Nal

Aron se probudil, když na něho dopadly sluneční paprsky. Cítil je na své kůži, vychutnával si ten pocit, než se po ránu snesitelné teplo v průběhu dne promění na spalující žár. Tak už to tady na ostrově chodí.

Otevřel oči a pomalu se přetočil. Mark vedle něho pořád spal, otočený zády, lehká přikrývka se nepatrně nadzvedávala a klesala v rytmu jeho dechu. Usmál se a lehce ji shrnul dolů. Objevil se dobře známý výjev – široká opálená ramena, dlouhá záda, štíhlý pas. Natáhl ruku a dlaní se dotkl ramene, pak začal pomalu sjíždět po hladké pokožce přes záda k pasu. Potom zajel pod shrnutou pokrývku a polaskal obliny kulatého zadku.

„Nemáš toho po včerejšku dost?“ Markův hlas zněl ospale a lehce škádlivě.

„Tebe nebudu mít nikdy dost,“ zašeptal Aron a přitiskl se k němu. Políbil ho na krk, rukou sjel na hrudník a přejížděl prsty po bradavce.

Mark se zasmál, chytil Aronovu ruku a přitiskl si ji do klína. Jeho tvrdý penis jasně naznačoval, že proti pokračování včerejší noci vůbec nic nemá.

***

Aron se s Markem seznámil před pár dny, když oba popíjeli v baru na pláži. Všiml si ho, už když vylézal z vody. Nemohl odtrhnout pohled od toho opáleného, svalnatého těla, oblečeného do miniaturních černých plavek, které zakrývaly jen to nejnutnější a provokovaly Aronovu fantazii. Cítil, jak mu v rozkroku škube. Naštěstí měl na sobě volné šortky, i tak se ale na barové stoličce otočil zády k pláži. Co kdyby si toho někdo všiml.

Slyšel, že si někdo sedl na vedlejší stoličku a objednává si minerálku. Ten hlas v něm rozechvíval jakési skryté struny. Podíval se na nově příchozího a zalapal po dechu. Byl to ten krasavec v černých plavkách. Zblízka vypadal ještě úžasněji. Z černých vlasů mu kapala voda na hladkou kůži a stékala po zádech dolů. Takový pohled v Aronovi vyvolal vlnu horka a málem přestal dýchat při pomyšlení, kam ty kapky tečou. Kruci, stál by za hřích.

Krasavec si jeho pohledu všiml a nepatrně se usmál. Pak se k Aronovi otočil a napřáhl k němu ruku. „Ahoj, já jsem Mark,“ usmíval se už od ucha k uchu.

„Aron, těší mě.“ A potřásl mu rukou. Vzájemný kontakt mu rozbušil srdce a cítil, jak se mu krev žene do obličeje. A nejen tam. Sakra, určitě to na něm bylo vidět, jak je úplně mimo. Pohled černých očí jako kdyby se mu propaloval až do mozku a četl myšlenky. Musel na něm poznat, že má zájem.

Mark mu ruku pustil a nepokrytě si ho prohlížel. Zdálo se, že se mu líbí, co vidí. Aron věděl, že se nemá za co stydět, o svůj vzhled pečlivě dbal. Vlastně byl na tom podobně jako Mark, možná ne až tak svalnatý a o něco nižší. A světlovlasý.

„Bydlíš tady někde?“ Markův hlas ho probral ze zamyšlení.

„Jo. Tamhle,“ ukázal k jednomu z plážových domů. „Pronajali mi ho rodiče. Jsem tu na prázdninách.“

„Sám?“

„Jistě. Jsem už dospělý,“ usmál se.

Mark se napil minerálky. „Bydlím na druhé straně, taky u pláže. Je to jediný dům s modrýma dveřma.“ Palcem si přitom přejel horní ret pootevřených úst a vyzývavě hleděl Aronovi do očí.

Aron dobře věděl, co to znamená. V krku mu vyschlo, ale pohledem neuhnul.

„Jdu si ještě zaplavat,“ vstal Mark ze stoličky. „Večer budu doma, chci si něco přečíst.“ Upřel na Arona svůj černý pohled a jako náhodou si přejel prsty přes okraj plavek. Pak se usmál a odkráčel.

Aronovi se srdce bláznivě rozbušilo. Teda ten neztrácí čas, pomyslel si. Potěšilo ho to. Věděl totiž, že by dlouho odolávat nedokázal.

***

Byl docela klidný a natěšený, když večer klepal u Markových modrých dveří. Pár vteřin se děsil, že ty náznaky třeba nepochopil a nikdo doma není. To se naštěstí nestalo. Dveře se otevřely a v nich stál usmívající se Mark.

„Pojď dál,“ vyzval Arona a ustoupil stranou. Počkal, až vejde, a dveře za ním prudce zabouchl. Pak se k němu otočil.

Aron cítil, jak ho vzrušení celého zaplavuje. Mark mu připadal jako dravec před útokem, jak si ho tak měřil černýma očima. Zcela jasně věděl, že kořist má jistou. A usmíval se čím dál víc, když si pomalu začal rozvazovat ručník, který měl kolem boků. Bílý kus látky sjel na podlahu a s Aronem se všechno zatočilo. Bez dechu zíral na tu nádheru před sebou. Svalnaté opálené tělo už znal z pláže, ale pohled na odhalený rozkrok v něm vyvolal vlnu horka a cítil, jak mu penis tuhne. Aronova pořádná chlouba se pyšně zvedala proti němu, zakončená lesknoucím se žaludem a obklopená u kořene jemným proužkem zastřižených černých chlupů. Božský pohled.

Pak se na něho Mark vrhnul. Přitiskl mu rty na ústa, rukama přejížděl po těle a strhával z něho těch pár kousků oblečení, které měl Aron na sobě. Na kůži cítil Markovo strniště, když mu téměř bolestivě olizoval bradavky. Po zádech mu přebíhaly vlny vzrušení. Prsty vjel do černých vlasů a cítil, jak mu pramínky hladí kůži dlaní. Mark se narovnal, chytil mu hlavu v týle a prudce ho líbal. Pootevřel rty a jazykem vnikl Aronovi do úst. Ten na nic nečekal a svým jazykem zakroužil Markovi po rtech. Prudkými pohyby se jejich jazyky proplétaly a rty tiskly co nejvíc k sobě.

Mark přerušil polibek a klekl si. Chytil Arona za boky a vzal jeho mužství do úst, horkých a vlhkých a evidentně zkušených. Aron sledoval, jak se Markova hlava pohybuje v pravidelném rytmu, a to v něm vyvolalo další příliv vášně. Zlehka mu přirážel mezi rty a užíval si jazyk olizující mu žalud. Mark pustil jeho boky a vzal do rukou koule. Jemně je mnul a jedním prstem ho hladil po hrázi. Pak dosáhl až k sevřenému otvoru a lehce ho obkroužil.

Aron zasténal. Měl sice nějaké zkušenosti, ale takový pocit snad ještě nezažil. Pak ucítil, že Markův prst vnikl dovnitř. Když se k němu přidal druhý, zalila ho další vlna horka. Už nepokrytě sténal nahlas. Cítil, že díra je uvolněná a nedočkavá. Představa vyplněného otvoru a Markovy rty a jazyk na jeho chloubě – to nedokázal vydržet. Prudce několikrát přirazil boky a už jen cítil, jak z něho vystřikuje hustý proud. „Ježíš…“

Mark přestal kouřit a držel, zatímco Aronovým penisem probíhaly záškuby. Pak všechno spolykal a postavil se. „No tedy, to bylo rychle,“ usmál se na Arona a mrkl.

„Nedokázal jsem se ovládnout. Už jsem se nemohl dočkat.“ Přejel Markovi prstem po vlhkých rtech. „A ty jsi fakt dobrý.“

„Zkušenosti,“ zasmál se Mark. „A navíc, ty ses mi hned zalíbil.“ Objal Arona kolem pasu a přitáhl ho k sobě. Byl to skvělé, cítit pevné svalnaté tělo tisknoucí se k němu.

Aron cítil, jak se mu o rozkrok otírá Markova erekce. „Co máš s touhle věcičkou v plánu?“

Mark sklonil hlavu a jazykem mu přejel po uchu. „Zavři oči a dělej, co ti řeknu. Dočkáš se.“

Aron se zachvěl. Mark do dovedl do ložnice a položil na postel, na chladivou látku. Pak uslyšel nějaké zvuky a otevřel oči. Mark si právě z tuby vymačkával na dlaň průsvitný gel, který začal roztírat po svém tvrdém klacku. Upřeně hleděl na Arona a smyslně si olízl rty. Při tom pohledu se Aronův penis znovu začal stavět.

Markova ruka mu zajela dolů do rozkroku mezi roztažené nohy a pak do rýhy mezi půlkami. Začala promazávat sevřenou díru. Pomalými, vláčnými pohyby mu zajížděl jeho prst dovnitř a zase ven. Pak přidal druhý a třetí. Aronovo tělo se svíjelo rozkoší. „Nepřestávej,“ sténal, zvedl nohy a položil je na Markova ramena, aby mu umožnil lepší přístup. Mark prsty vytáhl a jeho velký klacek začal projíždět rýhou nahoru a dolů, jako kdyby nikam nespěchal. Pak mu špičku žaludu přitiskl na otvor a přirazil. „Ano, ano, prosím,“ vydechl Aron. Cítil, jak jeho úzkou dírou proniká ten tvrdý, nádherný penis, a zcela ho vyplňuje. Vzrušením se mu tmělo před očima, když na své kůži ucítil Markovy koule. Pár chvil v něm zůstal bez pohnutí. Když už měl pocit, že to nevydrží, začal Mark přirážet. Nejdřív pomalými, táhlými pohyby, kdy klacek téměř vytáhl ven a byl uvnitř jen jeho žalud, pak čím dál rychleji a tvrději.

Aron zaklonil hlavu a uslyšel sám sebe, jak vzdychá. „Ještě, ještě…“ Pak vzal do dlaně vlastní chloubu, vlhkou od Markových slin, a začal přejíždět nahoru a dolů. Palcem si hladil žalud a špičkami prstů dráždil kůži šourku. Cítil, že je v něm Mark zabořený až po koule a přiráží čím dál rychleji. Slyšel jeho zrychlený dech a viděl kapky potu stékající po tváři. Ano, pořádně, dělej, tvrdě, šukej mě. Nevěděl, jestli to křičí nahlas, nebo jen uvnitř hlavy. Pak uslyšel, jak Mark zařval a prudce přirazil, a vzápětí mu teplý proud z pulzujícího klacku zalil vnitřek. Horká vlna extáze dovedla i jeho na vrchol a cítil, jak mu sprška vytrysklá z penisu postříkala břicho a hrudník.

Mark na něho padl a oba těžce oddechovali, těla slepená potem a spermatem. Po chvíli ho políbil na tvář. „To byla super jízda.“ Lehl si vedle Arona, ruku položenou na jeho boku, a upřeně ho pozoroval. „Jak dlouho tady budeš?“

„Ještě několik týdnů. Proč?“

Mark se usmál. „Rád bych si to zopakoval. Jestli teda nejsi proti.“

„Jistě,“ přikývl Aron a vesele zamrkal. „Tvůj klacek zase ve mně si nemůžu nechat ujít.“

***

Od té doby k Markovi chodil každý večer. Vzrušil ho už pouhý pohled na jeho krásné tělo, takže hned po příchodu zamířili do ložnice. Párkrát to už nestihli a Mark ho ojel hned v předsíni, skloněného a opřeného rukama o stěnu, šortky stažené ke kotníkům. Zkoušeli různé polohy a pokaždé to bylo úžasné. Použili dokonce umělý penis, což Arona šíleně vzrušovalo. Mark ho tvrdě kouřil a zároveň šukal tím umělákem, Aron mu přitom honil rukou jeho klacek. Bylo to něco neskutečného. Párkrát ho taky Aron mohl ojet, ale bylo vidět, že Mark je raději nahoře.

Pak musel Mark na nějakou dobu odjet. Aronovi každovečerní sex trochu chyběl, proto uvažoval, že by se mohl zas s někým na pláži seznámit, ale žádný z mužů mu nepřipadal tak zajímavý.

Dny bývaly vcelku jeden jako druhý. Chodil plavat, lenošil na pláži, občas něco nakoupil nebo popíjel v baru. Tam se od majitele, místního domorodce, dozvěděl, že prý se na druhé straně ostrova objevil blízko pobřeží žralok. Nejdřív ho to trochu znepokojilo, ale pak na to přestal myslet. Snad to bude v pořádku a nikomu se nic nestane. Nejsou všichni žraloci zabijáci. Myšlenky se mu zas vrátily k Markovi.

Večer, když se vedro trochu zmírnilo, se procházel po pláži, klidně až na konec, kde už nebyly žádné domy. Pozoroval moře, vzdálené plachty na obzoru, slunce klonící se k západu. Bylo mu dobře.

Jednou se na pláži poněkud zdržel, zašel totiž dále než obvykle. Byla už tma, když ve slabém světle měsíce zahlédl na písku něco ležet. Opatrně se přiblížil a uviděl tělo nějakého člověka. Ležel v místech, kde pláž omývaly vlny, a nehýbal se. Arona sevřel strach. Vyděšený se k němu sklonil, přitom se mu zdálo, že má na krku dlouhou, široce se rozevírající ránu. Pak se však ten člověk začal hýbat a zasténal.

„Co je vám? Jste v pořádku?“ ptal se a hleděl na pomalu se zvedající postavu. Byl to mladý muž, asi dvacetiletý. Chvíli klečel na písku, hlavu skloněnou, a pak se postavil. Měl na sobě jen jakousi bederní roušku. Zavrávoral, tak k němu Aron přiskočil a chytil ho kolem ramen.

„Děkuji vám. Už je to dobré.“ Opřel se o Arona a přivřel oči.

Aron se rozhodl. Nemůže ho jen tak nechat, vezme ho k sobě a pak se uvidí, co s ním. „Pojďte, tady nemůžeme zůstat.“ Pomalu vykročil směrem k domům, pevně přitom neznámého podepíral, aby se nezhroutil.

Doma ho zavedl rovnou do ložnice a opatrně položil na postel. Rozsvítil lampu na nočním stolku a teprve teď si ho prohlédl. Neznámý vypadal jako místní domorodec, ale přesto se od nich trochu lišil. Měl rovné černé vlasy, dlouhé snad do půl zad, a velké, černé, lehce sešikmené oči. Tím ovšem podobnost končila. Na rozdíl od domorodců jeho kůže vůbec nebyla tmavá, naopak svítila až neskutečnou bledostí. Dlouhý tenký nos s chvějícím se chřípím a pod ním ta nekrásnější ústa, co kdy Aron viděl. Lehce se pootevřela a ven vyklouzl růžový jazyk, který zvolna olízl rty. Nejspíš si je chtěl trochu zvlhčit, ale v Aronovi ten pohled vyvolal myšlenky na něco úplně jiného.

Pak se vzpamatoval a rychle donesl sklenici vody. Podepřel cizince a přiložil mu sklenici ke rtům. Neznámý žíznivě pil, pak si znovu lehl. „Děkuji vám,“ usmál se na Arona.

„Co vaše zranění?“

„Zranění?“ Cizinec překvapeně zamrkal.

„Tady na krku,“ ukázal Aron. Při tom pohledu se však zarazil. Na krku nebylo ani škrábnutí, byl čistě bílý a hladký jako zbytek těla. To se mu asi v té tmě něco zdálo.

„Ne, nic mi není. Jsem jen unavený,“ podíval se neznámý na Arona a zase se usmál. „Já jsem Nal.“

„Aron,“ odpověděl a oddychl si. Zdá se, že mu opravdu nic není. „Můžu vědět, co se vám stalo?“

Nal se zamyslel. „Myslím, že jsem omdlel. Plaval jsem v moři a pak jsem se probral na té pláži.“

„Měl jste štěstí, mohl jste se utopit. A prý se někde blízko objevil žralok. Mohl vás napadnout.“

„Ano, to je pravda,“ přikývl Nal. „Naštěstí se nic nestalo.“ Pak se na Arona upřeně zadíval. „Nemohl byste si lehnout ke mně? Je mi zima.“

Arona ta žádost vyvedla z míry. Zima? V tropické noci? Nebo že by měl horečku a zimnici? Chtěl něco namítnout, ale Nal se na něho podíval tak prosebně, že se rozhodl mu vyhovět. Lehl si na postel a otočil se na bok, čelem k Nalovi.

Nejspíš to celou dobu věděl. Měl to zasuté někde v podvědomí, nějakou nejasnou myšlenku. Protože tušil, co se stane. Jako kdyby ztratil vlastní vůli. Jako kdyby neměl v hlavě najednou nic jiného než touhu. Touhu po Nalovi. Chtěl ho. Nechal se jím očarovat a nijak se nebránil.

Nal se lehoučce usmál a natáhl ruku. Špičkami svých dlouhých, útlých prstů přejížděl Aronovi po tváři. Byl to jen slabý dotek, ale Aron měl pocit, že mu tělem prochází elektrický proud. Roztřásl se. Nalovy prsty mu sjely na rty a zastavily se. Pak mu bříškem ukazováčku přejel nejprve horní a pak dolní ret. Aron rty rozevřel, jen kousek, ale to stačilo, aby mu špička toho štíhlého prstu vklouzla dovnitř. Sevřel ji lehce zuby a začal ji jazykem olizovat. Cítil slanou chuť a nepatrný rybí pach. Pak mu prst zajel hlouběji do úst a pak ven. A zase a znova. Cítil ho na sevřených rtech a na jazyku a tělem, jako kdyby mu proudila žhavá láva.

Pak mu prst vyklouzl ven a Nal mu naznačil, aby se přetočil na záda. Poslechl a chvěl se nedočkavostí. Nal se nad ním sklonil, až těsně k obličeji. Cítil z jeho rtů na své tváři horký dech. Pak se ta krásná ústa rozevřela a ukázal se růžový, vlhký jazyk. Olízl tenkou kůži a pak vjel do Aronových pootevřených rtů.

Aron mu vyšel vstříc. Jejich jazyky spolu tančily, navzájem se proplétaly a zajížděly hluboko do vlhkého nitra, ústa se navzájem dotýkala. Bylo to jako tanec a boj současně. Pak ho Nal začal jemně kousat do rtů. Aronovi srdce bušilo jako o závod a slyšel se, jak vzdychá. Každé kousnutí bylo následováno olíznutím toho úžasného jazyka.

Pak najednou Nal přestal. Pořád se usmíval a dlaní přejel Aronovi přes tričko, přesně v místech, kde látku napínaly jeho bradavky. Aron se nadzvedl a jedním pohybem ten kus oblečení ze sebe stáhl. Vzápětí následovaly i šortky. Ležel na posteli zcela nahý a těžce dýchal. Nal se sklonil a dlaní mu jezdil po kůži od ramen až k pasu, palcem při každém pohybu zavadil o bradavky, tvrdě stojící a citlivé. K rukám se vzápětí přidala i Nalova ústa. Lehce ho líbal od krku až po břicho, občas kůži olízl. U bradavek se chvíli zdržel, jazykem jezdil přes ně, pak je sevřel rty a lehce sál.

Aronovi se zdálo, že se to nedá vydržet. Svíjel se pod těmi vzrušujícími dotyky a klacek, tvrdý až téměř k bolesti, sebou netrpělivě škubal. Nal si toho nevšímal. Dál pokračoval v líbání a olizování a hlazení a k zešílení pomalu se dostával k rozkroku. Prsty prohrábl krátce zastřižené světlé chloupky, pak vzal do dlaně koule. Lehce je mnul jednou rukou, prsty druhé hladil hráz a zajížděl až k sevřenému otvoru.

„Nale, prosím…,“ vzdychal Aron netrpělivě a svíjel se nedočkavostí. Konečně. Nal se sklonil a políbil ho na špičku žaludu. A znova. Špičkou jazyka současně vrážel do otvůrku, odkud už vytékala čirá šťáva. Pak mu pevně sevřel kořen klacku a rty obemkl žalud. Začal kouřit a ve stejném rytmu jezdil po penisu sevřenou dlaní. Druhá ruka přitom pokračovala v hlazení hráze a jeden prst kroužil hladivým pohybem kolem růžice otvoru. Pak vnikl dovnitř.

Aronovi se zatmělo před očima. Ruka jezdící po klacku, rty, co božsky kouří a vtahují penis pěkně hluboko do růžového vlhka, prst, co zajíždí do díry… Začal přirážet Nalovi do pusy a současně se nabodával na jeho dráždící prst. Vlna horké extáze se mu hnala tělem. Zařval, prudce naposledy přirazil a pak ho exploze vyvrcholení zalila jako vlna. Stříkal a stříkal Nalovi do úst a hlava se mu točila závratí.

Když příliv opadl, zůstal Aron ležet, zpocený a s přerývavým dechem. Nal seděl u něho, usmíval se a rukou mu hladil kůži na podbřišku. „Nale, to bylo úžasné,“ vydechl a pohladil ho po ruce. Pak si uvědomil, že celou tu dobu se Nala ani nedotkl, jen se nechal hladit. To se musí změnit. Musí mu to vrátit.

Nal jako by mu četl myšlenky. Klekl si a pomalu si odvázal bederní roušku. Z hnízda černých chloupků trčela jeho chlouba, tenčí, než měl Aron, ale o něco málo delší. Nal svůj penis lehce přejížděl dlaní a vyzývavě se na Arona zahleděl. Ten už na nic nečekal, klekl si proti němu a jeho ruka zajela Nalovi do rozkroku. Chytil do dlaně ten tvrdý penis a začal přejíždět po celé délce. Druhou rukou vjel do černých vlasů, přitáhl si hlavu k sobě a začal Nala prudce a vášnivě líbat. Jazykem mu vrážel do úst ve stejném rytmu, jakým mu Nal přirážel do ruky. „Pořádně mě stiskni. Rychleji,“ vdechoval mu Nal do úst. Pak táhle vydechl, zachvěl se, prudce přirazil a Aron cítil, jak mu po ruce teče horký proud.

Nal rychle oddechoval a objal ho rukama. Aron k sobě pevně přitiskl to útlé tělo a hladil ho po jemné kůži zad. „Jsi úžasný, Nale,“ šeptal mu do ucha a cítil, jak se k němu Nal tiskne ještě víc. Takový příliv pocitů nikdy nezažil.

Na Marka si ani nevzpomněl.

***

Aron si připadal jako v ráji. Nal s ním zůstal v domě na pláži, což ho nesmírně potěšilo. Nemohl se ho nabažit, neustále si ho prohlížel, a kdykoli měl příležitost, přejel mu rukou po hladké kůži, prohrábl mu proud černých vlasů nebo ho políbil na rty. Večer si užívali neskutečný sex. Když pod ním Nal sténal, Arona to vynášelo do nebeských výšin rozkoše. Ojížděl jeho úzkou díru a stah svaloviny růžice ho dováděl na pokraj šílenství. Jednou zůstali doma celý den a nevylezli z postele, až večer, kdy ze sebe v koupelně smývali lepkavý pot a zasychající sperma.

Ven chodili společně málokdy. Nal neměl příliš rád vedro tropického dne, ale Aron ho dlouho samotného nenechával. Pokud šli na pláž, Nal zůstával ve stínu a díval se, jak Aron plave v moři. Ten ovšem viděl, jak kolem Nala nápadně obchází několik mužů, a dlouho se ve vodě nezdržoval. Chtěl ho mít jen pro sebe.

Jednou procházeli kolem místního obchůdku. U dveří seděl nějaký starý domorodec, kterého tady Aron ještě neviděl. Zdálo se, že stařec špatně vidí, jeho zrak se upíral do prázdna a oči měl zakalené. Sotva minuli jeho židli, starý muž se najednou rozkřičel. Aron mu nerozuměl, neznal jazyk místních domorodců. Jen si všiml, že se v tom křiku opakuje jedno slovo: mao. Ze dveří obchodu vyběhl majitel a něco na starce zavolal. Ten ztichl a jen si pro sebe něco šeptal. „Promiňte, otec je už starý, neví, co mluví. Nejspíš si myslel, že ho někdo ohrožuje.“ Majitel se omluvně ukláněl.

Aron nad tím mávl rukou, nějaké řeči starého blázna. Všiml si však, že Nal se tváří zaraženě. Říkal si, co ho mohlo rozhodit na slovech jiného domorodce. Možná mu ten stařec nadával kvůli světlé kůži, možná ho tím měl za prokletého. Trochu ho to znepokojilo, ale po chvíli viděl, že Nal má zas ve tváři bezstarostný výraz, a pustil to z hlavy.

Šli dále po pláži, cesta vedla kolem Markova domu s modrými dveřmi. Aron si na něho vzpomněl, i na jejich sex, ale ve srovnání s Nalem ta vzpomínka úplně vybledla. Nakonec, nic si s Markem neslíbili.

V noci se Aron probudil s pocitem, že je něco jinak. Zašátral kolem sebe. Nikde nikdo, Nal vedle něho neležel. V panice se prudce posadil, pak vyskočil z postele a začal prohlížet jednotlivé místnosti. Všude prázdno ani v koupelně nikdo nebyl. Strachem se mu rozbušilo srdce. „Nale! Nale!“ Volal po celém domě a cítil, jak mu strach zatemňuje mozek.

Když už chtěl vyběhnout ven a hledat ho venku, dveře domu se otevřely. Vešel Nal, na sobě svou bederní roušku, dlouhé vlasy mokré. Překvapeně se díval, jak se k němu Aron vrhl. „Kdes byl? Proč jsi nic neřekl? Myslel jsem, žes odešel… že se ti něco stalo,“ málem se rozvzlykal. Objímal Nala a pevně ho k sobě tiskl.

„Byl jsem si jen zaplavat v moři. Nechci tě opustit.“ Nal se mu vymanil z náruče a usmál se. „Víš, že přes den moc na slunce nechodím.“

„Mohls něco říct. Venku není bezpečno, přece víš, že je tu někde ten žralok.“ Aron si vzpomněl, že lidé mluvili o tom, že žralok někoho na druhé straně ostrova vážně zranil.

Nal se usmál. „Neboj, nic se mi nestane.“ Upřeně se na Arona zadíval a najednou se zdálo, že je má temnější než dřív a jako kdyby svítily černým ohněm.

Aron zalapal po dechu. Ten pohled mu způsobil žár po celém těle a palčivou touhu. Cítil, jak mu v rozkroku škube. Nal mu zajel prsty do vlasů, přitáhl si jeho hlavu k sobě a začal ho divoce líbat. Donutil ho otevřít ústa a jazyk mu bezohledně vrazil dovnitř. Zuby mu drtil rty, až Aron cítil, jak mu z nich teče krev. Společně se odpotáceli do ložnice.

U postele ho Nal otočil zády k sobě a sundal si roušku z boků. Aron cítil, jak mu jeho penis projíždí rýhou, a zasténal. Sám už měl klacek tvrdý k nesnesení a chtěl, aby se ho Nal dotýkal. Ten ho ale prudce přistrčil k posteli a zašeptal: „Klekni si na všechny čtyři.“ Aron ho jako ve snách poslechl. Tohle nebyl ten jemný Nal, který měl rád pomalý, něžný sex. To byl dravec, který nebere na nic ohled. V poloze na všech čtyřech čekal, co se bude dít.

Nal mu rukama roztáhl půlky a palcem vjel do díry. Aron vykřikl, bolelo ho to, ale zároveň vzrušovalo. Nal začal pomalu palec zasunoval dovnitř. Druhou mu sjel zezadu na koule, mnul je v ruce a pak chytil Aronův klacek. Začal ho honit, přejížděl po celé délce, palcem přitom ve stejném rytmu zajížděl do úzké díry. Aron se prohýbal v zádech, přirážel proti prstu a sténal vzrušením. Ano, ano, ano, pokračuj, dělej…

Pak ruka pustila jeho penis a slyšel, jak si Nal z tuby do dlaně vymačkává trochu gelu. Vzápětí palec vyklouzl z díry. Aron ucítil narůstající tlak vlhkého žaludu na růžici. Chtěl se odtáhnout, nebyl ještě úplně uvolněný, ale Nal ho přidržel za boky a jedním prudkým pohybem mu vrazil klacek dovnitř. Aron zařval. Nikdy by ho nenapadlo, jaká se v Nalovi skrývá divokost. Naštěstí v něm zůstal chvíli nehybně, aby se svalovina stačila roztáhnout. Pak ale začal velice prudce přirážet až po koule a Aron cítil, že bolest ustupuje a tělo mu zalévá ohnivý žár vášně. Sténal snad ještě víc než předtím, téměř křičel, přirážel proti Nalovi. Štíhlé prsty mu znovu chytily penis a ve stejném rytmu tvrdě honily. Ano!

Bílé světlo vybuchující v hlavě, horko zalévající celé tělo, pot kapající z čela, hustý proud vystřikující z klacku, díra plnící se po chvíli teplým spermatem… Málem v bezvědomí se zhroutil na postel a těžce oddechoval. Nal se zezadu přitiskl k němu, líbal ho na rameno a hladil po břichu. „Bylo to krásné,“ zašeptal.

S tím nemohl Aron nesouhlasit. Nečekal, že Nal bude někdy nahoře a ještě tak divoký, překvapil ho tím, ale musel si přiznat, že to bylo úžasné.

Od té doby měl podezření, že Nal se chodí koupat každou noc, ale nic mu neřekne. A on se ho neptal.

***

Uběhl týden a Aron měl pocit, že žije ve snu. Nal jako kdyby neměl nikdy dost. Když byl dole, sex byl pomalý a jemný a krásně vzrušující. Stále častěji však chtěl být Nal nahoře a pak to byla divoká, nespoutaná jízda, kdy se rozkoš mísila s bolestí a byla opojná jako droga.

Pak se dozvěděl, že někdo našel mrtvého člověka, který údajně vykrvácel z četných ran, způsobených žralokem. A jinde prý někdo taktak žralokovi unikl. Na plážích už skoro nikdo nechtěl chodit do vody a pomalu se šířil strach.

Aron začal mít podivné sny. Nemohl se nadechnout, zdálo se mu, že klesá do vody a kolem něho se omotávají Nalovy černé vlasy a stahují ho níž a níž. Chtěl se ho zachytit, ale pod prsty cítil kůži hrubou a drsnou jako kámen. Budil se zalitý potem a s bušícím srdcem. Nal ležel klidně vedle něj a spal. Uklidněný Aron ho lehce pohladil a znovu usnul. Ráno ho pak budil jazyk lízající mu penis a prst vražený do díry. Ten pocit Arona vzrušoval až neskutečně a roztáhl nohy ještě víc, aby ho Nal mohl ojet. Divoce, jak to jen on uměl.

Závislost, to bylo to pravé slovo. Byl na Nalovi závislý. Stačilo, aby se jemně usmál a přejel si prsty ty nádherné rty, a Aron se neovládl. Chytil Nala, hodil ho na postel a hladil ho po celém těle až k rozkroku. Líbal ho na každý kousek kůže, hrál si s jeho dlouhými vlasy, lehce mu okusoval prsty. Nal se jen usmíval, vzdychal a byl poslušný a přítulný. Jindy zas na Arona upřel svůj černý pohled a natáhl ruku a Aron už věděl, že tentokrát to bude divoké a prudké.

Nal byl nenasytný, Aron mu taktak stačil. Stalo se, že se jednou v noci vzbudil a Nal se k němu tiskl a jeho dlouhé mokré vlasy se lepily na kůži. Skoro jako v těch snech. Nejspíš byl zase plavat, povzdychl si Aron. Párkrát už měl dokonce pocit, že Nal chodí někam pryč i přes den, zatímco on si užívá slunce na pláži. Měl šílený strach, že se mu něco stane, že už se nevrátí, ale zároveň se bál zeptat. Nal by mu neodpověděl, vůbec mluvil jen málokdy, a když nechtěl, na otázky nereagoval.

Žárlil, bál se, že Nal jednou odejde, že si najde někoho jiného. Neměl pro to žádné důvody, nikdy ho neviděl flirtovat s jinými muži, díval se jen na Arona, ale stejně. V duchu jako kdyby se mu vzdaloval, jako kdyby byl myšlenkami jinde. Nevěděl, co se děje, ale nechtěl vypadat majetnicky, přestože by byl nejradši, aby Nal byl jen s ním a nikdo se k němu ani nepřiblížil.

Pozdě večer k němu Nal přišel a přejel prstem po páteři. Zachvěl se, věděl, že každý dotek je výzva k sexu. Na nic nečekal, objal ho a začal líbat ty krásné rty. Jazyk vrážel do vlhkého horkého vnitřku úst a Nal mu to oplácel. Pak ho od sebe odstrčil, strhal ze sebe oblečení, otočil se a sklonil se, ruce opřené o stěnu. Arona to překvapilo, Nal to takhle ještě nikdy nechtěl, ale nezaváhal. Stáhl si šortky, plivl si do dlaně a přejel svůj už nedočkavě trčící, zcela vztyčený penis. Prsty projel díru, ale Nal se zavrtěl. „Ojeď mě, tvrdě. Hned. Žádné prsty.“

Nedočkavý klacek zajel do těsné díry. Aron tvrdě přirážel, držel Nala jednou rukou za rameno a druhou mu honil penis. Sténali oba dva, přiráželi proti sobě ve stejném rytmu, zpocená kůže se lepila. Tempo se zvyšovalo, Aron zavřel oči a cítil, jak se blíží vlna extáze. Pár přírazů a už stříkal. Cítil, jak se kolem klacku stahuje svalovina, a Nal prudce vydechl. Udělali se současně, vůbec poprvé, co spolu měli sex.

Odtáhl se a vytáhl penis opatrně ven. Nal se k němu otočil, usmíval se a políbil ho. „Krásné, jako vždycky.“ Zamířili do koupelny a pak do ložnice. Aron byl tak unavený, že skoro hned usnul.

Zase ten sen, voda kolem něj, dlouhé vlající vlasy, drsná kůže. Zmítal sebou, křičel a něco volal. Pak se probudil, zalitý potem. Hned si všiml, že Nal v posteli není. Zachvátila ho předtucha. Něco jako kdyby se změnilo, něco bylo jinak. Vyskočil z postele, naházel na sebe oblečení a vyběhl z domu. Táhlo ho to ven, nějaký hlas v hlavě ho naléhavě volal.

Běží po pláži osvětlené měsícem v úplňku. Je prázdná, slyší jen slabý zvuk vln lehce narážejících na písek. Ve stříbrném světle se vodní hladina podivně leskne. Už je na konci, tam, kde nejsou žádné domy. Vidí Nala, jak běží po písku k moři. Za ním se žene skupina domorodých mužů, každý drží v ruce nějakou hůl. Něco křičí, Aron rozeznává jediné slovo: mao. Nal už je u vody, když se na něho muži vrhnou a srážejí ho k zemi. Bijí do něho holemi a křičí. Rozbíhá se k nim, musí mu přece pomoct. A pak přichází jakási halucinace. Aronovi se zdá, že Nal má na krku několik dlouhých ran, kůže se mu tam rozevírá. Oči má nějak daleko od sebe a z úst mu trčí špičaté zuby v dlouhé řadě. Tělo má šedivou barvu, která se pod ranami holí barví doruda. Aron začíná ječet a vrhá se na domorodce. Pak najednou o něco zakopne, padá a ucítí ránu do hlavy.

Tma.

Horečnaté sny, někam ho nesou, všude bílo. Někdo se nad ním sklání a něco říká. Pak zase tma.

Probudil se na posteli. Někdo ho držel za ruku. Zmateně zamrkal – poznal Marka.

„Kde to jsem?“

„Už ses probral.“ Mark se usmál. „V nemocnici. Tři dny.“

Vyškubl se mu. „Kde je Nal?“ Zasykl. V hlavě mu zabušilo bolestí.

Mark na něho nechápavě pohlédl. „Nal? Nevím, kdo to je.“

„Nal, on…“ Se zděšením si uvědomil, že o Nalovi neví vůbec nic. Jaké má příjmení, odkud pochází…

„Byl na pláži. Domorodci se ho snažili zabít.“ Rozčilením se roztřásl a hlava div nepukla bolestí. Chtěl vyskočit z postele, ale Mark ho zarazil.

„Musíš ležet! Omdlel jsi, asi z té rány na hlavě. Našli tě ležet na pláži.“ Starostlivě si ho prohlížel a snažil se ho udržet na posteli. Nebylo to snadné, Aron sebou prudce zmítal.

„Musím ho najít, určitě ho zranili!“ Málem mu začaly téct slzy.

„Uklidni se. Domorodci někde u pláže zabili jen nějakého žraloka. Prý to byl ten, co zranil několik lidí.“ Mark se zamyslel. „Možná měli pravdu, protože od té doby není žádný zraněný.“

Aron na něho vytřeštěně zíral, celý napjatý. Zabili žraloka? Začal si pozvolna vybavovat výjev na pláži. Světlo měsíce, lesknoucí se hladina, domorodci, běžící Nal. Pak si rukama zakryl tvář a jako kdyby se vnitřně zhroutil. Sklonil hlavu a ruce položil na přikrývku. „Co je to mao?“ Otázka nebyla víc než pouhý šepot, ale Mark ho slyšel.

„To znamená žralok.“

Aron zavřel oči a stočil se na posteli do klubíčka. Tělo se mu otřásalo vzlyky. Mao. Žralok. Nal.

Mark ho jemně hladil po rameni. „Nejlíp bude, když se prospíš.“ Pak vstal. „Už musím jít, ale brzo zas přijdu.“

Aron slyšel, jak odchází. V hlavě se mu honily myšlenky. Nal, krásný, jemný Nal s hladkou kůží a černými vlasy. To přece není možné, to byla halucinace. Pět žaberních štěrbin na krku, ostré zuby, to se mu muselo zdát. A přece… ten starý domorodec před obchodem možná něco tušil a řekl to ostatním. Nal se tehdy tak divně zatvářil… Nebo to byla náhoda?

Nale, co se s tebou stalo? Odešel jsi ode mě? Ten poslední sex, společný orgasmus, snad na rozloučenou? Ano, jistě to tak bylo. Jsi pryč, mám takové tušení, že už tě nikdy neuvidím. Ale určitě jsi naživu, protože jestli to tam na pláži nebyla halucinace…

Ne. Všechno se mi tam zdálo. Musí to tak být.

Uvnitř těla se mu šířilo prázdno.

***

Arona našli utopeného ležet na pláži. Prý nešťastná náhoda. Mark se postaral o všechny záležitosti, aby jeho tělo letecky vrátili rodině. Pak sám začal pátrat po muži jménem Nal, ale marně. Nikoho takového nikdy nenašel.