- GD
I přišlo léto, já už jsem byla zkušená bílá kunda pro černé ptáky v rámci možností, které nám tato země poskytovala, a já si připadala jako v ráji. S létem nastoupil čas dovolených. Tehdy můj druhý Pán nás pozval k sobě domů. S ohledem, že pocházel z Afriky, začala honička s vyřizováním papírů. Všechno potřebné se podařilo zařídit celkem bez problémů i v práci nám dali oběma najednou na 14 dní volno. Nastoupil den odjezdu a já jsem začala pokorně, ale důrazně žádat o úlevy. Přeci nemůžu do letadla tak, jak se oblékám běžně. Nakonec to skončilo tak, že jsem dostala dovoleno mít pánské oblečení. Ovšem co se mi nelíbilo, bylo, že jsem musela mít stejně klec a dámské prádlo, pravda podprdu bez ramínek, ale stejně byla pod tričkem docela znát. Když mé protesty pokračovaly, Pán mne usadil:
„A dost! Však jsi kurva a ty si vždycky poradí! Dělej, co umíš a co chceš, ale opovaž se nenastoupit do letadla. ŽÁDNÁ omluva se nepřijímá! Jo a aby bylo jasno! Od vstupu na letiště, až dokud nevyjdeme z letiště v Africe, se neznáme! Bez diskuzí!!“ Jenže jsem pořád reptal.
„Tak teď už toho mám opravdu dost! Za trest pojedeš na letiště i z letiště jako sissi!“ Dost mne to vzalo, ale co jsem mohla dělat. Každý si šel do letadla po svém. Měla jsem na sobě ještě letní bundu, takže až do prohlídky nebyl žádný problém. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsem prošel detekční bránou, se ozvala siréna na celé letiště. Špatně se situace vysvětlovala, a tak to nakonec skončilo tak, že si mne dva celníci odvedli do soukromí. Když se zavíraly za mnou dveře, zahlédl jsme Pány, jak se velmi baví, evidentně na můj účet. Stačilo ovšem svléknout bundu, tričko, kalhoty a bylo všem vše jasné.
„Hele, tohle vypadá na úchyla, co si hraje na kurvičku!“ Myslel jsem, že se hanbou propadnou, i když mne tahle situace i rajcovala. S pohledem na nástěnné hodiny jsem ze sebe dostala:
„Prosím, pusťte mne, ať stihnu letadlo. Vše se přeci vyjasnilo a nejsem tedy žádný terorista.“
„Jistě terorista nejsi, ale děvka ano. Nevíme, zda kurvičky jako ty smí odletět!“
„Prosím, pusťte mne. Co po mne chcete?“ To už je oba měli venku.
„Co myslíš, že bychom asi chtěli?“ To už jsem klečela u jednoho z nich a věnovala se jeho chloubě. Zatím ten druhý mi stáhnul kalhotky pod zadek s evidentním úmyslem.
„Koukej, ta kurva má rojzebanou píču jak pravá profesionálka! Ani většina ženských ji vpředu nemá tak zpracovanou. To by tam mohl něco pašovat! Já to radši zkontroluji!“ S těmi slovy si natáhl rukavice a vnořil se do mých hlubin. To mne tak vzalo, že jsem zasál tak, že tomu prvnímu vyletělo semeno až do mého žaludku.
„Teda to je síla! Až skončíš s prohlídkou, zkus si to taky!“ Ještě chvíli se mi hrabal v řiti a pak se postavil přede mne. Rozjela jsem orální koncert, jak nejlépe jsem uměla. Času bylo málo a bylo třeba dosáhnout cíle brzy. S prvním hlášením o mém letadlu mi vystříkal mandle.
„Tak se oblekni, děvko, a mazej! Kdy se vracíš? Rádi bychom ti vystříkali píču a více se ti věnovali.“ Při oblékaní jsem jim odpověděla a utíkala na odlet. Stihla jsem to jen tak tak. Když jsem se usadila, zjistila jsem, že Pánové nesedí vedle mne ani nikde poblíž. Za to vedle mne se posadil starší černoch a z druhé strany pro změnu velmi mladý. Když jsem se ovšem pořádně rozhlédla, zjistila jsem, že Pánové na mne dobře vidí, ač jsou dost daleko. Vědomí, že je skrz tričko vidět podrpda, z obou stran sedí černoši, mi nahánělo krev do tváří i tam, kde nebylo pro ni dost místa. Vrchol byl, když oba mne začali hladit po nohou. To se nedalo vydržet! Začal jsem dávat najevo, že nemám. Ovšem to netrvalo dlouho. Za chvíli na to šel okolo Pán a poslal mi náš smluvený signál k mé povolnosti. Od toho okamžiku jsem se stala středobodem zábavy obou černoušků po zbytek dlouhé cesty. Samozřejmě, že mé ruce skončily v jejích rozkrocích v plné práci. Vše ovšem probíhalo skrytě a decentně, aby ostatní cestující i personál letadla neviděli nic nepatřičného.
Byl to krušný čas, ale nakonec jsme přistáli v Africe. Každý se vydal k východu sám. Samozřejmě, že průchod bránou neproběhl bez problémů a situace z Prahy se opakovala s tím rozdílem, že na mne byli 3 a byli to Afričani. Tentokrát si užila i moje kunda. Když jsem se Pánem před letištěm celá rozmrdaná, chodící jak kačer, sešla, byla jsem pochválená, že jsem správná děvka, jak má být. Když jsem mu vyprávěla, co se dělo v Praze, netvářil se moc nadšeně, ale nakonec uznal, že jsem se zachovala správně, a schválil i oprcání mé kundy při návratu domů. Teda pokud ještě bude zájem mne ojet naostro po jejím permanentním šukání černými ptáky. Došli jsme společně k limuzíně, do které jsme nastoupili. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam uviděla mé dva sousedy z letadla.
„Seznamte se. Strýc a můj bratr,“ pověděl druhý Pán. „A můžeš začít sloužit černým ptákům až do vyčerpání. V tom už byli všichni černoši nazí, já se jim vrhla k nohám a začala má permanentní služba o ptáky. To jsem ještě ovšem netušila, kolik a jací další na mne čekají.
Když jsme dojeli do cíle, vystoupili jsme, já samozřejmě po čtyřech na vodítku. Po vstupu do honosné budovy jsem zjistila, že na mne již čeká mnoho černochů, mladí i staří, silní až tlustí a také hubení, zarostlí více nebo méně, vůbec nebo opravdu hodně, někteří vypracovaní, jiní nikoliv, ovšem všichni velmi obdařeni, někteří až moc.
„Po celou dobu tady kurvičko moje drahá jsi k dispozici každému v tomto domě 24 hodin denně se svými oběma dírami! Jasné?“
„Ano, můj Pane! Děkuji, že můžu v tomto domě sloužit.“
„Až tady skončíš, budeš dokonalá bílá kurva pro černé ptáky. Když uznám za vhodné, tak ti ovšem dovolím za úplatu i jiné.“
„Děkuji, Pane. Budu se snažit, abych se Vám vyplatila.“ Následoval uvítací ceremoniál, kdy jsem všem přítomným musela pokouřit úd, řádně olízat koule a olízat zadní dírku. Někteří z nich ji chtěli spíše vylízat a to pěkně do hloubky. Hned se ti, se kterými jsem takto seznámila, začali zajímat o moji kundu. Netrvalo dlouho a už se jeden z domácích do mne dobýval. No a abych se nenudila, tak vzápětí mi další začal natvrdo šukat držku. Evidentně se na mne těšili všichni. Když se do mne udělal ten první, nastal problém, že jsem jich najednou obsluhovala méně, než byl žádoucí. Nestačily jenom mé dvě díry a dvě ruce. Musela jsem se tedy napíchnout na koníčka na dalšího zájemce, a zatímco jsem v předklonu kouřila penis, co mi byl předložen, další se snažil dostat dovnitř k tomu, co už byl v mé kundě. Nebylo to jednoduché, dá se říci přímo nemožné. Stejně to nikoho nezajímalo a mé dobývaní pokračovalo neúprosně a tvrdě dál.
„Neboj děvko, my tě naučíme mít jich v sobě víc!“ To už jsem byla rozrajcovaná, klícka mi byla extrémně malá a začala jsem ukapávat. S velkými bolestmi, ale i slastí, jsem nakonec obšťastňovala v sobě už tři údy. Jenže do přední díry se už chystal čtvrtý. Tam to ovšem jednoznačně znamenalo, že ten, co už tam byl, musel udělat aspoň nějaké místo dalšímu zájemci. Nakonec to skončilo tak, jak se dalo čekat. Dva černé údy, přesněji jejich žaludy, jsem kouřila a lízala, jak to šlo, další dva úřadovali v mé řiti. Moje jediné štěstí bylo, že tato čtveřice byla nejmenší, co bylo k dispozici. Aby to nebylo málo, další páreček jsem uspokojovala rukami. Když se do mne někdo udělal, nastoupil další kandidát na výstřik. Nakonec to skončilo tak, jak muselo. Došla jsem do bodu, kdy jsem ať už dole či nahoře nepojmula dva najednou, a opět jsem se vrátila do režimu 1+1+2.
„Však ty to jednou dáš na plný výkon! O to se postaráme!“ To už jsem byla plná semene jak šiška. Když se mnou skončili, neudržela jsem se na nohou a sperma ze mne teklo proudem. Avšak ne dlouho, vrazili do mne velkou zátku, kterou zajistili proti vyklouznutí. Odvedli mne do mého „pokoje“, kde jsem si mohla odpočinout, aspoň chvíli.
„Jo, aby bylo jasno! Tvá potrava je naše semeno a pití moč!“ Všichni odešli a zůstala jsem sama jen se svým Pánem, který se ke mne přitulil a byl strašně něžný. Jen s bradavkami si hrál trochu více hrubějí.
„S nimi ještě něco musíme udělat, máš je moc samčí.“ S těmi slovy si mne nasměroval do klína. Když jsem ho začala kouřit, dal mi najevo, že už ne. Tak jsme tedy usnuli, já jeho úd v puse jako dudlík.
Druhý den ráno jsem hned musela jít na koníčka. Než se ovšem můj Pán stačil udělat, již tu bylo několik dalších zájemců. Takže nezbylo než nasadit režim obsluhy z předchozího dne. Bylo znát, že má kunda po předchozí zkušenosti je více pružná než dříve, a tak jsem se mohla nechat dvojitě penetrovat více než předtím. Když jsem uspokojila všechny přítomné zájemce, jak se ukázalo, ještě mezi časem přišli další, bylo mi dáno najevo, že je na řadě můj hrudník. Jeden z černochů odešel a za chvíli se vrátil se stříkačkou a krabicí v rukou. Půlku velké stříkačky mi vpravil pod levou bradavku, druhou pod pravou, prý abych se lépe vyvíjela. Následně vytáhl dva zvony z krabice, které nasadil na má prsa. Byly to elektrické odsávačky kombinované s přísavkou. Pak už mi přidělal baterku, kterou k nim připojil, tak aby nepřekážela, a zapnul na plný výkon. Obdržela jsem napájecí kabel s tím, že jsme povinna při každé možné příležitosti si ji nabíjet. Pokud se vybije, zažiju peklo, o kterém se mi ani nezdálo. Poté přitáhli speciální křeslo, na kterém bylo připevněn velké, až obrovské, žilnaté dildo, později se ukázalo, že je to výkonný vibrátor, a já se musela na něj usadit.
„Tak takhle, a ne jinak budeš odpočívat děvko!“ Uvědomila jsem si, že takto si vůbec neodpočinu, obzvláště když pro velikost údu, který mě opravdu hodně rozevíral, si nemůžu pořádně dosednout.
„Neboj, ty to dáš, zvykneš si! Miluji tě.“
„Ano Pane, budu se pro Vás snažit. Miluji Vás a zbožňuji.“
Autoři povídky
Můžu být rád, že po mně někdo něco občas chce, aspoň existuji. Když ovšem občas po někom něco chci já, neexistuji.
Celý život chci býti svině a zůstávám volem i když jsem býk.
Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!
Komentáře
To je opravdu škoda, že pokračování nebude. Je to docela otevřený konec
To jsem rád, že se líbilo.
Děkuji, ale mám smutnou zprávu. Stále nevím co napsat do dalších dílů, nic mne nenapadá a nikdo nic ani nenavrhuje. Jediné co je mi jasné již teď , že se časem musí vrátit domů a určitě něco pořádného při tom zažije Nebráním se jak jednotlivým námětům, tak i pěknému pokračování od jiných autorů.
Potěšující zprávou pro čtenáře je, aspoň doufám, že má tvorba se stále rozšiřuje, nabývá různých žánrů a nemálo z nich je v redakční frontě, pokud jsou mé informace správné.
Však ty víš co se na vás chystá ;-), víceméně.
Jojo, zahlcuji. Já totiž píši několik příběhů paralelně, taky díky tobě. Takže pak je taky +- dodělávám souběžně a tedy i posílám.
Ty zahlcuješ Redakci takhle najednou? Tak snad se tím brzo prokoušou a něco "vypustí" ven Přiznávám, že jsem nejvíc zvědavá právě na to, o čem píšeš, že na to u Tebe nejsme zvyklí Však Vánoce - to by měl být čas (mimo jiné) plný překvapení
Dnes jsem zahltil redakci svojí tvorbou(taková opožděna mikulášská nadílka nebo předčasný Ježíšek?). Rozhodně to ovšem nebude jenom něco na co jste ode mne zvyklí. Tak snad aspoň něco se bude z toho co projde trošku líbit.
Copak mne nemůže někdo inspirovat k napsání dalších dílů?
LiborVe, to se ti časem, až přijde ten správný čas, zřejmě nebude líbit další má povídka. Co se týče tohoto příběhu, tak zatím se nemusíš obávat pokračování, pokud vůbec bude.
Ada nedá mi to, ale musím reagovat aspoň takto. Titulek tvého komentáře nevím jak brát , jestli pozitivně nebo negativně. Tak doufám, že a) je správně. Jinak bych s ním měl problém.
Jinak, když tedy sám píšeš, že další díly nemáš napsané a pořádně nemáš ani nápady, tak být Tebou, počkala bych, až zase nějaká inspirace přijde sama, než to nějak "tlačit na sílu"... mezitím se věnuj těm jiným příběhům - už nám je slibuješ pěkně dlouho
5 díl by měl být o pobytu v Africe, 6 taková obdoba 4, ale cestou domů. Do tohoto dílu mám jeden, jediný nápad co tam bude, ale to je sakra málo.
7 by pak byl takový epilog, pokud by příběh nebyl už uzavřen o díl dříve.
Takže se račte prosím projevit.
Jinak snad někdy, časem dodám i jiné příběhy.