Hraní mimo Hru (2/2)

Po neodhadnutelně dlouhý době se jeho rty od těch mých odtáhnou, ale jenom proto, abych je za chvilku cítil, jak mi jemně oždibujou bradavky. Isaac přidá i jazyk a zuby, chvilku mi jednu bradavku olizuje, zatímco tu druhou mi mne mezi prstama, pak se o kousek přesune a pro změnu vcucává do pusy tu druhou, kdežto prstama dráždí tu, kterou už stihl navlhčit slinama. Pod vší tou jeho péčí se celej kroutím a usykávám, napůl proto, že to jeho občasný skousnutí nebo zatahání někdy zabolí, a napůl proto, že mě to jeho pohrávání dost dráždí a vzrušuje. Rajcovní je na tom i to, že kdybych úplně normálně ležel na posteli, tak prostě vezmu jeho tvář do dlaní a zadržím ho, aby mě do tý rozcitlivělý kůže už znovu kousnout nemohl, nebo bych ho chytil za zápěstí a prostě mu tu ruku od svýho hrudníku odtáhl, jenže nemůžu, nic z toho udělat nemůžu, můžu akorát ležet a nechávat ho, ať si s mým tělem pohrává, jak on sám chce.

„No neboj, taky na něj dojde řada,“ špitne Isaac pobaveně mý levý bradavce, když se moje cukající se péro už po několikátý otře o jeho břicho.

„Třeba se bojím právě toho,“ zavrčím na něj, protože co taky můžu dělat jinýho, než mu dávat svou nelibost najevo slovně – a přijde mi to o to důležitější teď, když moje zrádcovský tělo mu naopak dává takhle okatě najevo svou libost!

A Isaac samozřejmě není slepej ani blbej:

„Spíš to vypadá, že se na to dost těšíš,“ zhodnotí celou situaci trefně. „A to bylo keců, jak sis to rozmyslel a jak odsud chceš odejít!“

„To nebyly žádný kecy, to do prdele pořád platí!“ začnu sebou zase rozčileně házet, protože ten způsob, jak se mnou mluví a jak to všechno komentuje stylem, jako kdyby bylo všechno v naprostým cajku, mě pořád neskutečně vytáčí! A ještě víc mě vytáčí, že i když na něj nevidím, tak se mi na víčka vyloženě promítá ten jeho samolibej úsměv – a já mám neskutečnou chuť mu ho smazat a rozbít, jenže nemám šanci!!!

„Klídek,“ prohodí Isaac jakoby nic a začne mi olizovat pravou bradavku. „Svůj ranní vlak stihneš tak, jak bylo domluvený, nehodlám tě tu držet tejden,“ vymumlá mi do hrudníku.

„No skvělý, to jsi hodnej! To abych si připravil děkovnej proslov!“ zahučím sarkasticky a znovu podrážděně zaškubu rukama, jako kdybych doufal, že jednou ten provaz přece povolit musí, ačkoliv moje racionální já ví, že nic takovýho se samozřejmě nikdy nestane.

„Cleme, jestli se nepřestaneš pořád tak vztekat, tak vážně budu muset bejt přísnější. A ty víš, že to umím!“ napomene mě Isaac… a ze mě ta bojovnost najednou ze vteřiny na vteřinu vyprchá. No tak okej, tak ať si se mnou teda pohraje, když o to tak stojí. Sice by podle mě mohl dostat do postele každýho, na koho si ukáže, vypadá víc než jenom slušně a ten jeho podmanivej hlas taky dokáže čáry, tak nevím, proč tolik trvá na tom, že s ním musím ležet v posteli zrovna já, ale fajn. Pokud to celý přežiju bez úhony, zítra ráno odfičím zpátky na koleje a Isaaca už pak až do smrti neuvidím, tak ať je po jeho.

Isaac to mý vyklidnění hned zaregistruje:

„No vidíš, že to jde!“

„Nech si aspoň ty řeči, buď tý lásky,“ zajedovatím si.

„No problem,“ slyším, jak se mu do hlasu vkradlo pousmání… a hned vzápětí mi dá ten svůj úsměv i ochutnat, protože se ke mně zase skloní pro polibek.

Jo, vypadá to, že líbání je jeho oblíbená činnost… a musím přiznat, že moje evidentně taky, protože i když pořád platí, že mě Isaac neskutečně sere a že kdybych mohl, tak z něj vymlátím duši, tak ten dlouhej, dravej polibek mu opětuju s chutí. S takovou chutí, že když se Isaac od mých rtů zase odtrhne a začne se po mým těle plazit níž, skoro mám chuť zaškemrat, že chci ještě…

Nestihnu se tím ale zaobírat nijak dlouho, protože Isaac se postará, aby se veškerá moje pozornost už v příští vteřině soustředila úplně jinam. Vezme totiž do dlaně mýho ptáka, lehce ho stiskne… a mně začnou před očima vybuchovat barevný hvězdičky. Jo, v rámci těch našich ošmatlávacích setkání jsme se taky jeden druhýho dotýkali v rozkroku, a sám jsem byl překvapenej z toho, že i moje nijak drahá kombinéza mi uměla zprostředkovat až takový vzrušení… Ale s tím, jak šíleně mi v péru cuká teď a jak mě z toho vzrušení mrazí až kdesi v páteři, se to absolutně nedá srovnat! Isaac navíc s těma dotykama nepřestává, naopak, začne mý péro promačkávat docela promyšleně a druhou rukou se věnuje mým koulím, až mě ty příjemný křečovitý stahy, co mi začnou v nepravidelných intervalech projíždět celým tělem, bezděky donutí začít sebou zase docela solidně házet!

Když pak po chvíli ucítím, jak mý péro obemyká takový vlhký teplo, a dojde mi, že ho Isaac právě vsál do pusy, škubnu sebou znovu – a tentokrát se ze mě naprosto nekontrolovatelně vydere i vzrušený zavzdychání… Do hajzlu, okamžitě se trochu zastydím, nechce se mi tu před Isaacem hrát takový divadlo, jenže jemu je už nějakou dobu totálně volný, co se mi chce nebo nechce, a tak i nadále si to celý hraje podle sebe. Dál nasává mý péro do pusy, dráždí mi jazykem žalud i uzdičku, vcucává si mýho nadrženýho juniora až hluboko do krku a zase ho ze svýho vlhkýho vězení pomalu propouští, zatímco mi celou dobu v dlani hněte koule – a tím ze mě vyluzuje takový zvuky a zároveň mě nutí zmítat se a trhat sebou v provazech takovým způsobem, že pokud by tohle byla hra v rámci Labyrinthu a on měl sbírat body za to, jak dokáže někoho dotykama vydráždit k nepříčetnosti, strhnul by svým výkonem všechny bodový tabulky! A já ostatně asi taky.

Nejsem schopnej nad ničím přemýšlet, nezbývá mi na to dost kapacity, veškerá moje pozornost je soustředěná na to, co se děje v mým rozkroku, přesto ale někde v koutku mysli dokážu ocenit, že Isaac to mý mohutný prožívání jeho hrátek nijak nekomentuje, že ještě pořád dokáže vyhovět tý mý žádosti, ať si nechá veškerý poznámky pro sebe. Mě tak vůbec nic nerozptyluje, a jako jo, určitě by mi bylo příjemnější ležet na tý posteli jenom tak, nesvázanej, a moct se třeba Isaaca dotýkat na oplátku, ale i tohle je skvělý, tak skvělý, že nějaký drobnější nepohodlí způsobený těma provazama a tím, že se mi do zápěstí a vlastně i do kotníků chvílema docela zařezávají, jsem ochotnej přehlídnout jako dlouhý širý lány.

Isaac si ještě chvilku pohrává s mým nádobíčkem, pak se mu ale věnovat přestane – podle zvuků i pohybů matrace poznám, že slezl z postele. Malinko rozhozeně se zavrtím – kam jde? Proč přestal? Co má v plánu dalšího? Hodlá pokračovat? Nenechá mě tu ležet takhle vzrušenýho a neukojenýho až do rána, že ne?! Nejradši bych se ho zeptal, to mnou vyžádaný ticho mě najednou vyloženě irituje, jenže zároveň se žádnýma otázkama nechci shazovat, nehodlám mu dávat najevo, že mě trochu znervózňuje, když netuším, co se bude dít dál… A tak si akorát olíznu rty.

A Isaac si toho všimne – a vyhodnotí si to po svým: „Máš žízeň?“ zeptá se totiž. „Nějaký ledový kostky v mrazáku ještě jsou, ale jestli je po mně zase hodláš plivat, nebudu se namáhat…“

Užuž mám chuť mu odseknout, ať se teda nenamáhá, že se ho o nic neprosím, ale na poslední chvíli sám sebe zarazím. V krku jsem měl vyprahlo ještě předtím, než mě Isaac přinutil vzdychat na celej pokoj… Teď už moje hrdlo po nějakým svlažení vyloženě volá. A kostka ledu je přece jenom lepší než nic…

„Nebudu je po tobě plivat,“ ujistím ho tedy, a dokonce spolknu i milý oslovení kreténe, kterým jsem chtěl to ujištění zakončit. No co, na drsňáka si můžu hrát, až takovou žízeň mít nebudu, že jo.

Isaac na to už nijak nezareaguje, týjo, on snad vážně šel do sebe a hodlá tý mý žádosti o zdržení se blbejch keců vyhovět do mrtě, to teda zírám! Slyším ho, jak přechází pokoj, jak otvírá malou ledničku a loví v ní, pak se zase vrací ke mně… Zhoupne se postel… A on najednou leží na mně, svýma studenýma rtama se dotýká těch mých, jemně mě donutí pootevřít pusu – a tu ledovou kostku mi předá přímo ze svý pusy. Bože, a můj pták se z toho zase okamžitě zvedne do pozoru, jak vzrušující mi to přijde…

„Je v tom ta jahoda, tak bacha,“ šeptne ještě Isaac, studeným jazykem mi olízne nos, zasměje se tomu, jak sebou cuknu, a pak z mýho těla zase sleze. Načež se o vteřinku pozdějc matrace zhoupne znovu – a já odhaduju, že si Isaac sedá nebo možná kleká mezi mý nohy.

Začnu tu náhražku pití převalovat v puse rychlejc, abych ji rozcumlal a spolknul co nejdřív – vážně bych se jí nerad zadusil, ovšem ne proto, že je uvnitř nějaká pitomá jahoda, ale proto, že jestli se Isaac zase hodlá věnovat mýmu klínu, což teda zjevně vzhledem ke svýmu posedu hodlá, tak by mi ta kostka ledu mohla zaskočit prostě poté, jak sebou zase začnu nekontrolovatelně házet… a lapat po dechu… Isaac se ale do ničeho nežene, ať už chystá cokoliv, dává si s tím načas, takže drť z rozkousanýho ledu a tý jahody zvládnu spolknout bez úhony.

A Isaac na to dost možná i čekal, protože sotva mi do hrdla sklouzne poslední kousíček ledový svačinky, položí dlaň na vnitřní stranu mýho levýho stehna, pomalým hladivým pohybem doklouže do mýho rozkroku, kde uchopí mýho už zase, nebo spíš pořád ještě cukajícího ptáka… A v tu samou chvíli ucítím, jak mi špičkou prstu, špičkou něčím mazlavým potřenýho prstu krouží kolem vstupu do análu… a jak se začíná dobývat dovnitř. Okamžitě cuknu nohama, mám tendenci přirazit je k sobě a v tom jeho pronikání do mýho velice soukromýho prostoru mu zabránit, ale je to samozřejmě naprosto zbytečný, Isaac pravděpodobně tenhle můj pohyb ani nezaregistruje. A pokud náhodou jo, předstírá, že ne – a prostě se dál tý svý činnosti zaujatě věnuje, jako kdyby na to měl plný právo, zatímco já mu do toho nemám co mluvit. A tenhle jeho samolibej postoj, tenhle jeho způsob, jak si se mnou hraje, mě zase – nebo spíš ještě pořád – neskutečně vytáčí! Jak si se mnou sakra může takhle dělat, co chce, aniž by ho zajímalo, jestli chci taky? Jak si mě může jenom tak přivázat k posteli – a prostě si ze mě brát to, na co má zrovna chuť, a dostávat mě, kam zrovna chce? A jak je do hajzlu možný, že jsem z toho pořád tak maximálně vzrušenej?!!

Jenže nemám vlastně pořádně kdy se proti tomu jeho chování ohradit, nemám kdy mu to vhodit do ksichtu – protože mám co dělat s tím, abych ty jeho dotyky a ty následný vzrušující křeče, který se mi nesou z podbřišku do celýho těla, nějak udýchal… A zároveň zbytky svýho vědomí směruju do snahy neházet sebou na tý posteli až tak moc – a nedávat Isaacovi až tak okatě najevo, co se mnou ta jeho dráždivá dlaň a ten jeho zkoumavej prst dělají… Jenže je to náročný, je to prostě moc náročný.

A poté, co se Isaac tím svým prstem probojuje ještě hloubějc do mýho nitra, to přestane být jenom náročný… a začne to být jednoduše nemožný. Nahmatá totiž mou prostatu… a naprosto zkušenýma pohybama mě přivádí…

„Do piči!“ vyřvu to ze sebe, když se přese mě převalí cosi dost podobnýho orgasmu, ale orgasmus to není.

„Nono, trochu se kroť!“ napomene mě Isaac, v hlase těžko skrývaný spokojený pobavení. „Nebo si budou sousedi stěžovat a někdo z recepce nás přijde vyhodit…“

„Ty jdi taky do piči!“ pošlu ho, zatímco trhaně lapám po dechu a snažím se nějak vzpamatovat. Bylo to… bylo to tak dokonalý, ale zároveň to pořád ještě nebylo ono, takže po tý mocný vlně vzrušení se mým tělem zároveň rozlízá podobně mocná vlna frustrace. „Jestli tohle… hodláš… hodláš dělat… celou noc,“ vydechuju ze sebe s námahou, „tak to radši ať sem někdo přijde!“

„Neboj, hodlám ti dělat i jiný věci,“ pronese ještě, a než na něj stihnu zavrčet nějakou odpověď, už cítím, jak mýho ptáka zase nasává do pusy… a jak mi do análu zároveň strká… no, prst to tentokrát není, je to silnější a tvrdý, takže zjevně nějakej umělák…

Teda, ten si s sebou na to dnešní rande dovezl pěknou řádku všelijakejch serepetiček, stihne mi ještě proběhnout hlavou, než se naplno oddám tomu, co se mi zase děje mezi nohama. Protože jestli je to vůbec ještě možný, tak tentokrát je to mnohem intenzivnější než před chvilkou! Můj pták si v Isaacově puse připadá už jako doma, celej se třese nadšením, no a mý nitro je taky nějak překvapivě v pohodě s tím, že si ho někdo cizí takhle podmaňuje! I když ta samotná procedura zastrkávání toho uměláka mi dvakrát příjemná není, občas to trochu pálí a taky tlačí a mám dojem, že kdybych mohl pokrčit nohy a trochu se nadzvednout, šlo by to líp, přesto se mi ze všech nervových zakončení, co v těch místech jsou, šíří do celýho těla samý libý pocity. A co je úplně nejhorší – tak to vědomí toho, že jsem Isaacovi takhle k dispozici včetně těch naprosto nejintimnějších prostor uvnitř mýho těla, mi nějakým způsobem přijde neskutečně rajcovní a míru mýho vzrušení to pozvedává ještě o pořádnej kus vejš! Jsem ze všech těch pocitů a dojmů tak hotovej, že opravdu nezvládám nic jinýho, než je prostě prodýchávat… procukávat… a užívat si je.

Isaac asi vycítí, že už jsem docela na hraně, protože přestane mýho ptáka nasávat s takovou vehemencí, místo toho ho začne jenom jemně dráždit špičkou jazyka… a do toho kvedlá tím robertkem uvnitř mě, povytahuje ho ven a zase zastrkává, no prostě si hraje. Akorát je otázka, jestli za hračku považuje toho robertka, nebo mě. Nebo obojí.

Že ten robertek není jenom obyčejnej umělák, zjistím potý, co uvnitř mě začne vibrovat. Hlasitě zavzdychám a zase se celej napnu v provazech, no a když se Isaacovi zároveň podaří otřít se tím vibrátorem o mou prostatu, znovu mě zaplaví ten frustrující pocit, že užuž budu, jenže to užuž se nikdy nepromění v už…

„Kurva, Isaacu, prosím!“ vyletí ze mě dřív, než si to stihnu promyslet.

„A o copak?“ dolehne ke mně jeho vrnivě pronesená a naprosto očekávaná otázka.

„Dobře víš, o co,“ zavrčím, napůl naštvanej na něj, že si se mnou hraje až takhle, a napůl na sebe za to, že jsem se radši nekousl do jazyka, než ze mě ta trapně pokořující žádost vylítla.

„Vím, no,“ vydechne někam mezi mý nohy… a laškovně mě olízne po koulích. „A ty zase určitě víš, že dokud mě nepoprosíš hezky a celou větou, tak nic nebude,“ dodá takovým sladce vemlouvavým hlasem, takže hned poznám, že si nejenom celou situaci neskutečně užívá, bídák jeden, ale dost možná že si ze mě střílí…

„Jo, a taky vím, že i když poprosím celou větou, tak beztak nic nebude! Jenom budeš mít o zábavu vystaraný na další tři hodiny, ty parchante!“ vyjedu po něm.

„O zábavu budu mít vystaraný až do tvýho ranního vlaku, s tím počítej,“ ušklíbne se. „Ale když mě poprosíš celou větou, tak ti tvý přání splním.“

Jenom se prudce nadechnu nosem… a teprve pak se v duchu okřiknu a začnu zvažovat svý možnosti. No, tak v nejhorším mi to mý přání nesplní, že jo? Nic horšího se mi stát nemůže. Ale byl bych idiot, kdybych to aspoň nezkusil… Protože ten tlak mezi mýma nohama, kterej se bez Isaacovy pomoci do tolik vytouženýho uvolnění prostě nepřetaví, už je vážně docela… no prostě už toho začíná být moc…

„Okej, tak když ti to udělá radost,“ snažím se to na poslední chvíli ještě celý zlehčit, ale pak už teda pronesu hezky hlasitě a celou větou: „Isaacu, prosím, udělej mě!“ Díky bohu, že se mu u toho aspoň nemusím dívat do očí, tohle je ještě ta lepší varianta! I když na druhou stranu nevidím, jak se tváří on – jestli posměšně, protože jsem mu právě naletěl, nebo…

„Máš to mít,“ přeruší ale Isaacův dodatek mý úvahy, který se tím pádem stanou zbytečnýma… A vzápětí už cítím, jak se Isaac zase šplhá po mým těle výš… a jak si na mě zboku lehá. Chytne mě za bradu, natočí si mou hlavu k sobě a začne mě líbat, zatímco mi pravačkou zajede do klína a začne se věnovat mýmu péru.

„Ach bože,“ vyvzdychám mu do pusy a on se do tý mý jenom uchechtne, ale neřekne nic, dál si podmaňuje mý rty, mý péro a skrz toho rozvibrovanýho robertka i mý nitro… A díky všem těmhle dotykům a pohybům mě žene rovnou k tomu tolik vytouženýmu cíli.

Ten orgasmickej výbuch se přese mě převalí jak vlna tsunami, to už Isaacovi do pusy nevzdychám, ale vyloženě řvu a samovolně u toho zakláním hlavu, ale Isaac mě pořád drží u sebe a nedovolí mým rtům, aby se odlepily od těch jeho, a ty mý hekavý výkřiky tak polyká do sebe. Rukou zatím z mýho rozskotačenýho péra vymačkává i ty nejposlednější kapky spermatu, a když se mu to podaří, položí mi dlaň zlehka na břicho, skoro jako kdyby si chtěl ověřit, že už mi v těch místech tak křečovitě neškube.

Ještě chvilku zůstane ležet těsně vedle mě a vstřebává se mnou dozvuky toho mýho neskutečně silnýho vyvrcholení, pak se zase přemístí mezi mý nohy a nejdřív ten vibrátor, co mi stále vězí mezi nohama, vypne, načež ho ze mě začne pomalu vytahovat.

„Dobrý?“ zeptá se mě dokonce, a já, stále ještě napůl omámenej tím zážitkem, si nedokážu dát vůbec dohromady, na co přesně se mě to asi tak může ptát, a tak jenom přikývnu.

Další věc, kterou ucítím, je, jak uvolňuje provazy kolem mých kotníků. Můžu tak nohy konečně trochu pokrčit… a to ze mě vydere slastný, úlevný vydechnutí… Pak zavnímám, jak si Isaac sedá obkročmo přes mý břicho… a v následující vteřině mi sundá šátek z očí. Absolutně jsem to nečekal, a tak trhnu hlavou a začnu mrkat, abych se popral s tím přívalem světla – Isaac má přitom rozsvícenou jenom lampičku vedle postele, jinak v pokoji panuje přítmí, i tak je to pro moje oči ale příliš světla najednou.

Počká, až se trošku vzpamatuju a znovu otočím hlavu k němu, a pak se zeptá:

„Když tě teď rozvážu, tak odejdeš do svýho pokoje a nebudeš dělat žádný problémy, nebo si mám připravit taser do pohotovostního režimu?“

Vykulím na něj oči, absolutně mi nedochází, na co se mě ptá, nebo spíš co tou svou otázkou naznačuje.

„No počkej, to už jako…Ty už chceš… A co ty?“ vykoktám ze sebe vykolejeně… a samotnýho mě sakra překvapí, co to ze mě vlastně leze! Správně ta odpověď měla znít, že samozřejmě že odsud neodejdu dřív, než mu náležitě zmaluju ksicht – a místo toho se tu podivuju nad tím, že chce tu hru ukončit tak trochu předčasně?!

„Co já?“ trhne rameny a nakloní se, aby mi mohl rozvázat pravačku. „Do tohohle tě nutit nebudu, když nechceš.“

„Ale já chci!“ ujistím ho.

„Jo, chceš mi zmalovat ksicht,“ odhadne mě naprosto přesně – a pravou ruku mi uvolní.

Zacukají mi koutky, zatímco si volnou ruku zlehka protřepávám:

„To taky, ale to až potom! Kruci, o tomhle to přece celý bylo, ne? Že si budeme hrát vzájemně, ne že si pohraješ jenom ty!“

Nepřesvědčeně se na mě zadívá:

„A co tak najednou? Ještě chvíli zpátky jsi tu na mě řval, že když Jess jsem ve skutečnosti já, tak že…“

„Jo, no, já vím, co jsem na tebe řval,“ skočím mu do toho. „A prostě jsem změnil názor. To myslím není trestný, na rozdíl od některejch dalších věcí, co se tu dneska odehrály, a taky sis z toho nic nedělal… No tak, Isaacu, to tě mám vážně poprosit i o tohle?“ zašklebím se na něj, ale vnitřně jsem už přesvědčenej, že pokud na tom bude trvat, tak to udělám a poprosím ho. Protože mu to jeho pohrávání prostě chci oplatit. Jo, nezačali jsme dneska nejlíp, a jo, pořád mám neskutečnou chuť mu nabančit za tu jeho samolibost, ale to neznamená, že neumím ocenit, jak úžasně se mi věnoval – a že tím pádem chci, aby z tohohle večera taky něco měl!

Isaac mě ještě chvilku propaluje očima, než svolí:

„No dobře! Ale Cleme, jestli mě kousneš, tak přísahám, že do tebe tím taserem napálím takovejch pecek, že nestihneš nejenom ranní vlak odsud, ale ani večerní, kapiš?“

„V klidu,“ protočím na něj oči, „nejsem debil. Ani hajzl.“

„Ale seš dost nepředvídatelnej,“ řekne, a to už se posunuje o kousek výš, tak, aby měl kolena kousek od mý hlavy… a aby mi jeho péro mohlo snadno vklouznout přímo do pusy. Využiju toho, že mám volnou pravačku, a hned ji obtočím kolem jeho těla a začnu mu promačkávat zadek, zatímco Isaac mi pro změnu podepře hlavu, zároveň mě ale pevně chytí za vlasy – a začne svým vlastním tempem přirážet do mých úst.

Zůstaneme v sobě zaklesnutí očima, mně se líbí sledovat v těch jeho, jak jsou postupně víc a víc zamlžený vzrušením, no a co vidí v mých očích on, to těžko říct. Dost možná ale prostě jenom hlídá, jestli pro mě to, co se děje, není nějak přes čáru, protože když poznám, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu, zkusím na něj zavrtět hlavou – a on ze mě okamžitě vyklouzne.

„Co je?“ pátravě se na mě zahledí, zatímco zprudka oddechuje.

„Nic,“ pousměju se, „jenom…“

Jenže Isaac si z toho udělá bůhvíjaký závěry, protože mě ani nenechá to doříct a hned vyletí:

„Jo tak ty nejsi hajzl, jo? A co teda podle tebe seš? Protože tohle jsi udělal naschvál! Jako taková fajn pomstička – nalákáš mě, že mi to uděláš, a pak těsně před koncem…“

„Ježíši, klid!“ zkusím to jeho láteření přerušit. „Sorry, jestli to bylo těsně před koncem, no ale já jsem se chtěl jenom zeptat, jestli nechceš… Že jako jestli chceš, tak můžeš…“

V očích se mu zableskne poznáním.

„Jo takhleee!“ protáhne hned o dost mírnějším tónem. Hned nato se mu v očích zableskne znovu, tentokrát ale dost poťouchle: „No ale jestli po mně chceš něco takovýho, tak se obávám, že mě zase budeš muset poprosit…“

„Ty seš vážně neskutečný hovado!“ jsem to tentokrát já, kdo se neudrží a vyletí. Nesouhlasně sebou zamelu, a kdybych neměl pořád levou ruku přivázanou k posteli, tak ho ze sebe zkusím nějak shodit, parchanta. „Nebudu tě prosit o to, ať mě ošukáš! Jestli chceš, tak to udělej, a jestli ne, tak si sakra naser!“

I navzdory tomu mýmu načuřenýmu proslovu se Isaac usměje:

„Seš děsně sexy, když se takhle vztekáš…“ A než se stihnu zamyslet nad tím, jestli to myslí vážně, nebo mě jenom provokuje, nakloní se k mý levačce a rozsukuje provaz, kterej mi pořád poutá zápěstí k posteli. Hmm, takže to znamená, že nemá zájem? A že už fakticky končíme?

„Isaacu,“ začnu, ale hned mě utne:

„Sklapni! A přetoč se na všechny čtyři!“

Už jenom z toho jeho náhle drsnýho tónu mi zaškube v podbřišku, a když pak vyhovím tomu jeho pokynu, přesunu se na kolena, opřu se o lokty a vystrčím na něj zadek, zaškube mi v péru ještě o něco mocněji. Do prdele, jak to ten Isaac dělá? Jak je možný, že to, za co bych komukoliv jinýmu rozbil hubu, nebo kvůli čemu bych se před někým jiným cítil poníženě, mě v jeho podání tak dráždí a vzrušuje?

Filozofování si ale budu muset nechat na jindy, protože to už cítím, jak do mě Isaac strká ne jeden, ale hned dva nalubrikovaný prsty a hezky si mě zevnitř promazává, a teprve když je spokojenej a když taky vyloudí z mý pusy hned několikerý vzrušený zakňourání, nahradí ty prsty svým pérem. Doprovodím to dalším hlasitým vyheknutím a zároveň využiju toho, že se můžu hýbat, a zlehka se provrtím v bocích, abych Isaacovi i sobě to pronikání trochu usnadnil.

„Nemel sebou,“ napomene mě ale Isaac a plácne mě přes zadek, „nebo si tě budu muset zase svázat!“ A s tím mě plácne ještě podruhý a potřetí, přičemž mě rozhodně nešetří, takže to docela pálí, ale kromě toho, že se ze mě vydere další nadržený zavzdychání, se do prostěradla zároveň i pousměju: prostě Isaacovi zjevně dělá dobře, když na mě může být přísnej a ostrej, když mi může takhle vyhrožovat, když si mě může takhle podmaňovat. A mně to dělá dobře taky. Takže jsme na to hraní mimo Hru dost kompatibilní… Není nakonec možný, že proto nás Eyen svedla dohromady?!

Isaacovi se hlavou takovýhle myšlenky zjevně nehoní, ostatně ten má právě na práci úplně jinej druh honění! Zatímco do mě začne zezačátku spíš tak zlehka, zkušebně, téměř líně přirážet, nahmatá pravačkou mý péro a začne se mu věnovat, aby ho vyprovokoval k druhýmu kolu. Nutno dodat, že ho nijak provokovat nemusí – můj pták je z vývoje situace v pohotovosti už delší dobu…

„Nechceš mě třeba zase o něco poprosit?“ nadhodí Isaac naoko ledabyle.

Znovu se sám pro sebe pousměju: s takovou za dnešní večer to kouzelný slovíčko použiju víckrát než za posledních devatenáct let dohromady!

„Isaacu, prosím, udělej mě ještě jednou,“ vyhovím mu tedy poslušně – ale neodpustím si, abych nedodal: „A trochu tu svou jízdu už rozjeď, proboha!“

„Jsi děsně drzej,“ zahučí, „příště ti tu pusu radši zacpu!“ A zatímco mě jaksi podivně uspokojivě zašimrá v páteři to jím použitý slovíčko příště, tak on tý mý žádosti vyhoví a rozjede to svý přirážení do mýho vystrčenýho zadku naplno. Jelikož se u toho zvládá naprosto bezkonkurečně věnovat i mýmu péru, tak po minutce už ze sebe vyhekávám svůj druhej dnešní orgasmus – a Isaac svůj první… Rozhodně se ale hodlám postarat o to, aby pro něj u tý jedničky taky nezůstalo! Do odjezdu mýho ranního vlaku ještě pořád zbývá spousta, spousta času!

Isaac ze mě vyklouzne a svalí se vedle mě na postel, načež mě popadne za zápěstí, trhne – a donutí mě tak svalit se vedle něj. „Chceš si dát sprchu tady? Nebo u sebe?“ zasonduje.

„To už mě jako vyhazuješ?“ zakřením se na něj.

„Právě že ne!“ zasměje se.

„Tak v tom případě,“ nadzvednu se na rukách a nakloním se nad něj, „asi zatím nepotřebuju sprchu vůbec…“ A s tím se skloním k jeho rtům pro další pusu, tentokrát takovou vyklidněnou, jemnou, přesto ale svým způsobem pořád dost vášnivou a dráždivou. Isaac mi při ní bloudí rukama po zádech, občas sklouzne i k mýmu zadku, tak jako tak si mě každopádně přidržuje u sebe, na sobě – a mně se to moc líbí.

„Hele,“ nadhodí, když ho konečně zase nechám se pořádně nadechnout a tím pádem i mluvit, a sebevědomě mu zajiskří v očích, „a ještě mě hodláš udávat za spáchání trestnýho činu?“

„Nooo,“ protáhnu laškovně, načež mi taky zajiskří v očích, i když teda spíš provokativně a už zase nadrženě, „udávat tě asi nebudu, ale nějakej soukromej trest za to, že jsi na mě použil zbraň, by sis myslím zasloužil…“ Vyzývavě ho probodnu pohledem a nechám to na něm – chce to pro změnu na chvíli zkusit hrát po mým, nebo hodlá trvat na tom, že dnes večer bude on ten panovačnej, ten, kdo má všechno pod kontrolou, kdo všechno vede?

A Isaac tu mou výzvu pochopí, na chviličku se zamyslí, a pak si vybere tu možnost číslo jedna: „Okej, uznávám, že to bylo dost za hranou… Za to bys mi asi nějakej mírnej trest vyměřit mohl.“

„Jo tak mírnej,“ usměju se na něj jako kobra na králíčka… a natáhnu se po jednom z nedaleko povalujících se, zbytečně nevyužitých provazů.