Posedlost 2. část

„Teď jsem na řadě já. Snad ti zbylo dost sil, protože já mám za sebou dlouhý den a potřebuju kompletní servis,“ pokračoval muž. Jak se ke mně přibližoval, odhalovaly se mi jednotlivé detaily jeho těla. Mohutná chlupatá hruď, už na pohled pevná jako skála, silná vypracovaná stehna, prošedivělé vlasy a kratší plnovous. Měl na sobě jen velmi upnuté bílé slipy, pod kterými se rýsoval tlustý penis. Jak se ke mně blížil, začínal jsem se ho bát. Pomalu jsem se posadil. Z očí mu nekoukalo nic dobrého, proto jsem k němu tiše zoufalým tónem promluvil:

„Prosím, kdo jste? Kde to jsem? Proč mi tohle děláte?“ Muž se hlasitě zasmál a pak odpověděl:

„Já jsem tvůj pán. A ty mi patříš, takže si s tebou můžu dělat, co chci. Víc vědět nepotřebuješ. A teď chci, abys mi sundal tyhle zpocený slipy, a pak mi hezky pomůžeš se osprchovat, jasný?“ Raději jsem na nic nečekal a uposlechl jeho příkaz. Než jsem ale stačil uchopit gumu jeho slipů, chytil mě pevně za ruce a rozvázal mi je. Při tom ještě zamumlal:

„Radím ti, abys nic nezkoušel. Odtud se stejně nedostaneš.“ Když jsem měl ruce volné, jemně jsem si mnul zápěstí otlačené od provazu.

„No tak co bude?“ zeptal se mě muž. Začal jsem mu tedy pomalu stahovat slipy. Byly opravdu propocené skrz na skrz a podle toho byly i cítit. Objevil se přede mnou jeho penis. Nebyl o moc menší než Lukášův, a navíc byl velmi tlustý a po celém povrchu měl extrémně viditelné naběhlé žíly. Když už měl slipy u kotníků, nechal jsem je spadnout na zem a on z nich vystoupil. Pak mi poručil je vzít do pusy a odnést je do šaten na lavičku.

Vydal jsem se tedy po čtyřech dveřmi ze sprch do šatny, ve které jsem před tím byl k oné lavici přivázaný. Nohy jsem měl ještě stále spoutané, takže mi to šlo velmi pomalu. Nacházely se zde dvoje dveře. Jedny vedly na toalety a druhé vedly pravděpodobně ven. Na moment jsem zaváhal, jestli to nemám risknout a zkusit utéct. Ze sprch se ozvalo šumění vody, muž se tedy očividně začal mýt. V hlavě se mi honily myšlenky jedna přes druhou. Zároveň jsem chtěl strašně vzít nohy na ramena, zároveň jsem se bál a vzpomínal na mužovy výhružky. Vzpomněl jsem si také na Lukáše. Na jeho nádherné tělo, na jeho šibalský úsměv a pronikavý pohled. Náhle mě ale vyrušil mužův hlas, který se ozval těsně za mnou. Rychle jsem se otočil, až jsem ztratil na kolenou balanc a spadl na bok.

„Takže ty chceš přece jen zdrhnout, ty zmetku?!“ řekl naštvaným tónem muž. Srdce se mi rozbušilo jako o život. Přepadla mě panika a začal jsem koktat:

„N-ne, to jsem nechtěl. J-jen jsem se díval, k-kam vedou tyhle…“ Nestačil jsem větu doříct. Muž mě popadl za vlasy a zvedl zpátky na kolena. Pak mi plivl přímo mezi oči a vrazil mi facku.

„A já na tebe od kluků slyšel takovou chválu. Ty mě ale musíš hned na začátek takhle nasrat. Tohle si vypiješ!“ Znovu mě popadl za vlasy a vláčel mě násilím na toalety. Tam mě další fackou srazil přímo před záchodovou mísu a pak mi do ní nacpal celou hlavu a spláchnul. „To aby ses trochu zchladil, ty parchante!“ slyšel jsem, jak na mě křičí skrz šumění a šplouchání vody. „Tak co? Už budeš sekat dobrotu?!“ zeptal se, když mi opět vytáhl hlavu z mísy. Já jen lapal po dechu a kašlal vodu. „NE?! Tak to zkusíme ještě jednou!“ zakřičel na mě a vláčel mě k dalšímu záchodu, kde mi opět násilím nacpal hlavu dovnitř a spláchnul. Když konečně povolil a já mohl hlavu vytáhnout a znovu se nadechnout, na nic jsem už nečekal a prosil ho:

„Prosím, už dost. Já už to neudělám. Hlavně už přestaňte.“ Muž se na mě zahleděl a už klidnějším hlasem pronesl:

„Nezapomněl jsi náhodou na něco?“ Zmateně jsem na něj civěl. „Snad si chtěl říct prosím pane? Nebo ne?“ zavrčel. Hned mi to docvaklo a zopakoval jsem:

„Prosím odpusťte mi, pane. Já už to víckrát neudělám, pane.“ Napřímil se a už vlídněji řekl:

„To už je lepší. A teď pojď za mnou.“ Zamířil zpět do sprch a já ho po kolenou poslušně následoval.

„Tady si sedni a drž!“ přikázal mi pán a ukázal mi na místo pod sprchou. Uposlechl jsem a posadil se tam. On pak pustil vodu a řekl mi, ať se opláchnu. „Nenechám tě, abys na mě sahal špinavej jako prase!“ dodal a začal se sprchovat ve sprše vedle mě. Já ze sebe pomalu smýval zaschlou moč a sperma od chlapců z minulého dne. Muž si umyl vlasy, obličej a pak řekl, že zbytek už je na mě. Přisunul jsem se tedy k němu, vzal jsem si od něj trochu mýdla a začal mu mydlit nohy. Měl je svalnaté a chlupaté. Pomalu jsem přešel z chodidel na lýtka, pak na stehna a následně jsem mírně znejistěl, když jsem došel až k jeho ztopořenému penisu a zadku.

„Počkej. Na tohle mejdlo nebude třeba,“ ušklíbl se a pak se ke mně otočil zády, předklonil se a roztáhl si rukama půlky od sebe. „Tak dělej, lízej. A do čista! Kluci říkali, že se ti to moc líbí.“ Zabořil jsem tedy raději poslušně obličej mezi jeho mohutné půlky a začal lízat. Nebylo to tak příjemné jako lízat dírky mladých kluků. Ta pánova byla dost chlupatá, páchla potem a ještě něčím, o čem jsem raději nechtěl ani přemýšlet. Musel jsem se dost přemlouvat, abych pokračoval. V tu chvíli mě napadlo, že bych si mohl představovat, že ten zadek patří jednomu z kluků, třeba Lukášovi. Jen jsem na něj pomyslel, začal jsem pánovu dírku lízat mnohem rychleji a řádněji. Najednou to bylo mnohem snažší. Zajížděl jsem do hloubky, dráždil mu špičkou jazyka svěrač a po chvilce jsem začal i nahlas oddychovat.

„Tobě se to asi vážně moc líbí, ty kurvičko. Jen tak dál!“ povzbudil mě pán. Když měl dost, otočil se, přikázal mi, abych otevřel pusu a plivl mi do ní. Pak mi do ní bez váhání nacpal svou obří kládu. Trvalo mi pár minut, než jsem na techniku kouření přišel. Bylo to pro mě úplně poprvé. Do té doby jsem sex znal jen z porna. Když jsem se konečně dokázal trochu uvolnit, pán to poznal a začal mi přirážet až do krku. Občas jsem zakašlal, sliny mi tekly po bradě, ale jemu to bylo jedno. Držel mě pevně za vlasy a mrdal mě surově jako zvíře. Jeho těžké koule mi pleskaly o bradu, z očí se mi hrnuly slzy a do čelisti jsem chytal křeč. Pán vypadal, že je v úplné extázi. Měl zavřené oči, zakloněnou hlavu a teď začal ještě nahlas vzdychat. Modlil jsem se, aby už brzo byl. Koutkem oka jsem zaregistroval, že za oknem už pomalu svítá. Pak pán ještě několikrát tvrdě přirazil a já ucítil jeho sperma, jak mi proudem stříká do krku. Ani jsem tak necítil moc jeho chuť. Nikdy před tím jsem semeno neochutnal. Jednou jsem jen maličko otestoval svoje, ale to bylo dávno a moc jsem si to nepamatoval. Poprvé jsem tedy opravdu ochutnal sperma, až když se na mě včera vyřádila ta parta kluků. Pán mi ještě po ejakulaci nechal penis pár vteřin v puse a zhluboka oddechoval. Když ho konečně vytáhl, podíval se na mě a zeptal se:

„Doma tě nenaučili, že je slušnost poděkovat?“ Vysoukal jsem tedy ze sebe:

„Děkuji vám, pane!“ Pán si pak ještě rychle ve sprše opláchl penis od mých slin a následně mě opět chytil za vlasy a vláčel s sebou zpět na toalety.

„Kluci se tu dnes staví, tak jim ulehčím práci,“ oznámil mi po cestě. Co tím myslel, jsem pochopil, až když jsme byli na místě, ale měl jsem v tu chvíli hroznou radost, že snad zase uvidím Lukáše. Na záchodech byly za rohem dva pisoáry. On mě posadil mezi ně zády ke zdi a ke každému z nich mi přivázal jednu ruku, takže jsem byl opět naprosto bezmocný. „To víš, mušle jsou tu jen dvě a kluků je hodně, tak jim chci přidat jednu další,“ řekl pak a na chvíli odešel do šatny, kde ze skříňky vyndal ručník a osušil se. Pak se vrátil ke mně a nesl s sebou nějakou věc, kterou jsem nejdříve nepoznal. O co jde, mi docvaklo až při pohledu z blízka. Byl to roubík s otvorem. Pán mi ho nasadil a já tak měl pusu stále dokořán a snadno přístupnou. „Tak to otestujem, co ty na to?“ ušklíbl se pán, uchopil svojí kládu do ruky a začal mi močit přímo do pusy. Snažil jsem se polykat, jak nejrychleji to šlo, ale i tak mi horká moč vytékala čůrky z pusy ven. „Koukej se rychle naučit polykat, protože vše, co skončí na zemi, si pak slížeš.“ Pak spokojený odešel a já zůstal zase sám.

Přemýšlel jsem, jestli v takovéto poloze usnu. Byl jsem zase unavený. Tak dlouho bez jídla a ještě se mnou takhle zacházejí. Uvažoval jsem, zda mě doma už někdo hledá. Nemohl jsem si vzpomenout, jak jsem se sem dostal ani co bylo před tím. Poslední, co vím, je, že jsem v pondělí ráno vyrážel do školy a pak už nic. To už mi připadalo nějak dávno. Snad několik dní zpátky. Mé myšlenky mě nakonec tak vyčerpaly, že jsem přeci jen připoutaný k pisoárům s roubíkem v puse usnul.

Vzbudily mě vzdálené hlasy. To už sem asi jdou kluci, jak říkal pán. Srdce se mi v tu chvíli rozbušilo. Nejen tím, že jsem se bál, co se mnou zase budou provádět, ale i kvůli tomu, že snad přijde i Lukáš. Na něj jsem myslel asi ze všeho nejvíce. Nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem jím byl naprosto posedlý.