Králíček 1

Moji milí, snad si někteří z vás na tuhle povídku vzpomenete. Trochu jsem ji oprášil, trochu vylepšil. Tak snad se zase najde někdo, komu se bude líbit.

Pevná markýza kryjící prosklený vstup do Zverimexu se s hukotem vysunula nahoru a Karel, majitel a vedoucí v jedné osobě, začal už od vchodu aspoň pohledem kontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Než přišly prodavačky, už polovinu zvířat nakrmil a dal jim vodu. Pak se postavil k pokladně, a i když takhle brzo ráno nikdo nechodil, věděl, že za chvíli přijede stálý dodavatel malých hlodavců. A za půl hodinky už se opravdu ve dveřích zjevil vyčouhlý kluk s velkou bednou.

"Zdravím, šéfe, tak tady jsou ty králíčata a táta už nese morčata. Tyhle malý jsou moc pěkný, až na tohle jedno. Je trošku nepodařené, táta je chtěl hodit hadům, ale zase má takovou zvláštní barvu, tak snad si ho někdo přece jenom koupí."
"A co s ním je? Má šest nožiček? Takových víc a houšť."
"Má divný uši. Jedno nahoru a druhý mu visí dolů."
"No, možná by to spravila Viagra?"
"Myslíš i na něco jinýho než na pitomosti?"
"Nějak ti nemám čas, nebo co."

Karel hrábl do krabice a vylovil králíčka. Hm, opravdu to vypadalo divně. Bílý kožíšek byl stříknutý skoro oranžovými skvrnami. Jedno ouško nahoru, druhé schlíple viselo dolů. Jasná genetická vada. Na druhou stranu tenhle se prodá stoprocentně. Dal do připravené velké bedny stelivo, jídlo a vodu a králíčci si začali zvykat na nový domov.

Postavil se zpátky za pult a koukal na první lidi, trousící se dlouhou chodbou supermarketu. Většinou důchodci, vyslaní rodinou, aby urvali něco ve slevě, nebo „rázovití občané města“, nemající celý den na práci nic jiného, než se poflakovat a sem tam si přivlastnit něco, co jim v žádném případě neříkalo pane. Měl výhled akorát na masážní křeslo, což ho zaujalo leda, když se tam posadil nějaký fakt hezký kluk, což bývalo bohužel málokdy. A koukat na otylky doufající, že jim natřásání zmenší faldy a celulitidu, to nebylo nic pro něho. Takhle nějaký blonďáček kdyby byl. S výbavičkou tak akorát, to by se koukalo…

A potom ho jednou uviděl… Blonďák s andělsky modrýma očima. Napoprvé hodil do kasičky v křesle jen desetikačku, nejspíš ze zvědavosti, jaké to je. To už měl Karel v oku, jak dlouho se křeslo houpe. Ale potom už chodil v podstatě pravidelně a házel rovnou pade. Protože Zverimex byl nejblíž, chodil si tam občas rozměnit. Jiné lidi obvykle Karel odmítal s tím, že není banka. Ovšem pro tohohle zázraka byla udělena výjimka.

Bože na nebi, tohohle si tak nastlat do postele, tak uzákoním polární noc. Jak u Eskymáků.

Vždycky, když se díval, jak si lehá do křesla, pravidelně mu vstával. Což vzhledem k naprostému nedostatku sexu nebylo zase nic tak divného. Když začalo být teplo a kluk si to přihrnul v bermudách, neodolal a nepokrytě civěl na jeho klín. Když se křeslo rozvibrovalo, krásně bylo vidět, jak se mu natřásá nádobíčko. Jo, to bylo jiné pokoukání než na sulcovité holky. Nejraději by si ho vyfotil jak Pokemona, ale zas tak na hlavu padlý nebyl. I když je pravda, že včera k tomu moc nechybělo. Kluk si dal ruce do kapes, látka kalhot se napnula a on tak nechtíc vystavil své zbraně. Tedy, nechtíc… Jeho a klukovy oči se setkaly a Karlovi bylo nad slunce jasnější, že ho boreček provokuje. Karlova hlava byla rázem jak neobydlená planeta, zato dole bylo boží dopuštění… Zbytkem soudnosti se ovládl, aby si neobkroužil náhle suché rty jazykem. Toto jednoznačné gesto, používané v neméně jednoznačných situacích se mu prostě k tomuhle klukovi nehodilo. Díval se na bermudy potištěné obrázky jakýchsi ryb. Takového kapra dostat pod stromeček, tak ho obírám ještě na Tři krále…

Kluk začal časem chodit do Zverimexu málem jako do ZOO. Nikdy si nic nekoupil, jen se díval. I Karel se díval. A představoval si. Jejich oči se stále častěji setkávaly a pohledy byly delší a delší.

Vymazlená zvířata se vždycky líp prodávala. Králík stojící na zadních v momentě, kdy děcko přidřeplo ke kleci, zajisté chytí za srdce víc než zvířátko, které při každém pohybu uteče do budky. A dětičky žadonící o zvířátko často odcházely s lesklýma očima. Ty vytrvalejší občas dotáhly rodiče znovu, nebo kohokoliv jiného, u koho jim kynula naděje, že jim zvířátko koupí. A tak Karel teď choval králíče a tiše si s ním povídal. Jednak z praktických důvodů, jednak měl zvířátka doopravdy rád.

"Jé, ten je krásný…," kluk z křesla stál před ním a bezděky natáhl ruku, že králíčka pohladí.
"Neumíš číst? NESAHAT?!"

Kluk zrudl jak panenka.

"Promiňte…"
"Ale jo, dobrý. Jenomže, víš jak. Chodí mi tu děcka, a když si myslí, že nekoukám, strkají ruce, kam nemají. Minule jim spadlo morče na zem."
"Omlouvám se, nějak jsem se neudržel."
"No tak ještě chvilku mi tady takhle cukruj a neudržím se já," pomyslel si Karel.
"Chceš ho do ruky?" zeptal se.
"Děkuju, to víte, že jo."

Kluk muchloval králíčka a ani v nejmenším se nepozastavil nad dvojsmyslností těch slov.

"Chtěl bys ho? Dám ti slevu, za ty uši."
"Otec by mne vyhodil i s ním. Mimo to, kluci od ségry mají astma, tak asi nic."

Začali si povídat, vlastně prvně od té doby, co se tak nějak začali vzájemně registrovat. Karel ho ujistil, že králičí chlupy astmatikům vadit nemusí, a na oplátku si vyslechl, na co všechno jsou kluci alergičtí. Po chvíli dal kluk králíčka do ohrádky se slovy:

"Tak zítra, jo?"

Karel zauvažoval, jestli to platilo zvířátku, nebo jemu.

"Hm, tak Robin. To je hezké jméno." Uvědomil si, že je to po prve, co spolu mluvili. Pár slov, ale přece.

Všem, kdo ten den o králíčka měli zájem řekl, že je zadaný. Možná, že se přes něj dostane nejen k Robinovu srdci, ale i do jeho kalhot. Protože jestli tenhle hezounek není hoša, tak on je zemský rabín.

Druhý den se Robin opravdu přihrnul a rovnou si to namířil ke kleci.

"Myslíte, že bych si ho mohl zase půjčit?"
"Ale jo, to víš, že ti ho půjčím."

Ale nedočkal se žádné reakce.

Za tři dny.

"Jé, už jste ho prodal? To je škoda, za kým já tu teď budu chodit?"

Kluk jasně šaškoval, ale trochu zklamání v jeho hlase doopravdy zaznělo. A tak to Karel riskl:

"A co takhle za mnou? Nebo rovnou ke mně? Bydlím s jedním králíčkem, kterému se po tobě stýská."
"Vy ho máte doma?"
"Jasně. Na něco jsem tě přece do svého doupěte neřesti nalákat musel."
"Fakt vypadám tak blbě?"

Robin se mu zpříma zahleděl do očí. No, když na rovinu, tak na rovinu.

"Ale pendrek, jdi někam. Koukni, rád bych tě trochu líp poznal dřív, než to udělá někdo jiný. Podívej, králík je opravdu u mne, nic ti neudělám. Víš, jak se jmenuju, kde dělám. Prostě se mi moc líbíš a myslím, že ti to ani není nějak zvlášť proti srsti, a já bych tě rád…," zmlkl, protože kluk už byl pryč.

***

Celý týden marně koukal ke křeslu, jak speolog do Macochy, ale Robin nepřišel. Karla zamrzelo, že možná trochu moc tlačil na pilu. Na druhé straně, vždyť ten kluk ho vyloženě provokoval, dokonce si trochu říkal, že sympatie jsou oboustranné.

A pak najednou v pátek, chvíli před zavíračkou, se Robin objevil ve dveřích a v ruce držel pytlík se svazkem mrkve. Karla napadlo, že je skoro stejně sladký.

"Mohl bych tě pozvat na večeři, hm?"
"Romantika se vším všudy?"
"Bohužel asi ne. Ale mám hlad, doma nic moc, tak jsem zvyklý chodit se najíst tady kousek."
"Mohl bych uvařit, jsem kuchař."
"Jenomže se obávám, že jediná surovina na vaření, kterou máme, je ta mrkev. A ta, jak předpokládám, je pro Punťu."
"Co prosím…?"
"Pro králíčka."
"Vy jste ho pojmenoval jak psa?"
"Ty, jestli by to šlo."
"Je to králík, to vás – tě ˜– nenapadlo nic jinýho?"
"Všechny svoje zvířátka tak pojmenovávám."
"Kolik jich máš?"
"Samojeda a králíka. A možná nějakou rybenku v koupelně. A všichni, co jsou tady, se tak jmenují."
"Fakt? Živýho samojeda?"

Robinovy oči se rozšířily skoro dětským očekáváním. A Karlovi ve vteřině došlo, že tenhle kluk nejen trochu dětsky vypadá, ale asi bude i trochu dětsky naivní, i když je zjevně dospělý. Není to vůči němu trochu nefér, lákat ho na psa jak úchyl z pískoviště? Na druhou stranu, když chodí do práce, není to kluk, i když tak vypadá. A to, jak promyšleně provokoval, to taky zrovna dětská hra nebyla… Spíš jasný kalkul.

"Koupil mi ho bývalý přítel k narozeninám. A když jsme se rozešli, nechal jsem si ho. O nic jiného jsme se nehádali, jen o toho psa."

Toto bylo víc než jasně řečeno. Robinem to ani nehnulo. Takže OK, v tomhle máme taky jasno.

"A jak se jmenuje?"
"No Punťa, Ti to říkám."
"Takový krásný pes, a tak blbý jméno…"
"Ještě jsi ho neviděl a už víš, že je hezký? Chtěl bys ho vidět?"

A najednou zase ten trochu rozpačitý výraz a místo odpovědi jen pozvedl ruku s taškou, ve které byl svazek mladé mrkve.

"To jsem potáhl mámě. Pravá domácí, žádná chemie."
"Aby tě maminka nedala hledat," zasmál se Karel.
"Máti je v pohodě. Ale před fotrem jsem řekl, že jdu kolegovi pomoct na barák."

Aha… takže žádné dítě, ale promyšlený postup. No to je fuk. Bože na nebi, chci ho, chci ho položit na postel, chci se dotýkat jeho nahého těla, chci si pohrát s tou nejkrásnější hračkou na světě, chci vidět, jak se bude tvářit, až jeho sevření povolí pod mým…

"Děje se něco?"
"Co? Nic, proč?"
"Nevím, měl jsi najednou takové divné oči…"
"To nic, asi oční vada, běž se houpat, já dám vodu, přijdu za tebou a jdem na tu večeři."

Divný oči… Jo, hochu, tak to buď rád, že mi nevidíš do hlavy…

***

"Děkuju, já nepiju."
"Ježiš neblbni, já tě přece nechci opít. A potom s tebou udělat kdoví co."
"Jasně. Ale já opravdu nepiju."
"Si říkal, že si kuchař. Tak musíš vědět, že k tomuhle jídlu se cola nehodí."
"Já opravdu nic jiného nechci. A ty přece řídíš, ne?"
"Viděl jsi ten dům, před kterým jsem zaparkoval? Tak tam bydlím. Tím pádem už nikam nepojedu. Ale jinak ti to chválím."

Vzápětí trochu zalitoval, že mu to řekl, protože Robin, s vidinou psa, do sebe zbytek jídla v podstatě naházel a byl připraven k odchodu. Když se jim vstříc přihnala velká bílá obluda, první, co se ozvalo, bylo temné zavrčení.

"Neboj se, jen není zvyklý na návštěvy "
"Jo, je to pes jednoho pána."
"Zkus mu hodit tenisák, nebo piškot. Klidně mě za to vymění, a ještě ti ukáže, co kde máme. Já se ti tu snažím naznačit, že jsem sám a opuštěný, chápeš?"
"Někdy s tím mám problém. Doma to slyším od fotra asi tak stokrát denně."

Robin se na něj ze strany zašklebil a hodil po něm očkem. Ale Karel vycítil, že tak úplně sranda to nebyla. Díval se, jak Robin vztáhl k psovi ruku a pak ho pohladil po hlavě. A když pes podrbání neodmítl, doslova vnořil ruku do husté bílé kožešiny. Nepochyboval, že z chlapcovy strany nešlo o nic jiného, než o hlazení psa. Ale on si představil, jaké to bude, až bude moct hladit Robinovy husté vlasy.

Jistě, ještě nebyli ani na nějaké schůzce a sex na prvním setkání, to není pro nezkušeného kluka to správné. Ale… Sakra, kdo se má na to koukat? Robin si dřepl, kalhoty se mu posunuly a… Doprčic, copak ten kluk je na ostro?! Je tak nevinný, že si neuvědomuje, jak to mazlení se psem na mě působí, nebo je naopak tak vypráskaný a dělá to naschvál?

A stejně se Robin mazlil i s králíčkem.

"Možná ho už polož, není to pes a já tu nemám nic, co by sis mohl oblíknout, kdyby si tě označkoval. Leda bys měl v úmyslu tu přespat, aby ti to do rána uschlo."

Robin nic neřekl a dal zvířátko zpátky do klece. Mimo to, oběma jim bylo jasné, že v úmyslu to přespání má.

"Ale jinak, kdybys chtěl, spát tu můžeš. Lože neřesti je připraveno."
"Proč ses rozešel se svým přítelem?"

Karel si už začínal zvykat, že Robin má poněkud svérázné myšlenkové pochody, ale ta přímá otázka ho přece jen překvapila. Na druhou stranu… Na přímou otázku přímá odpověď. Že jo.

"No tak to mělo víc příčin. Jedna z nich byla jeho manželka a mimo to, zahýbal mi s jinýma chlapama i s holkama."
"Nějaký výkonný, ne?"
"No tak to zas jo, to on byl. K neutahání."

Seděli a dívali se na sebe. Karel vzal Robinovu ruku do své. Ucítil jemný třes. A uvědomil si, že je to poprve, co se v někom naprosto nevyzná.

"Neuděláš si pohodlí? Nechceš se jít před spaním osprchovat? Třeba bych ti umyl záda?"

A kluk vstal jak somnambul a nechal se odvést do koupelny. Karel ho začal svlékat, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Lehké zaváhání a první jemný náznak odporu přišel, když mu rozepínal rifle. Stejně jemně ten odpor překonal. A kluk před ním stál v celé své kráse.

"Já vím, já se poprve taky bál," řekl mu tiše.

Shodil šaty a s úsměvem se díval, jak Robin rudne.

"Copak jsi nikdy neviděl nahýho chlapa? Nekoukáš na péčko?"
"Ale jo, jenomže to je jiný…"

Při představě, jak si bude Robina zaučovat zahučelo Karlovi docela slušně v kládě. Robin překvapením vykulil oči.

"Copak?"
"To… Není to moc velký… Když…"
"Myslíš, moc velký na zásun do míst, kde ještě nikdo nebyl?"

Vzal Robina za ruku a pozvedl si ji do klína.

"Neboj se, tohle je běžná norma, ale mám takovou parádní hračku, něco menšího, než si zvykneš."

Postrčil ho k vaně a oba se vnořili do mydlin. Hladil a laskal jemnou bílou kůži, pevné svaly a konečně, když se Robin nijak nebránil, vzal do dlaně to, na co se těšil nejvíc. Jeho kulky.

"Postav se."

Hrál si s tím pokladem, i když se snažil, aby to vypadalo jako mytí. Už tak dávno neměl v ruce takovou pěknou věc. Měl rád spíš menší velikost, ale v delším váčku. A tohle bylo skoro ono. Lidská kůže je pružná a on už se postará, aby se ještě trošku vytáhla. Cítil, jak to na něj jde, ale nepomohl si. Obě ruce měl zaměstnané, a i bez toho se brzy udělal. Cítil ty samovolné stahy a vystříkal se do vody, kterou pak oba umyl. Zkušeně si všímal Robinovy poddajnosti. Nechal ho se sebou dělat, co chtěl. Viděl, jak se lekl, když mu bez varování zasunul prostředníček do zadku, ale ani necekl. Jen po něm překvapeně obracel oči.

Položil ho zpátky do vody, levou rukou ho objímal okolo ramenou a držel tak, aby ho mohl líbat. Prst pravé ruky mu zasunul hluboko do zadku a dobře naučeným hmatem zatlačil na pletenec nervů obklopujících prostatu. Cítil, jak Robin ztuhl a napjal se. Ale nijak se nebránil, jen bylo vidět, že je úplně nezkušený. A to bylo pro Karlovu nabuzenou fantazii to pravé…

Nahé, koupelí vonící tělo položil Karel na postel. Přesto, že před chvílí stříkal, cítil už zase příjemné vzrušení.

"Tak co, pohrajem si trošku? Máme na to přece celou noc a já mám spoustu hraček, které se ti určitě budou líbit. Co?"

Robin ležel, nic neříkal, jen po něm dál obracel oči.

"Líbí se ti filmy, kde jsou pouta, uměláky a tak? Chtěl bys to zkusit?"

Rozpačitý úsměv.

"Máš nějaký oblíbený film? Já jsem pro každou inspiraci," snažil se ho muž jemně popostrčit.

"Tohle jsi už viděl, ne?"

Karel vylovil svou favoritku, soupravu análních korálů pečlivě uložených v pouzdru. Vždycky měl své věci v dokonalém pořádku, jako nástroje u lékaře. Stačilo sáhnout a měl to, co potřeboval. Vzal teď jedny korále, jen lehce tvarované, na rozjezd. Nastrčil kovově lesklou věcičku Robinovi před nos.

"Víš, co to je?"

Kluk mlčky přikývl.

"Tak? A kde jsi to viděl?"
"No kde tak asi, že… Nejspíš v pornu," dobře se bavil Robinovými rozpaky.
"A co pěkného se ti líbilo nejvíc?"
"V takovém filmu… Jak chlápka unesli ufouni. A měli i tohle."
"Jo? Takže víš, kam to patří?"

Ticho. Ale i mlčení může být souhlas.

"Tak vidím, že koukáme na stejný filmy. A co jsi chtěl být, když sis u toho honil? Ten ufon, nebo ten unesený, hm?"

V mužových očích pobaveně blýsklo. Otáčel hračkou a zručně po celé její délce nanášel rovnoměrně vrstvu gelu. Modré oči ho napjatě sledovaly.

"No?"
"Ten unesený."
"A co se ti líbilo nejvíc?"

Když nedostal odpověď, sáhl Robinovi mezi nohy a do dlaně sevřel jeho kulky. Jednak, že si chtěl pohrát, jednak, aby věděl, co mu Robin dovolí. Sevřel dlaň jen o malinko pevněji, než by to ještě bylo snesitelné. Robin tiše zajekl, ale držel. Dobré znamení.

"No?"
"Jak ho svázali a…"
"A?"
"Jak musel držet, když ho zkoumali a strkali do něho ty sondy a tak."
"A takové věci se ti líbí?"
"Ale celkem jo. Teda až na to, jak do něj strčili celou ruku."
"Neboj, zas takový magor nejsem. Žádné bití, žádné extrémy, nic takového. Jen hračky, neboj se."
"Víš jistě, že tohle je ložnice, a ne cosi jako místní mučírna?" zeptal se Robin půl žertem, půl vážně, když mu zápěstí a kotníky s tichým zapraskáním obtočily pásky suchého zipu.
"Nooo… Tak pár úprav tu proběhlo, to je pravda."

Sáhl znovu do krabice a vytáhl cosi, co v Robinovi nabudilo nepříjemný pocit poznání.

"Víš, co to je?"
"Obávám se, že ano."

Rychlým pohybem ruky nahnal Karel do Robinova ptáka krev, a když mu stál, bez ohledu na Robinovy protesty zavedl do dírky v žaludu silikonový trn a přes žalud přetáhl ohlávku, která držela trn na svém místě. Robin si chtěl reflexivně ten mučící nástroj vytáhnout, ale popruhy na zápěstí nepovolily.

"Ale přestaň, vždyť to nebolí. Ale abys neřekl, že tě chci o tuhle radost připravit, slibuju, že to dnes není naposledy."
"Tohle ne, prosím tě… Nelíbí se mi to."
"Já vím, ale chtěl bych, aby sis na to zvykl. Protože mně se to líbí převelice. Zatím to necháme tam, kde to je. Ale když budeš hezky poslouchat, dám to potom pryč. Ty přece chceš poslouchat, nemám pravdu?"

Celou dobu se vedle Robina opíral o loket a druhou rukou si hrál s jeho váčkem, jemným a hladkým. Cítil, jak se chlapec chvěje.

"Neboj se, jen si splníme oba své představy. Kdybys k tomu nebyl, dávno jsi na cestě domů. Ty chceš aspoň vyzkoušet to, co se ti líbí v péčku, a já, já jsem někdo, kdo ti to splní. Konec konců i já mám své sny a jsem rád, že jsem potkal někoho jako ty. "
"Občas jsem si připadal fakt divný…"
"Proč? Viděl si sám, že lidi to dělají."
"Jasně, za prachy."
"Budiž ti útěchou, že já ti za to prachy dávat nebudu."

Robin se usmál a Karel ucítil, jak mu vysychá pusa a vlhne žalud.

Vzal do ruky hračku a bez předchozího varování ji přiložil Robinovi na rosetu a zatlačil. Ucítil, jak se chlapec stáhl, ale už byl dobré tři centimetry uvnitř, takže ho nemohl nijak vytlačit. Počkal, až se Robin nadechne, a potom s citem, i když nekompromisně, krouživým pohybem začal pronikat do panického otvoru a přiměl Robinovo tělo, aby poslechlo. Robin se prohnul jak luk a začal tlačit proti němu. Když mu došlo, že to nefunguje, stáhl se. Karel ho konejšil jako mladého koníka, který se vzpírá udidlu.

Robin cítil, jak mu strachy bije srdce. Strachy? Stále víc i vzrušením. Mužova ruka, tak samozřejmě vládnoucí jeho nahým tělem, ta vnucená bezmoc, pouta, tvrdý tlak v zadku, kdy se nedokázal rozhodnout, jestli mu to je, nebo není příjemné, popruhy, kterými mu muž náhle roztáhl pokrčené nohy do stran a on tak zůstal vystavený jeho chtivému pohledu… To všechno si tisíckrát představoval a teď, teď… Teď ho vlastní bezmoc a pocit bezbranné hračky vzrušil. Cítil, jak se mu pták staví, navzdory velmi nepříjemnému pocitu, jak ho tlačil silikon.

"No vidíš, hodný kluk, tak ukaž…"
"Ukaž? Co ukaž? Je tu ještě něco k ukazování?" pomyslel si Robin.

Jak to bylo myšleno, pochopil, když ho muž vzal za boky a popotáhl. Nohy uvězněné v popruzích se mu ještě víc rozevřely a posunuly k ramenům. Nahý zadek se vyklenul a pozvedl a on ucítil klouzavý pohyb. Hračka v něm jela ven, ale jen dva ovály, třetí zůstával v něm a udržoval jeho vstup pootevřený. Muž zatlačil a on chtě nechtě musel nechat tu věc pronikat dovnitř a zase ven. Zásuny byly rychlejší o on měl pocit, že i hlubší. Přesto se pomalu uvolňoval a docela si to začal užívat. Každopádně mu to dělalo spíš dobře než co jiného. Skoro ho zamrzelo, když hračka najednou vyklouzla. Dokonce se na okamžik cítil prázdný.

Opatrně mrkl na Karla. Byl nahý a pták mu stál jak stěžeň Aurory, ale nezdálo se, že by se chystal k činu.

"Tohle už asi trochu budeš cítit, ale aspoň se ještě trošku pootevřeš."
"Jako jestli má pocit, že před tím jsem necítil nic, tak…"

Tvrdý tlak a štiplavá bolest ho rázem vrátily do reality. Doslova cítil, jak mu ta věc roztahuje svěrač a nutí ho, aby se poddal a přijal ji. Cítil, že se nedokáže ubránit. Ani se bránit nechtěl. Povolil. Cosi velkého tvrdého vklouzlo do jeho těla a od něj se očekávalo jen to, že bude poslušně ležet a držet.

Když se mu podbřiškem rozběhly první vibrace, lekl se tak, že sebou škubl. Muž se nad ním sklonil.

"Tak co? Nějak takhle sis to představoval?"

Nečekal na odpověď, uvolnil ohlávku obepínající žalud a nasliněným prstem mu přejel po hladké kůžičce.

Robin zauvažoval, co si o něm muž myslí, že se mu dal hned ten první den. Ale byl tak zvědavý na to, co bude, že nemínil čekat. Muž si s ním znovu začal hrát. Už si všiml, že má zjevnou praxi v tom, jak někoho přivést do varu. Tušil, co teď přijde, ale byl už tak vzrušený, že místo strachu z bolesti se na to těšil. I na tu bolest.

"Zatlač!" poručil Karel a nechal ho vytlačit falus ven. Malinko mu do protisměru tlačil prstem, aby to Robin neměl zase tak jednoduché. Díval se, jak se drobná růžice svěrače po té námaze rychle stáhla a těsně se sevřela. Položil mu ruce na vystrčený zadek a obě půlky mu oddálil. Dírka se malinko pootevřela, ale Robin se hned pokusil stáhnout. Vzal mezi palec a ukazovák jemnou kůžičku obalující varlata a zvedl mu kulky, aby měl volnou cestu. Na bříško ukazováku si kápl velkou slzu gelu a ještě jednou si promázl cestu…

Klekl si mezi Robinovy roztažené nohy a nasadil se na vstup. Zatlačil. Ozvalo se jen hlasitější nadechnutí. Chlapec očekával ostrou bolest, podvědomě se stáhl, ale Karel už byl uvnitř a vytlačit se nedal. Cítil, že Robin má strach, ale nechal to tak. Potřeboval ho naučit, že mu vždycky může důvěřovat. I když to se začátku bude nepříjemné nebo trochu bolet. Chlapec tiše ležel a doslova celým tělem vnímal to, co se s ním dělo. Ne snad, že by si nikdy nedělal dobře, ale takové, takové to nebylo nikdy. V zadku začal cítit celkem příjemný pocit. Jak muž zrychloval, zvyšovala se intenzita tření a tím i ten podivný příjemný pocit. Napadlo ho, že to možná vždycky nemusí poprve bolet tak, že je člověk z prvního milování zničený jak Napoleon z Ruska. Tření v jeho zadnici vyvolávalo podivnou směs bolesti a zároveň i čehosi příjemného. Robin si uvědomil, že ho vzrušuje právě to, že ta bolest je příjemná. Aspoň jemu byla. Ucítil první stah a vzápětí další. Vnitřní svaly se mu stáhly a sevřely mužovu chloubu jako v pevném objetí. Stahy začaly být silnější a stoupaly výš, až se dostaly do břicha a tam se odrazily a zase sjely zpátky. Teď už to bylo přesně ono. Karlovo pronikání ho bolelo, ale zároveň mu dělalo dobře. Spoutaný se cítil bezmocně, i když mu bylo jasné, že pouta vyrobená ze suchého zipu by v případě potřeby silnějším trhnutím uvolnil. Ale zároveň se cítil s Karlem bezpečně.

Mužovy ruce mu pevně sevřely hlavu, palce mu vtlačil do pusy a naučeným hmatem ho přinutil otevřít pusu tak, aby mu mohl dát palce mezi stoličky. A už se jeho rty dotkly Robinových a jazyk vjel do pusy. Tohle se Robinovi nelíbilo ani trochu a začal hlavou cukat, co to šlo.

"…mmmm… Neděj mi to, nedělá mi to dobře…"
"Tak to jsi asi jediný na světě. Ale vzpomínáš, co jsem ti slíbil?"
"Ne. Nic jsi mi…"
"Že mě můžeš vykouřit."
"Nechci."
"Ale já jo. Tak co s tím uděláme?"
"Nic neuděláme."
"Ale jdi, vždyť to nic není. Jenom otevřeš pusu…"
"Ne."
"A já ti ho tam šoupnu…"
"Ne."
"A potom tu pusu zas zavřeš…"
"Ne."
"A já si hezky začnu dělat dobře…"
"NE."
"Tak vidíš, jak jsme se hezky domluvili."

Sevření zesílilo a Karel přemáhající stále intenzivnější chlapcův odpor se vzrušil na nejvyšší míru. Už si představoval, jak bude místo jazyka zasunovat ptáka. Přidal a s tou lákavou představou v hlavě se udělal. Soustředil se jen na stahy a na proudění vlastní šťávy. S každým přiražením do Robina prudce vydechl.

Chlapec pod ním se cítil naprosto porobený, přinucený stát se pouhým nástrojem určeným k mužovu uspokojení. Jo…, jo…, jo…, jo…, letělo mu přesto hlavou, když ucítil, jak mu Karel jednou rukou masíruje koule a druhou honí ptáka až do výstřiku, aby z toho taky něco měl.

Muž uvolnil pouta a chlapec, zapatlaný směskou jejich šťávy, se k němu přitulil. Mlčky ho vzal do náručí a mazlil se s ním, protože vycítil, že právě tohle Robin potřebuje.

Ráno Robin honem nevěděl, kde je. Ale Karel ho rychle přivedl do reality. Bez ptaní ho obrátil na bok, pokrčil mu nohu a pomasíroval mu kulky. Jen tak, jako že se to rozumí samo sebou.

"Počkej, musím…"
"Já vím, tak pojď."

Robin se ale u cíle své ranní cesty zarazil. Přece s ním nepůjde až "tam"? Ale zdálo se, že Karel má v úmyslu přesně to. Postavil se za něj a vzal Robinovo nářadíčko do ruky.

"No, můžeš, na co čekáš?"
"Nemůžu, když mi ho držíš…"
"Ale budeš muset, tak šup, já potřebuju taky."

Nahý Robin rozpačitě přešlápl, ale pak ze sebe vynutil pár kapek a po několika pokusech nakonec uspěl.

"No to byla doba, cedíš to jak prostatik."
"Tobě by to takhle šlo?"

Karel se jen zašklebil. Měl rád v prstech ten chvějivý pocit, když držel ptáka, kterým protékal proud moči. Pokud možno cizího ptáka. A koule, jak jemného sameťáčka v dlani. A vůbec měl rád hezky poslušné kluky.

"Koukni, ty jsi říkal, že jsi kuchař. Jak moc umíš ale vařit?"
"No, tak normálně. Doma vařím vlastně všechno, ale ten podnik, kde dělám…, no je to takový bufet, že se občas divím, že to ještě nezavřeli. Proč?"
"Já se půjdu kouknout do práce a ty uvaříš. Cokoliv, ale svíčková vítána. Ale co hlavně, kup šlehačku ve spreji. Jedno jakou, prostě co ti chutná. V kuchyni ti nechám prachy."

***

Karla odpoledne potěšilo, že jídlo je uvařené a v kuchyni relativně pořádek.

"Tak co, dáme sprchu?" zeptal se po jídle.

Robin ochotně přikývl a s vidinou včerejších slastí zamířil ke koupelně.

Karel zůstal ve vaně stát, podal Robinovi mýdlo a poručil si:

"Pořádně mi ho umej. A nezapomeň, jak si ho teď umeješ, tak ho potom budeš v puse mít."

Chlapec sebou polekaně škubl.

"No…, víš…, tohle bych raději vypustil. Kdyby to nevadilo."
"Vadilo. Můžeš si třeba hrát na králíčka a můj kámo bude tvoje mrkev."

Robin si rozpačitě skousl spodní ret. Podíval se na muže, rozkročeného před ním. Pořád se usmíval, ale Robin se nemohl zbavit dojmu, že je to spíš trošku výsměch. A když si představil, kde všude už tenhle šikula byl…

Karel ho vzal za bradu a podíval se mu do očí. V tom pohledu bylo cosi, co u Robina vyvolalo znovu to drobounké chvění. Věděl, že poslechne… Vzal do ruky Karlovu chloubu a trochu nejistě se chystal k činu.

"Rukou! Pamatuj, že tohle vždycky rukou!"

Roztíral mydlinky po celé délce mužova penisu a ten se v jeho dlani napřimoval a tvrdl. Netrvalo ani půl minuty a už před ním stál v pozoru jak průzkumník.

"Ještě koule," poručil si muž.

"Ale neboj, ty polykat nemusíš, stačí pomazlit jazykem."
"No, dík za útěchu… I tak budu rád, když moje pusa vyvázne v celku," pomyslel si Robin při pohledu na ty dary.
"Mrkvičkou bychom mohli začít trénink, ale kdo by se zdržoval, že jo. Ovšem abys neřekl, že nemám ohledy…"

Karel si na ptáka nanesl slušnou vrstvu šlehačky a vyzývavě se usmál.

"No, tak na co čekáš?"

Robin špičkou jazyka olízl první sladkou kapku. Všemožně se snažil, aby se nedotkl ničeho jiného než šlehačky. Opatrně ji z Karla ozobával. A ten mlčky přidal další várku. Bylo to už tak dávno, co potkal někoho takhle ochotného poslouchat, někoho ochotného být v roli subíka. Rád si se svými partnery hrál. Rád si podroboval jejich těla. A úplně nejraději se na ně díval, když měli orgasmus. A teď se mu do rukou dostalo tohle nezkušené mládě. Jak ho viděl, musel ho mít. Při vzpomínce na to, jak před ním ležel s pokrčenýma nohama a s vystrčeným nahým zadkem se mu hned prokrvilo celé tělo. Naučí ho, jakou slast mu může dát. Přesvědčí to neochmýřené tělo, že být jeho hračkou může být nadmíru příjemné. Teď už si Robin dodal odvahu a líznul si. Nebylo to horší než si olíznout prst. A chuť šlehačky převažovala.

Sprej obkroužil uzdičku a lesklý žalud pokryl kopeček bílé pěny.

Robin ucítil, jak mu mužova ruka vjela do kštice a prsty se propletly s jeho vlasy. Pevně mu zatlačil hlavu dozadu a…

"Otevři pusu."

Žaludek se mu stáhl a dlaně pokryl pot.

Na sevřených rtech ucítil jemný dotek.

"Tak bude to?!"

Poslechl a průzkumník se vydal dobývat další panenské území. Ještě pořád to chutnalo sladce, ale už tam začala převažovat jiná chuť. Chuť mužova těla. Neodvážil se zvednout oči. Styděl se, ale zároveň se mu to začínalo líbit. Pocítil vzrušení z té hry na bezmocnou oběť. Karel mu přitlačil na zátylek a přiměl ho, aby ho vzal do pusy skoro celého. To Robina reflexivně napnulo a bezděčně se Karla pokusil odstrčit. Ten, jako by čekal jen na to, popadl pásek, nenápadně pověšený přes páku baterie a obratně Robinovi svázal ruce za zády.

"Tak šup."

Robin poslušně otevřel pusu a nechal si do ní vklouznout Karla. A vzápětí i porci šlehačky. Protože ji do něj Karel pumpoval ve velkém, musel rychle polykat a kořen jeho jazyka se, chtě nechtě, dotýkal mužova žaludu. Když šlehačka došla, měl plnu pusu slin a jak je polykal, stále víc a víc cítil Karlovu chuť. Vytušil, že jsou to první kapky touhy, ve snaze nepolykat, dýchal otevřenou pusou a funěl u toho, jak březí zebra.

Muž se náhle vtlačil dovnitř až na doraz a sevřel mu nos. Robin podvědomě polkl. A znovu a znovu…

Karel se svezl do vody a přitáhl chlapce k sobě.

"No vidíš, ani to nebolelo."
"Fuj."

Muž se ušklíbl.

"Fuj? To jako fakt?" Kdyby se Robin doopravdy vzepřel, nikdy by ho to nenutil dělat. Ale mimo fňukání a odmlouvání žádný zvláštní odpor nepozoroval. Popadl ho do náručí a začal ho líbat. Hezky chlapsky, jazyk až do krku. Teď nebylo o odporu pochyb, Robin sebou házel tak, že voda šplouchala z vany až na zem, pouta se suchým zapraskáním povolila a uvolnila zápěstí. Se smíchem ho nechal a konejšil ho jak vzpupného koníka.

"No, no, Robinku, králíčku, už se nezlob, chceš mrkvičku?"
"Ne," trucoval Robin.
"Tak co kdyby tvoje holčička pozvala mého chlapečka na návštěvu?"
"Ne."
"A co kdyby můj chlapeček přišel bez pozvání?"
"Opovaž se."
"Tak jo, když o to tak stojíš, tak já se opovážím."
"Moje holčička se rozhodla, že zůstane panna."
"Smůla ovšem. Po včerejšku… A po dnešním večeru…"
"Jsi děsný, víš to?"
"Jo, jo, individuum posedlé sexem. Už jsem to někde slyšel."

Chlapcovy modré oči se po něm obrátily a on věděl, že dnešní noc bude opět skvělá.

Nechal Robina, ať si pohraje venku se psem, díval se, jak se mucká s králíčkem, a napadlo ho, že tomuhle klukovi zdá se, chybí právě tohle. Zajel mu rukou do vlasů a chlapec se k němu přitulil skoro dětsky. Neodolal a pomazlil se s ním, skoro jako Robin před tím s králíkem.

"Kdybys chtěl, můžeš si to králíče vzít. Dám ti klec a to ostatní."

"Prosím tě, fotra by jeblo. Myslíš, že jsme se ségrou nemámili z našich zvíře? Jednou fotr řekl, že pokud bude mít ségra na vysvědčení samé jedničky, smí si donést psa. Já takticky držel hubu, protože samé jedničky jsem neměl ani v první třídě. Ségra nechala fotra podepsat písemné potvrzení, že pokud ona splní svou část, tak on tu svou. Podepsal, ségra dupla do pedálů a ty jedničky na konci roku fakt měla. A pes zase nebyl. Ukázala fotrovi tu "smlouvu" a on ji vzal a roztrhal. Magor, no. Jsem se ségry potom ptal, jestli mu to fakt věřila. Mohlo jí docvaknout, že lže. Fotr to slyšel, takže jsem za tu pravdomluvnost ještě chytl přes hubu."

Karla napadlo, že s otcem občas taky vycházel všelijak, ale jako o fotrovi o něm nemluvil nikdy.

Díval se na nahého Robina, jak se prochází bytem, jak myje nádobí, jak se vyklání z okna a píská na psa. A v duchu si říkal:

"Sakra, je tak bezelstný, nebo tak vypráskaný a vědomě provokuje?"

Jaksi měl dojem, že tak trochu obojí.

Robin si všiml, že se na něj dívá, a přišel až k němu. Karlovy ruce začaly hladit to mladinké, bílé tělo. Seděl na válendě, která sloužila v kuchyni jako sedačka, místo na odpolední zdřímnutí, a sem tam i jako odkladiště kde čeho. Před obličejem měl chlapcovo nahé břicho, a tak ho začal líbat a posunoval se níž a níž. Znovu vzal do ruky hebounký váček a hrál si s ním, jako by to byl jeden z těch tvorečků, které prodával. Robinovo nářadíčko povstalo a kleplo Karla zespodu do brady. Vzal ho do pusy a pevněji sevřel dlaň, jako by chtěl Robinovi zabránit v útěku. Cucal ho jak mimino cumel a palcem a ukazovákem sevřel chlapcova varlata hned pod kořenem penisu a jemně táhl dolů. Robinovy prsty mu vjely do vlasů a tiché vzdychání bylo stále hlasitější. Počkal si na zvuk, připomínající tiché vzlyknutí, položil Robina na postel, obrátil ho na břicho, rukama se mu opřel o půlky a roztáhl je. Díval se na bílé okruží a byl rád, že nevidí žádnou prasklinku, jako následek včerejšího zaučení. Sáhl po skleničce plné olejíčku, nasál ho do tenké tuby, připomínající stříkačku, zavedl ji Robinovi hluboko do zadku a pomalu vytlačoval mazání. A ještě jednou.

Položil chlapce na kolena, pevně mu chytil zápěstí a jediným plynulým zasunutím se do něj zanořil celou délkou svého mužství.

Výkřik a vzlyk.

Pevně svíral Robinovy ruce, dokud se nepřestal bránit a nepřijal tu bolest jako nutnou daň mužské lásky. Podržel ho pak za boky a vahou svého těla zasunul, jak nejhlouběji to šlo. S maximálním možným citem, ale neústupně. Pronikal pomalu křečovitě sevřenou rosetou svěrače a s každým novým vniknutím cítil, jak mu rychleji buší srdce a zrychluje se mu dech. Ale držel se zpátky a jen tak klouzal sem a tam, dokud neucítil, že sevření už není tak silné, jen pevné. Přírazy podmalovával mlaskavý zvuk lubrikantu a Robinovo občasné zakňourání.

Obrátil Robina na záda, zvedl a roztáhl mu nohy tak, aby se dostal co nejhlouběji do jeho zadku.

Bolest.

Bolest a vzrušení.

Bolest, vzrušení a bezmoc.

Bolest, vzrušení, bezmoc a příjemné stahy.

Bolest… Orgasmus… Bolest… Orgasmus… Vnucená poslušnost… Orgasmus…

Udělal se s hlasitým sténáním a pak už jen ležel a čekal, co bude. Karlovo vnikání ho bolelo, ale on byl tak vyčerpaný, že se nijak nebránil. A ještě pořád dost uvolněný, aby se to dalo vydržet.

Pevné paže ho sevřely a on v bolavém, rozdrážděném zadku ucítil, jak se Karel do něho vystříkal.

Ležel v mužových pažích a nechal se konejšit jak mimino. Ucítil mírné houpání, opravdu ho na svém těle kolébal jak mimino. Robin se pomalu propadal do spánku.

Robin si rychle zvykl být Karlovi po vůli. Miloval všechny ty hračky a nehračky, kterými muž tak mistrně vládl. Lehal s nohama doširoka otevřenýma a s rukama za hlavou. Pravda, některé Karlovy nápady si poctivě odkřičel, popruhy se mu zarývaly do stehen a do kotníků, poslušně rozevřený klín umožňoval Karlovi, aby si plnil ty nejtajnější sny. Ale stejné to bylo i u Robina.

Že je cosi jinak, zaregistroval Robin vlastně až ve chvíli, kdy si uvědomil, že pouta okolo zápěstí jsou širší a pevnější než obvykle. Podíval se a zaraženě si prohlížel opravdová pouta na přezku. Z těch si ruce jen tak nevyndá, to mu bylo jasné. A i nohy mu tentokrát Karel upevnil jinak, než byl zvyklý. Poprvé ho spoutal doopravdy. Proč? Co se děje? Co se chystá?

"Co mi budeš dělat?" zeptal se nejistě.
"Neboj se. Nic, co by ti ublížilo."
"Ukaž mi to."
"Robine, že ti dám na zadek?!"

V jakési podvědomé předtuše se Robinovi stáhlo hrdlo.

Muž vylovil krabičku, otevřel ji a vytáhl kovové pouzdro. Otevřel ho a…

"NE!!! NE!!"
"Ale přestaň, uvidíš, že se ti to bude líbit."
"Nebude…," fňukal Robin a snažil se vyprostit z úvazů. Ale ty tentokrát držely pevně.

Karel si klekl mezi stehna rozevřené doširoka a pokrčená tak, aby zadek byl hezky přístupný. Pomocí stříkačky s dlouhým kónusem natlačil dovnitř gel, aby pak lehčeji mohl vklouznout a vzal do dlaně Robinova ptáčka. Zmáčkl a do pootevřené dírky kápl slzu znecitlivujícího Mesocainu.

Robin ucítil, jak se ho dotkla kulička na konci tyčinky a pak stále se zvyšující tlak v žaludu. Zvedl hlavu a uviděl, že se Karel chystá zatlačit vetřelce. Stáhl strachy břicho a…