- GD





Jsem zachovalý muž již nějaký čas s 5 křížky na krku, co dělá u dopravních podniků elektrikáře na údržbě a opravě vozidel. Žiji sám ve slušném bytě, který je na mne trochu velký. V práci jsem spokojen, s osobním životem to už tak jednoduché není.
Vše se začalo měnit v ten den, kdy k nám do party nastoupil On. Mladík, co právě opustil učňák, bylo na něm vidět, že o sebe dbá, zřejmě i fitko mu nebylo cizí. Jeho kůže v těchto končinách nebyla vůbec standardní. Velice rychle se zapojil do kolektivu, byl stále usměvavý, práci odváděl dobře až nadstandardně, a když šlo o cokoliv mimo práci, tak se rád připojil. Mně osobně se líbil, rád jsem s ním pracoval a obzvláště zajímavé bylo, když jsme manipulovali s motorem, v některých případech byl i většího kalibru a museli na něj býti dva, on si vystačil sám a jen opravdu ty největší nezvládal. To, jak mu při tom hrály svaly, že byly vidět i přes montérky, by se dalo básnit věčně. Postupem času jsme zjistili, že má africké předky, snad dědeček nebo tak něco.
Další zlom v mém životě nastal, když jsme měli spolu po delší době sobotní šichtu. Bylo to tak, že jednou měsíčně si museli 3 kluci z party tuhle šichtu dát. Postupně jsme se střídali, první rok jsme s ním na tyhle mimořádky ani nepočítali, aby se zacvičil. Pak už chodil taky, ale spolu nám to nevycházelo, až jednou. Kolega, co byl na ní s námi, nás požádal, zda by mohl odejít o 1-2 hodinky dříve. Souhlasili jsme, a tak dvě poslední hodiny jsme makali společně sami. Když padla, poslal jsem mladého napřed do šatny, protože jsem chtěl ještě něco rychle dodělat. Cca za 15 minut jsem měl hotovo a vyrazil tam taky. Když jsem dorazil na šatnu, spadla mi sanice a zato se mi postavilo něco jiného. Promenádoval se tam úplně nahý a bylo to něco tak krásného, až mi oči přecházely. Ta výbava, co měl mezi nohami, byla přímo parádní, všechny její součásti. Viděl jsem vše, co jsem ještě u něj neviděl, a mé jediné štěstí bylo, že to netrvalo dlouho. Oblékl se, rozloučil se a odešel. Od toho dne jsem měl těžké noci, pomalu nebylo rána, abych neměl mokré prostěradlo. Cítil jsem se jak nadržená děvka z těch snů, kde jsem mu tak sloužil, a byl jsem do něj docela hin. Fakt jsem měl problém v práci, abych nedal své rozpoložení znát.
Když už se zdálo, že se z toho zcvoknu, tak přišel mladý do práce a byl tak divný, jako by to nebyl ani on. Žádný úsměv, vtípek, nic, jen odvedl požadovanou práci a po šichtě zmizel jak pára nad hrncem. Když to trvalo několik dní, zeptal jsem se ho, co se děje. Zdráhal se, ale pak to z něj vylezlo jak z chlupaté deky. Bydlí na ubytovně, která bude dlouhodobě uzavřena kvůli rekonstrukci, a on nemá kde bydlet. Domů to má daleko pro každodenní dojíždění do jeho milovaného zaměstnání a nikde ho nechtějí ubytovat. Co si sehnat podnájem? Nadhodil jsem otázku. Nemá prý kde a jak si ho sehnat a ani neví jak. Nevím, co mne to napadlo, ale řekl jsem, že jestli chce, tak může spát u mě a ze známosti by to bylo dost levné. Nevěřil mi, že to myslím vážně, ale když jsem ho ujistil o opravdovém návrhu, přijal jej.
Druhý den se nastěhoval ke mne. Vyhradil jsem mu jeden z volných pokojů s tím, že tam budeme muset pořídit postel, a koupelnu, WC a kuchyni budeme mít společné. Následně po zabydlení jsem ho upozornil, že se po celém bytě může pohybovat jako doma. Od toho dne se z nás stala nerozlučná dvojka. Do práce spolu, z ní domu, jak by smet, občas se to proložilo hospodou či jinou akcí naší party. Jen jednou za 14 dní odjížděl na víkend domů, tak nějak nám nepřišlo, že tehdy nebude mít sobotní směnu, pravda již dříve to tak fungovalo.
To, že jsme se pohybovali oba po bytě nazí, vyplynulo samo. Pro mne to nebyla z pochopitelných důvodů jednoduchá situace, a tak jeho odjezdy domů byly pro mne vysvobozením. Tehdy jsem si udělal víkendovou párty s Ančou dlaňovou a pornem. Protože z dřívějších dob byl byt upraven, aby jakýkoliv hluk nerušil sousedy, pouštěl jsem si ho pěkně nahlas, abych ho slyšel všude. Tímto způsobem jsem uvolňoval napětí a uklidňoval hormony za účelem udržení se na uzdě po následujících 14 dní.
Až se stalo nevyhnutelné, co muselo jednou přijít. Zase jsem měl svou párty a do jejího konce zbývalo několik hodin. Zrovna jsem měl puštěno své nejoblíbenější video, kde několik obdařených, mladých černochů si dělalo z bílého, staršího muže svoji děvku a hračku pro své sexuální a sadistické choutky, když jsem si potřeboval odskočit. Při návratu mne čekalo překvapení. U videa seděl On, celý nahý, péro mu stálo a bedlivě pozoroval děj. Zrovna tam hodili před bílého muže podprdu, kalhotky i punčochy, aby si to vše oblékl. Evidentně se mu nechtělo ale byl donucen. Z téhle scény jsem byl úplně štauf. Nějakou dobu tahle situace trvala, než si mne všimnul.
„Co koukáš, děvko! Postarej se o Pána!“ s těmito slovy ukázal mezi své nohy, a jak rád jsem se tam vrhnul, je snad zřejmé. Šukal mi hubu bez jakéhokoliv ohledu. Jen tak tak jsem měl co dělat, abych se neudusil. Když se konečně vypustil, promluvil znovu:
„Tak tobě se líbí dělat bílou děvku černým ptákům?“
„Ano.“
„Odpovídej celou větou! A ode dneška jsem tedy tvůj Pán!“
„Ano, můj Pane. Moc se mí líbí být bílou kurvou černým ptákům, můj Pane!“
„Tak to ti to můžu poskytnout. Tenhle pokoj se mi líbí mnohem víc než ten, co jsi mi přidělil, a postel je taky lepší. Tvé místo bude v noci na zemi vedle ní a jinak v támhletom rohu, pokud nebudu chtít jinak. Po bytě se budeš pohybovat po čtyřech, a to vždy hned jak za tebou zaklapnou dveře a ty se svlékneš do naha. Obě tvé bílé díry budou neustále připraveny k ošukání! A máš zákaz si ho honit! Jasné?“
„Ano, Pane můj. Děkuji, že Vám budu moci sloužit.“
Autoři povídky
Můžu být rád, že po mně někdo něco občas chce, aspoň existuji. Když ovšem občas po někom něco chci já, neexistuji.
Celý život chci býti svině a zůstávám volem i když jsem býk.
Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!
Komentáře
Zato ovšem další minisérii, kterou jsem udělal jedinou svého času na dané téma dostatečně dlouhou pro tento web a více dílů(3).
Vidím, že se snažíš a já ti za to děkuji.
J ó a jen tak mimochodem našel jsem ještě jednu povídku, která by mohla po mojich "redakčních" (jinak zásadně neprůchozí) projit a když by se zadařilo ji moc neořezat tak by měla i 2 či 3 díly. Je teda hodně hardcore ze své podstaty. Takže pokud bude o ní zájem a redakce dovolí tak určitě Nájemník nebude poslední z mé dílny, to mohu slíbit. Na dalších se pracuje, ale to chce čas.
Děkuji za tip,
Ano tisíc slov. Ještě někde mám v mailu zamítavé reakce redakce . Poslal jsem jim svého času několik povídek, všechny mi zamítli pro jejich krátkost s 3 výjimkami. 2 jsou publikované a ve třetí byl 15 letý kluk tak ta neprošla taky, když jsem navrhl, že mu bude 18 tak i tato varianta byla zamítnuta, ovšem to už jsem se nedozvěděl proč.
Samozřejmě pokud nebude katastrofa/technické problémy večer posílám další díl, tak jsou poslední hodiny na případné změny na přání čtenářů.
Nj, jenže když čtenář čte tu větu poprvé, tak ta závěrečná vyznání ještě nezná ;-), a i zmínka o afrických předcích následuje až později... takže ta věta tak nějak "uhodí do očí". Tedy to píšu samozřejmě za sebe.
Děkuji za reakci.
No vidíš a já se domníval, že věta zmíněná zmetkem a vlastně i tebou stačí ve formě jak byla, obzvláště s ohledem na závěrečná vyznání.
K té větě, kterou vyzdvihl zmetek - "Jeho kůže v těchto končinách nebyla vůbec standardní" - přiznám se, že kdybych nevěděla z dřívějška, o kom chceš psát, tak bych ji taky nepochopila
Jo a jen tak mimochodem nějak jste mne oba protrhli.
Cituji zmetek:
Taková šifra, viď?