Jak jsem se přestal stydět na koleji nejen já

Já, lazebník

Kluci od vedle jezdili do školy většinou až v pondělí, jenom Jakub tu a tam přijel už v neděli. Takže nedělní večery jsem bohužel musel trávit na pokoji s Martinem, se kterým moc zábavy nebylo.

Jednou v neděli jsem ale přijel na kolej a Martin zatím nikde. Sotva jsem si všechno svlíknul, objevil se ve dveřích Jakub a zeptal se, jestli si s ním dám houbu, že má na to colu a víno. „Tak jo,“ řekl jsem, „ale nemusím se oblíkat, že ne? Můžem bejt u mě, Martin ještě nedorazil.“ – „Prosim tě, vždyť ty jsi nahej furt, a kromě toho jsem na to zvyklej už i u kluků.“ – „Fakt?“ zeptal jsem se zvědavě, i když mi už leccos bylo jasný.

Jakub se svlíknul do trenek a tílka, začal míchat houbu a rozpovídal se: „No tak David, ten už se oblečenej na pokoji skoro nepohybuje. Myslim, že schválně hned po škole zamíří do sprchy, i když třeba byl chvíli před tím ve sprše v tělocvičně, aby byl jako důvod se svlíct, a pak už nemá důvod se oblíct, protože nahej i spí, takže co by si špinil oblečení, že jo. Jarda se sice svlíká jenom do boxerek, ale do sprchy už jde nahej a pak už se taky nevoblíká, protože začal spát taky nahej. Nějak se mu to zalíbilo.“

„A ty furt nic…,“ poznamenal jsem. „Já jsem takovej stydlivej… A navíc mi je příjemný něco na sobě mít,“ vykrucoval se. „Ale jak jsem byl minule opilej, tak jste mě stejně viděli, takže mám nějaký plusový body, ne? Vy volové jste mi ještě schovali peřinu, abych byl nahej až do rána…“

Ještě chvíli jsme klábosili o všem možném, a pak začalo z Jakuba lézt: „Ty, Olivere, potřeboval bych s něčím poradit, nebo pomoct. Nevim, jak ti to mám říct, ale před tebou se nemusím stydět, že ne?“ – „To rozhodně nemusíš. Copak, chceš se naučit se nestydět bejt nahatej?“ zasmál jsem se. „To ne, ale něco bych se chtěl naučit…“ – „To nechápu, co jinýho by ses chtěl ode mě naučit,“ řekl jsem schválně, i když jsem začínal tušit. Ale záměrně jsem ho nechal, ať si to řekne sám.

„Víš, potřeboval bych,“ spustil pomalu, „nutně bych si potřeboval… vyholit rozkrok.“ – „To je zajímavý – nutně bych potřeboval… To asi nebude z tvojí vůle, co?“ – „Lucinka to tak chce.“ – „Jo, Lucinka? Tak to bys měl, jinak ti nebude chtít kouřit péro.“ – „No, právě. Mohl bys mi nějak vysvětlit, jak se to dělá? Máme zejtra rande u ní na pokoji.“

Pokusil jsem se mu teda vysvětlit, jak se vyholit v rozkroku. Díval se na mě utrápeně a pak řekl: „Tak já to jdu zkusit, jo?“ – „Držim ti palce.“ – „Hm, a já si budu držet péro,“ odpověděl vtipně, ale smutným tónem.

Šel teda k sobě pro holení a do koupelny kupodivu už bez trenek. Tam něco chvíli dělal a pak zavolal: „Olivere, mně to vůbec nejde! To vůbec neholí!“ A vyšel z koupelny a ukázal se mi. Měl bohatě namydlenej rozkrok, ale v tý pěně byly vidět ty jeho dlouhatánský chlupy.

„Promiň, to je moje chyba,“ řekl jsem mu. „Neuvědomil jsem si, že to tam máš úplně přírodní a že to chce před holením co nejvíc zastřihnout.“

Musel si to teda opláchnout a pořádně vysušit, já mezitím nenašel nic lepšího než nůžky, který jsem mu podal. Podíval se na ně vyděšeně a řekl: „Ale já se fiknu!“ – „Kubo, máš zejtra rande. A Lucinka ti vykouří péro, když budeš oholenej.“ Koukal dost nešťastně. Rejpnul jsem si do něj: „Mám ti to snad ostříhat já?“ Chvilku mlčel a pak špitnul: „Nevadilo by ti to?“

No ty vole, co by mi to vadilo, že jo, ale to jsem mu říct nechtěl. „Tak holt jo. Ukaž to,“ řekl jsem jakoby neochotně, ale s radostí jsem se pustil do práce. Opatrně jsem mu stříhal ty jeho chlupy co nejblíž ke kůži a vůbec jsem s tím nepospíchal. Nenápadně jsem toho zneužíval, protože jsem „musel“ tahat jeho koule a taky jsem „musel“ uchopit jeho žalud, abych mu natáhnul čuráka, jenže k uchopení žaludu bylo třeba stáhnout předkožku, za což jsem se mu omluvil, a při tom holení jsem mu ten žalud mnul, takže se mu začalo stavět péro.

„Ty vole, to je trapný,“ styděl se Jakub, „mně se začíná stavět…“ – „To je normální, mně se taky u holení většinou postaví. A Davidovi taky.“ – „Fakt? Tak dobře. Já jen, že se stydím.“

Když jsem byl se stříháním hotov, poslal jsem Jakuba do koupelny, aby si to už oholil sám. Byl jsem rád, že si v tom rozrušení nevšimnul, jak tvrdě mi stojí péro. Jenže… Za chvíli z tý koupelny volal: „Olivere, ty vole, já se strašně bojim, že se říznu! Děsně se mi z toho třepe ruka!“

Trochu jsem to čekal a vlastně jsem i přivítal tu příležitost. Přišel jsem za ním do koupelny, Jakub koukal vyděšeně na svoje péro (na moje naštěstí ne), pravá ruka se žiletkou se mu fakt celá klepala, tak jsem mu znovu naoko neochotně navrhl: „Mám ti to teda oholit?“ – „Olivere,“ podíval se mi zoufale do očí, „máš u mě metr piv, jestli mi to uděláš!“ Raději jsem nekomentoval nechtěnou dvojsmyslnost jeho slov, ale i tak ze mě vypadlo: „Tak jo, já ti to udělám.“

Poklekl jsem před něj, jednak abych se dobře dostal k jeho výbavě a jednak proto, že jsem tím trochu zakryl, jak mi z toho stojí čurák. Kuba už ho zase měl úplně měkkýho a já jsem zase musel tahat za jeho koule i za žalud a pomaloučku, opatrně jsem ho vyholoval. Po chvíli se Jakub přestal tolik chvět a řekl: „Víš, že je to takhle docela příjemný, když mi to dělá někdo jinej?“ To mi povídej, chtělo se mi říct, ale tentokrát jsem se udržel a tu dvojsmyslnost jsem nechal bejt.

Chytil jsem ho za žalud prsty, natáhnul jsem mu ho a podařilo se mi, že mu zase začal tvrdnout. „Fakt to neni blbý? Mně se za chvilku postaví…“ – „Buď v klidu, před holičem koulí se nemusíš stydět, že ti stojí čurák. Klidně mysli na Lucinku a na to, jak ti bude zejtra olizovat koule a kouřit péro.“ To jsem asi řekl moooc dobře, protože v tu chvíli se mu postavil totálně. Měl jsem obrovskou chuť mu ho ochutnat, ale ovládl jsem se.

Když jsem ho doholil, požádal jsem ho, aby mi podal ručník. Ne že bych si ho nedokázal podat sám, ale nechtěl jsem se před ním postavit, aby neviděl moje tvrdý péro. „Díky, a teď z něho utřeme zbytky pěny. Můžeš si u toho představovat, že ti to dělá Lucinka.

I tohle jsem řekl moooc dobře. Jakoubek začal trochu sténat, já mu ručníkem utíral pěnu, vlastně spíš jsem mu tím ručníkem honil péro, Kuba pak slastně zařval a cák, cák, celýho mě zcákal, v několika výstřicích dopadla jeho mrdka na moje kozy a ta pak stejkala na břicho i na péro, a v tu chvíli jsem začal stříkat taky, všechno jsem vycákal na zem a Kuba si toho v tý extázi ani nevšim.

„Ty vole, sorry,“ začal se Kubíček omlouvat, „to jsem nechtěl, to je trapný…“ – „To neni problém, já si to ze sebe umeju, jen bys mohl utřít tu svoji mrdku, co stekla na zem,“ řekl jsem mu a ukázal na to, co jsem ve skutečnosti na zem vystříkal sám. „Ty vole, to jsem toho vystříkal tolik?“ podivil se Jakub nad svým výkonem. „No, evidentně jsi kanec. Tak já tě tu už nechám, a až budeš hotovej, tak se půjdu osprchovat,“ řekl jsem a šel jsem na pokoj, kde jsem si se zalíbením prohlížel ty cákance Kubíčkovy mrdky na svým těle.

A do toho se objevil ve dveřích Martin… Pozdravil a pak si všimnul, co mám na těle. „Ses pokecal jogurtem, nebo co?“ Suše jsem mu řekl: „Ne. To je Jakubova mrdka.“

Kanec Jakub

V pondělí po škole přišli kluci od vedle, totiž jenom David a Jarda, jeden po druhým se svlíkli a vysprchovali a pak k nám oba napochodovali se svýma bimbajícíma se obnaženýma čurákama a ptali se mě: „Nevíš, kam šel Kuba? Na poslední hodinu nepřišel a ani nic neřekl…“ – „No co já vím, tak má dneska rande. Myslim, že ho na noc nečekejte.“

V úterý odpoledne byli kluci nějak nervózní, protože Kubíček nebyl celej den ve škole. Pozvali mě k sobě, protože to nechtěli rozebírat před Martinem, a snažili se vyzvídat, co vím. Ale já jsem toho pokud možno moc neříkal.

Jarda se pak zamyslel: „Ty vole, jestli sbalil takovou děvku, jako je Monika…“ – „Myslíš tu kozatou v červeným krajkovaným prádle?“ zeptal se podezřívavě David. – „Jo, přesně tu, jak jsi ji píchal přede mnou.“ – „Tys ji taky píchal?“ – „Jo. Od tý doby, co jsem ji píchal, se nestydím za svoje péro.“ – „Ty seš teda hajzl…“

No, možná by se kluci pohádali, ale přišel do toho Jakub, celej takovej usměvavej. Kluci čekali nějaký vysvětlení, ale Jakub jen pozdravil a řekl, že jen co se svlíkne, že nám bude vyprávět.

A pomalu, ale sebejistě si začal svlíkat oblečení. Když svlíknul kalhoty, neměl pod nima nic, jen tu svoji vyholenou výbavu. Kluci vytřeštili oči. „Ty ses vyholil?“ zeptal se David. „A kdes nechal trenky?“ zeptal se Jarda.

„Trenky jsem zahodil. Jsou roztrhaný,“ odpověděl Kuba důležitě. „Lucince se ráno nelíbilo, že jsem si je oblík, tak je na mně roztrhala. Musel jsem jí to znova udělat, proto jsem nepřišel do školy.“

„Jak, znova?“ zeptal se zvědavej David. „No, večer jsme to spolu dělali, a když jsme skončili, tak Lucinka si se mnou začala hrát a všechno mi lízala a cucala, tak jsme to začali dělat znovu. Když jsme to dodělali, ještě jsme si povídali a pak jsme usnuli. Ale v noci jsem se probudil a Lucinka mě tady hladila,“ pokračoval Jakub a ukázal, jak mu Lucinka hladila péro, „takže jsem jí to za chvíli mohl udělat znovu.“

„Takže to ráno jako bylo čtvrtý číslo?“ počítal David. „Vlastně jo. Chtěl jsem jít do školy a oblíknul jsem si trenky, ale to se Lucince nelíbilo a chtěla mi je sundat, jenže mi je normálně roztrhala. A začala mi tohle všechno lízat,“ vyprávěl Kuba a ukázal, co všechno mu Lucinka lízala, čili mnul si koule a protahoval si péro, „takže jsem jí to musel udělat zas, to nešlo odmítnout. Pak jsme šli na snídani a ona mi u snídaně řekla, že jsem kanec, tak jsem se jí zeptal, kdy přijde ta spolubydlící, že bych jí to teda ještě jednou udělal. Řekla mi, že spolubydlící přijde až v pět, ale že by to tentokrát chtěla udělat ona mně. Tak jsme se vrátili na její pokoj a ona mi začala dělat takhle,“ pokračoval Jakub a předváděl, jak mu Lucinka honila péro, „a pak mě začala olizovat tady,“ promnul si Jakub koule, „a tady,“ promnul si žalud, „takže tentokrát to dělala ona mně.“

„Jako že ti ho vykouřila, jo?“ ptal se Jarda. „Jo. Tak jsme usoudili, že nemá cenu chodit do školy, a mazlili jsme se do tý doby, než se vrátila spolubydlící.“ – „To jste se jako mazlili a ona přišla?“ ptal se David. – „Jo. Zrovna jsme to spolu zase dělali. Tak jsem se tý spolubydlící omluvil, přestal jsem to Lucince dělat a šel jsem se vysprchovat.“ – „Počkej,“ vyzvídal Jarda, „a kdy ses jako oblík?“ – „No až když jsem se vrátil ze sprchy. Sice mi bylo trochu blbý, že to mám takový, jako teď,“ doplnil Jakub a ukázal na svoje nahoněný ztvrdlý péro, „ale Lucinka se zeptala Kačenky, jak se jí líbím, a Kačenka řekla, že jsem úžasnej samec, a chtěla si mě půjčit. Jenže Lucinka řekla, že jsem jenom její a že nejsem na půjčování. No to jsem to z toho měl pořád takovýhle,“ ukázal na to tvrdý péro a jemně si ho pohonil, „ale už jsem s tim nemohl nic dělat, protože Lucinka řekla, že jsem jenom její. Tak se přece nebudu předvádět před Kačenkou.“

Celej ten víceméně monolog pronesl Kubajz vstoje a bez problémů se ukazoval, celej nahej a po většinu doby ztopořenej. Naštěstí všichni věnovali pozornost jemu a ne mně. Mně se totiž postavilo péro nad těma Jakubovejma kreacema.

„Jsme ti řikali, že si to máš vyholit, jinak ti ho žádná holka nevykouří,“ poznamenal David. „No víte, kluci, já jsem si to nevyholil sám,“ přiznal Jakub. „Takže Lucinka?“ zeptal se Jarda. „Ne, ani Lucinka,“ odpověděl Jakub a šel s tím svým tvrdým pérem do koupelny.

„Ty vole, Olivere, víš o tom něco? Kdo mu to teda udělal?“ ptali se mě pak kluci. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem řekl: „Já jsem mu to udělal.“

Aleš

Od tý doby se Jakub nestyděl chodit nahej. Celkem si to i užíval. Jeho potřeba mít něco na sobě sice čas od času vítězila, zejména v noci, prostě spal v tričku, ale trenky už nenosil. Takže jedinej, kdo na celým dvojáku chodil oblečenej, byl chudák Martin.

Ale časem se stala taková zajímavá věc. Přišel jsem na kolej trochu později, než je obvyklý. David hned otevřel dveře a řekl mi: „Olivere, svlíkni se a pojď k nám.“ Za pozvání k nim jsem byl jako vždycky rád, jen mě trochu zarazila výzva, abych se svlíknul, protože to už přece bylo úplně normální.

Ale svlíknul jsem se do naha a vrazil ke klukům do pokoje. A tam kromě kluků seděl i úplně cizí nahej týpek! Hned vstal, podal mi ruku a řekl: „Ahoj, Olivere. Já jsem Aleš. Rád tě poznávám. Kluci říkali, že tady skoro všichni chodíte bez oblečení, tak jsem se chtěl připojit a hlavně tě poznat, protože jsi to prej způsobil ty.“

„No jo, to jsem byl asi já,“ koktal jsem a nevěděl, co říct, protože jsem byl totálně přitahovanej jeho tělem i ksichtem. Měl úžasnej tvar obličeje se špičatou bradou, porostlej černým strništěm, kozy a břicho měl rovnoměrně porostlý nakrátko zastřihovaným ochlupením, v podbřišku měl takovej úzkej záhonek malinko delších chloupků, koule i péro měl hladce oholený…

Ale aspoň jsem ze sebe vykoktal: „A to… jak ses o nás dověděl?“ – „Úplně náhodou. Seděl jsem u stolu v menze a přišli tyhle kluci a povídali si o nahotě a taky o tobě. Chvíli mi to trvalo, ale osmělil jsem se a zeptal jsem se, jestli bych se nemohl připojit. A kluci souhlasili,“ odpověděl mi Aleš, i když jsem skoro nevnímal jeho slova, ale spíš jeho charizma nebo co, prostě mě totálně učaroval.

„Dost mě to zaujalo,“ pokračoval Aleš, „jsem tu na škole šestým rokem a doteď jsem o ničem takovým neslyšel. A přijde nějakej prvák, jako ty, a frajersky to rozjede na celým dvojáku. Seš fakt kanec.“

„No, na celým dvojáku ne. Vedle se mnou bydlí totální suchar, kterej se chodí převlíkat do koupelny,“ vzpamatoval jsem se a začal jsem mluvit celkem normálně.

„Tak podobnýho týpka mám na pokoji taky,“ odpověděl Aleš. „Hrůza. Nejenže když se svlíknu do naha, tak brblá tak dlouho, že to nakonec vzdám a obleču se. Taky furt větrá, aby mi musela bejt zima. Ale nejhorší je, že mi tam nechce ani nechat šukat s holkama. Do hospody ho poslat nemůžu, protože nepije. Takže když si chci pozvat nějakou holku, tak mu musim zaplatit lístek do kina. Navíc samozřejmě na něco, co ho zajímá, a von je dost vybíravej. Takže vlastně šukám holky podle programu kin… A tady je taková pohoda,“ dodal.

„No naprostá pohoda,“ uvolnil jsem se už. „My se prostě před sebou nestydíme, protože nemáme za co. Všichni máme super ptáky, tak proč se za ně stydět, že jo, kluci?“

„A některejm z nás i často stojí, viď, Olivere?“ řekl Jarda a lehce poukázal na to, že stojí právě mně. Trochu jsem se zastyděl, ale celkem pohotově jsem zalhal: „No jo, stojí mi. To mám z těch řečí vo šukání. Jdu to zkusit rozechcat.“ Postavil jsem se hrdě s tím vztyčeným pérem tak, aby na něj bylo dobře vidět, dal si pořádnýho loka piva a šel jsem do koupelny.

Tam se mi podařilo trochu vychcat a zklidnit se, takže mi už nestál tak moc. Jenže najednou stál ve dveřích Aleš a povídá: „Prej se u vás do koupelny může, i když tam někdo je. Tak já si to vyzkoušim, jo? U nás nic takovýho neexistuje,“ a začal si mejt ruce. „U nás už je to normálka,“ řekl jsem a prohlížel jsem si jeho krásnou prdelku, kterou jsem zatím ještě neviděl. Celkem hustě, ale jemně a rovnoměrně chlupatá, pevná a kulatá.

Aleš mě pustil k umyvadlu a ještě se zeptal: „Dokonce se prej ani nestydíš honit si péro ve sprše nebo i nad umyvadlem, i když tu někdo je.“ – „Nestydim, kluci už si zvykli…“ – „Ty vole, to bych chtěl někdy vidět,“ prohodil ledabyle Aleš a už už odcházel. Jenže pro mě to byla zase výzva. „Chceš to ukázat, nebo co?“ Aleš se na mě podíval a řekl: „No tak se ukaž.“

To mi stačilo k tomu, aby mi zase tvrdě stál. Vzal jsem ho teda do ruky a začal si ho honit. Schválně jsem i trochu přehrával – štípal se do bradavek, hladil si zadek a mírně jsem sténal. Když už jsem málem stříkal, přestal jsem s tím a řekl jsem: „Stačí?“ – „Seš fakt hustej. Hustej frajer.“

A šli jsme zpátky na pokoj. Po cestě jsem si ještě jednou mohl prohlídnout Alešovu nádhernou prdelku. Na pokoji mě přivítal David slovy: „Ty vole, Olivere, nějak se ti nepodařilo to rozechcat, co?“ – „Ale docela jo, ale pak přišel Aleš a chtěl vidět, že se nestydím honit péro v přítomnosti někoho jinýho, tak jsem mu to předvedl, že jo, Aleši? A tak mi zase stojí, no…“

Alešova odpověď byla úžasná: „Jo, je to tak. Už mu visel pěkně dolů, možná se tam před tím stihnul vystříkat, to nevim. Ale chtěl jsem ukázat, že se fakt nestydí si ho honit před někým, a Oliver si ho raz dva zase postavil a honil jako hovado. Málem se i vystříkal, ale já mu řek, že jestli je hustej frajer, tak se s tím trčícím ptákem vrátí na pokoj. A vidim, že je fakt hustej frajer.“

Nic jsem na to neřekl, ale byla to pro mě další výzva. Šel jsem si do ledničky pro další pivko a pak, místo abych si k nim znovu sedl, ledabyle jsem se vstoje opřel o okenní parapet a nechal péro trčet dopředu. „Tak tohle je další level, Aleši,“ řekl Jakub a poukázal na mě. „To jsme zatim neviděli ani my, aby takhle vestoje vystavoval stojícího čuráka.“

Pak pokračoval hovor na různý témata, teda spíš se mluvilo o šukání, zejména David a Aleš vyprávěli svoje zážitky, ale i třeba to, jak David i Jarda šukali s Monikou (Aleš na to řekl, že s Monikou asi taky šukal, ale nebyl si jistej, jestli jde o stejnou Moniku, protože si ji moc nepamatoval), nebo jak jsem Jakubovi vyholil rozkrok.

Všímavej Jakub pak prohodil: „Hele, chlapi, všimli jste si Olivera? Kdykoli mu začíná klesat, tak si ho nenápadně promne, aby se mu zase postavil…“ – „Protože je hustej frajer,“ řekl na to Aleš. „Když už se objevim ve společnosti nahej s tvrdým ptákem, tak přece nedovolím, aby mi klesnul, že jo, Olivere?“ – „No jistě,“ řekl jsem sebevědomě, a abych ukázal, jak hustej frajer jsem, plivnul jsem si do dlaně a pěkně jsem si ho zase postavil do pozoru.

Jarda na to řekl: „Ty jsi fakt dobytek… A kde máš vůbec Martina? Jak to, že tu neni?“ – „Von přijde až ráno. Nějak mi to vysvětloval, ale už jsem to zapomněl.“ – „To je škoda, že ho Aleš neuvidí… A že Martin neuvidí dalšího naháče,“ zasmál se David.

To byl dobrý důvod říct to, co jsem chtěl navrhnout už před tím, ale čekal jsem, až na to přijde řeč. „No kdyby chtěl Aleš přespat na našem pokoji, tak si jednak může užít, že může spát nahej, a navíc by se ráno mohl potkat s Martinem. Má přijet asi v 8.“

„Jo, to je nápad,“ souhlasil Jakub, „jdi do toho, Aleši. Chtěl bych vidět, jak Martin bude reagovat, až uvidí místo jednoho nahatýho kluka dva. My sice jdeme do školy dřív, ale Oliver nám to bude určitě barvitě vyprávět.“

„No jestli to Oliverovi nevadí, tak klidně. Může to bejt zajímavý,“ řekl Aleš a podíval se na mě. „Co by mi to vadilo,“ řekl jsem. „Vždyť jsem to sám navrnul. Pyžamo už máš na sobě, tak klidně spi u nás.“

Ještě chvíli jsme to rozebírali, ale postupně kluci vypadali unaveně. Jarda usnul a bylo vidět, že i David a Jakub by už šli. Tak jsem řekl, že si ještě s Alešem pokecáme u mě na pokoji, a šli jsme.

Chvíli jsme s Alešem jen tak klábosili, ani jednomu se nám ještě nechtělo spát. Když jsem pak kouknul ke klukům do pokoje, všichni spali jako zařezaní. Potichu jsem jim zavřel dveře a naše taky a vysvětlil jsem Alešovi: „Nechci je budit tim, jak tady kecáme.“ – „To je jasný,“ řekl na to.

„Něco mě, Aleši, napadlo. Co kdybyste si s Martinem vyměnili pokoj? Kdybys bydlel tady, nebudeš mít problém šukat s holkama. Kdykoli můžu jít do hospody, nebo se prostě zašiju vedle u kluků, a ty by sis tu mohl mrdat jako dobytek.“ – „Ty vole, Olivere, bylo mi blbý se na to zeptat, ale to by se mi líbilo. S některejma děvkama by se mi navíc líbilo, kdybysme mohli nechat otevřený oboje dveře a vy byste chodili nahý do koupelny a občas nakoukli, jak tady šukáme… Myslíš, že by Martin souhlasil?“ – „Si piš. Až tě tu ráno najde, tak s tím bude souhlasit okamžitě. A co ten tvůj spolubydlící, bude pro?“ – „Ten? Stopro. Stopro pro. Bude šťastnej, že se mě zbaví.“

Pak se Aleš podíval na ty dvě postele, které byly každá u jiné zdi, a zeptal se: „Hele, a nebude blbý, když mě Martin najde v jeho posteli? A ještě nahatýho?“ – „No, to asi blbý bude.“ – „Co s tim?“ – „Jsou dvě možnosti. Buď budeš spát na zemi, nebo budeme spát na jedný posteli. Je to na tobě.“ – „Hm, tak uvidíme,“ řekl Aleš podezřele zamyšleně. „Stejně jsem se chtěl na něco ještě zeptat. Ale… Je mi to trochu blbý…“

Panebože, na co se asi chce ptát? Leccos o mně ví, ale to hlavní nevědí ani kluci… Ale nedal jsem na sobě znát obavy, protože jsem pořád chtěl před tímhle super týpkem zůstat hustym frajerem.

„No, víš, kluci mi řikali, že si myslej, že jsi teplej,“ vylezlo z něho.

Pro mě to bylo trochu překvapení, i když nevím proč. Já jim to totiž nikdy neřekl, ale oni to asi poznali… Možná proto se některý přede mnou zpočátku styděli…

Koukal jsem chvíli na Aleše a pak jsem se zeptal: „A to tě zajímá proč? Bojíš se, že tě v noci vojedu?“ – „Ne, to ne… teda totiž…,“ koktal Aleš a já byl moc zvědavej, co z něho kurva vyleze. A pak se rozpovídal.

„Jak jsi asi pochopil, tak se mi líbí ženský, hlavně kozatý, a moc rád je šukám. Ale dost se mi líbí i pohled na pěkný péro… A hlavně… Před časem mi jedna holka strčila prst do análu a já myslel, že se zblázním. Teda jako pozitivně. Byl to úžasnej pocit a udělal jsem se tak, jako nikdy před tim. Tak jsem si pořídil takovej šikovnej kolík a od tý doby, když si honim péro, tak si ho tam strkám. Kolikrát je to lepší než s některou děvkou. Takže abych to uzavřel… Nebojím se, že bys mě vojel. Chci to. Chci, abys mě vojel.“

Koukal jsem na něj jako pominutej. Nevěděl jsem, co říct. Tak tuhle jeho krásnou prdelku budu moct vojet? Co, budu moct, budu muset, abych dokázal, jak hustej jsem frajer… Ale co na to říct hustě frajerskýho? Navíc mi Aleš koukal do očí a kdo ví, co z nich všechno umí vyčíst…

Nakonec jsem se zvedl, chvíli se procházel po pokoji, pak jsem se na něj otočil a řekl jsem přísně: „No, prdel máš dobrou a vypadáš taky dobře.“ Otevřel jsem skříň a vyhrabal šprcku a gel. V každý ruce jsem držel jedno a řekl jsem: „Vojedu tě. Chceš to hned?“ – „Jo.“ – „Tak pojď.“

Podal jsem mu tu šprcku a rozkázal: „Rozbal to.“ Aleš začal rozbalovat a já jsem si nahonil péro. Stálo mi za okamžik. Vzal jsem mu z ruky tu gumu, podal mu gel a rozkázal jsem: „Pořádně si promaž díru.“ Aleš si začal promazávat díru a já jsem si nasadil šprcku. „Tak mi ukaž tu prdel,“ rozkázal jsem. Aleš pokleknul k posteli a vystrčil na mě tu jeho krásnou prdelku. Klekl jsem si k němu a vyzkoušel prstama, jakou má díru.

Široká byla dost. Dva prsty v pohodě a tři prsty za chvíli taky. Namazal jsem si péro gelem a pomaloučku do něj začal zajíždět. Aleš trochu sykal, ale zároveň hned říkal: „Jo, jo!“ A tak jsem do něj pomalu a opatrně zasunul čuráka nejdřív do půlky, pak víc, a pak jsem v něm byl až po koule.

„Jak jsi hluboko?“ zeptal se. „Máš ho tam celýho.“ – „Celýho tvýho megačuráka? Ty vole, to je krásný…“ Pomaličku jsem v něm začal jezdit a šlo to dobře. Aleš sténal slastí, a tak jsem se zeptal: „Můžu začít s pořádným šukáním?“ – „Jooo, vojeď mě jako děvku, chci to moc!“

No a už to jelo. Začal jsem ho mrdat hodně náruživě a jemu se to očividně líbilo. Pak jsem ho otočil, aby ležel na posteli na zádech, chytil jsem ho za kotníky a začal ho mrdat vstoje. Měl totálně blaženej výraz v obličeji a nechal se mrdat tvrdě a divoce. A taky dlouho.

A pak to na mě přišlo. Vytáhl jsem ho z něj, sundal si šprcku a všechno mu nacákal na tělo. Přilehl jsem na něj a zblízka zašeptal: „A teď teda udělám já tebe, jo?“ – „Ne, to nemusíš, tohhle bylo tak super, že mi to stačilo. Klidně na mně zůstaň takhle přilepenej. Seš kanec a hustej frajer.“

A tak jsme usnuli, přilepení k sobě mojí mrdkou na mojí posteli.

Já, kanec

Nějak nad ránem nebo ráno, netušil jsem, kolik je hodin, jsem se probudil. Přede mnou, totiž těsně na mně přilepený, spalo to krásný tělo, totiž Aleš. Trochu jsem se poposunul, abych se podíval na tu krásnou prdelku, kterou jsem večer šukal.

Jenže Alešovy ruce se vztáhly k mým stehnům, hezky je pohladily, a přitáhly mě zpátky, abych se k tomu tělíčku přivinul. To už ale nebylo tak jednoduchý, protože se mi díky tomu hlazení zase už postavil čurák.

Nevěděl jsem v tu chvíli, kde bych mohl nahmatat ty šprcky, ani ten gel, tak jsem si prostě plivnul do dlaně, slinama jsem si zvhlčil péro a prostě jsem ho do něj jen tak bareback zasunul. Alešek se tvářil, jako že spí, ale bylo mi jasný, že nespí. Zasunul jsem to do něj pěkně až po koule a chvíli jsem si užíval ten pocit.

Alešek ale začal pohybovat zadnicí, takže bylo jasný, že je už taky vzhůru a že to chce. Tak jsem mu lehounce začal zasouvat svoje péro tam a zpátky a on u toho potichoučku, slastně sténal. Začal jsem ho teda pomalu, vlastně i celkem něžně, mrdat. Bylo to snad ještě hezčí než před tím. Vždycky, když už to na mě šlo, tak jsem to zastavil, počkal jsem, až se mi hormony uklidní, a pokračoval jsem v tom mrdání.

Díky téhle mé (docela vyzkoušené) technice jsme spolu šukali pěkně dlouho. Pak už se mi ale chtělo se udělat, tak jsem Aleška otočil tak, aby klečel na čtyřech přede mnou, a začal jsem ho tvrdě šukat na kolenou. Bylo to super a už už to na mě šlo…

A v tu chvíli se ve dveřích objevil Martin.

„Ty hovado, co to má znamenat?“ zeptal se, zřejmě použil nejsprostší slovník, kterej ovládal. „Narozdíl od tebe, Martine, rád šukám. Omlouvám se, žes nás nachytal, při šukání nekoukám na hodiny. Ale mám takovej návrh,“ řekl jsem, vytáhnul jsem péro z Alešovy prdelky a pokračoval: „Tady můj kamarád bydlí na druhým konci chodby s takovým slušným týpkem, co nechodí do hospody, nespí ani nechodí nahej a nepotřebuje furt šukat. Nechtěl bys bydlet s nim? Prostě by sis tady s tím mým kamarádem vyměnil místo. Co?“

Martin hned řekl: „Cokoli, jenom ne tohle. Kdy se můžu přestěhovat?“ Alešek se už vzmužil a řekl mu: „Třeba hned. Mám ještě hodinu a půl, to by se dalo stihnout. Pomůžem ti.“

Všichni tři jsme se v tu chvíli vykašlali na to, kdy nám začíná škola, oblíkli jsme si s Alešem slipy (Aleš měl snad ještě minimalističtější slipy než já) a společnejma silama jsme okamžitě začali stěhovat. Trvalo to asi tak hodinu, víc ne. V Martinově novym pokoji jsme mu s Alešem popřáli dobrý spolubydlení, podívali jsme se na sebe a šli jsme na pokoj, kde jsme v tuhle chvíli začali bejt spolubydlící.

Aleš se rozhlídnul, jak to v tom jeho novým pokoji vypadá. „Ty, Oli, neměli bysme to teda tady uspořádat trochu jinak?“ – „To teda měli,“ odpověděl jsem, „ale hlavně mi neřikej Oli. Jsem hustej frajer a jmenuju se Oliver, pamatuješ?“ dodal jsem, ale aby věděl, že se na něj nezlobím, dal jsem mu pusu.

„Promiň, hustej frajere Olivere. Tak co kdybysme to tady trochu přestěhovali a udělali z toho pořádnej mrdník? Ty dvě postele by šly spojit do jednoho letiště sem, takže by se na nich líp šukalo, a navíc bysme udělali víc volnýho prostoru.“

Měl velikou pravdu, tak jsme to všechno přestěhovali. Pak už nemělo cenu jít do školy, takže jsme se oba natáhli na postel a čekali, až přijdou kluci.

Čekání

„To bylo hustý, jak nás ráno Martin načapal, když jsi mě píchal.“ – „No to jo. Chvilku jsem přemejšlel, jestli před ním nemám pokračovat, dokud se neudělám, ale pak jsem si to rozmyslel.“ – „Počkej, takže ty ses ráno ve mně neudělal?“ – „Ne.“ – „A nechtěl bys teda dokončit rozdělanou práci?“ – „Tak jo.“

A tak jsme si čekání na kluky zkrátili dalším jebáním. Aleš u toho hekal, že tohle chce mít každej den, a já mu slíbil, že to klidně může bejt. Dojebali jsme krátce před pátou a v pět přišli kluci. Šel jsem jim naproti do předsíně a řekl jsem jim: „Hele, chlapi, až se svlíknete, přijďte k nám na pokoj.“ – „Ukážeš nám nahýho Martina, jo? Tak to my přijdem,“ odpověděl vtipnej Jakub.

My s Alešem jsme se rozvalili na to nový letiště, oba celí nahatí, a čekali jsme. Chvilku to trvalo, ale pak napochodovali všichni kluci od vedle, a to najednou, samozřejmě nahatí.

Koukali jako blázen na nové uspořádání pokoje. „Tohle ti Martin dovolil?“ zeptal se Jarda.

„Jo, dovolil,“ odpověděl jsem. „Prostě se odstěhoval. Dovolte mi představit novýho splubydlícího. Tohle je Aleš.“ A Aleš se všem představil, jako by je nikdy neviděl… Kluci byli s novým spolubydlícím spokojený. A pak jsem vstal a ujal se slova.

„Rozhodli jsme se s Alešem, že tenhle pokoj bude takovej jako mrdník. Takže když si někdo bude chtít přitáhnout ženskou, domluvíme se a tenhle pokoj bude na šukání a ostatní půjdou buď do hospody, nebo budou vedle. Když přijde Alešovi nějaká holka a nechá otevřený dveře, chtěl by, aby zůstaly otevřený dveře i vedle a abyste všichni po buňce chodili nahatý, normálně jak jsme zvyklí. Kromě toho až takovou holku začne Aleš píchat, můžete přijít dovnitř a klidně se na to dívat.“

Davida ta myšlenka úplně nadchla: „Ty vole, to je hustý! Takový pravidlo bude platit i u mě, jo?“ – „A když ty dveře budou zavřený, tak sem nikdo lézt nebude?“ zeptal se Jarda. „Správně. Kdo bude chtít soukromí, prostě se zavře.“ – „Tak to teda v mým případě asi většinou bude, i když nikdy neříkej nikdy,“ řekl.

„V mým případě taky,“ řekl Jakub, „a co ty, Olivere?“

Nedalo se nic dělat. Jestli jsem chtěl bejt hustej frajer, tak jsem musel s pravdou ven. „Já si sem holky vodit nebudu, protože jak asi tušíte, jsem teplej.“ – „My jsme si to mysleli dávno,“ řekl na to David a ostatní souhlasili. Pak se David otočil na Aleše a zeptal se: „A to se, Aleši, s takovým tělem nebojíš, že to Oliver jednou nevydrží a vojede ti prdel?“ – „Už mi ji stihnul vojet třikrát.“

„Ty vole, Olivere, ty jsi hovado,“ řekl na to Jarda. „Není hovado, sám jsem si o to řekl.“ – „No ale já myslel, podle těch řečí, že jsi na holky,“ podivil se David. „Jo, to jsem. Ale občas potřebuju protáhnout díru. Je to úplně jinej zážitek a jinej orgasmus než při aktivním šukání. A kdyby vás to někdy zajímalo, což nepředpokládám, tak jen pro vaši informaci – my se s Oliverem nikdy zavírat nebudeme. Když mi ráno tady ten kanec jebal prdel, přišel do toho Martin. A Oliver ho jenom pozdravil a ještě chvíli šukal, dokud se neudělal.“ – „Myslim, že to pomohlo tomu, že Martin okamžitě souhlasil se stěhováním,“ podpořil jsem Alešovo přehánění.

Tak jsme si tentokrát udělali mejdan na mým pokoji. Banda pěti pěknejch nahejch kluků, no radost pohledět. Kluci si mě sice pořád dobírali, že mi furt stojí péro, ale mně to nevadilo a ještě jsem tomu tu a tam pomáhal.

Semenění

Pár dnů na to, když jsme šli spát, vrátil se Aleš ze sprchy s tvrdým pérem. Vlastně jsem ten jeho klacek takhle viděl poprvé. Lehl si na záda a chvíli takhle ležel s pérem trčícím vzhůru. Pravidelně mu v něm zaškubávalo, takže mu vždycky poskočilo. Bylo dlouhý řekl bych tak akorát, ale poměrně dost silný. Asi ho měl nejtlustšího z nás všech.

„Líbí se ti můj čurák?“ zeptal se mě. „Kdybys otevřel oči, tak bys to hned poznal.“ Aleš otevřel oči, zvednul hlavu a viděl, jak stojím rozkročmo uprostřed místnosti, koukám se mu do rozkroku a lehce si honím tvrdýho čuráka. „Nemáš na něj chuť?“ překvapil mě Aleš. „Chceš, abych ti ho vykouřil?“ – „Chtěl bych to zkusit od chlapa.“

Tak jsem mu milerád předvedl svoje kuřácký umění. Olizoval jsem mu žalud, ohryzával kulky, hrál si prstama s jeho uzdičkou, dráždil mu rukou hráz a postupně ho začal pořádně kouřit. Aleš u toho slastně sténal a kroutil se. Byl čím dál divočejší a pak bylo poznat, že to na něj jde. Tak jsem mu ho chytil do ruky a nastavil otevřenou pusu a on mi to nastříkal všechno rovnou do krku.

Pak jsem se vztyčil, polykal to, co jsem měl v puse, přičemž mi to z koutků teklo ven, protože toho bylo opravdu hodně.

„Ty vole, ty kouříš líp než kdejaká holka,“ vydechoval Aleš. „To je známá věc,“ řekl jsem, „kluci kouří nejlíp.“ – „Něco na tom bude. Ale jestli to nebude spíš tim, že jsi hustej frajer.“

Druhej večer jsme se zase sešli všichni u nás na pokoji, Aleš i David vzpomínali na různý holky a počítali, kolik už jich vojeli. Jarda si u toho nenápadně mnul koule a pak povídá: „Kluci, já jsem z těch vašich keců celej nadrženej, mrdal bych jak králík.“ – „Hm, dokonce ti začíná stát,“ všiml jsem si. „Třeba by ti ho Oliver vykouřil,“ provokoval Aleš, „když zavřeš oči, nemusíš ani vědět o tom, že ti to dělá chlap.“ – „To bych se styděl, takhle přede všema.“ David, kterej zrovna ležel opřenej o lokty na posteli, se zeptal: „A ty bys mu ho, Olivere, tady před náma vykouřil?“ – „Klidně, ale musel by chtít.“ – „To já bych chtěl,“ řekl David a trochu rozkročil nohy.

„Takovýho pěknýho čuráka rád vykouřim,“ řekl jsem, vstal a pomalu jsem šel k tý posteli. Pomalu proto, abych mohl vystavovat svoje stojící péro. David položil hlavu a zavřel oči a čekal. Přiklekl jsem pak k Davidovu rozkroku, stáhnul mu předkožku a prstama mnul jeho žalud. Když mu trochu naběhlo péro, začal jsem sát jeho špičku a rukama ho mírně tahal za koule. Za chvíli mu úplně ztvrdnul, tak jsem na něm předvedl všechny svoje triky. Stejně jako Aleš se David svíjel a sténal, až mi to všechno nastříkal do pusy, a já ho ještě dočista olízal.

„Ty vole, to bylo snad lepší než od holky…,“ vydechoval David. „Viď?“ řekl Aleš. David se na něj podíval: „Tobě ho už taky kouřil?“ – „No jasně. Je to kanec.“ V tom mě docela překvapil Jarda: „No tak ty vole, teď už to chci taky!“

Tak jsem ho stejnym způsobem vykouřil ještě i Jardovi. Ten na konci řval ještě víc než David a jeho mrdkou jsem se málem zadávil, kolik jí bylo. Jarda vydechoval a prohlásil: „Chlapi, vy jste snad měli pravdu!“ – „A ty toho stříkáš tolik, že se mi to málem nevešlo do pusy,“ poznamenal jsem, když se mi to podařilo všechno spolykat.

„Jakube, nechceš si to taky vyzkoušet?“ zeptal se Aleš. „Někdy bych chtěl, ale ne přede všema… Půjdu se vysprchovat.“ A šel. „Olivere, ten je jasnej, ten to chce,“ řekl David. „To je mi jasný,“ řekl jsem a šel jsem za ním do sprchy. Tam stál Jakub a honil si péro. Zavřel jsem dveře, aby měl pocit soukromí, bez řečí jsem před něj klekl a on mi ho ochotně strčil do pusy. Nebylo to sice tak pohodlný jako v pokoji, ale dělal jsem, co se dalo. Jakub mě chytil za hlavu a mrdal mi hubu hluboko do krku, až jsem se skoro dávil. Netrvalo to dlouho a vycákal mi to pěkně do chřtánu. „Jako od Lucinky,“ řekl spokojeně a odešel. Vypláchnul jsem si pusu a vrátil se ke klukům.

„Tak to vidíte. Ještě včera vaše péra byla chlapskou pusou nepolíbený. A teď už jsem ochutnal mrdku každýho z vás,“ prohlásil jsem. – „A to Jakub stál a tys před ním klečel?“ zeptal se David. „Jo, přesně.“ – „Škoda, že jsme to neviděli.“ – „Tak já vám to ukážu na Alešovi, ten dneska ještě necákal.“

Aleš poslušně vstal, já si před něj kleknul a předváděl jsem to, co jsem dělal Jakubovi, a Aleš mi dokonce taky chytil hlavu a začal mi přirážet do pusy, až jsem se trochu dávil. Když jsem už cejtil, že Aleš bude stříkat, pro efekt jsem ho chytil do ruky a z asi deseticentimetrový vzdálenosti jsem si to nechal nastříkat do pusy. Netrefilo se tam všechno, něco mi přistálo na ksichtě.

„Přesně takhle mi to Oliver udělal, akorát s tím rozdílem, že na konci měl moje péro v puse, když jsem stříkal,“ řekl Jakub.“ – „No tak jsme se všichni vycákali, teda kromě Olivera,“ řekl David. „Já ještě cákat nemusim, já si narozdíl od vás dneska zašukám, jako teda každej den,“ řekl jsem na to. Ale Aleš na to řekl: „Hele, tak se předveď, já si to dneska odpustím. Stejně se rád předvádíš.“

„Vy chcete vidět, jak si ho vyhonim?“ Všichni pokyvovali, že jo, že prej aby to bylo spravedlivý. „Aha, tak aby to bylo spravedlivý, tak by i moje semeno mělo přistát v mojí puse. Ukážu vám, jak to dělám.“

Péro už mi dávno dobře stálo, tak jsem si lehl na postel na záda tak, abych nohy mohl opřít co nejvejš o zeď, pořádně jsem se propnul a chopil se svýho péra. Ani jsem nemusel honit dlouho, nadrženej jsem byl pořádně. Když už to na mě šlo, převalil jsem nohy až za hlavu, abych si mohl mířit pérem na pusu, a začal jsem za šílenýho hekání stříkat a trefoval jsem se do vlastní pusy. Bylo to snad osm nebo deset cákanců, některý šly trochu vedle na ksicht.

„Hm, ty jsi dobrej akrobat,“ uznal Jarda. „No vidíte,“ řekl jsem na to. „Sežrat pět mrdek včetně vlastní za jeden večer, to se mi ještě nestalo. Ale bylo to super. Mimochodem, kdyby to na vás kdykoli přišlo a neměli jste po ruce babu, klidně si řekněte. Vykouřim vám ho, nebo mi můžete vymrdat hubu jako Aleš a Jakub.“