Domov důchodců

Mariánovi se konečně splnil sen, který měl již od útlého dětství. Přijali ho do domova důchodců. Studoval cíleně geriatrii se zaměřením na ošetřovatelství a teď měl konečně možnost naplnit své vzdělání i touhy. Netušil, jak moc či málo bude uspokojen, ale věděl rozhodně, že pracovně ano. Aby bylo jasno. Již velice záhy během puberty si uvědomil, že ho přitahují muži, nikoliv ženy. Netrvalo až tak dlouho, než mu poté došlo, že pro něj jsou nejvíce sexy starší muži. Nejlépe pak ve věku jeho dědečka. Při sebeukájení myslel čím dál víc jen a pouze na něj.

Teď se aspoň mohl legitimně dotýkat takto starých, případně i starších mužů. Pokud nebyl jeho klient kost a kůže, užívali si oba. Pravda, on o něco více sexuálně, i když ne úplně až do konce, jak by se mu líbilo. To, že opečovával i seniorky, bral čistě profesionálně bez negativních či jakýkoliv jiných rušivých pocitů.

Vůbec netušil, jak moc dělá dědečkům dobře, když se stará o jejich intimní hygienu. Vše se změnilo, až když se panu Jaroslavovi, který již dávno překročil sedmdesátku, postavil. Marián se na něj podíval, a když uviděl souhlasné pokynutí hlavou, zkusil mu políbit hlavičku. Jasná, souhlasná reakce mu ukázala, že může postoupit dál. Vzal nabízený tvrdý úd do úst a začal ho regulérně kouřit. Sál, lízal i líbal penis. Rukama mu masíroval kuličky a nečekaně rychle ho vedl k vrcholu. Přestože dobře evidoval, kam jeho činnost vede, nestačil však včas zareagovat a nezbylo mu nic jiného než výron spolykat. Zjistil, že neočekávaně je vypuštěné sémě neskutečně chutné.

„Děkuji, Mariáne. Bylo to moc hezké. Budu rád, když se o mě budeš takto starat i nadále. Třeba už zítra, budeš-li chtít. Pokud to bylo poprvé a naposled, nebudu se na tebe zlobit.”

Ač byl Marián vývojem překvapen, byl za nabídku vděčný. Vždyť se mu plnil celoživotní sen. Pan Jaroslav byl zachovalý stařík, který byl jen o deset roků mladší než jeho dědeček. Nemohl tudíž jinak než přijít další den i ty následující a věnovat mu tu specifickou péči.

Postupně tuto starostlivost rozšiřoval i na jiné části starcova těla. Neskutečně chutnalo. Bradavky pokaždé tvrdly stejně jako pyj a on cucal i lízal jako zběsilý. Ještě dlouho po aktu si povídali, pokud na to byl čas, a nevynechali žádné téma. Když přišlo přání, zda by se Jaroušek, jak mu začal říkat, nemohl udělat do jeho zadečku, nešlo mu to odepřít. Tím se pro něj stal Marián holkou na plný úvazek. Každou návštěvou byl dědoušek živější a živější, až plně převzal iniciativu a začal ho brát na pejska pěkně a nečekaně tvrdě.

Problém, aspoň zdánlivý, nastal, když Jaroušek neudržel jazyk za zuby a podělil se o své zážitky se soukmenovci. Marián jednou přišel s léky k panu Dominikovi a on seděl na posteli nahý.

„Copak se děje, pane?”

Ukázal si do rozkroku. Když se k ničemu neměl, promluvil: „Udělej mi dobře, kurvičko, nebo se šéfová dozví, jaké nadstandardní služby poskytuješ!”

Nedalo se říci, že by se mu zásadně nelíbil, až by byl odporný, takových tu bylo velice poskrovnu, ale nechtěl být za děvku. Jenomže jakmile dědoušek na něj významně pohlédl, pozvedl obočí a mrkl, věděl, že ho jeho osud dostihl. Věnoval se mu se vší péčí.

Netrvalo dlouho a do jeho mimořádné péče se přihlásil Damian, další a další, až měl na starost i v tomto směru skoro celé mužské osazenstvo domova. Naštěstí pro něj ti, co mu byli odporní, neměli zájem. Stejně i tak se musel zájemcům věnovat i ve svém volném čase, aby to stíhal. Smůlu měl v tom, že pro své potěšení mu stále zbývala jen ruční práce. Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem.

Pak jednoho dne zjistil, že mají nový přírůstek. Jaké bylo jeho překvapení, když přišel na to, že je to jeho dědeček. Neviděl ho pár let. Byl ve výborné kondici, jen hlava byla kapánek mimo. Moc si toho nepamatoval. Pokud něco, tak spíše z dřívějších časů. Velice brzy zjistil, proč se tu objevil. Pro normálního člověka, což jeho otec rozhodně byl, bylo nemyslitelné zvládat péči o takovouto osobu. Chtělo to být trvale k dispozici.

Vždycky si byli velmi blízcí, netušili ani jak. Teď v této nové situaci si k sobě hledali novou cestu. Po čase ji našli a dědeček začal vzpomínat na své dětství a mládí. Bylo to zvláštní, jak dokázal poutavě vyprávět o svém životě. Nevěděl ani, co měl dneska k obědu, ale vyprávět uměl, to teda jo. Mariánovi trvalo dosti dlouho, než si zvykl, že ho oslovuje Marjánko a přistupuje k němu spíše jako k vnučce než jako k vnukovi. To, že si vůbec neuvědomoval, že jsou příbuzní, byl vlastně jen kosmetický detail. Samozřejmě, že se staral o jeho hygienu včetně té intimní. Měl to přece v popisu práce, navíc to byl jeho dědeček a on ho celý život bezmezně miloval. Jako bonus teď měl k dispozici poprvé v životě jeho překrásné genitálie. Nikdy nedoufal, že k tomu dojde. Jediné, co kazilo tu dlouhodobě vysněnou činnost, byla situace, za jaké k tomu docházelo. Tolikrát si představoval, jak dělá dědečkovi dobře, a přitom se ukájel někde skryt. Vždyť i teď, když se staral o místní staroušky, si představoval, že na jejich místě je jeho děda. Teď měl možnost aspoň takto se o něj postarat.

Postupně se dědeček dostával svým vyprávěním do pozdějších let a vyprávěl i o své rodině, ženě, synu. Bylo vidět, že tenkrát byl neskutečně šťastný, a vlastně i teď, když na to vzpomínal. Marián byl rád, že se dozvěděl, jak krásný měli život. Vždyť se ho to taky týkalo. Matku nikdy nepoznal. Během celého dětství vyrůstal jen s těmi dvěma muži, kteří ho neskutečně milovali. Stejně měl pocit, že není všechno, jak vypadá. Získal ho někdy na základce. Už nevěděl kdy a jak, ale byl tam.

Postupně se dostali ve vzpomínkách až do doby, kdy zemřela babička. Tehdy byl otec ještě malý kluk. A najednou jako když utne, děda přestal vzpomínat. Dalo se usuzovat, že to byla hodně těžká doba a nechce se mu na to vzpomínat.

Trvalo to dlouho, neskutečně dlouho, kdy si povídali o všem možném a vlastně o ničem, jen o jeho minulosti ne. Několikrát dědu přistihl, jak opustil pokoj a někdy si i povídá se starousedlíky. Proč by nemohl, že. Tak plynul čas a staral se o dědu i ostatní obyvatele, o některé mnohem více.

Při jednom společném rozhovoru děda povídá: „Víš, Marjánko, já mám i vnuka. Je to krásný mladý muž.”

‚Já vím, dědo,’ pomyslel si Marián.

„Máme ho oba strašně rádi. Jenomže není vše takové, jak se zdá. Nevím, jestli ti to mám říkat, ono je to dost choulostivé. Ne, radši budu mlčet. Promiň.”

Mariánovi bylo jasné, že teď je ten správný okamžik se dozvědět pravdu.

„Jen povídej. Jsem jedno velké ucho. Neboj, nikomu nic neřeknu.” Dal do hlasu všechnu naléhavost, které byl schopen.

„Tak dobře, když jinak nedáš.” Ještě chvíli byl zticha a pak spustil. „Víš, jak jsem říkal, že ho máme rádi. Tak to je pravda. Taky je pravdou, že víme, že není na ženský. Zjistili jsme to celkem brzy.”

To byl teda šok. Takže posledních deset let se trápil zbytečně a držel od rodiny odstup.

„Jenomže on, jakmile mohl, od nás odešel. Zřejmě chtěl skrýt před námi, jaký je.”

„Určitě. Věř mi.”

„Jenomže to bylo zbytečné. Vždyť my bychom měli pro něj pochopení. Vždyť je stejný jako my.”

Tohle v první chvíli Mariánova hlava nebrala. Až teprve po chvíli mu došlo, co uslyšel, a musel reagovat.

„To přece není možné. Jak se mohl narodit, když by jeho otec byl homosexuál?”

„No trochu jsem mu musel pomoct. Nejdříve to vypadalo, že potomek nebude, ale přišel čas, kdy se u syna objevily otcovské touhy. Na inzerát jsme si sehnali dívčinu, která byla ochotná se nechat oplodnit. Tak jsem ho nabudil a pak to do ní pustil. Po porodu však začaly komplikace. Oproti dohodě nám narozeného syna nechtěla přenechat. Zbavila se ho, to jo, ale jeho otci ho nenechala a radši ho dala do kojenečáku. Naštěstí jsme se to díky známosti dozvěděli a po prokázání otcovství nebyl problém ho získat. Mělo to ovšem zásadní dopad na náš život. Museli jsme ukončit pěkně odvázané párty, kde jsem synovi a jeho přátelům dělal sexuální otrokyni. Já jsem radši přestal nosit i mé oblíbené dámské prádlo. Když jsme viděli toho drobečka, museli jsme ho milovat a nebylo možné litovat ztráty našeho sexuálního vyžití. To si nedokážeš představit, jak je krásné, když pořádný čurák vniká do mužské kundy, pak se do ní vystříká a hned se tam dere další a další. Chybí mi to, ale nelituji toho. Ovšem mnohem hezčí je sledovat, jak roste a okolo pobíhá to nevinné dítko a nestydí se před vámi. Jediné, čeho je mi líto, že Marián nechce s námi žít.“

Zmlkl a na dece bylo vidět, že vzpomínky ho pěkně vzrušily. Nebyl v tom ovšem sám. Po chvíli děda pokračoval a popisoval, jak si oblékal ženské věci. Obzvláště pak miloval kalhotky a podprsenky. Když bývala párty, většinou víkendová, brával si sexy prádélko a pěkně provokativně dráždil přítomné. To pak několik dní poté chodil jak naprcaný kačer. Stejně vždycky synovi podržel i v tomhle stavu, kdykoliv ten měl chuť. Marián si uvědomil, že dědeček i v takovémto věku je tak zachovalý, že menší podprda na jeho hrudi by nebyla marná. Jeho prsní svaly by stále nějakou malou v pohodě vyplnily.

Museli z časových důvodů toto pro oba zajímavé vyprávění ukončit. V klidu a skrytu se pak musel udělat, a ne jednou.

Při další návštěvě, tentokrát šlo především o věci hygienické, nemohl jinak.

„Dědo, víš, o čem jsme se posledně bavili?”

„Vím, Marjánko, vím. O rodině přece.”

„Co to bylo konkrétně taky víš?”

„Vím, vím. O sexuálním rodinném životě a jak jsem dělal holku.”

„Tak mám pro tebe dárek.”

S těmi slovy vytáhl balíček a podal mu ho. Po rozbalení z něj vypadl krásný set erotického prádélka.

„Jé, to je hezké. To je pro mne?”

„Ano, a můžeš si to i obléci, až tě umyji.”

„To snad ani nemusíš.”

„Nemusím, ale dělám to strašně rád. “

Tentokrát si dal obzvláště záležet, aby dědu vzrušil, a neobvykle hodně se věnoval jeho análku. Když skončil, pomohl mu se obléci a jeho dotyky při tom byly už naprosto erotické.

„Teda, Marjánko, ty to tak umíš! Tvé doteky jsou tak příjemné a vzrušující. Něco takového jsem necítil již leta.”

Jak vycházel jeho dotykům vstříc, tak se na něj přitiskl. Zarazil se a prudce se odtáhl.

„Ty nejsi holka!”

„Nejsem,” odpověděl Marián a bylo mu jasné, že jeho neskutečné vzrušení musel velmi dobře cítit.

Děda ho chvíli pozoroval a pak došlo k prozření. „Ty jsi Marián, můj milovaný vnuk!”

„Ano, dědo. Jsem tvůj milující vnuk, kterému se již dávno líbíš a přitahuješ ho. Proto jsem musel utéct z domova.”

„To bylo ovšem zbytečné. Stačilo se přiznat a mohli jsme být všichni šťastní.”

„Teď už to vím.”

„A vezmeš si mne jako ženu? Prosím!”

„Teď ne, dědo, ale po večerce přijdu a užijeme si pěknou noc.”

„Už se těším a budu čekat.”

Tak se také stalo. Nebylo to hned. Nejdříve povinnost a potom zábava. Děda už netrpělivě čekal na posteli jenom v prádélku. Marián se svlékl, přilehl a začal se s ním mazlit, líbat ho i lízat. Netrvalo to dlouho a podprsenka byla dole. Přisál se na uvolněné bradavky a jeho partner vzdychal čím dál víc. Jedna ruka zajela do kalhotek, kde si hrála s genitáliemi, zatímco druhá prozkoumávala zadní vchod. Vše spělo k tomu jednomu a taky k tomu došlo. Když Marián stříkal do dědečka, bylo to něco tak krásného, co ještě nikdy nezažil. Děda si to prokazatelně taky neskutečně užíval. Ještě několikrát za tu noc si udělali dobře. Stařecké sémě ze stejného rodu bylo tak chutné jako nic na světě. Několikrát během noci odběhl za svými povinnostmi, ale vždy se vrátil, aby pokračovali v radovánkách.

Samozřejmě nezůstalo u tohoto jediného případu, ale chodil za ním vždy, kdykoliv to bylo možné, aby ho potěšil a bylo oběma dobře. Ovšem nezanedbával ani své staroušky, ale to bylo jiné. S dědou to bylo však ve všem mnohem lepší.

Při jedné občasné návštěvě otce, kterých bylo poskrovnu a se synem se tudíž ještě nesetkal, se děda svému synovi přiznal, jak a s kým si užívá.

„Dane, to bys neuhodl, koho jsem tu našel jako ošetřovatele.“

„No povídej.“

„Mariánka.“

„Našeho?“

„Ano, našeho, a dělám mu holku!“ Nemohl odolat a ukázal se mu v erotickém prádélku. „A tohle jsem od něj dostal jako dárek.“

Na jeho syna to mělo viditelný vliv, a tak podlehl po letech své touze. Při odchodu se dohodli, že zase přijde, až jejich potomek bude mít službu. To bylo radostné shledání. Samozřejmě nezůstalo jenom u běžného vítání, ale došlo i k něčemu navíc. Marián se z ubytovny nastěhoval k otci a užívali si své vzájemné přítomnosti. Dědu samozřejmě nezanedbával ani jeden, a když se zadařilo a otec byl propašován po večerce, užívali si všichni tři najednou. Nemusím snad říkat, že dědovi to prospívalo a byl čím dál čilejší. Mariánovi kolegové nechápali, co s těmi staroušky dělá, že tak ožívají. Byli za to ovšem vděční, protože s nimi pak neměli tolik práce.