Pod povrchem - ukončení

Alan se s Edem seznámil náhodou v baru, kam občas o víkendech zašel. Všiml si, že na něho zírá velkýma tmavýma očima, a usmál se. To stačilo, aby si k němu ten španělsky vypadající krasavec přisedl. Dali se do řeči, jen tak nezávazně si povídali o všem možném a upíjeli ze svých sklenic. Edův pohled už Alana skenoval dost nepokrytě.

„Copak, mám snad na obličeji šmouhu?“ Alan do sebe hodil další sklenku. Postavil ji na stůl, zadíval se na Eda a pomalu si olízl rty.

„Jistě,“ usmál se Ed, který nespustil fascinované oči z Alanových úst. Natáhl ruku a prsty mu přejel přes horní ret.

Alan přivřel oči: „Už je to lepší?“

„Kdepak,“ zavrtěl hlavou Ed. „Navrhuju jít ke mně domů a podívat se, co by se s tím dalo dělat.“

Alan se v duchu usmál. Přesně na tohle čekal. „Nejsem proti.“

Po ukončení studia zůstal Alan na univerzitě jako asistent. Líbilo se mu tam, svůj obor měl rád, i když práce občas zabírala hodně času. O víkendech pak chodil do barů, popíjel, a když se mu naskytla příležitost k nezávaznému sexu, neodmítl. Na nezájem mužů si nemohl stěžovat.

Občas si říkal, jestli je to dost, aby zapomněl. Zapomněl na Reie, který před rokem vstoupil do jeho života a pak z něho zase náhle odešel. Byl to první muž, který v něm vzbudil pocity, že by z jejich vztahu mohlo být něco víc než jen krátkodobá společnost. Jak se časem ukázalo, nic víc z toho být ani nemohlo. A navíc, Rei se už nikdy nikam nevrátí.

Často si vzpomněl na jeho náhlou smrt, které byl svědkem, a na podivnou reakci Nathana. Dodnes tak úplně nepochopil, jaký podivný vztah mezi nimi byl. A ten zvláštní dopis, který napsal… kdo vlastně? Sice ledacos osvětlil, ale jiné nejasnosti také vyvolal. O co vlastně šlo? Nejspíš se pravdu nikdy nedozví a vše zůstane v minulosti jako záhada.

Ed bydlel ve čtvrti, kde bylo na první pohled vidět, že tu nikdo nemá nouzi o peníze. Jeho dům, to byla moderní stavba ve velké zahradě, s obrovskými okny a stěnami obloženými šedým kamenem. Sotva za nimi zapadly vchodové dveře, Ed se na něho vrhl, přimáčkl ho ke stěně a vrazil mu jazyk do úst. Současně mu vyhrnul košili, objal ho rukama a přejížděl po nahé kůži zad. Přitiskl se k němu rozkrokem a Alan pod látkou ucítil jasnou erekci.

Vzájemně propletení se odpotáceli do ložnice někde na konci chodby. Tam se o něho Ed odtáhl, chytil ho za boky a prudce strčil na postel. Pak z něho začal strhávat oblečení. Alan měl neskutečný pocit, že tohle už jednou zažil. Jistěže. Přesně takhle se k němu choval Rei hned ten první večer, co se seznámili. Ed byl zrovna takový, hrubý a bezohledný. Sotva byli oba nazí, prudce Alana otočil na břicho, pod pánev mu dal polštář a přinutil ho roztáhnout nohy. Alan pak už jen cítil, jak mu do díry proniká navlhčený prst, a než se stačil pořádně uvolnit, Ed už do něho nedočkavě vrazil svůj tvrdý penis. A jak Alan cítil, nebyl zrovna malý.

Zatínal zuby, aby nevykřikl, jak ho Edovo prudké přirážení bolelo, ale stejně jako u Reie se mu to nějakým zvláštním způsobem líbilo. Cítil, jak se k němu Ed přitiskl, jeho zpocená kůže na Alanových zádech, zrychlený dech za jeho krkem. Na břichu cítil vlastní bolestivou erekci.

„Jo, jo, paráda.“ Ed ze sebe vyrážel slova čím dál hlasitěji. Pak najednou prudce zrychlil, vykřikl a Alan cítil, jak ho uvnitř plní svým výstřikem. Chvíli zůstal uvnitř díry, dokud penis nepřestal pulsovat, a pak se od Alana odtáhl.

Alan vnímal, jak ho ruka hladí po zadku, a pak ho Ed otočil na záda. Klekl si mezi jeho stehna, sehnul se a vzal Alanovu chloubu mezi své vlhké rty. Zkušeně ho kouřil, pomalu a hluboce, a rukou přitom mnul koule. Alan už byl tak vzrušený, že netrvalo dlouho a stříkal Edovi do úst.

Ed všechno spolkl, pak se naklonil nad Alana a políbil ho na ústa. Na rtech mu byla pořád cítit chuť spermatu.

„To byla fantazie,“ hleděl mu Ed s úsměvem do očí. „Hned jsem věděl, když jsem tě v baru uviděl, že to bude stát za to.“ Lehl si vedle něho, opřený o loket, a lehce mu přejížděl dlaní přes bradavku.

Alan ho hladil prsty po předloktí. „Jo, stálo to za to. Jsi fakt dobrý,“ usmál se na Eda.

Ed byl opravdu dobrý. Z hlazení bradavek přešel na jejich olizování a lehké kousání, až Alan cítil, jak na to jeho rozkrok reaguje. Všiml si toho i Ed, který, a to bylo rychle jasné, byl na tom úplně stejně. Což se dalo snadno vyřešit, jak se Alan po chvíli přesvědčil.

Když bylo po všem, Alan vstal a oblékl se. Vzápětí ho však Ed překvapil svou otázkou.

„Můžeme se ještě někdy vidět?“

„No, víš, já nestojím o nějaké vztahy. Nezávazný sex mi stačí,“ vysvětloval Alan.

Ed přikývl. „Přesně to jsem myslel. Co takhle ke mně občas zaskočit? Trochu se pobavíme, užijeme si… Jako dneska.“

Alan chvíli přemýšlel, ale nakonec souhlasil. Ed byl skutečně dobrý.

***

Scházeli se s Edem docela často a Alan toho rozhodně nelitoval. Sex s ním byl více než skvělý a po všech stránkách mu vyhovoval. Jestli má Ed ještě někoho dalšího, ho nezajímalo.

Zrovna byl na odchodu, když ho Ed na chvíli zadržel.

„Můj šéf pořádá u sebe doma takový večírek. Rád bych, kdybys šel se mnou.“

„Večírek pro zaměstnance? Ale já přece nejsem…“

„Není to jen pro zaměstnance. Však uvidíš. V sobotu večer, jo? Přijď sem ke mně a zajdeme tam.“ Pak se záhadně usmál: „Myslím, že se ti to bude líbit.“

„Tak jo, když myslíš…,“ souhlasil Alan. Proč by ne, třeba to bude zábava, pomyslel si a víc o tom nepřemýšlel.

Když nastala sobota a on uviděl dům Edova šéfa, uznale pokýval hlavou. „Tvůj šéf si nežije špatně.“

„To ano. V reklamním byznysu se fakt vyzná,“ odpověděl Ed a už zvonil u dveří do honosné vily.

Muž, který jim otevřel, vzal Alanovi dech. Vysoký a urostlý, se zlatými dlouhými vlasy a udržovaným strništěm, mu připomínal boha ze skandinávských mýtů. Kývl na Eda a pak sjel Alana hodnotícím pohledem. V úsměvu mu zazářily bílé zuby.

Viking, pojmenoval si ho Alan v duchu.

„Zdravím vás. Pojďte dál,“ vyzval je a ustoupil, aby mohli vejít dovnitř.

Nejen zvenčí, i uvnitř bylo vidět, jak zámožný je majitel. Drahý nábytek, koberce, obrazy na stěnách a vůbec veškeré vybavení. Alan si ovšem spíš prohlížel ostatní účastníky večírku. Byli to samí muži, někteří postávali ve skupinách nebo seděli na několika dlouhých pohovkách v obrovském obývacím pokoji. Několik stolů bylo plných jídla a pití.

„Tvůj šéf je fakt něco, vypadá úžasně,“ pošeptal Alan Edovi a nespouštěl přitom zrak ze zlatovlasého Vikinga.

„To teda je,“ přikývl Ed a vzal si ze stolu sklenici s nějakým pitím. „A ty se mu taky líbíš.“ Podíval se Alanovi do očí a zhluboka se napil.

Alan pokrčil rameny, ale docela mu to zalichotilo. Napodobil Eda a natáhl se pro něco k pití.

Ozvalo se několikeré tlesknutí a vzápětí Viking promluvil: „Přátelé, vítám vás. Chovejte se jako doma a bavte se, jak se vám bude líbit. Meze se nekladou,“ usmál se. „Doufám, že si to všichni užijeme.“

Alan začínal mít dojem, že tenhle večírek je jeden z mnoha pořádaných v tom domě a všichni ostatní už tady někdy byli. Jen on sám tu byl poprvé. Díval se, jak se Ed baví s Vikingem, a všiml si, že se po něm oba několikrát podívali. Vypadalo to, že je objektem jejich rozhovoru.

Pak k těm dvěma přistoupil třetí muž a Alanovi při tom pohledu pití málem zaskočilo v krku. Vypadal, že je mu tak osmnáct, ale Alan věděl, že je stejně starý jako on sám. Světlé vlasy upravené do módního účesu, šedivé oči v krásném obličeji. Nathan.

Alan chvíli nevěřícně zíral, ale pak se v něm zvedla vlna vzteku. Musí si s ním promluvit.

Vykročil směrem k nim, když tu mu vyšel Ed naproti a chytil ho za loket.

„Pojď, půjdeme se taky pobavit.“

„Pobavit?“ Alan se na Eda nechápavě zadíval.

Ed se k němu přitiskl a olízl mu ucho. „Však se podívej,“ mávl rukou dokola.

Situace v pokoji se změnila. Muži seděli po dvou nebo po třech, vzájemně se hladili, líbali a olizovali. Někteří odcházeli společně někam do zadních částí domu. Tak takový je to večírek, pomyslel si Alan. Proč mě to nenapadlo hned.

Pak si vzpomněl na Nathana. „Nevíš, kdo to je?“ ukázal ho Edovi.

„To je šéfův přítel. Nedávno přišel k nám do firmy a šéf se do něho zbláznil.“ Ed se zhluboka napil. „Říká se, že z něho šéf chce udělat spolumajitele firmy. Z takového cucáka! Přinesl ovšem skvělá doporučení a taky vzdělání má dobré.“

„Nemáš ho rád?“

„Nesnáším ho, ani nevím proč. Uznávám, že je schopný a vypadá fantasticky, ale je v něm něco divného.“

Alan se chtěl na něco zeptat, ale to už ho Ed objal paží kolem pasu: „Pojďme si to taky užít.“

Šli do zadní části domu a Alan cítil, jak se mu točí hlava. Přece toho tolik nevypil…? Nebo v tom bylo něco víc než alkohol?

Někam jde, všechno se kolem něho houpe. Nechá Eda, aby ho vedl, a po chvíli vcházejí do nějakého pokoje. Padá na měkkou postel v pokoji jen slabě ozářeném lampou a už mu něčí ruce stahují oblečení.

„To jsem netušil, že Ed přivede někoho tak zajímavého. Ty tvoje zelené oči a nevinný výraz…“

Alan ten hlas i přes mlhu v hlavě poznává. To je Viking, ten zlatovlasý krasavec. Sklání se nad ním a zuby mu svítí z usměvavé hezké tváře. Pak Alan cítí na svých rtech jeho ústa a jazyk. Ten mu vzápětí proniká dovnitř a zkoumá vnitřek úst. Je to tak božské, pomyslí si.

Pak ucítí zkušenou ruku na svém mužství a zjišťuje, že má neskutečnou erekci. Ruka ho hladí po celé délce a občas zajede na stažené koule. Alan sám sebe jako přes vrstvu vaty slyší, jak nahlas vzdychá. Vikingův jazyk se přesouvá na bradavky, tvrdé a citlivé, a olizuje je, to je fantazie, pak sjíždí přes břicho k rozkroku.

Alan instinktivně roztahuje nohy a nechává prsty, aby mu zajely do díry. Kolem penisu se svírají vlhké rty a jazyk ho zespodu líže.

„Ještě! Ještě!“ Křičí jako smyslů zbavený. Cítí neuvěřitelné vzrušení a přitom jako kdyby to celé pozoroval zdálky. Na díře vnímá něco studeného a lepivého a už do něho zajíždí velká a tvrdá Vikingova chlouba. Alan sebou zmítá jako snad ještě nikdy, přiráží jako zběsilý a sténá. Nohama obejme Vikinga kolem boků a prohne se do oblouku. Něčí ruka mu sevře k zbláznění napjatý penis a to už Alan nevydrží a s táhlým výkřikem stříká a stříká.

Viking párkrát prudce přirazí a podle pulsování v díře Alan poznává, že i on dosáhl vrcholu. Pak se opatrně odtáhne a pohladí Alana po tváři. „Jsi skvělý.“

Alan jako pod vodou vidí, že Viking odchází, ale vzápětí si k němu na postel někdo lehne. Světlé vlasy a šedé oči, uprostřed duhovky nepatrná zornice jako špendlíková hlavička.

„Nathane…“

Smích. „Vidím, žes na mě nezapomněl.“

Jemná ruka ho hladí v chloupcích v rozkroku. Vzrušení se opět začíná zvedat jako příliv a zaplavovat jeho tělo. Ale přece chtěl s Nathanem mluvit…

„Ten dopis…,“ vyjde z něho chraplavě. „Kdo ho psal?“

„Záleží na tom?“ Nathan ho hladí na vnitřní straně stehen.

„Ty a Rei… Proč?“

„Proč co? Rei byl skvělý. Udělal by pro mě cokoli.“ Prsty se dotýkají pomalu se vztyčujícího mužství.

„Tak proč…“ Mluvení mu dělá potíže. „Tvářil ses, že ho neznáš…“

„Musel jsem myslet sám na sebe. Už jsem nechtěl dělat děvku.“ Ruka sjíždí do rýhy mezi půlkami.

Jak to souvisí? Alan se snaží přemýšlet, ale v hlavě má chaos. Všechno mu připadá jako ve snu.

„Rei toho měl na svědomí docela dost. Kdyby ho chytli… Nemohl jsem se do ničeho zaplést.“

Do zadku mu zajíždí něco tuhého a dlouhého, penis obklopí vlhké teplo. Nathan ho kouří a současně ojíždí umělákem.

„Rei to dělal všechno pro tebe, že?“ Alanovo vědomí je jako v mlze.

Penis vyjede z Nathanových úst. „Říkal jsem ti, že by pro mě udělal cokoli,“ pohlédnou na něho šedivé oči.

„Rei pro mě hodně znamenal.“ To Alan ještě nikomu neřekl.

Pohyby uměláku v jeho zadku se zrychlují. „Ty ses mu taky líbil. Hodně. Ale to bylo všechno.“

„Nemohl tě opustit.“ Alanovi je všelijak. „A ty přitom…“

„Mezi námi bylo něco, pro co neexistuje slovo.“ Ruka táhlými pohyby hladí jeho penis, palcem přejíždí přes dírku na špičce.

„Co znamenal Rei pro tebe?“ Na tuhle otázku by znal odpověď obzvlášť rád.

„Potřeboval jsem ho. Ještě že byl Rei tak vynikající hacker.“

„A ten dopis… Ten mi měl všechno, co se stalo, objasnit?“

„Možná,“ zasměje se Nathan a znovu vezme Alanův penis do úst.

Alanovi v hlavě myšlenky jen tak víří. Proč se nedokáže více soustředit?

Pak přichází ohnivá vlna orgasmu a on znovu stříká. Nathan drží jeho penis v ústech, dokud pulsuje, pak ho pomalu pustí a vyndá opatrně uměláka z díry.

„Jsi fakt dobrý. Jak říkal Rei.“ Ta poslední věta je spíš zamumlání.

Pokoj je najednou prázdný a Alanovi se chce strašně spát.

***

„Vstávej,“ ozval se Edův hlas. Současně mu někdo zatřásl za rameno.

Alan se probíral z těžkého spánku. Jako kdyby vstával z hrobu. Bolela ho navíc hlava a měl žízeň.

„Musíme jít.“ Ed byl neodbytný.

Podařilo se mu vylézt z postele a najít na podlaze svoje věci. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, kde je. U Edova šéfa, Vikinga, jak ho sám pro sebe nazval.

Když se konečně oblékl, Ed ho odvedl do kuchyně. Alan se lačně vrhl k láhvi s vodou a pil. Nevzpomínal si, že by měl kdy takovou žízeň. Bolest hlavy trochu polevila a on si začal vybavovat včerejší večírek.

„Kde je tvůj šéf?“

„Asi ještě spí. Nevadí, vyprovodíme se sami. Vždycky to tak bývá.“

Takovéhle večírky jsou tady často, což Edova slova právě potvrdila, pomyslel si Alan. Proč by vlastně ne, není na tom nic špatného.

Postavil láhev s vodou na stůl. „Už jsem v pohodě, tak můžeme jít,“ kývl na Eda a společně vyšli z domu do jasného rána.

Doma do sebe naházel nějaké prášky na bolest hlavy, znovu se napil vody a lehl si na pohovku. Myslel na včerejší večer a na to, co mu řekl Nathan. Potřeboval jsem ho… Vynikající hacker…

Dobré vzdělání… Skvělá doporučení… Tohle povídal Ed.

Alan se v úžasu posadil, celý napjatý. Hlavou se mu míhala některá slova ze včerejška. Tohle přece… Začínalo to do sebe zapadat. Rei seděl u počítače celé dny, jak si Alan pamatoval. Je možné, že by… Udělal by pro mě cokoli. Cokoli. I vytvořit doklady o všemožném vzdělání a falešná doporučení. Stačilo se napíchnout na různé webové stránky. Pro vynikajícího hackera žádný problém.

Nathan? Není nic než děvka, vztekle si pomyslel Alan. Dokud pro něho Rei dělal, co se dalo, držel se ho. Ale jakmile by mohlo vyjít najevo, že je ve spojení s někým takovým, kdo patří do světa mimo zákon, zbaběle se od něho odtáhl. Už předtím se s ním přece scházel jako děvka s klientem, aspoň co Alan věděl. Nathan Reie využíval, ale před ostatními lidmi se k němu nechtěl znát. Aby to neohrozilo jeho další život. Prodávat tělo by mu dlouho nevydrželo, tak se musel postarat jinak. A Viking…

Viking je další schůdek na Nathanově žebříku vzhůru. Jistě mu nedalo práci ho dostat tam, kde ho chtěl mít. Děvka jedna. Alan se otřásl odporem. Nathan mu začal připadat jako zrůda, kterou ale nelze odhalit. Krásný navenek, prohnilý uvnitř skrznaskrz. Rei nejspíš nic netušil, viděl jen chudáčka, kterému přece musí pomáhat. I za cenu vraždy. A Alan byl vlastně jeho spoluviník, když tehdy Reie přes zákaz pustil do laboratoře.

Alan už se nikdy nedozví, co Rei pro Nathana všechno udělal. Nejspíš to ani vědět nechtěl.

Složil hlavu do dlaní a bylo mu všelijak. Protože tak nějak to celé mohlo být.

Když šel příště navštívit Eda, dozvěděl se zprávu, která ho poněkud znepokojila. Nathan se prý opravdu stal spolumajitelem firmy. Měl pocit, že z toho nevzejde nic dobrého, ale nemohl s tím nic udělat. Ani Vikinga varovat, protože nejspíš by mu neuvěřil. A kdo by taky uvěřil. Alan neměl žádné důkazy, všechno byly v podstatě jen jeho domněnky postavené na ne zcela jednoznačných indiciích. A dopis a Nathanova slova na večírku? Nic z toho nemělo žádnou váhu. Viking byl navíc do Nathana zamilovaný a takoví, jak známo, jsou v jistých ohledech hluší a slepí.

Z toho nebylo cesty ven.

Ed se do něho právě s výkřikem vystříkal. Počkal, až penis přestane pulsovat, opatrně se odtáhl a lehl si vedle Alana. Zrychlený dech se oběma postupně zklidňoval.

„V sobotu je zas u šéfa večírek,“ hladil mu Ed břicho a roztíral po kůži sperma. „Půjdeš se mnou?“

Alan nemusel dlouho přemýšlet, aby věděl, co odpoví. Nechtěl už Nathana nikdy vidět, jinak by se vzteky neudržel, aby tu děvku nezabil.

Zavřel oči a zavrtěl hlavou.