• Honor
Stylromantika
Datum publikace5. 1. 2016
Počet zobrazení2983×
Hodnocení4.38
Počet komentářů6

Do královského města se začala sjíždět celá společenská smetánka jak z království, tak z okolních zemí. Král Edvard ženil svého staršího syna a následníka trůnu prince Jakuba s princeznou Annou ze sousedního království. Ta přijela se svou královskou rodinou a celou družinou už o den dříve. Spolu s ní přijel i její mladší bratr princ Petr, který přednedávnem oslavil své dvacáté narozeniny a jež je povahou ještě dítě, jelikož rád vyhledává lov a jízdu na koni nebo se jen tak poflakuje. Celé jeho rodině ale především dělalo starosti to, že si ještě nikdy nenamluvil nějakou dívku, protože jako králův levoboček, i když uznaný, by s dívkou po boku upevnil své postavení. Princi to ale nevadilo a raději se věnoval zábavě a ježdění po lesích. Dobře si uvědomoval, že kralovat nikdy nebude, a tak si života užíval, co to jen šlo. Když přijel do království, kam se měla jeho sestra přivdat, nečekal na nic jiného, než až uvidí prince Filipa, Jakubova mladšího bratra, o kterém slýchal, že je nejkrásnějším princem široko daleko a že každá urozená dívka v celém království doufá, že zrovna ona bude ta vyvolená. Od příjezdu ale prince Filipa nikde neviděl. Nebyl ani na uvítacím ceremoniálu. Proslýchalo se, že je princ nemocný, ale žádného oficiálního vysvětlení se mu nedostalo.

Když přišla hodina svatby, všichni se shromáždili v královské katedrále, která stála přímo uprostřed královského zámku. Princ Petr doufal, že na svatbě Filipa uvidí. Přece by si nenechal ujít svatbu svého bratra, a navíc by mu to dvorní etiketa ani nedovolila, proběhla mu hlavou myšlenka. Otevřela se brána katedrály a začal hrát orchestr. Vešel Král Edvard a všichni přítomní povstali. Poté muž s holí třikrát uhodil do země a oznámil že vchází princ Jakub s princeznou Annou a orchestr začal nahlas hrát královské fanfáry. Princ Petr sedící v první řadě už nedočkavě vyhlížel prince Filipa, ale ten nikde. Obřad byl honosný, ale na Petrův vkus trochu zdlouhavý.

Po skončení obřadu se v zámku konala velkolepá hostina na počest nového královského páru. Zábava byla v plném proudu. Víno teklo po litrech, pečené husy, křepelky a bažanti mizeli a zase se donášeli nové. Princ Jakub seděl po pravici svého otce a neustále mu něco říkal. Král se tvářil dost nervozně. Petrovi už několik sklenic vína přidalo na kuráži, a tak se zvedl ze svého místa a šel za svojí sestrou, budoucí královnou obou království, princeznou Annou. "Sestřičko, nechybí nám u stolu princ Filip?" zeptal se s opileckým přízvukem. "Princ Filip je nezdvořák, který ani nepřišel na svatbu budoucího krále," řekla rozčíleně a taktně se usmála, aby na ní nikdo nepoznal její zlobu.

Princ Petr se otočil a vyrazil směrem k davu tančících hostů. Nezdvořile vytáhl za ruku jednu s přítomných slečen a začal s ní tančit. Nohy se mu motaly pod vlivem vína a jeho zrak nedokázal zaostřit na dívku, se kterou tančí. Udělal s ní pár otoček a poté odešel a nechal ji tam stát jako kůl v plotě. Vrátil se ke své sestře, ale ta si povídala se svým novým manželem. Postavil se za ně, předklonil se mezi ně a přerušil jejich rozhovor: "Vaše výsosti. Ne že by na vašem zámku byla nuda, ale má maličkost se tu nudí." Princezna se snažila bratrovu troufalost omluvit, ale princ Jakub se tomu zasmál: "Můj milý švagře, omlouvám se, že se na mém zámku nudíte. Je mi jasné, že jste očekával přítomnost mého bratra, ale ten má ve zvyku se ani neomluvit, takže vám bohužel nepomohu v hledání zábavy, ale ujišťuji Vás, že já i můj otec bratra pokáráme, že tu nechal čekat tak významného hosta, jako je bratr budoucí královny." Usmál se na prince Petra a otočil se směrem k hostům. Kde může jenom být, když ani princ, ani král nevědí, kde je? pomyslel si Petr.

Hostina se přehoupla do druhé poloviny a kostelní zvon odbíjel půlnoc. Princ Petr se nudou málem upil, a tak se zvedl, že si prohlídne zbytek zámku. Vyšel ze společenského sálu a vydal se po velkém schodišti nahoru. Na chodbě zatočil doleva, protože vpravo byly jen komnaty pro hosty, ve kterých dočasně bydlel i on. Procházel dlouhou chodbou osvětlenou sem tam velkou svící. Od služebnictva věděl, že tudy se dostane ke komnatám prince Filipa. Už byl skoro na konci chodby a viděl stráže chránící dveře od princovy ložnice, když v tom něco zarachotilo v oknu. Lekl se a schoval se do stínu. Najednou oknem do chodby vlezl vysoký, mladý muž. V záři svíce si stihl všimnout jeho delších tmavých vlasů a ostře řezané tváře s dvoudenním strništěm. Onen muž se rozhlédl a vydal se směrem ke strážím. Těm pokynul a ony ho pustily dovnitř s pokornými slovy "Vaše veličenstvo".

"Princ?" zašeptal ve svém ukrytu princ Petr. Proč ale princ leze oknem a ještě je oblečený jako obyčejný vesničan? proběhlo mu hlavou. Pomyslel si, že už toho viděl pro dnešek dost a šel si raději lehnout. Ve své ložnici si opláchl obličej studenou vodou, svlékl se do naha a lehl si na postel, kde přemýšlel, co to vlastně viděl. Usnul.

Druhý den ráno, když ho probudila jeho služebná, byl jako praštěný po hlavě. Hlava ho bolela a cítil nepříjemný stav úměrný množství vína, co vypil. Oblékl si své šaty, nasadil opasek a šel na snídani. U stolu už seděla celá královská rodina společně s jeho sestrou. Koho si ale nevšiml, byl jeho otec a jeho nevlastní matka, královna, matka Anny.

"Kde jsou naši?" zeptal se sestry.

"Jeli domů, přijel posel, že prý něco důležitého. Prý až se ti bude chtít, tak se máš vrátit. A já doufám, že tu se mnou chvilku zůstaneš," odpověděla mu Anna a vlídně se na něj usmála.

Z ničeho nic se rozlétly dveře do jídelny a vešel princ Filip. Měl na sobě perfektně padnoucí šat – bílou halenu, na ní vestu, světlé kalhoty, vysoké černé holiny, kolem pasu opasek s nádhernou sponou a za opaskem meč, o který si opíral pravou ruku. Jeho tmavé až černé oči se leskly a říkaly, že to on má být vůdce a ne jeho bratr. Pod jeho tmavými vlasy se leskla úzká zlatá korunka, která dávala najevo, že je to syn krále. Rychlým krokem přišel ke stolu a sedl si naproti Petrovi a Anně.

"Zdravím vás, otče." Na krále se ani nepodíval. "Bratře, Anno," zdvořile, i když s lehkým přehraným tónem vyslovil jejich jména a mírně poklonil hlavu. "A ty jsi?" podíval se na prince Petra pohrdlivým výrazem.

"To je princ Petr, bratr Anny, Filipe. Přijel jen kvůli tobě. Mohl bys mi laskavě prozradit, kde jsi byl?" vykřikl na něj princ Jakub.

"Oh ano, princ Petr, ten rozmazlený bastard, levoboček krále – smutný osud. A pokud vím, můj drahý bratře, tobě se ještě zpovídat nemusím. Král je ještě náš otec," odpověděl mu Filip, aniž by zvedl pohled od jídla.

"Tak se tedy ptám já: kde jsi včera byl synu? Zase s tím mladým podkoním?" hrubým hlasem na něj promluvil král. Princ Filip se prudce zvedl. Podíval se na krále zlostným výrazem a rychle odešel, že mu ani stráže málem nestihly otevřít dveře.

"Omluv mého bratra, švagře. Je někdy trochu povrchní, ale jinak není zlý," omlouval se za Filipa princ Jakub.

Petra se jeho narážka na bastarda dost dotkla. Každý věděl, že je to nemanželský syn. A když ho král uznal za svého, trvalo dlouho, než se mu lidi přestali posmívat. Jediný, kdo při něm vždy stál, byla jeho starší sestra Anna. Ta se na něj teď lítostně podívala a pohladila ho po vlasech. Petr se zvedl a se slzami v očích odešel z jídelny. Vyšel ven do zahrady směrem ke stájím. Chtěl se trochu projet na koni. To ho vždy uklidní. Když ale přišel ke stájím, všiml si, že tam stojí princ Filip a osedlává si svého koně.

"Ale, ale, kdopak to jsem jde? Královský bastard a Annin mazánek," pohlédl na něj jen koutkem oka a dál se věnoval svému koni.

"Princi Filipe, nevím, co jsem vám udělal, ale vaše jednání si nezasloužím. Nemohu za to, komu jsem se narodil," odpověděl mu Petr, utřel si slzy a šel si pro svého koně, který byl ustájen až úplně vzadu ve stájích. Vytáhl svého koně z boxu a nasadil mu sedlo. Najednou slyšel klapot koňských kopit.

"Hej bastarde, slyšel jsem, že jsi docela dobrý jezdec. Co se trochu projet po lesích?" vyzval ho Filip a v jeho slovech byla stále patrná arogance. Petr prudce utáhl sedlo, naskočil na koně a rozjel se.

"Přece by princ s čistou krví nejezdil po lesích s bastardem," řekl mu a pobídl koně ke sprintu a zamířil k lesu.

"Tak to ne, mně neutečeš!" řekl si pro sebe princ Filip a vyrazil za ním.

Petr byl na koni opravdu, a tak Filipovi utíkal daleko do lesů.

"Zastav, ty bastarde!" křičel na něj. "Ty nečistej zmetku, jen počkej," mumlal si pro sebe, když ho už pomalu doháněl.

Jakmile ho dohnal a běžel s koněm vedle něj, sáhl po něm a stáhl Petra dolů z koně, který uháněl dál do lesů.

"Tak co? Nejsi zas tak dobrý, jak se Anna chvástala," vysmíval se mu Filip, když nad ním kroužil s koněm. Pak seskočil z koně a vytasil svůj meč. "Tak vstaň, ty zmetku, a ukaž co umíš," mečem mu kynul, aby se zvedl.

"Ale princi, já přece nejsem ozbrojen," řekl s ustrašeným výrazem Petr.

Princ Filip zahodil svůj meč a vzal dva klacky ležící opodál. Jeden hodil Petrovi a druhý tasil jako svůj meč.

"Tak co? Bojíš se? Nejsi tak statečný, jak se říká, co?" křičel na něj s už naštvaným výrazem.

"Ale já s vámi nemohu bojovat. To mi nepřísluší," odpověděl mu Petr s rozklepaným hlasem.

Filip prudkým pohybem udeřil Petra do boku. "No tak, bojuj, srabe," křičel na něj Filip, "ukaž, že je v tobě alespoň trochu královské krve."

Petr stál, ani se nehnul, když tu najednou Filip zaútočil na jeho hlavu. Ten to zkušeným pohybem vykryl, což Filipa naštvalo ještě víc a zaútočil na něj, jako by mu šlo o život. Petr se ale jen bránil. Poté Filip podkopl Petrovi nohy a ten se svalil na zem. Filip se nad něj postavil a udeřil ho pěstí do nosu. Petr zasténal bolestí a překulil se na bok, když mu začala téct krev z nosu. Filip odhodil klacek a zasunul svůj meč zpět do pochvy.

"Ale proč princi? Čím jsem se provinil?" ptal se Petr, jež si u toho držel nos a jemuž se v očích zaleskly slzy. Filip si sedl zády k němu a koukal na potok, který lesem protékal. Zničehonic se zvedl a šel k Petrovi. Ten si kryl hlavu, jako by očekával další úder.

"Bránil ses statečně, ale měl by sis najít koně," řekl mu Filip a podal mu ruku, aby mu pomohl se zvednout. Poté nasedl na koně a odjel zpět na zámek a Petra tam nechal napospas osudu.

Den se přehoupl k večeru a princ Filip usedl k večeři. Král u ní nebyl, protože řešil státnické záležitosti.

"Kde je můj bratr?" zeptala se Anna jedné služebné.

"Nevím, vaše veličenstvo. Od rána se neukázal," odpověděla zdvořile.

"Nevíš o tom náhodou něco, Filipe?" zeptala se ho Anna.

"Já? Jak bych mohl?" odpověděl jí, i když věděl, že lže.

"Ráno si se k němu choval dost neurvale. Jestli se mu něco stalo… Je na to dost háklivý, že je to nemanželský syn," káral ho jeho bratr Jakub.

"No a? Je to obyčejný bastard a dovoluje si nechávat se oslovovat princ," řekl Filip, aniž by zase zvedl oči od jídla.

"Je to můj bratr a ty se k němu budeš chovat slušně. A navíc on užívá titulu prince oprávněně. Náš otec ho uznal a tím ho legitimizoval. Je to princ stejně jako ty," vyjekla na Filipa Anna.

"No když myslíš," řekl otráveně Filip, a když dojedl, šel do své ložnice.

Venku už byla tma a prince Filipa, který usnul i ve svém oblečení, něco probudilo ze snu. Zvedl se z postele a vyšel ze své ložnice. Od stráží se dozvěděl, že se ještě Annin bratr nevrátil, a proto najednou pocítil lítost. Věděl ale, že kdyby ho někdo viděl vycházet ze zámku v tuhle pozdní hodinu, bylo by to podezřelé. Rozhodl se utéci, jako to dělával často  oknem. Uvědomil své stráže a důsledně je upozornil, že se to nesmí nikdo dozvědět. Sešplhal po římse dolů a utíkal potichu ke stájím. Tam osedlal koně a vyjel do lesa na místo, kde Petra viděl naposledy.

Dojel na místo, ale Petr tam nebyl. Začal na něj volat, ale nikdo se neozýval zpět. Kousek za lesem byla malá vesnice, a tak se rozhodl Petra hledat tam. Když přijel do vesnice, uvědomil si, že ho nikdo nesmí poznat. Kdyby se dostalo na zámek, že je to princ, měl by z toho velké problémy. Zajel tedy k jednomu domu a vypůjčil si šaty. Za úplatek mu slíbila stará paní, že bude mlčet. Měl to už vyzkoušené, nebyl u ní poprvé. Jediné, kam ho napadlo jít Petra hledat, byla místní krčma.

Uvázal koně před krčmou a vešel dovnitř. Tam byla zábava v plném proudu. Zeptal se krčmáře, jestli neviděl chlapce asi ve stejném věku, který měl na sobě oblečení nošené šlechtou. Krčmář mu nejdřív odpověď nechtěl dát, ale za úplatek se mu jazyk rozvázal. Dozvěděl se, že spí nahoře, ale že ho k němu nepustí. Prince rozčílilo, že mu nějaký obyčejný krčmář zakazuje, ale poté mu došlo, že by se mohl prozradit. Poděkoval a vyšel ven. Napadlo ho, že by mohl do pokoje vylézt oknem. Měl v tom přeci jen zkušenosti. Vylezl na malý chlívek a pak po trámu k oknu pokoje. Podíval se dovnitř a v lesku svíce, která hořela na starém dřevěném stolku, viděl, že na slaměné posteli leží Petr. Otevřel okno a vklouzl dovnitř. Sedl si na okraj postele a zadíval se na spícího Petra.

"Ty bastarde jeden, vždyť ty třeba nebudeš špatný. Choval jsem se jako hlupák," řekl si pro sebe potichu. Natáhl ruku a pohladil Petra po vlasech. Vypadal tak nevinně, když tam spal na chudé slaměné posteli. Když se ho Filip dotkl, Petr se probudil a prudce se zvedl z postele. Filip se lekl a zvedl se také.

"Neboj, to jsem já Filip," zašeptal, aby se nevylekal ještě víc.

"Co tady děláte, vaše výsosti?" zeptal se ho udiveně Petr. "A co to máte na sobě?" pokračoval v otázkách a trochu se ušklíbl.

"Neptej se a pojď," přikázal mu Filip.

"A kam? Zase do lesa? Já už s vámi nikam nepůjdu," oponoval mu opatrně Petr.

"Ty nicotnej bastarde, okamžitě pojď se mnou na zámek," přecedil Filip mezi zuby zlostně. Jen co to dořekl, uvědomil si, že ho takhle nazvat nechtěl. Petr se na něj podíval a sedl si na okraj postele.

"Víte, princi, já jsem sem přijel, abych vás poznal, a vy mě místo toho neustále urážíte. Doma jsem si toho užil dost. Neustále ponižování a shazování. Myslel jsem, že tady u vás to bude jiné. Není." A opět se mu zaleskly oči v slzách.

"Ale Petře. Mně je to líto, jak jsem se choval. Jen jsem si potřeboval vybít zlost a bohužel jste to schytal vy. Moc se vám omlouvám," řekl Filip a lehl si na postel. Petr se na něj podíval, a když viděl, jak tam tak leží, lehl si vedle něho. Oba dva usnuli a probudili se až ráno.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #6 princ & bastardwilliam 2017-08-15 21:31
Je to Super čítanie, len by to chcelo pokračovanie.
Citovat
0 #5 Odp.: Princ a bastard: díl I. Poznánímaf 2016-05-19 20:59
Příběh se krásně rozběhl, jen to pokračování chybí... prosím, bude, bude? :-)
Citovat
0 #4 Odp.: Princ a bastard: díl I. PoznáníHonza 2016-01-18 22:44
Právě že postava Filipa bude asi na téhle povídce to nejlepší :D :D Už se těším na pokračování :D
Citovat
0 #3 ....ester 2016-01-12 22:23
....Svaty otec, az take zle to nebolo ☺. Mam rada historicke poviedky. Ale priznam sa, ze princ Filip sa podla mna sprava priam schizofrenicky, raz ako arogantny buran a potom sa spamata a je dobry. Je divny☺
Citovat
0 #2 25%svatý otec 2016-01-07 21:01
Ester, chutě do čtení.
Citovat
0 #1 Odp.: Princ a bastard: díl I. PoznáníHonza 2016-01-06 19:49
Super, dalaší příběh s historickým nádechem....jen tak dál!!
Citovat