Dovolenou s tchýní (ne)mám rád

Letní prázdniny zrovna začaly, a to znamená jen jediné – společnou dovolenou s mým přítelem, jeho maminkou a sestrou s jejím manželem. Ano, je to pokaždé přesně taková nuda, jak na první pohled může vypadat. Jenže když maminka zavelí, tak se musí poslouchat. A tak ve svých dvaceti osmi letech jedu opět na rodinnou dovolenou…

Někdo by si mohl říct: „Na co on si vlastně stěžuje? Co se mu nelíbí?“ Pokud ale čekáte, že poletíme na dva týdny na Maledivy, tak se bohužel šeredně mýlíte. Jedeme totiž, jako každý rok, do vyhlášeného střediska kdesi v jižních Čechách. Už jen slovo „středisko“ zní dosti starodávně, a tak vlastně vypadá i celé tohle místo, kam právě cestujeme.

Čeká nás pět dnů ve vesničce, kde byste hledali nějaké turisty marně. Celé se „to“ totiž odehrává nedaleko odtud, kde se nachází něco jako kemp s přírodním koupalištěm. Polorozpadlý vchod, stánky, převlékárny a vlastně všechna stavení napovídají, že údržba se prováděla naposledy nejspíš nikdy. Aby toho nebylo málo, je tady prakticky každý den narváno, jelikož se jedná o „největší“ atrakci široko daleko.

Nicméně jsme opět zde. A tak si to celá naše „partička“ opět míří z maličké vesničky, tedy spíše sestavy několika stavení, pěšky rovnou na toto dvacátým prvním stoletím nepolíbené místo. Když jsme dorazili, nemohl jsem si nevšimnout, že ani tento rok se na rekonstrukci z rozpočtu tohoto přírodního koupaliště nevydala ani koruna. Nicméně maminka byla opět nadšená a rovnou si to pelášila směrem k nepochopitelně vzdáleným převlékárnám. Všichni jsme ji následovali. Jedinou dobrou zprávou v tuto chvíli byl fakt, že byly pánské a dámské převlékárny oddělené, jinak by se s námi ráda určitě i převlékala, jelikož se nás už nemohla dočkat a chce nám být nablízku.

Když mluvím o převlékárnách, je to možná příliš silné slovo. Jedná se o nízkou budovu s několika dveřmi vedle sebe. Z venku stavba nevypadá o nic lépe než zevnitř. Malba je dávno pryč a omítka na velké části zdí opadla, takže na vás vyčnívají holé cihly. Nepřeháním bohužel ani trochu. Nicméně jsem byl rád, že jsem alespoň na chvíli s mým přítelem sám. Samo sebou jsme šli do stejné kabinky, a ne každý zvlášť.

Svlékl si kraťasy i tričko a mně se tak naskytl krásný pohled na jeho tělo. Nebyl ani moc svalnatý ani oplácaný, prostě normální čtyřiadvacetiletý kluk. Chtěl si teď sundat i trenky, ale zastavil jsem ho se slovy: „Já sám“. On se jen usmál a přikývnul. Přistoupil jsem tedy k němu zepředu, kleknul si, takže jsem měl obličej přímo před jeho rozkrokem, a chytil okraje jeho trenek z boku a pomalu začal stahovat. Pomalu na mě vykukovalo jeho nádherně hebké péro, které sice mělo v pozoru jen nějakých 15/5, ale i tak to bylo krásné. Jak se trenky pomalu sunuly po jeho ptákovi, odhalovaly víc a víc. Nakonec na mě jeho vláčné péro vyskočilo celé. Mám rád pohled na péra v klidu. Koule kvůli vedru visely daleko od těla.

Chvíli jsem si užíval ten pohled a pak jsem se přiblížil, že si vezmu tu chloubu do pusy. David však uskočil: „Teď ne“. Ta slova pro mě byla jako ledová sprcha, protože přítelovo péro pro mě bylo jedinou útěchou na této dovolené. „Jak chceš“, odvětil jsem a vyšli jsme ven.

„Hanko, kluci, pojďte si zahrát kuželky,“ volala na nás nadšeně maminka, která již netrpělivě čekala před pánskými převlékárnami. „Tak na tohle mám teď tak náladu“, pomyslel jsem si, ale šel jsem, vlastně jsem neměl ani na výběr. Kromě dvou hodin hraní kuželek pro nás maminka opět měla „pestrý celodenní program“, který obsahoval například animační program ve vodě, cvičení s míči nebo plážový volejbal. No řeknu vám, že po celém dnu jsem toho měl tak akorát.

Pomalu se stmívalo a lidi se hromadně hrnuli k převlékárnám a my jsme šli naštěstí taky. S Davidem jsme se celý den moc nebavili, a tak jsme se, ne příliš překvapivě, šli převléct každý do své vlastní místnosti. Když jsem se převlékl, zoufale jsem se sesunul do plastové židle, která byla jediným vybavením místnosti o velikosti přibližně 5x6 metrů s opadanou omítkou.

Chvilku sedím s hlavou v dlaních, pak ji zvednu a jen tak koukám do zdi před sebou a přemítám o tom „nádherném dni“, který jsem musel opět prožít. Odtažitost Davida mi vůbec na náladě nepřidala. Najednou jsem si všiml, že přímo přede mnou, kde na zdi chybí omítka, vykukují cihly. Chybí mezi těmi cihlami i malta a prosvítá zde světlo z vedlejší „kabiny“. Jsem od přírody zvědavý člověk, a tak jsem ke škvíře, která stačila akorát na jedno oko, přiložil obličej.

Ve vedlejší místnosti se zrovna převlékal starší muž s břichem, které křičelo do světa, že zdravá strava nebude zrovna na denním jídelníčku. „Fuj,“ pomyslel jsem si, ale v tom se muž trochu natočil a já uviděl to, co má mezi nohama. Bylo to sice v klidu, ale i tak měl jeho čurák alespoň deset centimetrů. Okamžitě se mi začalo stavět péro. „Toho bych chtěl v puse,“ proběhlo mi v hlavě. Jako by z transu mě probudilo bouchání na dveře mé kabinky: „Jdeš už?“ ptal se můj přítel David. „Jojo, jdu.“ Ve spěchu jsem škvíru zacpal větším zbytkem tvrdé malty, která se válela na zemi. Ještě aby někdo takový poklad opravil. I když to se tady stejně nemůže stát, ale jistota je jistota.

Další den jsme, jako každý rok, měli všichni společně podniknout pěší túru na vzdálenou rozhlednu v kopcích, ale tam se mi po včerejším objevu tedy vůbec nechtělo, a tak jsem se vymluvil na nevolnost. Ostatní mě s velkou nelibostí nechali doma. Já jsem byl rád, že jsem nemusel s nimi. Hned jsem vzal plavky, šel na koupaliště a rovnou do „mojí“ kabinky. Kluci i muži se jen střídali a já tak měl na hodiny o zábavu postaráno. Byla to přehlídka přirození nejrůznějších tvarů i délek. Koule jim krásně visely, některé zarostlé, některé oholené, jedny hezčí než druhé. Některý muž se jen rychlé převlékl, druhý si alespoň zběžné prohrábl rozkrok, jiný i krátce pohonil a moje péro stálo a šťáva z něj tekla málem proudem. Myslel jsem, že mi koule musí každou chvíli explodovat.

Poznal jsem, že bude čas obědu, protože kluků ubývalo. Po delší pauze se konečně zase jeden objevil. Věkově byl asi jako já, byl štíhlý a nebyl ani zarostlý. To je přímo něco pro mě. Teď si sundal i boxerky a já zahlédl i jeho ptáka. Byl stejně pěkný jako jeho nositel. Nebyl sice moc velký, ale byl krásně hladký, rovný, bez jediné vady. Párkrát si ho promnul, a to na mě bylo moc, na chvíli jsem si zase sednul na židli a začal honit jako o život, že se už udělám, ještě jsem se ale naposledy naklonil k otvoru ke zdi, abych se naposledy podíval na toho pěkného kluka, ale místo toho jsem uviděl ve škvíře jen oko.

„Co tady šmíruješ, ty hajzle?!“ ozvalo se z vedlejší kabiny a vzápětí začalo silné bušení na dveře mojí kabinky. „Šmíráku otevři,“ slyšel jsem zpoza dveří. Nevěděl jsem co dělat, srdce mi bušilo jako zběsilé. „Co mi chce udělat? Vybije mi zuby? Přežiju to?“ běželo mi hlavou. Rozhodl jsem se, že otevřu, stejně nemám na výběr, nějak se ven dostat musím. Naplánoval jsem si, že rychle otevřu a vyběhnu ven. První část plánu se povedla, ta druhá však už ne. Když jsem otevřel, týpek vrazil dovnitř se slovy: „Co tady očumuješ kluky, buzno?“ a tlačil mě, zabouchávaje dveře, ke zdi. Nemohl jsem moc dýchat, předloktím mi tlačil na krk, ale nevypadal, že by s tím chtěl přestat. Plácl mě přes stále stojící péro a dál řval: „Ti ze mě stojí péro jo?“ Jen jsem kývl na souhlas, když v tom padl na kolena a začal divoce hulit moje péro. Dával si ho do pusy úplně celé, což mu vzhledem k mým 17 centimetrům nedělalo žádný problém.

„Tak co, líbí se ti to?“ dal si na chvíli pauzu. Opět jsem jen kývl a on dál mocně sál mého ptáka. Pak se ale postavil, zatlačil mě dolů, do kleku. Pochopil jsem, co po mě chce. Přímo před obličejem mi trčel jeho krásný čurák. Takhle z blízka jsem viděl, jak je žilnatý, na prohlížení jsem však neměl moc času. Hned mi ho totiž vrazil málem až do krku a začal mi mrdat pusu. Jeho koule mi narážely do brady a já se marně snažil popadnout dech. Úleva však přišla vzápětí. Na chvíli ho z mojí pusy vytáhl, ale jen proto, aby mi do ní plivnul. Pak klidně pokračoval v znásilňování mého hrdla, což si podle hlasitých vzdechů náramně užíval.

Po chvíli uznal, že už to stačí, vzal mě za paži a vytáhl nahoru, otočil, opřel o zeď a roztáhnul nohy. „Teď do mě narve péro a takhle na sucho, to bude bolet,“ pomyslel jsem si.

Mé obavy se však nenaplnily. Místo toho se jazykem zabořil do mého zadku. A dělal to úžasně, kroužil kolem dokola mé dírky, chvílemi zase zajížděl tak hluboko, jak to jen šlo. Začal jsem si honit, ale to se mu očividně nelíbilo, a tak mě prudce předklonil a najednou do mě strčil ptáka, málem jsem vyjekl bolestí, ale zacpal mi jednou rukou pusu, druhou mi držel obě ruce za zády a začal píchat. Zasouval ho do mě sice pomalu, ale pokaždé když ho měl ve mně skoro nadoraz, prudce přirazil takovou silou, že kdyby mě nedržel, přepadl bych dopředu. Děsně to štípalo a bolelo, ale po chvíli jsem si docela zvykl a začal jsem sám přirážet. Celou kabinku naplnilo naše dvouhlasné vzdychání, snad to nikdo neslyšel, ale všichni snad byli na obědě. Z ničeho nic přestal, povalil mě na záda, což taky nebylo zrovna příjemné, sám si kleknul a dal si moje nohy na ramena a zase začal svým rychlým tempem šukat moji díru.

Jednou rukou mě chytil pod krkem, naklonil se nade mě a procedil skrz zuby: „Líbí se ti to, ty zmrde šmírácký?“

Nemohl jsem popadnout dech, jak silně mi tiskl krk, tak jsem jen zakýval hlavou a on pokračoval v mrdu. Zase se ode mě odtáhl, aby měl lepší výhled na to, jak tam ležím na zádech s roztaženýma nohama na jeho ramenech, díval se mi přímo do očí a občas vlepil pořádnou facku, pořád opakuje: „Líbí se ti to? Líbí se ti to?“ Jeho frekvence bušení do mě se začala zvyšovat, což napovídalo tomu, že se každou chvíli udělá. V tom se ale ozvalo bouchání na dveře se slovy: „Halóóó, co se tam děje?“

Šukání přestalo a já se potichu zeptal: „Co teď…?“

Chcete pokračování? Dejte vědět, co si myslíte o povídce v komentářích.