• S.Frei
Stylromantika
Datum publikace6. 12. 2017
Počet zobrazení1329×
Hodnocení3.83
Počet komentářů16

Utíkám lesem. Stále rychleji a rychleji. Kapky přerývaného dechu se sráží v nočním chladu. Kožené kanady s narůstající rychlostí stále beznadějněji podkluzují na mokrém jehličí. Tenké větvičky co chvíli drásají potem zbrocenou tvář a holé paže. Z hrdla se prodere zoufalé zasípání. Ledový vzduch plnící plíce v nepřirozeném objemu i tempu. Cítím svůj vlastní strach, adrenalin, rozčílení z faktu, že mám být připraven o život. Všechny pachy náležící oběti. To vše ale překrývá těžká prastará vůně. Kůže, peří, pryskyřice, sama Země. Animální radost z lovu, moc, právo na spravedlnost a kořist.

***

Jediný pár laních nohou. Měkce dopadají do rozměklé půdy. Vlastně se země téměř nedotýkají. Je i toto možné? Jedna, druhá, odraz. Nepřirozeně dlouhý skok. Ruka, v ten okamžik nepříjemně lidská. Zatíná se do mé paže. Ostré nehty za sebou zanechají jen hluboké rýhy v kůži, protože mé elementární instinkty se právě probudily a naposledy se rozhodly bojovat za mou existenci.

Mrtvé jehličí pod podrážkami vystřídá tráva. Lesklá, kluzká, zalitá mléčným světlem měsíce. Dlaně se zaboří do měkkého porostu. Na tvář dopadne několik kapek noční rosy. Ostružiní mě chytne za ramena. Z kotníků vystřelí ostrá bolest. Naděje zmizela. Neohlédnu se. Vím, že bych zahlédl to, co si lidé pamatují jen z nočních děsů. Otisk v univerzální paměti našeho rodu. Důvod proč nám hned na okrajích lesů naskakuje husí kůže.

***

Na zatýlku ucítím rozpálený dech. Čekal jsem pach pekel, síru a smrt. Místo toho je tu znovu ona zemitá vůně z počátku věků. Naskočí mi husí kůže. Pevně zavřu oči. Cítím na svém těle váhu a teplo druhého. Zuby přejedou po jemné kůži krku. V dlaních drtím stébla trávy. Je to tu. Horké rty se otřou o třesoucí se tepnu. Něžně. Jako při polibku. Mysl vybičovaná k nepříčetnosti tak blízkou představou smrti to vnímá jako zradu. Prudký nádech. A znovu, déle. Tentokrát s jistotou polibek. Hormony vyplavené při umírání i při vzrušení jsou téměř totožné. Organismus umí přepnout rychle. Mysl s tím má větší problém.

Tiché zasténání. Kterému z nás patřilo? Cítím štíhlé koleno vklíněné mezi má stehna. Hrubá horká dlaň pod promáčenou košilí. Husí kůže. Mráz běžící podél páteře. Druhá dlaň na boku, vytahuje mě do kleku. Nechám se. Přepadávám dozadu a opírám se o pevnou hruď. Rty opět naleznou tepnu, přitažlivou a žádoucí pro lovce. Do očí se mi opírá mléčný kotouč měsíce. Netečný pozorovatel. Košile povoluje bez špetky vzdoru. Hladký hrudník a hrubé dlaně. Skály mne osahaly. Omámeně otočím hlavu.

Prudce sražen na kolena. Dlaně se opět zaboří do trávy. Tvář pokryje rosa. Zavírám oči. Nepřeje si být spatřen. Chladný vzduch pohladí rozpálená bedra a slabiny. Letmá myšlenka na odpor. Bolest. Ostrá, spalující. Slzy tlačicí se zpoza zavřených víček. Hluboké zamručení plné očekávání. Další vlna bolesti. Další. Dalš… Dal… Da… Křičím. Křičím slastí. Prostupuje mnou v hutných vlnách. Ve známém rytmu. Tlukot srdce, tlukot křídel, tlukot kapek. Prostupuje mnou a s ním i elementární vědomí tohoto světa. S každým dalším přírazem píšeme příběh beze slov. Tempo. Víc, víc! Svíjím se, bičován jeho extází. Ta se vzápětí stává mou. Mnou. Padám. Hluboko a dlouho, v pevném objetí. Tma.

***

Otevírám oči. V zápětí jsem však oslepen sluncem. Stojí téměř v poledni. Zkřehlé a jen pomalu prohřívané tělo, nahé jako prst. Prostupuje mnou bolest, z počátku jen fyzická. Kotníky, kolena, pánev, dlaně, lopatky. Takže se to opravdu stalo. Byl tu… Potichu s nožem v zubech se vkrade i bolest duše. Do očí se hrnou slzy. Necítím se zneužitý. Jsem poctěný. A opuštěný. Znovu usínám.

***

Tupá bolest v hlavě. Vyprahlé hrdlo. Zalepené oči. Poslepu nahmatám hrnek, je prázdný. Jen na dně plave několik vodou nasáklých plodnic Psilocybe arcana. Tohle si musím zapsat, jinak mi to nikdo neuvěří.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk19
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #16 Odp.: Běszmetek 2017-12-11 22:21
Absolutní souhlas!

Cituji kikiris53:
Tak to bylo docela mírné popsání následků konzumace lysohlávek.
Od jejich uživatelů vím, že bývají mnohem, mnohem horší. Jinak velmi dobré, čtivé a zajímavé. Díky. Už čekám další tvoji povídku.
Citovat
+2 #15 Běskikiris53 2017-12-11 22:03
Tak to bylo docela mírné popsání následků konzumace lysohlávek.
Od jejich uživatelů vím, že bývají mnohem, mnohem horší. Jinak velmi dobré, čtivé a zajímavé. Díky. Už čekám další tvoji povídku.
Citovat
0 #14 Odp.: Běszmetek 2017-12-11 21:51
Díky, ale po téhle stránce jsem zmetek. Neumím něco tvůrčího.. Mám pocit, že můj úkol na tomhle světě je povzbuzovat ostatní, být na lidi hodný, protože všichni jsou cennější než já. Vzhledem k mým komentářům k některým autorům to tak možná nevypadá, ale já mám fakt pocit, že bych se měl snažit, aby ostatní byli šťastní..Možná to vypadá divně, ale já to tak cítím a omlouvám se.

Cituji S.Frei:
Zmetku, věřím že i v Tobě dřímá potenciál k nějaké tvorbě -
a nemusí být nutně literární :)

Doublemo: Děkuji za chválu i vstřícnou kritiku, časy se mi opravdu rozutekly po lese :) Tak snad příště už bude zase o něco lepší.
Citovat
0 #13 Odp.: Běszmetek 2017-12-11 20:32
Já to nijak divně necítím. Mám pocit že "teď mi naskočí husí kůže", "teď to ucítím" - je to sice budoucí čas, ale v tomhle případě to chápu jako něco, co se TEĎ neodvratně stane - mně to tam takhle sedí, sedí mi to lépe než "cítím", "naskakuje". Možná po formálně stylistické stránce to není dobře, ale mně se to líbí. Je to něco, co se teď stane, před čím není úniku, je to už osud...a možná i chtění..
Jejda, to jsem se rozkecal!

Cituji Doublemo:
Ano, pro mnohé divné, protože se to vymyká normálu. A právě v tom je to umění, které chválím. Kór prvotina. Jen si dej pozor na časování. Začal si v přítomném a pak místy děj utíká do budoucího. Je to těžké psát v 1. os., j. č., přít. času. Ale to dáš.
Palec nahoru. :-) :-)
Citovat
0 #12 Odp.: BěsS.Frei 2017-12-11 18:47
Zmetku, věřím že i v Tobě dřímá potenciál k nějaké tvorbě -
a nemusí být nutně literární :)

Doublemo: Děkuji za chválu i vstřícnou kritiku, časy se mi opravdu rozutekly po lese :) Tak snad příště už bude zase o něco lepší.
Citovat
+2 #11 Divné?Doublemo 2017-12-11 14:49
Ano, pro mnohé divné, protože se to vymyká normálu. A právě v tom je to umění, které chválím. Kór prvotina. Jen si dej pozor na časování. Začal si v přítomném a pak místy děj utíká do budoucího. Je to těžké psát v 1. os., j. č., přít. času. Ale to dáš.
Palec nahoru. :-) :-)
Citovat
0 #10 Odp.: Běszmetek 2017-12-10 22:33
Mám radost, že nejsem sám na komentáře. Nedej se! Nebylo to fakt špatný, příště to možná bude ještě lepší! Nedej se zlomit! Zkus to znova.Já na to nemám, proto mám radost, když se objeví někdo, kdo bude možná vypravěč...Mně se to líbilo. Nebylo to prvoplánový, dalo to prostor fantazii. Dík.
Citovat
0 #9 Odp.: BěsS.Frei 2017-12-08 12:57
Full.of: Děkuji za Tvůj komentář i obhajobu :). Moc rád si tu přečtu Tvé práce, takže si ho cením o to víc.
Citovat
+3 #8 Odp.: BěsFull.of 2017-12-08 10:06
Já si nemyslím, že je to divné, je to jen imprese. Text má klasickou uzavřenou povídkovou strukturu: na začátku naznačí problém, který graduje, a na závěr pointa. Takové povídky mám rád, takže za mě určitě piš dál, máš potenciál – fakt.
Citovat
0 #7 Odp.: BěsS.Frei 2017-12-08 06:29
Zmetek - Moc si vážím všech Tvých komentářů! Právě u prvních pokusů je nekonečně důležitá zpětná vazba. I kdyby byla sebevíc negativní. Roztrhejte to na kusy, hoďte mi to na hlavu - příště to možná bude lepší.

Liem - Též děkuji za komentář, i když mi toho vlastně moc neřekl. Snaha se cení i na této straně.
Citovat
0 #6 Odp.: BěsLiem 2017-12-07 23:20
Nezlob se, ale bylo to divné.
Ne špatné. Jen divné.
Citovat
+1 #5 Odp.: Běszmetek 2017-12-07 21:58
Začínám být bojovný. Shlédlo to dost lidí. Hodnocení dalo pár. Komentář - na to jsem asi sám. Ta povídka fakt není špatná. A je to prvotina, může být dál lepší. Nechci srážet někoho kdo začíná. Takže prosba - když už to čtete, dejte alespoň hodnocení, když se necítíte na komentář, myslím, že to může povzbudit. Jo...děkuji, pokud jste tohle přečetli.
Citovat
0 #4 Odp.: Běszmetek 2017-12-06 22:34
Jo, tak vážně... Ježíšek by mohl být fajn, když se přidají ostatní..No, mne jsi pobavil. Dík.
Citovat
0 #3 Odp.: Běszmetek 2017-12-06 22:31
Díky. Ježíška máš asi fajn, u mne jsi zabodoval! :-)
Citovat
+2 #2 Odp.: BěsS.Frei 2017-12-06 21:28
Cituji zmetek:
Doufal jsem, že vydržím nekecat a nekomentovat..ale....Jo, lysohlávky jsou mrchy, tos dopadl vlastně skvěle. Skoro polovina intoxikovaných zkouší sebevraždu (nebo něco, co v ní vyústí). Takže gratuluju!


Jsem rád že jsi to nevydržel, vzhledem k tomu že je to má první publikovaná povídka se tu těším na komentáře víc než na Ježíška.
Děj je čistá fikce, dovětek je jen taková lehká hříčka s pojetím reality celé povídky.
Citovat
-1 #1 Odp.: Běszmetek 2017-12-06 21:15
Doufal jsem, že vydržím nekecat a nekomentovat..ale....Jo, lysohlávky jsou mrchy, tos dopadl vlastně skvěle. Skoro polovina intoxikovaných zkouší sebevraždu (nebo něco, co v ní vyústí). Takže gratuluju!
Citovat