Slaný desert - 1-4

Po školení jsme odešli na oběd, já, pět dalších kolegů a naše společná vedoucí (ano, jediná holka). Došli jsme do jedné karlínské restaurace asi 2 minuty chůze od našich kanceláří. Usadili jsme se, objednali si a mluvili o práci. Po chvíli mi zvonil telefon, byl to jeden z mých kámošů, shodou okolností mi volal, jen když si to chtěl se mnou rozdat. Vzal jsem tedy ten telefon a zahlásil: „Ahoj, jestli chceš vymrdat, buď za hodinu u mě.“ Položil jsem telefon a pozoroval udivené obličeje svých kolegů. Zdvihl jsem obočí a suše konstatoval: „No co, jako klienta jsem ho zmáknul už před měsícem a dneska ráno jsem to kvůli tomu skvělýmu školení stihnul jen jednou… Kromě toho se těším na desert.“ „Neměl jsi mít náhodou za tu hodinu schůzku s jiným klientem?“ opáčila mi Jana, která se tou dobou pravděpodobně červenala až na zadku. „No vidíš!“ usmál jsem se a vytáhl telefon, vytočil číslo a přiložil si ho k uchu.

„Dobrý den, pane Hrubý, moc se vám omlouvám, ale volali mi hasiči, že prý mi doma praskl vodovod, zrovna jsem na cestě, abych to vyřešil. Myslíte, že by byl velký problém posunout naši schůzku o hodinu? … Ne? Tak výborně, sejdeme se tedy místo ve dvě až ve tři, ano? … Výborně, budu se těšit, nashledanou.“ Otočil jsem se na Janu a s úsměvem prohlásil: „Vyřešeno.“ „Prasknutý vodovod? Tak říkáte vy homouši sexu?“ chichotal se Tonny. „No obvykle ne, ale jestli bude stříkat stejně jako minule, tak to nebude daleko od pravdy.“ Chichotal jsem se taky, když v tom přinesl číšník oběd. Uzřel jsem na talíři kuřecí prsní řízek přelitý krémovou polevou. V tu chvíli se nad můj talíř naklonil Tonny, prohlédl si jeho obsah a pak se mě zeptal: „Tak co, vypadá to líp na talíři nebo v posteli?“ „Ano, je to strašné, hlavní chod vypadá stejně jako desert,“ zkonstatoval jsem mírně znechuceně.

V tom momentě se do našeho dialogu vložil číšník: „Pokud chcete, máme skvělé deserty, mám přinést nabídku?“ Zvedl jsem hlavu od stolu, podíval jsem se mu do očí a zeptal se: „A máte i slané deserty?“ „Slané deserty přeci neexistují,“ podivil se číšník zachovávaje profesionální úsměv. Pomalu jsem sjel očima na jeho rozkrok, dlouze a hlasitě jsem vzdychl, vrátil svůj pohled opět k jeho obličeji a zeptal se ho: „Vy neznáte slané deserty?“ „Ne, bohužel neznám,“ odpověděl číšník šokovaně zírající na Tonnyho, který v tu chvíli vypadal, že se brzo smíchy počurá, ačkoli se tento svůj stav snažil všemožně zakrýt. Já v tu chvíli kmital očima mezi rozkrokem a obličejem toho, evidentně teplého mladého zajíčka, který si v restauraci pravděpodobně přivydělával ke studiu, tak dlouho, dokud si toho nevšiml. Když jsem se ujistil, že ví, na co se koukám (obličej-rozkrok-obličej-rozkrok), tak jsem se na něj usmál a prohlásil: „To je velká škoda.“ Když jsme se všichni vzpamatovali ze záchvatu smíchu, který jsme dostali prakticky hned, jak se číšník vzdálil, pustili jsme se do jídla a prokládali ho dalšími pracovními hovory.

Dojedli jsme a přišel ten samý číšník, se kterým jsem vedl lehce perverzní hovor o desertu, aby nás zkasíroval. Podával jsem mu svou kreditku a koukal na ten jeho milý mladý obličej, po doběhnutí transakce se na mě usmál a trochu nesměle řekl: „Víte, rád vařím, myslíte, že byste mě mohl naučit nějaký slaný desert?“ „Velice rád, mladíku.“ Odpověděl jsem mu s úsměvem, abych podpořil tu hru učitel-žák, i když jsem věděl, že jsme oba zhruba stejně staří, a podal mu svoji vizitku.

Vysunuli jsme se z restaurace a Tonny se zeptal, jestli jsem tu autem (jen na oko, věděl, že jsem tu autem, protože jsem na školení přišel s patnáctiminutovým zpožděním, neboť jsem půlhodiny kroužil po Karlíně, abych našel místo k parkování). Odpověděl jsem kladně, rozloučili jsme se s ostatními a vydali jsme se spolu o pár bloků dál k místu, které se mi ráno podařilo najít.

***

Došli jsme k autu a Tonny se trochu pozastavil: „Ty máš zase nový auto?" koukaje na Ferrari 250 Europa z roku 1953, které jsem právě odemykal. „Není moje, vzpomínáš si, jak jsem ti volal ohledně rady s podnikatelským úvěrem?" začal jsem vysvětlovat a pokynul mu, aby se usadil. „No vzpomínám, neříkej mi, žes s ním šukal a on ti za to tohle pučil," smál se Tonny, když dosedl. „To ne, ale místo podnikatelskýho úvěru jsme se spolu domluvili na obchodním partnerství, takže mám pětadvacetiprocentní podíl v jeho autobazaru, kde tyhle krasavce prodává. A protože najezdím denně i 300 km, tak mu takhle dělám reklamu." Tonnymu trochu klesla brada v údivu, chvíli přemýšlel a pak se mě zeptal: „Kolik si do něj vrazil?"

„Nakonec jen asi tři čtvrtě mega," odpověděl jsem suše. „To je docela dost, ne?" podivil se Tonny. „Ani ne, nezapomeň, že mám ještě mega a půl ve fondech a tři sta hadrů přímo v akciích." Usmál jsem se, zatímco jsme najížděli na magistrálu. „Jo, Jana říkala, že seš v tomhle docela dobrej," uchechtl se. „Proč myslíš, že dvě třetiny mejch provizí jsou z investic?" zasmál jsem se povýšeně. Tonny se začal smát a prohlásil: „Protože jsou nejjednodušší na přípravu a může je mít každej."

„Přesně, a když jim ještě ukážu svoje portfolio, tak většině klientů spadne čelist a chtěj to taky." Smáli jsme se spolu v autě uprostřed už skoro ucpané magistrály. „Ale je docela fajn jet v autě a koukat, jak se buchty ohlížej," stáčel Tonny hovor od práce. „Jo no, nejmíň polovička těch blonďatejch kund v drahejch černejch SUVéčkách si myslí, že sme dva milenci na cestě na naší hyperstylovou chatu na venkově, kde budem celej víkend šukat do roztrhání těla," opáčil jsem mu pobaveně. „Ty bys chtěl se mnou šukat Jiříku?" usmál se šibalsky Tonny a začal mě hladit za krkem. „Tak dal bych si říct, ale znám tě už dost dlouho na to, abych věděl, že seš spousta keců a akce žádná," reagoval jsem, jako by mi to bylo jedno. „Je velká škoda, že si to o mně myslíš, možná bych tě mohl přesvědčit, že to tak není," špitl mi Tonny do ucha, když se ke mně naklonil a zajel svými prsty do mých vlasů. „Prdelko, děláš to skvěle, ale nech toho, nerad bych čerpal vlastní úrazovku," opáčil jsem mu a soustředil se na řízení, on ale nepřestal: „Já vím, že to chceš, sleduju tu tvou bouli, jak se hýbe, kdykoliv seš se mnou." Měl pravdu, moje kalhoty se teď pod páskem trochu nadouvaly, ale stejně jsem se ho snažil setřít: „Měl by sis nechat přidat pár dioptrií do brejlí, abys dobře viděl a nemusel si vymejšlet."

„Já nepotřebuju silnější brejle, ale ty potřebuješ pevnější spodky, doporučuju ti ocelový, ty by to snad zakryly," odtáhl se zpátky na svoje místo a začal se smát. Už jsem nereagoval, bylo mi jasné, že by našel vtipnou výmluvu na všechno, co bych mu řekl. Po chvíli ticha jsme opět zavedli hovor na práci a vydrželi u něj až na tu Pankrác, kde si vystoupil.

Když vylezl z auta, obešel ho, poklepal na okýnko, abych ho stáhnul, usmál se a zeptal: „Nepůjdeš přeci jen nahoru?" Usmál jsem se na něj, pohladil ho po tváři a odpověděl: „Myslím, že tu máš práci, a mě taky čekají povinnosti, možná jindy brouku, hodně štěstí s tou kundou." Zatáhl jsem okýnko a odjel. Celou cestu na Krč, kde bydlím, jsem si představoval, jaký by to s ním bylo, cítil jsem stopu jeho ruky na svém krku a zátylku. Kdykoliv jsem se na tu část svého těla soustředil, cítil jsem, že se trochu nevejdu do trenek. Dojel jsem před dům, auto nechal venku, byla to bezpečná čtvrť, kde největší zločin byla závist a drby starých babek. Navíc zloději stejně kradou auta na díly, takže vám spíš seknou 6 let starou Octávku než šedesát let starý Ferrari. Došel jsem domů, odhodil jsem klíče od auta na poličku v chodbě, zul se, svlíkl a namířil jsem si to rovnou do sprchy. Pořádně jsem se umyl, při tom jsem si představoval, že každá kapka vody dopadající na moje tělo je Tonny, dotýká se mě, objímá mě, hladí mě, líbá mě. Po pěti minutách sprchování mi stál v pozoru a já měl chuť se udělat sám a vysrat se na svého šukacího kamaráda Honzu.

V civilu spořádaného tátu od dvou dětí, které měl samozřejmě obě jen s jednou ženou, svojí manželkou. Potkal jsem ho ve fitku ve sprchách, když mě požádal, abych mu půjčil svůj sprchový gel, protože jeho mu došel a já používal stejný. Udělal jsem si z něj i celé jeho rodiny samozřejmě klienty, produktově to byly celkem čtyři úrazovky, dvoje investiční fondy na důchod a dvoje na studia pro děti, k tomu dvě povinná ručení, dvě havarijní pojištění, jedno pojištění nemovitosti, domácnosti a dvě podnikatelské odpovědnosti, protože Honza byl masér a jeho žena měla vinotéku.

Já byl ale v ten moment zabraný do sprchy a myšlenek na Tonnyho, ze snění mě vyrušil až domovní zvonek. Byl to Honza, vždy chodil naprosto přesně, že prý ho tak vycepovali na vojně, osobně myslím, že ho tam naučili i další věci.

Vylezl jsem ze sprchy, obepnul jsem si kolem boků ručník, hodil na sebe župan a šel mu otevřít. Otevřel jsem dveře a za nimi stál mladší udržovaný čtyřicátník pěkně namakaný především v ramenou a na prsou, s decentními chloupky všude tam, kde měly být, což však nebylo pod jeho zimní bundou vidět. „Ty otevíráš návštěvám mokrý a v županu?" otázal se udiveně. „To víš, ráno se tu stavoval pošťák, tak se zdržel. Před půlhoďkou vypadl a já si zalezl do sprchy, abys nic nepoznal, až přijdeš."

„Ty chceš, abych se naštval a potrestal tě za tu drzost?!" Chytl mě neurvale za ruku a přitáhl si mě k sobě. „Ty víš, že to mám rád divoký a drsný, tak jsem tě chtěl trochu povzbudit, aby ses nedržel zpátky," pronesl jsem dívaje se mu do očí a hladě jeho sametové hnědé asi pět centimetrů dlouhé vlasy. „Mně nevadí, žes tu měl pošťáka, mně vadí, že mi lžeš," řekl přísným tónem a chytnul pevně oběma rukama můj župan v oblasti ramen. „Kdybys tu do teď šukal s pošťákem, tak by ten plechovej krasavec, co ti stojí před vjezdem do garáže, neměl teplou kapotu," dokončil líčení svojí dedukce, stáhl mi z ramen župan do pasu, obepnul ho okolo mě, přitáhl si mě k sobě a dlouze a intenzivně mě políbil. Když se naše rty konečně odlepily od sebe, usmál se a řekl: „Ale stejně na mě ta tvoje lež zabírá přesně tak, jak si to měl v plánu."

„Pojď dovnitř, tady máme společnost," usmál jsem se a mávnul na stařenku, která nás pozorovala už od začátku zpoza okna protějšího domu. „Pojď už!" táhl jsem Honzu za ruku do svého domu provokuje šibalským úsměvem stařenku za oknem. Zabouchnutí dveří v Honzově podání způsobilo uvolnění mého ručníku, jež tou dobou už stejně držel na místě jen na, jak se říká, „čestný pionýrský." Po pár krocích spadl, postaral jsem se, abych byl tou dobou k Honzovi zády a aby on ten ručník viděl padat. Otočil jsem hlavu směrem k němu a nadrženým tónem pravil: „Počkám na tebe v ložnici." Poté jsem nechal po svých zádech sklouznout na zem i ten župan a odkráčel do ložnice.

***

Došel jsem do ložnice, lehl si na postel, sledoval, jak se mi staví pták za mírného škubání. Položil jsem si ruku na břicho a začal se pomalu hladit, dlouho jsem ale na břiše nevydržel, sjel jsem do třísel, odlepil jsem si šourek od vnitřní strany stehna a začal si hrát s vlastníma koulema. Nejdřív jsem je jen tak držel, pak je začal opatrně hníst a lehce si je tahat od těla, zavřel jsem oči a dál se ukájel.

Najednou jsem cítil cizí ruku na svých prsou a do pravého ucha se mi lila krev, aby ochladila můj boltec, který se přehříval ve vlnách teplého dechu z Honzových úst. „Ty by ses tu klidně udělal i beze mě viď, ty malá děvko," pošeptal mi do ucha, hlasitě zafuněl a pokračoval: „Zdá se, že pošťák neumí moc dobře šukat, jinak bys nebyl takhle nadrženej." Jeho prsty mi mezi tím cvrnkaly do naběhlých bradavek. Já se stále zavřenýma očima volnou rukou marně pátral po nějaké části Honzova těla. Slyšel jsem, jak se hýbou dveře od skříně, kde jsem měl krom svého oblečení i postelové hračky. Za chvíli jsem měl přes oči pásku, na krku kožený obojek a Honza mě přetáčel na břicho svýma obříma silnýma tlapama. Bylo to všechno velmi vzrušené a při tom tak klidné, cítil jsem, jak sedí na mých hýždích a poutá mi ruce za zády, potom ze mě slezl, chytl mě v podbřišku a přitáhl mě tak, abych klečel na kolenou s hlavou zarytou do postele. Pak zavelel přísným tónem: „Nohy od sebe!" Poslechl jsem a udělal, co chtěl. Plácl mě po zadku a řekl: „Tak se podíváme do tý tvý mladý ouzký hladový díry."

Roztáhl mi půlky od sebe a lízl mě přes díru, následně se svým jazykem začal dobývat dovnitř, když se mu to podařilo, strčil do mě dva prsty, každý z jiné ruky, a začal mi díru do všech směrů pořádně vší silou roztahovat. Když jsem se cukal, zařval naštvaně: „Drž, nebo se postarám, aby to bolelo!" Pokračoval v činnosti a po chvíli dodal: „Já stejně vím, že se ti to líbí, ty zmetku jeden malej nadrženej, těšíš se, až ti tam narvu ten svůj obří klacek a nejradši bys byl, kdybych do tebe narval celou svou tlustou svalnatou ruku až po rameno, že jo!" Souhlasně jsem přikývl a oddával se té neskutečné slasti, která se mísila s bolestí, což ji činilo ještě intenzivnější. „Jenže dneska hochu, ti do tý pevný hladký prdele, kterou mám na tobě stejně nejradši, nestrčím ani ruku, ani ptáka," pronesl Honza jakoby mimochodem a z jeho hlasu bylo slyšet zvrácenou radost. „Tak co mi tam strčíš?" zeptal jsem se mezi svými slastnými vzdechy. V ten moment Honza přestal roztahovat mou díru, naklonil se nade mě, chytl mě za vlasy, zvedl mi hlavu a zašeptal mi do ucha: „Víš, jak pálí zázvor? Dneska jsem se na tebe hochu připravil a mám pro tebe nachystanej kus pěkně oloupanýho zázvoru, tlustýho jak ten můj čurák, co ho máš tak rád. Ten zázvor strašně pálí, pálí tak, že se pochčiješ strachy, až ti ho tam budu zasouvat a budeš se chtět posrat bolestí, až v tobě bude. Tak moc to pálí!" Nechal mě na posteli a odešel.

Za chvíli jsem slyšel, jak se vrací. „Tak kamaráde…," pronesl, když se vrátil, a začal mě něčím vlhkým a celkem tvrdým přejíždět od shora dolů mezi půlkama. Cítil jsem, jak to štíplo, když tím přejel přes dírku a on pokračoval v monologu: „… Víš co to je? … No ano, to je ten zázvor, tak teď hezky drž!" Držel jsem a cítil, jak je ono štípání čím dál intenzivnější. Cítil jsem, jak se mi roztahuje díra pod náporem toho obřího kusu kořenové trýzně a pálení neustupovalo, ale postupovalo hlouběji a hlouběji do mých střev. S tím pálením měl Honza pravdu, bylo to neskutečné a tím to také zintenzivňovalo mou slast, syčel jsem bolestí, hekal a tekly mi slzy, ale neskutečně se mi to líbilo, můj čurák byl tvrdý na kámen a cukal se vzrušením. Když byl ten pálivý kořen z poloviny ve mně, prohnul jsem se v zádech a přirazil ho do sebe. V tom jsem opravdu hlasitě zaskučel bolestí a ucítil Honzovu ruku, která do té chvíle zasouvala zázvorový robertek pomalu do mých útrob. Honza si mě chytil za rameno a zdvihl mě z postele. Opřel si mě o svůj chlupatý namakaný široký pevný hrudník, jednou rukou mě chytil přes prsa a přitiskl k sobě. Druhou rukou mi setřel slzu z tváře prstem, strčil mi ho do pusy a já ho poslušně olízl. Šeptal mi do ucha: „Ty brečíš, viď. Brečíš slastí, protože cejtíš, že seš nabodnutej, a jako správná čubka to miluješ a nemůžeš bez toho bejt." Vyndal prst z mých úst a mezi kolena mi dal tyč, necelý metr dlouhou, abych je nemohl přirazit k sobě a byl pěkně roztaženej. Pořád mě pevně svíral a já se nemohl ani pohnout, v zadku mě pořád příšerně pálil ten zázvor, ale cítil jsem se v bezpečí opřený o ta jeho neskutečně namakaná prsa. Honza mezi tím vzal do ruky moje koule a pěkně mi je hnětl. Potom je pevně sevřel do ruky a začal mi je tahat směrem od těla, funěl mi při tom hlasitě do ucha a po chvíli se zeptal: „Chceš víc?" „Ano, prosím." Odpověděl jsem mezi svým vzdycháním, doufaje, že mě už konečně udělá. Ale to jsem se spletl, místo toho mi přiletěla pořádná rána do varlat a já ve své nadrženosti bolestí zařval: „Jó!" Honza se nenechal přemlouvat a praštil mě znovu a ještě silněji. Já to opět nevydržel a zařval: „Ještě" „Opravdu chceš ještě?" zeptal se Honza trochu udiveně, ale z jeho hlasu bylo slyšet neskutečné nadšení. „Jo, chci to, chci, abys mě mlátil do kulí, jak nejsilněji dovedeš a nepřestával, prosím," vytlačil jsem ze svých úst odpověď celý rozechvělý z té bolesti, která mě tolik vzrušovala. „Dobře," pronesl Honza jakoby netečně, při každém dalším slově mě znovu praštil a vždy o trochu silněji než před tím: „Když (rána-výkřik) se (rána-výkřik) ti (rána-výkřik) to (rána-výkřik) tak (rána-výkřik) líbí (rána-výkřik), tak (rána–výkřik) hezky (rána-výkřik) počítej (rána-výkřik). Chvíli přestal, abych se vydýchal, a potom mě znovu začal mlátit do kulí, tentokrát už po každé vší silou, a že sílu teda měl:

RÁNA „Jedna, pane!" zakřičel jsem bolestí. „Správně a říkej mi pane, protože ty koule nejsou tvoje, to sou moje koule, do kterejch mlátím."

RÁNA „Dva, pane!" řval jsem jako na lesy. Honza k tomu jen klidně dodal: „Ten zázvor není ve tvým zadku, ten je v mým zadku, tvůj zadek patří mně, stejně jako koule, čurák a celý tvoje tělo, ty malej sráči, tak si to koukej pamatovat."

RÁNA „Tři, pane!" zaječel jsem. „Tvoje huba je taky moje, tak ji nevysiluj a neřvi tady, nechci mít chraplavýho otroka, rozuměl si?" dodal Honza. „Ano pane, rozuměl jsem." Odpověděl jsem mu celý zadýchaný a rozklepaný. On mě políbil.

RÁNA, syčel jsem bolestí a snažil se nekřičet, v tom mě Honza ještě víc přimáčkl k sobě a zařval na mě: „Kolik to bylo?! Kolik, ty malej uřvanej zmetku!" „Čtyři, pane." Odpověděl jsem mu, když jsem vydýchal tu bolest.

RÁNA „To bylo pět, ty děvko! Už máš dost, viď. Už chceš, abych tě přidusil svym ptákem, co?"

RÁNA „Budeš mě pěkně kouřit?" zeptal se Honza. „Ano pane, budu," procedil jsem mezi zuby.

RÁNA „Neslyšel jsem," opáčil Honza povýšeně a z jeho hlasu bylo slyšet, jak si to celé užívá. „Budu!" zakřičel jsem bolestivě.

RÁNA „Až po koule?" vyptával se, jen aby mě mohl dál mlátit. „Ano, pane!" zakřičel jsem.

RÁNA „Mluv celou větou!" rozkázal mi. „Budu kouřit až po koule!" reagoval jsem s křikem, rozechvělý bolestí.

RÁNA „Budu kouřit toho vašeho obrovského čůráka až po vaše gigantické koule, pane. Zopakuj to, sráči!" rozkázal mi. „Budu kouřit toho vašeho obrovského čůráka až po vaše gigantické koule, pane," poslušně jsem opakoval.

Honza konečně uvolnil svoje sevření a já se svalil vysílený na postel. Bolestí, šokem a strachy jsem se ještě klepal, ale byl jsem skoro na vrcholu blaha, protože každá bolest jen násobila moji touhu. Moje srdce bušilo jak šílený a já se toužil udělat. V tom mě Honza skulil na záda a přitáhl mě na kraj postele tak, aby mi hlava visela volně přes okraj.

Cítil jsem, jak mě můj vlastní pot lepí k prostěradlu, hlavu jsem měl zakloněnou a ústa dokořán otevřená, protože to tak bylo mnohem pohodlnější a méně vysilující. Najednou jsem cítil špičku Honzova jazyku na svém spodním rtu. Držel mě něžně za hlavu a kroužil špičkou svého jazyka po mých rtech. Potom mi strčil jazyk do pusy a vylízal mi ji úplně stejně, jako když kluk vylizuje druhýmu jeho díru. Já se mezi tím pořád vrtěl kvůli tomu obřímu kusu zázvoru v zadku, který stále neskutečně pálil.

Najednou jsem se dusil Honzovým ptákem, kterého jsem měl zaraženého až v jícnu. „Áááh, tohle jsem teď potřeboval," zavrněl Honza slastně, když byly jeho koule přimáčknuté k mému nosu. A začal velice rychle přirážet. Po zhruba minutě jsem cítil, jak mi do žaludku proudí jeho horká mrdka, měl jí opravdu hodně, ale nemusel jsem ji polykat, nebylo jak, jeho čurák byl tak hluboko, že to do mě prostě nateklo jak, kdyby mě mrdal do prdele. Po třetí dávce, která z něj vytekla, mi vytáhl tu svou kládu z pusy a se slovy: „Tak je hodná děvka," mě poplácal po tváři a sundal mi z očí pásku.

Obešel postel, chytl mě za nohy, stáhl mě k sobě, kleknul si mezi moje kolena a nadzvedl je: „Teď hezky vytlač ten kořen." Nenechal jsem se dvakrát pobízet a udělal jsem, co chtěl. Když byl ten zázvor asi ze tří čtvrtin venku, vzal ho do ruky, ale nijak mi nepomáhal, nechal mě tlačit dál. A taky věděl proč, při tlačení ven to pálilo ještě víc, než když to šlo dovnitř. Syčel jsem a cukal se, ale zvládl jsem to. Když byl konečně venku, tak mi Honza rozvázal ruce, sundal obojek, pohladil mě po tváři a políbil mě. „Tak a teď, když si byl takovej hodnej a vydržel to, tak uděláme i tebe," řekl s úsměvem, sjel dolů a začal mě pomalu a velmi intenzivně kouřit.

Asi po dvou minutách jsem se začal propínat v zádech, a zakřičel jsem: „Už budu!" V tom Honza přestal kouřit a dodělal mě rukou, když jsem stříkal, tak mě ještě jednou praštil pořádně do kulí, což v ten moment nebolelo, ale díky tomu jsem ze sebe vystříkal víc a jedna kapka mi doletěla až do pusy, přesněji na ret. Slíznul jsem ji. Honza tou dobou lízal cákance mojí mrdky z mého břicha, vždy při tom někde kousek nabral na prst a dal mi ho k olízání.

Poslední dva cákance si nabral na prsty celé a rozetřel si je po bradavkách, lehl si vedle mě, já si lehl na něj a začal jsem tu laskominu lízat napřed z levé bradavky. Při tom jsem mu ji laskal, lehce okusoval a sál přesně, jak to měl rád. Než jsem se stejným způsobem pustil do druhé, dal jsem mu z ní ochutnat, což ochotně přijal. Když jsem dokončil i pravou přesunul jsem se k jeho ústům a začal ho líbat, načež se on svalil na mě, přimáčkl mě celou svojí vahou k posteli a moje polibky mi vracel.

Asi po pěti minutách vášnivého líbání se skulil na záda vedle mě a spolu se mnou spokojeně oddechoval. Já ale ještě pořád neměl dost, přitulil jsem se k němu a pošeptal mu do ucha: „Takhle úžasně mě ještě nikdo nemučil. Půjdeš se mnou i do sprchy?"

***

„Copak se dá něco takovýho odmítnout?" usmál se Honza, plácnul mě po zadku, když jsem vstával a zavolal na mě: „Za chvíli tam budu," když jsem odcházel z ložnice.

Přišel jsem do sprchy, zavřel za sebou skleněné, naprosto průhledné dveře, pustil na sebe horkou vodu, zavřel oči a začala se mi motat hlava, tak jsem je rychle otevřel, abych nespadl. Opřel se o zeď a snažil se vzpamatovat. „Že by měl mozek toho sexu už dost? … Myslel sem, že se první ozve tělo," pomyslel jsem si a pokračoval ve sprchování. Na skleněném vstupu se tvořila vrstva vysrážených kapiček vody, která znemožňovala pohled dovnitř i ven. Horká voda pomalu stékala po mém těle a já se naprosto přestal soustředit na okolní svět.

Pak jsem ucítil chlad deroucí se do sprchy z otevřených dveří, Honzovu ruku na svém boku, dveře do sprchy se zavřely a za mnou se ozval Honzův nadržený hlas: „Je na čase postarat se o to skvostný mladý tělíčko." Strniště na jeho bradě mě jemně škrábalo za krkem, když zastavil vodu a natáhl se pro mýdlo. Vymáčkl z lavičky trochu průzračné modrozelené tekutiny do své obři mohutné silné levé ruky, já se pohodlně opřel o to pevné masité tělo. Moje hlava zapadla do žlábku mezi jeho prsními svaly a já mohl konečně bez obav zavřít oči. Pomalu roztíral mýdlo oběma rukama po mém těle, napřed krk, pak ramena, prsa, na nich zůstal opravdu dlouho, napřed kroužil po celých prsních svalech svými dlaněmi, pak mi prsty od mýdla masíroval jen dvorce, já na to konto spokojeně vrněl a Honza k tomu dodal: „Tohle na tobě miluju, na povrchu seš supersebevědomej týpek, kterej si nenechá nic líbit, ale uvnitř je měkké vláčné jádro, a když ho oloupu, tak se uvolníš, potom se podvolíš čemukoliv a ještě se ti to líbí.

Myslel sem si, že moje stará je přesně taková, ale pár let po svatbě jsem pochopil, že jí to měkké jádro chybí. Ta ženská je pořád v křeči a neustále si hraje na slušňačku," ušklíbl se a pokračoval: „Ta by mi nikdy ani nevykouřila sama, natož abych jí mohl protáhnout krk tak krásně jako dneska tobě." Usmál se a pomalu po mně sjel svýma rukama od prsou přes břicho do třísel. Instinktivně jsem roztáhl nohy a Honza mi pomalu něžně mnul koule. „Pořád to tak bolí?" zeptal se, když se jich dotkl. „Pořád to bolí, ale už né tolik," odpověděl jsem. „To mě mrzí," reagoval Honza trochu smutně. „Kdybys nekecal!" ušklíbl jsem se. „Né vážně, vůbec netuším, co to do mě vjelo," bránil se Honza, zatímco svoje ruce pomalu přesouval od mých koulí ke kořeni penisu. „Myslím, že se tomu říká sadismus," zavrněl jsem blaženě v jeho náručí a pokračoval: „Ale v jednom si měl pravdu…" „V čem?" zeptal se Honza udiveně. „Pořád chci, abys mi vrazil ten svůj obří klacek i do zadku," odpověděl jsem mu, když jsem se na něj otočil a podíval se mu do očí.

Honza se nenechal dvakrát přemlouvat, postoupil o krok dopředu, čímž mě přitlačil na zeď a jal se mě líbat, drže mou hlavu v tvářích. Objal jsem ho a spojil svoje ruce za jeho krkem. Jeho ruce sklouzly z mých tváří dolů na půlky. Honza mi je začal mačkat a odtahoval je při tom od sebe. Pak mě nadzdvihl, chytil mě pod koleny, rukama se opřel o stěnu sprchy a moje kolena se sklouzla do jeho loketních jamek. To vše za stálého líbání, jen občas přerušeného vzrušeným vzdechnutím nebo heknutím. Díval jsem se mu do očí a cítil jeho obří kládu, jak chtivě naráží do mojí díry, aniž by se ale dostala dovnitř. Neskutečně mě to vzrušovalo, nic proti kouření, ale bez análu prostě není sex. Pak se ale Honza prohnul, správně se nasměroval a vší silou mě nabodl na svůj pevný velký hebký růžový kůl, až sem cítil, jak mi jeho koule pleskly o spodní část kostrče. „Jo! To je vono!" zaječel jsem a ve slasti přivřel oči.

Honza se usmál a začal přirážet, napřed pomalu a já vzdychal ve stejném rytmu, v jakém on prováděl své přírazy. Potom začal Honza zrychlovat a moje vzdechy se stávaly kratší a hlasitější. Po chvíli jsem se už neudržel a křičel na něj: „Jo! Dělej! Dělej, ty kanče! Pořádně mi tu prdel vymrdej! Ah, jo, Jo, JO-OH! Ještě, JEŠTĚ! J-EŠŠŠTĚĚĚ!" Honza hezky poslouchal a přirážel stále rychleji a tvrději. Když jsem ucítil, jak mi do střev proudí jeho horká mrdka, natlačil jsem tělem svýho čůráka na jeho břicho a už jen ten kontakt stačil k tomu, abych začal stříkat taky. Já stříkal na Honzovo pevné chlupaté bříško a Honza, vydávaje řev podobný kříženci lva s kancem, vypouštěl svoje semeno hluboko do mého nitra. Pak se mu podlomila kolena a sesunuli jsme se oba na podlahu sprchy, kde jsme se v záchvatu toho neskutečného blaha prakticky okamžitě začali líbat.

Poté, co jsme se jeden druhého dostatečně nabažili a naše myšlení se vrátilo zpět do reality, jsem ze sebe konečně spláchl pěnu, a když jsme se dostali ze sprchy, vzájemně se utřeli (ano, i to bylo velmi vzrušující, ale byli jsme oba tak hladoví a unavení, že jsme se na žádnou další akci nezmohli), jsem na sebe hodil župan a došel do kuchyně, kde jsem nechal mobil, podíval se na něj a byl tam zmeškaný hovor od Petra.

Petr byl na rozdíl od Honzy přiznaný gay, samozřejmě můj klient a taky jsem s ním párkrát spal, než si, zhruba před měsícem a půl, našel přítele. Potkal jsem ho v kině, oslovil mě, když jsem se odtrhl od svých dvou kamarádek, protože ani ta nejlepší fag-hag nechodí se svým teplým kámošem na záchod. Živil se jako policajt, takže jsem na něj měl pár hezkých a velmi peprných vzpomínek i z jejich služebny.

Vytočil jsem tedy jeho číslo a přiložil jsem si ho k uchu, v tom se ke mně přitočil Honza, dal mi pusu na tvář a říkal: „Dal bych si ten tvůj vynikající sendvič." „Vejce, sýr, slanina?" otočil jsem se tázavě na Honzu, zatímco mi do ucha tůtal telefon. Petr mi vzal telefon po Honzově souhlasném přikývnutí, když jsem se natahoval do police pro pánvičku. „Ahoj Peťo, co se děje?" ptal jsem se v domnění, že ho budu utěšovat po rozchodu, nebo začnu čerpat jeho úrazovku, ale ze sluchátka se ozvalo: „Ahoj Jiřiku, seš doma?" „No, sem," odpověděl sem. „A máš tam chlapa, viď? pokračoval Petr v otázkách. „No... mám, no, a jak ty o tom víš?" reagoval jsem udiveně na jeho informovanost. „Ále, je to asi čtvrt hoďky, co volala jedna ženská na dispečink, že prej venčila v tvojí ulici psa a z tvýho baráku se ozýval řev, jako by tam někoho vraždili, tak se příště trochu kroť, ty naše nadržená děvko!" sděloval mi pobaveně Petr do telefonu. „Dobře, pokusím se, ale znáš mě," odpověděl jsem mu, když jsem se vydýchal z výbuchu smíchu. „Jo a taky bysme se mohli sejít, ty mi řekneš nějaký peprnosti z partnerskýho soužití a já pro tebe taky něco mám," pokračoval jsem, když se dosmál mojí odpovědi na jeho prosbu. „Nějaký perverzní historky z pražských dark rooms?" vyptával se pobaveně Petr. „No to klidně taky, ale hlavně připojištění sportovní výbavy, říkal sem si, že tobě by se ti to mohlo hodit, když teď v zimně trávíš každej víkend někde na horách," vysvětloval jsem Péťovi svoje záměry. „Tak fajn, to zní celkem slibně, hlavně teda ty perverznosti, ale rád si od tebe poslechnu i něco o pojištění," odpovídal na můj návrh. „Tak v pondělí v pět?" začal jsem domlouvat schůzku. „Ok, v pondělí v pět," souhlasil Petr a položil telefon.

„To byl klient?" ptal se zvídavě Honza, když jsem si do diáře zapisoval sraz s Petrem. „Jo, byl," odpověděl jsem zcela netečně, zatímco se na pánvi smažilo vejce podložené plátkem sýra a slaniny. „A spal si s ním?" vyzvídal dál Honza. „Jo, asi třikrát, než si našel kluka," znovu jsem odpovídal stejným tónem otáčeje vnitřek sendviče sesmažený do jednoho kusu hmoty. Vzpomněl jsem si na výbuch smíchu z informace o té venčící sousedce, usmál se a řekl: „Ten klient se menuje Petr, je to policajt a volal mi, protože se dozvěděl, že na nás zavolala nějaká kolemdoucí ženská policajty v domnění, že tu někdo někoho vraždí. Tak se chtěl ujistit, že sem v pořádku." Honza se začal smát a pronesl: „Sem ti říkal, abys tolik neřval." A chytl mě při tom zezadu pod bradou a nadzdvihl mi bradu, ve snaze přitisknout si mě k tělu, načež jsem reagoval slovy: „Chceš mít spálený vejce?!" „Rozhodně ne," odtáhl se Honza a poslušně se posadil k jídelnímu stolu. Já mezi tím nechal sklouznout vnitřek vznikajícího toustu z pánve na půlkrajíc chleba a druhý půlkrajíc jsem položil navrch, aby měl výsledek tvar sendviče.

To celé jsem na talířku donesl Honzovi ke stolu, položil jsem to před něj a on mě chytl za ruku, strhnul na sebe, a když jsem padal, nasměroval mě do svého náručí a políbil mě, když jsem mu do toho náručí spadl. V ten moment jsem měl co dělat, abych se nezamiloval, přesně po takovém chlapovi jsem vždycky toužil: silný, pěkný, sebevědomý, s vlastním životem a v posteli ďábel. Přestal mě líbat asi po minutě, položil mě na stůl vedle talíře se sendvičem, naklonil se nade mě a líbal mě dál. Když jsem se ho snažil hladit, chytl mě za ruce a rázně je položil po stranách mojí hlavy dávaje jasně najevo, že si nepřeje, abych byl jakkoli aktivní. Prožíval jsem malé deja vu, když mi opět stahoval župan z ramen, tentokrát ale spolu s níže postupujícím županem postupovaly dolů i jeho polibky.

Když se blížil mezi moje bradavky, zaslechli jsme z chodby jeho telefon. Honza nechal svého milence milencem, běžel ho zvednout a já přesně věděl, kdo to je. Vyzváněcí tón se zvukem štěkajícího psa měl totiž nastavený jen pro svou ženu. Za chvíli jsem slyšel, jak říká do telefonu: „Ahoj miláčku… Ano… Promiň, hned tam pro něj budu… Měj se, pa." Vrátil se za mnou do kuchyně a se psíma očima prohlásil: „Lásko, musím běžet, zapomněl jsem vyzvednout dceru z baletu, sendvič si vezmu a sním v autě, jo." „Jasně, a zkus se cestou nezabít, nerad bych přišel o páníčka," zasmál jsem se, když jsem ho pozoroval, jak se na chodbě v rychlosti oblíká. „No, tak to bylo rychlý vystřízlivění," pomyslel jsem si, když za sebou zavřel dveře. Koukl jsem se na hodiny, pochopil, že mám co dělat, abych měl jen deset minut zpoždění, a tak jsem se rychle oblíkl a taky vypadl na jednání za panem Hrubým.