Posedlost 1. část

Když jsem se probral, netušil jsem, kde jsem ani kolik je hodin. Nic jsem neviděl. Oči mi nešly otevřít a cítil jsem, že je mám převázané šátkem. V ústech jsem pociťoval hrozné sucho. Pak jsem si uvědomil, že cítím známý zápach, takový, jaký býval v chlapecké šatně po hodině tělocviku. Záda jsem měl přitisknutá na tvrdé podložce. Pomalu mi k sobě přicházelo tělo. Zkusil jsem pohnout rukou, ale nešlo to. Pak jsem si zkusil přitáhnout nohy k tělu, ale to také nešlo. Začínalo mi docházet, že jsem svázaný. Cítil jsem, jak se mi provaz zařezává do kůže na zápěstích a na kotnících. Bál jsem se promluvit, ale nakonec jsem ze sebe vysoukal tiché:

„Haló?“

Žádné odpovědi se mi ale nedostalo. Jediný zvuk, který jsem dokázal rozpoznat, bylo vzdálené kapání vody. Po chvíli jsem ucítil, jak se mi uvolňují svaly a opět mě přemáhá spánek.

Vzbudila mě až hlasitá rána. Vylekal jsem se a zakoktal:

„Je tady někdo?“

Věděl jsem, že v místnosti už nejsem sám, ale nikdo mi neodpovídal. Po chvíli jsem ucítil jemný dotek ruky na noze. Ruka se pomalu rozjela po mé kůži a směřovala od lýtka, přes stehna až na břicho a dále přes hrudník až ke krku, kde se zastavila. Cukal jsem sebou a vypravil jsem ze sebe:

„Kdo jste? Co mi to děláte?“ Opět se mi nedostalo žádné odezvy. Pak jsem ucítil, že mě někdo odvazuje. Než jsem ale stačil zareagovat, byl jsem v sevření několika párů silných paží a jakýkoli pohyb mi byl opět znemožněn. Ucítil jsem, že mě ruce někam odnášejí. Slyšel jsem tiché kroky, ale nedokázal jsem odhadnout kolika nohou.

„Prosím, nechte mě být!“ zkusil jsem vzdorovat. Na mém roztřeseném hlase bylo poznat, že mi je do breku. Zdálo se mi, že jsem zaslechl letmé ušklíbnutí, ale jinak nic.

Z ničeho nic mě ruce upustily a já tvrdě dopadl na studenou a mokrou podlahu. Namáhavě jsem se se stále svázanými končetinami posadil a dokázal se opřít o stejně studenou zeď. Když jsem na svém těle pocítil mokré kachličky, poprvé mi došlo, že jsem naprosto nahý. Náhle jsem ucítil, jak ke mně někdo přistupuje a pomalu mi stahuje z očí šátek. Konečně jsem mohl otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Zprvu bylo vše rozostřené. Nejprve jsem rozeznal místnost, ve které jsem. Byly to potemnělé společné sprchy. Jediným světelným zdrojem bylo malé okénko v rohu u stropu. Pak jsem pomalu dokázal zaostřit na skupinu postav, které stály přede mnou. Bylo to sedm nahých mladých chlapců, kteří se na mě zákeřně usmívali. Tipl bych si, že jim bylo mezi 18-20 lety, tudíž to byli mí vrstevníci. Oči mi jezdily po jejich tvářích. Některé z nich mi byly povědomé, ale nikoho jsem jednoznačně nepoznal. Následně jsem si prohlížel i jejich těla. Všichni byli vysocí, štíhlí a vysportovaní. Za normální situace by to byl opravdu krásný pohled, já ale byl pořád vyděšený a schoulený u zdi. Chtěl jsem něco říct, ale z celé situace jsem byl tak zmatený, že jsem jen mlčel a vytřeštěně na ně zíral.

Po chvilce ticha se všech sedm začalo jakoby nic sprchovat. Nějakou dobu jsem pozoroval, jak se myjí, jak jim voda stéká po jemné kůži, pod níž se rýsují pevné svaly, jak se jim zachytává v jemných chloupcích a třpytí se jako malé perličky a jak jim kape z visících penisů. Nakonec jsem dokázal odtrhnout zrak od jejich těl a konečně promluvil:

„Kdo jste? Co po mně chcete?“

Všichni se kolem mě ale dál sprchovali, jako bych tam ani nebyl. Pokusil jsem se tedy vstát. Podařilo se mi kleknout si na kolena, jenže jakmile jsem se vzpřímil, jeden z chlapců mě srazil nohou k zemi. Pak se ke mně sehnul a přetočil mě na záda. Stoupl si nade mě obkročmo a ostatní chlapci se shromáždili kolem nás. Musím uznat, že i přes můj strach a přes všechno, co se mi dělo, mi připadal opravdu krásný. Ebenové vlasy střižené na krátko a po stranách téměř vyholené, huňaté obočí, ostře řezaný profil a pronikavě modré oči s hustými černými řasami. Přísně se na mě zahleděl a konečně promluvil:

„Chtěl jsi snad odejít? To nevíš, že ty po dvou chodit nesmíš? Ty se můžeš leda plazit po zemi u našich nohou, nebo pobíhat kolem po čtyřech jako poslušnej pes. Rozumíš?“ Byl jsem ještě víc zmatený a nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo. „ROZUMÍŠ?“ zakřičel na mě znovu.

„A-ano,“ zašeptal jsem.

„Dobře,“ řekl spokojeným hlasem a pak oslovil ostatní: „Myslím, že bychom mu měli pomoci se taky osprchovat, co hoši?“ Ostatní nadšeně souhlasil a uchopili své penisy. Ani jsem nemrkl a ucítil jsem na své hrudi první pramen horké moči. Postupně se k němu přidali další, smáli se a navzájem se povzbuzovali. Močili mi na obličej, na vlasy, na tělo i na penis. Nemohl jsem se tomu ubránit a jejich chcanky se mi dostaly i do pusy. Jakmile si toho všimli, začali křičet jeden přes druhého:

„Otevři pořádně. Dělej, otevři tu držku dokořán!“ A já ji otevřel a postupně začal i polykat. To je asi hodně potěšilo, protože se začali předhánět v tom, kdo mi nachčije do huby.

Po tom co měli všichni vyprázdněný močový měchýř, jsem si všiml, že některým pomalu tvrdnou péra. Při pohledu na mě, jak ležím v kaluži žluté moči, začínali někteří pomalu masturbovat. Černovlasý kluk, který stál stále nade mnou, se na mě usmíval a po chvilce mi řekl:

„Doufám, že se ti líbilo, jak jsme ti pomohli se sprchováním. Teď bys ale měl pomoct na oplátku ty nám.“ Než tu větu dořekl, rozkročil se mi nad obličejem a sedl si mi na něj. Ucítil jsem jeho řitní otvor na mých rtech. „Líbej mě!“ řekl mi a začal pomalu vrtět boky. Moc jsem nevěděl, co mám dělat, ale začal jsem mu rty líbat dírku a pak ji pomalu olizovat. „To je beztak tvoje první pusa viď?“ smál se a sedl si na mě celou vahou. Zacpal mi tak nos a já začínal panikařit a dusit se. Na poslední chvíli povolil a já se mohl nadechnout. Mírně se nadzvedl a já si tak mohl jeho dírku v klidu prohlédnout. Byla velmi úzká a růžová, sem tam rašil jemný chloupek a byla zasazená mezi dvě pěkné pevné půlky. Jak jsem se na ni tak díval, tak se chlapec najednou zavrtěl a prdnul si mi přímo do obličeje. Po místnosti se rozezněl smích. Já odvrátil tvář, ale tomu pachu jsem stejně nemohl uniknout. Po té si zase pohodlně dosedl na mou tvář a já ho ještě nějakou dobu vylizoval. Cítil jsem, jak mi jeho koule pleskají o čelo, když si ho začal po chvíli zlehka honit. Ostatní se pak dožadovali, že potřebují taky umýt, tak se na mě postupně vystřídalo všech sedm zadečků. Nevím proč, ale najednou se mi to začalo strašně líbit a jejich dírky mi velice chutnaly. I když se na mě sem tam někdo z nich uprdnul, dokázal jsem to vydržet a lízat usilovně dál. 

Čas jako by se najednou zastavil. Netušil jsem, jak dlouho jsem tam už byl, ani jak dlouho jsem klukům lízal prdelky. A v tu chvíli mi to bylo vlastně i jedno. Přestože jsem netušil, kde jsem a co se bude dít dál, dokázal jsem se konečně trochu uvolnit. Všichni chlapci už měli nejspíš dost, protože už kolem mě jen postávali a masírovali své penisy. Všichni byli značně obdaření. Každý z nich měl minimálně 18 cm. Ten černovlasý byl největší. Myslím že se blížil až k 20 cm. Já se svými 14 cm jsem si připadal jako mrňous. Netrvalo to dlouho a na hrudi mi přistála první dávka horkého semene. Další pak na břiše, další na čele, jedna zas na paži, atd. Nakonec už zbýval jen onen černovlasý. Všichni kluci ho začali povzbuzovat:

„Pojď, vystříkej mu držku! Pořádně ho nakrm! Jeď, Lukáši!“

Konečně se mi tak odhalilo jeho jméno. Zíral jsem na něj a kochal se jeho krásou. On si stoupl nade mě a honil jako o život. Plné koule se mu houpaly dopředu a dozadu a na čele mu rašily kapičky potu. Pak najednou začal nahlas sténat, pokrčil se v kolenou, zavřel oči, zaklonil hlavu a začal stříkat. Moje ústa se automaticky otevřela a on se do nich přesně strefil. Když se na mě opět podíval, tak jsem pomalu zavřel pusu a celou jeho dávku spolkl. On se usmál a poplácal mě nohou po tváři.

Všichni kluci se pak sebrali a odešli. Jak za sebou zabouchli dveře, slyšel jsem, jak zamykají. Tak jsem tam zůstal ležet ve studené kaluži jejich moči a pokrytý mrdkou. Cítil jsem, jak mě pomalu opět přemáhá únava a oči se mi pomalu zavírají. Jediné, na co jsem v tu chvíli dokázal myslet, byla Lukášova nádherná tvář a jeho úsměv.

Musel jsem spát několik hodin, protože když jsem se vzbudil, byla za malým okénkem naprostá tma. Než jsem se stačil úplně probrat, dveře se náhle rozletěly dokořán a stál v nich vysoký svalnatý starší muž. Pomalu šel ke mně a hlubokým hlasem řekl:

„Doufám, že tě moji chlapci moc nezřídili. Teď jsem na řadě já.“