Tři II.

„Arkilé!“

Křik se rozléhal prostorem, až uši zaléhaly. Do vteřiny byl u nich. Trion se svíjel v křeči, pevně sevřená víčka, bolest a utrpení. Friego mladíka pevně držel v náruči, tvář přitisknutou k jeho zpocenému krku, v očích slzy, v obličeji strach.

Arkil k nim zaklekl, šeptal uklidňující slova. Trvalo to dvě hodiny, které jim třem vzaly snad deset let života. Trion opatrně otevřel oči.

„Co to bylo?“ skřehotal, v ústech sucho a nepříjemnou pachuť. 

„Vydrž, donesu ti vodu,“ odvětil Arkil, pohledem se střetl s Friegovýma očima.

Přinesl vodu, kterou mladík hltavě vypil. Nechal je o samotě, vyšel před jeskyni, chvíli přecházel, kopal do kamínků.

„Do prdele!“ ulevil si a nakopl skálu.

„Spí,“ ozval se mu za zády Friego.

„To je dobře,“ znovu pohlédl do očí svého bratra. 

„Ty sajrajty, co mu dávali, nezvládáme to. Musíme se dostat k někomu, kdo mu pomůže.“

„Arkile…“

„Ne, prosím, vyslechni mě. Vím, komu zavolat. Pomůže nám, protože musí. Ale nejdřív s ním potřebuju mluvit sám, nechci vás dva ohrozit.“

„Ne, sám nikam nepůjdeš, to nejde.“

„Je to jediný řešení.“

„To ti nedovolím, slyšíš? Vím, komu budeš volat. To ne.“

„Vrátím se.“

„Přísahej! Chci tvůj slib.“

Arkil se usmál, pevně Friega objal. 

„Přísahám, bratříčku, vrátím se k tobě a Trionovi.“

Dlouho tak stáli, pak se Arkil odtáhl.

„Tohle si vezmi, kdyby se cokoliv dělo, dej mi hned vědět,“ podával mu komunikátor.

„Dobře.“

Friego se vrátil k Trionovi, sedl si na zem vedle něho, díval se do jeho klidné tváře. Díval se na svou lásku a myslel na Arkila. Potřebuje je oba, jinak bude všechno špatně.

***

Mezi prsty protáčel malý komunikátor, odfrkl si, stiskl ukryté tlačítko. Nečekal dlouho.

„Arkile?“ hlas nemohl být udivenější. 

„Potřebuju tvou pomoc.“

„Nevybral sis dobrou chvíli.“ 

„Splať svůj dluh, mám na to právo, nikde není určeno, kdy to přijde.“

„V tom máš pravdu,“ hlas byl smířlivý.

„Nech si řeči, nestojím o tvoje kličkování. Spěchá to.“

Pak mu vyložil, co chce.

Do hodiny se k němu blížil bojovník Rivorim, jeho rodný bratr.

„Arkile,“ v hlase bylo cítit dojetí. Ve tváři ostražitost.

„Jen chci, abys mi pomohl. Nic víc,“ přesto nedokázal odtrhnout pohled od Arkelovy tváře.

„Splním svůj slib, nemusel jsi vymáhat můj dluh. Jsem tvůj bratr, a kdybys mi to dovolil, byl bych ti nablízku už dávno.“

„Nech toho!“ okřikl vlastně i sebe Arkil. A muž stojící před ním se odvrátil, Arkila bodlo u srdce. Kruci, tohle bude těžší, než si myslel.

„Arkele, ty víš, proč jsem odešel.“

Nedostal odpověď. Natáhl ruku, lehce se prsty dotkl bratrova ramene. Ten se otočil znovu tváří k němu, vykročili k jeskyni, následováni nemalou skupinou bojovníků, nemluvili.

***

Trion spal, vypadal klidně, ale když ho chtěl Friego probudit, nešlo to. Strach o Arkila, Trion v divném spánku, panika ho zaplavila během vteřiny. Už už se chystal Arkilovi zavolat, když uslyšel jeho hlas. Tak moc se mu ulevilo, že je v pořádku, ale radost z Arkilova návratu ihned přehlušil strach o Triona.

„Jak je mu?“ to už stál Arkil u něho.

„Spí, spí a nemůžu ho probudit,“ chvěl se mu hlas.

„Sehnal jsem pomoc, musíme odtud, pomůžou nám, a pak… pak se uvidí.“ 

Friego jen přikývl, důvěřovali si ve všem, tedy i teď. Arkil se sehnul, vzal chlapce do náruče, on ho následoval. Jakmile vystoupili z jeskyně, ztuhl. Nemalý počet Rivorim, ozbrojených a čekajících na ně, ho zaskočil. Jeden z nich přišel blíž, pohlédl na Triona, pak na Friega. 

„Oni jsou tvá rodina?“ 

„Ano,“ odpověděl Arkil.

To už byli přerušeni přistávající lodí. Všichni do ní vstoupili. 

***

„Kde je, Arkile, kde je?“ šílel Friego.

„Neboj se, vždyť už za ním jdeme, je s ním lékař, už je mu líp.“

„Uspal jsi mě,“ stěžoval si.

„Já? Byl jsi tak unavený, že ve chvíli, kdy sis lehnul, jsi usnul. Jen jsem tě nebudil. Nehnul jsem se od Triona ani na okamžik. Až teď, kdy jdu pro tebe, tak co blázníš.“ 

Kráčeli širokou chodbou bok po boku, Friego byl klidný, Arkil by mu nelhal. Za okamžik už vstupovali do místnosti, jejíž jedna stěna byla průhledná a poskytovala tak výhled na vesmír a Zemi, malou planetku v dáli. Trion se právě stěnou díval ven, když vešli. Otočil se, a když spatřil Friega, radostně se usmál, vyskočil z postele i přes protesty vedle stojícího muže, asi lékaře, a vrhnul se mu do náruče. Friego ho pevně tiskl ke své hrudi. 

„Je ti dobře?“ prostá otázka, za níž se ukrývalo tolik strachu.

„Je,“ vydechl chlapec a pevněji se přimkl k muži. 

„Dal jsem mu léky a všechno sepsal, abyste věděli, jak pokračovat. Nakonec by měl být v pořádku.“

Friego pozvedl pohled a spatřil doktora. Toho, co si prve přišel pro Triona k nim domů. Byl pohublý, pobledlý, rezignace z něho přímo vyzařovala.

„Vy?“ zmohl se jen.

„Ano, já. Máte velmi dobré přátele, nebo ochránce. Čeká mě soud, a pak i vězení. To, že musím přijmout trest, vím. Alespoň jsem teď mohl pomoci.“

S těmi slovy vyšel z místnosti, hned za dveřmi ho obklopila čtyřčlenná stráž, že ho vede zpět do vězení, nebylo třeba říkat.

„Necháme vás o samotě,“ ozval se Arkel, „rodina má svá práva a náš lid rodinu ctí.“

Po těchto slovech odešel.

Trion se neochotně vymanil z objetí milovaného muže a zamířil k lůžku. Jejich prsty se propletly, ruce sevřely jedna druhou. Uložil se, Friego si lehl vedle něho, mladík se schoulil do jeho náruče. Friego ho jemně hladil po zádech, oči však upřené na Arkilova záda, teď on hleděl ven.

„Tak co se děje?“

Arkil se k nim otočil, přisedl na postel, zhluboka vydechl.  

„Arkel byl… prostě jiný než teď. Rivorim se snaží sžít s lidmi, ne všichni jsou ale čestní. To, co Trion prožil, je dohoda prospěšná pro obě strany. Všichni, kteří byli s Trionem, nejsou zachráněni.“

Mladík sebou škubl, černé oči bez zorniček spalovaly muže jako oheň. 

„Chceš říct, že někdo, někdo je ještě… tak, jak jsem byl?“ předklonil se a začal zvracet. 

„Klid, miláčku, prosím,“ objal ho Friego a druhou rukou zadržel Arkila, který se chtěl zvednout. 

„Co budeme dělat?“ vydechl Trion, jakmile se zklidnil.

„Arkel se stal součástí skupiny, jejíž snahou je takovéto dohody, pokusy a zneužívání moci lidí i Rivorim, prostě cokoliv, vypátrat a zastavit. Nabízejí nám bezpečný odlet.“

„Opustit Zemi?“ byl Friego udiven.

„Co se k nim přidat?“ navrhl Trion.

„Omlouvám se, ale doktor vám ještě něco posílá, nechtěl jsem poslouchat, ale slyšel jsem část vašeho rozhovoru,“ Arkel stál s nataženou rukou, oči upřené na Triona, „chtěl bys nám pomáhat přes to všechno, čím sis prošel?“

Mladík přikývl. Arkil bratrovi vzal plechovou krabičku, kterou ihned předal Friegovi. Ten prozkoumal její obsah.

„Byl bych raději, kdybychom odletěli. Jejich bezpečí je pro mne vším, ale čekal jsem podobnou odpověď. Takže?“ podíval se na Arkela.

„Projdete výcvikem na Arkaně, zůstanete spolu, i výcvik bude jiný.“

„Arkana je mimo náš dosah, nikdo neví…“

„Už ne. A je to jediné místo, kam vás bezpečně dopravím. Musíme dát Trionovi čas na uzdravení.“

„Souhlasím,“ to mu za zády promluvil Friego. Arkil se usmál. Často, aniž si to uvědomoval, rozhodl za ně oba.

Arkelovi se sevřela srdce, jejich tlukot na okamžik ztratil rytmus. Zradil bratra, který jeho hanbu vzal na sebe, odešel. A teď? Jeho láska, bratrská láska patří někomu jinému, nechce s ním být spojen. A aniž to ví, zanechává Arkela samotného. Jen přikývl a rychle odešel. 

„Arkile, promluv si s ním.“

„To nemá smysl.“

„Mučíš ho, ty to nevidíš?“

„Po tom, co mi provedl?“

Friego se vpíjel očima do jeho. „Bratříčku, jsi si jistý, že zaslouží navždy zatratit?“

„Friego…“

„Běž za ním.“

***

Pomalu se mu vracel klid, alespoň v to doufal. Nečekaně někdo zaklepal, kdo to je? Teď? 

„Otevřít!“ 

Vešel Arkil.

„Co je, něco se stalo?“ zajímal se.

„Ne, jen si myslím, Friego si myslí, že bych si s tebou měl promluvit.“ 

„Neměl bys dělat, co sám nechceš,“ odbyl ho Arkel.

Chtěl kolem něho projít, ale Arkil ho zadržel. Dívali se na sebe a pak, přestože byl menší, si bratra stáhl k sobě a ten ho objal. Najednou měli o čem mluvit, do rána toho řekli víc než dost.

***

Friego se po hodině v bazénu cítil příjemně unavený, takže když sebou plácnul na postel, zvažoval, že si zdřímne. Skoro už usnul, když na něho plnou vahou nalehnul Trion. Chytil ho kolem pasu, přetočil se a naoko rozzlobeně ho okřikl.

„Chtěl jsem si zdřímnout, to mě nemůžeš nechat vyspat?“

Byly doby, kdy by se chlapec stáhnul, lekl. Teď už moc dobře věděl, že ho miláček jen škádlí. Usmál se, smyslně si olíznul rty.

„A ty chceš teď spát?“

„Teď už ne,“ zavrčel.

To už Triona svlékal, odhaloval svému zraku pevné tělo, které díky cvičení a dobré stravě zesílilo. Hladil jemnou kůži, polibky si značkoval citlivá místa. Mladík se mu se zavřenýma očima odevzdával, jen zrychlený dech a občasné zasténání prozrazovaly, jak se mu laskání líbí. 

„Ale za to, že jsi mě vyrušil, tě potrestám,“ zavrněl a Trionovi se zadrhl dech.

Friego ho bez varování vzal do úst, pohrával si s ním, oddaloval jeho vyvrcholení tak dlouho, že mladík skoro začal prosit. Muž si nejdříve vyžádal dlouhé políbení, teprve potom splnil milého i své přání.

Ležel ve Friegově náruči, srdce se ještě nestačilo zklidnit i dech popadal ztěžka. Muž ho pevně tiskl k sobě. 

„Jsi hrozný mučitel,“ zašeptal chlapec, „miluju tě.“

Znovu se jejich rty setkaly, Trion Friega stáhl na sebe, ten se hned vklínil mezi jeho nohy. Muž se upřeně díval do černých očí, v nichž viděl lásku, touhu, něhu. Vše, co cítil on sám. Pomalu se vnořil do horkého těla, mladík se vzepjal a zašeptal jeho jméno. Rázem byla opatrnost ta tam, Trion se prohýbal a kroutil, rukama bloudili po těle toho druhého. Procházeli a hladili známá území, laskali jazykem, rty i zuby, pečetili své spojení. 

***

Ve stejném okamžiku se Arkil s Arkelem soustředěně dívali do map, studovali nové zprávy.

„Je to jako chobotnice, milion chapadel, jedno najdeme a dvě další narostou,“ vztekal se Arkil, vypnul projektor.

Arkel na něho pozorně hleděl, zamyšleně. 

„Bratříčku, ty se přece nevztekáš kvůli tomuhle, ale protože se máte brzo vracet na Zemi.“

„Samozřejmě, mám o ně oba obavu,“ odsekl.

„Vážně?“

Arkil se otočil, probodával Arkela pohledem. Nakonec se posadil a jen pokýval hlavou. Dobře věděl, co ho rve na kusy. Představa, že bude muset opustit Elinu, kterou miloval a neodvážil se jí to říct.

„Je to překrásná dívka, oči na tobě může nechat, na co čekáš?“

„Nemůžu ji do toho zatahovat, sama přece řekla, že se na Zemi vracet nechce. A já tam musím, nebylo by to správné.“

„Hmm a neříct jí, co k ní cítíš, je správné?“

„Nechme toho, pojďme radši projít ty plány. Ať víme, na koho se zaměřit,“ uzavřel rozhovor Arkil, znovu projektor zapnul, Arkel k tomu už nic neřekl.

***

Společně se usadili v lodi, která je spolu s ostatními zaveze zpět na Zemi. Doktor jim vydal všechny informace, co měl, což jim dost pomohlo alespoň pro začátek. Mají už připravený nový byt, zaměstnání. Trion vložil svou dlaň do Friegovy, ten ji jemně stiskl. S úsměvem sledoval Arkila, vedle něhož se posadila dívka, Elina, na níž mohl Arkil oči nechat. Podala mu ruku, zíral na ni, neschopen pohybu. 

„Arkel mi všechno řekl, ale promluvíme si až na Zemi,“ povzbudivě se na něho usmála.

Arkil ji uchopil za ruku, bylo to něco překrásného, zavřel oči, jen vnímal tu chvíli. Loď se vznesla, cíl cesty – Země, důvod návratu – tajný.