Pod povrchem

Nemůžu se dočkat, až se zase sejdeme. Vídáme se tak málo. Od té události uplynulo hodně let, přesto se setkáváme jen občas. O to více se na tebe těším. Udělal bych pro tebe cokoli na světě. Cokoli by sis přál.

Konečně. Ve tmě slyším rychlé kroky a tvoje ruka mě nedočkavě chytá za paži. Na rty se mi tisknou tvá ústa, ta úžasně jemná část tvé bytosti. Nejraději bych tě strhl k sobě a ojel hned na místě, ale třebaže je noc a lampy v této čtvrti zrovna moc dobře nesvítí, nemám až takovou odvahu. Chytáme se za ruce a rychle vcházíme do vchodových dveří domu.

***

Alan se vracel pozdě večer domů. Obvykle se tak dlouho na univerzitě nezdržoval, ale dneska bylo potřeba něco dodělat v laboratoři a protáhlo se to víc, než čekal. Už z dálky si všiml, že na schodech před domem, kde bydlel, někdo sedí. Lokty opřené o kolena, hlava sklopená. Když přišel blíže, neznámý zvedl hlavu. Mladý muž s bledým obličejem orámovaným černými vlasy. Když se k němu Alan přiblížil, zvedl se nejistě ze schodů. Pak se najednou zapotácel a Alan měl co dělat, aby ho zachytil.

„Promiňte,“ zašeptal neznámý. „Není mi dobře. Jen jsem si tu chtěl na chvíli odpočinout.“ Pomalu pustil Alanovo rameno a narovnal se. „Děkuji vám. Už zase půjdu.“ Otočil se a odcházel.

Alan za ním nejistě hleděl. Necítil z něho žádný alkohol, takže opilý nebude. Vypadal spíše vyčerpaně.

Pár metrů od něho se neznámý znovu zapotácel a spadl na chodník. V tu chvíli se Alan rozhodl.

Rozběhl se k němu a pomohl mu zvednout se ze země. „Pojďte, půjdeme ke mně.“ Pomalu ho odváděl ke dveřím domu.

„Opravdu vám moc děkuji, ale to možná nebude nutné…“ Zase ten tichý šepot.

„Jen pojďte.“ Alan ho pevněji chytil v podpaží a otevřel dveře domu.

V obývacím pokoji ho opatrně posadil na pohovku. „Přinesu vám něco k pití.“

Když se vrátil se sklenicí vody, neznámý na něho vděčně pohlédl. „Moc děkuji,“ a lačně se napil.

„Co se vám stalo?“

Mladík se opřel zády o opěradlo a zavřel oči. „Myslím, že jsem něco špatného snědl. Než jste přišel, zvracel jsem.“ Otevřel oči a slabě se na Alana usmál. „Ale už je to lepší. Jsem vám vděčný za pomoc.“

Alan si všiml, že cizinec je opravdu moc hezký. Kontrast černých vlasů a bílé kůže byl neskutečný. A k tomu modré oči… Cítil, jak mu buší srdce. Ztěžka polkl a odvrátil pohled.

Pak si všiml, že cizinec má od něčeho zašpiněné kalhoty. „Jestli chcete, můžu vám půjčit něco na převlečení. A samozřejmě se můžete umýt, koupelna je hned vedle vchodu.“

„To je opravdu moc milé, díky.“ Upřený pohled. Jako kdyby Alana propaloval očima.

Alan si odkašlal a ukázal na pracovní stůl. „Já zatím… Mám nějakou práci, takže…“

Neznámý se zvedl z pohovky a zamířil ven z pokoje. Když procházel kolem Alana, lehce se o něho otřel. Vypadalo to jako náhodný dotek, ale v Alanovi to vyvolalo takový nával horka, až cítil, jak se mu krev žene do tváří. Rychle se otočil a sedl si za stůl. Snažil se něco psát na počítači, ale přistihl se, že celou dobu poslouchá, jak v koupelně šumí proud vody ze sprchy. Představa pramínků stékajících po nahé kůži mu zrychlila dech. Potřásl hlavou a znovu se zkoušel soustředit na psaní.

Pak najednou voda utichla a Alan si znovu uvědomil, že poslouchá. Dveře klaply a on uslyšel, jak se k němu cizinec blíží. Prudce se otočil. Při pohledu na mladíka se mu zatajil dech.

„Můžeš mi, prosím tě, půjčit nějaké oblečení?“ Stál před ním skoro nahý, jen kolem boků měl omotanou osušku. Bílá kůže na svalnatém štíhlém těle, pokrytá kapkami vody, jako kdyby svítila vnitřním světlem. Usmíval se a přivřenýma očima Alana sledoval.

„Jistě. Promiň, úplně jsem zapomněl,“ vysoukal ze sebe Alan. Vyskočil a rychle vběhl do ložnice, aby ve skříni vybral nějaké oblečení. Horečnatě se přehraboval tričky a přitom si uvědomil, že zcela nenuceně přešli na tykání. Je to přirozené, jsou asi tak stejně staří. Jen by ještě rád věděl, jak se neznámý jmenuje.

„Já jsem Rei,“ ozvalo se za ním.

Alan leknutím málem vyskočil. Otočil se, v ruce tričko a světlé džíny. Jako kdyby mu ten druhý četl myšlenky. „Alan,“ podařilo se mu ze sebe vymáčknout. Podával v natažené ruce Reiovi oblečení.

Rei se znovu usmál. „Těší mě, Alane,“ přistoupil k němu, sklonil hlavu a políbil ho na rty. Pak se odtáhl a upřeně si zkoprnělého Alana prohlížel. „Líbím se ti, že? Všiml jsem si, jak si mě prohlížíš, když jsem vyšel z koupelny.“ Lehce pohnul rukou a osuška se svezla z boků na zem.

Alan se přestal ovládat. Jistěže se mu Rei líbil a moc. Oblečení mu z ruky vypadlo na zem a on se na Reie vrhnul. Jako hladový vlk. Rukama ho objal kolem krku, rty mu přitiskl na pootevřená ústa a bezohledně vrazil jazyk dovnitř, do vlhkého tepla. Rei mu svým jazykem začal prozkoumávat vnitřek jeho úst, bylo to jako bláznivý tanec. Přitom ho objal kolem pasu, přitiskl k sobě a začal se mu otírat o rozkrok. Alanův penis se bolestivě napínal proti látce kalhot, když na sobě cítil tlak Reiovy chlouby.

Rei se od něho najednou odtrhl, chytil ho za boky a prudce jím smýknul na postel. Alan padl na záda a už jen sledoval, jak mu Rei bezohledně stahuje kalhoty. Ten je tedy divoký, pomyslel si, ale uvědomil si, že se mu to líbí. Poddal se té prudkosti, která z něho strhala i zbylé oblečení, nechal Reiovu ruku, aby mu tvrdě sevřela penis a párkrát rychle přejela po celé délce. A když mu Rei přikázal, aby se otočil na všechny čtyři, beze slova poslechl. Jen se natáhl k nočnímu stolku a vytáhl tubu s lubrikantem.

Bolelo to. Rei nebyl nijak jemný, mázl mu trochu chladivého gelu na sotva roztaženou díru a bezohledně se vtlačil dovnitř. Alan vykřikl, ale Rei toho nedbal, rychle a prudce přirážel do úzké díry, ruce na jeho bocích. Alan zatínal zuby, prsty svíral přikrývku a z očí mu vyhrkly slzy. Přírazy se vzápětí zrychlily, Rei prudce vydechl, naposled přirazil a Alan cítil, jak se mu vnitřek plní horkým proudem.

Rei z něho opatrně vystoupil a jeho ruka s dlouhými prsty začala zezadu přejíždět po Alanově chloubě, nejdřív pomalu, pak čím dál rychleji. Alan se vzrušením prohnul v zádech a začal přirážet. A čím dál prudčeji, do pevně sevřené dlaně. Když mu lehké prsty přejely po kůži na stažených koulích, zatmělo se mu před očima. Zalila ho vlna horka, zařval a proud světlé tekutiny vystříkl na prostěradlo.

Chvíli prudce oddychoval a pak se svalil na bok. Cítil, jak mu srdce divoce buší. Rei si lehl za něho, rozkrokem k jeho zadku, a hladil ho po potem zvlhlých zádech.

„Jsi úžasný, Alane,“ zašeptal a rty mu přejel zezadu po šíji.

„To ty jsi skvělý.“ Alan se k němu ještě více přitiskl a pomalu se nechával přemáhat únavou. Než úplně usnul, cítil, jak ho Rei jemně objal kolem pasu.

Ráno se Alan probudil jako první. Kůži na zádech měl zpocenou, jak se k němu celou noc tisklo jiné tělo. Nebyl to nepříjemný pocit, když se to tak vezme. Opatrně se odtáhl a otočil se. Rei spal, ústa lehce pootevřená. Alanovi připadal jako ta nejkrásnější bytost na světě. Černé vlasy na bílé kůži, krásně tvarované obočí, stín dlouhých řas na tvářích. Vzpomněl si, co se stalo večer, a v rozkroku mu zaškubalo.

Vyskočil z postele a zamířil do koupelny. Proud vody rychle smyl z kůže lepkavost, vzpomínku na včerejší úžasný sex. Vůbec by nebyl proti si to zopakovat. Někdy.

Zrovna dokončil vaření snídaně, když do kuchyně vešel Rei, na sobě Alanovy věci. Vlasy měl po sprše trochu mokré a pramínky se mu lepily na kůži krku. Zrovna jako včera večer, pomyslel si Alan a cítil, jak se mu horká krev rozběhla po těle.

Rei beze slova snědl, co před ním připravené stálo na stole. Pak vstal, usmál se a lehce Alana políbil na ústa. „Děkuju. Přijdu večer.“ Pomalu mu přejel dlaní přes bok, otočil se a pak už jen bylo slyšet, jak zaklaply dveře do bytu.

***

Byla to zvláštní věc, o které mi řekl. Nebezpečná a ohrožující, proto jsem souhlasil, že mu pomůžu to vyřešit. Jistěže. Slíbil jsem přece, že pro něho udělám cokoli. Jen abych viděl radost v jeho očích. Jen abych ho ochránil. A ten úžasný sex, který mi poskytuje… O ten rozhodně přijít nechci.

***

Alan celý den myslel na Reie. Jak se zničehonic zjevil v jeho životě. Na jeho krásu, ten pohled modrých očí, kontrast černých vlasů a bílé kůže… A to, co s ním dělal v posteli. Ano, byl hrubý, aspoň zpočátku, nestaral se, jestli to Alana bolí, jako kdyby myslel jen na vlastní potěšení. To na jednu stranu Alana trochu děsilo, taková bezohlednost, ale na druhou stranu… Musel si přiznat, že se mu líbilo, když mu Rei přikazoval, co má udělat, a on poslechl. Dokonce s jistým potěšením.

Večera se nemohl dočkat. V univerzitní laboratoři byl chvílemi myšlenkami mimo, až si toho všimli spolužáci. Několikrát ho zachránili, aby něco nezkazil. Hodní kluci. Tentokrát nezůstal až do večera, aby provedl ještě pár zkoušek. Hnal se už odpoledne co nejrychleji domů, aby připravil večeři, až Rei přijde.

Čekal až do pozdního večera, když se konečně ozvalo zaklepání. Otevřel a jako už dříve, i tentokrát se mu při pohledu na Reie zatajil dech. V obtáhnutých džínách, bílém tričku a kožené bundě vypadal úchvatně. Sebevědomě vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a beze slova přistoupil k Alanovi.

„Ahoj, už na tebe čekám,“ to bylo všechno, co se Alanovi podařilo vyslovit. Vzápětí ho Rei neomaleně přitiskl na stěnu a začal prudce líbat. Alan otevřel rty, aby mohl nechat vlhký jazyk proklouznout dovnitř. Ucítil přitom, jak mu nedočkavá ruka sjíždí do rozkroku. Penis už měl v pozoru, což Reiovi nemohlo uniknout.

„Vidím, že ses mě nemohl dočkat,“ zasmál se Rei a zesílil stisk na poklopci. „Tak co, chceš to hned tady, nebo půjdeme do ložnice?“

Alan mlčky pokynul ke dveřím ložnice. Po chvíli už ze sebe nedočkavě navzájem strhávali oblečení, které nechali padat na podlahu. Rei k sobě Alana přitiskl, olízl mu ucho a zašeptal: „Dneska budu jemný, slibuju. Lehni si.“

Alan beze slova poslechl. Ležel na zádech, nohy roztažené, a vzdychal a kroutil se. Taková senzace, jako Reiovy rty a jazyk na jeho ocasu, prsty potřené gelem v jeho díře, to byla uskutečněná fantazie. Málem se udělal, Rei však včas přestal a prsty nahradil svou chloubou. Táhlé, dlouhé přírazy, ve stejném rytmu dlaň přejíždějící po celé délce Alanova penisu, občasné lehké zmáčknutí koulí… Alan se neovládl a sténal čím dál hlasitěji, oči zavřené, a zmítal se ze strany na stranu. Pak náhlá vlna horka jako hučíčí příliv, záškuby ve slabinách… a přepadal přes hranu, táhle vykřikl a na hruď mu dopadala sprška horkého spermatu.

Rei zrychlil přírazy, prudce vydechl a pak už jen Alan cítil, jak mu nitro plní teplý proud. Úžasná jízda, pomyslel si. Čekal, až se mu dech zklidní a srdce přestane bušit, a pak otevřel oči. Rei se na něho upřeně díval, slabě se usmíval a hladil ho po stehnech. Pak opatrně vytáhl své mužství z Alanovy díry.

„Všiml jsem si, žes uvařil něco k jídlu. Půjdeme to sníst, ne?“ Sklonil se a políbil Alana na rty. „Jo, abych nezapomněl. Byls skvělý. Vážně.“ Potěšeně zamrkal.

Alan si připadal jako v nebi.

***

Rei se k němu nastěhoval. Ne že by o tom mluvili nebo se ho snad Rei ptal na souhlas. Hned další večer si prostě přinesl tašku s oblečením a oznámil, že by rád u Alana zůstal.

Alana to šokovalo. Vždyť se skoro neznají a už chce s ním bydlet? Rei na otázku celkem neochotně přiznal, že se musel vystěhovat z bytu, kde dosud bydlel, a nemá kam jinam jít. O důvodech mluvit nechtěl. Prý už nemá žádné příbuzné, kteří by mu pomohli.

Nakonec, proč by ne, pomyslel si Alan. Aspoň tu nebudu pořád sám. Jeho poslední přítel ho opustil už dávno a byt, hlavně někdy večer, mu připadal neútulný a tak prázdný. Teď se aspoň bude mít ke komu vracet.

Rei nechodil nikam do práce. Celý den seděl u svého notebooku, prý dělá něco na zakázku. Co to bylo za zakázky, se ovšem Alan nedozvěděl. Rei o sobě mluvil málokdy, na přímé otázky neodpovídal, nebo se odpovědi nějak vyhnul a věc zamluvil. Alan se ho nechtěl moc vyptávat, i když ho poháněla zvědavost. Bál se, že by se Rei mohl naštvat. A on nechtěl, aby se na něho zlobil. Chtěl jeho přítomnost, jeho zářivý úsměv a jiskry v očích. Zjistil totiž, že se mu líbí, když přijde domů a Rei tam na něho čeká. Vstal od počítače, usmál se, přistoupil k Alanovi, políbil ho… A dál už byl scénář jasný.

Nejúžasnější sex, co Alan zatím zažil. Rei dokázal být drsný až hrubý, když si téměř bezohledně Alana pod sebou bral a nedbal vůbec na jeho bolestivé vzlykání. Bylo to tak ve většině případů jejich sexu. Alanovi se to přesto líbilo, a dokonce snad i více, než když byl Rei jemný a ohleduplný a snažil se sex co nejvíce prodloužit. Alan ho nechával v posteli rozhodovat, ničemu se nebránil. Rei si s ním mohl dělat, co se mu zlíbilo.

Závislý. Jsem na něm závislý, pomyslel si Alan. Nevěděl, co by dělal, kdyby Rei zmizel z jeho života.

Změny začaly nenápadně. Rei občas nebýval doma, když se Alan večer vrátil. Nejdřív ho to vyděsilo, ale když se pak pozdě v noci objevil, řekl, že měl nějaké jednání ohledně práce. Že klienti občas volají i večer. Alan z toho nebyl nadšený, obzvláště když se nemohl dočkat sexu, ale nedalo se nic dělat. Musel se s tím smířit. Nechtěl vypadat jako žárlivec, i když se tak někdy cítil.

***

„Mohl bys mi něco ukázat?“ Při té otázce mu Rei olíznul ucho. Sex před chvílí skončil, leželi na boku, Rei za ním, už zvadlý penis pořád v Alanovi. Lehce mu rty přejížděl po kůži zad a rukou ho hladil po břiše. Alan tuhle pozici miloval.

„O co jde?“ Nechtělo se mu mluvit, jen si vychutnával dotyk kůže na kůži a spojení.

„Mohl bys mi ukázat, jak se odebírá vzorek krve?“

„Cože?“ Alana taková žádost překvapila. „Proč to potřebuješ vědět?“

Ruka sjela níže a začala mu zvolna prohrabovat chloupky v rozkroku.

„Přihlásil jsem se do kurzu tvůrčího psaní a potřeboval bych to do povídky, co píšu,“ řekl Rei a začal mu jazykem přejíždět záda.

Alana snad nic nemohlo překvapit více. Vůbec by do Reie neřekl, že má nějaké spisovatelské ambice, myslel si, že ho zajímají jen počítače. No, zjevně ho podcenil. Vlastně je to docela příjemné zjištění, že má Rei takového koníčka.

„Vezmeš mě s sebou do té laboratoře, co máte na univerzitě? Máte tam nějaká zvířata, že?“ Ruka v rozkroku začala zvolna hladit znovu se probouzející penis.

„Jistě,“ zamručel Alan. V oparu zvolna přicházejícího vzrušení potlačil myšlenku na to, že do laboratoře nikdo cizí nesmí. V tuhle chvíli by Reiovi slíbil všechno.

Rei se tiše zasmál a ruku ještě více sevřel.

Do laboratoře vzal Reie až navečer, aby už tam nikdo nebyl. Mohli by ho třeba i vyhodit ze školy, kdyby se zjistilo, že tam přes zákaz někoho cizího přivedl. Na několika psech mu ukázal, jak se ostříhají chlupy, zaškrtí žíla, desinfikuje kůže, zavede jehla a odebere potřebné množství krve. Dokonce Reie nechal, aby si to vyzkoušel. Rei byl bystrý a chápavý, rychle se postup naučil.

„Tak co, stačí ti to takhle?“ zeptal se Alan, když z laboratoře odcházeli. Dával pozor, aby všechno uklidil a pečlivě zamknul.

„Jistě. Moc ti děkuji,“ usmál se Rei a lehce Alana políbil. „Nečekal jsem, že je to v podstatě celkem jednoduché.“

„Ano, chce to jenom cvik,“ souhlasil Alan. „O čem ta povídka vlastně bude?“

„Až to budu mít hotové, slibuju, že ti ji dám přečíst,“ řekl Rei a chytil ho za ruku. Prsty si přitom propletl s jeho. Ruku v ruce šli zvolna večerním šerem po chodníku a nestarali se, jestli je někdo vidí.

***

Když se druhý den večer Alan vrátil domů, byl Rei pryč. Nebyl tam ani jeho počítač, ani oblečení a osobní věci. Jen na stole v kuchyni ležel list papíru.

„Alane, promiň mi to, ale musel jsem odejít. Jsi skvělý kluk a bylo mi s tebou fajn, ale nemůžu zůstat. Odpusť mi. R.“

Alan v šoku hleděl na těch pár slov. To přece není možné. Proč to Rei udělal? Stalo se snad něco? Hlavou mu vířily tisíce myšlenek. Zkoušel Reiovi volat, ale číslo bylo nedostupné. Pořád dokola četl vzkaz, volal pořád znova a znova, chodil po bytě nervózně tam a zpátky. Přece jim to tak klapalo, bylo jim skvěle a sex…

Možná se to zdálo jen jemu, že je všechno v pořádku. Měl hlavu v oblacích a Rei už mezitím nejspíš přemýšlel, jak odejít. Na Alana padla jakási otupělost. Přestal volat, sedl si na postel a zíral do prázdna. Rei, kde jsi? Proč jsi odešel?

Několik dní chodil jako tělo bez duše. Všechny činnosti ve škole vykonával jako automat. Na otázky odpovídal jako ve snu. Fungoval na půl plynu. Doma se ponořil do skript, ale často se přistihl, že se na text vůbec nesoustředí. Reie nemohl z hlavy dostat.

Pak se staly dvě věci, které ho vyburcovaly z letargie. Nejdříve v laboratoři při kontrole zjistili, že se z uzamčené skříňky ztratily nějaké lahvičky s opiáty. Žádný zámek nebyl poškozen, proto padlo podezření na všechny, kdo měli do laboratoře přístup. Celou věc ohlásili na policii, ovšem nikdo nevěřil, že se pachatel najde. Nechali vyměnit zámky a přístupové kódy a tím byla celá věc uzavřena.

Druhé věci si Alan náhodně všiml v novinách. Psali tam o nalezeném mrtvém muži, který se údajně předávkoval morfiem. Na těle bylo nalezeno několik vpichů po jehle, takže se zdálo, že jde o narkomana, který to přehnal s dávkou. Alanovi to celé nějak nedávalo spát. Ukradené opiáty u nich z laboratoře e teď ten neznámý muž, co se předávkoval… Možná to spolu souvisí. Třeba to byl ten zloděj, co u nich sebral opiáty právě proto, že potřeboval drogu.

Bylo to docela možné.

***

„Rei, díky. Jsem rád, žes to pro mě udělal,“ zašeptal Nathan a přitiskl se k němu.

„Pro tebe všechno. Však víš,“ objal ho Rei a tiskl k sobě. Vzpomněl si přitom na Alana, ale jen na okamžik. Nemělo už cenu na něho myslet. Byl minulost.

Pak ucítil, jak mu jemná ruka rozepíná kalhoty. Na nic nečekal a strhal z Nathana oblečení a pak i ze sebe. Oba padli na postel a třásli se vzrušením. Nathan si sedl obkročmo na Reie a dlaněmi mu zvolna přejížděl přes bolestivě vztyčené bradavky. Pak se sklonil a rty se otíral o jeho. Když Rei pootevřel ústa, jazykem vnikl dovnitř, do teplého vlhka. Rei udělal totéž a jejich jazyky se proplétaly v divokém tanci.

Nathan se natáhl pro tubu s gelem. Rei však byl rychlejší, tubu vzal a jemně Nathana přinutil, aby si lehl na záda.

„Jsi krásný,“ pronesl po chvíli. Tolikrát už jeho tělo viděl, tolikrát se ho dotýkal, a přesto to bylo pro něho stále překvapující. Nathan vypadal tak mladě, přestože byli oba stejně staří. Hladil ho po hrudníku, mezi prsty promnul růžové tuhé bradavky a pak sjel k vyholenému rozkroku. Pomalu mu roztáhl stehna a chvíli přejížděl po jemné kůži na jejich vnitřní straně.

Nathan zavřel oči a tiše sténal. „To je úžasné. Pokračuj, prosím…“ Celý se chvěl nedočkavostí.

Rei se usmál, na prsty ruky si dal trochu gelu z tuby a zvolna projížděl rýhu mezi půlkami. Do druhé ruky vzal tvrdý, vztyčený penis a hladil po celé délce. Palcem přejížděl otvor na špičce a roztíral po žaludu tekutinu, která odtud začala prýštit.

„Dovnitř, prosím…“ Nathan se neklidně zavrtěl a ještě více roztáhl nohy. Pod zadek si nedočkavě strčil polštář.

Rei mu zasunul do díry prst a lehce projížděl úzký otvor, pak přidal další. Nathan mu nedočkavě na prsty přirážel a sténal, teď už dost nahlas. A když mu Reiův hbitý jazyk začal olizovat žalud, skoro vykřikl. Oba už byli tak vzrušení, že Rei na nic nečekal. Trochu gelu máznul na svůj nedočkavě trčící penis a zajel do Nathana.

„Otevři oči a dívej se na mě,“ přikázal. Nathanovy šedé oči se doširoka rozevřely. Zaklesnuti do sebe pohledy, přiráželi proti sobě navzájem. Nejdřív pomalými pohyby, které ale brzy přešly do horečnaté prudké rychlosti. Rei sevřel Nathanův penis v dlani a v rytmu pohybů po něm tvrdě přejížděl sevřenou dlaní.

„Rei!“ Nathan zavřel oči, prudce sebou škubnul a vzápětí mu na kůži břicha dopadl bílý proud. Při tom pohledu Reie zalila vlna extáze jako prudký příboj, prudce přirazil a cítil, jak jeho sperma plní teplý vnitřek Nathanova zadku.

Když pulsování v penisu skončilo, opatrně se odtáhl a lehl si vedle Nathana. Jednou rukou ho objal a na paži cítil pohyby jeho dechem se zvedajícího hrudníku.

V šeru pokoje byl slyšet jen vzdálený ruch města. Chvíle naprostého uvolnění a klidu. Únik z reality. Fantazie.

***

Alan na ně narazil úplnou náhodou. Bloudil neklidně ulicemi města, došel až do míst, kde nikdy předtím nebyl. A právě tam je uviděl. V jedné vedlejší ulici Rei právě políbil nějakého světlovlasého, velice hezkého chlapce, chytil ho za ruku a vešli do vchodu jednoho z domů. Alan se zmohl jen na němé zírání. Neviděli ho, měli oči jen pro sebe, zato on je viděl dobře. Sice to byla jen krátká chvíle, ale Alan měl pocit, že se ti dva znají už dlouho, v jejich chování byla znát jakási důvěra, která vzniká po mnoha letech vzájemného vztahu. Se zmatkem v duši se otočil a spěchal pryč.

Nedalo mu to spát. Proč bydlel Rei u něho, když má zřejmě dlouholetého přítele? Pohádali se snad a pak zase usmířili? A on, Alan, byl jen nějaký druh léčby? Někdo, u koho si Rei lízal rány? Nejspíš to tak bude. Rei ho jen využil. A on přitom začínal cítit, že by mezi nimi mohlo být něco více. Byla to jen jeho hloupá fantazie.

Připadal si podvedený. Zaplavil ho smutek a vztek zároveň.

Druhý den se do té ulice vrátil. Chtěl se dozvědět něco o tom chlapci, který byl s Reiem. Vchodové dveře byly zamčené a kupodivu tam nikde nebyl žádný zvonek ani jmenovka. Připadalo mu to zvláštní. Pak ho napadlo trochu se poptat po okolí, co to je vlastně za dům. To, co se dozvěděl, mu vyrazilo dech. V tom domě nikdo nebydlel, byty v něm prý jeho majitel pronajímal prostitutkám, které si sem vodily zákazníky. Takže ten chlapec… Živí se prostitucí a Rei je jeho… co vlastně? Zákazník? Nebo přítel, který mu tohle „povolání“ toleruje?

Zmatený o tom dokola přemýšlel. O co tady jde? Kdo Rei vlastně je? Nic o něm nevěděl. Byl rád, že je Rei s ním, cítil se šťastný. Byla to hloupost? Na to nedokázal odpovědět. Jen jedno věděl jistě. S Reiem už nejspíš nemají nic společného. Měl by na něho zapomenout.

Nemohl si ovšem pomoct, neustále na Reie a toho chlapce myslel. Jako kdyby ho něco pobízelo, aby ho vyhledal. Cítil zmatek, chtěl všechno vymazat z hlavy, ale zároveň mu v tom něco bránilo. Možná kdyby ho ještě viděl, ještě jednou… Nohy ho samy nesly k tomu domu, kde Reie naposled viděl.

Ten den bude mít Alan už navždy v paměti. Je podvečerní šero, blíží se k domu. Už z dálky vidí, jak z domovních dveří vychází Rei a ten hezký světlovlasý chlapec. Jdou podél zdi směrem od Alana. Chce se rozběhnout, zavolat na ně, když najednou u chodníku zastavuje auto. Z otevřeného okénka se vysune zbraň, ozve se rána a Rei padá na zem. Auto s kvílením pneumatik odjíždí. Alan se vyděšeně rozbíhá směrem k ležící postavě. Odněkud se ozývá křik a ječení, přibíhají další lidé.

Alan se vrhá na kolena a vidí, že Reiovi z hrudníku teče krev a pod tělem tvoří zvětšující se louži. Má pootevřené rty a modrýma očima nehybně zírá do nebe. Na krku není cítit tep, z úst nevychází dech. Je mrtvý. Lidé se shromažďují kolem, něco říkají, ale Alan očima hledá světlovlasého chlapce. Ten stojí opodál, bledý jako smrt, ve tváři šokovaný výraz.

„Co se stalo?“ ptá se ho Alan s hrůzou v hlase.

Chlapec neodpovídá. Tvář jako kdyby mu tuhla v masku.

„Slyšíte mě?“ V Alanově hlase zní netrpělivost.

„Nevím. Stříleli na něho z auta. Nevím, o co šlo.“ Chlapec má chladný hlas a nepřítomný pohled.

„Jak to, že nevíte? Je to přece váš známý…?“ Alan neskrývá údiv.

„Není to můj známý. Neznám ho. Náhodou jsem šel kolem.“ V bledé tváři pořád ten nehybný výraz, chlapec se najednou otáčí a odchází pryč. Bez ohlédnutí.

Ozve se kvílení sirén.

***

Alane, rozhodl jsem se, že ti napíšu dopis, abych vysvětlil některé věci.

Musím začít od začátku. Ještě na střední škole jsem měl spolužáka, jmenuje se Nathan. Jeho matka žila s nějakým chlapem, který Nathana často mlátil, až míval na těle modřiny a škrábance. Ale jednou… Šel jsem k němu domů. Dveře do bytu nebyly úplně dovřené a já jsem opatrně vešel dovnitř. Z ložnice se ozývaly nějaké zvuky, nějaký tichý nářek. Vyděsil jsem se a vstoupil tam. Co jsem uviděl, mi úplně zatemnilo rozum. Ten odporný chlap držel Nathana na posteli přivázaného a znásilňoval ho. V tu chvíli jsem na nic nemyslel, skočil jsem po tom chlívákovi a strhl ho dolů. Bylo z něj cítit alkohol. Když ležel na zemi, jako zbavený smyslů jsem ho kopal do hlavy. Ztratil vědomí.

Pak jsem trochu vystřízlivěl. Nathan brečel a krčil se na posteli. Odvázal jsem ho a snažil ho uklidnit, ale on jen naříkal, že toho prasáka nechce už nikdy vidět. Napadla mě jediná věc. Musíme to udělat tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Chytili jsme to bezvládné tělo za ruce a vytáhl ho z bytu ven. Na chodbě nikdo nebyl, naštěstí. Schodiště vedlo podél zdi a uprostřed byl volný prostor až dolů. Shodili jsme ho tam, z té výšky to nemohl přežít. Nepřežil.

Měli jsme štěstí. Uzavřelo se to jako nehoda v opilosti. Od té doby ovšem je mezi mnou a Nathanem nerozdělitelné pouto společné viny. Nikdo neví, že jsme spáchali vraždu. V podstatě to byl dokonalý zločin, protože to jako zločin nevypadalo. A z cesty zločinu už jsem nikdy nesešel. Žiju od té doby v jeho temném světě. Udělal jsem hodně nepříliš pěkných věcí, ale o nich ti psát nechci.

Co chci říct, je to, že tehdy v laboratoři mi nešlo o odběr krve. Potřeboval jsem drogy a věděl jsem, že byste mohli mít nějaké opiáty. Díval jsem se, jak zadáváš kódy a odemykáš, a ještě téže noci, když jsi usnul, jsem vzal tvoje klíče a vrátil jsem se tam. Ano, byl to hlavní důvod, proč jsem se s tebou seznámil. Schválně jsem na tebe před domem čekal. Odpusť mi, že jsem tě oklamal. Ty opiáty jsem potřeboval, abychom se zbavili jednoho muže, který na Nathana něco věděl a chtěl ho vydírat. Byl to narkoman a měl rád mladé kluky, takže pro mě nebylo těžké ho nalákat na vidinu sexu. Neznal mě. Pak už to bylo snadné.

Možná se ptáš, proč ti to píšu. Chtěl jsem, aby to někdo věděl, možná abych ulevil svědomí, které přes to všechno snad mám. Jsi moc fajn člověk, Alane, a já doufám, že možná pochopíš, proč jsem udělal, co jsem udělal. Že to nebudeš schvalovat, je mi ovšem jasné. Kdo by taky mohl.

Pouto, které je mezi mnou a Nathanem, se nedá rozdělit. Spojují nás různé věci z minulosti. Nevím, jak ten vztah nazvat. Cítím jen, že se od něho nedokážu odloučit. Nic nás nemůže rozdělit. Udělal bych pro něho cokoli na světě. Cokoli, jen abych ho ochránil.

R.

***

Dopis byl celý psaný na počítači. Nebylo v něm žádné datum. Alan ho našel ho ještě ten večer ležet bez známky ve schránce, jen se jménem na obálce. Byl šokovaný, ale věřil každému slovu v něm uvedenému. Jen… Nedokázal si představit, proč by se Rei takhle najednou doznával. Opravdu měl vůči němu výčitky svědomí? Nebo snad tušil, že se jeho život chýlí ke konci, a tohle měla být zpověď? Alan odpověď nenašel.

Pak ho napadlo, že to třeba vůbec nepsal Rei.