Miláček 1

Zase zvoní budík. Už na to nemám. Zase další den v tý nudný škole. Nejhorší tam snad jsou ty lidi. Učitelé jsou protivný a chtěj ti co nejvíc znepříjemnit život a spolužáci, ty jsou buď úplně blbí, anebo namyšlení. Ne, že bych se s nikým nebavil, to ne. Mám pár kamarádů, se kterýma se bavím. Jsou to ty úplně nejvíc v poho lidi na škole. Průseráři. No, nebyli jsme úplně svatí, ale kdo dnes je? Vždycky, když jsme se nudili, tak jsme něco provedli, abychom se nenudili. No prostě žádný svatouškové znáte to.

Vstávám teda z postele, jdu do koupelny umýt si zuby. Mam rovnátka, takže další práce navíc. Umyju se, učešu a jdu se oblíknout. Ve spoďárech se jdu najíst. Najedl jsem se a jdu se dooblíknout. Na říjen je docela zima. Vyrážím. Projdu kolem vil na autobus. V obchoďáku vedle školy si dám kafe a můžu vyrazit. Kouknu se na hodinky a najednou zjistím, že je 7:50. Proto se rozeběhnu, abych to stihnul. Na parkovišti před obchoďákem uvidím nádhernýho kluka. Fakt kus. Kouká se na mě, jak běžím a směje se. Kdybych nepospíchal, asi bych mu něco řekl. Navíc vedle něho stála nějaká ženská. Asi matka. Do školy přijdu se zvoněním. Svlíknu se, vezmu učebnice a jdu do třídy na fyziku. Cestou potkám ředitele. Se slovy:

"Už zase pozdě, Miky? No tak utíkej do třídy, musím vám něco říct," mě opustil a běžel ke vchodu. Sakra zase nějakej průser.

Do třídy vejdu o pět minut pozdějc, ale učitelka nikde, takže v poho. Pozdravím se s kamarády a sedám si do lavice. Na přímé doporučení ředitele sedím sám v první lavici. Zbytek kamarádů samozřejmě co nejdál ode mě. Do třídy vchází fyzikářka, která mě úplně nenávidí. Ani nevím proč. Já jsem měl k ní úctu vždycky. Obecně k takovýmto lidem jsem měl vždycky úctu. Úča hodí lejstrama o stůl a okamžitě mě vyvolá k tabuli. Musel jsem vypočítat něco s elektřinou. Elektřině fakt nerozumím. Popravdě, já ani nevím, jak funguje žárovka. Takže za pět jak jinak. Matka mě zabije. Sedám si do lavice. Úča vyvolá toho největšího šprta a ten to vypočítá. Potom obvyklé kázaní jak to, že to on vypočítá a já ne.

"Hele babi, já chci bejt architekt, ne elektroinženýr, tak se kroť," pomyslím si.

Sedím si v lavici a čtu si. Úča vykládá novou látku, kterou naštěstí znám, takže nedávám pozor. Najednou uslyším zaťukání. Určitě ředitel. Je to on.

"Dobrý den. Seďte, seďte. Jestli to nebude paní učitelce vadit, tak vám naruším hodinu. Vedu vám nového žáka. Přestoupil k nám z jiné školy. Tak snad mezi vás zapadne."

Najednou vstoupil ten kluk z parkoviště. Okamžitě si mě všimnul a začal se smát. Je ještě hezčí. Má na sobě už jenom triko a kalhoty. A přesto jsou vidět svaly. Bože, to je kus. Tebe bych přefik raz dva. Chvilku se tam baví s učitelkou. Ředitel jde ke mně a velmi potichu mi říká:

"Hele Milky, ne že s ním bude nějaký problém. Jsi chytrý kluk, tak se zkus ovládnout a chovat se k němu slušně. Nemá to lehký, navíc je tady nový. Pamatuj na to, že už máš důtku, za další průšvih to už bude dvojka a potom by ses nemusel dostat na školu. Chápeš? Tak, šikovný, tak zatím čau."

A šel.

Tomuhle klukovi bych neublížil. Bože v kalhotách mám tak těsno, že to nevydržím. Snad si nikdo ničeho nevšimne. Úča řekla tomu klukovi, ať si sedne dopředu k tomu čahounovi. Samozřejmě ten čahoun jsem já. Bože já mám takovou radost.

"Čau, já se jmenuju Igor," řekl.
"Jjjá jsem Mikoláš. Tak tě tu na tom našem ústavu vítám, Igore."

Za pár minut zvoní. Ptám se ho, jestli ví, kde jsou hajzly a tak podobně, a on řekl, že ví, kde to je. Já jsem šel na záchod a on zůstal na chodbě. Já byl na záchodě 10 minut, protože jsem dostal strašnou chuť na nikotin. Když vyjdu na chodbu, uslyším strašnej řev. Byl to jeden z mejch kámošů a řval na Igora:

"Buzerante zasranej. Prdel je jenom na sraní, ty buzno!"

A další takovýhle chuťovky. Rázně jsem zakročil a seřval ho, že není pěkný nadávat někomu hned první den. Někde v hloubi mysli jsem si dal pár věcí k sobě. Igor je asi teplej. Bože, děkuju, snad je to pravda a budu mít u něj šanci.

Zbytek dne uběhl docela v poho. Já, jako jedinej z party chodím na obědy a Igor šel rovnou domů. Takže se v klidu najím. Měli jsme řízek, tak jsem si to vychutnával až tak, že jsem v jídelně strávil 20 minut. Dojedl jsem a šel do šatny. Převlíknul jsem se a šel ven.

Jdu kolem vil. Zničehonic uvidím pár lidí, co mlátí jednoho člověka. Rychle jsem tam běžel je rozehnat. Byli to mí kamarádi a Igor. Petr, asi nejsilnější z nich (mimochodem chodí na box, takže docela kus), mlátil Igora. Ten se docela dobře bránil, ale proti šílenci jako je Petr neměl šanci. Igor jde k zemi a začnou do něj všichni kopat. To už tam dorazím já a dám vypínačku Petrovi. Ten se skácí k zemi. Rozdám ještě pár pěstí, až se všichni rozutečou někam pryč. Igorovi teče z hlavy krev. To je na nemocnici. Pomáhám mu vstát. Igor se usměje a obejme mě…