• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace13. 3. 2019
Počet zobrazení326×
Hodnocení3.90
Počet komentářů2

Byl to normální den jako každý jiný, ale přesto to už pěkných pár týdnů není tak, jako tomu bývalo do toho osudného dne. Jako by se tím změnilo naprosto všechno, co do té doby všichni znali. Jako by se změnil svět. A přitom tu zbyla jedna neobsazená lavice, která ještě před dvěma týdny měla svého obyvatele.

Byla poslední hodina, když zas a znovu pozoroval to prázdné místo u nich ve třídě. Nechápal nic z toho, co se stalo, a nechápal ani proč. Sice toho kluka pořádně neznal a k přímému kontaktu mezi nimi došlo jen jednou jedinkrát. Jen jednou jedinkrát měl možnost konverzovat se Stilesem Stilinským. A i přesto ho ta zpráva sebrala tak jako ještě nikdy nic.

Nebyl ale sám, kdo to místo pozoroval a divil se všemu, co se odehrálo. Slyšel, že měl nějaké psychické problémy, o nichž se nerad bavil, ale nikdy by si nepomyslel, že by toho byl ten kluk schopný.

Že by byl schopný vzít si život.

Právě teď kráčí známou cestou ke svému domu a v uších mu hraje jedna z jeho nejoblíbenějších písní. Stále je ale myslí u toho zpropadeného místa ve škole. A u té skříně, u níž se nachází spousta květin a jeho fotek. Ne takových, jaké nějakou dobu putovaly školou. Na těchto fotkách se usmívá a vypadá naprosto šťastně. Přitom ale nikdo nevěděl, co se v něm odehrává.

Domů to ze školy nemá tak daleko. Přece jen je Beacon Hills malé město, kde máte všechno po ruce. A tak Derekovi netrvá ani deset minut a stojí před schody vedoucími k jeho stupním dveřím.

Spěšně vypíná hudbu a vytahuje sluchátka z uší. Netuší proč, když ví, že doma nebude nikdo. Jeho rodiče jsou v práci a sestry ve škole. On měl dneska zkrácené vyučování, to prodloužené ho čekalo až příští týden.

Svůj zrak zaměří do pravé strany, odkud přichází muž se zaslzenými kukadly a prázdným pohledem. Pan Stilinski. Stilesův otec. V ruce svírá obojek, k němuž je připoutaný pes. Pes, jehož jméno si Derek pamatuje z té konverzace, jíž se mu dostávalo od Stilese. Chlupáč.

Když muž prochází kolem něho, chce ho pozdravit, ovšem hlas se mu zadrhne v krku a on jen nečině otáčí hlavu na levou stranu, kam se pan Stilinski přesunul. I jeho držení těla je pochroumané. Vše, co měl, se rozpadlo, když mu zemřel i syn. Nemluvě o tom, že jeho manželka zemřela před pěti lety na nějakou mozkovou poruchu.

Sklopí hlavu směrem k zemi a na sucho polkne. Tohoto muže potkal osud strašnější, než je sama smrt. Derek si nedokáže představit tu nekonečnou bolest, jakou pan Stilinski musí prožívat.

Zhluboka se nadechne, zvedne hlavu a vyšlape těch pár schodů, přičemž zaštrachá ve své kapse po klíčích. Ovšem zastavuje se v půlce pohybu, když na zemi spatří obálku o něco větší, než je rozměr A4.

Sehne se a uchopí balíček do ruky, načež konečně vyštrachá klíče, a než stačí balík pořádně ohmatat, odemyká dveře a spěšně zachází dovnitř, kde si zouvá boty a urychleně vybíhá schody z předsíně do chodby, v níž se nachází mimo jiné i vstup do jeho pokoje.

Poslední dva týdny se vyhýbá kuchyni a nedokáže vysvětlit proč. Je to možná z toho důvodu, že poslední dva týdny ho jeho matka nutí do stravy, jíž jeho tělo přijimá jen stěží. Vlastně od té doby, co se ve škole proslechlo několik způsobů, kterými se ten hnědooký chlapec mohl zavraždit. Podřezal si žíly – to byla úplně první věc, kterou slyšel od několika roztleskávaček. Od pár kluků zas slyšel, že se oběsil. Pak se obecně vyprávělo, že si napustil vanu až do povrchu, vzal si těžké závaží a hlavou se ponořil pod vodu, přičemž si závaží položil na hruď.

Derek si to všechno představil a od té doby zkrátka nedokáže vstřebat víc než chabou instantní polévku.

Školní tašku pohodí na postel, která se nachází pod úhlopříčkovou střešní zdí, načež usedá k psacímu stolu a prohmatává obsah.

Nachází se v ní něco obdelníkového s tvrdými deskami. Zřejmě kniha. Jenže… on si nic neobjednával, a tak urputně otáčí obálkou, aby nalezl adresu odesílatele. Ale vše, co je na tom žlutém povrchu vyznačené, je jen jeho adresa červeným hůlkovým písmem.

Nakonec trhá horní stranu obálky a do ruky uchopí její obsah, přičemž ho vytahuje a pokládá před sebe.

Z nějakého důvodu ucítí na svých zádech jisté mrazení, jež vytváří na jeho těle husí kůži.

Před ním, v celé své kráse, leží tenký zápisník rozměrů A4 s obyčejně hnědou a pevnou vazbou. Odkud se to sakra vzalo?

Otevírá ho tedy a hned první strana ho zaskakuje naprosto nepřipraveného, což zapříčiní, že zápisník ihned zavírá a na malou chvíli zapomíná, jak se vlastně dýchá.

Proč by měl mrtvý kluk lhát? To tam stálo. To byla první slova, která ho zaskočila, a to ještě netušil, že ta věta na konci bude dávat smysl. Smysl ve všem a on nebude mít důvod ptát se proč na Stilesovo počínání.

Lokty opře o stůl a obličej si několikrát promne dlaněmi a vydechne přebytečný vzduch v plicích. Proč by měl mrtvý kluk lhát? Co to vůbec znamená? A proč se ten zápisník dostal k němu? Je to snad nějaká hra?

Roztřesenýma rukama otevírá pomalu přední obal, přičemž přeskakuje první stranu a dostává se k druhé. Velkým červeným písmem se na jejím záhlaví nachází nadpis Klubko důvodů.

Stránka není popsaná ani z poloviny, a tak se Derek pouští do čtení.

Ahoj milý čtenáři. Rád bych tě přivítal u mé zpovědi, kterou jsem se snažil co nejméně naškrábat. Snad po mně vše přečteš a pochopíš, co se stalo. A proč jeden lidský život skončil. Proč můj život musel skončit.

Derek se znovu zhluboka nadechne a mrazení na zádech se jen stupňuje.

Nejdřív bych ale upozornil, že pokud ten deník svíráš v rukou a chystáš se ho teď hned vyhodit, nedělej to. Přerušil bys totiž řetězec lidí, kterým je tento deník určený. Přerušil bys řetězec lidí, kteří jsou důvody, proč můj život skončil. Ano…, pochopil jsi správně. Pokud ten deník držíš v ruce a ten před tebou dodržel pravidla, pak jsi jeden z příběhů, které mě připravily o sílu.

Pokud deník zničíš a věř, že já mám pojištěné, že se to ON dozví, pak poneseš následky. Já mám totiž kopii tohohle deníku. Takže se k další osobě dostane i tak. To jen ty nebudeš vědět a bude tě to sžírat.

Mám jen dvě pravidla:
Za prvé – deník přečteš celý, aniž bys přeskakoval. Každý jeden příběh totiž představuje nabalující se sněhovou kouli. A bez jednoho byste nechápali ten svůj.
Za druhé ˜– až deník dočteš, vložíš ho zpět do nové obálky, napíšeš na ni pouze adresu toho, kdo následuje po tvém příběhu, a odešleš poštou. A jestli poslední zápis patří právě tobě, pak je na tobě, co s touhle zpovědí provedeš. Jestli ji vyhodíš, nebo pošleš do horoucích pekel zpět za mnou.

Takže, jestli se chápeme, pohodlně se usaď a otoč na další stránku.

Stiles

Derekovy ruce zachvacuje obrovský třas a zimnice se z jeho zad přesunula do celého těla. On je jedním z důvodů, proč se zabil? To nedává žádný smysl? Co provedl? Čím donutil Stilese zabít se? A kolik lidí před ním to už četlo? Kolik známých jmen se na tomhle seznamu objeví?

Moc otázek.

Hrozně moc otázek.

A odpovědi dostane jen tak, když otočí stránku a začne číst. A tak se silně bušícím srdcem převrací stránku, na záhlaví jejíž sestřičky se objevuje krvavě rudou barvou jednička v kroužku. Důvod číslo jedna…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk21
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #2 A Ball of Reasons - Pravidlakikiris53 2019-03-15 13:07
Cituji zmetka:Citace:
Jsem hodně zvědavý. Tvoje věci mě bavily, byly možná trochu jednoduché příběhem (promiň), ale milé, trochu jak červená knihovna, promiň, nechtěl bych tím urazit. Ale tady začínám být napnutý a začínám se těšit. :-)
A i já se začínám těšit. Díky. :-)
Citovat
+1 #1 Odp.: A Ball of Reasons - Pravidlazmetek 2019-03-14 22:29
Jsem hodně zvědavý. Tvoje věci mě bavily, byly možná trochu jednoduché příběhem (promiň), ale milé, trochu jak červená knihovna, promiň, nechtěl bych tím urazit. Ale tady začínám být napnutý a začínám se těšit. :-)
Citovat