Defekt 2

„Vy teda vypadáte!“ první slova robustního muže středního věku, který na zastřešeném zápraží s překvapením vítá dva promočené hastrmany. Jednoho zná už dlouho, vždyť stál v kostele u kolébky při jeho křtu. Druhého zatím neznámého si měří pohledem od hlavy k patě a zase zpět. Štíhlý a asi bude i o pár čísel vyšší než jeho kmotřenec, vypadá dobře, pomyslí si. Z myšlenek ho vytrhne Marek.

„Strejdo, to je Filip, dnes jsme spolu náhodou testovali naše kola a takhle to dopadlo.“

„Pojďte dál, ať neprochladnete!“ zve oba mladíky do nitra hájovny.

„Budete potřebovat sprchu, teplý čaj s něčím ostřejším a náš mimořádný host i nějaký suchý ohoz.“

„Začneme očistou těla!“ hlásí s širokým úsměvem Marek a už mi ukazuje směr ke koupelně. Je to velká prostorná místnost s vanou, sprchovým koutem, umyvadlem, pračkou i sušákem na prádlo. Oba začínáme svlékat deštěm promočené a blátem ušpiněné svršky. Marek otevírá sprchový kout a pouští teplou vodu, kterou nechá dopadat na svůj široký hrudník. Čučím na něj jako na svatý obrázek a v hlavě mám plno myšlenek.

„Nestůj tam jak tvrdé Y a pojď za mnou, místa je tu dost pro oba!“ volá Marek. Tou větou přetrhl tok mých myšlenek a já směle vykročil za ním. Marek nechal vodu proudit na mé tělo a už sahal po tělovém mýdlu, které postupně nanášel na moje záda, hrudník, ruce, nohy a byl jsem rád, že nevynechal ani mého bimbase, který se začal hlásit o slovo. Příjemně promasírovával každý kousek mého těla, které se začalo pokrývat vrstvou voňavé pěny. Když se znovu dostal k vnitřní straně třísel a lehce několikrát zavadil i o pytlík, tělem mi projela silná vlna vzrušení, celý jsem se chvěl.

„Už stačí!“ řekl jsem rázně a převzal roli hlavního „maséra“. Otočil jsem Marka tak, abych mohl pořádně probrat jeho svaly na zádech. Postupoval jsem několikrát od ramen k pasu a zase zpět. Když jsem se potřetí dostal k pasu, poklekl jsem a začal se věnovat i jeho dvěma vyrýsovaným pahorkům. Nejdříve jemně a následně jsem přidal na intenzitě. Přitom jsem mohl prozkoumat i jeho díru, která upoutala moji pozornost bohatým ochlupením. Marek držel a jen vrněl. Neočekávaně se otočil a v úrovni mých očí se objevil jeho růžolící se žalud, který se už vymanil z těsné předkožky.

„Je tvůj, vezmi si ho!“ slyším Markův hlas. Laskám svým jazykem špičku jeho penisu, přecházím na napnutou uzdičku, objíždím žalud. Cítím, že se ještě stále plní krví. Marek začíná zajíždět hlouběji do mých úst. Když už to dál nejde a já mám pocit, že se musím každou chvíli udusit, pomalu se vrací ven. Stačím se nadechnout a už mám plnou pusu jeho naběhlé chlouby. Znovu a znovu přiráží do mých úst. V jednu chvíli se jeho tělo napruží a za okamžik cítím mírný tlak v ústech, který vrcholí dnes už druhou dávkou jeho spermatu. Po dnešku snad přijdu na chuť této smetanové laskomině.

Marek je akční a opět aktivní směrem k mé „maličkosti“. Vrací se tam, kde před chvílí skončil. Zkušeně si hraje s celým mým „kašpárkem“, který je z předchozí hry naplněn krví až po okraj. Přestože je moje tělo přepnuto na program vzrušení, zachytím zvuk vrznutí dveří. Pootočím hlavu tím směrem a dostávám vnitřní záchvat paniky a studu. V pootevřených dveřích uvidím hlavu Markova strýce, který napjatě sleduje dění ve sprcháči a rukou si pohrává ve svém klínu. Když se po chvíli naše pohledy protnou, vycouvá a dveře se zavírají. Moje tělo se přes předchozí dění pomalu a díky Markovi dostává na vrchol, kláda začíná stříkat čerstvou mrdku na hrudník nového kámoše. Proudy vody nás oba postupně zklidní. Hledáme osušky, které použijeme nejen k osušení našich mokrých těl, ale i jako náhradní a dočasný oděv, který si omotáme kolem pasu. Opouštíme koupelnu a míříme do patra, kde jak zjišťuji, má dočasné ubytování Marek. Pěkný podkrovní pokojík, kde je velmi dobře slyšet stále trvající bouřka a prudký déšť dopadající na střechu. Marek otevírá skříň a cosi v ní hledá. Na jedné z postelí končí dvě trička a dvoje kraťasy.

„Budeš chtít i nějaké boxerky?“ obrací se Marek s otázkou.

„Myslím, že to pro pár chvil nebude nutné, zůstanu na ostro,“ odpovídám.

„Tak si vyber nějakou kombinaci, ať na nás strýc dlouho nečeká, už tak jsme se zdrželi,“ konstatuje Marek. Volím oranžové triko a černé šortky, které mám do půli svých stehen. Na Marka zbylo červené triko a modré kraťasy. Vracíme se do přízemí a cestou ještě v koupelně rozvěšujeme mokré ručníky.

„Kde jste tak dlouho? Na stole už dávno máte čaj a teplý už byl!“ slyšíme strýcův hlas. Přitom jsem si jist, že moc dobře ví, ale nejspíš hraje nějakou svoji hru. Budu se před ním cítit dosti nesvůj, ale snad to ustojím, zařídím se podle toho, jak se situace vyvine.

„Už tam budeme!“ hlásí Marek.

„Bylo na čase. Určitě jste i vyhladovělí. Dáte si srnčí gulášek, který jsem odpoledne uvařil?“ nabízí strýc.

„Jasně, nikdo ho neumí jako ty,“ odpovídá Marek.

„A co ty, Filipe?“ dotazuje se Markův strýc.

„Rád vyzkouším, nebudu trhat partu,“ odpovídám.

„Doufám, že ti nevadí, že ti tykám?“ prohodí strýc, potutelně se usměje a mrkne na mne.

„Nevadí, tykání je maličkost, ale jestli nebude vadit vám moje přítomnost tady? Podle toho, co se děje venku, už dnes domů nejspíš nedojedu,“ prohodím a napjatě čekám na jeho odpověď, ale na moji otázku zareaguje rychleji Marek.

„To je v poho, vždyť jsi viděl, že mám v pokoji dvě postele, přespíš tady, to nebude žádný problém. Zavolej domů, ať vědí, že jsi v bezpečí,“ konstatuje Marek a jeho závěr potvrzuje kýváním hlavy i jeho strýc. Úplně mi tím oba připomněli, že jsem celý den nedal vzkaz domů a přitom už je celkem pozdě. Vzal jsem mobil, a než se připravil guláš, odeslal SMS, na kterou vzápětí reagovala s trochou výčitky moje máma. Prý píšu pozdě, ale přece jen je ráda, že jsem se ozval a může se zbavit svého vnitřního neklidu a starostí, co je se mnou.

Mezitím je už na stole vše připraveno k večeři, tři chlapské porce guláše, miska s čerstvou cibulí, ošatka s voňavým chlebem. Popřejeme si dobrou chuť a dáme se do jídla. Musím uznat, že gulášek se opravdu vydařil, lehce pikantní, křehounké masíčko, prostě paráda.

„Moc děkuji za chutnou večeři, opravdu jsi kuchař s velkým K,“ obracím se k Markovu strýci.

„To jsou léta pokusů a omylů,“ odpovídá s nenápadným mrknutím a úsměvem.

Marek uklízí použité nádobí do kuchyně a doplňuje pitný režim pro všechny. Venku je stále slyšet hustě dopadající kapky vody, ale v místnosti je příjemné teplo a klid. Někde v dálce doznívají bouřkové hromy a pomalu se stmívá. Marek se pustil do vyprávění a strýci podrobně referuje o našem dnešním náhodném setkání. Strýc ho pozorně poslouchá a občas se na něco Marka doptává, ale ani já nezůstanu stranou hovoru. V hlavě se mi přitom přehrává film dnešního dne, který je plný náhod, překvapení a zážitků. Z myšlenek mne vytrhne Marek, který oznamuje, že se jde natáhnout. Přidávám se. Společně přejeme strýci dobrou noc a přecházíme do patra.

„Chceš nějaký úbor na spaní?“ dotazuje se Marek a současně se svléká s konstatováním, že spí na Adama.

„Není nutno, zvládnu to jako ty!“ oznamuji a zbavuji se trika i kraťas.

Marek se zavrtává do své postele a já ulehám do druhé u dveří.

„Marku, díky za celý dnešní den.“ Na odpověď však čekám marně. Už slyším jen Markovo pravidelné dýchání, usnul, jako když ho do vody hodí. Mne však únava ještě nezdolala a spánek se nedostavil. Bude to tím, že nejsem ve své posteli a moje usínání bude pozvolné. Myšlenky se mi znovu vrací k dnešnímu dni, cyklo výlet, defekt, koupání v přírodě, bouřka, společné koupání ve sprše, hájovna, guláš. Z myšlenkových úvah mne vytrhne tlumený hovor, poznávám hlas Markova strýce a druhý neznámý hlas bude nejspíše mužský. Skoro ničemu z jejich rozhovoru nerozumím, muži hovoří velmi tiše a dveře našeho pokoje jsou zavřené. Po odhadem čtvrthodině jejich komunikace už slyším jen… a moje fantazie začíná pracovat na plné obrátky. Na spánek už nemám ani pomyšlení, ale zato zvědavost se probrala a začíná mi přerůstat přes hlavu. Nejdříve si zakazuji ji poslouchat a soustředím se na Markovo oddechování, ale za chvíli podlehnu a alespoň otevírám dveře, abych získal lepší zvukové informace. Asi jsem to neměl dělat, doléhající zvuková kulisa otevřela dokořán dveře mé nejbujnější fantazie a zvědavosti. Oblékám si kraťasy půjčené Markem a opatrně opouštím náš pokoj, kradu se schůdek za schůdkem do přízemí hájovny. Příchozí zvuky jsou stále zřetelnější a jasnější. Moje fantazie se za okamžik začne propojovat s realitou, poslední dva schůdky a budu mít snad i přehled o dění v hale. Zvuky zesilují a zjišťuji, že přicházejí z části haly, kde je umístěna prostorná sedací souprava. V hale není moc světla, je osvětlena pouze stojací lampou v rohu místnosti. Opustil jsem poslední schůdek schodiště a stojím opřený o nosný sloup. Otáčím se směrem za zvuky a vidím…