Nefritová dokonalost - 1.

Mladý muž se prohlédne v zrcadle. Vypadá dobře, nebo by si měl vzít něco jiného jako například něco méně formálního? Ne, jde na firemní večírek, kde nemůže vypadat, jako by šel na diskotéku. S úsměvem se otočí kolem dokola. Musí vypadat dokonale, protože po večírku ho pozval šéf oddělení pro komunikaci s klienty, kterého velmi obdivuje a nejen to, k sobě domů. Už spolu delší dobu chodí i nechodí, ale dneska by mohl nastat průlom. Neví proč, ale celé tělo se mu chvěje v předtuše, že právě dneska konečně naplní svůj vztah. Možná se někomu zdá půl roku málo, ale pro něj je to tentokrát až moc, protože když ho uviděl, věděl, že je to ten pravý. Doufal, že si ho všimne, přestože pracoval v jiném oddělení. Nakonec se mu to povedlo. Pohlazení, polibek, mnohoznačný pohled a úsměv z něj dělaly rychle tekoucí rosol.

„Tak konečně to přijde, Darie,“ zašeptá do zrcadla. Vezme kabát, zadívá se na nefritový klíček, který má na krku, a schová ho, aby nebyl vidět. Je s ním, co si vzpomíná, ale na večírku by nebylo vhodné ho předvádět. Jen by měli řeči. Obleče se, vytáhne zpod límce konečky tmavozlatých vlasů hrajících do ruda, až se u nich ženské ptaly, u kterého kadeřníka si je nechal barvit. Když jim řekl, že jsou jeho vlastní, začaly prohledávat jeho hlavu, jako by na nich měl poklad. Nevěřícně vrtěly hlavou, že taková barva není možná, že musí být na sto procent umělá. Možná právě kvůli nim a kvůli stejně barevným očím se ve škole hodně pral, ale když nakonec zjistili, že na jeho hbitost nemají, přestali. Přítel, kterého si našel v sedmnácti po zjištění, že mu víc vyhovují kluci než holky, mu kvůli nim přezdíval zlatý kocourku. Nesnášel to.

Tyler ho konečně bere vážně. Naslouchá jeho řečem, nesměje se mu, ani mu nedává hloupé přezdívky. Povzdechne si. Jen doufá, že si pozvání dobře vyložil. Nechce být za blázna. Je pravdou, že u nich chemie funguje, ale i tak je celý napjatý, jak bude pod oblečením vypadat. Jediná chvíle, kdy něco zahlédl, bylo, když k němu vpadl do kanceláře a on měl sundané sako a vyhrnuté rukávy. Ale i ten kousek ukazoval silné předloktí porostlé jemnými chloupky, které ho rozhodily. Musel si zalézt na záchod a vyhonit si ho tam, protože nebyl schopen pokračovat v práci.

„Ježíš, tolik hodin!“ broukne při pohledu na hodiny. „Tak jdeme!“ pleskne se do tváří, aby nebyly bledé jako kozí syrečky. Zavře dveře bytu a teskně pomyslí na dům, kde po mnoho let bydleli, dokud jej nemocný dědeček neprodal, protože ho nemohli utáhnout. Tolik mu dědeček chybí. Dole chytí taxíka. Nechce jet autem, protože by se rád napil a pak co s autem, když bude u své lásky? Nadiktuje adresu restaurace, kde mají posezení. Napjatě poposedává. Už se nemůže dočkat, až ho uvidí.

Má pocit, že už nikdy nikoho takového nepotká. Nechápe, co zatím viděl na mladíčcích. Je starší, zkušenější a vsadí se, že toho umí spoustu, o čem nemá ani tušení. Taky vypadá úplně jinak než oni. Prostě mu imponuje. Nijak nikdy netíhl ke starším mužům a raději si vyhledával dominantní kluky svého věku, ale vsadí se, že je strčí do kapsy jedním pohybem.

„Dvacet pět.“

Vydřiduch, pomyslí si, ale zaplatí. Vysouká se ven, když se ozve sametový hlas.

„Dobrý večer, Darie.“

„Dobrý večer, Tylere.“ Zrudne, ale uvnitř ho zahřeje jeho upřený pohled. Čekal tu na něj? Je to možné, protože jede krapet pozdě. „Jsem rád, že jsem to stihl. Taxikář jel, jako by měl v zadku voj,“ zasměje se.

„Šéf tu ještě není. Půjdeme?“ pátravě se zadívá na mladíka.

„Jistě.“ Jde mu po boku a pokukuje po něm. Nemůže odolat, aby ho nesrovnával se svými předchozími vztahy. Ve všech věcech prostě vychází úžasně. Je neuvěřitelné, že mu věnoval svou pozornost.

„Nerozmyslel sis to a půjdeš se mnou?“ optá se ho Tyler ve dveřích.

Mladíkovi zabuší prudčeji srdce. „Nevadí. Budu velmi šťastný.“ Všechno v něm zpívá, protože to odhadl správně.

„To jsem rád,“ řekne a jemně ho políbí za ucho. Zároveň stiskne lalůček, až Darius zaúpí. „Jsi tak citlivý.“

„Těším se, až budeme spolu sami,“ řekne celý rudý.

„I já. Ani nevíš jak,“ sklouzne po jeho perfektním těle. Darius se zachvěje. Teď je rád, že běhá a tráví tolik času ve fitku. Už ví, že nedokáže myslet na nic jiného než na sex s tímto prostě dokonale krásným chlapem. „Jsem rád, že jsi ještě nikoho neměl,“ pokračuje dál Tyler, aniž otevře dveře.

„Ne,“ řekne přesvědčivě Darius. Lže, ale co! Každý občas zalže a je pravdou, že už dlouho sex neměl, a pak s ním to bude skutečně poprvé. Tamto všechno byly jen chabé pokusy. Vejdou dovnitř, sundají si kabáty.

„Dneska nemáte ten rozkošný přívěsek, Darie?“ optá se Tyler.

„Mám, ale nerad ho nosím venku.“ Vytáhne ho.

Starší muž se zadívá na přívěsek. „Je to nefrit, že?“

„Ano. Dostal jsem ho od dědečka, ale kdy, to si nepamatují. Mám ho odjakživa. Líbí se?“ Leží mu na ruce jak vzácný drahokam.

„Ano. Mám slabost pro krásné věcičky a…,“ mnohoznačně se usměje.

Darius netuší, jak si pomlku s úsměvem vysvětlit, ale to už se otevřou dveře a zevnitř vykouknou rozesmáté hlavy.

„Tak tady jste. Co tu trčíte? Tohle je jednou ročně, tak ať si to užijeme.“ Jsou vtáhnutí dovnitř a rozdělení podle toho, kde pracují. Přesto Darius neustále pokukuje a snaží se zachytit pohled Tylera, což se mu povětšinou daří. V myšlenkách stejně dlí u toho, že by si přál odejít s Tylerem, ale nechce jít domů dřív, protože druhý den by měli řeči, kam se to vypařil. Nálada mu padá pod bod mrazu, protože to vypadá, že na rozdíl od něj se Tyler dobře baví. Povzdechne si a zašije se do kouta, kde trucuje.

„Bude striptýz. Nejdeš?“ ozve se nad ním. Darius se zadívá do světlé hnědých Tylerových očí. Raději by s ním zůstal sám.

„Tak se půjdu podívat.“

„V jednu hodinu, co bys na to řekl? Mohli bychom zajít ke mně domů a popovídat si,“ navrhne Tyler s úsměvem. Darius je tak průhledný, pomyslí si.

„Jenom to?“ Neřekl to moc dychtivě?

„Nejen to, ale nebudu tu vyprávět, co všechno bych chtěl s někým tak čarovným.“

Darius pod jeho slovy strne. Mrkne se na hodinky. „Ještě hodina a půl.“

„Jsi nedočkavý, Darie. To bys neměl. Život si musíš vychutnat plnými doušky, i když musíš čekat. Potom je odměna o to sladší, protože víš, kolik tě to stálo, nemám pravdu?“

„Ano.“

„Výborně. Má být jak mužský tak ženský, na koho se budeš dívat? Já na muže.“

Darius zčervená. „Taky,“ odpoví po pravdě. Je mu jasné, že by mu to neříkal, kdyby ho přitahovaly ženy. Má úžasné štěstí, že si vybral zrovna jeho. Zamilovaně na něj pohlédne. Už aby byla jedna hodina. Přeje si to tolik, že snad vyvede nějakou hloupost.

Sejdou dolu a dívají se na pár, který roztáčí všechny zaměstnance. Ovšem jeho pěkně rajcuje striptérův rozkrok, ne blondýna. Pak se pár rozdělí a každý z nich se přitulí buď k ženě nebo k muži. Nešikovně striptérce pohladí bok. Sakra, kdyby tak mohl dát vědět, že ho prostě přitahuje tamten chlapík, ale neodváží se. V práci nikdo, tedy kromě Tylera, netuší, že je gay.

„Jsi v hlazení trochu nešikovný,“ vytkne mu Tylerův hlas, který ho vzruší. „Myslím, že po téhle akci už můžeme jít, nebo ne?“

„Ano.“ Netuší, jak to zvládne, protože by se s ním nejraději vyspal klidně na ulici. Je prostě nechutně nadržený. Je rád, že z toho večírku vypadne. Dole si vezme kabát a postává na chodníku. Zvedne oči ke hvězdám, i když není vidět ani jedna.

„Máš rád nebe?“ zeptá se ho Tyler.

„Ano, mám. Dědeček mě naučil všechna souhvězdí. Měl rád nebe jako já.“

„Máš zvláštní barvu očí.“

„Po dědovi. Nikdy jsem podobnou neviděl. Hodně lidí si myslí, že mám čočky, ale jsou moje vlastní,“ řekne se smíchem, ale pod upřeným Tylerovým pohledem se mu zadrhne. Tak žhavý mnohoslibný pohled mu snad ještě nikdo nevěnoval.

„Mám tu auto,“ nabídne tiše odvoz.

„Přijel jsem taxíkem. Chtěl jsem si dát skleničku.“ Taky trochu na kuráž. Přitiskne se k němu. Tyler ho nechá být. Vede ho ke svému autu. Otevře dvířka, Darius se usadí, vzhlédne k němu. Jantarový pohled se mu zařízne do srdce, ale odežene ho. Musí to konečně udělat. Posadí se vedle něj, ale už s úsměvem. Nakloní se, přitáhne si jeho hlavu a políbí, že málem zapomenou dýchat.

„Tohle jsem ještě nezažil.“

„Polibek?“

„Ne, to ne, ale tak úžasný nikdy.“ Celé jeho tělo úplně žhne touhou být s Tylerem. Nechápe to, protože nikdy takové nutkání neměl. Usměje se. „Už se těším.“

„Já taky, Darie.“

Mladý muž se ještě víc usměje. Když vyjedou, pozorně sleduje cestu. Najednou zdvihne hlavu. Tady to zná. To je přece… Ztuhne, když zastaví před starým domem. Vrata se otevřou a vjedou dovnitř.

„To je…“

„Co?“ optá se zvědavě, ale dobře ví, proč je v takovém šoku.

„Nic.“ Prohlédne si dům, kde strávil dětství, než se musel prodat. Nikdy se nezajímal, kdo ho koupil, ale měl pocit, že to byla rodina s dvěma dětmi. Takže to museli prodat Tylerovi. Vypadá dobře, řekne si. Děda by měl radost, že dům zůstal v původním stavu.

„Tak pojď dál.“

Vejde dovnitř obrněný proti vzpomínkám a změně. Připravil jsem se málo, posteskne si Darius, protože dům ho zavalí vzpomínkami. Když ho děda prodal, stýskalo se mu. Prožil tu spokojený život plný nádherných dědových příběhů. Nevěděl, které měl raději. Zda ty fantastické nebo ty z jeho doby, ale všechny byly překrásné, a když byl dítě, věřil jim do puntíku. Viděl svět Minotaurů, ostrovy létajících lidí i podzemí, kde žili démoni a hluboké lesy plné sličných elfů.

„Děje se něco?“

„Nic.“ Podá Tylerovi kabát. Stojí tu, rozhlíží se. Něco málo se tu přeci jen změnilo. Vždy tu byly květiny, které měli rádi. Teď je tu pochmurněji, elegantněji a trošku divně. Necítí se tu dobře. Jako by na něj padaly zdi.

„Nelíbí se ti můj dům?“

„Nevím,“ řekne napůl lživě. „Je to nezvyklé, ale velmi elegantní.“

„Je to po předchozích majitelích. Bydlím tu krátce, proto jsem nestihl to předělat. Dáš si skleničku?“ optá se Daria a vede ho do knihovny. Občas po něm koukne. Je vidět, že je zaražený, ale kdo by nebyl, kdyby navštívil svůj dům po tolika letech. Vzpomínky na něj určitě dorážejí ze všech koutů.

„Rád.“ Potřebuje se trochu vzpamatovat. Měli velkou knihovnu, ale teď je dvojnásob tak velká. Přejde k jedné z polic, aby se podíval, co Tyler čte. Astrologie, mýty, duchové, spiritualismus, čarodějnictví, woodo. „Krásná sbírka. Taky po předchozích majitelích?“

Tyler ztuhne, pak se uvolní. „Ne, moje. Nelíbí se?“

„Ne, naopak, ale nevěděl jsem, že se o to zajímáš.“ Děda prohlašoval, že v této zemi magie neexistuje, protože ji zapečetili společně se soutěskami. Tehdy to přijal jako fakt. Proč se mu to vynořilo, nechápe.

„Koníček. Tady máš. Je to whisky, snad ji máš rád. Nějaký musím mít.“ Bedlivě sleduje, jak to pije.

Darius zrudne. „Silná.“

„Promiň, ale byl jsi trochu pobledlý a tohle ti vehnalo červeň do tváří, Darie. Jsi krásný,“ řekne vášnivě, vjede mu do vlasů a přitáhne si ho za krk ke svým ústům. Dariovi se zatočí hlava, když odpovídá na jeho polibky nejdřív divoce, ale potom čím dál tím zkušeněji. Srdce mu prudce buší a tělo vláční pod jeho zběhlým líbáním.

„Ano, chci tě!“ zavrčí do jeho úst Tyler. „Hned teď!“ Stáhne mu všechno až do půli těla, když najednou Darius ochabne. Položí ho opatrně na koberec a začne svlékat z kalhot, boxerek. Odloží všechno, až zůstane úplně nahý. Potěšeně studuje překrásné tělo z posilovny.

„Už jsi hotový?“ ozve se ode dveří zahalená postava.

„Ještě ne. Není krásný?“

„To je snad jedno, ne? Vezmi ho, ale máš pravdu. Je lepší, když je krásný než šeredný. Je fakt panic?“

„Říká to, a proč by mi lhal, když mě miluje?“ Tyler vezme Daria do náruče. S mužem v dlouhém černém kaftanu s kapucí vyjde z knihovny. Vůbec se neusmívá, ale soustředěně se dívá před sebe. Čarovné nahé tělo, které před chvílí obdivoval, ho nechává naprosto chladným. Muž, který pro něj přišel, otevře skřípějící dveře. Už se je snažili mnohokrát namazat, ale stále odolávají jejich pokusům. Muž v černém se ztratí v temné chodbě vedoucí dolů. Tyler udělá krok, když se v jeho náručí pohne Darius. Překvapeně se na něj podívá. Měl být v bezvědomí ještě dlouho, tak proč je vzhůru? No hůř pro něj.

„Kde… jsem? Tma,“ řekne těžce a jednoduše. Jeho podvědomí dostane strach, jenž se promítne i do slov.

„Klid, jen tě nesu někam, kde ti bude dobře, uvidíš. Dostaneš se do ráje,“ povídá lehce Tyler.

„Bojím se… Ty… Tylere! Nechci tam.“ Neosvětlená chodba, skřípot schodů a pach plísně nahánějí Dariovi šílený strach. Přitiskne se k tělu, které ho pevně drží.

„Neboj se, miláčku. Hned vejdeme do světla, uvidíš. Bude se ti tam líbit. Připravil jsem koutek jen pro tebe. Vhodně orámuje tvou krásu, miláčku.“ Políbí ho na rty, aby ho uklidnil. Darius mu to slabě oplatí. Nevnímá, že je nahý a že schody každou chvíli zavržou pod těžkým břemenem. Vnímá jen vzrušující náruč a vůní Tylera. Miluje ho, věří mu. Určitě ho nese tam, kde se budou milovat.

„Mi… Miluješ mě?“ optá se sotva srozumitelně, jak má svázaný jazyk.

„Samozřejmě. Copak bych jinak kupoval ten dům? Podívej se: dveře. Otevři je.“ Nefritový klíček na krku začne jemně zářit. Tylerovi se rozšíří oči nedočkavostí a chtíčem.

„Mám rád dům… ano, můj … krásný pane,“ zablekotá Darius, dotkne se dveří, které povolí. Tyler s Dariem v náručí vstoupí do poměrně velké místnosti. Kolem stěn stojí nehybně jedenáct mužů zahalených do černých vyšívaných kaftanů s červeným pruhem. Přes hlavu mají přetaženou kapuci, ruce vložené do rukávu. Stojí nehybně, pouze sledují Tylera s mladíkem. Uprostřed místnosti je nakreslený červený kruh s neznámými písmeny. Za kruhem je katafalk, ale kromě známé vůně a Tylerovy náruče, to Darius sotva celé vnímá. Naopak se k němu přitiskne snad ještě víc. Má strach z té známé vůně, z toho zvláštního prostředí.

Tyler vstoupí opatrně doprostřed kruhu, kde je připravené místo. Položí Daria na chladnou podlahu. Ruce od sebe musí odtrhnout, ale provede to rychle a zkušeně. „Zde je. Dlouho jsme čekali, bratři, ale vyplatilo se. Probudil se, což se nemělo stát.“

„Jak je to možné? Bratře Indigo, podej vysvětlení,“ optá se jeden ze stojících mužů.

„Netuším. Měl spát ještě dlouho. Droga je vyzkoušená,“ odpoví další, ale ani se nehne.

„Nevadí,“ ozve se tichý chladný hlas muže, který přijde z chodby. Dveře se definitivně zavřou. „Bude mrtvý tak jako tak.“

Tyler s dlouholetou praxí připoutá Dariovy ruce ke kruhům, nohy roztáhne tak, aby byl vidět anální otvor. Potom mu nakreslí složitý symbol na hruď. Rukou mu z obličeje shrne vlasy jantarové barvy, aby byla vidět rozkošná vyděšená tvář.

„Tyle… Tyler… co dě… děláš?“ zakoktá Darius a pohne rukama, ale není v tom síla. Natočí hlavu, aby se podíval, proč leží na studené podlaze, ale oči se těžko zaostřují, jak je stále pod vlivem drogy. Tyler rychle ustoupí, stáhne si oblečení a vezme na sebe černý kaftan s červeným pruhem. Postaví se na volné místo.

„Jsme připraveni. Dvanáct duší, třináctá vyvolává. Je to on, bratře Tylere?“

„Ano, mistře. Ověřil jsem si to několikrát a všechno souhlasí.“

„Máš pravdu, je to on. Ta barva vlasů i očí je nezaměnitelná.“ Mistr, třináctý člen řádu, opatrně překročí znaky a vstoupí do kruhu. Nahne se a tvrdě strhne zářivý klíček z krku. Vítězoslavně ho zvedne a ukáže ostatním členům. „Nás třináct, co jsme přísahali a obětovali vše pro tuto chvíli, jsme se dočkali. Zde je klíč k zemi, kde budeme neomezeně vládnout.“ Šumění a radost se přelévají z jednoho na druhého.

„Co ta rodina, mistře?“ optá se Tyler. „Mám se o ni postarat?“

„Už nám není potřebná, Tylere. Odvedl jsi dokonalou práci. Budeš stát hned vedle mě a teď…“ Vystoupí z kruhu, dojde ke katafalku a přiloží k němu klíč. Ten se rozzáří jasně zelenou barvou. I Darius zavře oči před sílícím světlem. Jakmile se rozzáří klíč, ozve se mumlání, které s každou další pronesenou slabikou sílí.

„Přijď!“ zvolá jednoduše mistr a rozpřáhne ruce. „Zde je tvá panenská oběť! Najez se jeho těla, napij se jeho krve, vylij své semeno do jeho těla. Je pro tvou potěchu!“ Katafalk se pohne, objeví se černá ruka s dlouhými drápy. Ozve se drásající skřípění, když najednou víko odletí a zabije jednoho z kruhu, ale zbytek stojí, mumlá a fascinovaně se dívá na ruku, která drží okraj katafalku. Zevnitř se vyvalí hustá mlha, která mrazí, až dorazí k připoutanému Dariovi. Ten vykřikne, když mu dojde, co tu dělá. Chlad ho obklopí a pronikne do každé částečky těla. Snaží se k sobě dostat nohy, ale je připoután důkladně. Zakřičí, až se to odrazí po celé místnosti a rezonuje děsem. Opět vykřikne a potom…

„Tylere, pomoc!“

„Jsi oběť! Bratře Indigo, budeš potrestán!“

„PO… POTRESTÁN!“ zahřmí zevnitř katafalku. Něco černého s křídly se zvedne. Není nijak velký, ale nahání hrůzu svou nehmotností i svým nepozemským zjevem.

„Zde je tvá oběť. Krev, která ti bude lahodit. Přijmi ji jako dárek!“

„CO ZA TO?“

„Přístup do tvé země!“

Chechot. „Přistupuji. Už nemám co strážit!“ Démon nebo tmavá podstata se rozšiřuje. Převalí se z katafalku na zem a vezme na sebe podobu nahrbeného muže se zakrnělými křídly. Ruce visí podél těla, drápy dosahují podlahy a vydávají nepříjemný zvuk, jak se po ní pohybují. Kymácí se ze strany na stranu. Obnaží tesáky, oči zazáří. „MÁM HLAD!“

„Zde je tvůj pokrm!“ Mistr ukáže na zkamenělého Daria.

Démon se zahledí na postavu a olízne se. Všichni trhnou pod tím odporným mlaskavým zvukem. Nikdo by nechtěl být na místě mladíka. Jeden pohyb a červený kruh zmizí. Členové řádu se leknou, protože ten kruh měl udržet démona uvnitř, až bude hodovat na mladém těle. Démon kymácivě s chrčením jde ke světlovlasému mladíkovi. Zastaví se nad jeho tělem a rukou pomalu přejíždí nahé tělo. V Dariových očích je strach. Je tak ztuhlý děsem, že zapomněl křičet. Ruka s drápy dojde ke klínu, kde se zastaví.

„Je váš, pane. Dělejte si s ním, co chcete.“

„Říkal jsi panic,“ ozve se zahrčení. „BLÁZNE!“ zahřmí a ruka schová jeho úd místo, aby ho utrhla. Hlava s jazykem se nakloní a olízne hruď. Ozve se mlaskání, pak se démon jasně ozve: „Můj pane, přijmi mě jako svého OTROKA!“

„Cože?!“ ozve se Indigo. „Co to…“ Démonova ruka se natáhne do neuvěřitelné délky a švihne. Oddělená hlava skropí krví zdi sklepení. Ostatní zaječí a pohnou se, ale dveře jsou zavřené. Snaží se je jeden přes druhého otevřít, ale marně. Zatímco řvou děsem, ruka mezi nimi řádí a bez milosti je trhá na kusy.

„Můj pane, přijmi mě! Neotravuj!“ zavrčí na mistra, který ho chce zaklínat. „Snad si nemyslíš, že tou svou směšnou …

„Ano, přijímám,“ ozve se tichý souhlas přicházející z jiného světa. Darius vytřeštěně zírá na démona. „ANO!“ zopakuje v pudu sebezáchovy.

Démon strne, potom se nakloní k vystrašeným očím, do kterých se upřeně dívá. V místnosti stojí pouze jeden muž. Stěny, podlaha i strop jsou potřísněny krví členů kultu. Kap, kap, kapky vydávají odporný zvuk. Uprostřed místnosti stojí zkoprnělý mistr.

„Jak?“ zmůže se na otázku, protože pochopí, že útěk je zbytečný. Nechápe, kde udělali chybu.

„On je krev muže, jemuž jsem zavázán přísahou ho chránit. Netušil jsem, že přežil. Ovšem stále mám HLAD!“ zachechtá se a švihne rukou. Hlava elegantním obloukem odletí ke katafalku. Oči nevěřícně civí na démona a mladíka.

„HLAD!“ zařve démon. Zvedne hlavu, začichá, potom máchne rukou. Darius ucítí, že je volný, a hned se schoulí do klubíčka, ale je to zbytečné. Démon ho nadzvedává, olízne mu tvář a zamlaská.

„Tvá krev, krev Íímorvena, musím…,“ řekne démon bez souvislostí a položí mladíka na zem. V nepevném těle se objeví velký úd, který pulzuje chtivosti.

„Ne!“ Darius zavříská strachy, když pochopí, co ho čeká, ale to už mu démon násilně rozevírá nohy, sklání hlavu a bere ho do úst, aby se nasytil jeho semenem, které vzápětí pod zkušeným drsným lízáním prýští. Slízne mléčnou tekutinu dlouhým jazykem a saje ho, dokud to jde. Jednou rukou ho přidržuje, aby neutekl, další ho hladí, až dojde dírce, kam jeho touha směřuje. Nečekaně Daria přetočí na břicho a vrazí obrovský nadržený úd do útlého těla, které se pod vpádem vzepne. Ozve se výkřik a tělo ochabne, ale démon si toho nevšímá a zajíždí dovnitř pro člověka neuvěřitelně rychlým tempem. Nevšímá si krve, ani bezvládného těla. Ruce s drápy se zarývají do boku, zanechávají šrámy a nadzvedávají ho, aby měl lepší přístup do rozevřeného konečníku. Čím dál víc získává na podstatě, až jsou vidět chodidla, lýtka, štíhlá dlouhá stehna, bedra, pevný zadek a svalnaté tělo se zakrnělými křídly, která mohutní, jak ho dál bezohledně šoustá. Rozpínají se, až skoro pohltí celou místnost. Už je vidět i hruď s bradavkami, temnými dvorci a svalnatý krk. Objeví se hlava, ale rysy ještě ne. Dlouhé černé vlasy do půli zad živě tančí při každém pohybu a vlní se jako živé. Ale to už se objevují rty, nos a oči černé barvy. Přírazy do bezvládného těla se zrychlují, až slastně vykřikne, když do něj vyvrcholí. Nad útlým tělem stojí černé lesklé tělo démona.

„ZPEČETĚNO!“ zařve a vytáhne obrovský cukající úd z Dariova zadku. Poslední kapky dopadnou na zmučený zadek, který je démonovým vpádem nemožně roztažen. Ruka ho pohladí a rozetře semeno, které ihned hojí poranění drápy a od proniknutí. Přestože právě vyvrcholil, úd je plně vzrušený a trčí mu z klína připraven k dalšímu útoku. Ignoruje svou touhu, jako by nebyla. Sebere hábit a zahalí se do něj, ale je směšně malý. Potom se shýbne, vezme Daria do náruče a zadívá se do překrásné známé tváře. Pak si ale uvědomí, co se děje nahoře v domě, ale hlavně rozezná krvavou oběť nevinných dětí. „Příliš silná magie, když jsem oslabený. Musím tě ochránit,“ zamumlá černý démon a otočí se ke katafalku. Sebere nefritový klíč a vstoupí i s tělem do katafalku. Zmizí a místo démona zůstane jen prázdnota, kolem které září částečky, které mizejí neznámo kam.

Démon vystoupí na zelené louce. Nasaje do sebe známou atmosféru plnou magie. S nahým tělem v náručí se rozhlíží, kam by se schoval, protože ve vzduchu cítí déšť. „Jsem slabý jak kotě,“ zamumlá neradostně. Vnímá svůj ochotný pulzující ocas a nejraději by se ještě nakrmil, ale není čas. Není si jistý, zda ti tam nahoře projdou Soutěskou do jeho světa, ale musí se na tu eventualitu připravit. Shodí ze sebe hábit, rozevře křídla a vzlétne s mladíkem v náručí. Rozhlédne se po okolí. Zamíří si to k nedalekým skálám. Tam musí být něco, kam se schovají.

V jeskyni, odkud nejdřív nemilosrdně vyhnal medvěda, uloží mladíkovo tělo na kupu listí. Odhrne jantarové vlasy a zadívá se opět do nádherné tváře svého pána. Ví, že to není on, komu před staletími přísahal věrnost, ale cítí krev, která je krví rodu, kterému se upsal. Tamten byl blázen, když si myslel, že ho zabije. Povzdechne si, nechá mladíka být a vyjde ven. Nasbírá suché dřevo, které zapálí. Potom spočine na nahém těle. Je schouleno do klubíčka, jako by se i teď chtělo chránit. Jenže jeho nevinnost, bezbrannost, ale hlavně to, jak ukazuje své přednosti, jsou něco, čemu nedokáže odolat, a pak, potřebuje to.

Přilehne k němu a nasměruje svůj vzrušený černý ocas dovnitř těla. Sotva se dotkne zahojeného otvoru, Darius se probudí. Ztuhne, když ucítí neuvěřitelný obrovský tlak, jaký v sobě ještě neměl.

„Ne!“ vykřikne tak mocně, že se mu málem rozskočí hlava, ale démon ho neposlouchá a bezstarostně vrazí pulzující úd dovnitř těla. Slastně zaryčí, když překoná svěrač a koulemi se dotkne zadku. Dariovi vyhrknou slzy a tělo se napne šílenou bolestí, jakou ještě nezažil. Bezmocně se poddává přírazům nestvůry, která si ho bezostyšně bere jako hračku.

„Už budu!“ zašeptá démon, ale Darius vlídnému hlasu nevěří. Potom ho zaskočí oslepující světlo, jak v něm nestvůra vystříkne. Má pocit, že stříká dlouhé minuty. Pak ho zalije přívětivě teplo a tělo zmalátní. Je rád, že je po všem. Otře si oči.

„Omlouvám se, že jsem tě využil, pane, ale nešlo jinak.“ Vytáhne úd z těla, a přestože právě vyvrcholil, stále je plně vzrušený a pokrytý semenem.

Darius se, než démon stihne cokoliv udělat, od něj odvalí a přitiskne se k chladné stěně. Nahý se třese a ostražitě pozoruje démona, protože jiné slovo pro něj nemá.

Ten se líně rozvaluje na kupě listí. Mlsně se olízne, když pozoruje jeho kouzlené tělo a klín. „Potřeboval jsem nabrat sílu. Ta tvá byla po ruce, i když bych rád ještě pokračoval, pokud to tvé lidské tělo dovolí.“

Darius mlčí. Je mu jedno, že jeho vysvětlující hlas zní laskavě, skoro by se dalo říct, že je sexy. Je to nestvůrný černý démon, i když přesně takové obrázky ve fantasy knihách měl rád. Byl hlupák. Nejraději by si sáhl na zadek, ale bojí se pohnout.

„Potřebuješ ošetřit, pane,“ povzdechne si démon, když se nedočká žádné reakce. „Udělám to.“

„Nech mě!“ vrátí se mu hlas a snaží se splynout se zdi.

„Mé jméno je Níja a vaší rodině sloužím od té doby, co mě elfský král Cymyríon svázal s prvním z vašeho rodu.“

Darius naslouchá, ale slova padající do jednoho ucha lezou druhým ven. Je mu jedno, co povídá. Nikoho z těch lidí nezná. Pak se odhodlá. „Chci domů!“ Netuší, kde je, ale vypadá to jako jeskyně nebo brloh zvířete.

„Bohužel to nepůjde. Padl jsi do rukou lidem, kteří otevřeli portál, bránu nebo průchod, je to jedno, ale správně je to Soutěska mezi světy.“

„Chci domů,“ řekne umíněně. Je mu všechno fuk, ale chce být ve svém bytě v posteli a foukat si zranění, ale hlavně se litovat. Tyler, prostě všechno se nevyvíjí dle jeho představ. Den na hovno, vzlykne, a ještě ho znásilní obrovský černý démon.

Níja si povzdechne. Nebyl to mezi nimi dobrý začátek, ale nemohl nic jiného dělat. Byl oslabený dlouhým pobytem v Soutěsce, kterou na příkaz Íímorvena zapečetil, aby za ním nikdo nemohl. „Pomůže tohle?“ Schová křídla a drápy a stane se lidštějším, ale ponechá si svou démoní formu.

Darius ho pozoruje. Bojí se, ale zvědavost je silná. Teď vypadá skoro jako člověk, předtím jako démon, ale obě jeho formy jsou překrásné. Souměrné svalnaté velké tělo je pro něj přitažlivé, protože nemá rád tlusté lidi. Vlasy, o kterých snil po nocích, a tvář muže, pro kterou by udělal cokoliv. Jen ten nestvůrný úd, který tu ční… Bojí se ho.

„Mí rodiče byli démon a lidská žena. Jsem míšenec, proto mám dvě různé podoby, ale lidskou se na sebe neodvážím vzít, protože bych byl velmi slabý. Vypadá to, že o Světech nic nevíš. Dovolíš mi tě vyléčit? Může ti v těle vzniknout infekce.“

„Ne!“ vykřikne tak razantně, až se Níja pousměje, „nesahej na mě!“

„V pořádku, ale mohlo by se ti něco stát. Otec je víc než štědře vybaven, a co vím, má matka si nikdy nestěžovala. Ale nejsi na mou velikost zvyklý.“

„Je mi jedno, co se stane! Znásilnil jsi mě!“

„Znásilnil? Co je to?“ optá se udivený Níja. Jsou nazí a rád by ho měl v náručí, i když dobře ví, že za to by ho okamžitě Cymyríon popravil, ale ne, tenhle mladík není Aeroniell z rodu Íímorvenů. Nikdo nemá na toho mladíka právo, ale co myslel tím znásilnění?

Darius zalapá po dechu. „Vzal sis mě bez mého souhlasu,“ cedí mezi zuby, ale uvnitř se třese vztekem. Ještě tu má vysvětlovat své ponížení.

„Aha. Omluvil jsem se. Už jsem ti říkal, že jsem potřeboval tvou sílu, ale byl jsi nadržený jako býk,“ řekne s úsměvem. Přiblíží se k němu, když najednou uvidí ruku a ucítí pálení na tváři. Zamračí se, když vidí, jak je mladík před výbuchem vzteku. Třese se, což nemá rád. To mu nemůže dovolit, proto ho rychle přitáhne do své náruče a svým tělem ho doslova obalí. Darius se v jeho náručí zmítá, škrábe, kouše, ale Níja to se stoickým klidem snáší. V jeho údu to tepe žádostivosti, ale pečlivě se ovládá, aby mu znovu neublížil, což je nejspíš ten důvod, proč teď tolik vyvádí. Čeká, kdy se mladík vyčerpá. Vrtí hlavou nad tím, jak usilovně bojuje proti něčemu, co nemůže změnit. Je tak podobný Íímorvenovi, i když nevlastní jeho nesmírnou moc.

Darius cítí, že mu docházejí síly. Pokusí se od něj ještě naposled utéct, ale je opět přemožen. Jeho náruč je jako teplá klec, která mu brání v útěku, ale zároveň ho chrání před světem. Vzlykne, potom se schoulí do teplé náruče, která příjemně hřeje. Níja si ho překvapeně prohlíží. Tohle nečekal, ale náruč neuvolňuje. Bojí se, že by si něco udělal.

„V pořádku?“

„Vypadám snad tak?“ řekne sarkasticky. „Nejdřív mě člověk, kterého miluji, přiváže na obětní oltář, nebo co to bylo, potom mě znásilní démon a hned dvakrát.“ Níja nechápe, co tím chce říct. Zda chce ještě ojet nebo ne. Darius se zavrtí. „K tomu mám prdel roztáhlou jako…“

„Ošetřím tě, vyléčím. Jen mi to dovol. Bude lépe, uvidíš.“

Datrius váhá, ale nechce se mu z teplé náruče. Cítí, že je unavený. „Jsem chcíplý.“

„Tak spi.“ Pohladí ho po jantarových vlasech. Jsou stejně hebké jako jeho, ale na rozdíl od něj má barvu vzácného nebeského kamene.

Darius zavře oči, ale za víčky se mu míhají obrazy, o kterých by nikdy neřekl, že se mu stanou, ale velká konejšivá ruka ho brzy přenese do říše snu.

Níja sedí s tělem v náručí a hřeje ho. Je tak podobný jeho předkovi, ale zároveň jiný. Když ho sem bral, zřejmě nemyslel, protože v tomto světě bez magie nepřežije. Bude muset vymyslet způsob, jak ho dostat nazpět, aniž by mu tamti ublížili, ale opět se rozejít se s krví Íímorvenovou? Nebo by mohl jít s ním. Tohle bude zřejmě jeho potomek a král elfů už na něj nemá nárok.

Povzdechne si nad složitostí situace, když se předkloní a zalapá po dechu. Na čele se objeví pot, srdce buší jak splašené. Na dokonale tváři se rozprostře úšklebek. Vypadá to, že nejen tenhle mladík má problém, ale i on. Přežít s pomocí tohohle chlapce by bylo snadné, ale rozhodně ne navždy. K tomu musí být něco silnějšího než sex. Bude to muset najít.

Podívá se mu do tváře. Spí. Opatrně ho položí na kupu listí a přilehne k němu. Pomalu do jeho těla zasune připravený úd. Tváří se soustředěně, aby ho neprobudil, když se do něj celý ponoří. Slabě si povzdechne, když je uvnitř obklopený mladým krásným tělem. Ještě nikdy se tak perfektně necítil. Padne mu jako rukavice ušitá na míru. Pomalu se začne pohybovat proti jeho zadku. Až na žalud ho vytáhne a potom opět ho zasune. Pomalu, lenivě, kdy si vychutnává každé povytažení a zasunutí do tepla, které ho dokonale svírá a masíruje mu jeho nadržený ocas. Jen je škoda, že spí, pomyslí si. Rád by, kdyby byl vzhůru a byl aktivní, ale jak si mohl myslet, že ho znásilnil, to nechápe. I to slovo je zvláštní. Jeho tělo přímo volalo po sexu, tak toho využil, ale pravdou je, že potřeboval sílu a nikde nebyla než v něm.

Sevře rty, zahrčí, aby ho neprobudil a zasune ho, jak nehlouběji to jde. Zatmí se mu slastí před očima, když cítí, jak jeho úd pulzuje a semeno se vylívá do skvostného těla. Rozlévá se a obklopuje jeho klacek, který by stále mohl, ale i jemu už se chce spát. Lehne si, aniž by ho vytáhl z příjemného prostředí, a obejme ho. Pevně si ho přitáhne až na doraz. Lenivě ho políbí na krk. Ucítí slabou odezvu i přes to, že spí. Zavře oči a usne taky.

Darius se ráno probudí v nezvyklé poloze a potom pochopí, že má v zadku opět ten nestvůrný klacek, který ho málem rozerval na půl, ale teď ho to nebolí. Spíš naopak pociťuje příjemnou plnost. Zavrtí se, čímž probudí Níja.

„Jsi v pořádku?“

„Mohl bys ho vytáhnout?“ zavrčí Darius, protože se nemůže rozhodnout, zda ho tam chce nechat nebo ne, ale nakonec se rozhodne pro druhou variantu. Nedá znát tomu démonovi, že je mu to příjemné.

„Proč? Překáží ti?“ nechápe Níja. Neměla by mu vadit ani pozice ani jeho ocas, jelikož mu délku jeho díry v noci upravil, aby ho byl schopen dobře přijmout.

„Jo,“ odsekne, i když to není pravda.

Níja ho drží v zajetí svých paží a přemýšlí, co mu je. „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Darius Bones,“ zamumlá, protože v něm roste chuť na sex. Snaží se to potlačit, ale tělo se mu začíná chvět touhou.

„Darie, to je nádherné jméno. Kdo ti ho dal?“

„Pradědeček,“ zamumlá. Snaží se odtáhnout, ale i když se pohne, stále v sobě má podstatnou část toho nestvůrného klacku. Nakonec přestane, protože je proti jeho objetí bezmocný.

Mohl by být…, napadne Níja. „Ještě žije?“

Darius ztuhne. „Zemřel.“ Plakal tehdy skoro dva dny. Neuměl si to bez něj představit, ale nakonec musel jít dál. Bylo to, jako by zemřela celá jeho rodina.

„Chápu.“ Mělo by to tak být. V zemi, kde nevládne magie, kde je odříznutý od svých lidí, těžko zůstane nesmrtelným.

„Můžeš mě tedy nechat jít?“ začne nanovo Darius. Jestli v něm stále bude, ztrapní se a začne si ho honit i před tím démonem.

Níja se povytáhne a s rozmyslem se odtáhne, aby ho opět nabodl na svůj vzrušený klacek. Tělo ho ochotně přijme, ale ne tak rozum jeho pána.

„Nejsem tvá děvka!“ zavřeští udýchaný Darius, přestože všechno v něm vykřikne po uvolnění.

Níja se podívá na jeho polohu. Musí mu být nepohodlně, napadne ho. Možná proto tolik vřeští. „Natáhni nohy.“

„Proč?“ optá se ho podezřívavě udýchaný Darius.

„Uvidíš?“ zašeptá mu, a když to neudělá, tak mu násilím pomůže. Do teplé dlaně vezme vzrušený Dariův úd, který schovával, a začne ho přejíždět v pravidelném rytmu. Rád by ho sál, ale zatím přiráží do jeho pevného zadku. Darius, i když nechce, začne vzdychat a sténat. Jeho tělo se třese pečlivě připravovaným vyvrcholením. Když se ocitne na hranici únosnosti, vykřikne a vystříkne štědrou dávku do ruky, která všechno semeno zachytí. Níja potřísněnou ruku pečlivě olíže jako nejlepší lahůdku. Ano, je to rozhodně potomek Íímorvena, protože nikdo jiný nemůže mít tak lahodné semeno. Lehne si a šikovně ho přetočí na sebe, aniž by se s ním rozpojil.

„Posaď se,“ rozkáže mu, ale Darius se mu vysmekne a stojí nad ním. Z těla mu kape semeno, které do něho Níja včera vylil. Rozpačitě se podívá na kapky a na obrovský připravený ocas, který na něj trpělivě čeká. Udělá krok, když je chycen a donucen se na něj posadit, až vykřikne bolestí, jak je to prudké. Odevzdaně se na něm začne pohybovat, když ho Níja přidrží a vyvrcholí do něj. Cítí, že je daleko silnější, ale aby získal všechnu sílu, potřeboval by tolik sexu, že ani Darius mu ho nemůže dát.

Darius sedí a nic nedělá. „Co mám dělat?“ optá se váhavě. Už pochopil, že útěk je nemyslitelný. Sedí, vnímá jeho plnost a mokro mezi nohama. Má je roztáhnuté, jak na něm seděl, a jeho chlouba s koulemi smutně spočívá v chloupcích klína.

„Můžeš slézt.“

Darius se nadzvedne, když z něj semeno začne proudit ven. Dotkne se zadku a jen polkne, když si uvědomí, že by do ní mohl dát v klidu i tři prsty možná čtyři nebo rovnou celou ruku. Pravdou je, že něco takového ještě nezažil a nikdy by neřekl, že se do něj něco tak nestvůrného může vejít. Chtěl by se očistit, ale neví jak, když tu nic není. Najednou se začne za nahotu stydět, a tak se schoulí u zdi s pokrčenýma nohama. Níja vstane, přistoupí k němu, poklekne, zvedne hlavu a pokorně řekne. „Děkuji ti, pane, za sílu.“

„Cože?“

„Byl jsem velmi oslabený a sexem s vámi jsem ji získal zpět. Aspoň částečně. Teď už vás mohu náležitě chránit.“ Skloní hlavu a čeká, co bude dál.

Darius je zmatený. Jak může děkovat a říkat, že je jeho pán, když ho třikrát, ne čtyřikrát znásilnil? Je to snad nějaký obchod s bílým masem? K čertu, chce všechno vědět! Nic nechápe.

„Co mám teď udělat?“ optá se pokorně Níja.

Darius přemýšlí, dívá se na jeho záda a vystrčený zadek. Nijak netouží se do něj udělat, ale nejraději by mu to oplatil. Potom řekne: „Kde to jsem, kdo jsi ty, co tohle všechno má znamenat a co ten… sex?“ dořekne. „A vstaň!“ řekne prudce.

„To bude dlouhé vyprávění,“ odpoví Níja, když vstane.

Darius se zahledí na urostlou postavu a na obrovský úd, který mu visí mezi nohama. I když je po sexu, je stále vzrušený. Pochopí, že mu už nic od toho démona nepomůže. Buď přijme jeho ochranu s ustavičným šoustáním, nebo zemře. „Mám pocit, že mám hodně času. Nenašlo by se tu něco k jídlu?“

„Hned to zařídím.“ Aniž by přemýšlel, roztáhne křídla, vytáhne drápy a vyletí z jeskyně. Darius se vrhne k ústí a dívá se, jak v hustém dešti odlétá pryč. Dostane strach, a i když měl v plánu utéct, vrátí se do jeskyně na kupu listí. Ruku nasměruje k zadku a stále citlivému konečníku. Celým tělem mu proběhne zachvění a touha po dalším znásilnění. Pěstí praští do země a sedne si ke zdi. Dívá se na ústí, kterým Níja odletěl. Zakručí mu v žaludku a položí si na něj ruku.

Už aby se vrátil, zatouží nesmyslně.