu být tak hodinu, pak bychom někam vyrazili. Nechceš jít s námi? Ukázali bychom ti nějaká zajímavá místa." Luke okamžitě souhlasil, aniž tušil, že těmi místy rozhodně nemyslíme nějaké turistické atrakce. Během té hodiny, co jsme si pinkali s balonem, se nám Luka podařilo pořádně uhnat. Kombinace fyzické aktivity, nezvyklého vedra a nevyspaného časového posunu by jistě skolila i mladší ročníky.

Po celou dobu jsme se ho oba na různých místech dotýkali, takže se nám ho dařilo držet stále nadrženého. "Tak tedy vyrazíme, " zavelel jsem, když jsme seznali, že už je dostatečně vysílený, "ale nejdříve skočíme do srpch, abychom se sebe dostali ten písek," mrkl jsem na Miguela. Luke jen pokývl hlavou a za chvíli už jsme vstupovali do bambusem oddělených sprch. O čem Luke nevěděl, byla možnost využití skrytého kukátka ke šmírování sousedů, což jsme po rychlé srpše za stále tekoucí vody udělali.

Luke byl otočen kolmo k nám, a tak jsme měli oba možnost vidět jeho zadek i ptáka, kterého si právě důkladně umýval. Nemusím připomínat, že mu stále stál jako stožár, jeho příjemných 20 cm délky ale dnes rozhodně využito být nemělo. Z umývání se postupně stávalo honění, což jsme ovšem nemohli dopustit, potřebovali jsme ho naprosto napruženého, a tak jsme rychle vypnuli vodu a já jsem zavolal: "Luku, co tam děláš tak dlouho? My už chceme vyrazit." V jeho obličeji bylo vidět zklamání z nedokončené práce, ale on věděl, že nás nemůže nechat čekat, a pustil se do utírání.

Ačkoliv ho sprcha očividně osvěžila, únava na něm byla stále znát. K našemu plánu jsme ovšem ještě potřebovali, aby se přiopil. Ne moc, aby vše vnímal, a ne málo, aby dostatečně spolupracoval. "Koukám, že jsi po cestě unavený. Zajdeme do baru, aby sis trochu odpočinul, co myslíš?" nadhodil jsem. Ani jsme nečekali na další tichý souhlas a už jsme ho popostrkovali do baru ležícího na půl cesty mezi pláží a mým bytem.

Do baru jsme dorazili právě ve chvíli, kdy na malém střídmě osvětleném pódiu začínala striptérská show nějaké šestky. Hned jsme objednali tři panáky skotské whisky a sedli si k baru, odkud byl dobrý výhled na pódium. Luke byl striptérovým vystoupením natolik omámen, že ani nezpozoroval, že už v sobě po chvíli měl pátého panáka, zatímco my jsme stále usrkávali z první sklenice.

Plán šel dobře do chvíle, než se striptér vydal jen v tangách mezi hosty. Jako naschvál se musel přisunout zrovna k nám a dráždit svým nahým zadkem přes trenýrky Lukova naběhnutého ptáka. Na jednu stranu bylo skvělé, že Luka ještě více rozdráždil, na druhou tu bylo dost vážné riziko, že si ho "přivlastní". Naštěstí se ale po chvíli vydal zpět na pódium, aby představení dokončil. Této chvíle jsme s Miguelem využili, popadli jsme Luka a za jeho nesrozumitelného remcání a neustálého ohlížení jsme ho vyvedli ven. V jeho očích se zračilo podobné zklamání jako po vyrušení ve sprše. V tomhle stavu už ale nemohl protestovat, i kdyby chtěl.

Pomalu jsme se vydali k mému bytu. Než jsme vstoupili do dveří, Luke se trochu vzpamatoval a znervózněl. "Kam to jdeme... Já musím zpátky do hotelu...," vysoukal ze sebe. "Jdeme tě uložit do postele. V tomhle stavu nikam nemůžeš." zalhal jsem na uklidněnou. Luke byl s odpovědí spokojen, a tak jsme ho dostali dovnitř. Než si stačil zvyknout na tmu, která v bytě díky spuštěným žaluziím panovala, dotáhli jsme ho do mého pokoje "pro hosty".

Tomu dominovalo cosi, co mohlo na první pohled připomínat houpací síť. Využití tohoto kusu nábytku bylo ale jinde. "Teď si tu lehneš na postel. Tahle speciální se ti bude líbit," chlácholil jsem stále Luka. Po těchto slovech jsme ho položili na záda do "houpací sítě" a pak už to šlo ráz na ráz. Než se Luke vzpamatoval, Miguel mu nadzvedl nohy a já jsem je připnul do pout vysících ze stropu, to samé jsme zopakovali na rukou.

"Co... co... se to děje? Co... co... to děláte?" snažil se zorientovat Luke. "Nemusíš se ničeho bát," pronesl Miguel, "když budeš spolupracovat, nic se ti nestane." "A nesnaž se křičet," dodal jsem s mírným úsměvem, "stěny jsou izolované a nikdo tě neuslyší." Bylo vidět, že Luke právě kompletně vystřízlivěl. A to bylo přesně podle plánu. Ještě aby si to, co jej čeká, vůbec neužil!

Nejdřív bylo třeba zbavit se jeho oblečení. A jak se dá z někoho sundat oblečení, když je přivázaný za ruce i nohy? Jednoduše. Z přihrádky obsahující nezbytné nástroje pro podobné akce jsem vytáhl obrovský nůž a blížil se k Lukovi. V jeho očích jsem zahlédl strach, ale také žádost, z čehož jsem usoudil, že na to jdeme dobře. Luke se začal cukat a pokusil se o křik, ale hlasivky ho zradily. "No tak, necukej se, nebo si ublížíš," řekl jsem klidným hlasem. "Migueli, dej mu roubík, ať se trochu sklidní." Ten to ihned udělal a začal hrát toho hodného. Hladil Luka po vlasech a uklidňoval ho: "Jenom se potřebuje zbavit oblečení, nebude to bolet."

Čepel nože pomalu zajela pod jednu z Lukových nohavic. Ozval se zvuk trhané látky a jeho dnes již poněkolikáté naběhnutý pták se obnažil. "No vidíš a pak, že se ti to nelíbí." uchytl jsem se. Z jeho vyděšeného obličeje skápla krůpěj potu. Trička se zbavovalo o něco komplikovaněji. Musím si to ještě někdy znovu zkusit, abych to natrénoval. S výsledkem jsem ale mohl být spokojen. Přede mnou ležel bezmocný, nahý a nadržený turista.

Miguel převzal iniciativu. "Romane, stojí mi pták a potřebuju vykouřit. Nevíš o někom, kdo by se toho ujal?" zeptal se rádoby naivně. "No, zkusil bych támhletu hubu s roubíkem." poradil jsem. "A nekousne mě to?" obával se Miguel. "To si nedovolí, jinak..." práskl jsem na znamení rychle vyndaným bičem pár centimetrů od Lukova těla. "Budeš ho poslušně kouřit nebo máš raději rány bičem?" dal jsem mu na výběr. Ten začal vehementně kývat hlavou a něco přes roubík mumlat. "Když já se před ním stydím," pokračoval se Miguel. "Tak mu zavaž oči," nadhodil jsem.

To také udělal a hned na to ze sebe sundal triko a trenky, z pod nichž vykoukl nadržený pták, kterého jsem moc dobře znal. Párkrát jsem ho kouřil a jednou jsem se od něj dokonce nechal ojet, i když jsem převážně aktiv. Není sice nějak velký, tak akorát do pusy, aby to bylo pohodlné, ale umí to s ním opravdu dobře, což si měl za chvíli ověřit i Luke. Miguel chytl jeho hlavu, nastavil ji tak, aby měl k jeho puse pohodlný přístup. Sundal mu roubík a okamžitě ho vyměnil za svého ptáka, s kterým mu vnikl hluboko do úst. "No tak, pořádně tu hubu otevři, nechci cítit zuby," nevrle prohlásil, což doprovodila další rána bičem. Luke ihned poslechl a Miguelův pták tak měl víc prostoru.

Sám už jsem byl z té podívané dost nadržený, a tak jsem také odhodil triko a trenky a jal jsem se využít druhou Lukovu díru. Jelikož to byl turista, musel jsem si navléct kondom a pořádně ho protřít lubrikantem, což už jsem hodně dlouho nedělal. U většiny kluků stačily prostě sliny. Bleskl mi ještě hlavou nápad o protažení jeho díry dildem, ale hned jsem ho zavrhl, takhle si to víc užije.

Ve chvíli, kdy jsem se špičkou svého 19 cm ptáka dotýkal Lukovy díry, byl Miguel už dost rozjetý a šukal mu hubu dost rychlým tempem. Když ovšem uviděl, na co se chystám, zvolnil, vyndal ptáka a začal mu s ním jezdit po obličeji, aby se Luke mohl lépe soustředit na mé pronikání. Šel jsem na to ze začátku dost pozvolna, ale když jsem ucítil, že to jde víc než dobře, a když jsem uslyšel, jak u toho Luke začal potichu hekat, přitvrdil jsem a vrazil jsem mu ho tam až po kořen. Luke vyjekl slastí i bolestí. "Popros, abychom tě oba pořádně vymrdali," přikázal jsem. "Prosím,... šukejte mě,... nic jiného teď nechci," vydal ze sebe Luke.

Vyjel jsem z něho až po okraj a dal znamení Miguelovi. V jednu chvíli oba naše ptáky zajely hluboko do Lukova těla. Z toho vyšel jen tlumený vzdech. Zopakovali jsme to znovu a ještě jednou a postupně jsme zvyšovali frekvenci synchronizovaných přírazů. Stejně tak se zvyšovala i frekvence a hlasitost našich slastných vzdechů. Po chvíli jsem cítil, jak to na mě přichází. Mrkl jsem na Miguela a ten na tom byl podobně.

Šáhl jsem svou rukou na Lukova ptáka, který byl očividně také chvíli před explozí. V ten moment z něho začala stříkat hustá mrdka dopadající na jeho obličej, a dokonce na Miguela. Hned poté jsme s Miguelem unisono zařvali a plnili jsme jeho útroby naší šťávou. Tu Miguelovu ani nestačil polykat. Ještě chvíli jsme svými ptáky zůstali uvnitř něj. Poté jsme je vyndali, zběžně se očistili, oblékli a sundali Lukovi šátek z očí. Ty zářily blahem a vděčností z prožité zkušenosti.

Pomalu jsme ho odvázali, dali mu ručník na utření mrdky a nové oblečení. Rozhlédl se po místnosti, pak se podíval na nás oba a pronesl: "Fakt díky, kluci. To je ten nejlepší zážitek, co jsem kdy prožil. Jak se vám můžu odvděčit?" Na tuhle chvíli jsme čekali. "Stačí, když hned po návratu do hotelu řekneš, že chceš na poslední akci přispět nějaké peníze. Oni už všechno zařídí," instruoval jsem Luka. Miguel mezitím vyplnil vše potřebné a synchronizoval to s našimi přístroji.

Poté, co se Luke oblékl, nastal čas rozloučení, "A teď už běž. Měl by ses vyspat, abys byl zítra připravený na další akce. Dáme vědět našim kamarádům, o co máš zájem," slíbil jsem mu. "Dobře, kluci, nezapomenu na vás. Ještě jednou moc díky," vyjádřil svoji spokojenost a vydal se do svého hotelu, zatímco my jsme se vrátili vše uklidit.

"No, vidíš, Miguele, a ty jsi už chtěl jít do klubu," pokáral jsem přátelsky Miguela. "Hele, nech toho, vždyť jsi tam chtěl ty!" oponoval. "Nějak moc si vyskakuješ, abych tě taky neojel na houpačce," dodal a jeho ruka držící nedávno použitý bič ukazovala směrem k místu poslední akce. Představa, jak mě ten skrček má pod nadvládou, mě začala rajcovat. "No a proč ne?" mrkl jsem šibalsky a pohladil jsem přes trenky svého znovu stojícího ptáka. "Beru tě za slovo," trochu nevěřícně pronesl Miguel.

O tom, co následovalo, tato povídka už není. Jen ještě musím zmínit, že to, v čem mi tato zkušenost především pomohla k postupu, bylo zjištění, že není na škodu se nechat čas od času pořádně ojet jako ten turista.