Sobotní smlouva 1

Ležel na posteli jen v bílým měkkým županu a spal. Ložnice voněla jeho sprchovým gelem, ale černý vlasy už měl suchý a pokožku taky. Měla krásně zlatavej nádech. Za ten měsíc, co se vrátil z nemocnice, se už stihl na terase pěkně opálit. Všude. Plavky doma zásadně nenosil. Vypadal zranitelně, jak tam ležel na zádech, nohy i ruce rozhozený. Volně převázanej župan zakrýval to, co bych rád viděl. Neměl jsem ale sílu ho budit. Spal blbě, vlastně skoro vůbec. Budil se hrůzou, celej zpocenej.

Ze zvyku jsem mu sáhl na čelo a pak chvíli sledoval, jak pravidelně a klidně dýchá. Opravdu spal, nesložil se jako před časem ve špitále. Když ho přestěhovali z JIP na soukromej pokoj, doktor mu dovolil, že si může dát sprchu. Chtěl jsem mu do koupelny připravit židli, protože nevydržel dlouho stát, jenže hrdý Luke byl rychlejší. Zrovna jsem se vracel, když se ozvala ta rána.

Rozrazil jsem dveře koupelny. Ležel na zemi, nohama ve sprše. Bouchnutí, to byly dveře od sprcháče. Chytl se jich, když šel k zemi, jenže jeho 80 kilo svalů neměly šanci unýst. Propleskl jsem ho a pak mu nahmatal puls. Nakonec jsem zbaběle šáhl po sprše a zlil ho ledovou vodou.

Rychle se probíral, úplně dezorientovanej. Chytl mě do kleští, vůbec nevěděl, co dělá. Kdyby chtěl, mohl mě holejma rukama zabít, protože k tomu ho vycvičili.

Zabalil jsem ho do osušky. Bylo mi jasný, že tohle jsem posral sám. V ledový vodě ho topili povstalci v tý zasraný prdelní díře, ze který se zrovna vrátil. Zmáčkl jsem alarm, abych přivolal pomoc a hlavně doktora s adrenalinem, kyslíkem a infuzemi. Odvezli Luka rovnou zpátky na JIP, ale stejně nezjistili, proč mu tak nebezpečně klesl tlak. A já se furt trochu bál, aby se to nestalo zas.

Potichu jsem se vyplížil z ložnice, vzal si v lednici láhev vody a vyšel na naši velkou terasu. Byl z ní výhled na celý město, přitom tu měl člověk soukromí. Sklo kolem bylo průhledný jen z jedný strany, takže ač jsem si připadal jak ve výkladní skříni, vidět mě bylo jen od pasu nahoru. Ta terasa se spoustou rostlin byla jedním z důvodů, proč jsme tenhle byt koupili.

V dálce zrovna přistával žlutej vrtulník na heliportu vojenský nemocnice. Tý nemocnice, kde jsem pracoval a kde jsem se s Lukem před několika lety seznámil. Tehdy se vrátil z Jemenu a měl v sobě o pár děr víc než bylo zdrávo. Jeho velitel, kterýmu jsem kdysi taky po úrazu pomohl, mě požádal, ať dám jeho elitního odstřelovače rychle dokupy. Že ho bude armáda zas brzo potřebovat. V ten den začalo nejkrásnější, ale taky nejpodivnější období mýho života.

Byli jsme s Lukem jak Jin a Jang. Patřili jsme k sobě jak protipóly magnetu. Miloval jsem ho a on mi plnil všechny mý tajný přání. To, že ten nádhernej chlap vedle mě je dokonalej stroj na zabíjení, jen o kousíček lepší než nájemnej vrah, jsem prostě vytěsnil z hlavy. Čím dál častějc se ta myšlenka ale drala ven a nakonec už jsem nevydržel a prostě se Luka zeptal, jaký to je živit se zabíjením lidí. Byl jsem vždycky pacifista a z Lukovy práce mi bylo na blití. Miloval jsem ho ale tak, že jsem se rozhodl ten blok v sobě překonat.

Luka moje otázka dost vykolejila. Netušil, co všechno o něm vím, jenže jeho velitel mi o něm dost prozradil. Pokud jsem ho měl dát dohromady fyzicky i psychicky, musel jsem vědět, před čím utíká. Málokdo ví, že dost pohybových problémů způsobuje stres a jedno nefunguje bez zvládnutí druhýho. Jenže zbavit stresu a depresí člověka, kterej nasazuje v každý akci život, byl pěkně tvrdej ořech. Tehdy o svý práci začal Luke poprvý mluvit a mně rychle došlo, že moje představa vraha v maskáčích je dost přitažená za vlasy.

Včera byl u dalšího z nekonečnejch výslechů. Důležitý pány od zpravodajců zajímalo, jak ho povstalci objevili a co jim vykecal. Bylo jim úplně jedno, jak brutální metody ti hajzlové z pralesa použili, aby Lukovi rozvázali jazyk. V jejich přísně utajený práci se něco posralo a oni museli rychle zalepit díry. O Luka jim vůbec nešlo, byl pro ně spotřební materiál. Lidskej zdroj. Dusili ho bez přestávky šestnáct hodin, takže se vrátil víc mrtvej než živej. A taky totálně zdeptanej.

Když před víc než čtvrt rokem odlítal, usmíval se. Prý rutina, to, co dělal už mockrát. Trčet dny a noci někde v pralese, nehejbat se, potřebu dělat do pytlíku a jen čekat, až se objeví cíl. Chladnokrevně ho neutralizovat, sbalit si fidlátka i ty pytlíky a dokonale zmizet. Pohoda, klídek a tabáček, dokud ho nechytili. Byl v zajetí skoro měsíc a já měl teď zajistit, aby se s tím vyrovnal. Aby byl zas schopnej vyjet do jiný prdelní díry, kde mu hrozilo další smrtelný nebezpečí. Bylo to to poslední, oč bych stál, tak jsem se do svý práce zrovna nehrnul.

Většinou se ze svých utajených misí vracel celej. Občas nějakej škrábenec od střely už jsem ani nepočital. Teď ale přiletěl na nosítkách a jeho velitel mi po půl flašce rumu prozradil, že ho odtamtud málem nedostali. Bylo mi jasný, že mě čeká pěkná fuška. Jako jeden z mála jsem se dostal k jeho kartě ve špitále. Musel jsem na to mít nejvyšší prověrku. Byl jsem Lukův zpovědník, vrba, psychouš i fyzioterapeut v jednom. A na ty dvě poslední funkce jsem měl dokonce univerzitní kvalifikaci.

Věděl jsem o něm všechno, co chtěl, abych věděl. I proto jsem byl součástí jeho děsů a nočních můr. Každá akce v něm nechala stopy, někdy hlubší, někdy sotva znatelný. Ta poslední ale stála za to, protože moc nechybělo a vrátil se v zinkový rakvi. Bili ho, svazovali na dlouhý hodiny, topili v ledový vodě i pálili cigaretama. Záda měl zmalovaný od biče a zadek taky. Zápěstí i kotníky sedřený do krve od pout a celý tělo samá podlitina od bití. Vrátil se o deset kilo lehčí, s horečkou, se zlomenejma žebrama a natrženou ledvinou.

Zvedl jsem se, abych ho zkontroloval. Pořád spal v tý stejný poloze a byl k sežrání. Vypadal jak model z pánskýho časopisu, když nebyly vidět ty jizvy na jeho těle. Popošel jsem až k posteli a sáhl mu na puls. Málokdy spal takhle tvrdě, takže jsem měl trošku strach. Zlehka se zavrtěl a jeho župan se zlatým monogramem se rozevřel o ten kousíček, kterej zrychlil puls mně. Musel jsem se hodně ovládnout, abych si mu neklekl mezi nohy a neprobudil oba jazykem.

Odejít z ložnice mě stálo hrozný úsilí. Musel jsem si několikrát zopakovat, že nemůžu být takovej sobec. Že je po včerejším výslechu k smrti vyčerpanej a já nemám právo ho budit. I přes to, že měl elitní výcvik a na první pohled vypadal jako ten nejtvrdší chlap na světě, uvnitř byl teď doslova rozbitej.

Zhodnotil jsem, že lis na citrusy je dost tichej, aby ho neprobudil. Rozpůlil jsem pomeranče a udělal dvě velký sklenice šťávy s ledem. Svoji jsem si zas vzal na terasu. Odpoledne tam bylo pod pergolou příjemně. Natáh jsem se na široký lehátko, popíjel fresh a sledoval motýla, co se zatoulal na naši vistárii.

“Vykouříš mě?” ozvalo se za mnou potichu.

Lekl jsem se, vůbec jsem ho neslyšel přijít. Byl nahej, v ruce měl sklenici pomerančový šťávy a předváděl mi svý nadrbaný péro.

“Tady?” rozhlídl jsem se s nepříjemným pocitem, že to sklo okolo možná žádný soukromí neposkytuje. Bylo mi to nepříjemný a on to moc dobře věděl.

“A kde jinde bys myslel, Miku?” ušklíbl se.

Klekl jsem si na lehátku. Věděl jsem, že nemá cenu odmlouvat. Už jsem se ho skoro dotkl rty, když mě chytl pod bradou a nesouhlasně zamlaskal.

“Donaha! A hned!”

Krev se mi nahrnula do ocasu výkonem nejlepší přečerpávací elektrárny světa. Kdyby to šlo využít, rozsvítil bych asi tak půlku ulice. Takhle jsem ho miloval, když si hrál na nekompromisního Dominanta. A že tu roli uměl! Bylo to moje přání být při našich hrách dole. Plnit rozkazy, který mi vůbec nebyly příjemný. Svlíct se venku a užívat si tam sex patřilo k mým tabu. Až Luke mě donutil poslechnout, protože on s nahotou neměl nejmenší problém.

Lehl si na široký lehátko, nohy od sebe, ocas v pozoru. Blbá poloha, protože když jsem si k němu klekl, vystrkoval jsem holej zadek na celý město. Chňapl mě za vlasy, aby mě ani nenapadlo z tý maximálně ponižující pozice uhnout, a nutil mě dostat jeho žalud co nejhloubš. Dusil jsem se, oči mi lezly z důlků a sliny tekly proudem a on se smál a přirážel mi do krku.

“Jestli to takhle nechceš, jestli mám přestat, zavři oči. Pak tě nechám, abys to udělal po svým.”

Nechal jsem oči doširoka otevřený a to ho inspirovalo k obzvlášť brutálnímu přírazu. Málem jsem to nedal, jak mi zamával žaludkem.

“No tak jo, stačí mi ten fresh ve sklenici,” zasmál se a pustil mě.

Zhluboka jsem se nadechl úlevou a dál pomalu zpracovával jeho ocas jazykem a sevřenými rty. Luke neměl rád rychlý akce. Vydržel fakt dlouho, takže při šukání to i bolelo. Jenomže to byla součást mý role, zvládnout všechny jeho rozmary.

Pořád ještě dýchal klidně a pomalu přirážel, takže zrychlit pohyby hlavou by byla fatální chyba. Leda bych chtěl potrestat a na to jsem zrovna vůbec neměl náladu. Laskal jsem jazykem toho výstavního ptáka, ale myšlenkama jsem byl jinde. Dumal jsem, jak z Luka dostat, co se dělo při jeho poslední misi. Já to tušil, protože jsem četl jeho chorobopis, jenže podstatný bylo, aby to trauma ze sebe dostal on sám.

“Zrychli,” znovu mi zadrápl prsty do vlasů a naznačil frekvenci přírazů. “Málem jsi tu usnul!”

Rychle jsem se vrátil do reality. Sevřel jsem rty a přitiskl jazyk, abych zvýšil dráždění uzdičky a žaludu. Už mě začínalo bolet za krkem, ale mý pocity byly vedlejší. Tady určoval pravidla on, a kdyby chtěl, mohl to prodlužovat třeba půl hodiny. Možná by si dobře vydělal v pornáčích. Zvládl by natočit deset filmů za den.

Jeho ocas sebou začal v mý puse cukat a přirazy do krku nabraly na intenzitě. Mou hlavu si rval do klína v rytmu, kterej jsem vůbec neměl šanci korigovat. A pak mě chytl oběma rukama a po pár brutálních přírazech se mi vystříkal rovnou do žaludku. Tak byl hluboko. Nemohl jsem skoro dejchat a dusil jsem se, vzrušenej jsem ale byl neskutečně. Stočil se na lehátku a ještě pořád hluboko v mým krku sevřel rukou můj tvrdej ocas.

“Pojď blíž,” zachraptěl tiše a já hned poslechl a otočil se, aby na mě dosáhl i druhou rukou. Jazykem jsem se dál mazlil s jeho ptákem, protože to tak měl rád. Nechápal jsem, že to hned po vystříkání vydrží.

Plivl si na dva prsty a zasunul mi je hluboko do zadku. Vyrazila mi husí kůže po celým těle. Klepal jsem se při každým přírazu a Luke přidal třetí prst, aby si mě pěkně vychutnal. Ještě chvíli nechal mý napružený péro trpět, ale pak mě konečně začal druhou rukou honit. Prudce jsem nasál vzduch, jak mě katapultoval na dosah vrcholu. Fakt mi moc nechybělo, jeho dominantní hra mě vždycky dostala. Přirážel jsem proti jeho prstům jak v transu a on se přizpůsoboval mýmu zběsilýmu rytmu. A pak, přesně ve správnej okamžik zesílil sevření, párkrát zapumpoval a můj svět se rozletěl na milion kousků. Řval jsem, protože jsem se nedokázal ovládat. Držel můj ocas, abych stříkal na jeho břicho, a prsty nechal uvnitř, dokud jsem tu extázi nevydejchal.

“Vidím, že jsem ti chyběl. Máš co dělat,” uchechtl se při pohledu na bělavou cestičku na svým břiše, která se mu mířila od pupíku až k ocasu.

To byla pravda, od jeho návratu z nemocnice jsme se milovali poprvý. Zase jsem si na lehátku klekl a začal poslušně olizovat Lukovo vymakaný opálený břicho.

“Tak co, pojedeš se mnou do toho hotelu?” zeptal se, když jsem si k němu lehl. Hladil mě po zadku a po zádech. Přitiskl jsem si k němu a moje ruka našla jeho pořád tuhý bradavky.

Vytřeštil jsem na něj oči. Myslel jsem, že na tu bláhovost už dávno zapomněl. Ještě před tou podělanou misí chtěl, abychom jeli do jednoho speciálního hotelu jen pro pány. Byla tam část, která byla pro nudisty. Tam chodili kromě personálu nahatí úplně všichni. A pak tam byla část, kde být bez oblečení nebyla podmínka. Mělo to ale háček. Luck by mohl chodil po hotelu oblečenej, já ne.

Ta představa mě dost vzrušovala. Naše D/s hra nebyla o bolesti a trestech, i když občas jsem nějakej ten trestík pro pořádek slíznul. Vždycky byl ale spíš o ponížení než o bolesti. Luke ji dávkoval jen tak, aby mě vzrušovala. Dostal jsem třeba na noc větší kolík, než bylo příjemný, nebo jsem musel nahej klečet v koutě s pouty na rukou. A taky jsem musel zvládnout tvrdší sex, protože tak to měl Luke rád. Nikdy neudělal nic, co bych nechtěl, a já se mu kdysi bláhově svěřil, že by mě vzrušovalo ponížení, který zrovna tenhle hotel nabízel. Od tý doby po mně chtěl sex na terase a nejen tam. Párkrát mě donutil svlíknout se venku, bylo to ale daleko od lidí při táboření v lese.

“Nevím, jestli bych to fakt chtěl a zvládl,” příjemně unavenej jsem zavřel oči. Vystavil jsem holej zadek slunci a představil si všechny ty špionážní satelity, co nad námi zrovna prolítají.

“Miku, byl to tvůj nápad. Já ho jen chci zrealizovat. Nechápu, co máš za problém, je to jen tvoje tělo a je mimochodem dokonalý. Můžeš klidně chodit nahej po hotelu a každej chlap se za námi jen závistí otočí.”

“Hele, psychouš jsem tady já,” ohradil jsem se. “A mimochodem víš, že bychom si měli promluvit. A taky jsi ještě dneska necvičil,” snažil jsem se odvést pozornost od tématu, který mi bylo sakra nepříjemný.

“Zapnul jsem infrasaunu. Cvičení až pak,” Luke unaveně zavřel oči.

Sedl jsem si na lehátku a přejel mu prsty po břiše. Podlitiny od bití už skoro zmizely a nebýt jizev na zápěstí a kotnících, nebylo by ani poznat, že byl zraněný. Zezadu to bylo horší, tam se ty kurvy, co ho vyslýchaly, realizovaly mnohem víc. Kdybych s Lukem každej den pravidelně necvičil, nehnul by se. Občas sice při protahování řval bolestí, ale já dokázal bejt taky pěkně důslednej a tvrdej. Když šlo o Lukovo zdraví, byl jsem já pánem.

V tělocvičně jsme si dali zabrat oba. Já spíš při posilování a Luka jsem pořádně protáhnul. Některý svaly měl pořád zkrácený vinou hlubokejch pohmožděnin. Prý ho při výslechu přesvědčovali i železnou trubkou, takže jsem se dost divil, že mu přerazili jen tři žebra. Při cvičení skučel bolestí, ale věděl, že nebude schopnej fungovat, když ho nechám ulejvat se. Nakonec, dokud měl svaly prohřátý, jsem mu ty nejhorší místa pořádně promasíroval. Nadávky, kterejma mě častoval, se ani nedají reprodukovat. Musel jsem se smát, když si tak ulevoval, co za výrazy dokázal vymyslet. Zkurvená kozomrdská píča bylo asi nejmíň, co z něj vypadlo.

Romantický odpoledne jsme zakončili salátem s krevetami a pak jsem Luka nechal, ať si odpočine. Dostal fakt zabrat, takže jsem v ložnici zatáhl závěsy, hodil na sebe funkční triko a kraťasy a vyrazil si zaběhat. Do sluchátek jsem si pustil kompilaci, co jsem měl na kardio, takže mě nutila neflákat se, a vyrazil jsem na desítku podél řeky.

Na svý pravidelný trase jsem potkal pár lidí, který jsem ze slušnosti zdravil. Běhávali tu stejně jako já, ale jménem jsem znal jen asi tři. Až v místě, kde jsem se protahoval, mě dohnal doktor z naší nemocnice. Znali jsme ho s Lukem oba a jeho manželku taky. Občas jsme spolu všichni zašli na drink.

Nebyl jsem na něj moc zvědavej, protože povídat si při běhu nebyl můj styl. Běhal jsem, abych si vyčistil hlavu a hudbou se uzavíral ve svým světě. Lidi, kterým jsem pomáhal, mi svěřovali svý nejtajnější tajemství, svý hrůzy a děsy a já si s nima taky musel poradit. Nemohl jsem dopustit, aby ve mně ta negativní energie zůstávala, to bych se z toho brzo taky složil. Bohužel na Lukovy zlý duchy tohle nezabíralo. Tam jsem byl osobně zainteresovanej a to byla chyba. Nic z toho, co mi řekl, jsem nedokázal jen tak setřást.

Cestou domů jsem se stavil nakoupit. Lednici jsme měli povážlivě prázdnou a vinotéku taky. A já měl chuť na nějaké dobré bílé. Vybral jsem rakouský Veltlín a vzal rovnou dvě láhve. Páteční večer k sváděl k tomu trochu se odvázat.

Nacpal jsem nákup do lednice a šel si dát sprchu. Luke byl ve svý pracovně, tak říkal místnosti, kde si udělal laserovou střelnici. Na dlouhou stěnu se promítal obraz s několika body, ne většími než špendlíkové hlavičky. To byli padouši vzdálení pět set metrů a nejen ti. Podle toho, jakou misi si Luke zvolil, tam mohli být i rukojmí.

“Tak jak to jde?”

Luke ležel na karimatce, pušku zapřenou o rameno. Na první pohled vypadala skoro stejně jako ta, ze který střílel na střelnici. Místo náboji ale kosila padouchy laserovým paprskem a chyběl jí tlumič zpětnýho rázu.

“Přihlaš se na spottera a koukni se,” usmál se. Takže mu to šlo. Byl sám se sebou spokojenej a zas si začínal věřit.

Vzal jsem si tablet a poslechl ho. Drahá aplikace nabízela možnost podívat se na situaci očima střelce. Ten v digitálním hledáčku neviděl jen tečky na zdi. Viděl pohybující se lidi, hodné i zlé, přesně tak, jak by je na půl kilometru opravdu viděl výkonnou optikou. Neměl jsem problém se v situaci orientovat, už jsem se mockrát díval, jak Luke střílí. Viděl jsem, že podmínky si nastavil fakt těžký. Silnej boční vítr, střelba z kopce a nepřehledná situace, kdy se mu v cíli motalo spousta lidí velkou rychlostí. Změnil jsem úhel pohledu, jako by spotter pohnul dalekohledem. Vedle jednoho z baráků leželi dva mrtví a jeden ještě o kus dál. Na bočním panelu tabletu jsem viděl, že jsou všechno padouši a sejmul je hned první ranou. Ještě musí najít čtyři padouchy a jeho mise bude stoprocentně úspěšná.

Dostal je všechny během pěti minut, spokojenej sám se sebou. Od propuštění z nemocnice střílel teprve potřetí a bylo vidět, že ze svejch schopností nic neztratil. Měl to v krvi, i proto byl jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší. Dokonalej vražednej stroj. Moje největší láska v životě.

Zmizel do koupelny, zatímco já jsem se vrhnul do přípravy večeře. Daleko jsem se ale nedostal. Lukovo sebeuspokojení, endorfiny a adrenalin udělaly svoje. V jeho podání obzvlášť sadistická macho kombinace.

Ohnul mě u kuchyňský linky a stáhl mi kraťasy. Neptal se, jestli chci, prostě mi rozkopnul nohy, nalil mezi půlky gel a bez jakýkoli přípravy do mě vrazil svýho ptáka. Ztuhnul jsem bolestí. Zacpal mi pusu, abych neřval moc nahlas, a vůbec se se mnou nemazlil. Narazil mě na hranu linky a začal tvrdě přirážet, takže jsem se jen snažil mu vyjít vstříc a co nejvíc se uvolnit. O to hloubš se ale v přírazech dostával. Bolelo to, ale taky to bylo neskutečně vzrušující.

Snažil jsem se aspoň trochu korigovat hloubku přírazů, ale nedovolil mi jedinej pohyb. Málokdy se takhle utrhl ze řetězu.

“Drž a nehejbej se, nebo to bude jen horší,” zasyčel mi do ucha a prudce přirazil. Ruka mi vystřelila dozadu, abych ho odtlačil, ale on mi ji chytl jak do kleští a zkroutil.

“Dej sem i druhou a tohle už nikdy nezkoušej!”

Poslechl jsem a skončil s oběma rukama zkroucenýma za zády. Měl tolik síly, že mi je držel jednou rukou a druhou si mě přitahoval za stehno. Panebože, nikdy bych nechtěl bejt jeho zajatec. Úplně přesně jsem věděl, co se mu děje v hlavě. Při laserový hře postřílel všechny svý věznitele a teď si užíval vítězství. Něco podobnýho se děje v hlavách jelenů, když po souboji se sokem obšťastní všechny samice ve stádě.

Vystříkal se do mě a vůbec si nevšímal mý erekce. Pořád mě držel přišpendlenýho k lince a zhluboka dejchal. Teprve po chvíli mu došlo, co provedl. Probral se z toho transu.

“Promiň. Prosím tě, promiň!” pustil mi konečně ruce a zajel mi pod břicho. Ocas mi stál jak kolík, takže hned pochopil, že se mi to brutální vopíchání líbilo. “Vlastně za co se omlouvám?” zhodnotil to překvapeně, klekl si a pak mě několika pohyby dokonale vykouřil.

Přípravy večeře se nakonec ujal sám. Koupil jsem krásný vysoký steaky a ty on uměl líp než já. Nalil jsem víno. Pravda k hovězímu se hodilo víc červený, jenže já měl chuť na vychlazený lehký bílý. A s Veltlínem z Wachau jsem neudělal chybu. I Luke ho ocenil. Nakonec byl k masu s grilovanou zeleninou skvělý.

Druhou láhev jsme si vzali na terasu. Město pod námi tonulo v šeru, který zaháněly pouliční lampy a světla z restaurací. Spousta lidí byla venku na zahrádkách. Jely pozdní večeře a první drinky. Byl páteční večer, takže kancelářskej národ vyrazil do ulic.

“Nepůjdeme si taky někam sednout?” nadhodil jsem. Doufal jsem ale, že se Luke nechytí. Chtěl jsem s ním být sám. K mý úlevě zavrtěl hlavou.

“Promiň, já se fakt nekontroloval,” dodal k sexu v kuchyni. “Potřeboval jsem vybít vztek.”

Zavřel jsem oči a vrátil se k těm dlouhejm minutám, kdy jsem byl přišpendlenej jak brouk k lince a jeho péro mi protahovalo díru. Sice to bolelo, ale taky to bylo fantastický. Takhle drsnej Luke nebýval, většinou se kontroloval.

“Bylo to skvělý,” vylezlo ze mě nakonec po pravdě.

“A chceš u toho příště svázat?” zeptal se a v očích mu nebezpečně zablesklo.

“Ne, chci mít možnost se bránit, ne bejt svázanej jak ovce. Vzrušovalo mě, žes mě musel násilím znehybnit,” přiznal jsem neochotně. To, jak se mnou mluvil, jak vyhrožoval a nemazlil se se mnou, mě dostalo do varu.

“Tohle se mi na tobě líbí, že přiznáš, co chceš,” usmál se a dolil nám víno. “Ti kluci, co jsem měl před tebou, mi to nikdy neřekli. A když jsem na ně zkusil jít tvrdě, vyděsili se a vycouvali,” zvedl se z křesla a naklonil se nade mnou. “Mně se to taky líbilo, takže si to můžeme brzo zopakovat, jestli chceš,” zadíval se mi vážně do očí.

“Mluvíš o tý smlouvě na soboty?” neuhnout pohledem mě stálo hrozně moc sil.

“Myslím, že je načase ji sepsat,” modrej pohled se mi pořád propaloval do mozku, jako by tam četl mý nejtajnější perverzní myšlenky.

Přišel s tím krátce před svým odjezdem na poslední misi. Navrhl, že bych mu měl napsat, co všechno chci a co je zas úplně tabu. Co mě maximálně vzrušuje a kam až může zajít. Na plnění mých přání vyhradil sobotu, kdy jsem se měl stát jeho sexuálním otrokem bez práva o čemkoliv rozhodovat. Při jeho sexuálním apetitu a výdrži to ale znamenalo, že mě za těch dvacet čtyři hodin totálně zničí.

“Jak tu smlouvu přesně myslíš?” zeptal jsem se, abych získal čas. Neměl jsem nejmenší chuť se rozhodnout hned, strašně mě to ale lákalo. Nemít právo volby, být Lukovi vydanej na milost i nemilost, to byl jeden z mých tajných snů, co jsem zatím neměl odvahu vyslovit.

“Nikdy neudělám nic, co by tě mohlo zranit,” začal tiše a klidně vysvětlovat svý podmínky. “Když už budeš fakt neposlušnej, nebudu tě bít ničím jiným než plácačkou přes zadek. Skončí ale nekonečný diskuze. Nebudu se ptát, jestli chceš nebo ne a kam. Jestli to není nepříjemný a jestli není moc hluboko. Nebudu diskutovat o tom, kterej kolík si vezmeš a kdy. A nebudu řešit, že už máš po třetím kole prdel jak pavián a chceš voraz. Nikdy to nebude tolik, že bys to musel zastavit, ale bude tě to bolet, na to se připrav.”

Mlčel jsem a rvalo se to ve mně. Já byl Lukův psychouš, ne on můj. Já byl ten, kdo měl respekt a autoritu, a najednou se toho všeho mám na celejch dvacet čtyři hodin vzdát? A nepřijdu o všechny výhody, když bude Luke potřebovat pomoc? Neuškodím si, když se před ním tak ponížím? Když ho nechám nahlídnout do mý černý masochistický duše? Luke měl dost dobrý rozlišovací schopnosti, takže jsem věděl, že mý obavy jsou lichý. Přesto mi to ale šrotovalo v hlavě. Luke mezitím pokračoval:

“Oběma nám je jasný, že sobota bude jen o sexu. Nestojím o to, aby ses mi nahej v poutech plazil u nohou a lízal mi boty nebo abys pusou vytíral podlahu. Budu tě prostě šoustat, jak se mi zlíbí, kdy se mi zlíbí a kolikrát se mi to zlíbí! A vím, že ty to tak chceš taky, jen nemáš odvahu si o to říct. Takže ti dám poslední možnost volby,” dramaticky se odmlčel. “Zítra je sobota. Jestli chceš, aby naše nová smlouva začala platit, řekni mi, že nechceš právo volby. Tím se z tebe stane bez výhrad můj sexuální otrok.”

“Žádnou smlouvu jsme ale nesepsali,” namítl jsem.

“A ty na to potřebuješ mít papír, že vždycky udělám jen to, co chceš ty? Myslíš, že za ty roky nepoznám, co už je moc? Že neznám řeč tvýho těla a každý gesto? Nikdy v životě bych nedopustil, aby se ti něco stalo,” vstal a zvedl z křesla i mě. Díval se mi pořád do očí.

Věřil jsem mu každý slovo, jenže i já jsem uměl obcovat s mocnostmi pekelnými.

“Jestli já budu souhlasit se smlouvou na soboty, tak ty mi konečně řekneš, co ti provedli ti zmrdi z pralesa,” odtušil jsem pevně a bez mrknutí.

Modrý oči se zúžily, jak si mě naštvaně změřil. A pak přikývl:

“Tak jo. Když s tebou budu spokojenej a když se mnou pojedeš do toho hotelu, řeknu ti tam všechno.”

“To je podraz,” vyhrkl jsem.

“Není a ty to víš. Já jednám vždycky fér. Nebudu si hledat žádný záminky. Budeme na tom stejně. Ty se přemůžeš a vylezeš mezi hotelový hosty nahej a já se přemůžu a přiznám ti, čím mě ti hajzlové zlomili.”

Tu noc jsem moc nespal. Luka zas budily zlý sny. Zdálo se mu, že je v rukou věznitelů. Občas křičel, občas dokonce prosil, ať už ho nechají. Vždycky jsem ho probudil a uklidnil, jenže noční můry se vrátily. A taky jsem nespal, protože jsem bojoval sám se sebou a se svým chtíčem.

Ta Lukova akce v kuchyni mě dostala víc, než jsem si byl ochotný přiznat. Zadek mě ještě pořád trochu bolel a já se přitom těšil, že mě ráno zase drsně vopíchá. Jo, byl Dom, jenže zatím se mnou provozoval leda sex a tresty pro vanilky. A já najednou pochopil, že už mi to nestačí. Že od něj chci víc. Každej závislák si zvyšuje dávky a já byl taky závislej. Na Lukově dominantní hře, na ponížení a kapce bolesti k tomu. Představa, že mu každou sobotu budu muset být bez výhrad po vůli, mě neskutečně vzrušovala. Přál jsem si, aby mi ukázal, kdo je tady pánem.  

Když nedávno navrhl, že sepíšeme pravidla a že si zahrajeme D/s hru se vším všudy, nesouhlasil jsem. Pak odjel a já svýho odmítnutí litoval. Vlastně jsem sám nevěděl, co chci. Lákalo mě to, co jsem vídal v pornáčích, že mě nějakej chlap prostě bez cavyků vojede a nebude brát ohledy na to, že mě to kapku bolí. Na odřenou prdel ještě nikdo neumřel. Jenže jsem neměl odvahu to přiznat ani Lukovi, ani sám sobě.

Do nekonečna jsem se tehdy díval na jeden film, kde mladýho kluka v lese přepadne násilník a rozdá si to s ním. Nevěděl jsem, nakolik je to nahraný a nakolik šlo fakt o drsnej sex, ale vypadalo to hrozně autenticky i naturalisticky. Kluk bojoval a snažil se utýct, jenže napůl stažený kalhoty mu to znemožnily. Nakonec už se jen plazil po trávě a chlap ho zatím šukal hlava nehlava.

To video jsem Lukovi nikdy neukázal, měl jsem ho ale stažený na zašifrovaným disku. Asi je pomalu načase říct Lukovi pravdu, i když on už ji vlastně znal. A pak sepsat otrockou smlouvu s ďáblem a jet s ním do nahatýho hotelu, kde ho budu muset tři dny na slovo poslouchat.

Když jsem konečně usnul, bylo už skoro pět. Luke už taky zabral a spokojeně oddechoval. Pravidelně se ale budil kolem šestý a pak jsme chodili běhat, takže mě moc dlouhej spánek nečekal. Probudil mě asi ve čtvrt na sedm, něžnej a uvrněnej jak spokojenej kocour. Hladil mě a tisknul se ke mně, abych nebyl na pochybách, že se potřebuje vystříkat. Byl jsem jak zaseknutej. Strašně jsem mu chtěl říct, ať mi ho bez přípravy prostě vrazí do zadku a nedává mi právo volby, jenže jsem to ze sebe nedokázal dostat.

“Nedávej mi právo volby,” zamumlal jsem nakonec do polštáře, takže mi sotva rozuměl.

“Cos to řekl? Zopakuj mi to do očí,” přikázal rázně, takže jsem věděl, že rozuměl každýmu slovu.

“Nedávej mi právo volby,” vysoukal jsem ze sebe a díval se přitom do jeho modrejch očí. Ježíš, to byla nejtěžší věta v mým životě.

Bez kapky studu mi roztáhl půlky, aby zhodnotil škody po včerejšku.

“Bude tě to bolet, ale nečekej, že přestanu, až budeš fňukat a prosit. Právě jsi udělal tu nejlepší věc ve svým životě a následky si přičti sám,” natáhl se pro tubu s gelem a výmluvně mi ji ukázal.

“Vystrč prdel,” zavelel. “A dej rovnou ruce za záda,” dostával se do varu. “A jestli budeš řvát, postarám se, abys měl důvod.”

Poslechl jsem a skončil s vystrčeným zadkem a hlavou zabořenou do polštáře. Gel příjemně chladil a Luke ho použil hodně. Nechtěl mě zničit, chtěl, abychom si to oba užili.

“Kolena od sebe a prohni se,” pršely nekompromisní příkazy. Teda páni, takhle jsem Luka neznal! Bylo to neskutečně rajcovní. Ocas mi zas předváděl gymnastický výkony.

“Povol se!”

Poslechl jsem a on mi roztáhl půlky a já konečně ucítil jeho žalud. Projel mi několikrát rýhu, takže jsem myslel, že se zblázním. Chtěl jsem ho uvnitř a on to věděl a záměrně to prodlužoval a komentoval poznámkama o nadrženejch píčách. A pak konečně přitlačil a žalud byl uvnitř.

Zalapal jsem po dechu. Pěkně to zabolelo, když si mě nepřipravil. Přikázal mi, ať se ani nehnu, chytl mě za zápěstí a zůstal jen ve vchodu. Kousek dovnitř, kousek ven. Bolelo to jako čert, jenže jemu to takhle vyhovovalo. Byl v nejužším místě a dráždil si žalud, rantl i uzdičku. Co na tom, že jsem měl svěrač odřený ze včerejška? Vzdal jsem se práva volby!

Konečně prodloužil přírazy, jenže pro mě žádná úleva. Využíval celou dýlku svýho ptáka. Dlouhými tahy se dostával až nadoraz a pak zase skoro ven a občas ho vytáhl úplně. Pochopil jsem, že tohle bude očistec, že si svou otrockou smlouvu užiju. Normálně bych se ozval, ať počká, nechá mě popadnout dech, přidá další gel, jenže toho všeho jsem se vzdal. Držel jsem, maximálně povolenej a vystrčenej a přitom doufal, že si takhle nehrajeme naposledy!

Nikam nepospíchal. Vychutnával si to a mohl se ve svý roli vykašlat na mý potřeby, jenže to by nebyl Luke. Já mu sloužil pro uspokojení, jenže on to dělal tak, aby se to líbilo i mně. Bezohlednej i pozornej, drsnej i něžnej. Když už se dostával do varu, sedl si na paty a mě si stáhl na sebe. Zalapal jsem po dechu, jak si mě nabodnul hluboko.

“Líbí,” ironie z něj jen kapala. “Tak si pojď dát rozcvičku,” natáhl nohy a já skončil v dřepu na něm. “A jestli se budeš flákat, tak si mě nepřej. Seznámíš se s plácačkou.”

Za flákání považoval, když jsem nevysedal dost vysoko a nešel na doraz. Ruce mi přikázal dát za hlavu, takže jsem neměl jinou možnost než si dát pořádný ranní dřepy. Kdysi jsem jich zvládl sto a Luke jenom zlehka přirážel, aby určoval rytmus, takže mi to neusnadnil. Teprve když viděl, že mi docházej síly, přešel znovu do kleku za mě a vzal do ruky můj nadrbanej ohon.

Nohy mě bolely a zadek z nekonečnýho šoustání taky, ale to všechno bylo vedlejší. Pumpování po mým ocasu mě hnalo na vrchol a Luke mi zacpal pusu, protože věděl, že budu řvát. Řádil ve mně prudkými přírazy, a kdybych nebyl v extázi, skučel bych bolestí. Koktejl šťastnejch hormonů, co mi zaplavil tělo, bolest ale spolehlivě překryl.

Hotovej jsem byl o chvilku dřív než Luke, ale než se ten ohňostroj v mým mozku zklidnil, cítil jsem, jak do mě taky prudce stříká. Složil se na mě, pořád hluboko uvnitř a vydejchával to, zatímco já si užíval, že ho mám pořád v sobě. Dal mi olízat ruku, do který jsem se mu vycákal, a teprve potom se zvedl a vyrazil pod sprchu. Rozklepaný nohy mě nenesly, tak jsem se za ním přišoural až o dost pozdějc. Samolibě se rozesmál, když viděl, jak mě zničil.