Sobotní smlouva 2

“Tady podepište, že jste si přečetli podmínky a že jim rozumíte a souhlasíte s nimi,” mladej recepční nám přistrčil dvě hustě popsaný A4, kde se mimo jiné říkalo, že mimo pokoj je zakázán jakýkoliv intimní kontakt, viditelné erotické pomůcky a nezdvořilé pohledy. Zeptal jsem se, jestli držení za ruce a polibek je taky intimní kontakt. Řekl mi, že ne, a dal mi najevo, že na hloupý otázky nemá čas. Musel ubytovat tři dvojice, takže měl fofr.

Hotel s bazénem nebyl velký a bungalovy poskytovaly absolutní soukromí. Náš měl předsíň, pokoj s televizí, velkou ložnici a vlastní vířivku na zahrádce, obehnané vysokým bambusovým plotem. Děsil jsem se, že Luke bude chtít, abych se svlíkl už v recepci, ale to ponížení si odpustil. Byl to ale poslední ústupek, který mi byl ochotný poskytnout. V pokoji výmluvně vyndal z kufru koženou plácačku a pak mi přikázal, ať jsem do minuty nahý.

“Co když nebudu souhlasit?”

“Tak tu budeš lidem předvádět krásně zmalovanou prdel, to je celý,” smál se pleskal si plácačkou o dlaň.

Sundal jsem si oblečení a byla ve mně jen malá dušička, když to všechno Luke zamykal do svýho kufru, na kterým změnil kód. Podíval jsem se na sebe v zrcadle. Jediný mý oblečení byly žabky a pak chytrý hodinky. Toť vše.

“Tak se jdeme projít, ne?” Luke si vzal tenký bavlněný triko a kraťasy. Kdybych ho mohl zabít, udělal bych to.

“Já to nezvládnu,” přiznal jsem tiše.

“Ty chceš fakt seřezat?” zeptal se úplně vážně.

“Ne, já prostě nemůžu,” trval jsem na svým.

“Miku, doháje, nejsi tu sám, kdo je nahej. Tady si tě nikdo ani nevšimne.”

“Tak se svlíkni taky, když jsi tak chytrej!” vyjel jsem na něj.

Strašná pecka plácačkou mi přistála na levý půlce zadku. Kůže práskla o kůži takovou silou, že jsem nadskočil. Stačil mi jedinej pohled do Lukových očí, abych pochopil, že jsem ho fakt naštval. Takovou bombu mi ještě nikdy nedal. A než jsem se stihl nadechnout, slízl jsem na pravou půlku stejnou.

“Mám smysl pro symetrii. Jediný slovo a fakt tě seřežu,” řekl úplně klidně. “A teď pojď, jestli si chceš v příštím týdnu ještě sednout.”

Vůbec se se mnou nemazlil. Neměl jsem právo volby. Prostě otevřel dveře. Obě ruce mi vystřelily k rozkroku, abych se zakryl. Luke mě chvíli pozoroval a pak dveře zase přibouchl. Stál jsem tam jak zmoklá slepice a bál se, že mě prostě zmydlí tou plácačkou, jenže on mě chytl za ramena a zatřásl se mnou.

“Nikdy nedopusť, aby nad tebou někdo vyhrál!” nemluvil nahlas, ale přesto tak důrazně, jako by řval. “Nikdy nedej nikomu možnost poznat, jak se cítíš. Nikdo nesmí mít pocit satisfakce, že tě zdeptal. Je to jen v tvý hlavě. Nikdo nesmí poznat, že jsi nahej z donucení. Tady je to jen a jen tvá svobodná volba. Jsi nahej, protože chceš a seš hrdej sám na sebe. Máš jim co ukázat, tak jim to předveď!”

Přikývl jsem a najednou viděl svět úplně jinejma očima. Asi bych měl svůj diplom z psychologie dát Lukovi.

“Tak a teď se přestaň chovat jako desetiletej fracek. Jsi nejkrásnější chlap, jakýho jsem kdy viděl, a máš bejt na co pyšnej. Tak jim všem ukaž, že mi můžou jen tiše závidět,” odmlčel se, prohlídl si mě a zavrtěl hlavou. “Narovnej se!” zatlačil mi na ramena a zvedl hlavu. “Škoda, že ti nestojí,” usmál se, když mě znovu přejel očima.

Úplně jsem cítil, jak kolečka v mý hlavě zacvakala. Jako by se teprve v tu chvíli rozběhla správným směrem. Tak jo! Budu pyšnej a hrdej a ať si všichni okolo trhnou. Je to jen mý tělo, a když Luke chce, abych to udělal, zvládnu to.

Pevným krokem s hlavou vztyčenou jsem vyrazil do hotelový zahrady a pořád si opakoval, co mi Luke u dveří nalil do mozku. Měl výcvik v psychický odolnosti a tohle bylo jeho součástí. Byla to jeho obrana pro případ, že by ho dostali a chtěli zlomit. Neptal jsem se, jak dlouho mu tahle motivace v tom pralesním pekle vydržela.

“Tak co, dobrý? Můžeme jít do baru na odpolední drink?” zeptal se, když jsme došli k hotelový budově.

“Jo, já to zvládnu,” přikývl jsem a zavěsil se do něj jak před vstupem do plesovýho sálu. Pak jsem se obrnil imaginární neprůhlednou bublinou, abych to přežil, protože vstoupit do hotelového baru bylo úplně nejtěžší. Císařovy nové šaty, přesně ty jsem si v duchu oblékl.

Měl jsem dojem, že na mě všichni zírají, a přitom se na mě nekoukl skoro nikdo. Jediný, kdo náš příchod zaznamenal, byl barman a ten se tvářil, jako bychom byli oblečení oba dva. Ani jednou nesjel pohledem níž než na mou bradu. Nedivil jsem se mu. U baru seděli tři nazí kluci zjevně v náladě podle panáků vodky, co do sebe klopili. Zhluboka jsem vydechl a málem se rozbrečel úlevou. Právě jsem prodělal křest ohněm.

Opatrně jsem si sedl do měkkého křesílka. Zadek mě od plácačky pěkně bolel a Luke mi potvrdil, že ji tam mám dokonale obtisknutou. Neměl jsem z toho radost, protože to znamenalo nevítanou pozornost. Nakonec jsem ale dopadl ještě dobře. Kdyby Luke chtěl, mohl mi půlky zmalovat mnohem víc.

Dost rychle jsem zjistil, že v hotelu je tak maximálně dvacet hostů a většina z nich si s oblíkáním nedělá těžkou hlavu. Dokonce i na večeři přišli někteří, jak je bůh stvořil. Nikdo si mě ani Luka celý odpoledne nevšímal, a pokud někdo zaznamenal mý jelita, nedal to na sobě znát.

“Ještě pořád chceš ty čtyři hodiny chodit oblečenej?” usmíval se Luke, když viděl, že už jsem uvolnil a uklidnil.

“Vadí ti to?” zvedl jsem oči od talíře.

“Moc se necpi, večer budeš kouřit,” řekl mi místo odpovědi a spokojeně se pustil do svýho salátu s kozím sýrem.

Měl jsem na talíři uzenýho lososa, kousek pecorina, olivy a rucolu. Docela jsem litoval, že jsem si předkrm nepocákal holandskou omáčkou. Mohlo to být stylovější.

V deset večer, kdy končila doba, kdy jsem mohl být oblečený, už jsem dávno nahý klečel Lukovi mezi nohama a lízal jeho ocas i koule. Ještě mi neřekl, že ho mám vzít do pusy, takže jsem se s ním zatím mazlil jako s kornoutem zmrzliny. Byl čerstvě oholený a voněl tím svým sprcháčem, ale taky sexem a chtíčem dohromady.

Měl hlavu opřenou o opěradlo křesla a oči zavřený. Dýchal rychlejc, protože už jsem ho lízal docela dlouho. Vždycky když jsem přejel uzdičku, zalapal po dechu. Přidal jsem na frekvenci a on mě nezarazil. Naopak se začal zvolna prohýbat v bocích.

“Vem ho do pusy,” dovolil mi konečně a já se nedal pobízet a zasunul si jeho kolík zkušeně až do krku.

Koukl jsem po něm. Spokojeně se usmíval. Asi na mě byl skvělej pohled. Sotva jsem ho pusou obejmul a naučit se ho dostat do krku mi trvalo docela dlouho. Teď už jsem byl v tomhle směru ale profík, protože Lukovi se to tak líbilo. Přitiskl jsem mu na ocas jazyk, sevřel ho v puse a začal dlouhými tahy kouřit. Rukou jsem si sevřel svý stojící péro a začal si ho honit. Bylo součástí dohody, že můžu. Luke mi nechtěl odpírat sex, to považoval za ponížení nejvyšší kategorie. Chtěl, abych si sex užíval stejně jako on. V tomhle byl náš D/s vztah jiný. Nikdy mi nezakazoval dotýkat se sám sebe.

“Lehni si na záda na postel a zakloň hlavu,” přikázal z ničeho nic. Zatrnulo mi. Tohle nedělal moc často, při záklonu hlavy se dostával hrozně hluboko. Mohl mi šukat pusu a vůbec nic mu v tom nebránilo a já se musel jen kontrolovat, abych ho nekousl a nepoblil se.

Poslechl jsem ho na slovo a zasykl bolestí, když jsem si sedl na zbitej zadek. Pěkně hicoval a obtisky plácačky byly jako rudý razítko.

Luke mi dal polštář pod krk a hlavu, abych byl v pozici, která mu vyhovovala. Pak mi dal pusu.

“Pěkně drž,” připomněl a pak mi pomalu zasunul celý péro do pusy.

Musel jsem se docela přemáhat, abych překonal dávivej reflex. Když jsem ho normálně kouřil, mohl jsem to korigovat, v týhle poloze jsem byl ale úplně v jeho moci. Jestli bude hodně brutální, nejspíš to nedám.

Nejdřív přirážel pomalu a s citem, ale jak se dostával do varu, nabíraly přírazy na intenzitě. Nakonec mě šoustal úplně stejně jako zezadu, jen ne tak hluboko. A pak se naklonil a vzal do pusy můj ocas. Natáhl jsem ruce dozadu a chytl ho za zadek. Puls mi ve vteřině zrychlil vzrušením. Přitáhl jsem si ho co nejblíž, přisál se k jeho klacku a jednou rukou nahmátl jeho plný koule. Zlehka jsem je stiskl, abych zvýšil i jeho vzrušení, a on se prohnul v extázi a krk mi zalil jeho mohutnej výstřik.

Jestli jsem doufal, že mi konečně dovolí hlubokej nádech, tak jsem se seknul. Nechal svý péro v mým krku a spokojeně se věnoval kouření. Až když už jsem fakt bojoval o každou molekulu kyslíku, vytáhl ho. Na mý vzrušení měl ale ten nedostatek vzduchu neskutečnej účinek. Ocas mi skoro zvonil a během chvilky jsem se vystříkal Lukovi do krku.

“Koukám, že na tebe fakt funguje, když se s tebou neseru,” zhodnotil to poeticky, když jsem se k němu přitulil.

“Bingo!” vyhrkl jsem jen. Ještě pořád jsem lapal po dechu. “Líbí se mi, když je to násilím,” dodal jsem po chvíli to, co jsem se celý roky zdráhal prozradit. Měl jsem sám ze sebe strach.

“Přiznání?” zadíval se mi vážně do očí. “Chceš to takhle? Anebo ještě víc, že se vybodnu na tvý potřeby a jen tě zneužiju ke svýmu uspokojení?”

Tak to byla otázka za milion! Díval jsem se mu do očí a v hlavě mi šrotovalo.

“Vzrušujou mě pornáče se znásilněním,” přiznal jsem konečně asi po minutě ticha. Konečně to bylo venku. Můj hluboko zasutej sen, že mě jednou někde přepadne násilník, narve mi obličej do trávy a vomrdá mě, konečně vyplul na povrch.

Řekl jsem Lukovi všechno o mých uložených videích i o mých pocitech, který z toho mám. Hrozně mi to pomohlo vyznat se sám v sobě. I já občas potřeboval psychouše.

“Nechtěl bys, aby to bylo skutečný, to mi věř,” odpověděl mi ve chvíli, kdy jsem už myslel, že usnul.

Byl jsem tiše jako pěna a skoro ani nedejchal. Kdybych ho teď přerušil, nedostal by ze sebe ani slovo.

“Možná by ti to nevadilo tolik psychicky, fyzicky ale určitě. Byli čtyři, a jestli já jsem na tebe drsnej, tak je to proti tomu, jak znásilňovali mě, něžnej sex.”

Otřásl jsem se. V pornáči mi to nevadilo, ale poslouchat, jak nějaký čtyři svině v nějakým zasraným pralesním táboře zlomili Luka, bylo silný kafe.

“Ohnuli mě přes stůl přišroubovanej k podlaze. Už mě na něm předtím zbičovali, takže jsem se dost bránil. Nebylo mi to ale vůbec nic platný, byli v přesile a měli zbraně. Skončil jsem tam s vystrčeným zadkem a podle jejich řečí jsem hned pochopil, že jen bitím to neskončí.

Byli opilí. Začali řemenem, aby mě rozehřáli, ale to trvalo jen chvilku. Asi se potřebovali vzrušit, protože jsem brzo slyšel, jak si rozepínají kalhoty,” Luke ztichnul.

Pevně jsem ho objal, aby věděl, že jsem s ním a že je v bezpečí. I tma v ložnici mu pomáhala. Nedíval se na mě. Koukal do stropu a topil se v krutých vzpomínkách. Strkat před nimi ale hlavu do písku nic neřešilo. Musel o tom mluvit a já tu byl, abych mu pomohl zvládnout následky.

“Nejdřív mi do zadku strkali prsty, ale to byl jen úvod. Proto jsem tam nebyl pro jejich potěšení roztaženej na stole. Chtěli si užít, nepíchali už bůhví jak dlouho a taky mě chtěli pořádně zdeptat. Vůbec netušili, že jsem gay. Měli oplzlý poznámky k tomu, jak mám pevnou a úzkou díru, ale protože se báli o svoje nádobíčko, donesli nakonec nějakej krém.

“První zasunutí bylo strašný,” vylezlo z něj konečně tak tiše, že jsem ho sotva slyšel. “Řval jsem bolestí a prosil je! Já, kterej nikdy před nikým nesklonil hlavu, škemral, ať už přestanou. Nepřestali. Naopak! Bylo to ještě horší. Dobře se bavili a smáli se. Dotáhli další karton plechovek ledovýho piva a udělali si skvělej mejdan.”

Konečně to bylo venku! Lukova největší životní potupa. Nevadila mu bolest, nevadila mu nahota ani bití. Vadilo mu, že se před těmi chlapy sesypal. Udělali z něj oběť, prosící o milost. Selhal ve svých vlastních očích. Nezvládl to, co si uvnitř sám nastavil. Zklamal!

“Střídali se na mě všichni a bylo jim úplně jedno, že už ani nemám sílu řvát. Něco mi teklo po nohách a já nevěděl, jestli je to jen mrdka nebo i krev. Bylo to nekonečný a šílený a navíc ne naposledy,” konečně mi zase koukl do očí. “Takhle bys to nikdy nechtěl zažít,” dodal a zavřel oči.

Samozřejmě mi celou tu dobu bylo jasný, co mu provedli. Krvácel, takže už v letadle doktor napsal do záznamu podezření na opakované brutální znásilnění. Byl v umělým spánku, když ho v nemocnici vyšetřili, aby vyloučili nějaký horší zranění. Věděl jsem proto, že to asi nebylo ani obuškem ani násadou od lopaty. Měl kliku. Ty svině si to s ním rozdali jen tím, co jim nadělila příroda, takže ho nijak zle nezranili. Protože měl ale nějaký svý morální zásady a tabu, o kterých si myslel, že je vždycky dokáže dodržet, styděl se sám před sebou. Nemohl se vyrovnat s tím, že těm hajzlům ukázal svou slabost. Že je prosil o slitování. Proto byl ze znásilnění úplně zdeptanej. Každý člověk byl sám svým nejhorším nepřítelem.

***

Na budíku svítilo 2:59.

Bylo to teprve pár dní, co jsem s Lukem probral celý jeho uvěznění a pokusil se ho vytáhnout ze chřtánu depresí a nočních děsů. Od jeho přiznání v hotelu mi postupně řekl všechno. Vyklopil mi všechny svý pocity, emoce, bolesti a strach, že tam prostě zhebne. A já mu pořád dokola říkal, že to je normální a že on neselhal. A teď bylo na mně, abych s těmi hrůzami vyrovnal a setřásl je ze sebe.

Byly 3:20, když jsem dřímajícího Luka políbil a řekl mu, že si musím dát do těla, abych to ze sebe dostal.

“Potřeboval bys vymrdat tak, že bys prosil všechny svatý. Pak bys přišel na jiný myšlenky,” uculoval se.

Znal mě moc dobře a věděl, co se mnou jeho trauma udělalo. Že jsem to do sebe všechno nasál jako houba.

“Dobrej plán,” usmál jsem se.

“Nezlámej si někde kotníky,” zamumlal ještě a spal dál.

“Neboj, poběžím po cyklostezce k přehradě,” ujistil jsem ho. Byla ještě skoro tma, takže jsem žádný terénní běhy neplánoval. I tak jsem si ale vzal čelovku, protože zakopnout o větev a rozflákat si kolena jsem nechtěl.

Ze zvyku jsem běhal v reflexních hadrech, i když provoz ještě žádnej nebyl a i asfaltová stezka k vodní nádrži za městem byla liduprázdná. Měl jsem to k hrázi deset kilometrů do mírnýho kopce a já byl rozhodnutej to dát. Dvojnásobek mý každodenní rutiny a v trochu náročnějším terénu. Běžně jsem dával přednost rovince lesoparkem po proudu řeky.

Do sluchátek jsem si zase pustil kompilaci na kardio a vyrazil. Vzduch byl příjemně studenej a osvěžující a mně se dařilo ukrajovat kilometry docela rychle. Asi budu muset někdy Luka přesvědčit, že běhání před čtvrtou je lepší než v sedm, kdy už byla ta čipernější část města na nohou. Když nepočítám dvě sovy, srnku a pět zajíců, nepotkal jsem cestou k přehradě živou duši.

Na hrázi jsem si dal chvilku oraz, protáhl jsem se a napil. Od chvíle, co jsem vyrazil, uběhla hodina a já měl v nohách deset a půl kilometru. To nebylo tak špatný, když uvážím, že jsem makal do kopce. Návrat domů bude za odměnu. Svítalo a venku bylo ještě pořád pusto.

“I’m my own worst enemy,” zpívali mi zrovna do sluchátek Robert Pettersson a Helena Josefsson a měli úplnou pravdu. Seskočil jsem ze zídky, na který jsem seděl, aby mi svaly úplně neztuhly, a vydal se přes trávník u hráze zpátky na cyklostezku, když na mě zezadu skočil ten chlap.

Měl sílu a hlavně uměl využít momentu překvapení. A navíc nebyl sám. Zatímco mi zezadu zkroutil ruce a podrazil nohy, ten druhej mi vyrval sluchátka a přes hlavu hodil černej látkovej pytel. Ležel jsem na břiše na zemi a první chlap si na mě sedl jako na koně. Snažil jsem se ho shodit, ale byl hrozně těžkej. Spoutal mi něčím ruce a pak mě i s druhým chlapem chytl pod pažema a zvedl na nohy. Musel jsem bejt v předklonu, jinak bych si vykloubil ramena.

“Dělej, hni se a žádný blbosti!” ozvalo se. “Když budeš hodnej, nic se ti nestane,” pohnuli se z místa a táhli mě s sebou, každej z jedný strany. Byl jsem dezorientovaný a vůbec jsem netušil, kterým směrem mě vlečou. Kolem hráze byl hustý les plný křoví a zvedal se od ní dost prudký kopec. Nebyly tam vyšlapaný cesty, protože tam nikdo nechodil. A přesně do toho kopce zamířili.

Jít poslepu lesem a houštinama bylo dost hrozný. Větvičky mě švihaly a klopýtal jsem přes kořeny. Asi třikrát jsem se pokusil chlapům vyškubnout, ale marně, a když jsem zkusil řvát, narvali mi do pusy kouli papírovejch kapesníků. Bylo to neskutečně hnusný.

Asi po deseti minutách mě hodili na zem a ten jeden na mě jedním škubnutím rozerval kraťasy. Měl jsem pod nimi jen jocksy, takže moje holá prdel zasvítila do ranního kuropění. Jeden z chlapů mě chytl, jako bych byl svázanej do kozelce. Měl jsem hlavu narvanou do jeho klína, kolena od sebe a půlky vyšpulený k nebi.

“Tak hezky drž, buzno, a užij si to,” ozval se ten, co mě svíral jak v kleštích.

Druhej chlap si mezitím stoupl za mě a rozepl si kalhoty. Bylo to rychlý. Rozevřel mi půlky, plivnul mezi ně a šel na věc. Neztrácel čas a byl pěkně brutální. Narval mi ocas do nepřipravený díry a bylo mu úplně jedno, že řvu bolestí. Koule kapesníků, hadr na hlavě a klín jeho parťáka můj křik spolehlivě zdusily. Přirážel bezohledně a drsně a pěkně hluboko a jen občas přidal plivanec, asi aby neublížil sám sobě. Bušil do mě nekonečný minuty, a když už se zdálo, že bude, zvolnil, aby prodloužil mý utrpení.

“Hele, jak se to buzně líbí,” smál se ten druhej chlap. Sáhl mi mezi nohy a našel tam pěkně tvrdou bouli. “Tak mu udělej radost a dej mu co proto,” hecoval.

Měl pravdu, moje masochistická perverzní dušička se tetelila blahem a doufala, že to týrání hned tak neskončí. Strach už jsem překonal. Neviděl jsem ani jednoho z násilníků, takže jsem doufal, že mi neublíží a prostě zmizí, jak přišli. Proč teda nevyužít to, že mi plnili můj pošetilej sen?

Chlap za mnou si vzal slova svýho parťáka k srdci a přidal na razanci. Stál za mnou a nabodával si mě shora. Vnikal do mě prudce vahou svýho těla a já se snažil mu vystrčenej vyjít vstříc. Přitom jsem měl ocas tvrdej, že to skoro bolelo a zdálo se, že tenký jocksy protrhne. Kdyby se mě ti chlapi dotkli, stačilo málo a stříkal bych. Jim bylo ale úplně ukradený, co chci já.

Frekvence přírazů ještě nabrala na intenzitě. Chlap za mnou se konečně blížil k vrcholu a já už měl dost. Díra mě pálila a jen jsem doufal, že se ta brutalita obešla bez krve. Přesto jsem byl ale pořád vzrušenej a z ocasu mi teklo jak puberťákovi u pornáče. Můj tyran mi přitlačil půlky k sobě, aby tím zvýšil dráždění svýho ptáka, a pak už jen párkrát přirazil a stříkal.

Chlap, kterej mě držel, povolil sevření a já se zhroutil na bok na zem. Roztřásl jsem se po celým těle, jak mě adrenalin opouštěl. Byl jsem vyčerpanej a byla mi i pěkná zima. V tričku a roztrženejch kraťasech jsem byl skoro nahej. Bunda, kterou mi někdo dal na ramena, mě úplně vykolejila.

“Miku, jsi OK?” ozval se konečně známej hlas a já si uvědomil, že ten násilník za celou dobu vůbec nepromluvil. Příkazy uděloval ten druhej chlap.

Sundal mi pytel z hlavy, pomohl se zbavit hnusný koule papíru v puse a dal mi napít. Pak mi rozvázal ruce. Mžoural jsem do ranního slunce jak vyvoraná myš. Ten druhej chlap někam zmizel, Luke u mě byl sám. Sedl si ke mně, objal mě a pečlivě zabalil do svý bundy. Čekal, dokud se trochu neseberu.

“Chtěls to někdy zažít, tak jsem si řekl, že lepší příležitost už nebude,” držel mě a hladil.

“A co kdyby mě z toho leknutí klepla pepka?” zaskřehotal jsem a schoulil se k němu. Mluvit mi ještě moc nešlo a zuby mi drkotaly.

“Kdybych viděl, že je něco blbě, hned bych to ukončil. Doufal jsem ale, že mě poznáš. Že ti dojde, že je to celý hra, jen si nebudeš jistej.”

“Mám u tebe běžecký kraťasy. Rozervals mi nový Mizuno!” dělal jsem ukřivděnýho.

“Víš, jak to bylo rajcovní rvát z tebe oblečení?” přejel majetnicky po mým holým zadku.

Měl pravdu. Ve chvíli, kdy mi zaryl prsty mezi půlky a rozškubnul tenkou látku, jsem se mohl vzrušením zbláznit. Byl jsem si skoro jistej, že ten, kdo mě tak skvostně mrdá, je Luke. Přesně věděl, co mám rád a jak. Jeho bych si s žádným násilníkem nespletl. Kdesi hluboko v mý hlavě ale hlodala nejistota. Pět procent, možná jen dvě, že to znásilnění není nahraný a že jsem se fatálně seknul.

“Jak se odsud dostaneme?” začal jsem se hrabat na nohy a Luke mi galantně pomohl. Bez jeho pomoci bych se možná nezvedl. Ještě pořád jsem se klepal a deset kiláků se mi s holým zadkem šlapat nechtělo.

“Parkuju asi pětset metrů odsud,” Luke ukázal směr a chytl mě kolem ramen. Vyrazili jsme do kopce a mě nohy sotva nesly. Klopýtal jsem přes větve a kořeny a párkrát bych upadl, kdyby mě Luke nechytil. Připadal jsem si jak hadrová panenka, tak dokonale mě zničil a byl na to patřičně hrdej.

Doma jsme vlezli rovnou pod horkou sprchu a pak hned do postele. Přitulil jsem se k Lukovi pod dekou a ruka mi sklouzla na jeho pevnej kulatej zadek. Sice se nedávno vystříkal, jenže on mohl pořád.

“A co ty? V tom lese ti klacek stál jak telegrafní sloup,” vrazil mi ruku mezi nohy.

“Nejdřív si pohraju s tebou a pak si se mnou dělej, co chceš,” projel jsem mu prstem mezi půlkama.

Pochopil hned moje úmysly, takže se na břiše posunul blíž a rozhodil nohy. Trvalo mu dost dlouho, než se nechal přesvědčit, že masáž prostaty zvenku i zevnitř je fakt skvělá věc. Měl v sobě taky blok jako já s nahotou mimo přítmí ložnice. Jeho ctěná prdel byla naprostý tabu. I proto ho muselo znásilnění šíleně bolet. Nikdy předtím nezažil víc než můj prst a i to jen, když už byl pěkně vzrušenej. A věznitelé se s ním rozhodně nemazlili.

Natáhl jsem se pro gel a projel mu několikrát rýhu. Vydechl a uvolnil se, abych se dostal k tomu citlivýmu místečku na hrázi. Masíroval jsem ho krouživými pohyby prstem a občas přejel i po koulích. Pak jsem zase zakroužil přes hráz a výstupek prostaty k zadní dírce a erotogenní zóně kolem ní.

“Dovnitř ne,” zarazil mě, ale já ho jen umlčel polibkem.

“Věř mi,” rozhodl jsem se být neústupný. Doufal jsem, že se jednou propracujeme k tomu, že mi dovolí ho ojet. Ta doba byla ale zatím v nedohlednu a možná, že už úplně ztracená. Věděl to, několikrát se mě ptal, jestli nechci někoho do trojky. Jenže já chtěl jeho, ne nějakýho kluka, co mi podrží.

“Zapomeň na to, co se stalo. Zkus si to užít a úplně se uvolnit. Mysli jen na svoje uspokojení,” napovídal jsem mu tiše, zatímco jsem ho otočil na záda a zvedl mu nohy na svý ramena. Jeho ocas už se probudil, takže jsem se ani nemusel moc snažit a stál jak svíce. Laskal jsem ho jazykem po žaludu a lízal po celý dýlce, zatímco můj dobře nagelovanej prst dráždil a masíroval jeho růžičku. Zvedl jsem mu nohy ještě výš a on si je chytl pod koleny. Kdybych chtěl, mohl jsem to klidně zkusit, jak tam ležel roztaženej. Bylo to hrozně lákavý, jenže tím bych úplně všechno podělal.

Sklonil jsem se a přelízl mu dírku i hráz jazykem. Pak jsem trošku přitlačil ukazováčkem a vnikl dovnitř. Celej ztuhnul, tak jsem chvilku počkal a věnoval se jeho ocasu, aby ten nepříjemnej pocit odezněl. Když znova začal dejchat, zatlačil jsem prst hlouběji. Přitom jsem ani chvilku nenechal jeho péro zahálet.

“Povol se a zatlač proti mně, bude to tak snažší,” radil jsem mu, jenže on z toho měl pořád strach. A tak jsem zatlačil já a ohnul prst proti jeho prostatě. Zase celej ztuhnul a pokusil se uhnout, jenže já už byl hluboko a nemínil vydobytý pozice opustit.

“Klid, nebudu tím prstem hýbat,” sliboval jsem, jenže jak jsem ho kouřil a on čím dál rychlejc přirážel, ojížděl se sám. A líbilo se mu to. Věděl jsem, jak prst ohnout a kam přitlačit, aby si to užil co nejvíc, a podle množství, který mi po pár minutách zalilo krk, jsem byl fakt dobrej.