Olympijské hry

Tak jako každý rok, i tento začala sportovní olympiáda ve velkém stylu. Seznam soutěžních disciplín se zase o něco rozšířil, stejně tak se zvedlo i množství sportovců a diváků. Mě osobně sport obecně moc nebere, ale soutěže zaměřené na sexuální výkony si nenechám ujít. Nejinak tomu bylo i tento rok, kdy jsem hned ráno vyrazil na místní stadion, abych se dostal na co nejlepší místo. Oproti předchozím letům jsem tentokrát zažil ještě něco navíc...

Přišel jsem opravdu dost brzo, a tak se mi podařilo zabrat si sedadlo v druhé řadě, navíc hned vedle lóže vyhrazené pro vyšší stupně, z které je samozřejmě ten nejlepší výhled. Jindy to má také tu výhodu, že mohu pozorovat i kluky, kteří tam sedí, a dokonce občas rozjedou nějakou akci, ale dnes tam bylo skoro prázdno, zřejmě protože bylo v plánu jen několik disciplín ve čtvrtfinálovém kole.

Hlediště stadionu se pomalu zaplňovalo a mezitím se na sportovišti začali objevovat účastníci první disciplíny, kterou bylo stříkání do dálky. Ačkoliv jsem na ně viděl celkem dobře, přece jenom jsem občas zabrousil pohledem na velkoplošnou obrazovku, kde bylo vše vidět v patřičných detailech. Obličeje skoro všech kluků jsem neznal a ani mě nezaujaly, protože to byly samé čtyřky nebo pětky.

Bylo už jen pár minut do začátku, kdy celý stadion zašuměl. Z kabin se totiž vynořil favorit dnešního kola, devatenáctiletý černoch, známý pro své obří péro. To bylo ovšem zatím ukryto pod volnými trenkami stejně jako chlouby ostatních soutěžících. Pravidla zní jasně: soutěžící se po zaznění signálu svlékne, poté má dvě minuty na to vyhonit si ho a z čáry dostříknout co nejdál. Do té doby musí být oblečen, nesmí se dívat na výkony soupeřů a ani se jakkoliv manuálně vzrušovat. Přesně 24 hodin před soutěží se navíc všichni pod dohledem poroty vystříkají, aby měli stejné výchozí podmínky. Počítá se nejvzdálenější dostřik a celá akce je sledována ze všech možných úhlů kamerami, které nabídnou zpomalené záběry, a dokonce rychlost, s kterou mrdka vychází ven. Podmínka naprostého bezvětří byla dnes beze zbytku splněna.

Na výstřik se začal chystat první kluk. Péro mu stálo hned, jak ho vyndal z trenek, a začal okamžitě tvrdě honit. Do minuty stříkal, ale byly to pouze slabé necelé tři metry. Vůbec nevyužil celou dobu, kdyby počkal, mohlo to být dál. Další na řadě byl dvacetiletý klučina s celkem pěkným pérem, i když postava nic moc. Využil skoro celé dvě minuty, v jejichž závěru jsme se dočkali celkem mohutného výstřiku. Bohužel se mu nepodařilo zaujmout dobrý úhel, takže to skoro vypadalo, jako by si spletl disciplínu a chtěl soutěžit ve výstřiku do výšky. Chabé dva metry toho byly důkazem.

Dále to pokračovalo obdobně až do chvíle, kdy přišel na řadu ten černoch. Do té doby rozjařené obecenstvo ztichlo, když sundal své trenky. Jeho péro postupně začalo tvrdnout, když přicházel k čáře, až do délky dobrých dvaadvaceti centimetrů. Vzal ho do obou rukou a začal ho velmi zvláštně honit. Jeho styl byl opravdu neopakovatelný, ale slavil s ním mnoho úspěchů. Několik diváků se rozhodlo, že se dnes udělá spolu s ním. Chvíli před limitem se z jinak tichého hlediště začaly ozývat vzdechy kluků, kteří už to nevydrželi. Při pohledu na obrazovku bylo vidět, jak soutěžícímu též začíná cukat péro. V tom momentu rychle nastavil správný úhel a z jeho klacku začaly lítat dávky mrdky. Měřiče rychlosti ukazovaly úchvatných 53 km/h. První dávka dopadla jen do vzdálenosti lehce přesahující čtyři metry, ale hned ta druhá jen těsně nedosáhla pěti. Celý stadion začal jásat, protože tohle byl určitě nejlepší výkon dne. Komentátoři ovšem nezapomněli připomenout, že jeho rekord je ještě mnohem dál, takže na příští kola je určitě na co se těšit. V mých trenkách začalo být z toho všeho dost těsno.

O zbylých soutěžících tu nemá cenu mluvit, zajímavější bude popis další dnešní disciplíny. V té soutěží dvojice, kde vždy jeden se podobně jako v té předchozí musí vystříkat a druhý, který je na začátku ve vzdálenosti asi metr a půl od něho, se snaží co nejvíce z jeho šťávy nachytat do pusy. Nikdy jsem moc nepochopil, jak se to přesně vyhodnocuje, ale většinou docela spolehlivě poznám, kdo dopadl nejlépe. Toto kolo mělo také své favority v podobě dvou dobře sehraných pětadvacetiletých latinos, kteří v posledních pěti letech vždy stáli na stupních vítězů.

Nejdříve se ovšem předvedl pár asi dvacetiletých bělochů. Očividně byli na této soutěži poprvé, protože to byli naprostí amatéři. Nejdříve ten chytač zaujal úplně špatnou pozici, a tak ho rozhodčí musel správně nastavit. Pak ten stříkač několikrát překročil čáru a nakonec se ani nebyl schopný vystříkat do limitu. A když už ze sebe konečně něco dostal, zadělal s tím akorát chytačovi celý obličej, protože ten zapomněl otevřít pusu. No prostě nářez. Publikem probíhaly vlny smíchu. Další výkony byly celkem nemastné, neslané, ale všichni se těšili na favorizovanou dvojici, a tak si udržovali stále dobrou náladu. Dva kluci z hlediště například imitovali neobratnost těch prvních soutěžících včetně totálně mrdkou zadělaného obličeje. Vše se přitom přenášelo na velkou obrazovku.

Zanedlouho se obecenstvo dočkalo. Na místa právě dorazili oba latinos a zaujali startovní pozici. Začal ubíhat časový limit a oba se svlékli do naha. Pták stříkače začal pod jeho rukou nabývat velkých rozměrů. Na jeho obličeji byla vidět silná koncentrace a svaly na jeho ruce se pravidelně zatínaly. Pár sekund před koncem limitu se připravil za maximálního soustředění i chytač. Tempo honění se zrychlilo na maximum a najednou z honěného péra vystříkla první dávka semene směrem k chytačovi. Ten jen mírně pohnul hlavou a zachytil prakticky celou dávku do pusy. V tu chvíli již byla na cestě další. Ta dolétla na stejné místo, a tak s ní neměl nejmenší problém. Hned poté udělal dva kroky vpřed, aby zachytil třetí, a pak ještě jednou pro čtvrtou. Bylo vidět, že jsou totálně sesynchronizovaní. Poslední, pátou, dávku už nabral těsně po jeho žaludem svým jazykem. Vše vyplivl do připravené odměrky, aby se mohl změřit výsledek. Publikum se už ale teď probralo ze skoro hrobového ticha a začalo skandovat: "Vítězové!". Jejich hukot ještě zesílil, když se na obrazovce objevilo potvrzení jejich předpokladu.

Byla to opravdu nádherná podívaná, ale vše se rychle přesouvalo k další disciplíně, která měla být vrcholem dnešního klání. Jednalo se o kvalifikační kolo soutěže osmičlenných týmů, kdy jeden z kluků musel těm ostatním co nejrychleji vykouřit ptáky a vše spolykat. Na této soutěži bylo nejzajímavější to, že v prvním kole kouřili kluci ptáky svému týmu, kdežto v dalších kolech, kam postoupilo osm nejlepších týmů, proti sobě vždy stály dva týmy, kde kuřič prvního musel vykouřit kluky z druhého a naopak. Do dalšího kola, které probíhalo vždy následující den, postupoval tým rychlejšího kuřiče, až se nakonec dva nejlepší střetly ve finále. Tento postup zabraňoval tomu, aby se do týmu vybírali jen kluci, kteří se udělají moc rychle nebo naopak moc pomalu.

Jelikož se do soutěže tento rok přihlásilo rekordních 24 týmů, rozhodli se organizátoři, že vždy 4 týmy budou soupeřit paralelně. Los rozhodl, že skoro všechny týmy, co minule postoupily mezi nejlepších osm, budou hned v prvních dvou čtveřicích. Rozhodl jsem se, že hned po nich odejdu, protože jsem měl ještě v plánu navštívit jednu soutěž, odehrávající se na sousedním uzavřeném stadionu.

Hlasatel začal vyjmenovávat jména prvních čtyř týmů a profily jejich členů se zobrazovaly na obrazovce. Při každém jménu se z publika ozvala příslušná skupinka skalních fanoušků. Všichni soutěžící dorazili na sportoviště pouze v trenkách. Všem kromě kuřičů byly zavázány oči šátkem, aby se ničím nemohli rozptylovat, a byli postaveni do řady s půlmetrovými rozestupy. Kuřiči se postavili vždy k prvnímu klukovi z týmu a čekali na zaznění signálu. Po dobu kouření se mohli kouřeného kluka dotýkat jen pusou a ten přitom nesměl s tělem ani rukama nijak pohybovat ani vydávat žádné hlasitější zvuky, což často vedlo k diskvalifikaci týmu. Po výstřiku museli kuřiči vše spolykat, než mohli přejít k dalšímu klukovi.

Po zaznění signálu všichni čtyři kuřiči stáhli trenky prvním ze svých týmů a pustili se do díla. Obrazovka se rozdělila na čtyři díly, v nichž se zobrazovaly veškeré detaily. Mně nejvíc zaujal tým číslo 2, kde byli všichni kluci od 20 do 24 let, jen kuřičovi bylo 28, ale vypadal také mladě. Prvním kouřeným byl zrovna nejmladší kluk s pěkně vyrýsovanou postavou, jehož pták pod vlivem kuřičových úst nabýval velice příjemných rozměrů. Na obrazovce se hned objevil údaj o 20 centimetrech, což bylo v rámci mého odhadu. Na obličeji toho kluka bylo vidět, že se jen těžko přemáhá, aby se nepohnul a nevydal žádný vzdech. Netrvalo to ani minutu a už pumpoval své horké semeno do kuřičových úst.

Ten jej rychle spolykal a vrhl se na dalšího kluka, který mě zaujal svým severským vzhledem. Jeho pták nebyl tak velký, ale o to dřív se mu podařilo vystříkat. Třetí v řadě byl menší asiat, čemuž neodpovídalo jeho velké péro. Stříkal sice také velmi rychle, ale překvapivě dlouho, takže se u něj kuřič celkem zdržel. To ovšem tolik nevadilo, jelikož byli zatím druzí v pořadí v těsném závěsu za prvními, což by jim při této konkurenci mělo zajistit postup.

Ani jsem si nevšiml, že pár kluků, sedící celou dobu vedle mě, najednou vstal a jal se inspirovat soutěžícími. Jeden z nich tomu druhému sundal trenky a začal mu ho kouřit ve chvíli, kdy kuřič z mého oblíbeného týmu začal kouřit čtvrtého kluka, což byl takový útlý černoch s celkem standardní výbavou. Nejspíš se snažil udělat ho dřív, ale i přesto že si vydatně pomáhal rukou, podařilo se mu to, až když ten kuřič již polykal mrdku od pátého kluka, vysokého latinoameričana. Navíc ten jeho partner u toho děsně řval, takže ho ostatní začali okřikovat, ať si to jdou dělat někam jinam, že je ruší.

Šestý kluk, mohutný Arab, bohužel celkem odolával, kvůli čemuž je dohnal zatím třetí tým v pořadí, když se svým kuřičům vystříkali do pusy prakticky zároveň. Než se oba dostali ke kouření posledního kluka, měl už první tým hotovo. Nebylo se čemu divit, jelikož v něm byli samí zkušení kluci a především kuřič, který už vyhrál několik ročníků po sobě v různých disciplínách. Fanoušci obou týmů začali hlasitě povzbuzovat své kuřiče a ti se opravdu činili. Tak rychlou kuřbu jsem snad ještě neviděl. Oba kouření kluci měli co dělat, aby se ani nepohnuli. Obrazovka zabírala v detailu nejen samotné kouření, ale i obličeje obou kouřených, zda-li se z nich nedá vyčíst, kdo z nich bude dnes první.

Obličej posledního kluka z mého oblíbeného týmu se zkřivil slastí. V tom okamžiku začal pumpovat svou mrdku do kuřičových úst a ten sál jako o život. Hned v zápětí se přidal i kluk z druhého týmu. Naštěstí měli oba dva podobné množství semene, a tak nakonec rychlejší byl přece jen můj tým. Někteří fanoušci toto malé vítězství oslavili kropením své šťávy po sobě. Můj pták byl z té akce tak napružený, že bych se na místě nejraději udělal taky. Ovládl jsem se, ale řekl jsem si, že vyrazím raději hned, protože další čtveřici už bych asi nevydržel. Na internetu jsem se druhý den dozvěděl, že můj oblíbený tým postoupil do dalšího kola. Určitě se na něj zajdu podívat.

Teď už se chci ale dostat k popisu toho, co bylo na mé návštěvě olympiády to navíc. Jak už jsem zmínil, vydal jsem se na sousední uzavřený stadion, kde se odehrávala další velmi oblíbená disciplína. Tento stadion vypadá podobně jako aréna na box, ale místo ringu se uprostřed nachází dutý válec o průměru přibližně dva metry, v němž je symetricky vyříznuto osm malých děr. Tento útvar slouží k tomu, aby si k němu natěsno stouplo vždy osm kluků, kteří strčí do děr svá péra a koule a kteří na sebe od břicha nahoru vidí. Vevnitř tohoto tělesa se pak nachází devátý kluk, kterého nikdo z nich nemůže vidět, slyšet ani (až na jednoho) cítit, ačkoliv diváci mají o vnitřku detailní přehled díky důvtipnému systému světel a kamer.

Celá osmice kluků absolvuje vždy několik (nejméně však šestnáct) kol. V každém kole trvajícím jednu minutu kluk ve válci začne jednomu z nich kouřit vystaveného ptáka. Úkolem kouřeného je, aby na něm ostatní nepoznali, že je kouřen, jelikož to je to, co vždy na konci kola všichni tipují. Body se přidávají za vaše správné tipy, naopak ubírají, když některý ze soupeřů správně pozná, že jste kouřeni. To, kdo bude kouřen, se určuje vždy náhodně s tím, že za celou dobu musí být každý kouřen alespoň jednou. Celkový počet bodů se zveřejňuje vždy po každých osmi kolech, aby v průběhu nebylo poznat, kdo ještě nebyl kouřen. Na konci se ovšem vždy znovu zrekapituluje, kdo se kdy trefil.

Tato disciplína je díky popsaným pravidlům velmi dynamická, neboť netrvá moc dlouho a je plná napětí a především velmi dobrých záběrů. Musím zdůraznit, že velice důležitá je především postava kuřiče. Jsou vybíráni opravdu ti nejlepší, z nichž ještě tvoří elitu ti, kdo někdy obsluhovali finálovou osmici, což je nejen velmi zodpovědná, ale také velice náročná činnost, jelikož finále trvá dlouhých 64 kol, při nichž se dost často většina kluků udělá.

Dorazil jsem právě ve chvíli, kdy se na start připravovala další osmice. Chvíli mi trvalo, než jsem našel sektor G, řadu 9 a sedadlo číslo 17. Obecenstvo již bylo ve velmi dobré náladě z předchozích výkonů, což ještě posílilo oznámení, že jej o příští přestávce čeká velice zajímavé překvapení. Všichni aktuální soutěžící byli namakaní kluci do 25 let různých ras a národností, mně ovšem nejvíce zaujal ani ne dvacetiletý drobnější hnědovlasý Francouz. Už jsem se nemohl dočkat, jak se jeho mladický obličej bude cukat pod náporem brutální kuřby, o detailních záběrech jeho kouřeného péra nemluvě.

Po zaznění signálu se všichni kluci svlékli a přistoupili k válci. Chvilku se ladila výška stupínků podle jejich výšky, aby měli stejně pohodlný přístup ke své díře. Po druhém signálu všichni strčili své ptáky dovnitř. Od této chvíle až do konce soutěže je nesměli vyndat. Na velkoplošných obrazovkách, které mohli sledovat pouze diváci, se objevily záběry z vnitřku válce. Podlaha v něm byla snížená tak, aby mohl kuřič při své práci bez problémů stát. Najednou jsme mohli vidět zatím povadlé ptáky všech soutěžících i s detailním popisem. Pak se podlaha otevřela a uprostřed válce se objevil šestadvacetiletý černoch, kuřič pro příštích 16 kol. Mezi dalšími informacemi o něm mně zaujalo, že minule velice úspěšně kouřil semifinálová kola tak, že se mu dokonce podařilo několik kluků udělat.

Třetí signál znamenal ostrý start soutěže. Na obrazovce se zobrazil první pták na kouření a záběr na obličej jeho majitele. Tím byl celkem nevýrazný asiat, ale i tak jsem byl zvědavý, jak si povede. Kuřič dorazil k jeho ptáku a nejprve ho celého olízl. Na asiatově obličeji nebylo absolutně nic poznat. Pak ho vložil celého do úst a začal ho cucat, aby mu v puse rychle stoupl. To se také asi po půl minutě stalo. Teď mu jen pomalu stáhl předkožku, z pod které vykoukl do ruda zabarvený žalud. Na obrazovce se zobrazilo velice průměrných 14 cm, ale tohle nebyla soutěž o největší péro, takže to nijak nevadilo. V tu chvíli mu kuřič začal naběhlý žalud vehementně cucat a hned vzápětí mu kouřil celé péro až po kořen, přičemž mu byl při tom schopen ještě dlouhým jazykem olizovat koule, které byly těsně přimknuté k ptáku. V posledních deseti vteřinách kouření bylo na asiatovi znát lehké napětí. Je otázkou, zdali se ho podařilo jeho soupeřům vypozorovat, protože to bylo jediné, co jim pro toto kolo poskytl.

Kluci pak měli pět sekund na stisknutí tlačítka odpovídajícího jejich tipu a začalo další kolo. V něm byl k mému potěšení vybrán ten mladinký Francouz. Ihned jsem začal studovat detailní záběry jeho obličeje, který se mi líbil čím dál tím víc. Po chvíli se můj pohled již zaměřil na jazyk přejíždějící po jeho koulích. Ten byl tak důkladný, že celého ptáka nad nimi spolehlivě postavil do ucházejících 18 cm. Jelikož mu stál skoro kolmo vzhůru, přesunul se kuřič s lízáním na jeho spodní stranu. V polovině času opět začal s velmi rychlou kuřbou, která nezkušenému klučinovi dávala dost zabrat. Bohužel to bylo vidět dosti očividně i na jeho obličeji, ke konci se dokonce musel kousnout do rtu, aby nevyhekl, čehož si jeho soupeři určitě museli všimnout. Snad ho zachrání jeho dobré tipování, protože bych ho rozhodně rád v dalším kole viděl. Můj pták už se dnes již poněkolikáté hlásil o slovo a já začal dost vážně uvažovat nad tím, kde si ulevím. Někteří kluci v publiku si s tím ovšem jako vždy hlavu ani trochu nelámali, a tak na mně na konci tohoto kola málem přistála mrdka od kluka z vyšší řady.

V dalších kolech nálada publika rostla a leckdo narušoval soustředění soutěžících svými vzdechy, když si ho nechal kouřit od souseda. Ještě bych se měl zmínit, že můj oblíbenec ani podruhé moc dobře nedopadl, když na něj až v posledním kole znovu vyšla řada. Tato druhá kuřba mě opravdu hodně rozdráždila a kdybych nečekal na výsledky, už bych se běžel uvolnit někam do kabinky. Sám jsem nebyl žádný exhibicionista, abych si tu musel přede všemi vyhonit nebo dokonce přesvědčit souseda, aby mi pomohl, ačkoliv bych si zrovna od toho svého možná nechal někde soukromě celkem říct.

Do dalšího kola postupovali dva kluci a Francouz mezi nimi kvůli svému špatnému výkonu bohužel nebyl, za to se tam však objevil ten asiat z prvního kola. Už jsem se celkem zklamaně, ale nadrženě zvedal ze sedadla, když se ozvalo hlášení, že místo přestávky nyní přijde na řadu to dříve avizované překvapení. Chvíli jsem ještě postával u svého místa, abych si vyslechl, co se bude dít, když budu pryč. Dozvěděl jsem se, že bude vylosováno osm lidí z publika, kteří si o přestávce budou moci vyzkoušet, jak se cítí soutěžící této disciplíny. Kouřit je navíc bude jedna ze star mezi kuřiči, šestadvacetiletý latinoameričan Juan. Při uvědomění si pravděpodobnosti vylosování vzhledem k počtu diváků a toho, jak bych se přede všemi musel předvádět, jsem jen mávnul rukou a snažil se rychle dostat pryč. Za to zbytek publika začal vyloženě šílet. Všichni zjišťovali čísla svých sedaček a přáli si, aby byli vylosovaní.

Zatímco jsem se pomalu blížil k východu z hlediště, začali právě ohlašovat čísla losovaných sedaček, přičemž pokaždé se na obrazovce ukázal šťastný výherce: "C1509, ..., A212, ..., H403, ..., F1823, ..., H1304, ..., E715, ..., A601, ... a nakonec G917! Ale kdepak máme diváka z sedadla G917?" Na panelu zářilo prázdné sedadlo G917 a já si v duchu říkal, že se asi někdo taky na přestávku vypařil z hlediště.

"Hele, nesedil jsi tam náhodou ty?" ozvalo se za mnou. "Co prosím?" udiveně jsem opáčil. V tom mě polilo horko. G917 je přece moje sedadlo! Chtěl jsem zmizet, ale stál jsem jako přikovaný. Kluk, který se mě na to zeptal, začal zuřivě mávat rukama a ukazovat směrem na mě. Na displeji se objevil můj zmatený obličej a z repráků se ozvalo: "Tak myslím, že už jsme našeho posledního výherce našli. Nejspíš si šel odskočit do jedné z kabinek." Publikum zahřmělo smíchy a já se propadal studem do země.

"Prosím všechny vylosované, aby se co nejrychleji dostavili ke vchodu do jeviště," vyzval moderátor také mě. Měl jsem teď na výběr dvě velice trapné možnosti - účastnit se téhle soutěže, nebo rychle zmizet pryč. Ačkoliv se mi druhá možnost zdála mnohem méně trapná, můj mozek, a zvláště některé jeho části způsobující nadrženost, se začal postupně zaobírat myšlenkou, že bych to přeci mohl zkusit.

"Tak už se hni, ať na tebe nemusíme čekat," ozvalo se znovu za mnou. Jako v nějakém divném snu jsem se odlepil od podlahy a zamířil jsem instinktivně směrem k jevišti. Hlediště burácelo nadšením z tohoto překvapení a osm kluků včetně mě dorazilo na místo určení. Konečně jsem si prohlédl zbylé kluky, pro tuto chvíli soupeře. Byli mezi nimi tři asiati, všichni menší, útlí a tak kolem 30; dva mladší černoši, jeden vysoký, druhý menší; dále pak asi dvacetiletý drobnější latinoameričan a nakonec o něco starší, vysoký a pohublý Rus.

Najednou, stejně jako při opravdové soutěži, zazněl signál. Všichni jsme po sobě začali nervózně koukat, ale to už ke každému z nás přišel jeden z organizátorů a začal nás instruovat. Jelikož pokyny byly věcné a celkem komplikované, přestal jsem si uvědomovat, že na mě civí celá aréna, zatímco se svlékám a přistupuji k onomu válci, kam s druhým signálem vkládám svého ochablého ptáka. Ani jsem pořádně nestačil zaregistrovat ptáky ostatních kluků, jen se mi mihlo hlavou, že diváci už teď určitě každého dopodrobna rozebírají. Opravdu nechci vědět, co si říkají o mně.

Dnes již podruhé jsem uslyšel zaznění třetího signálu. Ovšem tentokrát to pro mě mělo mnohem větší důsledky než poprvé. Někde uvnitř toho tělesa, v kterém mám napasovaného ptáka i s koulema, právě teď vyráží kluk ke své první oběti. Displej, na který vidím, začíná odpočítávat 60 sekund a já s úlevou zjišťuji, že teď nejsem na řadě. Nesmím to ale dát znát, stejně jako nesmím hrát, že mě ten kluk kouří, protože za to je při zjištění diskvalifikace. Dívám se po obličejích ostatních kluků a ti dělají úplně to samé. Jednomu z nich tam právě začíná olizovat péro a já chci přijít na to, kdo to je.

Prozradil se ani ne po 20 sekundách. Je to určitě ten latino. Začíná přivírat oči a za chvíli už je bezesporu poznat, jak moc si to užívá. Přece jenom jsme tu všichni totální amatéři, a tak určitě nikdo té kuřbě neodolá natolik, aby to ostatní nepoznali. Hned, jak skončilo kolo, stiskl jsem tlačítko odpovídají tomu klukovi, jak mě před tím instruovali. Stejně tak učinili i ostatní.

V druhém a třetím kole byli kouřeni dva z asiatů. Na prvním z nich to bylo poznat celkem rychle, ten druhý se prozradil až v úplném závěru. Čtvrtý byl na řadě menší z černochů, pátý byl překvapivě znovu ten první asiat. Jelikož již poprvé byl dost rozjetý, podruhé se po půl minutě dokonce udělal, což publikum vyloženě vytrhlo ze židlí. Musela to být opravdu náramná podívaná...

Chvíli po zaznění dalšího signálu jsem na svém ptákovi ucítil vlhký dotyk. Celým tělem mi projelo příjemné brnění. "Teď jsem na řadě já," uvědomil jsem si. Nejdřív ho jen letmě celého olízl a poté se vrhl na cucání mých koulí. Můj pták na to okamžitě zareagoval a postavil se do vzpřímené polohy. Na chvíli jsem si uvědomil, že se teď na mého ptáka dívá na obrazovce celá aréna, stejně jako na můj obličej. Všichni čekají, až na něm uvidí byť i nepatrné známky rozkoše. Jazyk kuřiče začal cestovat od špičky mého stojícího ptáka až po kořen a zase zpět. Začal jsem litovat, že jsem se neudělal už na tom stadionu, ale přesto se mi zatím dařilo nedat na sobě nic znát.

Najednou jsem ucítil, jak jeho ústa začínají obepínat můj žalud. Můj pták se pomalu dostával hlouběji a pak zase zpět. Když ještě zapojil jazyk, měl jsem co dělat, abych na celou arénu nevzdychl nebo alespoň slastně nepřimhouřil oči. Koukl jsem se rychle na časomíru a zbývalo mi ještě dlouhých 30 sekund. Snažil jsem se nemyslet na to, co se mi tam dole děje. Začal jsem si představovat tichý les, kde nikdo není a kde se jen pomalu procházím a rozhlížím se kolem. Mezitím to kuřič dole pořádně rozjel. Chvílemi se moje představy narušovaly intenzivními dávkami endorfinu, ale i tak se mi dařilo soustředit se.

V posledních 5 sekundách se mé fantazie na odvedení pozornosti začaly rozpadat, když do nich vnikla představa toho kuřiče, jak mi ho v tom nádherně tichém lese kouří. Kombinace té představy a reality mě donutila těžce oddychnout. Naštěstí to ovšem bylo ve chvíli, kdy už zazněl signál a nikdo se na mě nedíval. Moje slast a zároveň utrpení rázem skončily na svém vrcholu. Málem jsem zapomněl naoko tipovat, což by mě zaručeně prozradilo, ale v poslední chvíli jsem stiskl náhodné tlačítko.

Další minutu jsem celkem nevnímal, co se děje, protože jsem se snažil vzpamatovat z toho intenzivního zážitku. Naštěstí se Rusovi opravdu nedařilo předstírat, že není kouřen, a tak jsem jen mechanicky na konci kola stiskl jeho tlačítko. Osmé kolo bylo o něco náročnější, protože došlo na toho třetího asiata, který to celou dobu dost dobře zvládal. Docela dlouho jsem si nebyl jistý, jestli není kouřen znovu ten z třetího kola, ale nakonec se mi to podařilo zjistil z jeho těžce soustředěného pohledu.

Po konci tohoto kola došlo na vyhlášení mezivýsledků. Nejdřív mě to dost šokovalo, ale pak jsem si uvědomil, jak se projevovali ostatní, takže nakonec nebylo překvapivé, že jsem o několik bodů s přehledem před ostatními vedl, především asi kvůli tomu, že jen málokdo tipnul, že jsem byl v šestém kole kouřen já. Uvědomil jsem si, že když to ještě jednou obdobně přestojím, mohl bych to vyhrát a pak si soukromě to bezesporu úžasné kouření doopravdy užít až do konce.

Odezněl další signál a s ním začalo deváté kolo, v němž se konečně dostal na řadu ten vyšší černoch. Myslím, že by se to jinak nedalo zjistit, ale oproti předchozím kolům, kdy jsem ho také, i tak trochu se zájmem o jeho vypracované tělo, pozoroval, o mnoho hlasitěji oddechoval. Jediní, kdo mi tedy šlapali na paty, byli ti dva asiaté. Měl jsem štěstí, že hned v desátém kole se znovu dostalo na toho z osmého kola. Bylo vidět, že předchozí kuřbu byl schopen zvládat, ale tohle na něj bylo opravdu hodně, a tak se celkem průhledně prozradil. Začal jsem se trochu obávat, jestli svou druhou kuřbu zvládnu.

V jedenáctém kole se dostalo na toho menšího černocha, který se hned ze začátku prozradil vyheknutím, když znovu ucítil kuřičova ústa. Dvanácté kolo si zase vyloženě užíval ten mladý latino, protože věděl, že už nemá šanci na výhru. Byla to opravdu nádherná podívaná, jak ten mladík svíjí pod brutální kuřbou, kterou si každý můžeme jen představovat. Nakonec se mu těsně před koncem podařilo udělat. Diváci v sále z toho byli pěkně rozjetí a uslyšel jsem nejedno vzdychání, když to někteří z nich stejně jako latino už nevydrželi.

Tohle všechno mě samozřejmě nesmírně vzrušilo, a tak můj pták stál jako stožár. Velice mě překvapilo, když byl najednou ten stožár pohlcen vlhkou pusou se zbytky mazlavého obsahu posledního soutěžícího. Naštěstí moje překvapení nejspíš nikdo nezaregistroval, jelikož všichni byli stejně jako já rozjaření z předchozího výkonu. Když se začali soustředit, podařilo se mi znovu přenést pryč, tentokrát do rušného města, kde jsem snažil bloumat ulicemi a nechával se rozptylovat okolními výlohami obchodů a restaurací.

Kuřič to protentokrát rozjel hned ze začátku. Mám pocit, že ho naštvalo, že jsem na něj před tím vůbec nereagoval, a vyloženě se dost snažil, abych se udělal. Já jsem ovšem byl myslí ve svém světě plném spousty věcí na koukání. Měl jsem pocit, že i kdybych se mu do té pusy udělal, vůbec bych to nezaregistroval. V posledních patnácti sekundách se mi mé představy opět začali nabourávat. Tentokráte se ze všech lidí na ulici stali kuřiči, kteří mě chtěli udělat. Nedařilo se mi je vytěsnit pryč, ale naštěstí už se znovu blížil konec. Vydržel jsem to a ani tentokrát něměli ostatní sebemenší šanci nic poznat.

Poslední tři kola jsem byl dost mimo, a tak jsem si dvakrát nebyl vůbec jistý, jestli jsem tipnul dobře. Poslední kolo završil svým výstřikem ten vyšší černoch, z čehož jsem měl radost, protože se mi dost líbil. Konečně jsem mohl vyndat mého ptáka z té díry. Byl jsem z celé soutěže dost unavený, a tak mi bylo jedno, že stojím nahý a nadržený spolu s dalšími sedmi kluky před sálem plným lidí.

Začaly se vyhlašovat výsledky. Poslední skončil samozřejmě ten latino, předposlední ten menší černoch, pak ten prvně kouřený asiat, Rus a vyšší černoch. Mezi prvními třemi jsem byl tedy já a ti dva asiaté. Třetí místo zaujal nakonec ten třetí asiat, co se prozradil v desátém kole. A pak už došlo na vyhlášení vítěze. Rozhodčí nás oba chytil za ruce jako při boxu. V celém sále se rozeznělo: "A vítězem se stává..."

Moje ruka najednou vylétla nahoru a celý sál začal výskat a tleskat. Rázem jsem měl hromadu fanoušků skandující moje jméno. Začal jsem si pomalu uvědomovat, co to pro mě znamená, a už jsem se těšil jak tomu kuřičovi pořádně vystříkám hubu za to, jak se mě snažil udělat. Moderátor poznamenal něco ve smyslu, že by mě už vzhledem k mé viditelné nadrženosti měli pustit za mou výhrou, a tak jsem za stálého jásotu diváků odešel branou pro soutěžící do zákulisí.

Tam mě odchytl jeden z organizátorů a zeptal se mě, zda si chci vybrat výhru hned. V hlavě jsem neměl jinou myšlenku, než se co nejrychleji udělat, takže jsem jen tiše pokýval. Zavedl mě do jedné malé místnosti s pohodlnou postelí, na kterou jsem si okamžitě lehl, a řekl, ať chvíli počkám. Vydal jsme ze sebe něco ve smyslu, že nechci, aby to trvalo moc dlouho. Nejraději bych se do toho pustil hned sám, ale odolal jsem.

Ani ne za minutu se otevřely dveře a do místnosti vešel Juan. Měl na sobě jen něco jako bederní roušku, a tak jsem se mohl kochat jeho, na latina celkem urostlým, tělem. "Tak ty jsi mi tak dobře odolával, jo?" vypravil ze sebe. Přikývl jsem a moje vzpomínky zapátraly zpět k těm dvěma nedokončeným kuřbám, kdy jsem se snažil být mimo. Teď už si to ale můžu užít. Moje nadrženost stoupla na své maximum. "Tak uvidíme, jak mi budeš odolávat teď," pokračoval a došel k mé posteli.

Neměl jsem sílu moc spolupracovat, protože jsem byl dost unavený. Chtěl jsem se prostě jen nechat úchvatně kouřit a nic neřešit. To se mi také hned vyplnilo. Můj pták se dnes již potřetí ocitl v Juanových ústech. Tentokrát to bylo opravdu jiné. Nechal jsem se unášet pohyby jeho jazyka po mém žaludu. Nenechal jediné místo na mém ptákovi a koulích suché. Zároveň mě ale kouřil tak, abych se hned neudělal. Věděl, že musím být totálně nadržený a proto dělal vše jemně a pomalu. Začal jsem potichu sténat. Neměl jsem ani tušení, kolik a a jak různé rozkoše se dá udělat jen pomocí jazyka. Juan byl opravdový profesionál.

Kouření se zdálo být nekonečné. Vlny slasti v pravidelných interval proudily do mého mozku. Ani jsem nezaregistroval, že se jejich tempo pozvolna zrychluje. Ucítil jsem chvění po celém těle vycházející z mého žaludu. Takhle jsem ještě nikdy začátek svého orgasmu nezažil. Juanova pusa v úžasném tempu pohlcovala mého ptáka a já plně cítil hromadící se semeno připravené na výstřik.

Vykřikl jsem a mohutné dávky mé mrdky proudily jedna po druhé do jeho úst. První, druhá, ..., pátá, ..., nedaly se ani spočítat. Nechápal jsem, kolik se toho ve mně bere a jak to vše může Juan zvládat tak rychle polykat. S posledním výstřikem přišlo také poslední olíznutí mého ptáka od mrdky. Byl jsem totálně uspokojen. Juan vstal a tiše pronesl: "Máš úžasně chutnou mrdku, kámo. Někdy bych tě rád znovu vysál. Ale teď tě tu nechám prospat, vypadáš dost unaveně." Měl pravdu. V tu chvíli už jsem se propadal do říše snů, kde se jen donekonečna opakovala jeho předposlední věta. Tak snad to bude brzy...