Noční setkání 3

ALEX

Alex se cítil jako po výprasku. Nohy se mu třásly, když se vydával pěšky k domovu, žaludek se mu zvedal nevolností. Šel a nevnímal ruch ulic kolem sebe. Vrazil do pár chodců, kteří se na něho s nadávkami mračili, málem ho srazilo auto. V hlavě mu hučelo. Bylo to horší, než čekal. Tedy ne že by čekal něco extra. Ale jak se mu náhle věci vymkly z rukou… Jedna hloupost a všechno zničil.

Zamrkal, aby zahnal slzy z očí. Cítil, jak ho zalévá pocit ztráty něčeho velice vzácného. Kousl se do rtu, aby se nerozechvěl. Věděl, že je to jeho vina. Neměl krást, neměl to pero brát. Ano, chtěl nějakou jistotu, že neodejde s prázdnou. Ale pak se situace změnila a on na tu zlatou věc v kapse úplně zapomněl. Zachoval se jako úplný hlupák.

Došel do míst, která znal jako své boty. Kde strávil celý život. Jak mu to teď tady připadalo zanedbané a sešlé, plné odpadků a pachu. A jeho byt, nic než zatuchlá špinavá díra. Lehl si na matraci a hleděl na zašedlý strop. Praskliny, plíseň, vlhké skvrny. Zvolna se mu v hlavě vynořovala vzpomínka na jiný strop, bílý a čistý, a jemné povlečení na úžasné posteli. A pak se přihrnuly další vzpomínky – vysoká pevná postava, šlachovité tělo, černé vlasy a temné oči plné neurčitého zármutku, které ještě více ztmavly vztekem, a pěkně tvarovaná ústa, z kterých zaznělo jediné slovo: vypadni.

Už se neovládl. Příval emocí byl příliš silný. Cítil tlak stoupající do hrdla, tíhu na prsou a pálení v očích. „Krisi,“ zašeptal a stočil se do klubíčka. Zpod zavřených víček se mu vyhrnuly slzy.

***

„Hej, Alexi, tak jak?“ Jeho kamarád sebou plácl vedle něho. Zvědavý jako vždy.

„Jo, v pohodě,“ rychle si setřel slzy a otočil se.

„Co ten chlap s drahým autem? Určitě to stálo za to, ne?“

„Jasně, stálo to za to,“ ušklíbl se na něho. Přece se mu nebude chlubit, jak ho bez peněz zákazník vykopl. Musí na celou tu věc zapomenout. Ať to bolí sebevíc.

Alex se vrátil ke svému obvyklému životu. Přes den spát, večer vyrazit k baru a vyhlížet zákazníky. Chlápky, co většinou chtěli někde v koutě vykouřit nebo vyhonit, případně ho rychle zezadu ojet. Občas si představoval, že klacek, který do něho zajíždí, je Krisův, že za boky ho drží jeho ruce, že péro, co mu přiráží do pusy, patří jemu, že cítí jeho tmavé chlupy mezi prsty, hladí jeho štíhlé tělo a cítí jeho vyvrcholení… Když bylo po všem, vystřízlivěl. Představu Krise rychle z hlavy zahnal. Musí se vzpamatovat. Hlavně aby zákazník zaplatil.

Na první pohled budil zdání, že je to pořád ten stejný veselý kluk, ale nikdo netušil, co skrývá uvnitř. Smutek. Bolest. Stesk. Ano, musel si přiznat, že mu Kris strašně chybí. Nešlo o to, že měl krásný dům a evidentně byl bohatý. Chyběl mu on sám. Jistě, znali se jen pár hodin, ale za tu dobu se v něm něco změnilo. Cítil, že o Krise stojí, chtěl být v jeho blízkosti, prohlížet si jeho hezký obličej, zahnat ten smutek v jeho očích, dotýkat se ho. O to všechno svou hloupostí přišel. O naději, že by snad on a Kris mohli… Ne. Nejspíš to byla jen jeho představa. Jak by mohl bohatý chlápek a děvka z ulice, která se ho skoro pokusila okrást, mít něco víc, než jen krátké setkání v noci?

Když k němu večer před barem přistoupil vysoký muž, málem se mu podlomila kolena. Strašně mu připomínal Krise. Srdce se mu rozbušilo a zíral na toho tmavovlasého muže s bledou tváří.

„Nechceš svézt?“ Díval se přivřenýma očima na Alexe a usmíval se.

Jako v mrákotách přikývl. Tlukot v hrudi ještě zesílil a on pocítil příval vzrušení. „Jistě, pane. Je zima.“ Jak podobná to byla situace.

Muž ukázal na nedaleko stojící auto. Alex vlezl dovnitř a usadil se na měkkém sedadle. I tady byla přepážka oddělující řidiče. Hladil kožené potahy, cítil jejich vůni. Luxus. Muž si vlezl za ním a auto se rozjelo.

„Jsi krásný, chlapče,“ usmíval se a přitáhl se k Alexovi. Sklonil se k němu, zvedl ruku a hřbetem ruky mu přejel po tváři. „Moc pěkné.“ Alexovi vyschlo v krku. Mužův palec mu vklouzl mezi rty, kousl ho tedy lehce zuby a olízl. Na jazyku ucítil slanou chuť. Muž mu chvíli zajížděl palcem do úst a ven, potom mu tím vlhkým prstem jemně obkroužil rty a druhou rukou si sjel k poklopci zjevně drahých kalhot. Otevřel ho a lehce vytáhl částečně ztopořené mužství. Díval se přitom Alexovi do očí a na ústech mu pořád pohrával úsměv.

Alexovi v rozkroku zaškubalo vzrušením. Pomalu se sehnul a chtěl vzít mužův penis do úst. Cítil povědomý pižmový pach. Ale než to stihl udělat, zaznamenal nějaký pohyb a poté ucítil silný úder do hlavy. Před očima mu vybuchlo světlo a potom se rozhostila tma.

***

Probudil se s šílenou bolestí hlavy. Jako kdyby mu do ní někdo v pravidelných intervalech bušil palicí. Bál se otevřít oči, bál se toho, co by mohl vidět. Slyšel tiché pohyby nějakého člověka, pod zády cítil tvrdý hladký povrch. A na zápěstích a kotnících ho něco svíralo. Byl nahý, přivázaný provazy k desce velkého stolu a v puse měl kus nějakého hadru. Srdce mu začalo strachem prudce tlouct.

„Vím, že jsi vzhůru. Můžeš otevřít oči.“ Hlas se vznášel přímo nad ním. Hlas toho muže s autem. „Vyndám ti roubík ven.“ Téměř přátelský tón. „Jen mi slib, že nebudeš křičet. Stejně tě nikdo neuslyší.“

Alexovi se rozbušilo srdce ještě víc. Oči ale nechával zavřené. Nějaký hajzl, co nenávidí děvky, ho nakonec dostal. Jak jen se mohl nechat tak pobláznit?

„Podívej se na mě, když s tebou mluvím.“ Hlas se ani nezachvěl, ale Alex pocítil bodavé pálení na hrudníku. Rozlepil víčka, zamrkal a podíval se vzhůru. Muž měl tmavé vlasy a bledý obličej, z jeho očí však svítilo šílenství. Malým skalpelem mu přejížděl po kůži pod bradavkami.

Alex se ze všech sil snažil ovládnout strach. „Nevím, o co jde, pane. Asi jste se spletl.“

„Jsem vědec. Zabývám se nejen lidským tělem, ale i jeho myslí. Nejvíc mě zajímá, jak strach a emoce mění chování člověka.“ Mužův hlas zněl úplně klidně.

Alexovi po kůži stékaly kapky potu a v hlavě mu třeštilo. Tělo se mu lehce třáslo, i když se ho snažil ovládnout. Proč jen si kdy mohl myslet, že ten muž je jako Kris? Tohle byla stvůra.

„Slova mohou být silnější než činy. Budeš překvapený, jak pohrůžka bolestí bývá účinná. I když i samotná bolest je velice přesvědčivá.“

Muž obešel stůl a stál přímo za jeho hlavou, takže na něj Alex nemohl vidět. „Ty přece znáš Krise. Víc než dobře. Rád bych s ním mluvil. A protože mám teď tebe, bude nejspíš ochotný se se mnou tady sejít.“

„Kdo je Kris? Neznám nikoho takového…“ Další příval bolesti mu přetrhl slova. Ostří skalpelu tentokrát jemně přejelo po břichu. Jen se lehce dotýkalo kůže, ale zůstávala po něm červená stopa.

„Ale no tak.“ Hlas zněl téměř sametově. „Znám Krise už dlouho. Byli jsme spolu v armádě. Pozoruju lidi kolem sebe, ani o tom neví. Všiml jsem si, jak se dívá na muže, jak se snaží ukrýt svou touhu po nich. Stydí se za to, ale já vím svoje.“ Muž se zasmál. „Tebe si vzal domů na celou noc. Sleduju ho už nějakou dobu, ještě nikdy předtím to neudělal. A potom někdy pozoroval zdálky bar, kde obvykle stojíš, a díval se na tebe.“

Muž se k Alexovi naklonil a z jeho dechu byl cítit alkohol. „Ty nejsi jen děvka z ulice, kterou chtěl ošukat. Záleží mu na tobě.“ Narovnal se. „Nejdřív jsem ho chtěl jen zabít. Ovšem díky tobě mě napadlo něco lepšího.“

V Alexovi se svářely různé pocity. To není možné, přece ho Kris vyhodil z domu a bez zaplacení. Právem. Proč by mu na něm mělo záležet? Na děvce, co krade. Proč by kvůli němu měl cokoliv udělat?

„Neznám ho!“ vykřikl zoufale. Viděl, že muž má zvrácené potěšení z jeho bolesti, a třes už nedokázal ovládnout.

„Jak chceš. Myslel jsem, že mu zavoláme a on si pro tebe přijde, až uslyší tvůj hlas. Ale takhle…“ Muž obešel opět stůl a zůstal stát po jeho straně. Upřeně zíral na chlapcovo nahé tělo. „Tak kterou část mu mám poslat, aby přiběhl co nejrychleji?“ A zlehka, téměř mazlivě, přejel rukou po Alexově mužství.

KRIS

Kris se propadal do stále hlubšího zoufalství. Celé noci nespal. Jednou dokonce vytáhl ukrytou pistoli a dlouze si ji prohlížel. Jaké to je pokušení, přece stačí jen zmáčknout. Tak málo a bude všemu konec. Pokaždé ji však zase schoval. Jako kdyby ho nějaký vnitřní hlas vybízel, ať nikam nespěchá.

Pokud se mu podařilo usnout, objevily se noční můry plné krve. Když už myslel, že jeho trýzeň dosáhla nejhlubšího stupně, vzpomněl si na Alexe. Na jeho veselou povahu, modré nevinné oči, jeho tělo, zlatavě svítící v plamenech krbu, úžasné dotyky. Jeho přesvědčení, že to, co spolu dělají, není nic nečistého. Že je to přirozené. Tehdy v noci měl pocit, že by se s ním nemusel jen tak rozloučit, zaplatit a poslat ho pryč. Pocítil slabé světlo naděje. Ale pak se ukázalo, že je to zloděj. Krysa z ulice, která krade. Jak byl bláhový, že chtěl uvěřit děvce. Zaplavoval ho střídavě vztek, smutek a touha a hlava se mu div nerozskočila.

Alex se mu začal objevovat ve snech. Modrý pohled s dlouhými řasami, bílé tělo, vlhká pootevřená ústa. Budíval se zalitý potem a s erekcí, která ho doháněla k šílenství. Nalil si na dlaň trochu oleje a rukou rychle přejížděl po svém bolestivě napjatém mužství. Myslel na to, jaké by to bylo, kdyby ruka byla Alexova. Nejdřív by mu lehce přejížděl po celé délce, rty se jemně dotýkal špičky, jazykem vniknul do otvůrku. Pak by ho vzal do úst. Těch vlhkých, růžových úst, jejichž jazyk by mu olizoval jemnou kůži na žaludu. Mezitím by mu svými prsty promnul a hladil koule. Pak by přestal, ušklíbl se a otočil se k němu zády.

Kris v duchu viděl, jak chlapec klečí na všech čtyřech na jemném prostěradle postele, prohýbá se v bedrech a přes rameno se na něho dívá přivřenýma očima, zastřenýma touhou a vzrušením. Pohled, co přivádí k šílenství. Kleknul by si za něho a dvěma prsty, namočenými v oleji, by vniknul do jeho otvoru. Druhou rukou by mu začal hladit a jemně mačkat koule, pak by sjel na jeho penis a pomalými pohyby ho zlehka honil. Od kořene až po špičku žaludu, občas by mu bříškem prstu přejel přes otvůrek a roztíral vlhkost, která by z něho vytékala. Představil si Alexe, jak sténá, jak se ještě víc prohýbá v zádech a přiráží mu na prsty. Pak už by nevydržel, potřel by si olejem vlastní chloubu a jedním prudkým přírazem by vjel do Alexova těla. Přirážel by do toho teplého otvoru a přitom by ho držel za úzké boky. Vnímal by sevřený kruh svalů na svém penisu a cítil, jak chlapec přiráží ve stejném rytmu a křičí rozkoší.

„Alexi!“ Slyšel sám sebe, jak řve. Tělo mu zaplavil bílý jas extáze a viděl, jak horký proud stříká na břicho a teče po prstech.

Ležel sám v posteli a k smrti toužil po teplém těle, ke kterému by se přitiskl. Být sám mu už přestávalo stačit.

Vydával se někdy v noci se do té bídné čtvrti města, kde ho potkal. Sledoval zpovzdálí bar a viděl Alexe, jak se vesele baví s přáteli. Byl pořád tak krásný. Občas také zahlédl, jak odchází se zákazníkem a po chvíli se vrací. Srdce se mu přitom svíralo, ale neodvažoval se k němu přiblížit. Strašně ho to k němu táhlo, ale pak si vzpomněl, co se stalo v ten poslední okamžik, jak se k němu Alex zachoval. Krysa jedna zlodějská. Měl by na něho zapomenout a možná zkusit najít jinou děvku, ale kde měl jistotu, že to nebude stejná krysa? Protichůdné pocity se v něm bily. Touha po Alexovi a zároveň nenávist. Nedokázal se rozhodnout.

Pak mu rychlá kurýrní služba doručila zásilku. Jméno odesílatele ihned poznal. Co ten mu může posílat? Potom uviděl obsah balíčku. Zatmělo se mu před očima a vlna zuřivosti zalila mysl. Byl to malíček. Lidský, čerstvě odříznutý. To přece… Pak se přinutil ke klidu. Podruhé si přečetl přiložený dopis a podíval se znovu na zpáteční adresu. Jistě, vydá se hned na cestu. Vytáhl ze skrýše pistoli a všiml si, že ruce má zcela klidné, netřásly se. Cítil, jak mu adrenalin zaplavuje tělo. Vyrazil.

Dům stál poněkud stranou, když se k němu přiblížil. Dobře si to vybral, hajzl jeden. Tady se jen sotva může vyskytnout náhodný svědek. Polkl a sáhl na kliku vchodových dveří. Byly otevřené, přesně jak stálo v dopise. Opatrně vešel dovnitř, vytáhl pistoli a rozhlédl se. Nikdo. Vydal se vlevo, kde měly být dveře na schodiště do sklepa. Tiše našlapoval a cítil, jak mu v hrudi buší srdce. Hlavně zachovat klid, opakoval si a snažil se zklidnit vlny vzteku, co ho zalévaly. I tyhle dveře byly otevřené. Schodiště ho dovedlo na širokou chodbu, kde svítilo jen pár slabých žárovek. Na jejím konci uviděl kovovou plochu posledních dveří. Zastavil se před nimi a snažil se co nejvíc soustředit. Žádná klika. Přiložil ucho na studený kov a poslouchal. Zevnitř se nic neozývalo.

Zabušil. „To jsem já. Otevři dveře!“ Ucítil, jak v něm přes veškerou snahu o ovládnutí stoupá vlna zuřivosti.

„Tak už jsi tady,“ hlas zevnitř zněl potěšeně. Tak mohl mluvit jen ten, kdo má výhody na své straně. Tou výhodou byl Alex.

„Pustíš mě dovnitř?“ Doufal, že se mu hlas nezlomil. Několikrát se zhluboka nadechl a olízl si vyschlé rty.

„Jistě.“ Ozvalo se zahučení a těžké dveře se začaly otevírat. Nejspíš dálkové ovládání, pomyslel si. Napřáhl ruku se zbraní a vešel dovnitř. Zrak mu padl na tělo ležící na stole uprostřed místnosti. Nahé, pokryté krví. Levou ruku měl obvázanou jakýmsi kusem látky. Na okamžik mu srdce vynechalo. Tolik krve. Alexovy modré oči na něho se zděšením zíraly. Byl přivázaný za nohy i ruce a v ústech měl kus hadru.

U stolu stála vysoká postava v krví potřísněném oblečení a mířila na něho zbraní. Držela ji jen jednou rukou, v té druhé svírala skalpel. Jeho ostří bylo zbarveno doruda. „Tak jsi tady,“ ušklíbl se muž a z očí mu svítilo šílenství. „Polož tu zbraň.“

Kris ho poslechl a opatrně položil pistoli na zem. Celou dobu z muže nespustil oči.

„Věděl jsem. Celou dobu jsem to věděl. Snažil ses to skrývat, ale já jsem tě prohlédl. Máš rád muže.“

Kris polkl. Popřít to nemohl. „Co chceš?“ zachraptěl a pozorně druhého sledoval.

„Pomstu. Za to, cos mi provedl. Kvůli tobě mě vyhodili z armády, ty zmetku.“ Hlas už najednou nezněl potěšeně.

Tak o tohle jde. „Je jasné, že to bylo po právu. Moc dobře víš, cos udělal.“

„Kdybys byl zticha, nikdo by se nic nedozvěděl!“ Mužův hlas začal přeskakovat.

Vida, začíná ztrácet rozvahu, hajzl, pomyslel si Kris a pomalu se k němu přibližoval, všechny smysly zbystřené.

„Nejsi nic než zákeřná krysa! Než tě zastřelím, budeš se dívat, jak skončí ten tvůj mazlíček! A bude to pěkně pomalu!“

Alex sebou začal zmítat. Muž zvedl skalpel a chystal se přejet chlapci po kůži, na okamžik přitom spustil zrak z Krise. Jen zlomek vteřiny. Kris na nic nečekal a skočil. Jednou ranou muži vyrazil zbraň z ruky a vzápětí ho srazil na zem. Začali se rvát, klubko spletených rukou a nohou a těžké supění. Kris cítil vlny zuřivosti zaplavující mu tělo. Zdálo se, že to trvá věčnost. Nakonec se mu podařilo muže praštit do hlavy. Bezvládně zůstal ležet na podlaze.

Těžce vstal a sebral obě zbraně. Pak se nahnul se nad stůl, odkud na něho Alex hleděl modrým pohledem. Kris mu vytáhl hadr z úst. V hlavě mu hučelo.

„Tečou ti slzy,“ zachraptěl chlapec.

„Odvážu tě,“ řekl Kris a zvedl skalpel, který muži vypadl z ruky. Pak zavolal policii a záchranku.