• nebi
Stylromantika
Datum publikace19. 1. 2020
Počet zobrazení3073×
Hodnocení4.83
Počet komentářů8

Seděl u svého stolu, přejel rukou po hladké hlavě až k zátylku. Jo, tohle je fakt super, nejenom že je dnes naštvanej, prostě se den nevydařil hned od začátku. Ještě mu šoupnou zástupce, o kterém neví vůbec nic. Informace že má zkušenosti a bude mu určitě ku prospěchu někdo, kdo běžnou agendu a drobnosti vezme na sebe. O tom se nehádal, dovolené, prkotiny a drobnosti hodí za hlavu rád. Alespoň bude čas na ostatní práci, ale když už zástupce, rád by si ho vybral sám. Má se přijít představit kolem druhý, to stihne ještě kafe.

Zak se zvednul a vyrazil k automatu, pak se rozhodl pro pořádnou kávu. Šel do jídelny, zapnul rychlovarnou konvici a hodil do hrnku dvě lžičky. Vůně byla intenzivní, ještě to ani nezalil, stál čelem ke skříňkám a čekal. Za zády se mu ozvalo:

„Ježiši, máte kafe, můžu vás poprosit? Moc bych ho teď potřeboval.“

Otočil se. Před ním stál neznámý a velmi hezký mladík. Při jeho výšce metr devadesát byl skoro vždycky vyšší i teď. Prohlížel si neznámého. Štíhlý, všechno přesně jak má být, tak akorát. Krásné čokoládově hnědé oči a husté hnědé vlasy, neposlušně rozcuchané do všech stran. Na sobě pletený rolák, rubínově červené barvy, těsné džíny. No tak toho tady ještě neviděl, pěknej a má sladkej úsměv.

„Jasně, dvě lžičky můžu postrádat.“

Mladík natáhl ruku s hrnkem, hodil mu do něj dvě vrchovaté. Konvice cvakla, voda je hotová. Zalil sobě i jemu. Jako odměnu dostal úsměv.

„Děkuju.“

„Není za co.“

Šel zas ke svému stolu, vychutnával horký nápoj a psal, co potřeboval. Druhá hodina se přiblížila, trochu otrávený, ale kofeinem přece jen i povzbuzený došel do zasedačky. A on tam seděl.

„Dobrý den,“ pozdravil.

Připadal si trochu jako blbec, o co tu jde. Začalo mu to pomalu docházet, tenhle kluk je ta výpomoc. To si někdo dělá srandu, kolik mu je, dvacet? Kde jako nabral ty omračující zkušenosti? No tak to je něco. Mladík měl před sebou nedopitý hrnek. Zak se musel usmát.

„Ještě jednou děkuju, jsem Tomáš.“

Znovu se na Zaka usmál. Hezký, to je fakt pěknej kluk. Super, jeho výpomoc je dvacetiletý a velmi přitažlivý kluk, to je to, co přesně potřeboval. Jeho nálada šla k ledu.

Přišel jeho šéf. Oficiální představení, dost trapný za daných okolností. Tomáš, dvacet pět let, už jako brigádník makal v call centru. Tady na zkrácený úvazek jako jeho zástupce. Podíval se Zakovi do očí, něco v těch jeho muže zaujalo. Zaplašil myšlenku, která sem nepatří, a dal se s ním do řeči. Nakonec to byly víc jak dvě hodiny. Byl milý a velice vstřícný, neuhnul před žádnou otázkou, překvapil ho. Moc dobře se s ním povídalo a nebyly to plané řeči. Unikalo mu, proč mladý, chytrý kluk, který hraje na klavír (to by vážně rád viděl a hlavně slyšel), se hodlá zahrabat na zkrácený úvazek v call centru. To byla věc, na kterou se přímo nezeptal, a on se jí obratně několikrát vyhnul. Dobře, takže Tomáš.

Doma na něj ani nepomyslel. Prostě nový kolega. Večer se mu špatně usínalo, celkově se tenhle den moc nepovedl, nebylo všechno, jak by si přál. Převalil se na bok a ztěžka usínal.

Tom se ukázal jako výborná pomoc. Dokázal odvést mraky práce i když jen v šesti hodinách. Lidi ho brali, jak chlapi i holky všichni v pohodě. Tomáš byl moc hodný, opravdu milý, na každého se usmál, nikdy nekřičel, vždycky byl v klidu. Zapadl rychle do party a Zak byl taky rád, že to je takhle.

Vedení se rozhodlo pro oblíbené tmelení kolektivu, takže teambuilding. Morava, krásný hotel, nádherná krajina. Nakonec to nebylo špatný, celodenní výlet, kdy šlo jen pár nadšenců, Tomáš se přidal taky. Pohodlné sportovní kalhoty, triko a mikina. Prošel kolem Zaka v upnutém tričku, lehce zadýchaný, pohlédl mu do očí a usmál se na něj. Předešel ho, Zak se díval na pevný zadeček. Usmál se, krásnej výhled. V pohodě dali 30 kilásků. Moc se mu líbil, ale něco v něm ho brzdilo, něco skrýval, netušil co, ale byl si jistý, že to tak je. Nepátral po tom, jen to tušil.

Po večeři se všichni rozutekli. Jedna skupina se rozhodla uchlastat do bezvědomí, druhá si užívala tance. Ani na jedno nebyl, vyšel na terasu a díval se do krajiny zahalené tmou. Za chvilku si Tomáše všiml. Stál stranou a bylo jasné, že o něm neví. Sledoval ho. Z profilu mohl obdivovat jeho krásně tvarovanou postavu, rozcuchané vlasy jen korunovaly celý obraz. Najednou sklopil hlavu, rozplakal se, jen tak z ničeho nic. Klesl na kolena a schoulil se do sebe. Zak k němu došel.

„Tome?“

Kleknul si k němu, objal ho. Mladík se mu schoulil do náruče, opřel se o něho a zůstal tak. Muž ho držel, dával mu čas.

„Promiň, omlouvám se.“

„Neomlouvej se, v klidu. Prostě jsi si potřeboval ulevit, nejsem blbec, vidím, že tě něco trápí.“

Podíval se mu do očí, měl krásný hnědý oči a teď, když byly poznamenané pláčem, vlastně ještě krásnější. Tohle nemůže, je teď zranitelný, ať už je to kvůli čemu chce. Připadal by si, že ho zneužil.

Mladík ho pohladil po tváři. Fajn, on se snaží do toho nespadnout, ale Tomáš mu to teda neusnadňuje.

„Děkuju, Zaku.“ Lehký polibek na rty a byl pryč.

Paráda, tak teď je v háji. Až za jakou dobu si uvědomil, že pořád klečí. Sebral se a šel do hotelové posilovny. Tam se pokusil utahat do bezvědomí. Na pokoji sprchu a spát.

Ráno bylo všechno jako vždy na takové akci. Opilci měli kocovinu, tanečníci byli nevyspalí. To vlastně skoro všichni. Tomáš seděl u stolu a pil kafe, Zak si přisedl. Odmítá předstírat, že se nic nestalo, nemá důvod.

„Je ti líp?“ zeptal se.

„Jo, je, díky,“ pohladil ho Tom pohledem.

Pak už se bavili jako vždycky a bylo všechno v pohodě. Přesto v něm něco zůstalo, už na chlapce nehleděl jako dřív, ale nedával mu to najevo. On se k němu choval úplně stejně jako dřív.

Navalilo se spoustu práce, nevěděl, kde mu hlava stojí. Potřebovali každou ruku, nohu. I Tomáš chodil třikrát týdně na přesčas.

Setkal se s ním v kuchyňce. Tři operátoři na lince zahájili noční provoz. Šel si udělat kafe, věděl, že je pozdě, ale prostě ho potřeboval. Přišel za ním.

„Můžu tě poprosit o dvě lžičky?“

Podíval se na mladíka s hrkem v ruce, deja vu. Usmál se.

„Jasně.“ Mladík k němu přistoupil, moc blízko na to, aby to bylo omylem. Ruku natáhl za něj a postavil hrnek. Teď už se ho dotýkal celým tělem.

„Tome, jsem dlouho sám, nechci na tebe spěchat, tlačit.“

„Ani já to nechci uspěchat.“

Pomalu položil plechovku s kávou k jeho hrnku. Vzal chlapce za bradu, dívali se do očí, sklonil se a políbil ho. Měkké poddajné rty se otevřely, chutnal sladce. Prudce Toma zvedl, ten se zaklesl nohama kolem mužova pasu, vlasy Zaka šimraly na rukách. Pohladil je po celé délce, hladké vlny mu protékaly mezi prsty. Otočil se a posadil Toma na stůl, jejich rty se ani na chvilku neoddělily. Rukou mu přejel po páteři, mladík se od něho odtrhl a prudce vydechl přebytečný vzduch z plic. Zak vystoupal až ke krku, pak mu pomalu sundal černý rolák, dívali se do očí. Ucítil hladkou kůži pod prsty, znovu vystoupal k jeho šíji. Políbil odhalený krk, přejel jazykem po celé jeho délce. Tom polkl, srdce mu bušilo.

„Tomáši, někdo nás tu nachytá, jestli to vážně chceš, musíme se sejít jinde,“ podával mu rolák, chtěl se odtáhnout, ale on ho svýma nohama držel u sebe. Zak si ukradl další polibek. Bylo to opojné, cítit jeho touhu, jak se k němu tiskne, mladíkovy ruce kolem krku, nechtěli se odpoutat.

„Kde?“ položil chlapec jasnou otázku.

„V druhým patře nikdo není, v zasedačce na konci chodby.“

„Počkám na tebe.“

Hoch ho držel nohama u sebe.

Muž mu rukama přejel po stehnech, od kolen k zadečku, když sjel níž, dotkl se pevných půlek. Rozepnul mu opasek, zip, usmál se. Tom byl na ostro. Tu výzvu přijal bez mrknutí oka, tuhle hru můžou hrát dva. Levou rukou ho pevně objal kolem pasu, pravou sjel po vnitřní straně stehna až k jeho klínu. Tomáš zalapal po dechu, když ho sevřel ve své dlani. Zak ho umlčel polibkem. Chvilku si s ním hrál, reagoval na jeho dráždění, přesně jak chtěl.

Najednou přestal. Nohy omotané kolem jeho pasu povolily sevření. Svlečený do pasu, z rozepnutých kalhot mu trčel důkaz jeho vzrušení, se svezl ze stolu. Pozvedl hlavu, podíval se Zakovi do očí. Rukama se zaklesl za opasek jeho kalhot, začal klesat na kolena. Než se Zak rozhodl, zda ho zastavit nebo ne, byly kalhoty na zemi a to včetně jeho boxerek. Proti Tomášově tváři se tyčila jeho chlouba, mlsně se olízl a něžně políbil špičku žaludu, jazykem slízl první kapku touhy, obkroužil žalud a objal ho rty. Pomalu si ho zasouval do pusy, sál ho a jazyk se nezastavil ani na chvilku.

Zak se zachytil okrajů linky, fascinovaně sledoval, jak jeho klacek mizí v Tomášových ústech. Nepokrytě si to užíval, tempo bylo pozvolné, jako by si chtěl vychutnat každý zásun. Pravou rukou ho hladil ve vlasech, když už to nešlo vydržet, pevně nádherné vlasy uchopil a začal určovat tempo. Mladík to přijal, rychlost se zvyšovala, Zak se proti němu vzpínal, Tom se zachytil jeho stehen, ale nebránil se. Blížil se k vrcholu, bylo mu jedno, že není zamčeno, že může kdokoliv přijít. Chtěl to a chtěl to teď. Cítil, že už bude, a najednou se mu podlomila kolena, mladík jazykem nepřestával dráždit celou jeho délku, pevně se držel Zakových stehen, když mu plnil ústa. Tomáš si užíval tu chvíli, vychutnával si to. Muž se díval na klečícího mladíka. Ten zprudka oddechoval tak jako on a stále na kolenou se mu díval do očí. Natáhl k němu ruku, zvedl si ho do náruče. Líbali se.

Ještě pořád cítil jeho rty, zuby a jazyk ve svém klíně, i teď když si užíval měkké poddajné rty.

„Tomáši…“

„Počkám v zasedačce,“ zašeptal a odešel. Nechal Zaka stát s kalhotama u kotníků.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (68 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (66 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (65 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (62 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (72 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #8 Pekné naozaj som očarenýMike33 2021-11-24 17:43
a aj super píšeš. :lol:
Citovat
+9 #7 Odp.: Kafenebi 2020-01-22 21:55
Alianore, díky a budu se těšit :-)
Hexo, pokračování není jisté nikdy, ale nějak mi to vždycky vyjde, že to k tomu svádí ;-)
Citovat
+12 #6 SuperHexo 2020-01-22 06:08
Jestli je jisté pokračování, tak už se nemohu dočkat.
Citovat
+14 #5 Odp.: KafeAlianor 2020-01-21 22:49
Nebi, napsal bych i tam, ale musím se přiznat, že je nečtu, tedy čekám až budou ukončeny. Mám rozečtených tunu povídek na pokračování a v poslední době jsem to vzdal. Zima se mi líbila, ale musím přiznat, že když jsem po delší době zkoušel číst další díl, vložil se mi do děje úplně jiný příběh a byl jsem v pasti. Až bude konec, přečtu všechno najednou a slibuji, že po každém díle napíšu své pocity. Vím, jak člověka komentáře potěší a proto mě mrzí, že je tu mezi tolika čtenáři tak málo, kteří jsou ochotní vyjádřit díky, pochvalu nebo klidně i kritiku. Jsem stále tvůj věrný čtenář a těším se na další příběhy. ;-)
Citovat
+13 #4 Odp.: Kafenebi 2020-01-21 21:25
Dva díly k příběhům na pokračování, jsou čtené i hvězdy mají, komentář chyběl. Je to super, najít názor čtenářů u povídky. Navíc, když příběh potěší, to je radost. Alianore děkuju, za tvá slova a za to že ti to stálo za to. Vždycky to povzbudí a nakopne do dalšího psaní. Díky
Citovat
+16 #3 Odp.: KafeAlianor 2020-01-21 09:12
Nebi, krásné pohlazení na duši, děkuji :-)
Citovat
+11 #2 Odp.: Kafenebi 2020-01-20 17:23
William děkuju, za komentář a radost, kterou jsi mi udělal :-)
Citovat
+20 #1 KafeWilliam 2020-01-19 20:40
Tak toto bolo na jeden dych, skvelé nebi, len tak ďalej...
Citovat